CS223865B2 - Method of preparation of the alfa-aminoacids from the containing the alanine,methionine and fenylalanine - Google Patents

Description

(54) Způsob přípravy «-aminokyseliny ze skupiny zahrnující alanin, methionin a fenylalanin

V^ynález se týká způsobu ^příprav^y «-aminokyseliny ze skupiny zahrnující alanin, methionin a ' fenylalanin hydrolýzou a-aminonitrilu nebo jeho soli.

V^ynález se tu^díž tý^{ká příp}ravvy těchto a-aminok^yselin ve ^formě jejtoh racemtom Směsi z «-aminorntrilů ne^bo jejich, soh. a-Amínokyseliny jsou nepo^píratelně předmětem ^prům^yslov^ého z^ájmu. Něk^teré z ntoh lze ^použít v humánrn nebo veterinární medicíně. stejně ' jako ve výživě. například při doplňování složek potravy. Jiné z těchto derivátů mohou být použity například jako složky mýdel nebo kosmetických přípravků.

Tyto a-aminokyseliny jsou až dosud vyráběn^y nejčastěji „Buc^herer-Bergovou“ metodou. Podle této metod^{y pů}so^bern h^ydrogenuhličitanu amonného na intermediární a-aminonítril vede ke tvorbě hydantoinu, který se potom hydrolyzuje v alkalickém prostředí. aby se získala sůl a-aminokyseliny. Tento způsob je úiunný, umořuje ^eměntt až 90 ·% výchoztoo alde^hydu v «-amino^kyselinu; nicmén^ě ziůst^ávaj^í technologem pottée zahrnující:

použití nadbytečného neregenerovatelného h^ydro^genuhli^čitanu amonného;

dvě fáze zahřívání; prvou po dobu dvou hodin na te^plo^ty mezi 8⁰ až ' 1°⁰ °C pro tvor2 bu hydantoinu a druhou po dobu asi šesti hodin na teploty mezi 120 až 125 °C k provedení hydrolýzy a vznik 1,5 mol síranu sodn^ého. který je bez ekonomického užitku, na mol «-aminokyseliny připravované tímto způsobem.

Přes nevýhody tohoto způsobu je této metodě až dosud dávána výrazná přednost před „Strecherovou metodou“, která s^počívá v hydrolýze «-aminomirilu. bezjprostředně na a-aminoamid a potom na «-aminokyselinu, a to z ^důvo^dů nižštoo vý^těžku 80 0¼ ^kterého bylo vždy dosahováno při přeměně výchozího aldehydu na a-aminokyselinu.

Uvedené nevýhody odstraňuje způsob přípravy «-aminokyseliny ze skupiny zahrnující alanrn, methionin a ^feny^lalanin. ^hydrolýzou la-aminoniirilu nebo jeho solí podle vyjehož postata s^počívá v tom^, že se odpovídající «^^1^11^(^г^11г^11 nebo jeho sůl podrobí chemické katalyťcké hydrolýze reakcí karbonylové sloučeniny obecného vzorce I

Ri \

C = O /

R2 (IL ve kterém

Ri a R2 znamenají jednotlivě atom vodíku, alkyl s 1 až 4 atomy uhlíku nebo fenyl, nebo dohromady značí nasycený uhlovodíkový kruh obsahující nejvýše 5 členů, s a-amlnonitrilem nebo jeho solí ve vodném prostředí v přítomnosti hydroxylových iontů, přičemž se karbonylová sloučenina obecného vzorce I zavádí do vodného reakčního prostředí v množství 0,1 až 2 moly, s výhodou 0,1 až 1 mol karbonylové sloučeniny na 1 mol α-aminonitrilu, hydroxylové ionty se uvádějí do vodného reakčního prostředí tak, aby se dosáhla ekvimolarita hydroxidu, vztaženo na výchozí α-aminonitril, minimální obsah vody ve vodném reakčnim prostředí je 1 mol na 1 mol α-aminonitrilu, a po vytvoření soli ^-aminokyseliny se extrahuje volná «-aminokyselina odpovídající výchozímu a-aminonitrilu.

Další znaky a výhody způsobu podle vynálezu vyplynou z podrobného popisu uvedeného níže.

Bylo zjištěno, že přidáním a-aminonitrilu nebo jeho soli, jako například hydrochloridu, do vodného roztoku obsahujícího karbonylový derivát a hydroxylové ionty v malém množství (například 0,1 až 0,3 mol hydroxidu na 1 mol α-aminonitrilu) se velmi rychle a kvantitativně získá již při teplotě místnosti z výchozího w-aminonitrilu příslušný a-aminoamid. Když v reakčnim prostředí vznikl «-aminoamid, v získaném roztoku se upraví koncentrace hydroxidu až na hodnotu blízkou ekvivalentní nebo o něco vyšší, vztažen.0 na výchozí nitril, získá se sůl, například alkalická sůl «-aminokyseliny odpovídající výchozímu nitrilu. Aby byla příznivě ovlivněna tato druhá etapa chemické katalytické hydrolýzy podle vynálezu, reakční prostředí se s výhodou zahřívá na teplotu 80 °C, například po dobu 1 hodiny.

Příprava «-aminokyseliny v souhlase se způsobem podle vynálezu se ve skutečnosti provádí v jednom! stupni, aniž by bylo třeba isolovat intermediárně vzniklý «-aminoamid. Hydroxidové ionty se přidají do vodného reakčního prostředí najednou takovým způsobem, aby se citlivě dosáhlo ekvimolarity hydroxidu, vztaženo na výchozí «-aminonitril. Tak se získá přímo sůl, například alkalická, a-aminokyseliny odpovídající výchozímu nitrilu.

Potom postačí neutralizovat prostředí, například kyselinou sírovou a volná aminokyselina se potom izoluje krystalizaci, nebo některou jinou známou metodou. Výtěžek a-aminokyseliny vzhledem к výchozímu nitrilu je prakticky kvantitativní. Je třeba poznamenat, že způsob podle vynálezu vede к α«-aminokyselinám ve formě jejich racemických směsí, které lze dělit na optické isomery dobře známými klasickými metodami. V jednotlivém případě na 1 mel volné «-aminokyseliny vzniká polovina mol síranu sodného.

Během zahřívání nezbytného pro přízni vé ovlivnění a urychlení hydrolytické reakce «-aminoamidu v a-aminokyselinu, karbonylový derivát používaný ke katalyzování reakce se může oddestilovat a může být regenerován a použit v opakované reakci. Lze rovněž pozorovat, že během této reakce vzniká jeden mol amoniaku. Lze jej rovněž recyklovat a použít znovu pro tvorbu nové molekuly α-aminonitrilu.

Při provádění způsobu podle vynálezu se hydroxylové ionty OH vnášejí do reakčního prostředí, například ve formě hydroxidu alkalického kovu nebo alkalické zeminy, nebo ve formě hydroxidu amonného.

Mezi karbonylové deriváty vhodné к využití pro katalytickou hydrolýzu a-aminonitrilů lze řadit především ketony s nízkou molekulovou hmotností z důvodů jejich dobré rozpustnosti v prostředí a jejich těkavosti. Jako jednotlivé příklady budou uvedeny karbonylové deriváty volené ze skupiny aceton, methylethylketon, diethylketon, methylisopropylketoin, ethylisopropylketon a směsi těchto ketonů. Zde je třeba uvést, že nedostatek rozpustnosti lze kompenzovat použitím vodněalkoholického roztoku nebo ještě přidáním hydroxilní funkce к molekule karbonylového derivátu.

Různě provedené pokusy dokazují rovněž, že aldehydy jsou z katalytického hlediska aktivní, v alkalickém prostředí však mají sklon polymerizovat a ve srovnání s ketony jsou méně zajímavé. Rovněž lze pozorovat, že karbonylový derivát plní svou katalytickou funkci v nízkých koncentracích. Pokus například dokázal, že aceton převádí kvantitativně «-aminomethylmerkaptopropionini-tril, když jeho koncentrace dosahuje 0,1 mol v litru. Ve výhodném způsobu provedení podle vynálezu se karbonylový derivát uvádí do reakčního prostředí v rozmezí 0,1 až 2 mol, s výhodou 0,1 až 1 mol karbonylového derivátu na 1 mol výchozího a-aminonitrilu. Je třeba upřesnit, že v případě málo rozpustného α-aminonitrilu vyšší koncentrace ketonu může příznivě ovlivnit rozpustnost a současně i hydrolytickou reakci. V takovém případě lze reakci provádět s výhodou též ve vodně-alkoholickém roztoku.

Podle jedné varianty způsobu podle vynálezu α-aminonitril se připraví in šitu ve vodné reakční směsi určené pro chemickou katalytickou hydrolýzu. Lze tak připravovat α-aminokyseliny z α-aminonitrilů, připravených in šitu ve vodných roztocích nebo vodně-alkoholických roztocích obsahujících zpočátku:

aj kyanhydrin a amoniak; nebo

b) aldehyd, kyanovodík a amoniak; nebo

c) aldehyd, kyanid, například alkalický kyanid, amoniak a amonnou sůl.

V tomto případě bylo rovněž ukázáno, že je nezbytné za prvé vytvořit nejprve a-aminonitril a za druhé převést jej v odpovídající α-aminoamid, za podmínek definovaných vpředu.

Je-li složení počátečních roztoků vymezeno body a), b) a c), podmínky vzniku a-amino-nitrilů z hlediska mechaniky a termodynamiky jsou známé. Lze je nalézt popsané v článku A. Commeyrase a spol., vyšlém v ^pře^hle^du „In^formation Chimie“ č. 158 (1976) str. 199 až 207, závěry výsledků této publikace umožňují předpoklad, že při dosažení rovnováhy míra přeměny a-arninonitrilu, vztaženo na výchozí aldehyd ' nebo kyanhydrin, roste s koncentrací amoniaku vztaženou na koncentraci aldehydu nebo kyanhydrinu, použitých jako- výchozích látek, a to při hodnotě pH převyšující 11.

Například v případě acetaldehydu a při teplotě 35 °C v případě ekvimolárního poměru aldehydu a HCN nebo CN~, míra přeměny v α-aminopropioniiril se mění v závislosti na počáteční koncentraci aldehydu, vyjádřené v molech v litru a na počáteční koncentraci amoniaku, vyjádřené rovněž v molech v litru, jak je to ukázáno v následující tabulce I.

TABULKA I

pro počáteční	počáteční koncentrace	1	5	10	20	40
koncentraci	amoniaku inolZlitr
CH3CHO a HCN
rovnou	přeměna	73 %	94 %	97 %	98,5 %	99,2 %
0,5 mol/litr	v alfammiriopropioniinl
pro počáteční	počáteční koncentrace	1	5	10	20	40
koncentraci	amoniaku mol/litr
CH3CHO a HCN
rovnou	přeměna	56 %	88 %	94 %	97 %	!J8,4 %
1 molllitr	v alfa-aminopropionitril
pro počáteční	počáteční koncentrace	1	5	10	20	40
koncentraci	amoniaku шоШ^г
CH3CHO a HCN
rovnou	přeměna	37 %	78 %	88 %	94 %	97 %

molllitr v alfa-aminopropionitril

Za těchto- podmínek je zřejmé, že optimum pro tvorbu a-aminonítrilu může být jenom ekonomické -optimum, -neboť teoreticky lze ve skutečnosti dosáhnout kvantitativní přeměny aldehydu v a-aminomtril.

V ^pr^ůběhu četných ^po^kus^{ů b}ylo zejm^éna zjištěno, že pokud se týká stupně tvorby a-aminonítrilu, použití přebytku mezi 1 a 10 proč. HCN nebo CN, vztaženo na obsah kyanidu v -ekvimolárním systému aldehyd-kyanid, stabilizovalo roztok získaného- a-arninonitrilu.

Bylo prokázáno, že přidávání karbonového derivátu k roztoku a-aminonii:rilu připravenému za optimálních podmínek uvedenýc^h vpředp ^předev^ším ketonu uvedenému vpředu a ve spojení s alkalickým hydroxidem v koncentraci ekvivalentní nebo mírně vy^šší (mezⁱ 5 a ¹⁰ %] vzhledem ^ke koncentraci a-aminoniirilu, a s- výhodou zahříváním takto- získaného- vodného reakčního prostředí, se a-aminoniiril převede téměř kvantitativně na alkalickou sůl odpovídající a-aminokyseliny. Jak je uvedeno- vpředu, po neutralizaci, například kyselinou sírovou, se získává volná α-aminokyselina, která se izoluje známými způsoby. Molání množství síranu sodného- vzniklého v prostředí je o něco- vy^šší než polovma motarntoo mno^M a-aminoamidu. Během tohoto stupně vzniká rovněž množství amoniaku ekvivalentní a-aminoamidu obsaženému v prostředí. Tento amoniak je regenerován a lze jej použtt znovu. Keton, ^který katatyzuje toto h^ydro lytckou reakci během tohoto stupně se rovněž -oddestilovává a lze jej regenerovat a potom recyklovat.

V rámci tohoto vynálezu je třeba se zmínit, že v první fázi katalytické přeměny a-aminonKrilu v nfeto^ý α-amionami^{d by}to zjištěno, že dochází k tvorbě reakčního mezipro^kto nazývan^ého- ^dále „Y“, který má strukturu -iminoamidu. Existence tohoto meziprodukte „^Y“ dovoluje .tvrdrt s jmtotou, že ^karbno^ylnvá složenina uve^den^á do- reakčního prostředí vykonává účinnou katalytickou funkci.

V případě chemické katalytické hydrolýzy a-aminobut^yronitгilu v zásaditém roztoku byla učiněna následující pozorování:

a) ve vodném -alkalickém roztoku a ^ři koncentracích reakčních komponent (a-amiΜΐε!utyrmitrilu-acetonu) řádu 1 mol na litr bylo pomocí NMR-spekter při teplotě 29 ° Celsia možné pozorovat při obvyklém průběhu prvé fáze hydrolytické reakce intermedⁱárn^í intervenci sloučený „^Y“ projevujmí se třemi signály: δ = 0,17; δ = 0,63 a δ = 0,76 relativní intenzity 2—1—1, -odlišné zřetelně od acetonu (5 = 0,98), amidu (5 = 0,07) a nitrilu (<5 = 0,25).

b) ve vodně-alkoholickém. rozpouštědle v 90% ethan^u v ^přítoш.onstl potaše, rea^kční systém a-aminoisobutyI:Όnitгil-acetnn vede k a-aIшn.oisobutyramidu přes- totermedtároí sloučeninu charakterizovanou v ultrafialovém. spektru širokým pásem, jehož maximum vlny je nižší než 200 nm. Tento pás je odlišný od pásu amidu a acetonu.

Rovněž bylo konstatováno, že tvorba interme^diárního „Y“ je ^prov^ázena tvorbou ekvimolárního množství a-aminoisobuuyramidu a acetonu.

c) Konečně podle pokusu z odstavce b), avšak v bezvodém alkoholu a v přítomnosti ethylátu sodného, lze nejen stabilizovat produkt pozorovaný předtím v UV-spektru, ale izolovat jej rovněž z reakčního prostředí v krystalické formě.

^Tato sloučenina ve vo^dn^ém roztoku posk^ytuje zcela identické s tím, které je popisováno v odstavci a) pro meziprodukt „^Y“ a uvolňuje kvantitativně (reakce je skončena po uplynutí 5 sekund pn taptoto matnosti) ⁱ v neutr^mm prostředí ekvimolární množství acetonu a a-aminoisobutyramidu. Záhřevem k varu v pyridinu nebo uchováním po více dní v reakčním prostředí, se tato sloučenina kvantitativně přeměňuje ve 2,2,4,4-tetrameth^yl-4-imidazolidinon, sloučeninu, která se velmi pomalu hydrolyzuje při teplotě varu vodného alkalického- roztoku.

Tato tři výše uvedená pozorování umož^ňují ^do^káza^t, že ve vo^dném roztoku, stejně jako v bezvodém- prostředí, aceton reaguje s - a-aminoisobutyronitrilem za vzniku slou^čeniny taenttcké s Ющ která je označena jako mtermediárrn ,,Y“. Analo^gic^ká ^pozorov^ání byla učiněna rovněž, když se ponechá reagovat aceton s a-arninopropionitrilem.

Reakční schéma katalytické hydrolýzy nltrilu na amid můro ^být v^yj^ádřeno následujícím způsobem:

CH₃ \c = O +

o

CH₃ 'c-NHi .ch_{3 c}<

I hydlOlýza C/í* i СЖ ° ₊ \c=o cwf ffy 4

Závěrem- se konstatuje, že na jedné straně se jasně prokázala přítomnost intermediárního imin.oamil.du „Y“ a na ^druh^é katatyttcká intervence- acetonu na hydrolýzu «-aminoisobutyro'nitrilu, vztaženo na klasický způsob rezultující z- ataku hydroxylového iontu na trojnou vazbu C = N.

V autokatalytickém procesu aceton zabraňuje rozkladu «-aimnonttrilu, reaguje s «-amino-mtrilem' za vzniku intermediárního a-isopro^pylidenaminoiso^but^yramidu a ^konečně příslušného waminoamidu.

^Zavedemm dostatečtáho mno^žství h^ydroxidu do- vodného reakčního prostředí spolu s- karbonylovou sloučeninou a neutralizací roztoku lze zíslkat následující «-aminokyseliny ve formě jejich -racemických směsí: glycin, alanin, valin, leucin, isoleucin, fenylalanin, serin, -threonin, lysin, 5-hydrox^ylysin, arginin, kyselina asparagová, -asparagin, kyselina glutamová, glutamin, cystein, cystin, methionin, tyrosin, thyroxin, prolin, hydroxyprolin, tryptofan a histidln.

Vynález bude -ilustrován- několika - - příklady^{, k}teré v^šak nejsou uvažov^ány ja^ko omezující.

Výroba «-aminokyselin z a-aminonitrilů

P říklad 1

Výroba alaninu z hydrochloridu a-aminopropio-nitrílu

K roztoku 0,53 g hydrochloridu a-aminu^pro^pionitrilu (5. ΙΌ^-3 mol) v ⁵ ml voů^y se pndá ^{0,3 g} acetonu (⁵.10^-3 mol) a ¹ m¹ 10 N roztoku sody. Po zahřívání roztoku na teplotu 65 °C po dobu 1 hodiny se získá sodnů s^ůl, ^která ^po neutrahzaci k^yselinou sírovou na hodnotu pH 7 poskytne 0,43 g alanrnu. ^Výt^ěžek 96,⁶ %.

Příklad 2

Příprava methioninu z hydrochloridu a-aminomethylmeг^ka^piobutyгoniiгilu

K roztoku 1,6 g hydrochloridu a-aminometh^rlm)er^ka]pto^bu^tyrΌmtrilu (asi ¹0^-2 mol) v ¹⁰ п¹ vo^dy se p^{řidá 0,6 g} acetonu (to^-2 mol) následované 2 ml 10 N hydroxidu sodného. Po- zahřátí roztoku na teplotu 75 ^během 1 hodrn^ nástedované neutrahzací ja^ko v ^přík^ladu 1 ^přímé stanovern methioninu v roztoku pomocí NMR-spekter prokazuje vý^těžek ⁹⁴ °/o.

Příprava «-aminokyselin z kyanhydrinu

Příklad 3

Příprava alaninu z nitrilu kyseliny mléčné

0,355 g nitrilu kyseliny mléčné (5.10^-3 mol) se přidá к 5 ml 0,1 mol. roztoku NHáCl v 10 N NHiOH.

Po zahřátí na teplotu 40 ^CC po dobu 30 minut v uzavřené baňce se přidá 0,3 g acetonu (5. 10~³ mol) a 0,65 ml 10 N NaOH. Teplota se zvýší po dobu 1 hodiny na 75 °C. Takto získaná sodná sůl se potom neutralizuj na hodnotu pH 7 kyselinou sírovou. Stanovení obsahu alaninu pomocí autoanalyzátoru ukazuje výtěžek 92 %. Teoretický výtěžek závisí na pokusných podmínkách a při rovnovážném stavu je 94 %.

Příklad 4 t

Příprava methioninu z «-hydroxymethylmerkaptobutyronitrilu *

0,65 g «-hydr.oxymethylmerkaptobutyromtrilu (5 .10³ mol) se přidají к 5 ml 0,2 mol. roztoku NH4CI a 0,1 mol KCN v 10 N NH4OH. Směs se zahřívá na teplotu 40 °C za míchání magnetickým míchadlem po dobu 1,5 hodiny v uzavřené nádobě. Potom se přidá 0,3 g acetonu (5 .10“³ mol) a 0,65 ml 10 N NaOH, teplota reakční směsi se zvýší na 80⁰ Celsia za stálého míchání po dobu 1,5 hodiny, přičemž v tomto stadiu je reakční nádoba otevřená. Po neutralizaci kyselinou sírovou na hodnotu pH 7, stanovení methioninu NMR-metodou ukazuje výtěžek 95 %.

Příklad 5

Příprava fenylalaninu z «-hydroxyfenylpr.opionitrilu

Stejným způsobem jako ve výše uvedeném r příkladu z 0,14 g (asi 10~³ mol) «-hydroxyfenylpropionitrilu ve 2 ml 0,1 M roztoku KCN a 0,2 M v 10 N NH4OH, uskutečněné po neutralizaci, a po přidání 0,06 g acetonu a 0,11 mil 10 N NaOH, po neutralizaci a hodnocení analyzátorem aminokyselin udává výtěžek 85 % fenylalaninu.

Příprava «-aminokyselin z aldehydů, alkalických kyanidů a amoniaku

Příklad 6

0,422 g acetaldehydu (asi 10~² mol) se přidají к 10 ml roztoku 1,2 molárního NHdCl a 1,1 molárního KCN v 10 N ΝΗ4ΌΗ. Směs se udržuje po dobu 3|0 minut při teplotě 40 °C v uzavřené nádobě. Potom se přidá 0,6 g acetqnu (10~² mol) spolu s 1,2 ml 10 N NaOH. Směs se potom zahřívá po dobu 30 minut na teplotu 75 °C na vzduchu, takto získaná sodná sůl se potom neutralizuje kyselinou sírovou až na hodnotu pH 7. Hodnocení alaninu pomocí analyzátoru aminokyselin ukazuje výtěžek 90 °/o.

Příklad 7

К 5 ml 0,65 mol. roztoku NH4CI a 0,55 mol. KCN v 10 N NH4OH se přidá 0,254 g (asi ΙΟ’³ mol) methylmerkaptopropionaldehydu. Směs se zahřívá na teplotu 49 °C za míchání magnetickým míchadlem v uzavřeme Erlenmeyerově baňce po dobu 1,5 hodiny. Potom se přidá 0,12 g acetonu a 0,32 ml 10 N NaOH, reakční nádoba se otevře a teplota se zvýší po dobu 1 hodiny na 80 ^CC. Po provedené neutralizaci hodnocení pomocí NMR-spekter ukazuje výtěžek 95 %.

Příprava «-aminokyselin z kyanhydrinu ve vodné alkoholickém prostředí

Příklad 8

Ve směsi 5 ml 20% amoniaku a 1 ml ethanolu se rozpustí 0,065 g (10“³ mol) kyanidu draselného a 0,080 g (1,5.10³ mol) chloridu amonného, potom 1,31 g (10² molj kyanhydrinu aldehydu kyseliny methylmerkaptopropionové. Směs se udržuje po dobu 30 minut v zatavené ampuli při teplotě 45 ⁰ Celsia, potom dalších 20 minut za stejných podmínek, ale za dalšího přidání 0,15 ml acetonu (2 . 10^-3 mol) a 1,1 ml 10 N sody. Po otevření reakční nádoby se po dobu 1 hodiny teplota zvýší na 80 °C. Po neutralizaci takto získané sodné soli hodnocení NMR-metodou v reakčním prostředí ukazuje výtěžek 88 %, vztaženo na použitý kyanhydrin.

Tento pokus vede к výtěžku 92 %, počítáno na výchozí kyanhydrin, jestliže je opakován za stejných podmínek, avšak za snížení množství alkoholu na polovinu a přidání 0,75 ml acetonu (10^-2 m<ol) místo 0,15 ml.

Konečná koncentrace methioninu po odpaření acetonu a amoniaku je řádu 2 mol v 1 litru.

Příklad 9

Směs 0,65 g «-hydroxymethylmerkaptopropionitrilu (5.10“³ molu) v 5 ml roztoku 0,2 molárního NH4CI a 0,1 molárního KCN v 10 N NH4OH se zahřívá na teplotu 40 °C po dobu jedné a půl hodiny za současného magnetického míchání v uzavřené nádobě. Pak se přidá 0,43 g pivalaldehydu (5.10^-3 molu) a 0,65 ml 10 N NaOH, načež se teplota směsi udržuje po dobu 20 hodin na 80 °C za současného míchání v otevřené nádobě.

Hodnocení pomocí NMR-spekter ukazuje výtěžek 84,5 % methioninu.

Příklad 10

Stejným postupem, jaký byl popsán v příkladu 9, avšak náhradou pivalaldehydu 0,29 gramu propionaldehydu (5.10^-3 molu) a pouze po· 4h.odinovém zahřívání na teplotu °C se dosáhne výtěžku methioninu 77 %.

Příklad 11

Stejným postupem, jaký byl popsán v příkladu 9, avšak za použití 0,36 g m-ethylethylketonu (5.10~3 molu) a při dvouhodinovém zahřívání na teplotu 80 °C se dosáhne výtěžku methioninu 81 %.

Příklad 12

Stejným postupem, jaký byl popsán v pří kladu 9, · avšak za přídavku 0,60 g (5.10^-3 molu.) acetofenonu rozpuštěného v 1 ml ethanolu, jakožto katalyticky působící karbonylové sloučeniny a po 2hodinovém zahřívání na teplotu 80 °C se dosáhne výtěžku methioninu 77 %o.

Příklad 13

Stejnými postupem, jaký byl popsán v příkladu 9, avšak v přítomnosti· 0,42 g cyklopentanonu (5.10^-3 molu) rozpuštěného· v 1 ml ethanolu se dosáhne výtěžku methioninu 79 %.

Claims (5)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob přípravy α-aminokyseliny .ze skupiny zahrnující alanin, methlonin a fenylalanin hydrolýzou α-aminonitrilu nebo jeho soli, vyznačující se tím, že se odpovídající α-aminonitril nebo jeho sůl podrobí chemické katalytické hydrolýze reakcí karbonylové sloučeniny obecného vzorce I

   Ri \

   C = O /

   Rz (I), ve kterém.

   Ri a Ra znamenají jednotlivě atom- vodíku, alkyl s 1 až 4 atomy . uhlíku . nebo· fenyl, nebo dohromady značí nasycený uhlovodíkový kruh obsahující nejvýše 5 členů, s a-aminonitrilem nebo jeho solí ve vodném prostředí v přítomnosti hydroxylových iontů, přičemž se karbonylová sloučenina obecného vzorce I zavádí do vodného reakčního prostředí v množství 0,1 až 2 moly, s výhodou 0,1 až 1 mol karbonylové sloučeniny na 1 mol a-aminonitrilu, hydroxylové ionty se uvádějí do vodného reakčního prostředí, aby se dosáhla ekvimolarita. hydroxidu, vztaženo na výchozí α-aminonitril, minimální obsah vody ve· vodném reakčním prostředí· je 1 mol na 1 mol a-aminonitrilu a po vytvoření soli a-aminokyseliny se extrahuje volná «-aminokyselina, odpovídající výchozímu a-aminonitrilu.
2. 2. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se· jako výchozí látka používá hydrochlorid a-aminonitrilu.
3. 3. Způsob podle· bodů 1 a 2 vyznačující se tím, že se užívá vodný roztok, který obsahuje dále· alkohol jako například ethanol.
4. 4. Způsob podle bodů 1 až 3 vyznačující se tím, že hydroxidové ionty se vnášejí do reakčního prostředí ve formě hydroxidu alkalického kovu nebo kovu alkalických . zemin nebo· ve formě hydroxidu amonného.
5. 5. Způsob podle· bodů 1 až 3 vyznačující se tím, že jako karbonylové sloučeniny se používá acetonu, mothylethylketonu, acetofenonu, cyklopentanonu, pivalaldehydu nebo propíonaldehydu.