CS228921B2

CS228921B2 - Method of preparing diesters of 6-beta-/hydroxymethyl/penicillanic acid and 6-beta-/acylamino/penicillanic acid with methandiol

Info

Publication number: CS228921B2
Application number: CS822016A
Authority: CS
Inventors: Michael S Kellogg
Original assignee: Pfizer
Priority date: 1981-03-23
Filing date: 1982-03-23
Publication date: 1984-05-14
Also published as: FI820992L; ES510656A0; DD203723A5; YU61882A; EP0061313A3; ZA821901B; KR860000425B1; IL65306A0; NO820897L; PL130110B1; PT74624B; PT74624A; NZ200068A; PH18040A; FI74285B; AU8176182A; DK126982A; DE3261898D1; FI74285C; GR76107B

Description

Předložený vynález se týká způsobu výroby nových derivátů penicilanové kyseliny, které jsou použitelné jako antibakteriální. prostředky. Zejména se vynález týká způsobu výroby diesterů 6-j-(hydroxymethyl)penicilanové kyseliny a 6-/(--acylamino)p.sinicilanové kyseliny s methandiolem.

Jednou z nejkrásnějších a široce používanou skupinou antibaktériáliních prostředků jsou tzv. antibiotika e-laktamového typu. Tyto sloučeniny jsou charakterizovány tím, že mají jádro obsahující 2-azetidinonový (./--aktamový) kruh vázaný na thiazolidinový, dihydro-l^-thiazinc^vý nebo na jiný podobný kruhový systém. Jestliže toto· jádro obsahuje thiazolidinový kruh, označují se sloučeniny obecně jako peniciliny, zatímco, když jádro obsahuje dihydrothiazinový kruh, označují se sloučeniny jako cefalosporiny. Typickými příklady penicilinů, které se obvykle používají v klinické praxi, jsou benzylpenicilin (penicilín G), felnoxymethylpenicilin (penicilín V), ampiciiin, amoxycilin, hetacilin a carbenicilin. Typickými příklady obvyklých cefalosporinů· jsou cephalothin, cephalexin a cefazolin.

Přes obecné přijetí a široké použití β-laktamových antibiotik j-ako cenných chemoterapeutických prostředků, mají tato antibiotika hlavní nevýhodu v tom, že některá z nich nejsou účinná proti určitým mikroorganismům. V četných případech je určitý mikroorganismus rezistentní proti danému tS-aktarnovému . antibiotiku proto, že tento mikroorganismus produkuje /--aktamázu. Posledně zmíněnou látkou je enzym štěpící /Maktamový kruh penicilinů a cefalosporinů za · vzniku produktů, které nemají antibakteriální účinnost. Některé látky však mají schopnost inhibovat β-laktamázy a pokud se inhibitor použije v kombinaci -s penicilinem nebo- s cefalosporiném, může zvýšit antibakteriální účinnost penicilinů nebo cefalosporinů -proti určitým mikroorganismům produkujícím jMaktamázu. Ke zvýšení antibakteriální účinnosti dochází v případě, že antibakteriální účinnost kombinace látky inhibující (Slakkamázu a (^-lktamového -antibiotika je výrazně vyšší než pouhý -součet antibakteriálních účinků individuálních komponent proti mikroorganismům produkujícím /Maktamázu.

Předložený vynález se týká způsobu výroby diesterů methandlolu -s 1,1-dioxidem

6-(-((hyd'ix>xym.ethy.l)ipenililanové kyseliny -a s - pρnicilint, které se obvykle používají v klinické praxi. Tyto- estery se snadno hydrolyzují in vivo na penicilín -a- ^чУ^гУ 6-/3-(htУroxtmethtl)ppnicilanové kyseliny, -který je zvláště silným inhibitorem mikrobiál-

Я nich (3-laktamáz a zvyšuje účinnost penicilinu.

Diestery (S-laktamových antibiotik a sloučenin inihiibujících β-laktamázu byly již popsány. Jediná se zejména o diestery l,l-a,lkandiolu s β-laktamovými antibiotiky a 1,1-dioxidem pettiicilanoivé kyseliny (srov. americký patentní spis č. 4 244 951J. Sloučeniny připravené způsobem podle vynálezu však mají širší spektrum účinnosti než dříve známé látky. Tak například tyto látky vykazují vysokou účinnost proti kmenům Pseudoimolnas aeruginosa a Enterobacter cloacae, produkujícím /Maktamázu, což jsou mikroorganismy, proti kterým byly dříve známé sloučeniny buď málo účinné, nebo zcela neúčinné.

Předmětem předloženého vynálezu je způsob výroby 'diesterů 6-/?-(hydiroxymethyl) j petlici lanové kyseliny a 6-/3-(acylaminojpenicilanové kyseliny s methandiolem obecného vzorce I

v němž

R zlnamená D-2-amiino-2-fenyilacetamidoiskupinu nebo D-2-amino-2-( 4-hydroxyf enyl)acetamidoskupinu, a jejich farmaceuticky přijatelných solí, který spočívá v tom, že se na sloučeninu obecného vzorce II

o

HOCH, \ / _CHi ch, 'c-o-x и ⁰ (II)

v němž

R“‘ znamená D-formu skupiny vzorce

Y~^^-CHCONHZ kde

Y znamená vodík nebo hydroxyskupinu a Z zlnamená azidoskupinu nebo benzyloxykarbonylaminoskupinu, a

M znamená tetrabutylamoniovou skupinu,, jestliže X znamená skupinu -CHžJ, nebo znamená skupinu -CH2J, jestliže X znamená tetrabutylamoniovou skupinu, v polárním organickém rozpouštědle při teplotě mezi 0 a 80 °C, načež se vzniklý meziprodukt hydrůgenolyzuje při teplotě místnosti nebo při teplotě nižší, než je teplota místnosti za tlaku 0,1 až 0,7 MPa a v přítomnosti ušlechtilého kovu jako hydrogenačního katalyzátoru a popřípadě se získaná sloučenina vzorce I, obsahující kyselou nebo bazickou skupinu převede na farmaceuticky přijatelnou kationickou sůl nebo na adiční sůl s kyselinou.

Výrazem „farmaceuticky přijatelné soli“ se míní farmaceuticky přijatelné soli katlontu, když postranní řetězec R obsahuje karboxyskupinu, a farmaceuticky přijatelné adiční soli s kyselinou, když postranní řetězec R obsahuje amiinoskupinu.

Mezi zvláště cenné meziprodukty, které ее mohou používat při postupu podle předloženého vynálezu, náleží sloučeniny vzorce 2 v němž

X znamená skupinu -CHzJ nebo tetrabutylamoniovou skupinu, působí sloučeninou obecného vzorce III

Sloučeniny obecného vzorce I, které se vyrábí postupem podle vynálezu, včetně svých solí, se mohou používat jako účinné složky farmaceutických prostředků vhodných к léčení bakteriálních infekcí и savců.

Sloučeniny - vyráběné; padteJvynálezu ises^mohou .podá vattouď. paren terá-Lně,' nebo) orálně;· avšakn zvláště -výhodně: se i pod ávají i orálně;

Léčení bakteriálních infekcí u savců spočívá v aplikaci antibakteriálně účinného množství antibakteiriálnr sloučeniny vzorce I isavcům. Výhodným. způsobem aplikace při tomto léčení je orální aplikace. Sloučeniny vyráběné postupem· podle· vynálezu se dobře abisorhujLa/'hydrolyzují se> in vivo na penicilinové antibiotikum a na inhibitor β-laktamáizy; který pak silně zvyšuje účinnost penicilinu proti zvlášť širokému spektru pathogenních organismů.

Používaný nomenklaturní systém je vysvětlen na· příkladu 1,1-dioxiďu¹ > б-β- (hýdroxymethyljipenicilanové ‘kyseliny vzoce 3

(3) ve kterém přerušovaná vazba ( ‘‘‘‘‘‘ j substituentu na bicyklické jádro naznačuje, že teinto substituent sennaGhází pod rovinou tohóto ‘jádra. Takovýto isubstituent »£&· oznam čuje jakó substituěnt mající*: a-konfigucaclť Naproti tomu zesílená «vazba:·'{ šubstituentu na -bicykličkéjádro znamená· žé tehto substituentse nacházíinad rovinou jádra . a tato poloha se označuje jako ^-konfigurace.

Za použití tohoto systému jsou sloučeniny obecného vzorce I pojmenovány jako 6-/3-substituované deriváty l-(penicilanoxyl·oxy) alky l-6‘-/3- (hydroxy methyl Jpenicilanát-l\l‘-dioxidy 4^fv4rz /vzorec- 4 }p přičemž -poloha 1 alkylové skupiny a poloha 1 prvého kruhového systému”je> »podlě’ tohoto- momenklatornrhó systému: jednoznačná, avšak kk ^L. rozlišení! mezi, dvěma.•kruhovýmiusystémy se používá označení poloh s čárkou a bez čárky·

PodlerjednOhouz provedeníupostupu podlé předloženého i vynálezu. cse ^sloučeniny obecného (.vzorce I připravují i reakcí, tetrabutylamoniotó/ísoliikarboxylové. kyseliny obecného vzorce 5

v němž»

Rý‘ má: shora uvedený význam, a

Mm znamenám te^rabutylamoniovou skupinu, se ..sloučeninou vzorce 6 :

носн.Д^:

(6)

Při použití tetrabútylamoniové. sol·! karboxy-lové. kyiseli-nyi vzorce 5 к ;reakci se slou-u ceninou:· vzorce 6 probíhá reakce velmi rychle a odbourávání .^-laktamu.-se tím udržuje na absolutním i mimmut Uvedenáiďeakcejmezi/ sloučeninou vzorce a ..sloučeninou:·vzorce 6 ise-.obvykle^pro-./ vádí.:tak, že. se^reakční složky, obsažené v polárním;! organickém ‘rozpouštědle j = nechají* reagovat pni teplotě’v rozsahů; od asi 0 doasi · 80bůC, výhodně5 při teplotách < od 0 do'» 35; Sloučeniny»(vzorců :5 a 6 se>obvykle: uvádějí; v reakci v podstatěnv ekvímolárnínr poměru,: avšak -lze. používat: i nadbytku, jed* né z reakčních složek,a to* například až do · desetinásobku·-nadbytků .: Používat Tze erůzinýolr rozpouštědel,: obvykle* je však výhodné používat, relativně·, polárních rozpouštědel; jelikož se tínrn průběh reakce urychlí.· Výhodná: . jsou - itaké; i-nízkovroucb rozpouštědla’ která:flze: snadno!. odstranit oddestilovánínr¹ve vakuuji Typickými rozpouštědly; / která lze ^používat, jsou -aceton,» N,>NMimethyltormamid/ N^Mimethylacotamid. a ”N-methyl· pyrrolidoni \Reakční: doba je různá v izávis-·· losti- .ína ^řade·;-faktorů·,’^; avšak při'reakční- teplotě;kotem·*.25:3C čirw reakční doba; 5 minutaž několik íhodin;-V případě· sloučeninvzorců -5 :a 6 dze: používat' krátké < reakční doby, například 3 až 30 minut. Reakce ;se sledují.běžnými : metodami” chřomUtografií na tenké vrstvě silikagelu^ které jsou- blíže popsány v další; části;

Zé shora ^uvedené diskuze je -zřejmé/žě když žádaná antibakteriálně účinná slouče8

2289Ž1 nina vzorce I obsahuje karboxyskupinu nebo amínoskupinu, je třeba tuto karboxyskupinu nebo amínoskupinu chránit nebo třeba používat příslušnou sloučeninu ve formě prekursoru.

Obvykle se pro tyto účely používá benzylesteru v případě karboxylové skupiny (benzyloxykarbonyl), azidoiskupiny nebo benzyloxykarbonylamimoskupiny (benzoxykairbonylamino), které se snadno hydrogenolýzu jí na karboxyskupinu, aminoskupinu a aminoskupinu.

Tyto hydrogenolýzy se provádějí podle dobře známých metod, tj. hydrogehací v přítomnosti vhodného katalyzátoru, jako paládia, platiny nebo rhodia, výhodně na nosiči, jako na aktivním uhlí, uhličitanu vápenatém nebo oxidu hlinitém, v inertním rozpouštědle, takovým způsobem, aby se odbourání omezilo na nejnižší možnou míru. Takovými podmínkami jsou výhodně: téměř neutrální prostředí, teplota místnosti nebo teplota nižší, než je teplota místnosti a obvykle nízký až střední tlak (například 0,1 až 0,7 MPa). Použít lze i vyšších tlaků, například tlaků až do 7 MPa, avšak nepřináší to žádné výhody.

„Inertním rozpouštědlem“ se míní rozpouštědlo, které má rozpouštět výchozí látku, aniž by s výchozí látkou či s výchozími látkami podstatnou měrou reagovalo, stejně jako s ireakčním produktem či reakčními produkty a s reakční složkou či s reakčními složkami (v daném případě to jsou votdík ,a katalyzátor). Výhodnými rozpouštědly pro hydrogenolýzu jsou také v tomto případě těkavá rozpouštědla a taková, ve kterých je produkt také rozpustný, takže produkt lze získávat jednoduchým odpařením ve vakuu (nebo vymrazením atd.) filtrátu po odstranění katalyzátoru. Výhodným katalyzátorem pro tuto hydrogenolýzu je paládium na uhlí. Optimální podmínky (například čas, obsah katalyzátoru, dávku katalyzátoru) pro hydrogenolýzu kterékoli z daných sloučenin podle předloženého vynálezu lze snadno zjistit sledováním chromatografií na tenké vrstvě, na použití metod, které jsou blíže popsány v příkladech.

Výchozí sloučeniny obecného vzorce 5 jsou dobře známými sloučeninami v oblasti penicilinu. Kvartérní tetrabutylamoniové soli obecného vzorce 5 se snadno připravují reakcí ekvimolárního množství tetrabutylamoniumhydroxidu se sloučeninou obecného vzorce 5 ve formě volné kyseliny ve dvoufázovém, vodně-orgianickém systému. Kvartérní sůl se izoluje jednoduchým odpařením organické vrstvy. Pro tento účel je výhodným nízkovroucí rozpouštědlo, jako meíhylenchlorid.

Výchozí sloučeniny vzorce 6 se obvykle připravují z 6,6-dibroimpenicilanové kyseliny podle metod, které jsou podrobně popsány v příslušných příkladech v další části.

Obměna předcházejícího provedení způsobu výroby sloučenin podle vzorce I spočívá v reakci sloučeniny obecného vzorce 7

v němž

M znamená tetrabutylamoniovou skupinu, se sloučeninou obecného vzorce 8

R‘“ má shora deiinovaný význaim, za stejných reakčních podmínek jako jsou uvedeny shora pro obrácenou reakci.

V tomto případě se výchozí ester obecného vzorce 8 připravuje reakcí odpovídající soli kovu se sloučeninou obecného vzorce

JCH2X‘ v němž

X‘ znamená chlor, brom nebo jod.

Tyto sloučeniny, pokud jsou známé, se připravují způsobem, který popsal Emmons a další, J. Am. Chem. Soc. 75, 2257 (1953).

Výchozí sloučenina obecného vzorce 7 se připravuje hydrogenolýzou benzyl-6-^-(hydroxymetihyl) -penicilanát-l,l-dioxidu, který se připravuje z 6,6-dibrompenicilinátu podle metod, které jsou podrobně popsány níže v příkladech 1 iaž 3.

Farmaceuticky přijatelné kationické soli těch sloučenin podle tohoto vynálezu, které mají volnou karboxylovou skupinu, se snadno připravují standardními metodami. Tak například se spojí ekvivalent odpovídajícího kationického hydroxidu, uhličitanu nebo hydrogenuhličitanu s karboxylovou kyselinou v organickém nebo vodném rozpouštědle. Sůl se izoluje zahuštěním nebo/a přidáním nerozpouštědla. Je-li to žádoucí, může se sůl obecně izolovat přímo z reákční směsi, bez izodace kyseliny ve volné formě.

Farmaceuticky přijatelné kationické soli zahrnují soli tvořené se sodíkem, draslíkem,, vápníkem, NjN^dibenzyleíhylcnaminem, N-methylglukaminem a diethanolaminem, ainiž by tento výčet měl omezující charakter.

Farmaceuticky přijatelné adiční soli s kyselinami těch sloučenin podle předloženého vynálezu, které mají volnou aminoskupinu, se snadno připravují standardními metodami. Tak nap íklíad se spojí ekvivalent kyseliny s aminem v organickém nebo vodném rozpouštědle. Sůl se izoluje zahuštěném nebo/a přidáním nerozpouštědla. Je-li to žádoucí, může se sůl obecně izolovat přímo z reakční směsi, awž by se izoloval volný amiin. Farmaceuticky přijatelné adičnů soli s kyselinami zahrnují —- aniž by následující výčet kyselin měl omezující charakter — soli s chlorovodíkovou kyselinou, sírovou kyselinou, dusičnou kyselinou, fosforečnou kyselinou, citrónovou kyselinou, maleiinovou kyselinou, jantarovou kyselinou, p-toluensulfonovou kyselinou a methasulfonovou kyselinou.

Užitečnost diesterů sloučenin obecného vzorce I spočívá v neobyčejně širokém spektru systemických antibakteriálních účinků. Tyto sloučeniny jsou klinicky užitečné při léčení infekcí savců, které jsou způsobovány některými z tohoto širokého spektra citlivých bakterií. Systemická prospěšnost těchto sloučenin vyplývá z jejich hydrolýzy in vivo na směs penicilinového antibiotikaa silného inhibitoru /З-laktamázy, tj. 1,1-dioxidu 6-/3- (hydroxymiethyl jpenicilainové kyseliny -vzorce 3.

Na základě měření účinnosti sloučenin vzorce 3 in vitro proti /З-laktamázám produkovaným bakteriemi, jakož i měření minimální inhibiční koncentrace stejných dílů penicilinu a látky inhibujjcí /S-laktamázu vzorce 3, se pak rozhoduje o konečném klinickém využití příslušných diesterových derivátů, zvláště proti pathogenním bakteriím. Podrobný popis a typické výsledky takových studií jsou uvedeny dále.

Sloučeniny podle vynálezu .se tedy hodnotí in vitro tak, že sezjišťuja schopnost sloučeniny vzorce 3 in-hibo-vat hydrclýzu určitých /З-laktamových antibiotik, způsobovanou enzymem /Maiktamázou. Hydrolýza ampicilinu a penicilinu G se zjišťuje mikrojodometrickou metodou, kterou popsal Novick [Biochem. J. 83, 236 (1962)]. Podmínky pro toto stanovení jsou: 0.5 M roztok fosforečnanu draselného, hodnota pH 6,5, teplota 37 °C. Reakce se zahájí přidáním /3-laktamázy prosté buněk, s výjimkou preinkubačních pokusů, při nichž se inhibitor a enzym společně inkubují 10 minut před zahájením reakce přídalvkem substrátu. Substrátem v případě buněk prostých extraktů Staphylococcus aureus, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginose je ampicilin v koncentraci 33 (13 ^g/ml).

Typickými konkrétními hodnotami aktivity /З-laktamázových preparátů jsou jednotlivě 6:019, ¢3.970, 260 a 76 μΜ/h/mg proteinu. Substrátem používaným v případě /3-laktamázy produkované Enterobacter cloacae, jejíž typická účinnost činí 10.080 μΜ/h/mg proteinu, je penicilin G.

Extrakty prosté buněk se připraví působením ultrazvuku (3-krát po dobu 30 sekund při teplotě 4 °C s výjimkou kmene S. aureus, který byl rozrušen tlakem (French preis-s) na kultury kultivovaně ve výluhu z mozku a srdce v inkubátoru na rotační třepačce.

Pro kmeny S. aureus, P. aeruginose a E. cloacae se obnoví syntéza /3-laktamázy pěstováním kultury v logaritmické fázi v přítomnosti subletální koncentrace penicilinu G při 100, 1000 a 300 ^g/ml po dobu 2,5 hodiny.

Hodnoty účinnosti sloučeniny vzorce 3 a sodné soli 1,1-dioxidu penicilanové kyseliny nia imhibování /З-laktamázy jsou uvedeny v následující tabulce I. Zvlášť pozoruhodná je účinnost sloučeniny (A) proti /3-laktamázu produkujícím kmenům Pseudomonas aeruginosa a Enterobacter cloacae, proti nimž dříve známý inhibitor /З-laktamázy, tj. 1,1-dioxid penicilanové kyseliny, vykazoval v nejlepším případě jen malou účinnost.

T a b u 1 k a I

Účinnost sloučenin jako inhibitorů proti /3laktamázám prostým buněk

A: 1,1-dioxid 6i/3-(-hydroxymethyl)penicilanové kyseliny (ve formě vápenaté soli)

B: 1,1-dioxid penicilanové kyseliny (ve formě sodné soli) zdroj antibioiikum iniiibttor % inhibice /3laktamázy kooneentraee ) A/B (koncentrace ) hydrolýzy --laktemu

Staphylococcus	o^^I^íí^I^^Lío (33 μΜ ]	A	66	μΜ	98,3
aureus 01A400			16,5	78,8
			1>0		39,3
		B	66		100
			16,5		95
			1,0		0
Escheriahit	(33 μΜ ]	A	66	μΜ	100
coli 51A129			16,5	100
			1,0		95,7
			0,67	92,1
		B	66		100
			16,5		100
			1,0		97,0
	ampicčlin (33 μΜ)	A	66	μΜ	100
pneumoniae 53A129			16,5		100
			1,0		81,2
		B	66		100
			16,5		100
Pseudomona-s	penicilín G (33 μΜ)	A	66	μΜ	98,8
aeгuginost 52A104			16,5		93,4
	(.		1,0		21,7
		B	66		0
	ampicilln (33 μΜ)	B	66		27,5
			16,5		5,0
Eoterobtater	penicilín G (33 μΜ)	A	66	μΜ	77,0
clotce 67B009		16,5	52,0
		\| v - · - - -	1,0		11,4
		B	66		0
			16,5		0
			1,0		0
			66*		26

a’ preinkubaae . (viz text)

Účinnost sloučenin vyráběných postupem podle tohoto vynálezu in vitro je prokázána měřením minimálních inhibiční-ah koncentrací (MIC) v pg/ml sloučeniny .vzorce 3 společně s penicilinem proti různým mikroorganismům. Používá se postupu, který je doporučen v publikaci inιtetottiontl Collaborative Study on Antibiotic

Testing [Eric-csom and Sher-ris, Acta Pathologica et ΜΐοϊΌϋοι^^ Scandinav, Supp. 217, sekce A a B: 64 — 68 (1971 )J, při němž se používá NOig^jru s nálevem z mozku a srdce a zařízení k opakované inok-ulaci. Jako standardní .inokulum se používá stonásobně zředěný - obsah zkumavek kultivovaných přes noc (na povrch agaru se nanáší 20 000 až 10 000 -buněk v asi 0,002 ml, přičemž každá -miska obsahuje 20 ml agaru s nálevem. z mosku a srdce’. Používá se 12 dvojnásobných ředění testované sloučeniny, přičemž počáteční koncentrace testované látky činí 200 pg/ml. Po osmnáctihodinové kultivaci desek při teplotě 37 °C se pokus vyhodnotí, přičemž na izolované kolonie se nebere zřetel.

Za minimální inhibiční koncentraci čili citlivost pokusného organismu se pokládá nejnižší koncentrace testované látky schopné podle vizuálního vyhodnocení úplně inhibovat růst organismu. Do jaké m ry uvedená sloučenina vzorce B zvyšuje /Maktamového antibiotika lze - zjistit srovnáním dvou pokusů, upři kterých se měří minimální inhibiční koncentrace (MIC) samotného antibiotika .a samotné sloučeniny vzorce 3. Tyto hodnoty .minimální inhibiční koncentrace (MIC) se potom -srovnávají s hodnotou minimální inhibiční koncentrace, která byla získána -za použití kombinace daného antibiotika .a sloučeniny vzorce 3. jestliže je antibakteriální účinek kombinace výrazně vyšší, než bylo možno předpokládat na základě účinků jednotlivých složek, lze to považovat -za skutečné zvýšení účinku (synergismus). Hodnoty - minimální inhibiční koncentrace -se -měří metodou, kterou popsali Barry a Sabath v„Manual of CILnical Miicrobiology“, vyd. Lenette, Spaulding and Truant, 2. vydání, 1974, Američan Society for Microbiology.

Výsledky pokusů, které prokazují, že sloučenina vzorce 3 zvyšuje účinek ampicilinu, jsou shrnuty -v následující tabulce II. Za účelem srovnání jsou v tabulce uvedeny účinky dosud známého inhibitoru (-laktamázy, tj. 1,1-dioxidu penicilanové kyseliny. Dále je v tabulce uvedeno rozšíření spektra a zvýšení účinku - (synergismus a vyslovený synergismus) -sloučeniny -vzorce 3.

Tabulka II

Hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro směs ampicilinu a inhibitoru β-laktamázy v poměru 1 : C: 1,1-dioxid 6-/3-(hydroxymet'hylpenicilanové kyseliny (sodná sůl] D: 1,1-dioxid penicilanové kyseliny (sodná sůl)

E: ampicilin

•^4 fi cd

o P-i «еЧ s

co (Xi

GQ ÍX<

ω co Рч см

CD CM CM LO 52 ΙΩ σγτ-^τΗ κγ cm^cm^lo^

CD CO CO ID cm O co Ή Co Cm

MHO гЧ oooooooooo ООЮОЮОЮООО CM CM CM CM M M H

Л Л A A

V/ ω ₇ d Рч Рч

Ен z

LO

LO 1П M cm cm co co H H CM

ООЮООООООСО оосмоооюооа r4 CM CM CM CM CM CM r4

228

Vysvětlivky k tabulce II:

(a) PS ™ vysloveně synergický účinek

S = synergický účinek

A = součtový účinek

N = bez účinku

AT = antagonismus

NT = netestováno

Při použití antibakteriální sloučeniny podle tohoto vynálezu pro savce, zejména pro lidi, je možno tuto sloučeninu aplikovat buď samotnou, nebo ji lze mísit s jinými účinnými látkami a/nebo farmaceuticky upotřebitelnými nosiči nebo ředidly. Příslušný nosič nebo· ředidlo se volí s přihlédnutím k zamýšlenému způsobu aplikace. Tak například, uvažuje-li se s orálním podáním, je možno antibaktriálně účinnou sloučeninu podle tohoto vynálezu používat ve formě tablet, kapslí, kosočtverečných pastilek,· trochejí, prášků, •sirupů, elixírů, vodných roztoků a suspenzí apod. v souladu se standardní farmaceutickou praxí. Vzájemný poměr účinné látky a nosiče přirozeně závisí na chemické povaze, rozpustnosti a stabilitě účinné látky, jakož i na uvažovaném · dávkování.

Jako běžně používané nosiče pro přípravu tablet k orálnímu podání je možno uvést laktózu, citronan sodný a soli fosforečné kyseliny. K přípravě tablet se rovněž používají různá desintegrační činidla, jako škrob, a kluzné látky, jako «^se^í^^irát horečnatý, natrimlaurylsulfát a mastek. Vhodnými ředidly pro přípravu kapslí k orálnímu podání jsou laktóza a poiyethylenglykoly s vysokou molekulovou hmotností, například polyethylenglykoly s molekulovou hmotností od 2000 do 4000. K přípravě vodných suspenzí píro orální podání se účinná látka kombinuje s emulgátory a suspendačními činidly, přičemž je možno přidávat i •sladidla a/nebo aromatické přísady.

Denní dávky antibakteriálně účinných sloučenin podle tohoto vynálezu v humánní medicíně se nebudou výrazně · lišit · od dávek jiných klinicky používaných antibiotik penicilinového typu. Definitivní ' stanovení příslušné dávky >pro toho kterého pacienta v humánní medicíně je věcí ošetřujícího lékaře. Dá se očekávat, že tato dávka se bude měnit v závislosti na věku, hmotnosti a odezvě příslušného pacienta na preparát, jakož i na povaze a rozsahu infekce. Sloučeniny podle tohoto vynálezu se budou normálně používat orálně v dávkách pohybujících se zhruba· od 5 do 100 mg na 1 kg tělesné hmotnosti pacienta denně. V některých případech může být nutné použití dávek vymykajících se z tohoto rozmezí.

Vynález· ilustrují následující příklady provedení, jimiž se rozsah vynálezu v žádném případě neomezuje.

Tvary · signálů v NMR spektrech se označují následujícími zkratkami:

s = singlet d = dublet t = triplet q = kvartet m = multiplet dd = dvojitý dublet

Příklad 1

Qť^(^j^^'methyl-^/Si6-di^ir^im^íeň(^ii^:^]^iáL gramů 6,6-dibrompenicilanové kyseliny [srov. Clayton, J. Chem. Soc. C, str. 2123 (1969 ) ] se •přidá ke 100 ml •methylenchloridu a 25 ml vody a hodnota pH se přidáním 40% tetrabutylamoniumhydroxidu upraví na 8,0 během 15 minut. Methylenchloridová vrstva se oddělí a vodná vrstva se třikrát extrahuje vždy 3,5 ml čerstvého methylenchloridu. Methylenchloridové · vrstvy se spojí, vysuší se bezvodým síranem sodným, zf.iltrují se a odpaří se ve vakuu, přičemž se získá · tetrabutylamonium-ú,6-dibrompemcilinát (39,0 g) ve formě viskózního oleje. Získaná sůl se smísí 125 ml chlorjodmethanu a směs se míchá 16 hodin, potom se zahustí k suchu ve vakuu a zbytek se chromatografuje na 1 kg silikagelu za použití směsi toluenu a ethylacetátu (19 : 1) jako elučního činidla a za sledování chromatografií na tenké vrstvě (Rf = 0,75; rozpouštědlový systém: směs hexanu a ethylacetátu 1 : lj. Frakce obsahující čistý produkt se spojí, odpaří se k suchu, a zbytek se překrystaluje ze směsi etheru a petroetheru, přičemž se ve dvou částech získá sloučenina uvedená v názvu (14,1 g a 1,2 g).

PNMR spektrum (deuterochloroform, hodnoty δ v ppm):

1,6 (s, 3H), 1,75 (s, 3H), 4,62 (s, 1H),

5,8 (dd, 2H), 5,82 (s, 1H).

Teplota tání: 105 až 106 °C.

P říklad 2

Chlormethyl-6-a--bro-m---3- (hydroxymethyl )penicilinát a· chloirmethyl-6-3-brom-6-a- (hydroxymethyl J penicilinát

14,1 g titulní sloučeniny z předcházejícího příkladu se přidá do 175 ml suchého tetrahydrofuranu a směs se ochladí na —78 stupňů Celsia. Potom se během 10 minut přikape terc.butylmagnesiumchlorid (12,8 mililitru 2,7 M roztoku v tetrahydrofuranu j za udržování teploty menší než —65 °C. Reakční směs se míchá dalších 30 minut při —78 °C. Vysušený pairaformaldehyd (45 g) se zahřeje na' 150 °C pod atmosférou dusíku za použití olejové lázně a potom se· jako formaldehyd za uvádění slabého proudu dusíku během 4 hodin přidá k reakční směsi. Potom se ke studené reakční směsi při228921 dá 5 ml octové kyseliny, reakční směs se potom zahřeje na teplotu místnosti, zahustí se ve vakuu, zbytek se vyjme ethylacetátem, -ethylac-etátový roztok se postupně promyje 200 ml 1N roztoku chlorovodíkové kyseliny, dvakrát 100 ml vody a 100 ml nasycené solanky, vysuší se bezvodým síranem sodným a zahustí se až do vzniku ' oleje. Olej se cihroimatografuje na 600 g silikagelu za použití směsi toluenu a ethylacetátu (9:1) jako elučního činidla a potom směsi toluenu a ehylacetátu (4:1) jako elučního činidla za sledování chromatografií na tenké vrstvě. Získá se titulní produkt v poměru /-hydroxymethyldeeivátu ku a-hydroxyanethylderivátu 1 : 5 ve formě oleje o výtěžku

5,2 g. [Rf — 0,12, 0,18 (rozpouštědlový systém: směs toluenu a ethylacetátu 4 : 1jj.

PNMR spektrum (deuterxchlxoofxrm, hodnoty S v ppmj:

1,E(8 (s, 3Hj, 1,7 (s, 3Hj, 2,4 až 2,85 (m, 1Hj, 4,13 (široký s, 2Hj, 4,54 (s, 1Hj, 5,52 (s, 1Hj, 5,75 (dd, 2Hj.

P ř í k 1 a d 3

Chlormethyl-6-|S- (hydrxxymethylj penicilanát

Směs titulních sloučenin z předcházejícího příkladu (4,5 g, 12,5 mmolj se smísí s 75 ml benzenu a 3,48 ml (13,1 -mmolj tributylcínhydridu a zahřívá se k varu pod zpětným chladičem. Podle chromatografie na tenké vrstvě je reakce po 2 hodinách ukončena. Reakční směs se ochladí a· zahustí se ve vakuu na viskózní olej, který triturováním s hexanem skýtá gumovitý produkt. Ten se chromatografuje na 200 g silikagelu za použití směsi toluenu a ethylacetátu (1:1 j jako elučního produktu a odebírají se frakce po 25 ml. Frakce 19 až 32 obsahující čistý produkt se spojí a odpaří se za získání sloučeniny uvedené v názvu ve formě viskózního oleje [IC spektrum (v -nujoluj: 1775 cm-¹]. Výtěžek: 2,8 g.

PNMR spektrum (deuterxcУlxrxform, hodnoty -á v ppmj:

1,56 [s, 3Hj, 1,68 (s, 3H), 2,18 až 2,42 (m, 1Hj, 3,78 až 4,12 (m, 3H), 4,4 - (s, 1Hj, 5,42 (d, 1H), 5,74 ( dd, 2H).

Rf 0,34 (rozpouštědlový systém: směs toluenu a ethylacetátu 1:1).

Příklad 4

Chlormethyl^-^- (Уydoxxymethyl j •penitílanát-l,l-dioyid

2,8 g titulní sloučeniny z předcházejícího příkladu se smísí s 50 ml ethylacetátu a směs se ochladí na 0 °C. Potom se přidá

2,24 g im-chloirperbenzoové kyseliny. Po 15 minutách se reakční směs kontroluje chromatografovániím na tenké vrstvě. Chromatografií byla· zjištěna úplná konverze na

1-oxid [hodnota Rf = 0,09 (rozpouštědlový systém: směs toluenu a ethylacetátu 1:1jj. Potom se přidá 2,24 g m-chlorperbenzoové kyseliny a reakční směs se míchá 16 hodin při teplotě místnosti. Po této době ukazuje chromatogram na tenké vrstvě úplnou konverzi na -dioyid. K reakční směsi se přidá 50 ml vody a- nadbytek perkyseliny se rozloží přídavkem -hydrogensiřičitanu sodného. Hodnota pH se upraví na 7,5 a organická vrstva se oddělí a postupně se promyje vždy 25 ml nasyceného roztoku hydrogen•uhličitanu sodného, vody a solanky, vysuší se bezvodým síranem sodným, zfiltruje se a zahustí -se, přičemž se ve formě gumovitého produktu získá 2,6 g sloučeniny -uvedené v názvu.

IČ spektrum (nujolj: 1780 cm-¹.

PNMR spektrum (deuterxcУl'xrxfxrm, hodnoty S v ppmj:

1,48 (s, 3Ή), 1,62 (s, 3H), 2,8 až 3,15 (široký s, 1Hj, 4,2 (široký s, 2H), 4,08 až 4,5 (m, 1Hj, 4,5 (s, 1Hj, 4,68 až 4,83 (m, 1Hj, 5,8 (dd, 2Hj.

Příklad 5

J odmet'hyl-6-β-(Уydooyymethyl j peniciiinátt.1,1 -dioyid

2,4 g titulní sloučeniny z předchozího příkladu se přidá k 30 ml acetonu a 5,77 g . jodidu sodného a směs se míchá 16 hodin. Potom se reakční směs zahustí ve vakuu za vzniku olejovité -suspenze, která se rozdělí mezi 75 ml ethylacetátu -a 50 ml vody. Et-hylacetátová -vrstva se oddělí, - postupně se promyje vždy 25 ml vody (dvakrátj a jednou 25 ml -solanky, vysuší se bezvodým síranem -sodným, zfiltruje -se a zahustí se ve vakuu. Zbytek se chromatografuje! na 200 g silikagelu, za použití směsi ethylacetátu a methylenc-hloridu (7 : 3j jako elučního činidla, přičemž se odebírají frakce po- -20 ml. Frakce 14 až 25, které obsahují čistý produkt, se -spojí a odpaří se, přičemž se -získá 2,4 g sloučeniny uvedené v názvu ve formě lepkavé pěny.

IC spektrum (v -nujoluj: 1780 cm'1.

R- = 0,64 (směs ethylacetátu a methylenchloridu 7:3 j.

PNMR spektrum (deuteгxcУlorxfxrm, hodnoty o v ppmj:

ú,48 (s, 3^, 1,6 (s, 3Hj, 2,8 až 3,15 (široký -s, 1Hj, 4,2 (široký -s, 2Hj, 4,1 až

4,42 (m, 1Hj, -4,68 až 4,8 (m, 1Hj,

5,94 (dd, 2Hj.

Příklad 6

6-/3-( D-2-azido-2-fenylacetamido Jpenicilanoyloxymethy-6‘-^- (hydroxymethyl) penicilanát-r,l‘-dioxid

Směs 3,5 g sodné (soli 6-(D-2-ce-azidofenylacetamido)penicilainové kyseliny ve 20 ml methylenchloridu a 20 ml vody se upraví potřebným množstvím 6 N chlorovodíkové kyseliny až na pH 2,0. Potom se postupně přidá tetrabutylamoniumhydroxid (40% ve vodě) až do pH 7,0]. Organická fáze se oddělí a vodná vrstva se dále extrahuje (dvakrát 20 ml) čerstvým methylenchloridem. Methylenchloridové vrstvy se spojí, vysuší se síranem sodným a zahustí se ve vakuu až do získání 4,2 g odpovídající tetrabutylamoniové soli.

Tetrabutylamoniová sůl (1,65 g, 2,7 mmol) a jodmethylester z předchozího příkladu (1,07 g, 2,7 mmol) se společně přidají do 20 mí acetonu a směs se míchá až do rozpuštění. Kontrola chromatografii na tenké vrstvě (rozpouštědlový systém: směs ethylacetátu a toluenu 1:1) ukazuje, že reakce byla téměř ukončena již 3 minuty po rozpuštění. Po dalších 10 minutách se reakční směis odpaří ve vakuu za vzniku pěny, která se chromatografuje na silikagelu za použití směsi methylenchloridu a ethylacetátu (3:2) jako elučního činidla za odebírání frakcí po 20 ml. Frakce obsahující čistý produkt (podle chromatogramu na tenké vrstvě) se spojí a zahustí se ve vakuu, přičemž se získá 1,7 g produktu ve formě pěny.

R_ř = 0,12 (směs ethylacetátu a toluenu 1:1).

0,43 (směs methylenchloridu a ethylacetátu 3:2),

0,5 (směs methylenchloridu a ethylacetátu 1:1).

PNMR spektrum (deuterochloroform, hodnoty δ v ppm):

1,4, 1,5, 154, 1,61 (4s, 4 X 3H), 2,3 až 2,6 (m, 1H), 4,0 až 4,5 (m 3H), 4,4 (S, 2H), 5,0 (s, 1H), 5,4 až 5,8 (m, 2H), 5,8 (široký >s, 2H), 7,05 (d, 1H, 7,3 (s, 5H).

Příklad 7

6-/3- (D-2-amino-2-f enylacetamido)penicilanoyloxymethyl-6‘-^-(hydiroxymethyl)penitcilanát-l‘,l‘’diox'id

Titulní sloučenina získaná podle předchozího příkladu (1,4 g) se přidá к 30 ml methylenchloridu a 30 ml isopropylalkoholu a směs se hydrogenuje při 0,352 MPa 45 minut v přítomnosti 1,5 g 10% paládia na uhlí. Podle kontroly chromatografii na tenké vrstvě je reakce z asi 75 % ukončena. Po přidání 1,5 g katalyzátoru se v hydrogenaci pokračuje 45 minut. Jestliže je přítomna ještě výchozí látka, přidá se další katalyzátor (1 g) a v hydrogenaci se pokračuje dalších 30 minut. Katalyzátor ,se oddělí filtrací a zbytek na filtru se promyje směsí methylenchloridu a isopropylalkoholu (1 : : 1). Spojené filtráty (spolu s promývací kapalinou) se odpaří к suchu. Zbytek se trituruje s etherem a po filtraci se získá titulní produkt v množství 0,83 g.

IC spektrum (v nujolu): 1735 až 1800 cm’¹.

PNMR spektrum: (perdeuteirizovamý dimethylsulfoxid, hodnoty δ v ppm):

1,38, 1,39, 1,42 -a 1,5 (4s, 12H), 3,6 až 4,35 (m, 3H), 4,42 (<s, 1H), 4,55 (s, 1H), 4,81 (s, 1H), 5,1 až 5,26 (m, 1H), 5,33 až 5,62 (m, 2H), 5,9 (široký <s, 2H), 7,4 (široký s, 5H).

Příklad 8

6-/3- (D-2-amino-2-f eny lacetamido) penicilanoyloxymethyl-e*-^- (hydroxymethyl) penicilanát-l‘.l‘-díoíxid-hydrochlorid

12,5 ml 0,1 N roztoku chlorovodíkové kyseliny se ochladí na 0 °C a potom se к tomuto roztoku přidá 0,78 g odpovídající volné báze z předcházejícího příkladu. Směs se míchá 5 minut za vzniikn zakaleného roztoku o hodnotě pH, 1,9. Roztok se filtruje přes vrstvu křemeliny za použití 30 ml promývací vody. Filtrát a promývací voda se sjpojí a vymrazením se získá 0,76 g titulní sloučeniny.

IC spektrum (v nujolu): 1730 až 1800 cm^-1.

PNMR spektrum: (perdeuteirizovaný dimethylsulfoxid, hodnoty δ v ppm):

1,2 až 1,62 [m, 12H),3,5 až 4,3 (m, 3H),

4,38 (s, 1H), 4,5 (s, 1H), 4,8 až 5,7 (m, 4H), 5,88 (široký s, 2H), 6,75 (d, 2H), 7,22 (d, 2H), 8,5 až 9,1 (široký s, 2H), 9,4 (d, 1H), 9,8 až 10,2 (široký s, 1T).

Příklad 9

6-/3- [ D-2-benzyloxykarbonylamino-2-

- (p-hydroxyfenyl) acetamido ] penicilanoyloxymethyl-6‘-/3- (hydroxymethyl) penicilanát-l‘,l‘-dioxid

5,0 g 6-/3-[DH2-benzyloxykarbonylamino-2-

- (p-hydroxyf enyl) acetamido ] penicilanové kyseliny („carbobeinzoxy amoxycilinu“) se přidá к 75 mililitrům methylenchloridu a 25 mililtrům vody. Přitom bylo pozorováno, že pevná látka přechází na gumovitou hmotu. Hodnota pH se upraví přidáním 40% tetrabutylamoniumhydroxidu na 8,5. Gumovitá pevná látka se rozpustí. Methylencihloridová vrstva se -oddělí a vodná vrstva se -extrahuje -dvěma -dalšími 40 ml podíly methylenchloridu. Methylenchl^ouď^í^Vá organická vrstva a extrakty se spojí a odpaří se, -přičemž se -získá 7,2 g odpovídající -tetrabutylamoniové soli.

Tetrabutylamoniová -sůl připravená tímto způsobem (3,33 g, 4,5 mmol) se spolu -s 1,25 gramu (3,1 mmol) jodmethyl-6-₁3-^liydroxymet^hyljpenicilinát-l,l-dioxl·du přidá k 15 ml acetonu. Reakce -se kontroluje ch·romatogrtfií -na tenké vrstvě, která ukazuje, že po 5 minutách je reakce téměř zcela ukončena a po 30 -minutách se -v reakční směsi nevyskytuje již -vůbec žádná výchozí látka. Reakční směs -se zahustí ve vakuu až do vzniku viskózního gumovitého produktu.

Zbytek se vyjme 15 .míliltrů -směsi -ethylacetátu a methylenahlottdu (7 : 3’ a chromatografuje - -se na 125 gramech silik^agelu za použití stejného systému rozpouštědel jako -elučního činidla -za kontroly chromatograflí na tenké -vrstvě. Frakce obsahující žádaný -produkt se -spojí a -odpaří se, -přičemž se získá 1,8 g částečně vyčištěného produktu. Produkt se čistí další chromatografií za vzniku 1,25 g čisté sloučeniny uvedené v názvu.

Rf = 0,32 [směs -ethylacetátu a methylenchloridu (7 : 3)].

PNMR spektrum: (perdeuteriýovtoý dimethylsulfoxid, hodnoty δ v ppm):

1,4, 1,42, 1,48, 1,58 (4s, 12H),

3,55 až 4,3- (tm, 3H), 4,4 (s, 1H),

4,59 (s, 1H), 5,06 (s, 2H), 5,05 až 5,3 (m, 2Ή), 5,32 až 5,68 (m, 2H),

5,95 (široký s, 2H), -6,68 (d, 2H),

7.2 (d, 2H), 7,34 (s, 5H), 7,78 (d, 1H),

8,9 (d, 1H), 9,4 (s, 1H).

Příklad 10

6-;S-[D-'2-amóoo-2- ip-hyroxyyfozlyt Cacetamido]peoiailaooylO'xymethyl-6‘-/3hydroxyímethyl) penioilanáttΓ,l‘ldioxtd

1.2 g titulního esteru z předcházejícího příkladu se přidá k 15 ml tsopropyltlkoholu a 15 -ml methylenchloridu -a směs se hydrogenuje při 0,352 MPa v přítomnosti 1,5 g 10% paládia -na uhlí po dobu 45 minut, přičemž za tuto dobu je- podle chromatografické kontroly na tenké vrstvě 50 % výchozí látky ýhydrogenováoo. Potom se přidá dalších 1,5 gramu katalyzátoru a v hydrogeotct -se pokračuje dalších 14 minut, přičemž po této době je - podle kontroly chromatografií -na tenké vrstvě zhydrogemováno 80 procent výchozí látky. Potom se přidá -třetí část katalyzátoru (1,5 g) a -v hydrogenaci -se- pokračuje -dalších 45 minut, přičemž se po této době nevyskytuje již žádná výchozí látka. Katalyzátor se odstraní filtrací. Odpařením filtrátu ve vakuu k suchu a tгlturraí zbytku s etherem se získá 0,42 g sloučeniny uvedené v názvu.

PNMR spektrum (v perdeuterizovaném dimethylsulfoxidu, hodnoty 8 v ppm):

1,38,1,42,1,5 (s, 12H), 3,5 až 4,25 (m, 3H), 4,38 (s, 1H’, 4,52 (s, 1H), 4,8 až -5,7 (m, 4H), 5,88 (široký -s, 2H), 6,72 (d, 2H), 7,22 (d, 2H).

Příklad 11

6-3- [ D-2lamiioOl2l (p-hydroxyfeny) acettmIdo-l^peniai^ltooyloxymethyll6‘-₎í^l-h^zdroxymei^i^l) peniciiaaOt-l‘,l‘-dtoxid-hydrochlorid

Postupem podle příkladu 8 se 0,38 g titulní sloučeniny z předcházejícího příkladu přemění na hydroch^^orid uvedený -v názvu. Výtěžek 0,33 g.

PNMR spektrum: (perdeuterizovaný dimethylsulfoxid, hodnoty 8 v ppm):

1,2 až 1,62 (m, 12H), 3,5 až 4,3 (m, 3H),

4,38 (s, -1H), 4,5 (s, 1H), 4,8 až 5,7 (m, 4H), 5,88 (široký s, 2H), 6,75 (d, 2H), 7,22 (d, 2H), 8,5 až 9,1 (široký -s, 2H), 9,4 (d, 1H), 9,8 až 10,2 (široký s, 1H).

Claims

PŘEDMĚT VYNALEZU

Způsob výroby diesterů 6-/?-(hydroxyme’ thyljpenicilanové kyseliny a 6-/L (acylamino Jpenicilanové kyseliny s methandiolem obecného vzorce I v němž

R znamená D-2-ammo-2-fenylacetamidoskupinu nebo D^(^-(^i^i]^(^-^(^-(4-;hydroxyfenyl jacetamidoskupinu, a jejich farmaceuticky přijatelných solí, vyznačující se tím, že se na sloučeninu obecného vzorce II v němž

X znamená skupinu -CH-J nebo tetrabutylamoniovou skupinu, působí sloučeninou obecného vzorce III v němž

R“‘ znamená D-formu skupiny vzorce

Y CHCONHZ kde

Y znamená vodík nebo hydroxyskupinu a Z znamená azidoskupinu nebo benzyloxykarbonylaminoskupinu, a

M znamená tetrabutylamomovou skupinu, jestliže X znamená skupinu -CH2J, nebo znamená skupinu -CH2J, jestliže X znamená tetetrabutylamoniovou skupinu, v polárním organickém rozpouštědle při teplotě mezi 0 až 80 °C, načež se vzniklý meziprodukt hydrogenolyzuje za tlaku 0,1 až 0,7 MPa a v přítomností ušlechtilého kovu jako hydírogenačního. katalyzátoru a popřípadě se získaná sloučenina vzorce I, obsahující kyselou nebo bazickou skupinu, převede na farmaceuticky přijatelnou kationickou sůl nebo na adiční sůl s kyselinou.