Vynález se týká zdrhovadle s tkanými.nosnými pásy a s uzavíracími články z moonoilních plastických vláken v nosných pásech vetkarými a vytvářenými při tkecím procesu, přičemž ·, nosné pásy_jsou vytvořeny z nití základní osnovy a vedle sebe ležících dvofitých útků kontinuálního vlákna základního útku 8 řady uzavíracích článků jsou provedeny každá ve tveru dvcoitého útku z moonoilního plastického vlákna se spodními a horními rameny uzavíracích článků ležícími při promítnutí ne rovinu zdrhovadla v podstatě nad sebou a uzavírací články jsou prosty osnovních oití vložených mezi rameny e vykazují nitě vazné osnovy vzájemně přesazené v podélném směru zdrhovadla ve vztahu k zanášení útku, piřeseHu.Jící « obě ramena najednou, čímž jsou spojeny s nosným pásem, přičemž d^c^oité útky nití základního „ útku jsou uspořádány v mezi uzavíracími články a kromě toho pod uzavíracími články ve vlastních kapsách nití základní osnovy v oblaati nosného pásu, která, leží pod uzavíracími články.
U zdrhovadel tohoto druhu leží dvojité útky vlákně základního útku z jedné strany a dvooité útky mooooilního vlákna· z druhé strany v obou polovinách zdrhovadle v oddělených, nad sebou uspořádaných kapsách kolmých k rovině zdrhovadla, přičemž ve vázání ‘ řad uzavíracích článků je provedeno popsaným způsobem. Výsledkem tohoto provedení je měkké a ohebné zdrhovaddo, nebol útková vlákna nosného pásu a nosný pás jako celek se mohou při namáhání na ohyb posunovat v rovině zdrhovadle a při námaze na lom přes řady uzavíracích článků. Zdrhovadlo je jinak velice stabilní co do dělení a jeho dělicí měřítko se nemění ani při ^стопО, praní nebo žehlení.
Problémem zdrhovadel popsaného druhu je odolnost v lomu. Pod tím se rozumí odolnost proti příčnému tahu při vyctylování zdrhovadla z jeho roviny směrem nahoru nebo dolů. Je známo, že odolnost v lomu ubývá víceméně parabolicky s poloměrem zakřivení v oblasti úhlu lomu. Čím menší je úhel, při němž dochází k lomu, tím meidí je odolnost proti lomu.
Úkolem vynálezu je zlepěení odoonooti zdrhovadla popsaného druhu v lomu.
Poddtatě vynálezu spočívá v tom, že dvooité útky nití základního útku jsou v oblasti mezi uzavíracími články vytaženy alespoň jednou nití vazné osnovy přes rovinu nosných pásů až do objati mezi uzavíracími články.
Výhodné provedení se vyznačuje tím, že nitě vazné osnovy přesah^í vždy dva uzavírací články a podchycují dvooitý útek nitě základního útku, uspořádaný mezi těmito dvěma uzavíracími články, přičemž^ daeší uzavvrací článek podcc^cnu! mezi jeho spodním ramenem a dvojitým útkem nitě základního útku uspořádaným pod tímto spodním ramenem, nečež jsou vevázány do objati nosného pásu ležící pod uzavíracími články, e že dvooité útky nití základního útku jsou v obl-asitl mezi · uzavíracími články vytaženy alespoň jednou nití vazné osnovy jako opěrná smyčka nitě základního útku ež k rovině nebo · nad rovinu horních · ramen uzavíracích článků.
Dalěí výhodu představuje řešení, podle něhož je mezi sousedními uzavíracími články navíc vytažena alespoň jedna nit základní osnovy až k rovině nebo nad rovinu horních ramen uzavíracích článků jako opěrná smyčka nitě základní osnovy.
Podle jiného výhodného znaku vynálezu oitě vazné osnovy při vevázání do oblasti · posaého pásů ležící pod uzavíracími články vždy dva d^c^oité útky nití základního útku, z nichž jeden Svonitt útek je v oblasti mezi sousedními·uzavíracími články a druhý d^c^j^itý útek pod uzavíracími články.
OsvědSiln se i provedeen, podle něhož podclýcuují oitě vazné osnovy při vevázáoí do ^boati nosn^o pásu lenící pod uzavíracími články vžty ^ooi-ý útek. nitě ^kl^ráM útku, ležící mezi sousedními uzavíracími články, nečež jsou protaženy mezi spodním ramenem _ — dalšího uzavírecího článku e dvojitým útkem oitě základního útku, uspořádarým pod tímto spodním ramenem k přesahu dalších dvou uzavíracích článků.
Výhodná ’ je také, když opěrná smyčka nitě základního útku, případně i opěrná smyčka nitě základní osnovy vyplňují při spojených uzavíracích článcích prostor mezi sousedními horními rameny a příslušnou včleněnou spojovací hlavou na způsob polštáře·
DbIší výhodné provedení vynálezu spočívá v tom, že nosné pásy vykazují v oblasti uzavíracích článků v podélném směru zdrhovadle podélně probíhající úsek s dvojitými útky nití základního útku 8 nitěmi základní osnovy, přičemž d^oji-té útky nití 4základního útku jsou uspořádány jednak pod uzavíracími články, jednak mezi uzavíracími články, a že nitě vazné osnovy p^c^l^ll^E^aící nad rovinou nosného pásu jsou uspořádány přesazené vždy o dva prohozy útku a každá nit vazné osnovy ve vzájemném sledu střídavě přesahuje ' pár racích článků a jeden následnici uzavvrací článek, kdežto delší uzavírací článek pak podchycuue, přičemž každá nit vazné osnovy podchycuje dvooitý útek nitě základního útku mezi společně přesahovaiým párem uzavíracích článků e následujícím uzavíracím článkem·
Toto provedení lze ještě výhodně obměnt tak, že nitě vazné osnovy navíc podchycuj dvooitý útek nitě základního útku uspořádaný mezi jednotlivě přesahovaným uzavíracím článkem a dalším podchycovaným uzavíracím článkem· '
Výhoda zdrhovadla podle vynálezu spočívá v jeho zlepšené od o ].no s ti v lomu. Vynález přitom vychází z poznatku, že u zdrhovadel popsaného druhu lze odolnost v lomu zlepšit opěrnými polštáři rnmzi horními rameny uzavíracích článků. Opěrné polštáře zmennuuí zakřivení, k němuž dochází při lomu za působení určitých sil, zabraňují tedy, aby se v místě lomu vytvoří příliš malý poloměr zakřivení. Tím se · zlepěuje odolnost v lomu. Opěrné polštáře, resp. opěrné smyčky, se vytvářejí z dvoSitýca útků nitě základního útku, které jsou vytaženy do oblasti mezi uzavíracími články alespoň jednou nití vazné osnovy. Opěrný účinek mmzi sousedními uzavíracími články se však ještě zlepší tím, ' že se ještě přídavně vytáhne alespoň jedna nit základní osnovy.
Vevázání nití vazné osnovy může být v rámci vynálezu v podstatě libovolné, osvědčila se však řešení výše uvedená.
Jestliže opěrná smyčka nitě základního útku, případně i.opěrná smyčka nitě základní osnovy vyplňují prostor mezi sousedními horními rameny a příslušnou zapojenou spojovací hlavou na způsob polštáře, dosáhne se přídavně ještě dalšího zlepšení odoLnoti proti přetržení·, zejména však také sdoSnosti v lomu. Spojovací plochy spojovacích hlav jsou totiž ' ve spojeném stavu k sobě přitaačovány uvederým polštářováním pod určitým předpětím, což právě 'vede ke zlepšené sdoSnosti v lomu a přetržení.
Vynález bude blíže popsán na jednom příkladu provedení znázorněném na připojených výkresech, kde ve schématickém znázornění a ve značném zvětšení znázorňuje: obr. 1 schéma vazby zdrhovadle podle vynálezu, obr. 2 - částečný.výřez půdorysu zdrhovadla podle obr. 1, obr. 3 řez podél roviny A - A z obr. 2, obr. 4 pohled ve směru šipky B z obr. 2, obr. 5 půdorys zdrhovadle jako na obr. 2 ve znázornění více odpovídajícím skutečnc^si, obr. 6 jiné schéma vazby zdrhovadla podle vynálezu, obr. 7 částečný ^řez půdorysu zdrhovadla podle obr. 6, obr. 8.řez podél roviny C - C z obr. 7, obr. 9 pohled ve směru šipky D z obr. 7, obr. 10 půdorys zdrhovadla jako ne obr. 7 ve znázornění více odpovvdajícím skutečnc^si, obr. 11 jiné proveden ·zdrhovadla podle vynálezu v půdoiryau, obr. 12 řez podéX roviny E - E z obr. 11.
Zdrhovadla znázorněné na obr. 1 až 10 má tkané nosné pásy £ a v nich vetkané uzavírací články 2 vytvořené při tkacím procesu z mo^oHních plastických vláken. Nosné pásy jsou vytvořeny z nití · základní osnovy a z · vedle sebe ležících dvojitých útků 4, · kontinuální nitě £ základního útku. Řady J. uzavíracích článků £ sestávají z uzavíracích článků 2 ve tvaru SvoSitéas útku z eooofllníhs plastického vlákna, přičemž spodní ramena 8 a horní řemene £ uzavíracích článků 2 leží při projekci na rovinu zdrhovadla v poddtatě nad sebou.
Uzavírací články 2 vykazuj dále spojovací hlavu 10 a zadní spojovací díl 1[. Nitě <2 vazná . osnovy přesahuj uzavírací články 2, a tím je spojuj snosrýta pásem £. Dvvjité útky £, 2, Utí £ základního útku jsou uspořádány v kapsách 13 nitě základní osnovy, a to jednak v oblasti mezi uzavíracími články 2, a jednak pod uzavíracími Slánky 2· Kapsy £3. nitě 2 základní osnovy jsou v obTiaati nosného pásu £ umístěné pod uzavíracími články 2· Zejména z obr. 1 a 6 je zřejmé, že nitě 12 vazné osnovy přesahují vždy.dva uzavírací články, 2· přičemž zároveň podctycuj dvojitý útek·2 nitě základního útku uspořádaný mezi nimi·
Zde je'rovněž zřejmé již dříve zmíněné přesazení nití 12 · vazné osnovy vždy o jeden krok v podélném směru . zdrhovadla. Pro zvýraznění tyly na obr· 1 znázorněny přesazené nitě 22 vazné osnovy různým čerchováním. NNsleduuJcí uzavírací článek 2 Je podchycován mezi svým spodním ramenem 8 a dvojitým útkem £ nitě základního útku, který Je uspořádán pod zmíněným spodním ramenem 8. Dále Jsou pak nitě 12 vazné osnovy vevázány do oblasti nosného pásu £, ležící pod uzavíracími články 2.
Obr. 1 . a 6 dále výrazně znázorňuj, že dvooité útky 2 nitě základního útku jsou mmzi uzavíracími články 2 vytaženy alespoň jednou n.tí vazné osnovy Jako opěrné smyčky 14 nitě základního útku až na rovinu nebo nad rovinu horních ramen 2 uzavíracích článků 2· Co se tím rozum, lze však také poznat ze srovnávacího pozorován obr. 2 až 5, případně 7 až 10. Z obr. 5 в 10 Je patrné, že opěrné smyčky ££ maži horními rameny 2 sousedních uzavíracích článků 2 vytvářej zároveň polštář. Navíc mohou i ntě 2 základní osnovy nebo Jedna nit 2 základní osnovy být vytaženy mmzi soueedními uzavíracími články 2 Jako opěrné smyčky 15 nitě základn osnovy ež na.úroveň nebo nad úroven horních ramen 2 uzavíracích článků 2.
Toto provedení Je znázorněno zejména na obr. 6 a dále i na obr. 7 až 10. U provedení podle obr. 1 až ý Je vevázání nití 12 vazné osnovy provedeno zvláštním způsobem. Nitě 12 vazné osnovy . podcc^cnu! při vevázání od obl-aat! nosného pásu £, ležící pod uzavíracími články £, vždy dva dvooité útky £, 2 nití základního útku, sice dvojitý útek 2 v oblasti mez-i’ sousedními uzavíracími články 2 a dvooitý útek £ pod uzavíracími články 2. Provedení podle · obr. 6 až 10 Je v tomto směru poněkud oddišné. Nitě 12 vazné osnovy podcJ^cciu:í při vevázání do ^dBati nosného pásu £, ležící pod uzavíracími články £, vždy dvojtý útek 2 nitě základního . útku, který leží mmzi sousedními uzavíracími články £, potom však probíhej mezi spodním ramenem · 8 příštího uzavíracího článku 2 8 dvojitým útkem £ nitě základního útku, · ležícím pod ním, načež probíhají tak, že opět přesahuj nááleduuJcí dva uzavírací ·články 2· .
· ; '
Obr. · 5 a 10 znázorňuuí výhodné provedení vynálezu, u něhož opěrné smyčky 14 nitě základního .útku, případně i opěrná smyčka 15 nitě základní osnovy, vyplňuj při spojených uzavíracích·článcích 2 prostor mmzi sousedními horními rameny 2 uzavíracích článků 2 a příslušnou včleněnou spojovací hlavou 10 ne způsob polštáře, takže spojovací plochy leží proti sobě s · určitým předpětím.
Zdrhovadlo znázorněné v částečném výřezu ne obr. 11 e 12 má rovněž tkané nosné pásy 1 a do nich vetkané, při tkacím ·procesu vytvářené řady £ uzavíracích článků 2 z moonoidního plastického vlákna. Kvvii zřetelnou znázornění Jsou ne obr. 11, 12 nitě 6 základního útku nového pásu £ zakresleny s přehnanou ^oušlkou a ni^ 2 ^kl^ní osnovy nosného pásu £ neopak v^m sda^ jako Jedn^livé čáry. Na oto. 12, ktorý zrázor^Je řez, Jsou nitě 12 vazné osnovy tlustě vytaženy, · čerchovány nebo různě čárkovái^y, aby tylo možno oddišit Jednooiivé, různě · vedené nitě 12 vazné osnovy. Shodně s obr. 1 ež 10 lze i na obr. 11 a 12 především pozorove-t, že nosné pásy £ sestávej z nití 2 základní osnovy, nití 12 vazné · osnovy e z vedle sebe ležících dvojtých útků £, 2 ·kontinuální nitě £ zákledního útku.
Sedy χ uzavíracích článků 2, jsou provedeny šroubovité ve tvaru dvojitého útku z monofilního plastického vlákna a vykazují při promítnutí na rovinu zdrhovadla v podstatě nadisebou ležící horní rameno £ a spodní rameno 8 jednotlivých uzavíracích článků 2 a dále spojovací hlavu 10 a zadní spojovací díly 11 Nitě 6. základního útku jsou vedeny jako dvojitý útek až ke spojovacím hlavám 10 uzavíracích Článků 2, které jsou volné-. Uz«arvrací články 2, jsou střídavě přesahovány nitěmi 12 vazné osnovy. Nitě 12 vazné osnovy podc^cuj střídavě d^c^oÍLté útky nití 6 základního útku, a tím dochází ke spojení řad X uzavíracích článků 2 s přísluntým nosným pásem £.
Přitom vždy každý druhý dvo^tý útek £ nití £.základního útku je uspořádán ve vlastních kapsách 13 nitě základní osnovy pod uzavíracími články χ. Nosné pásy £ vykazují v obbestti uzavíracích článků 2 úsek 16 z dvo^tých útků £, £ nití základního útku a z nití základního útku a - z nití χ základní osnovy a tento úsek 16 nosného pásu £ probíhá podélně v podélném směru zdrhovadla. Dvojtá útky £, χ nití základního útku jsou přitom uspořádány kvůli dodrženi dělicího mmřítka jednak pod uzavíracími články 2 a - jednak mmzi uzavíracími články 2. Nitě 12 vězné osnov;/, které zajišťují spojení uzavíracích článků 2 s nosnými pásy £, jsou vedeny střídavě zvláštním způsobem, patrným z obr. 12.
Nitě 12 vazné osnovy, probíhajjcí nad - rovinou nosného pásu a přesazené vždy o dva prohozy útku střídavě ve vzájmmném sledu, přesahu,]! vždy jeden pár uzavíracích článků 2 a jeden násleSující uzavírací článek, kdežto delší uzavírací článek 2 pak podcC¾rcují, a tímto - způsobem se to stále opakuúe. Dále je toto uspořádání provedeno tak, že každá nit 12 vazné osnovy podchycuje dvojitý útek χ nitě základního útku mezi společně přesahovaným párem uzavíracích článků -2 a následujícím uzavíracím čláikcem 2.
Kromě toho nitě 12 vazné osnovy ještě podchycou! d^c^oitý útek χ nitě základního útku, uspořádaný mmzi jednotlivě přesahovaným uzavíracím článkem . 2 a dalěím podchycovaným uzavíracím člárkcem 2. Na obr. 11 a 1:2 . jsour«nftzorněny- čtyři takto vedené nitě 12 vazné osnovy. V rámci vynálezu je však možno pouuít i větší nebo me^nší počet nití 12 vazné osnovy. - Dále je rovněž možné sdružovat shodně vedené nitě 12 vazné osnovy do skupin.
Příklad provedení znázorněný na obr. 1 až 10, - stejně jako - příklad podle obr.: 11 a 12 vyByvělují základní myšlenku vynálezu. Ta spočívá v tom, že dvojtá útky χ n.tí základního útku jsou v oblasti mezi uzavíracími články 2 vytaženy alespoň jednou nití 12 vazné osnovy přes rovinu nosných pásů £ až do masti mmzi uzavíracími články