CZ96298A3

CZ96298A3 - Koncový konektor

Info

Publication number: CZ96298A3
Application number: CZ98962A
Authority: CZ
Inventors: Paul D. Lalonde; Gerald L. Koski; James J. Lehane
Original assignee: Usg Interiors, Inc.
Priority date: 1996-08-01
Filing date: 1997-07-31
Publication date: 1998-11-11
Also published as: ID17837A; NO981459L; RU2188286C2; HUP9904164A3; IL123879A0; ATE290137T1; AR008801A1; TR199800595T1; DE69732620D1; NZ330094A; HK1017403A1; AU3968197A; KR100503671B1; IL123879A; HUP9904164A2; MY118247A; EP0857243A4; HU225562B1; CA2233588A1; EP0857243A1

Description

OBLAST TECHNIKY

Vynález se týká závěsné stropní konstrukce a zejména zdokonalené struktury koncového konektoru pro závěsné stropní mřížkové prvky.

DOSAVADNÍ STAV TECHNIKY

Závěsná stropní kovová mřížková konstrukce většinou zahrnuje montážní sestavu podélných a příčných kolejnic, které mají obecně tvar obrácených písmen T. Příčné kolejnice jsou na koncích běžně opatřeny spojovací konstrukcí. Pro montáž mřížky se tyto koncové konektory vkládají do děr nebo do otvorů vytvořených v ramenech hlavních nebo podélných kolejnic. Důležitým znakem zjištěným v určitých koncových konektorech příčné kolejnice je tzv. uzávěr koncový konektor na koncový konektor, který zajišťuje přímé propojení mezi koncovými konektory vloženými z opačných stran podélné kolejnice do stejného otvoru. Uzávěr koncový konektor na koncový konektor může vytvořit rozměrově přesnější mřížku a je schopný odolat podstatně větším tahovým silám než je to možné dosáhnout prostřednictvím připojení k podélné kolejnici. Tam, kde je tedy důležitá vysoká kapacita zatížení v tahu, je lepší použít uzávěr koncový konektor na koncový konektor. Obecný přístup pro získání závěru koncový konektor na koncový konektor s vysokým tahem zahrnuje vytvoření tzv. hrotového uzávěru tak, že se z plechu tvořícího koncový konektor vyrazí pevný výčnělek. Hrotový uzávěr má typicky dozadu směřující hranu, která bočně vyčnívá z hlavní roviny koncového konektoru a základového materiálu před hranou, pro většinu částí zůstává z hlediska pevnosti spojený s okolní oblastí koncového konektoru. Výsledkem je, že hrotový uzávěr samotný je v podstatě v bočním směru neohebný.

Koncový konektor se rovněž vyrábí s dozadu směřující přejímací hranou nacházející se před hranou hrotového uzávěru. Hrana hrotového uzávěru jednoho r * * * • φ • » Φ r · e • ·· φ φ * · · • Φ t · · ♦ · Φ

Φ · · Φ φ · Φ • « ·· ·» ΦΦ koncového konektoru je sdružená s přejímací hranou opačného koncového konektoru. Tyto koncové konektory jsou bočně omezené otvorem podélné kolejnice, do níž se namontují tak, aby držely boční vyčnívající závěrný hrot zapadající do přejímací hrany. Problém může vzniknout během instalace druhého koncového konektoru do tohoto otvoru. Protože je tento otvor konstruovaný tak, aby bočně omezoval koncové konektory, otvor odolává snaze druhého koncového konektoru posunout se bočně mimo opačný konektor, protože vodící konce těchto koncových konektorů vstupují do vyčnívajících závěrných hrotů a mezi koncovými konektory a otvorem existuje potenciální stav velkého vzájemného působení.

Výsledné vzájemné působení může např. vyvolat nežádoucí naříznutí nebo vyřezání drážek do měkkého povlaku na koncových konektorech a/nebo ohnout okraje otvoru, a to zejména tehdy, je-li tloušťka kovu daného otvoru poměrně tenká. Tyto a další výskyty mohou vyvolat nepravidelné a/nebo nadměrné síly při instalaci, které mohou instalaci znepříjemnit, učinit ji obtížnější a méně přesnou.

PODSTATA VYNÁLEZU

Nedostatky dosavadního stavu techniky do značné míry odstraňuje zdokonalený stropní mřížkový koncový konektor, který má charakter uzávěru koncový konektor na koncový konektor a který zamezuje nesprávným montážním činnostem tak, že snižuje nebo vylučuje nutné vychýlení při ohybu, naříznutí nebo nastříhnutí prvků mřížky nebo koncových konektorů. Podle tohoto vynálezu má geometrie koncového konektoru oblast, která je bez jakéhokoliv základového materiálu a je umístěná tak, aby snížila vzájemné působení s přední částí struktury uzávěru podobného, nejlépe stejného, protilehlého koncového konektoru, k němž se má připojit. V uvedeném příkladném provedení je oblast snižující vzájemné působení ve tvaru reliéfní nebo dovnitř vyražené nebo jinak vytvořené plochy v čelní části koncového konektoru. Konkrétněji, základový materiál koncového konektoru tvořící reliéf je bočně deformovaný z hlavní roviny koncového konektoru, což umožňuje posílit sousední uzávěr, který zapíná nebo přejímá plochu. Funkce zesílení oblasti reliéfu zajišťuje, že koncový konektor bude vytvářet spojení s vysokou tahovou silou.

Uvedené uspořádání koncového konektoru obsahuje tzv. první koncový uzávěr, který mu umožňuje, aby byl namontovaný do otvoru a aby se zde automaticky sám zachytil. Dále koncový konektor zajišťuje spojení mezi propojenými koncovými konektory, které má velkou kapacitu tlakové síly.

Uvedená reliéfní oblast způsobuje zpoždění uzávěru koncový konektor na koncový konektor vyvolané vzájemným působením mezi dvojicí spojovaných koncových konektorů a otvorem, do něhož se zasunují. V ideálním případě je vzájemné působení zpožděno, dokud druhý koncový konektor téměř úplně nezapadne do otvoru příčného běžce. Tím se sníží nebezpečí, že se mezi otvorem a koncovým konektorem vyvolá mimořádný odpor nebo vzájemné působení v důsledku snahy koncového konektoru „zakousnout se“ do hrany otvoru nebo ohnout materiál tvořící otvor, což může mít velký význam zejména tehdy, jestliže je materiál podélné kolejnice ze základového materiálu o poměrně malé tloušťce. Uvedená reliéfní oblast, jakmile je dokončeno zasunutí příslušných ploch, pracuje podobným způsobem jako klín nebo vačka, která rozkládá síly zasunutí po velké ploše tak, aby se zamezilo vzniku koncentrovaných napětí v tlaku. Oblast snižující vzájemné působení, představovaná uvedenou reliéfní plochou, může zajistit překvapující snížení síly potřebné pro montáž dvojice koncových konektorů a může poskytovat překvapující zlepšení tuhosti požadovaných silových poměrů.

PŘEHLED OBRÁZKŮ NA VÝKRESECH

Vynález bude dále podrobněji popsán podle přiložených výkresů, kde obr. 1 představuje částečný perspektivní pohled na konce protilehlé dvojice příčných kolejnic s koncovými konektory a uspořádané s přejímacím otvorem v hlavní nebo podélné kolejnici, na obr. 2 je znázorněn boční pohled shora na typický koncový konektor, zobrazený na obr. 1, a připojenou část jeho kolejnice, na obr. 3 je znázorněn pohled shora na koncový konektor z předního konce, na obr. 4 je znázorněn částečný spodní pohled na koncový konektor, na obr. 5 je znázorněn částečný perspektivní pohled zezadu na koncový konektor, na obr. 6 je znázorněn částečný pohled shora na koncový konektor namontovaný do příslušného otvoru podélné kolejnice a také na sousední otvor bez koncového konektoru a na obr. 7 je znázorněn pohled znázorňující dvojici opačných koncových konektorů namontovaných a společně uzavřených do otvoru podélné kolejnice.

PŘÍKLADY PROVEDENÍ VYNÁLEZU

Vynález zveřejněný v U.S. patentu 5, 517, 796 je zde zahrnutý v celém rozsahu formou odkazu.

Obr. 1 znázorňuje část podélné kolejnice 10 a příčné kolejnice 11 tvořící průsečíky v závěsném stropním mřížkovém systému podle vynálezu. V zobrazeném provedení mají všechny kolejnice 10 a 11 tvar písmene T vytvořený jednak pomocí stojiny 13 kolejnice s vyztuženou hlavou 14 kolejnice, vytvořenéou podél jednoho okraje, jednak patou 16 kolejnice na opačné straně stojiny 13 kolejnice. Kolejnice 10,11 jsou zpravidla namontovány tak, že jejich podélné osy leží v horizontální rovině a jejich stojiny 13 kolejnice leží ve vertikálních rovinách. Je třeba si však uvědomit, že v souladu s širšími hledisky tohoto vynálezu lze uvedenou spojovací strukturu použít i na jiné tvary mřížkových T-kusů nebo kolejnic 10,11 a že určitá T-struktura znázorňuje jedno preferované příkladné provedení tohoto vynálezu. Dále je třeba si uvědomit, že mřížkové T-kusy jsou běžně vyrobeny z tenkého plechu, který je ohnutý do zobrazeného průřezu. Avšak v souladu s daným vynálezem lze mřížkové T-kusy vytvarovat jinými způsoby, např. vytlačením nebo podobně.

V mnoha mřížkových systémech pro stropní závěsy je horizontální řada rovnoběžných, bočně rozmístěných hlavních T-kusů nebo podélných kolejnic 10 nesená konstrukcí budovy nad mřížkou pomocí drátů nebo podobně, a příčné Tkusy nebo kolejnice 11 jsou propojeny s podélnými kolejnicemi 10 pomocí dvou opačných konců příčných kolejnic 11 umístěných v každém průsečíku na opačných stranách podélné kolejnice 10. Tento vynález lze ale použít také pro mřížkové systémy typu drátěného opletení, u něhož v přesném slova smyslu neexistují hlavní a příčné větve. Oba typy mřížkových systémů však obsahují průsečíky, v nichž podélná kolejnice 10 pokračuje za konce příčné kolejnice 11, které se v průsečících spojují s podélnou kolejnicí 10. Proto, jak je použito zde, se namísto pojmu „hlavní kolejnice“ používá pojem „podélná kolejnice“, aby se zahnuly i mřížkové systémy typu drátěného opletení, mřížkové systémy s hlavní a příčnou větví a další typy mřížkových systémů, které mohou bý zahrnuty do rozsahu vynálezu. Kolejnice závěsného stropního mřížkového systému jsou typicky propojeny tak, aby tvořily pravoúhlé nebo čtvercové otvory svázané patami 16 kolejnice.

Stojina 13 kolejnice podélné kolejnice 10 je vytvořena s otvorem 18 pro koncový konektor 19, viz zejména obr. 1 a 6, a konce dvou příčných kolejnic 11 jsou opatřeny podobnými, nejlépe stejnými, koncovými konektory 19. Na zobrazeném příkladném provedení jsou koncové konektory 19 ve tvaru oddělených prvků a jsou připojeny ke stojinám 13 kolejnice pomocí v současnosti používaného nýtového spojení 21.

Obr. 1 zobrazuje kolejnice 10, 11 před tím, než je některý z koncových konektorů instalovaný do otvoru 18. Obr. 6 znázorňuje stav po té, co byl koncový konektor 19 instalovaný do otvoru 18 a je tedy zachycený prvním

Λ

koncovým uzávěrem, o němž bude zmínka dále. Obr. 7 zobrazuje kompletně smontovaný propojení dvou příčných kolejnicll a podélné kolejnice 10.

Koncový konektor 19 se nejlépe vylisuje z velmi pevného ocelového plechu. Hlavní povrchové plochy koncového konektoru 19 si zachovávají své původní rovinné uspořádání a představují rovinu tělesa koncového konektoru 19, zatímco další níže popsané plochy jsou z původní roviny vylisovány. Koncový konektor 19, který při použití normálně leží ve vertikální rovině své stojiny 13 kolejnice, má vodící nos 26 s nepravidelným, poněkud šikmým profilem. Vodící nos 26 obsahuje obecně vertikální vodící hranu 27, menší dolní úkos 28 a velký horní úkos 29; úkosy 28, 29 slouží pro vložení koncového konektoru 19 do otvoru 18 podélné kolejnice 10. Dolní hrana 31, ležící ve vertikální rovině napříč k rovině koncového konektoru 19, je upravena tak, aby přiléhala ke stojině 13 kolejnice podélné kolejnice 10. Na své horní hraně obsahuje koncový konektor 19 dvojici výstupků 32, 33 s protilehle uspořádanými dosedacími hranami 34, 35. Zadní dosedací hrana 34 předního výstupku 32 je v horizontální vzdálenosti od vertikální dolní hrany 31 alespoň takové, jaká je tloušťka stojiny 13 kolejnice podélné kolejnice 10. Přední dosedací hrana 35 zadního výstupku 33 je umístěna mírně směrem dozadu od vertikální dolní hrany 31 tak, aby vzhledem k přednímu výstupku 32 rovněž poskytovala prostor pro tloušťku stojiny 13 kolejnice. Výška předního výstupku 32 nad dolní hranou 37 vodícího nosu 26 je menší než výška otvoru 18 pro koncový konektor 19 tak, aby výstupek 32 nebrzdil vložení vodícího nosu 26 do otvoru 18. Jak se samozřejmě ukáže, když je koncový konektor 19 nainstalovaný, stojina 13 kolejnice je umístěna mezi předním výstupkem 32 na jedné straně a dolní hranou 31 a zadním výstupkem 33 na druhé straně.

Zamykací klapka 41 obecně ve tvaru U je vyříznuta ze základní plochy materiálu koncového konektoru 19. Vnitřní profil zamykací klapky 41 je vytvarovaný do dutiny tvaru D, která má rovnou vertikální hranu 42 v předem definované vzdálenosti od vodící hrany 27 tak, aby se v přední oblasti koncového konektoru 19 ponechal pás 45 materiálu o pevné horizontální šířce. Hrana 42 směřuje dozadu. Zamykací klapka 41 pokračuje směrem dozadu a bočně směrem ven, nad rovinu nákresu na obr. 2, ze základny nebo čáry ohybu, která se obecně shoduje s vertikální hranou 42. Volný konec zamykací klapky 41. vzdálený od své základny přiléhající k vertikální hraně 42, má dolní hranu 43 zkosenou směrem nahoru a čáru 44 ohybu zkosenou směrem nahoru tyto se vzájemně sbíhají směrem k zadní vertikální hraně 46. Klapková část 47 zamykací klapky 41 je obecně vzadu a nad čárou 44 ohybu ohnutá zpět směrem k rovině koncového konektoru 19. Zadní vertikální hrana 46 zamykací klapky 41 je obecně ve stejné pomyslné vertikální rovině, příčně k rovině koncového konektoru 19. stejně jako zadní dosedací hrana 34 předního výčnělku 32.

Za zamykací klapkou 41 je umístěna dvojice proti sobě směřujících výčnělků 51, 52 vytvořených nebo vyříznutých z roviny koncového konektoru 19 na opačnou stranu ve srovnání se stranou, na níž zamykací klapka 41 vyčnívá. Závěrné výčnělky 51, 52 jsou od sebe odděleny otvorem 53 ve tvaru hodinového sklíčka. Výčnělky 51, 52 představují v podstatě vzájemné zrcadlové obrazy, přičemž každý z nich má uspořádání přibližně se podobající stěnám jehlanu. Zadní výčnělek 52 je z hlediska svého bočního prodloužení z roviny koncového konektoru 19 poněkud větší. Hrany 56, 57 závěrných výčnělků 51, 52 tvořené otvorem 53 nejsou vzhledem k vertikální ose svislé, tvoří vrcholy 58, 59, jak je vidět např. na obr. 2 a 4, které představují vzhledem k zadnímu a přednímu směru ze svých vrcolů 58, 59 mírný podkos. Plocha hrany 56 směřuje obecně směrem dozadu a plocha hrany 57 obecně směřuje dopředu. Boční výčnělky 51, 52 mohou být případně vyříznuty z tělesa koncového konektoru 19 se zářezy, které tvoří hrany 56, 57 nebo jejich ekvivalenty, bez vytvoření otvoru 53. Výčnělky 51, 52 jsou poměrně silné v důsledku své struktury, která je spojitá s okolními částmi koncového konektoru 19 s výjimkou jejich případných hran 56.

ř > r r r r r ^p • rr • C» » # 9 ♦ 9 f * » · · * »· * · » · ·♦ ♦·

57. Horizontální vzdálenost mezi vrcholy 58, 59 výčnělků 51. 52 je podle potřeby pouze mírně větší než horizontální šířka pásu 45 materiálu. Jak je zobrazeno, otvor 53 má stejné vyvýšení jako plocha pásu 45 materiálu.

Reliéfní oblast 60 v ploše pásu 45 materiálu tvořící přední část koncového konektoru 19 je bočně deformovaná z roviny koncového konektoru 19 na stejnou stranu, do níž pokračuje zamykací klapka 41 a se stejným vyvýšením nebo vertikálním umístěním jako výčnělky 51. 52. Na zobrazeném příkladě má reliéfní oblast 60 tvar kruhové úseče tak, aby byla ve vertikálním směru na přední hraně větší než je v blízkosti vertikální hrany 42. Konkrétněji je zobrazená reliéfní plocha 60 podobná části talíře nebo misky s částí 61 odpovídající středu této misky a okolní částí 62 odpovídající kuželovitému okraji misky. Plocha pásu 45 materiálu, která obsahuje reliéfní oblast 60 a bezprostředně sousedící části předního dílu koncového konektoru 19, je nejlépe spojitá a bez děr, otvorů, zářezů nebo podobných nespoj itostí tak, aby vydržela vysoké pnutí v dané oblastí.

Dvě vertikálně umístěné díry 66 jsou provrtány do zadní části koncového konektoru 19, aby bylo možné ho spojit ke konci příčné kolejnice 11 v nýtovém spojení 21. Konec každé příčné kolejnice 11 je nejlépe reliéfní s mělkou kapsou 67 o rozměrech dostatečně velkých, aby mohla přijmout zadní část koncového konektoru 19. Boční hloubka mělké kapsy 67 je dostatečná, aby obecně bočně vycentrovala přidruženou příčnou kolejnici 11 s otvorem 18 pro koncový konektor 19.

Otvor 18 , který je prodloužený ve vertikálním směru, má mnohoúhelníkový profil se střední rovinou symetrie. Na jeho horním a dolním konci má otvor 18 kratší strany 71, případně 72. Vzdálenost hran 70 a případně 82 na každém konci otvoru 18 je úměrná tomu, aby těsně obepnula tloušťku plechu dvou koncových konektorů 19. Střední část 74 představuje oblast s největší šířkou otvoru 18 . Zatímco zobrazený otvor 18 má svůj profil vytvořený jako e * ? r r r

- > r w r r

- * f ♦'

- · » · · » * t · ♦ · ♦···“ ·· ·· ·· rer mnohoúhelník, pro dosažení požadovaných výsledků je možné použít podobně vytvarovaných segmentů.

První příčná kolejnice 11 se připojí k podélné kolejnici 10 tak, že se vodicí nos 26 koncového konektoru 19 vloží do zvoleného otvoru 18, v ideálním případě zasunutím, kde pohyb je v podstatě omezen na posun podél podélné nebo horizontální osy příčné kolejnice 11· Koncový konektor 19 se zasunuje do otvoru 18 tak daleko, dokud se přední hrana 35 zadního výčnělku 33 nedotkne stojiny 13 bezprostředně nad koncem štěrbiny u kratší strany 71. Během tohoto pohybu se zamykací klapka 41 přemístí proti straně otvoru 18 v prostřední části 74 a jako vačka se vtlačí směrem do roviny hlavního tělesa koncového konektoru 19, až úplně projde přes otvor 18. V tomto bodě zamykací klapka 41 skočí zpět do své uvolněné polohy a vyšle při tom slyšitelné cvaknutí v podstatě současně s usazením hrany předního výčnělku 35 proti stojině 13. Slyšitelné cvaknutí pomáhá pracovníkovi při instalaci, aby se ujistil, že koncový konektor 19 byl kompletně instalovaný. Tato podmínka je znázorněná na obr. 6. Jak je zobrazeno na obr. 6, otvor 18 a zamykací klapka 41 jsou uspořádány tak, aby, bez ohledu na boční polohu prvního koncového konektoru 19 v otvoru 18, zadní vertikální hrana 46 klapky byla bočně mimo alespoň částí otvoru tak, aby koncový konektor 19 byl uzavřený nebo uchycený na stojině 13 podélné kolejnice 10, protože zamykací klapka 41 se vlivem běžných osových sil nemůže jednoduše pohnout zpět z otvoru.

Druhá příčná kolejnice 11 se připojí k podélné kolejnici 10 tak, že se jeho koncový konektor 19 vloží do otvoru 18, v němž se již první koncový konektor 19 nachází. Na zakresleném návrhu se druhý koncový konektor 19 vloží do otvoru 18 vlevo od prvního koncového konektoru 19 (při pohledu z referenčního bodu spojeného s hlavní Částí druhého instalovaného běžce). Tato instalace se opět provede prostřednictvím zasunutí rovnoběžně s podélnou nebo horizontální osou instalované příčné kolejnice 1L Kromě zavedení uzávěru připojené

zamykací klapky 41 skrze otvor 18 (se slyšitelným cvaknutím) zajišťuje montážní pohyb druhého koncového konektoru 19 uzávěr koncový konektor na konektor, který se někdy označuje jako „potvrzení“. Tento stav je znázorněný na obr. 7, kde je možné vidět, že po úplném namontování obou koncových konektorů 19 do otvoru 18. s jejich předními dosedacími hranami 35, které se dotýkají nebo jsou v blízkosti čel stojin 13, plocha pásu 45 materiálu koncového konektoru 19 zapadne a uzavře se mezi výčnělky 51, 52 druhého koncového konektoru 19 a obráceně.

Jakmile je druhý koncový konektor 19 vložený do otvoru 18, boční posun reliéfní oblasti 60 umožní, aby vodící části každého koncového konektoru 19 zamezily vzájemnému působení s předním výčnělkem 51 opačného koncového konektoru 19. Pouze jestliže zadní část reliéfní plochy 60, tvořená kuželovou stěnou 62, je ve styku s výčnělkem 51 opačného koncového konektoru 19, vzniká mezi koncovými konektory 19 a otvorem 18 nějaké vzájemné působení. Reliéfní oblast 60 je svým vertikálním a bočním rozměrem přizpůsobená tomu, aby ke vzájemnému působení s protilehlým výčnělkem 51 nedocházelo, dokud není druhý koncový konektor 19 téměř úplně zasunutý do otvoru 18. Boční úhlová orientace obvodové kuželové stěny 62 reliéfní plochy 60 je podobná a komplementární s obdobnými plochami výčnělku 51. V důsledku toho kuželová stěna 62 pracuje jako vačka, jestliže je zasunutá, a při dokončení instalace druhého koncového konektoru 19 do otvoru 18 je nakonec zcela přetlačena přes výčnělek 51. Bude zcela zřejmé, že přední konec každého z koncových konektorů 19 se pružně ohýbá od opačného koncového konektoru 19 pro zachycení vzájemného působení výčnělků 51. Jakmile zadní konec pásu 45 materiálu, představovaný vertikální hranou 42, uvolní vrchol 58 výčnělku 51, pás 45 materiálu zapadne do prostoru mezi soubor výčnělků 51, 52 opačného koncového konektoru 19. Boční prodloužení zadního výčnělku 52 do jeho vrcholu 59 je alespoň tak velké jako posun hrany 27 ve vertikálním středu reliéfe! plochy 60. Tato geometrie zajišťuje, že zadní výčnělek 52 slouží pro uzavření koncových konektorů 19 do jejich montážní polohy proti tlakovým silám v podélném směru příslušných příčných kolejnic 11.

Při studiu obr. 6 se zjistí, že pokud je dosaženo kontaktu mezi žebrem 63 a sousední vertikální hranou otvoru, pak koncový konektor 19 je bočně omezený. Tedy pokud jsou ve stejném otvoru 18 namontovány dva koncové konektory 19, zamezí se značnému bočnímu pohybu a tyto koncové konektory 19 jsou pohodlně bočně zachyceny vzájemně proti sobě a v rámci stropní mřížky se dosáhne přesně regulované délky modulu. Toto usazení zajišťuje, že pásy 45 materiálu jsou za účelem spolehlivého spojení přidržovány dvojicí výčnělků 51 a 52.

Jak již bylo zmíněno dříve, šířka pásů 45 materiálu v podélném směru příčných kolejnic 11 je právě o něco málo menší než je mezera mezi vrcholy 58, 59 výčnělků tak, aby koncové konektory 19 a jejich připojené příčné kolejnice 11 byly vzhledem k sobě v přesné vzdálenosti. Na každé straně stojiny 13 je pás 45 materiálu pomocí sousedních výčnělků 51, 52 udržován pod tlakem a pnutím. Mimořádně vysoké zádržné síly se dosáhne prostřednictvím vybrání, která zajišťují ustupující, a nikoliv tedy svislé hrany 56, 57. Tyto velké omezující síly jsou důsledkem uspořádání jazýčku a drážky vytvořených pásem 45 materiálu a výčnělky 51, 52. Konkrétně pás 45 materiálu, který působí jako jazýček pod obecně axiální silou mezi spojenými koncovými konektory 19, se táhne do obecně vertikální drážky nebo úkosu bočně podložené pod každým z vrcholů 58 nebo 59, což je důsledek šikmosti nebo orientace hran 56, 57 mimo svislý směr. Rozšířením do takové drážky nebo vybrání jsou pás 45 materiálu a sousední části koncového konektoru 19 úplně sevřeny a tím se zabrání bočnímu ohybu dosednutím na opačný koncový konektor 19.

Bude zcela zřejmé, že každá z příčných kolejnic 11 má na opačném konci než je zobrazeno na obrázcích zpravidla umístěný koncový konektor 19 stejný

F 9 t 9 * * t

• 9 jako je koncový konektor 19, který je zde uvedený,. Koncový konektor 19 lze uvolnit nebo odstranit z otvoru 18 tak, že se podélná kolejnice 10 vhodným způsobem pootočí a manipuluje se s příčnou kolejnicí 11 tak, aby se uvolnila, jak je uvedeno v již zmíněném U.S. patentu 5, 517,796.

Bylo zjištěno, že reliéfní plocha, jako je uvedená reliéfní plocha 60, poskytuje překvapivé snížení síly potřebné pro vložení druhého koncového konektoru 19 do otvoru 18 a kromě toho poskytuje překvapivé snížení kolísání instalační síly. Uvedená reliéfní plocha 60, zejména se svou kuželovou stěnou 62, zabraňuje jakékoliv snaze vodící hrany 27 zarýt se do výčnělku 51 a jakkoliv ho překrýt. Kromě toho reliéfní plocha 60 zpožďuje jakékoliv podstatné vzájemné působení mezi vodícím nosem 26 nebo pásem 45 materiálu koncového konektoru 19 a protilehlým výčnělkem 51 opačného koncového konektoru 19, dokud není druhý koncový konektor 19 téměř úplně zasazený do otvoru 18 tak, aby zde byla minimální snaha o deformaci nebo pořezání materiálu podélné kolejnice 10 v okolí otvoru 18, jako např. pomocí horního úkosu 29. Jak je znázorněno, reliéfní plocha 60 je alespoň tak dostatečně vertikálně a bočně velká, aby se vyhnula přední část výčnělku 51 opačného koncového konektoru 19.

Mělo by být zřejmé, že toto zveřejnění vynálezu slouží jako příklad a lze provést různé změny přidáním, úpravami nebo vyloučením podrobností bez toho, že by se opustila základní myšlenka tohoto vynálezu. Například, je-li kolejnice 10, 11 vyrobena z vhodného materiálu, pak lze koncový konektor 19 vytvořit jako nedílnou část ramene kolejnice 10, Π. Vynález proto není omezený na určité podrobnosti tohoto zveřejnění s výjimkou omezení co do rozsahu, v němž jsou takto omezeny následující patentové nároky.

Claims

Patentové nároky:

1. Koncový konektor (19) pro stropní mřížkovou kolejnicovou konstrukci uspořádaný pro styk s podobným opačným koncovým konektorem (19) ve společném otvoru (18) podélné kolejnice (10), obsahující přední konec (26), který se vkládá do otvoru (18) jako první, uzávěr koncový konektor na koncový konektor včetně bočního výčnělku (32), uspořádaného pro vzájemnou vazbu s dozadu směřující plochou sdruženého koncového konektoru (19) pro vzájemné spojení koncových konektorů (19), reliéfiií oblast (60) před dozadu obrácenou plochou a za předním koncem (26) koncového konektoru (19), přičemž reliéfní oblast (60) je uspořádána pro snížení vzájemného působení mezi koncovým konektorem (19) a protilehlým sdruženým koncovým konektorem (19) v jejich odpovídající bočních výčnělcích (19) při jeho montáži skrze otvor (18) podélné kolejnice (10) s opačným sdruženým koncovým konektorem (19).
2. Koncový konektor podle nároku 1, vyznačující se tím, že se reliéfní oblast (60) táhne bočně do strany koncového konektoru (19) opačné ke straně, v níž je boční výčnělek (32).
3. Koncový konektor podle nároku 1, vyznačující se tím, že dozadu směřující plocha je hranou (34) základní desky koncového konektoru (19).
4. Koncový konektor podle nároku 1, vyznačující se tím, že reliéfní oblast (60) je konkávní plochou vůči straně koncového konektoru (19) opačné ke straně, do níž reliéfní plocha (60) vyčnívá, a je vyražená do tělesa koncového konektoru (19).
5. Koncový konektor podle nároku 1, vyznačující se tím, že reliéfní oblast (60) je ve vertikálním rozměru větší na svém předním konci než na svém zadním konci.
6. Koncový konektor pro stropní mřížkovou kolejnici (11), kde tento koncový konektor (19) je vyražený z plechu a je uspořádaný pro vzájemnou vazbu s podobným protilehlým koncovým konektorem (19) ve společném otvoru podélné kolejnice (10), obsahuje přední konec (26), který se do otvoru vkládá jako první, uzávěr koncový konektor na koncový konektor včetně hrotu (41) vyčnívajícího příčně z roviny koncového konektoru (19) se zadním čelem, dozadu směřující plochu před hrotem (41), reliéfní oblast (60) před plochou směřující dozadu, kde reliéfní plocha (60) je vyražená do konkávního uspořádání vzhledem ke straně koncového konektoru (19), z níž závěrný hrot (41) vyčnívá, přičemž reliéfní oblast (60) a okolní části koncového konektoru (19) jsou v podstatě bez nespojitostí ve stěně koncového konektoru (19) a reliéfiií oblast (60) je uspořádána pro snížení vzájemného působení mezi koncovým konektorem (19) a protilehlým sdruženým koncovým konektorem (19) v jejich příslušných závěrných hrotech (41), když se montují s protilehlým sdruženým koncovým konektorem (19) skrze otvor (18) podélné kolejnice (10).
7. Koncový konektor podle nároku 6, vyznačující se tím, že závěrný hrot (41) je vyražený pro své souvislé spojení se zbývajícími částmi koncového konektoru (19), s výjimkou zadní části.
8. Koncový konektor podle nároku 6, vyznačující se tím, že obsahuje mezi dozadu směřující plochou (46) a závěrným hrotem (41) první koncovou závěrnou klapku.
9. Koncový konektor, podle nároku 6, vyznačující se tím, že obsahuje vodící hranu a druhý hrot vzadu závěrného hrotu (41), který vyčnívá bočně ze stejné strany koncového konektoru (19) jako závěrný hrot (41), přičemž druhý hrot je uspořádaný pro zachycení vodící hrany (35) * 9 » r ♦ Ť · » * · · ·

-- . · · * * » r · r

I S * ·*·♦»·····*>

->·»>» Pí>» ff ff « « ·» protilehlého sdruženého koncového konektoru (19) pro vytvoření tlakového spojení mezi opačnými kolejnicemi (11).
10. Koncový konektor podle nároku 9, vyznačující se tím, že reliéfní oblast (60) se rozšiřuje do vodící hrany (35) a druhý hrot vyčnívá bočně z roviny koncového konektoru (19) o vzdálenost větší, než boční výčnělek (32) závěrného hrotu (41).
11. Koncový konektor podle nároku 6, vyznačující se tím, že reliéfní oblast (60) má boční šikmou složku (62) přizpůsobenou pro činnost jako povrch vačky, když zachycuje závěrný hrot (41) protilehlého koncového konektoru (19) pro vytvoření malého silového pohybu reliéfní oblasti (60) za opačný závěrný hrot (41).