CS268194B2

CS268194B2 - Method of new substituted 3-phenyl-7h-thiazolo/3,2-b//1,2,4/triazine -7-ons production

Info

Publication number: CS268194B2
Application number: CS88536A
Authority: CS
Inventors: Werner Dr Thorwart; Ulrich Dr Gebert; Rudolf Dr Schleyerbach; Robert R Dr Bartlett
Original assignee: Hoechst Ag
Priority date: 1987-01-30
Filing date: 1988-01-28
Publication date: 1990-03-14
Also published as: CA1317293C; PH24501A; IL85231A0; EP0276805B1; JPS63192782A; ATE87002T1; SU1579462A3; NO880405D0; EP0276805A2; PT86654B; SU1591808A3; DE3879234D1; DD287506A5; NZ223333A; DK47988D0; FI880385A0; JPH07626B2; ZA88639B; PT86654A; CS53688A2

Description

Předložený vynález se týká způsobu výroby nových několikanásobně substituovaných 3-fenyl-7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-onů, které mají cenné farmakologické vlastnosti a mohou se používat jako účinné látky léčiv, zejména к léčení reumatických onemocnění.

U nesteroidních antiflogistik, která se dosud výhodně používají při terapii reumatických onemocnění, se jedná téměř výlučně o poměrně silné inhibitory cyklooxygenasy, které inhibují endogenní odbourávání arachidonové kyseliny na prostaglandiny, které podporují zánětlivou reakci a bolestivou reakci. Ostatně v příčinné souvislosti s příliš vysokou inhibicí aktivity cyklooxygenasy existuje řada výrazných vedlejších účinků, jako gastrointestinální potíže, poruchy funkce ledvin a alěrgické reakce (například kožní alergie a , astmatické případy), které se i zejména při obvykle dlouhodobém léčení vynucují přerušení léčby (srov. K. Brune, Eur. J. Rheumatol. Inflam. 5, 335 až 349, 1982).

Další nevýhoda těchto klasických nesteroidních antiflogistik, která je v příčinné souvislosti s popsaným mechanismem účinku, spočívá v tom, že se sice daří odstraňování nebo zmírňování příznaků bolesti, zánětu a otoku, avšak imunopatologické procesy, které jsou základem zánětlivých reumatických onemocnění, zůstávají neovlivněny a tyto látky nemohou tudíž zastavit progredující průběh nemoci.

Existuje tudíž naléhavá potřeba terapeuticky použitelných antireumatik, která by se na základě příznivějšího profilu účinnosti lišila od známých nesteroidních antiflogistik výhodně lepší snášenlivostí na straně jedné a mnohem příčinnějším zásahem do průběhu reumatického onemocnění na straně druhé. Východiska pro tento účel slibující úspěch představují taková farmaka, která zasahují intenzivněji do alternativní cesty odbourávání arachidonové kyseliny tím, že například inhibují 5-lipoxygenasu a tak zastavují excesivní tvorbu proinflamatorických leukotrienů, a rovněž vysoce reaktivní kyslíkové radikály, které jakožto mediátory zánětu rozklad buněk a tkáně v zánětlivě reumatických kloubech perpetuálně zastavují, desaktivují nebo/a restaurují vychýlený imunologický systém, a umožňují příčinně medikamentosně léčit reumatická onemocnění.

Překvapivě bylo nyní zjištěno, že zavedením určitých 3-substituovaných 5-terc.butyI-4-hydroxyfenylových skupin do polohy 3 popřípadě v poloze 2 nebo/a v poloze 6 substituovaných 7H-thiazolo/3,2-b//1,2,4/triazin-7-onů se získají sloučeniny nového typu, které na základě svých farmakologických vlastností splňují shora uvedené požadavky a jsou tudíž vynikajícím způsobem vhodné к léčení reumatických onemocnění.

Tyto sloučeniny, které jsou také žadudeční sliznicí momořádně dobře snášenlivé, inhibují na rozdíl od dosud známých nesteroidních antiflogistik enzym 5-lipoxygenasu odbourávající arachidonovou kyselinu, zatímco ovlivňování cyklooxygenasy nebylo možno prokázat. Schopnost sloučenin desaktivovat kyslíkové radikály se projevuje například při modelu testu, ve kterém se vyvolává zánět Adriamycinem (výrobek firmy Farmitalia), jakož i inhibicí peroxidace lipidů.

Kromě toho zasahují tyto látky výhodně do narušeného imunologického systému, jak se dá prokázat potlačením Arthusovy reakce a normalizací supprimované imunologické aktivity na pathologických modelech arthritidy vyvolané Freundovým adjuvans nebo kolagenem typu II.

Z literatury jsou již známy některé 7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/-triazin-7-ony. Tak připravili F. Soliman a další na základě poptávky po antineoplasticky účinných sloučeninách 6-(3-jodstyryl)-3-methyl-7H-thiezolo/3,2-b//l,2,4/ triazin-5-on, aniž by však uváděli něco o jeho farmakologických vlastnostech (Pharmazie 34 (1979), str. 392 - 394). Tentýž kruhový systém s alkylovou, popřípadě fenylovou skupinou v poloze 6, vystavěli W. Klose a další (Liebegs Ann. Chem. 1984, str. 1302 - 1307); tyto sloučeniny mají herbicidní účinek. V DE-OS 31 46 300 se konečně popisuje vedle celé řady parciálně hydrogenovaných 7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-onů 3,6-difenyl-7H-thiazolo/3,2-b/l,2,4/triazin-7-on a zmiňuje se odpovídající 3-methyl-6-fenylderivát, které mají být rovněž herbicidně účinné.

CS 268194 В 2

Předložený vynález se naproti tomu týká způsobu výroby nových 7H-thiazolo/3,2-b/ /1,2,4/triazin-7-onů, které obsahují v poloze 3 3-substituovanou 5-terc.buty1-4-hydroxyfenylovou skupinu a popřípadě obsahují v poloze 2 nebo/a v poloze 6 další substituenty, přičemž zavedení fenylové skupiny do polohy 6 bicyklického systému vede к úplné ztrátě účinku. Na základě svých již dříve zmíněných farmakologických vlastností hodí se tyto sloučeniny podle vynálezu pro použití v léčivech, zejména v takových, která se indikují při zánětlivých reumatických onemocněních.

Předmětem předloženého vynálezu je tudíž způsob přípravy nových substituovaných 3-fenyl-7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-onů obecného vzorce I

ve kterém

R¹ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku a

R³ znamená atom vodíku, přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo hydroxymethylovou skupinu.

Podle tohoto vynálezu se nové 7H-thiazolo-/3,2-b//l,2,4/triazin-7-ony vyrábějí tím, že se nechají reagovat 3-merkapto-2H-l, 2,4-triazi’n-5-ony obecného vzorce III

(III) ve kterém

R³ má význam uvedený pod vzorcem I, s 2-halogen-l-fenylalkanony obecného vzorce IV

X ve kterém r! a mají význam uvedený pod vzorcem I, a

X znamená atom halogenu, výhodně atom chloru nebo atom bromu, popřípadě za dehydratace intermediárních sloučenin, tj. S-alkylovaných 2H-1,2,4-ťriazin-5-onú obecného vzorce V

ve kterém

3

R , R a R mají význam uvedený pod vzorcem I, které vznikají při práci v bázickém prostředí.

Pracuje-li se za neutrálních nebo kyselých podmínek, získají se přímo sloučeniny vzorce I. Při práci za bázických podmínek vznikají jako intermediární meziprodukty sloučeniny obecného vzorce V, které se poté dehydratují za vzniku sloučenin obecného vzorce I.

Výhodně se připravují takové sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém bud R¹ znamená

3 terč, butylovou skupinu nebo R a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku nebo methylovou skupinu.

Dále jsou výhodné zejména takové sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém R¹ znamená

3 terč.-butylovou skupinu a současně R a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku nebo methylovou skupinu, jako například 3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)-7H-thiazolo/3,2-b/ /1,2,4/triazin-7-on.

Jako alkylové skupiny ve významu substituentů a přicházejí v úvahu methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina, isopropylová skupina, n-butylová skupina, isobutylová skupina, sek.butylová skupina a terč.butylová skupina; jako alkylové skupiny 2 .

ve významu substituentu R přicházejí v uvahu methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina a isopropylová skupina.

3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-ony obecného vzorce III, které jsou potřebné jako výchozí látky pro postup podle vynálezu, jsou známými sloučeninami (H. Neunhoeffer a P.L.Wiley, A.Weisberger a E.C. Taylor, The Chemistry of Heterocyclic Compounds, Wiley-Interscience, New York, sv. 33 (1978) str. 430 až 465) nebo se dají připravovat analogickým způsobem.

2-halogen-l-fenylalkanony obecného vzorce IV, které se rovněž používají jako výchozí látky, jsou také známé z literatury nebo se dají vyrábět snadno například z l-(3-alkyl-5-terc.butyl-4-hydroxyfenyl) alkanonú reakcí s vhodnými halogenačními činidly podle metod, které se popisují v publikaci Houben-Wcyl, sv. V/4, str. 171 až 189 (1960).

Jako vhodné sloučeniny obecného vzorce IV lze uvést například 2-brom-l-(3,5-di-terc. butyl-4-hydroxyfenyl)ethanon a 2-brom-l-(3-methyl-5-terc.butyl-4-hydroxyfeny)ethanon, které se dají vyrábět halogenad příslušně substituovaných l-fenylalkanonů s elementárním bromem nebo s bromidem mědnatým podle postupu L. C. Kinga.a G. K. Ostruma, J. Org. Chem. 29 (1964) str. 3459 až 3461.

К získání těch sloučenin obecného vzorce IV, ve kterém X znamená atom chloru, se hodí zejména sulfurylchlorid, který se uvádí v reakci výhodně při teplotách mezi asi 10 a 30°C v přítomnosti inertních rozpouštědel, jako například methylenchloridu nebo chloroformu, s odpovídajícími 1-fenylalkanony. Další způsob výroby spočívá ve Friedel-Craftsově scyláci 2-alkýl-6-terc.butylfenolů výhodně s chloracetylchloridem v přítomnosti Lewisových kyselin, jako například chloridu hlinitého nebo fluoridu boritého.

Při reakci 3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-onů obecného vzorce III a 2-halogen-l-fenyl-alkanony obecného vzorce IV postupem podle vynálezu se pracuje obvykle s ekvimolárními množstvími reakčních složek v dispergačním prostředí nebo v rozpouštědle. Jako taková přicházejí v úvahu především polární rozpouštědla, například nižší alifatické karboxylové kyseliny, jako mravenční kyselina nebo octová kyselina, alkoholy, jako methanol, ethanol, různé propanoly nebo butanoly. Používat se může však také ethylenglykol a jeho ethery, estery octové kyseliny, aceton, butan-2-on, dimethylformamid nebo acetonitril, jakož i směsi uvedených rozpouštědel nebo jejich směsi s vodou. Reakční teploty se pohybují obecně mezi asi 20 °C a teplotou varu právě použitého reakčního prostředí. Výhodně se pracuje v octové kyselině při teplotách mezi asi 70 a 100 °C, přičemž reakční doby se pohybují obecně mezi méně než 1 hodinou a asi 6 hodinami. Touto reakcí se dospěje přímo ke sloučeninám vzorce I.

V bázickém prostředí lze izolovat meziprodukty, které nejdříve vznikají ze sloučenin obecného vzorce III а IV.

S-alkylované 2H-1,2,4-triazin,5-ony obecného vzorce V, vznikající jako meziprodukty, se mohou vyrábět tím způsobem, že se nechá reagovat 3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-on obepného vzorce III účelně s ekvimolárním množstvím 2-halogen-l-fenyl-alkanonu obecného vzorce IV v přítomnosti bázického činidla, jako hydroxidu, uhličitanu, hydridu nebo alkoxidu alkalického kovu nebo kovu alkalické zeminy, nebo organické báze, například trialkylaminu, jako triethylaminu nebo tributylaminu. Reakce se provádí výhodně v dispergačním prostředí nebo v rozpouštědle, která jsou inertní vůči reakčním složkám, nebo v jejich směsích. Jako takové přicházejí v úvahu například voda, alkoholy, jako methanol, ethanol, různé propanoly a butanoly, ethery, jako diethylether, diisopropylether, tetrahydrofuran a dioxan, nitrily, jako acetonitril, ketony, jako aceton a butanon, jakož i dimethylformamid, dimethylacetamid a dimethylsulfoxid. Reakce se provádí zpravidla při teplotách mezi asi 0 °C a teplotou varu reakčního prostředí, výhodně při teplotách mezi asi 30 °C, a 90 °C, přičemž reakční doby potřebné к provedení reakce se pohybují průměrně od 2 do několika hodin.

Následující dehydratace sloučenin obecného vzorce V za cyklizace na sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu se daří výhodně v přítomnosti kyseliny, .jako chlorovodíkové kyseliny, bromovodíkové kyseliny, sírové kyseliny, p-toluensulfonové kyseliny, polyfosforečné kyseliny nebo octové kyseliny v etheru, jako diisopropyletheru, tetrahydrofuranu a dioxanu, nebo v alkoholu, jako methanolu, ethanolu nebo propanolu, nebo v jejich směsích s vodou při teplotách od asi O do 80 °C, zejména při teplotách od asi 10 do 40°C a reakční doby sc pohybují od asi jedné hodiny do několika dnů.

7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-ony obecného vzorce I, které se připravují postupem podle vynálezu, se hodí na základě svých cenných farmakologických vlastností při současně velmi dobré snášenlivosti zvláště pro použití jako účinné látky v léčivech, zejména v takových léčivech, která se používají к léčení zánětlivých reumatických onemocnění. Tyto látky se mohou aplikovat buč samy o sobě, například ve formě mikrokapslí, ve vzájemných směsích nebo v kombinaci s vhodnými pomocnými látkami nebo/a nosnými látkami.

Léčiva sestávají z alespoň jedné sloučeniny vzorce I nebo obsahují alespoň jednu z těchto účinných látek vedle farmaceuticky vhodných a fyziologicky snášenlivých nosných látek, ředidel nebo/a dalších pomocných látek.

Léčiva se mohou aplikovat perorálně, místně, rektálně nebo popřípadě také parenterálně, přičemž výhodnou aplikací je perorální aplikace. .

Vhodnými pevnými nebo kapalnými galenickými přípravky jsou například granuláty, přášky dražé, tablety, (mikro)kapsle, Čípky, sirupy, šťávy, suspenze, emulze, kapky nebo injekčně aplikovatelné roztoky, jakož i přípravky s protrahovaným uvolňováním účinné látky, ί

při jejich výrobě se používá obvyklých pomocných prostředků, jako jsou nosné látky, látky umožňující rozpad, pojidla, látky к vytváření povlaku, botnadla, lubrikátory nebo kluzné látky, chuEové přísady, sladidla nebo pomocná rozpouštědla. Jako často používané pomocné látky lže uvést například uhličitan horečnatý, oxid titaničitý, mléčný cukr, mannitol a další cukry, mastek, mléčné bílkoviny, želatinu, Škrob, celulosu a její deriváty, živočišné a rostlinné oleje, polyethylenglykoly a rozpouštědla, jako například sterilní vodu a jednomocné nebo vícemocné alkoholy, například glycerin.

Výhodně sc tyto farmaceutické přípravky vyrábějí a aplikují ve formě jednotkových dávek, přičemž každá jednotka obsahuje jako účinnou složku určitou dávku alespoň jedné sloučeniny vzorce I. U pevných jednotkových dávek, jako jsou tablety, kapsle, dražé nebo čípky, může tato dávka činit až asi 800 mg, výhodně však činí asi 100 až 500 mg.

Pro léčení dospělého pacienta trpícího zánětlivými reumatickými chorobami jsou - vždy podle účinnosti sloučenin vzorce I - lidem aplikovány denní dávky od asi 100 do 2000 mg účinné látky, výhodně asi 300 až 1000 mg, při perorální aplikaci. Podle okolností se však mohou podávat také vyšší nebo nižší denní dávky. Aplikace denní dávky může být jak ve formě jednorázové dávky, jako jednotlivá dávkovači jednotka, nebo také ve formě několika menších dávkovačích jednotek a může se provádět také několikanásobným podáním určitých částí jednotkové dávky v určitých intervalech.

Konečně se mohou sloučeniny vzorce I zpracovávat při výrobě shora uvedených galeníckých přípravků také společně s dalšími vhodnými účinnými látkami, například s antiurikopatiky, s prostředky potlačujícími agregaci trombocytů, analgetiky a dalšími steroidními nebo nesteroidními antiflogistiky.

Struktura všech dále popisovaných sloučenin byla potvrzena elementární analýzou a údaji IČ spektra a ^H-NMR spektra. Sloučeniny vzorce I vyrobené podle dále uvedených příkladů, jakož i analogickým způsobem vyrobené sloučeniny vzorce I, jsou shrnuty v tabulce 1.

Přiklad 1

3-(3,5-di-terč.butyl-4-hydroxyfenyl)-7H-thiaz01o-/3,2-b//l,2,4/triazin-7-on

a) reakce v kyselém prostředí aj) 2-brom-l-(3,5-di-terč.buty1-4-hydroxyfenyl)ethanon

H₂C - Br

206 g (0,83 mol) 1-(3,5-di-terč.buty1-4-hydroxyfenyl)ethanonu se za míchání rozpustí ve 415 ml methylenchloridu, získaný roztok se zahřívá к varu a během 30 minut se к němu přikape 144 g (0,9 mol) bromu. Potom sc reakční směs zahřívá další 2 hodiny к varu pod zpětným chladičem, potě se reakční směs ochladí, přidá se к ní* 400 ml vody, organická fáze se oddělí a vysuší Se síranem sodným. Po odstranění rozpouštědla odpařením га sníženého tlaku se získaný pevný surový produkt překrystaluje z 540 ml methylcyklohcxanu.

Výtažek: 191 g (67 9 teorie).

Teplota tání: 105 až 108 °C.

Sumární vzorec: ^]6^1ί23θ^Γθ2 hmotnost 327,3), ap 3-13,5-di-tore.buty1-4-hydroxyfenyl)-7H-thiazolo-/3,2-b//1,2,4/tr iaz ín-7-on

197 g (0,6 mol) 2-brom-1-(3,5-di-tore.butyl-4-hydroxyfeny1)ethanonu ze stupně ар a g (0,62 mol) 3-mcrkapto-2JI-1,2,4-triazin-5-οηιχ se míchá v 700 ml ledové kyseliny octové po dobu 4 hodin při teplotě 90 °C. Potom se nechá reakční směs pomalu vychladnout a vzniklá krystalická sraženina se odfiltruje, poté se promyje vodou a poté se rozmíchá v 1000 ml vody za záhřevu nejvýše do 90 °C a v míchání se pokračuje po dobu 30 minut. Xrystalizace krystalické kaše, která obsahuje ještě vodu ve formě vlhkosti, se pak provede ze 7000 ml ethanolu.

Výtěžek: 171,6 g (80 % teorie).

Teplota tání: 257 °C (rozklad).

Analýza: pro ^ig^H23^N3°2^S (^ro°l^ekulová hmotnost 357,5) vypočteno 63,84 % C, 6,49 % H, 11,75 % N, 8,99 % S;

nalezeno 63,55 % C, 6,44 % H, 12,03 % N, 9,00 % S.

b) reakce v bázickém prostředí bp 3-/ (3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenacyl)thio/-2H-l,2,4-triazin-5-on

К suspenzi 12,9 g (0,1 mol) 3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-onu ve 250 ml vody se přidá 5,3 g (0,05 mol) uhličitanu sodného a směs se míchá 30 minut, načež se přikape roztok 32,7 g (0,1 mol) 2-brom-l-(3,5-di-terc.buťyl-4-hydroxyfenyl)ethanonu ve 250 ml methanolu a reakční směs se udržuje po dobu 1 hodiny na teplotě 75 °C. Po ochlazení se vyloučená sraženina odfiltruje a překrystaluje se z ethylacetátu.

Výtažek: 26,6 g (71 % teorie).

Teplota tání: 209 až 211 °C.

Analýza: pro ^ζ^ΐ9^ί,25^Ν3θ3^δ ^^mo^^e^^u^^ov^ hmostnost 375,5) vypočteno 60,78 % C, 6,71 % H, 11,19 % N, 8,54 % S;

nalezeno 60,45 % C, 6,82 % H, 11,06 % N, 8,68 % S.

b₂) 3- (3,5-di-tcrc-butyl-4-hydroxyfenyl)-7H-thiazolo-/3,2-b//1,2,4/triazin-7-on

3,7 g (0,01 mol) 3-/(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenacyl)thio/-2H-l,2,4-triazin-5-onu ze stupně bj) se míchá ve směsi 60 ml tetrahydrofuranu a 50 ml 2N roztoku chlorovodíkové kyseliny 36 hodin při teplotě místnosti. Pozvolna vyloučený cyklokondenzační produkt se odfiltruje a překrystaluje se jednou až třikrát ze směsi tetrahydrofuranu a ethanolu v poměru 3:2.

Výtěžek: 1,5 g (42 % teorie).

Teplota tání: 256 až 257 °C (rozklad).

Sumární vzorec: (molekulová hmotnost 357,5).

Analytická a spektroskopická data potvrzují identitu získaného produktu se sloučeninou, která byla vyrobena postupem podle varianty a).

Příklad 2

3- (3-terc.butyl-5-methyl-4-hydroxyfenyl) -7H-thiažolo-/3,2-b//l _t 2,4/triazin-7-on ap 2-brom-l-(3-terc.butyl-5-methyl-4-hydroxyfenyl) -ethanon

CH₂ - Br

К suspenzi 179 g (0,8 mol) bromidu mědnatého ve 360 ml ethylacetátu, která byla zahřátá к varu, se za míchání přikape roztok 82,5 g (0,4 mol) 1-(3-terc.butyl-5-methyl-4-hydroxyfenyl)-ethanonu ve 360 ml chloroformu. Potom se reakční směs zahřívá po dobu 4 hodin к varu pod zpětným chladičem až do ukončení vývinu bromovodíku. Po ochlazení na teplotu místnosti se mědnaté soli odfiltrují, zbytek na filtru se několikrát promyje ethylacetátem, filtrát se zahustí za sníženého tlaku a pevný zbytek se překrystaluje z cyklohexanu. .

Výtěžek: 81,9 g (72 % teorie).

Teplota tání: 90 až 92 °C. /

Sumární vzorec: (molekulová hmotnost 285,2).

a₂) 3-(3-terc.butyl-5-methy1-4-hydroxyfenyl)-7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-on

Roztok sestávající z 28,5 g (0,1 mol) 2-brom-l-(3-terc.butyl-5-methyl-4-hydroxyfenyl)-ethanonu ze stupně a^) a 12,9 g (0,1 mol) 3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-onu ve 250 ml ethanolu se zahřívá 8 hodin к varu pod zpětným chladičem. Po odstranění rozpouštědla za sníženého tlaku se pevný zbytek rozpustí ve 200 ml vroucího ethylacetátu a za horka se zfiltruje. Při zahuštění filtrátu se vyloučí bezbarvé krystaly, které se znovu překrystalu jí z isopropylalkoholu.

Výtěžek: 18,9 g (61 % teorie).

Teplota tání: 225 až 226 °C (rozklad).

Analýza: pro c₁₆h₁₇n₃°₂s (molekulová hmotnost 315,4).

vypočteno 59,23 % C, 8,08 % H, 12,95 % N, 9,88 % S;

nalezeno 59,51 % C, 8,17 % H, 12783 % N, 9,82 % S.

Příklad 3

3-(3,5-di-terč.buty1-4-hydroxyfenyl) -6-hydroxymethyl-7H-thiazolo/3,2-b//l, 2,4/triazin-7-on a^) 6-hydroxymethyl-3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-on

4,0 g (0,18 mol) lithiumborhydridu se suspenduje ve 100 ml bezvodého tetrahydrofuranu а к získané suspenzi se za chlazení ledem přidá roztok 19,0 g (0,094 mol) 6-ethoxykarbonyl-3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-onu ve 40 ml absolutního tetrahydrofuranu (přikapáním). Potom se reakční směs vaří 4 hodiny pod zpětným chladičem. Po ochlazení se za dalšího míchání přidá po částech voda a směs se po ukončení vývoje vodíku upraví přidáním 10 % roztoku kyseliny sírové na pH 1. Po odpaření tetrahydrofuranu za sníženého tlaku se roztok extrahuje ethylacetátem pomocí perforátoru. Odpařením organické fáze, která byla vysušena síranem sodným, a překrystalováním pevného zbytku z vody se získá produkt ve formě žlutých jehlic.

Výtěžek: 9,5 g (63 % teorie). Teplota tání: 233 až 235 °C.

Sumární vzorec: ^C4^H5^N3°2^S (molekulová hmotnost 159,2).

a₂) 3- (3,5-di-terč.buty 1-4-hydroxyfenyl) -6-hydroxymethyl-7H-thiazolo/3,2-b//l, 2,4/triazin-7-on c(ch₃)₃

14,4 g (0,044 mol) 2-brom-l-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)ethanonu (příklad lap a 7,0 g (0,044 mol) 6-hydroxymethyl-3-merkapto-2H-l,2,4-triazin-5-onu ze stupně ар se zahřívá ve 300 ml ethanolu 4 hodiny к varu. Reakční směs se potom zahustí га sníženého tlaku, zbytek se rozpustí ve 300 ml chloroformu а к získanému roztoku se přidá 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Chloroformová fáze se konečně oddělí, vysuší se a zahustí se. Filtrací surového produktu přes silikagel za použití směsi ethylacetátu a methanolu v poměru 99 : 1 jako elučního činidla se získají bezbarvé jehlice.

Výtěžek: 11,1 g (65 % teorie).

Teplota tání: 215 až 217 °C.

Analýza: pro ^C20^H25^N3°3^S hmotnost 387,5).

vypočteno 61,99 % C, 6,50 % H, 10,84 % N, 8,27 % S;

nalezeno 61,98 % C, 6,65 г II, 10,75 % N, 8,25 % S.

Příklad 4

3- (3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)-2,6-dimethyl-7H-thiazolo/3,2-b//1,2,4/triazin-7-on ap 2-brom-l-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propanon

К vroucí suspenzi 139,0 g (0,62 mol) bromidu mědnatého ve 300 ml ethylacetátu se za míchání přikape roztok 82,0 g (0,31 mol) 1-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propanonu ve 300 ml chloroformu. Potom se reakční směs zahřívá к varu pod zpětným chladičem až do ukončení vývoje bromovodíku (3 hodiny). Po ochlazení na teplotu místnosti se mědnaté soli odfiltrují, zbytek na filtru se dvakrát promyje ethylacetátem a filtrát se zahustí za sníženého tlaku. Pevný zbytek sc přckrystalujc г petroletheru (40 až 60 °C) .

Výtěžek: 87,5 g (82 % teorie).

Teplota tání: 130 až 132 °C.

Sumární vzorec: C17H 25^OrO2 (molekulová hmotnost 341,3).

ap 3- (3,5-di-terc.buty1-4-hydroxyfenyl)-2,6-di-methyl-7H-thiazolo/3,2-b//1,2,4/triazin-7-on

И ^с(снз’з

17,1 g (0,05 mol) 2-brom-1-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propanonu ze stupně a^) a 7,2 g (0,05 mol) 3-merkapto-6-methyl-2H-l,2,4-triazin-5-onu se míchá v 60 ml ledové kyseliny octové 4 hodiny při teploté 90 °C. Poté se reakční směs odpaří za sníženého tlaku, zbytek se rozpustí ve 300 ml chloroformu а к získanému roztoku se přidá 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Po oddělení, vysušení a zahuštění chloroformové fáze se zbytek dvakrát překrystaluje z isopropylalkoholu.

Výtěžek: 10,8 g (56 % teorie).

Teplota tání: 256 až 257 °C.

Analýza, pro ^С21^Н27^Мз°2⁵ í^m°l-^eJ<ulová hmotnost 385,5) vypočteno 65,42 % C, 7,06 % H, 10,90 % N, 8,32 % S;

nalezeno 65,11 % C, 7,15 % H, 10,75 % N, 8,16 % S.

Tabulka 1

Sloučeniny vzorce I

Příklad číslo	R¹	R²	R³	teplota tání (°C)
1	(H₃C)₃C-	li	II	257 (rozklad)
2	^h ₃c-	H	li	225-226 (rozklad)
3	(H₃C)₃C-	H	-CH₂-OH	215 - 217
4	^ÍH3^C)3^C~	-^CH3	-СИ₃	256 _ 257
5	(H₃C)₃C-	H	-CH₃	219 - 220
6	(II₃C) ₃C-	-CH₃	II	249 - 251
7	(h₃o ₃c-	H	-CH₂-CH₃	240 - 242
8	(H₃C)₃c-	li	-CU₂-CH₂-C»₃	216 - 217
9	(H₃C)₃C-	II	-CH(CH₃)₂	237 - 238
10	H₃c-	li	-CH₃	232 - 233

Zkoušení řarmakologických účinků a výsledky:

Zkoušení sloučenin obecného vzorce I, vyráběných postupem podle vynálezu, na protizánětlivý (antiflogistický) účinek, na ovlivňování imunopathologických procesů, na schopnost desaktivovat kyslíkové radikály, na tvorbu akutních vředů na žaludeční sliznici a na akutní toxicitu, se provádí na dále popsaných modelech testů na zvířatech, přičemž se současně zkouší účinek Naproxenu, tj. 2-(6-methoxy-2-naftyl)propionové kyseliny, jakožto srovnávací látky. Naproxen náleží při terapii rcumatických onemocnění ke standardním přípravkům prvé volby.

1. Artritida vyvolaná pomocným prostředkem

Pokusy se provádějí podle metody, kterou popsal Pearson (Arthrit. Rheum. 2 (1959), str. 44). Jako pokusná zvířata při tomto testu slouží samci krys kmene Wistar-Lewis o tělesné hmotnosti mezí 130 a 200 g. Sloučeniny, jejichž účinek se zkouší, se perorálně (p.o.) aplikují v dávkách 50 mg na 1 kg tělesné hmotnosti jednou denně od prvního do pátého dne pokusu. Zvířata kontrolní skupiny dostávají při pokusu pouze nosné prostřodí. Pro každou testovanou látku a pro kontrolní skupinu se používá vždy 8 zvířat. Jako kritérium účinku slouží procentuální snížení přírůstku objemu tlapy oproti této hodnotě zjištěné u kontrolní skupiny zvířat.

2. Tvorba akutních vředů (uleerogenita) na žaludeční sliznici

Tento pokus se provádí vždy na 10 samcích krys (Sprague-Dawley) se sensibilísovanou žaludeční sliznici, přičemž této scnsibilisace bylo dosaženo stresem z hladovění. Tělesná hmotnost zvířat se pohybuje mezi 200 a 300 g. 48 hodin před aplikací testovaných přípravků až do usmrcení zvířat se zvířatům při volném přístupu к pitné vodě odejme potrava. Xrysy se 24 hodin po perorálním podání testované látky usmrtí, vyjmou se jejich Žaludky, vyčistí se pod tekoucí vodou a kontrolují se pokud jde o počet lézí na Žaludeční sliznici. Za vředy se považují všechny makroskopicky patrné lézc. Určuje se počet zvířat s vředy na jednotlivou dávku a podle Litchfielda a Wilcoxona (J. Pharmacol. exp. Thct. 96 (1949), str. 99) se vypočtou hodnoty UD^_Q, tj. ty dávky, pomocí kterých se u 50 % zvířat vyvolají léze.

3. Akutní toxicita

Určení hodnot LD^q se provádí standardní metodou na základě mortality vyskytující se během 7 dnů u myší (kmen NMRI, tj. Naval Medical Research Institute) (6 zvířat na jednu dávku) po jednorázové intraperitoneální (i.p.) aplikaci testované látky.

Výsledky těchto testu, ktoré jednoznačně dokládají převahu sloučenin vzorce I podle vynálezu oproti standardnímu přípravku Naproxenu, jsou shrnuty v následující tabulce 2.

Tabulka 2

Protizánětlivý účinek, ulcerogenita a akutní toxicita sloučenina artritida vyvolaná akutní ulcerogenita akutní toxicita z příkladu pomocným prostředkem UD_5Q (mg/kg) LD_5Q (mg/kg) (% inhibice při 50 mg/kg p.o.)

1	67	400^X>	1200
2	41	400^x>	1200
3	41 .	200^x>	1200
5	50	200^X>	1200
8	45	200^x>	1200
Naproxen	55	23	500

X ) ' uvádí se vždy aplikovaná nejvyšší dávka

Z křivky závislosti dávky a účinku na modelu artritidy vyvolané pomocným prostředkem lze zjistit například pro sloučeninu z příkladu 1 hodnotu EDjq 10,9 mg/kg, která výrazně převyšuje odpovídající hodnotu srovnávacího prostředku 17,5 mg/kg pro standardní přípravek Naproxen.

Pokud jde o akutní ulcerogenitu, vypočte se poměrem hodnot í ^ED50 ^^voc^^ent terapeutické šíře 36,7 pro sloučeninu z příkladu 1, přičemž stejná hodnota pro srovnávací přípravek Naproxen činí pouze 1,3. Tím je zvláště výrazně zdůrazněno, oč lepší je mimořádně dobrá snášenlivost sloučenin podle vynálezu žaludeční sliznicí. .

Rovněž jednoznačnou převahu oproti srovnávacímu přípravku lze zjistit, jestliže se při' výpočtu terapeutické šíře vychází ze zjištěných hodnot LD$q a vytvoří se poměr LD^q/ED^q, který pro sloučeninu z příkladu 1 činí více než 110 a pro Naproxen 28,6.

Také při dalších speciálních pokusech se ukazují sloučeniny podle vynálezu jednoznačně příznivější, než srovnávací přípravek Naproxen.

4. Potlačení imunopathologických procesů

Dnes je obecně známo, že progredující průběh zánětlivých reumatických onemocněních způsobuje hlavně vykolejení v imunologickém systému a že tudíž příčinná terapie se může dařit pouze s takovými léčivy, která umožní zastavit tyto imonopathologické procesy.

a) Artritida vyvolaná pomocným prostředkem ’

Při pokusu na kryse podle modelu artritidy vyvolané pomocí Freundova adjuvans, který se popisuje v odstavci 1., se obvykle drasticky sníží imunologická aktivita lymfocytů vůči určitým mitogenům, jako je Concavalin-A, Phytohemagglutinin-A a dextransulfát. Byl tudíž zkoušen stimulující účinek na tuto silně suprimovanou imunologickou odpověd. Přitom například sloučenina z příkladu 1 po perorálním podání 3,15 a 6,3 mg/kg způsobuje dalekosáhlou normalizaci imunologické reaktivity, zatímco zkoušený Naproxen byl až do dávek 25 mg/kg neúčinný.

b) Artritida vyvolaná kolagenem typu II

Při tomto pokusu se artritida vyvolává na samcích Wistarových krys kolagenem typu II,* který se dá získat standardními metodami podle Millera a Rhodese (Meth. Enzymol. 82 (1982), str. 33) z nosní přepážky telete, a zvířatům se aplikuje intradermální injekcí ve směsi s nekompletním Freundovým adjuváns. Tento imunizační postup se znovu opakuje o 7 dnů později. 20 dnů po prvé imunizaci se rozdělí onemocnělé krysy do skupin, které obsahují vždy 7 zvířat, a kterým se v následující dvacetidenní léčebné fázi denně podává 1 orální dávka příslušné testované látky, popřípadě samotné nosné prostředí (kontrolní skupina). 41. den pokusu, tj. 1 den po posledním podání látky se stanoví přírůstek objemu obou zadních tlapek.

Přitom vykazuje například sloučenina z příkladu 1 v závislosti na výši dávky inhibici přírůstku objemu tlapek, která je statisticky významná 25 mg/kg p.o., zatímco pro Naproxen byly při stejné dávce zjištěny jen nevýznamné inhibiční hodnoty.

Také při tomto modelu artritidy vyvolané kolagenem je imunologický stav lymfocytů citelně narušen. Proto se ze sleziny pokusných zvířat získají lymfocyty a íkoumá se jejich imunologická aktivita vůči mitogenům. Při tomto testu se dají pro sloučeniny podle vynálezu V závislosti na dávce opět prokázat léčebné účinky na silně zeslabený imunologický systém, zatímco srovnávací přípravek Naproxen nevykazuje Žádný účinek. Tak například při dávce 12 mg/kg p.o. sloučeniny z příkladu 1 je plně normalizována imunologická funkce jak T- tak i B-lymfocytú.

c) Aktivní Arthusova reakce

Jako pokusná zvířata slouží pri tomto testu samice a samci krys (Sprague-Dawley) o tělesné hmotnosti mezi 80 a 100 g. kterým se subkutánní injekcí do kořeně ocasu aplikuje 0,5 ml emulze vakciny pertuse a vaječného albuminu v parafinovém oleji. Po 2 týdnech se krysy rozdělí do skupin, které obsahují vždy 8 zvířat. 24 hodin a jednu hodinu před vyvoláním Arthusovy reakce injekcí 0,1 ml 0,4 % roztoku vaječného albuminu do pravé zadní tlapky se provede perorální aplikace příslušné testované látky nebo čistého nosného prostředí (positivní kontrola). Do levé tlapky se injekčně aplikuje roztok chloridu sodného. Skupina nesensibilisovaných zvířat (negativní kontrola) se rovněž ošetří vaječným albuminem, aby bylo možno vyloučit nespecifické reakce vůči proteinu. Jako parametr účinku pro testovaný přípravek slouží inhibice přírůstku objemu tlapky ve srovnání s inhibici přírůstku objemu tlapky sice sensibilisované, avšak neošetřené kontrolní skupiny (positivní kontrola) 4 hodiny po provokaci vaječným albuminem, když otok dosáhne své maximální hodnoty.

Nesteroidní antiflogistika včetně Naproxenu jsou při tomto uspořádání pokusu neúčinná. Naproti tomu se dá Arthusova reakce účinně potlačit po orální aplikaci například sloučeniny z příkladu 1 při mezi 10 a 15 mg/kg.

5. Antioxidační účinek

Podle současného stavu vědomostí se na progresivním průběhu reumatické artritidy a dalších zánětlivých onemocněních podmíněných mnoha faktory podílí značnou měrou agresivní kyslíkové radikály, které se v nadbytku tvoří během chronického zánětlivého procesu a samy jako vysoce toxické mediátory zánětu perpetuálně přispívají к rozrušování vazivové tkáně, které probíhá v důsledku irrevesibilní peroxidace lipidů buněčné membrány. Proto mají antioxidačně účinná farmaka se schopností desaktivace těchto extrémně cytotoxických kyslíkových radikálů umožnit záměrný zásah do zánětlivého procesu. Vhodným modelem testu na zvířeti pro rozrušování tkáně v důsledku kyslíkových radikálů tohoto typu představuje zánět vyvolaný na kryse Adriamycinem (Doxoťubicinem).

a) Zánět vyvolaný Adriamycinem

Pokusy se provádějí podle metody, kterou popsali D. M. Siegel a další (Inflammation 4 (1980) str. 233), na samcích krys (Sprague-Dawley) o tělesné hmotnosti mezi 200 a 230 g ve skupinách, které obsahují vždy 7 zvířat. Zvířatům se subkutánní injekcí do levé zadní tlapky aplikuje 0,1 mg Adriamycinu, který je rozpuštěn v 0,1 ml 0,9 t roztoku chloridu sodného. O 72 hodin později se zjistí přírůstek objemu tlapky jako měřítko stupně zánětu plethysmografickým měřením.

CS 268194 B2 , 15

Orální aplikace testovaných přípravků v 1 % vodné suspenzi karboxymethylcelulosy se provádí jedenkrát denně ve 4 po sobě následujících dnech, počínaje dnem podání injekce Adriamycinu.

Jak vyplývá z tabulky 3, vykazuje také při tomto testu například sloučenina z příkladu 1, v závislosti na dávce, silný ochranný účinek proti rozrušování tkáně, které bylo vyvoláno Adriamycinem. Jak steroidní tak i neosteroidní antiflogistika,. včetně Naproxenu, jsou při tomto uspořádání pokusu neúčinná.

Tabulka 3

Potlačení zánětu, který byl vyvolán Adriamycinem

skupina zvířat	dávka v mg/kg p.o.	přírůstek objemu tlápky v ^ul	ochranný účinek v %
kontrola	-	430	-
sloučenina			49^xl
z příkladu 1	20	220 ·
	40	200	54^x)
	80	1°	98^x)

X ) významnost p 0,05

b) Inhibice peroxidace lipidů in vitro

Další přesvědčivý důkaz výrazného ochranného účinku sloučenin podle vynálezu vůči agresivním kyslíkovým radikálům skýtá test s thiobarbiturovou kyselinou podle A. Ottolenghiho (Arch.· Biochcm. Biophys. 79 (1959) str. 355-363) .

Pomocí této metody in vitro se dá na základě dialdehydu malonové kyseliny, který vzniká při oxidačním odbourávání vícenásobně nenasycených mastných kyselin vázaných na membránu, určit ovlivňování peroxidace jak mikrosomálních, tak i mitochondriálních lipidů antioxidačně účinnými přípravky. ·

Také zde působí sloučeniny vzorce I silným inhibičním účinkem. Pro sloučeninu z příkladu 1 byly zjištěny při použití mikrosomů a mitochondrií z jater krysy například hodnoty 6 · 10⁷, popřípadě 3 . 10 & mol/1.

6. Inhibice 5-lipoxygenasy

Inhibiční účinek sloučenin podle vynálezu na odbourávání arachidonové kyseliny, které je katalysováno 5-lipoxygcnasou, sc prokazuje obvyklým způsobem pokusy in vitro na izolovaných lidských granulocytech s polymorfními jádry. 2a tím účelem se buňky stimulované Calcium-Ionophor A 23 187 (Calbiochem GmbH, Frankfurt/Main, NSR, Biochemical and Immunochemi14.

cal Catalog 1985, str. 284) inkubují s arachidonovou kyselinou značenou C a po 15 minutách inkubace při teplotě 37 °C se po rozdělení vysoce účinnou kapalinovou chromatografií kvantitativně určí pomocí radiomonitoru radioaktivní hlavní produkty odbourání arachidonové kyseliny, tj. 5-hydroxycikosatctraenová kyselina (5-BETE) a zvláště silně proinflamatoricky účinný loukotrien (T.TB^) , vzniklé biotransformací.

Při tomto uspořádání pokusu se dá významně inhibovat jak LTB^, tak i 5-HETE a tím odbourávání arachidonové kyseliny 5-lipoxygenasou v průběhu patnáctiminutové předběžné inkubace granulocytů, například při použití sloučeniny z příkladu 1 v rozsahu koncentrací mezi IO^-5 až IO^{* 6} mol/litr.

Claims

P R E D Μ £ T VYNÁLEZU

1. Způsob výroby nových substituovaných 3-fenyl-7H-thiazolo/3,2-b//l,2,4/triazin-7-onů obecného vzorce I (I), ve kterém

R¹ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku a znamená atom vodíku, přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo hydroxymethylovou skupinu, vyznačující se tím, že se nechají reagovat 3-merkaptó-2H-l,2,4-triazin-5-ony obecného vzorce III ve

R³ kterém má význam uvedený pod vzorcem I, s 2-halogen-l-fenylalkanony obecného vzorce IV

C(CH₃)₃ ^HOx A (IV),

ve kterém

R¹ a R² mají význam uvedený pod vzorcem I, a X znamená atom halogenu,

popřípadě za dehydratace S-alkylovaných 2H-l,2,4-triazin-5-onů obecného vzorce V (V), ve kterém

12 3

R , R a R mají význam uvedený pod vzorcem I, které vznikají jako meziprodukty při práci v bázickém prostředí.
2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky používají odpovídající sloučeniny obecného vzorce III а IV za vzniku sloučenin obecného vzorce I, ve kte-

2 2 3 rém alespoň R znamená terč.butylovou skupinu nebo/a R a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku nebo methylovou skupinu.
3. Způsob podle bodu 2, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky používají odpovídající sloučeniny obecného vzorce III а IV za vzniku sloučeniny obecného vzorce I, ve

1 2 3 kterém R znamená teřc.butylovou skupinu a R a R znamenají oba atomy vodíku, tj. 3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)-7H-thiazolo/3,2-b//1,2,4/triazin-7-onu.