Vynález se týká austenitická nerezavějící ocelové slitiny, která' je nadměrně dobře odolná proti bodové korozi.

Je známo, že chloridové ionty ve styku s kovem způsobují zvláštní druh koroze, tj. korozi bodovou. Tato koroze způsobuje, že řada slitin je vyloučena z použití v určitých prostředích, jako například v mořské vodě nebo v chemickém průmyslu. Zatímco většina druhů koroze postupuje předem předpokládanou a rovnoměrnou rychlostí, bodová koroze se vyznačuje naprostou nepředvídatelností. Ve většině korozních prostředí je kov rovnoměrně rozkládán . s poměrně rovnoměrnou ztrátou na všech částech poruchové plochy vzorku. Avšak bodová koroze je charakteristická tím, že se soustřeáuje na specifických, předem nepředvídaných místech povrchu kovu a že se napadení touto korozí soustředí do několika míst, přičemž okolní kov zůstává domněle nedotknutý. Jednou počatý proces bodové koroze se stimuluje sám, tj. proces je antikatalytický, soustřeáováním chloridových iontů do počátečních bodů a tak se zrychluje jeho reakční rychlost.

| Byly vyvinuty austenitické nerezavějící ocele, odolné proti bodové korozi vlivem poměrně vysokého obsahu chrómu a zvláště vysokého obsahu molybdenu. Jedna takováto ocel je popsái na v patentu USA č. 3 547 625, další áustenitické nerezavějící oceli s vysokým obsahem mo< lybdenu a chrómu jsou uvedeny v patentech USA č. 3 726 668, č. 3 716 353 ač. 3 129 120.

* Při výrobě austenitických nerezavějíéích ocelí s vysokým obsahem molybdenu se vyskytly velké těžkosti, protože tyto ocele jsou špatně zpracovatelné za tepla. Například nerezavějící ocel, o složení max. 0,08 % hmot, uhlíku, max. 1 % hmot, manganu, max. I % křemíku, max. 0,03 % hmot, fosforu, max. 0,015 % hmot, síry, 18 až 20 % hmot, chrómu, 19 až 21 % hmot, niklu a zbytek železo,„která v podstatě neobsahuje molybden, je poměrně lehce za tepla zpracovatelná; nerezavějící ocel o složení max. 0,08 % hmot, uhlíku, max. 2 % hmot, manganu, max.

% hmot, křemíku, max. 0,045 % . hmot, fosforu, max. 0,030 % hmot, síry, 16 až 18 % hmot, chrómu, 10 až 14 % hmot, niklu, 2. až 3 % hmot, molybdenu a zbytek železo je.v důsledku 2 až 3 % hmot, molybdenu hůře za tepla zpracovatelná; nerezavějící ocel o složení max. 0,08 % hmot, uhlíku, max. 2 % hmot, mangaaiu, max. 1 % hmot, křemíku, max. 0,045 % hmot, fosforu, max.0,030 % hmot, síry, 16 až 18 % hmot, chrómu, 11 až 15 % hmot, niklu, .3 až 4·% hmot, molybdenu a zbytek železo, je velice těžko za tepla zpracovatelná a tím její výroba poklesla.

Pro zlepšeni zpracoovtelnooti' za tepla nerezavějících ocelí se zkoušely různé legující přísady. Účinnou se ukázala přísada 0,22 % hmot, hliníku. Přísada hořčíku v rozsahu 0,001 až 0,06 % hmot, zlepšuje zpracovatelnost za tepla austenitických avšak hořčík, se do ocelové taveniny prisazuje nesnadno, stupeň jeho zužitkování nelze kontrolovat a zpracovatelnost není mať^iriál^c^vě dokázána.· · ?

Uvedené nevýhody odstraňuje αustenitiilá ne:rezi^i^í^jící ocelová slitina, . za tepla zpracovatelná například válcováním, podle vynálezu, jehož·· podstata spočívá v tom, že sestává z 20 až · 40 % hmot, niklu, 14 až 21 · % hrnoo, chrómu, 6 až 12 % hmot, mmlybdenu, 0,010 až' 0,080 % hmot, ceru, 0,005 až 0,015 % hrno, vápníku, nejvýše 0,2 % hmmt, uhlíku, nejvýše 0,006 % himt, síry, 0,2 až 2 % hrní, manganu a zbytek tvoří železo a nezbytné nečistoty.

Ausstnitická nerezavvjící ocelová slitina ·podle vynálezu obsahuje souhrnně vápník a cer v miaožtví od 0,03 do 0,10 % hmot.

AAsteeήtiilá ierezavějíií ocelová slitina s vysokým obsahem m^o-ybdenu podle vynálezu se vyznačuje vysekou odolnoostí proti bodové korozi a vlivem přísady vápníku a céru stanoveného mnnoství má dobrou zprαcovětelíost za tepla.

Podle vynálezu ke zlepšení zprαcověaelnocti za tepla je výhodné, lbsahuSjeli austenitická ierezavějíií ocelová slitina 0,005 až 0,015 % hmot, vápníku, 0,020 až 0,060 % hmmt, ceru a souhrnně vápník a cér v omnlstěí 0,03 až 0,10 % himt. Pro optimální zpracovatelnost za tepla tsstenitiilé íerezavějíií oceli podle · vynálezu je nejěýhoddnjší, č,iní-l-í souhrnné) m^n^o^^ltví vápníku a céru 0,07 % hmot, obsah síry v tssteniticlé íerezavějíií slitině podle ' vynálezu by se měl udržovat pod 0,006 % hmot, nejlépe pod 0,002 % himt.

AAsSenntiilá íerezavějíií ocel podle vynálezu mnůže ke stabilizaci ocele proti vylučování karbidu chrómu obsahovat přísadu do 1 % hmmt, niobu a nejvýše 0,50 % h^mt, vanadu. Vznik příčných trhlin u za tepla válcované austenitické nerezavéěící slitny podle vynálezu lze oimezt udržováním vysoké konečné teploty válcování nad 9c2 °C, nejlépe okolo ; 093 °C. Pod teplotou 982 «C se může objevit melé množství příčnách trhlin i u za tepla zpracovávané austenitidé neřezalě^cí slitny, obsah^jcí podle vynálezu stanovené ceru a vápníku.

Příkladné provedení tsšteniticlé íerezavějíií slitny podle vynálezu je·dále popsáno s odkazem na připojené výkresy, kde na obr. 1 je diagram zužitkování ceru v austenitické ějCcí slitině podle vynálezu v so uu vis o s ti s min os tví mi přisazeného ceru do taveniny, na obr. 2 je diagram zužitkování vápníku v —assěnntiiké íerezevčjíií slitině podle vynálezu! v souuvisos 1ti s mnosivím přisazeného vápníku do taveniny, .na obr. 3 je diagram · zná- * zlrňusící výskyt příčných trhlin v závěslcsti na obsahu · ceru v ^^^^ez :ící .

oceli vynálezu zpracované za tepla na konečný pás, na obr. 4 je diagrm znázorňující výskyt příčných trhlin v zái^i^o^lo^ti na celkovém obsahu ceru a vápníku v au^^t^^í^ti^cké nerezavě^cí oceli podle vynálezu zpracované za tepla na konečný pás, na obr. 5 a 6 jsou diagra- * my podobné diagamům na obr. .3 · a 4, které se však vztahují na αssteniticlé aící ocele tvářené za studená a na obr. 7 · a 8 jsou diagrmiy znázo^ňu^cí vliv příměsi síry na příčné tihliny v αssteniticlé nejrez^i^vjěící oceli podle · vynálezu.

Výsledky zkoušek, znázorněné na přiložených diagramech, byly.získány zkoumáním vzorků austenitidé nevějící ocelové slitny podle vynálezu z laboratorně ve vakuově indukční peci provedených taveb o hmotnosti 22,68 kg, u kterých byly změněny přísady vápníku a směsného kovu, obsahujícího 50 % ceru. Tyto tavby byly odlity na desky a za tepla zpracovány na pásy, přičemž byly kontrolovány konečné teploty válcování. Měřil se stupeň vzniku příčných trhlin v závislosti na konečné teplotě zpracování a množs^’^:! přísad. Protože přesná konn-rola konečné teploty zpracován:! ocelové austenitické nerezavvjící slitóny je na laboratorní válcovací stolici těžká, byla sledovaná náklonnost k tvorbě příčných trhlin potvrzována gleeboovým teseeo na vzorcích zatepla válcovaných, položených v podélném směru a zkoušených při teplotě snižované z 1 232 na 982 °C, kde se projevila minimólní redukce a ochlazení na 871 °C potvrdilo účinek přísady směsného kovu a vápníku'v pásmu tváření_austenňtické ne^ezi^^^^^ě:!cí ocelové siitňny při spodních teplotách teplotního rozmezí zpracování zatepla. .

Chemické složení laboratorně provedených taveb je v' tabulce I a je uvedeno ve hmot. %.

Tabulka I

Tavba	. S	Or	Ni	Mo	Ca	Ce
č. 1	0,002	20,28	24,45	6,48	0,008	0,021
2	0,003	20,28	- 24,50	6,50	0,008	0,027
3	0,008	20,30	24,50	6,48	0,007	0,008
4XX	0,004	20,30	24,45	6,45	0,009	0,004
5	0,006	20,32	24,47	6,48	0,001	0,024
6	0,005	20,29	24,40	6,45	0,001	0,003
7	0,002	20,54	24,28	6,48	0,018	0,020
&	0,001	20,38	24,58	6,50	0,046	0,24
9	0,001	20,48	24,58	6,50	0,012	0,15
10	0,00!	20,46	24,60	6,50	0,005	0,18
! 1	0,0002	20,22	24,62	6,47	0,052	0,41
12	0,009	20,40	24,59	6,48	0,005	0,003
13	0,006	20,30	24,42	6,53	0,010	0,055
14	0,002	20,33	24,62	6,53	0,005	0,095
15	0,002	20,39	24,50	6,58	0,045	0,080
1 6	0,0 11	20,30	24,60	6,50	0,007	0,002
17	0,002	20,41	24,52	6,48	0,011	0,060
18	0,002	20,24	24,71	6,52	. ο,οιο	0,068
19	0,004	20,43	23,53	6,52	0,005	0,078
20	0,003	20,34	24,74	6,59	0,009	0,043
21	0,002	20,52	24,48	6,47	0,008	0,063

Všechny tyto tavby obsahovaly 0,018 až 0,055 % hmot. C, 1,43 až 1,73% hmot. Mn, 0,006 až 0,019 % hmot. P, 0,023 až 0,11 % hmc>t. AI, 0,016 až 0,070 % hmot. N2 a 0,0018 až 0,0114 % hmot. O2 xx Tato tavba obsahovala přísadu hořčíku, niobu a titiniu a využilo se 0,002 % hrnci o. Mg, 0,050 % hmt. Nb a 0,040 % hmot. Ti.

i

Tabulka I - pokračování

Tavba	Ca	Ca	%	Ce	%	Ce
č.	konečný	přidaný	využitého Ca	přidaný	využitého Ce	konečný
1	0,03	0,06	13	0,065	32	0,04
2	0,05	0,10	8	0,11	25	0,07
3	0,01	0,02	35	0,016	• 50	0,01
4.xx	0,02	0,03	30	-	-	nízký jak možno
5	0,01	0,02	5	0,11	22	0,07
6	0,05	0,10	1	0,016	19	0,01
7	0,05	0,29	6	0,05	40	0,01
8	0,05	0,29	16	0,35	69	0,07
9	0,01	0,06	20 ’	0,35	43	0,07
10	-	0	-	0,50	36	0,10
11	0,05	0,29	18	0,50	82	0,10
12	0,01	0,06	8	0,05	6	0,01
13	0,01	0,06	17	0,20	27	0,06
14	0,01	0,06	8	0,25	38	0,09
15	0,05	0,29	16	0,20	40	0,06
16	0,05	0,14	5	0,04	5	0,01
17	0,05	0, 14	8	0,20	30	0,06
18	0,01	0,06	17	0,14	49	0,04
19	nízký jak možno	0,00	-	0,215	36	0,08
20	0,01	0,06	15	0,095	45	0,02
21	0,01	0,06	13	0,185	34	0,06

Nižší přídavky prvků byly přisazeny ke zvýšení reaktivity oceli, tj. hliník, vápník byl přidán ve formě nikl-kalcim, eer ve směsném kovu obsahujícím 50 % hmot. eeru. V tabulce I uvedené tavby č. 7 až č. 12 obsahuj pesimistické odhady vyuiití 20 % eeru a přibližně 17 % vápníku. Zjištěné obsahy využitého eeru se obvykle pohybovaly v rozmezí od 36 do 82 %. Na i j_G ⁵diagram znázooňuuící procentuální vyuuití eeru oproti hmot. % přísady eeru u taveb δ. 1 až č. ' 12; později provedené další přídavné tavby se výsledky shoduj. Přísady eeru, k využití uvedenýeh hodnoЦ-byly spočítány a použity u taveb č. 13 až č. 17. Spoutané hodnoty soiuhasí v podstatě se skutečnými hodnotami, jak je znázorněno ve 3. skupině taveb na obr. 1. Tavby č. 18 až Č. 20 a tavba č. 21, tavená.v prostředí vzduehu, byly provedeny k doplnění údajů vhodnýeh hodnot vyuužtí eeru v rozmezí 0,02 až 0,08 % hmc^lt.

Z tabulky I vyplývá, že využití eeru se mění v určitém rozsahu, s přidáváním v rozmezí 0,016 až 0,50 % hmot, eeru ve směsném kovu, ‘s podstatně vyšším zužitkováním eeru při většíeh přídaveíeh, jak je znázorněno na obr. 1. Podobně výsledky zužitkování vápníku jsou poměrně konntiwittií, 20 % nebo méně, v rozmezí přísady od 0,02 do 0,29 % hmot, vápníku jako nikl-kaleia·. Toto je znázorněno na obr. 2.

Obsahy eeru a vápníku ve 4 skupináeh taveb a tabulka I mohou být shrnuty následovně.

Tavba	Ce - v % hmot.	Ca - v % hmot.
č. 1 až č. 6	0,003 až 0,027 %	0,001 až 0.009 %
č. 7 až č. 12	0,003 až 0 41 %	0,005 až 0,052 %
č. 13 až č.17	0,002 až 0,095 %	0,005 až 0,045 %
č. 18 až č. 21	0,043 až 0,093 %	0,005 až 0,011 %

Jak je zřejmé, většina taveb v první skupině je špatně za tepla zpraeovatelná, přísady eeru a vápníku jsou příliš nízké. Totéž platí pro 2. skupinu taveb, č. 7 až č. 12, avšak z jiného důvodu, a to, že přísady eeru a vápníku.jsou příliš vysoké. Nelepší výsled ky byly dosaženy tavbami 3·, a 4. skupiny, většina a nichž obaluje cer a vápník v rozmezí podle vynálezu.

V 1. skupině taveb z tabulky I, tavby č. 1 až - 6, bylo předem očekáváno - vyušití 2/3 ceru v kombbnaci s polovičním využitím vápníku. Skutečné využití ceru kleslo v rozsahu 19 až 50 % s normááLním využitím v rozsahu 22 až 32 %. Sku tečné vápníku je v rozsahu I až % s normálním využitím pod 20 %· potvrdila aada aweb e menším využitím, než e^e vypočtené vyučítí ceru a vápníku, jak - je zřejmé z tabulky I. Tyto tavby byly válcovány zateplá standardní rychlostí, uvedenou v tabulce II,_:s konečnými a kontrolovanými teplotami, a to okolo 1 100 °C pro deskovou část, okolo 980 °C pro pás zatepla válcovaný a okolo 815 °C pro další za tepla válcovaný pás.

Tabulka II - sled průchodů pjři válcování za tepla začátek - 10,16 cm² ingot,při 1 232 °C .

válec 88,70 cm válcovací stolice, otáč. 90¹° a válec 86,70· cm^Creverzace) válec 81,²⁸ cm válcovací stolice, ot^áč. 90° a vá^c ⁸1^,7° cm² (reverzace) ^příčný válec ^76,2 cm; 6^6,04^- cm; 55,⁸⁸ cm; 5°,8 cm^{2 (}reverzace⁾

Zaznamenaná teplota po 15,24 - mm průchodu - odpad 3 kusy odložen 1 kus, který byl ukončen při 1 100 °C válcovací 1 kus přímo 12,70 cm, 9,65 cm, 7,62 cm, 5,08 cm, 2,54 cm 0 (1 směr) Zaznamenaná teplota - 815 °C znovu olhřát 1 kus válec 12,50 cm, 9,65 cm, 5,08 cm, 2,54 cm, 0 vále, stolice (1 зшПг) . Zaznamenaná teplota - 980 °C.

Konečná teplota po válcování - a zjišéěné maacimální okrajové trhliny, měřené ná 1,6 cm dílech,jsou uvedeny v tabulce III.

Tabulka III - příčné , trhliny na 1,6 cm dílech z laboratorních taveb s ukončeným válcováním při různých teplotách. .

Trhliny v konečném výrobku a konečná teplota

Tavba	deska	pás	pás
č.	(1 093 °C) (980 °C)	(815 °C)
1	0	1	4
2	0	0	4
3	2	2 .	8
4	0	1	4
5	0	1	2
6	0	0 .	6
7	0	0	.2
8	horké	- krátká tavba
9	2	6	.12
10	2	3	12
11.	horké	- krátká tavba
12	0	2	1
13	0	0	1
14	0	0	3
15	4	2	6
16	4	2	4
17	0	1	3
18	0	1	4
19	0	1	2-3
20	0	0	2
21	0	1	1-2

Z tabulky III je -zřejmé, že tavba δ. 3 s relativně ' nízkýM obsahem ceru a vápníku * as ^- reJat-i^n^ vysokým obsahán síry se ' vyznačuje v^ím výskytem plných t^toin.

U dalších sérií taveb δ. 7 až δ. 12 v tabulce I je poměrně pesimisticky stanoveno využití 20 - %'ceru v kombinaci se 17 % využití vápníku. Zjištěné využití.ceru se všeobecně'pohybuje v rozsahu - 36 ai 82 %, zatOco sledované vyuužtí vápníku se všeobecně potybuje okolo 17 %· Toto se týká řady taveb, - které ooa.í vyšší než vypočtené mnžisví přidávaného ceru a vápníku, jak je patrno z tabulky I. Výjtoku tvoří tavby č. 7 a č. 12, které maj - - - relativně nízký, obsah ceru a tavba č. 7 má vysoký obsah vápníku. Tyto tavby byly válcovány zatepla standardním postupem, uvedeným v tabulce II, kromě taveb č. 8 a . č. 11, které oaai vysoký obsah vápníku a na začátku válcován í se potrhaly a byly odloženy. Tyto tavby byly chápány jaxo krátké horké nebo v bodě počínajícího tavení vzhledem k vysokému obsahu ceru.

Srovnáním prvních dvou skupin taveb z tabulky I, tj, - taveb č. 1 až č. 6 a č. 7 až č. 12, byla zjištěna všeobecně nízká tvorba příčných trhlin při konečných teplotách válcování 1 100 °C a 980 °C, vyjma - taveb, které mají velmi vysoký obsah ceru. Při nižších konečných teplotách válcování, okolo 81č °C, výskyt trhlin je čassější a jsou patrné - na všech vzorcích pásu, častěJSi vznik příčných trhlin je u taveb č. 9a č. 10, které obsahuuí okolo 0,15 % hmot. ceru. Příčné trhliny jsou - rovněž viditelné u taveb s nízlým obsahem ceru a válcovaných při - nízkých dokončovacích teplotách, jak je patrno u taveb č. 3 e-č. 6, které - obsáhlí 0,008 a 0,003 % hmot. ceru.

Z prvních dvou skupin taveb - z tabulky I lze vyvoodt, že je požadována určitá minim&ní hladina souhrnného шlítiSví vápníku a ceru, ale že nadměrné vy^žíí je více škoddivé než nízké. Třetí skupina -taveb z tabulky I, tj. tavby č. 13 až č. 17, byla určena k p^užtí 0,06 % hmot, ceru se stanoveným využitím 33 % ceru z přísad. U každé tavby'bylo stanoveno poiužií 0,01 až 0,05 % hmoo. vápníku se stanoverýM 17%- využitím z přísad.

Tabulka I ukazuje, že pouuité MlntiSví ceru ve třetí skupině taveb bylo většinou těsné u horních vypočítaných hranic obsahu a pobité množsví vápníku bylo naopak velmi nízké.

V tavbě č. 16 s 0,05 % hmoo, vápníku a 0,01 % hmot, ceru bylo velmi - nízké vy^žíí obou prvků. - U tavby č. 15 s 0,06 % hmoo. ceru a 0,05 1½ hmo^ vápníku se souhrnně využilo - 0,125 % hmoo, ceru a vápníku, zatímco u tavby č. 17 s 0,06 % h^oo, ceru a 0,03 % h^oo, vápníku se souhrnně využilo 0,071 % hmot, ceru a vápníku. Celkové vyuužtí vápníku a ceru se pohybuje od 0,009 do 0,125 % hmot. '

Tavby třetí skupiny podle tabulky I, tj. tavby č. 13 - až č. 17, byly opět válcovány postupem uvedeným v tabulce II. Z této skupiny je tavba č. 15, s vysokým využitím souhrnného ImítiSví ceru a vápníku - 0,125 % hmo., nejhorší, příčné trhliny jsou viditelné i na desce s dokonájcí teplotou 1 100 °C. Tato tavba se z taveb 3. ácupiny potrhla nejvíce jako pás dokončovaný zastudena. Dále silné příčné trhliny byly pozorovány u tavby č. 16 ' s nízJýO využitím souhrnného οκ^^νί ceru a vápníku, které činilo 0,009 % hmoo. Tato tavba rovn^ praskala jako desta a byla dT^ooh^ ^jslně^ěi pot^^u, z 3. sapiny tjieb^{, ve} formě zastudena dnOnmčovamrhn pásu. Tavby. . č. 13, č. 14 . a č. 17 byly ve tvaru desky bez trhlin ‘ a rovněž bez trhlin ve tvaru zatepla dokončovaného pásu. Tyto tavby rovněž vykazovaly malé příčné trhliny jako zastudena dokončovaný pás ve srovnání s tavbami č. 15 a č. 1$. Rozrnoeí obsahu - ceru a vápníku se u těchto taveb podle tabulky I pohybovalo od 0,01 pod- 0,125 % hmo.

čtvrtá skupina - tevab - z tabulky I, tj. tavby č. 18 až 22, ^β^ι^ί 0,01 % hrno. - 0;005 % hmoo, vápníku a cer v rozmezí od 0,02 do 0,10 % hmoo. Vzduchová indukční tavba č. 21 obsahuje - 0,01 % hmoo, vápníku a 0,06 % himo. ceru. Ve 4. skupině taveb, č. 18 - až - č. 20 vy^^í ceru bylo ů něco^^ší, než je znázorněno na obr. 1. - Vápník se тОпН od 0,005 do 0,011 % hmoo, a cer od 0,043 do 0,093 % hmot. tyto tavby tyly válcovány postupem po (dle tabulky II.

Obr. 3 a 6 znázorn^í vliv přísady ceru a souhrnné přísady ceru a vápníku na výskyt příčných - trhlin. Z tabulky III je zřejmé, že u této skupiny taveb nebylo pozorováno - potrhá ní při dokončovací . teplotě okolo 1 100 °C a pouze minimální trhliny při dokončovac-i teplotě 980 °C a 815.°C. Údaje, které.se vztahují k tavbám z ' tabuLky I, Jsou shrnuty.v obr. 3 a.6. Z obr. 3 je zřejmé, že příčné trhliny jsou m.nimdní na pásu dokončovaném zatepla a obsahujícm meei 0,020 až 0,080 % hmot, ceru, přičemž nejnižší potrhání se vyskytovalo při obsahu okolo 0,050 % hmot. ceru. .

Obr. 4 znázoVíSuje, že nejméně příčných, trhlin na zatepla dokončovaném pásu se vyskytuje při obsahu 0,030 až 0,10 % hmot, ceru a vápníku, přičemž minimáá.ní počet trhlin je při obsahu 0,060 % hrne»o, ceru a vápníku.

Obr. 5 shrnuje charektteistiky příčných trhlin zastudena dokončovaného pásu v závislosti na využití ceru, které se pohybuje v rozsahu okolo 0,020 až 0,080 % hmot.

Obr. b znázorňuje výsledky zkoušek na zastudena dokončeném pásu v závvslošti na vyústí ceru a vápníku. Jako podle obr. 4 vznik trhlin na zastudena dokončovaném pásu je о!пЮ1пХ, je-li mioožsví použitého ceru a vápníku v rozmezí okolo 0,030 až 0,10 % hmot. Z.uvedeného vyplývá, že obsah vápníku má být v rozmezí 0,005 až 0,015 % hmot. Alespoň některé vlastnoosi, požadované u rusten0ticté n^2^<^e^^a^vjjíc:í ocelové slitiny pode vynálezu, se mohou dosáhnout u slitin, které obsáhiu! vápník v rozmezí okolo 0,005 až 0,050 % hmoo. a cer v rozmeeí okolo 0,020 až 0,2 % hmtt, jak je patrno z obr. 3 až 6.

Z tabulky III jé rovněž zřejmé, že dokončovací teplota má být .okolo 980 °C, nejlépe 1 100 °C.

Jak bylo shora uvedeno, je rovněž dťůežitý nízký obsah síry, a to pod 0,006. % tam o. To je znázorněno na obr. 7 a 8, kde obsah síry je vymezen na základě zkoušek vzorku o velikosti 1,6 cm ze všech taveb uvedených v tabulce . I s 0,10 % m¢rcioálriío . využitím ceru a vápníku. Podle obr. 7 je dokončovací teplota válcování Okolo 980 °C a pode obr. 8 je dokončovací teplota okolo 615 °C. V obou případech je zřejmé, že v závislosti na . zvyšování obsáhl/, síry se zvyšuje počet trhlin na vzorku, což ukazuje špatnou zpracovatelnost slitny zateplá. Při dokončovací teplotě 815 °C je tento vliv vyra^nnjší, tzn.. že čím nižší je dokončovací teplota válcová^, tím důleeitější je nízký obsah síry ve slitnně.

Bylo zjištěno, že přísady ceru a . vápníku v rusteňitické nerezav^ící oceli podle vynálezu oessOŽuží, ale účinně zvyšuj odolnost oceU proti bodové korozi. Z tohoto hlediska vzorek každé tavby z t^a^bdky I byl žíhán při 1 . 180 °C po dobu 10 min, potom byl zchlazen vodou, vzduchem, máčen a vzorky válcované zastudena od 3,446 cm pyly . válcovány zastudena na pásy na 4,064 cm. Tento maatrid byl potom odmaštěn a žíhán po dobu 5 min při teplotách 1 100 °C, 1 150 °c, 1.176 °C, 1 200 °C, 1 230 °C a ochlazen ve vodě. Při tloušťce vzorku ^1,524 cm . všecho^y tavby vhazovaly extenzívní vylučování .^po ^hání na . ¹ 100 °C; avša^k ' v^šechn^y tavb^y b^yl^{y p}o^dro^ben^y reta^yssalizaci a volnému. vyučování ^po Hhání na ¹ 15° °C. Žádné změny při žíhací teplotě nad 1 150 °C nebyly zjištěny až na zhrubnntí zrna oedi. Jedna vyloučen^a, vzniklá během ochlazování oedi vzduchem při válcování zatepla, se rozp^sila při teplotě 1 176 °C; žíhací- teplota 1 150 °C je dostatečná k udržení struktury bez vyloučeni v průběhu procesu. Protože odolnost . proti bodové korozi je někdy vyvolána konečnou žíhací teplotou, byly vzorky velikosti 1,651 cm, brané pro zkoušky s chloridem ⁱrlrz^ítýo^, . ^iíháo^y 5 min. v ^peci na ^plo^ nad ¹ 1⁷⁶ °C a potom byly o^laze^ ^vodou. Sa^da vzorků byla chlazena vzduchem, namočena, ustřižena o 3,2 cm v každém směru a ohoblována na velikost 50,8 . 25,4 cm velké vzorky. Před zkoušením byly vzorky odi^s^a^t^<^i^;y, znovu mořeny a váženy s přesností 0,0001 .g. Stanovená zkouška odolnossi.proti bodové korozi byla zkouška 10 % chltrideo ždez^ým gumovým pásem s materiálem velice odolným proti bodové korozi, definovarým nulovou ztrátou při 72 hodinové zkoušce při pokojové .teplotě. Vzorky na začátku vážžly okolo 16 g při velikosti 50,8 . 25,4.· 1,5748 cm. Současně . hmoonootní ztráta na 0,0016 g je nulová,.představuje ztrátu jedné.čáss± v 10,000 g.

Toto lze srovnat například.s konvenčními ztrátami, známé trubkové slitiny, které činí

0,4 až 0,6 gul. známé nerezavějící ocele o složení max· 0,08 % hmot· C, max. 2,0 % hmot. Mo, max· 1,0 % hmot. Si, max. 0,045 % hmoO. P, max· 0,030 % hmot. S, 18 až 20 % hmot. Cr, 8 - až 12 % hmot. Ni a zbytek železo, a od· 0,2 do 0,3 g hrnoOnnotních ztráty u 2. známé nerezavějící ocele o - složen ní max. 0,08 % hm^t. C, max. 2 % hrnco. Mi, ' max. ' 1 % hrnci t. Si, max.

0,045 % hmmt. Ni, 2 až 3 % hmot. Mo a zbytek železo. Rovněž byly provedeny zkoušky při teplotě 35 °C, které měly vytvooit agresivnější roztok pro bodovou korozi.

V tabulce IV jsou uvedeny výsledky zkoušek tií vzorků za podmínek:

Tabulka IV

Hmonostní ztráty na asi 16 g vzorcích 1,5748 cm pásu žíhaného při 1 176 °C a zkoušených v 10% clhLoridu železiéém pryžovým pásem při pokojové teplotě a při 35 °C.

Tavba	Pokojová	Ztráty	(g)	35 °C	Ztráty	(g)
č.	teplota
1	.0004	.0003	.0000	.0392	.0386	.0401
2	, .0002	.0001	.0001	.0004	.0001 .	.0003
3	.0000	.0002	.0001	.0002	.0127	.0097
4	.0000	.0003	.0001	.0001	.0003	.0002
5	.0003	.0005	.0003	.0004	.0176	.0009
6	.0002	.0002	.0000	.0003	.0001	.0015
7	.0000	.0000	.0000	.0083	.0274	.0043
9	.0001	.0006	.0000	,1248	.0175	.0198
10	.0000	.0002	.0001	.1285	.1799	.0095
12	.0000	.0000	.0001	.0022	.0024	.0101
13	.0002	.0003	.0003	.0011	.0021	.0026
14	.0005	.0005	.0003	.0008	.003'	.0079
15	.0003	.0002	.0002	.0000	.0000	.5896
16	.0000	.0000	.0000.	.2351 :	.0098	.2770
17	.0003	.0001	.0014	.2082	.0299	.0036
18	.0017	.0002	.0008	.0556	.4689	.6508
19	.00011	.0016	.0003	.2247	.1930	• 3630
20	.0026	.0009	.0002	.4)42	.2378	. 1541
21	.0006	.0006	.0025	.2639	.1169	.0080
1. známá	nerezavvěící	ocel 0.4 až 0.6			1 ež 1	• 2
2. - známá	oerezavětící	ocel 0.2 až 0.3			0.8 ež 1	.0
HloSnostní ztráty 0,00.-3 g nebo menší	nejsou významné.	, nebol je	to všeobecně limit opa-

kovvt-elnosti rovnováhy, žádná tavba nebyla úplně napadena bodovou korozí při zkouškách při pokojové teplotě. Dále žádná tavba nebyla napadena pod možnou nulu jedné části v 10,000 g na všech vzorcích při pokojové teplotě. Většina vzorků, zkoušených při pokojové teplotě a uvedených v tabulce IV, nevykazovala žádné otp,t·dc*ní, když byly zkoumány při 20násobndm zvětšení. Toto reprezentuje výborný me^ee^á! odolný proti bodové korozi.

Austenótická nerezavvěící ocel podle vynálezu má jak výbornou odolnost proti bodové korozi, tak i dobrou zpгtcovvteloost zatepla působením přísady stanovených obsahů ceru a vápníku za současného udržováni nízkého zbytkového obsahu síry.