CZ9599A3

CZ9599A3 - Způsob výroby základního dílu děrovaného nástroje, základní díl děrovaného nástroje a pájecí pasta

Info

Publication number: CZ9599A3
Application number: CZ9995A
Authority: CZ
Inventors: Jean-Paul Guerlet; Franck Pouliquen; Daniel Michel
Original assignee: Engelhard-Clal S. A. S.
Priority date: 1996-07-12
Filing date: 1997-07-10
Publication date: 1999-08-11
Also published as: US6221506B1; EP0910554B1; CN1092157C; PL184850B1; PL331041A1; DE69713506T2; WO1998002387A1; KR20000023723A; DE69713506D1; AU3625897A; FR2750980B1; JP2000514368A; EP0910554A1; HK1020712A1; FR2750980A1; ATE219470T1; CN1228066A

Description

Způsob výroby základního dílu děrovaného nástroje, základní díl děrovaného nástroje a pájecí pasta

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu výroby základního dílu děrovaného nástroje, jako dna zvlákňovací trysky, při kterém se vytváří větší počet otvorů v desce určené pro tvoření tohoto základního dílu, do otvorů v desce nástroje se zavádí nejméně jedna hubicová vložka, tvořená dutým trubicovitým členem vymezujících kanálek, procházející uvnitř každého otvoru v uvedené desce, a hubicové vložky se tavně připojují k uvedené desce tepelným zpracováním. Dále se vynález týká základního dílu děrovaného nástroje, jako dna zvlákňovací trysky a pájecí pasty pro použití v tomto základním dílu a při jeho výrobě .

Dosavadní stav techniky

Při výrobě skleněných vláken, používaných zejména pro vyztužování plastů, je zvlákňovací tryska nejchoulostivější nástroj výrobní linky, protože podmiňuje kvalitu vyráběného výrobku. Zvlákňovací tryska je zpravidla vytvořena ze slitiny platiny a rhodia a je ve formě krabicovitého útvaru, do něhož se zavádí roztavené sklo a která má dno perforované větším počtem otvorů. Každý z otvorů je tvořen průchozí trubičkou, kterou vytéká sklo a tvoří na výstupu po ztuhnutí skleněné vlákno.

Při postupu se zvlákňovací tryskou s přímým tavením se sklo uvádí do roztaveného stavu, ale pro udržování tepelné rovnováhy je třeba těleso zvlákňovací trysky zahřívat Joulovým teplem. Deska tvořící dno obsahuje několik set nebo • · • ·

i tisíc průchozích trubiček a u současných, nebo současně vyvíjených zvlákňovacích trysek jejich počet může dosáhnout 4000 nebo i 6000.

Je známo, že se zpravidla, zejména pro zabránění deformacím dna, rozmísťuje po jeho délce a mezi trubičkami rozmisťují mechanické výztuhy, zajišťující lepší tuhost při použití.

Současné technologie výroby zvlákňovacích trysek a zejména jejich dnových desek musí brát zřetel na omezení ekonomické povahy, vázaná na výrobu vláken nebo na velké množství trysek, technická hlediska vázaná na geometrii a počet trubiček na jednotku plochy dna, umožňující dosáhnout zvlákňování.

Byl již navržen postup výroby dnové desky zvlákňovací trysky, založený na deformaci celé desky, určené pro vytváření dna zvlákňovací trysky, a to lisováním tažením. Lisování tažením je však obtížně použitelné pro získání dobré pravidelnosti tloušťky dna zvlákňovací trysky. V rámci lisování tažením je zapotřebí ponechat mezi dvěma sousedními otvory dostatečný objem kovu, přičemž se kov vytahuje na tomto místě během lisování a vyvolává tak slabost v tloušťce dna, což je velmi obtížné dosáhnout vzhledem k malé osové vzdálenosti otvorů. Tato technologie rovněž zcela zřejmě nedovoluje používat rozdílné materiály pro desku a trubičky. Technologie lisování tažením je rovněž nákladná, poněvadž vyžaduje nákladné lisovací nástroje a dokonce i opracování plošky po plošce. Tento postup rovněž postrádá flexibilitu, neboť pro přechod z jednoho modelu na druhý je třeba předělat nástroj.

• »

Z tohoto důvodu se technologie vyvinula ke sdružovacímu způsobu výroby, který je mnohem flexibilnější, poněvadž spočívá v připojování hubicových vložek (ve funkci trubiček s průchozími otvory) na dnové desce, na níž je vytvořen určitý počet odpovídajících otvorů.

Například popisuje patentová přihláška JP-A-6-218448 způsob, podle kterého se vytvoří perforací určitý počet otvorů v dnové desce zvlákňovací trysky, do nichž se vkládají plné válečky, tvořící vložky, které smačkávají nebo jinak upevňují a po té se perforují.

Spis JP-A-7-81968 popisuje zavádění dutých trubicovitých prvků do otvorů v dnové desce zvlákňovací trysky, které jsou sestavovány svěrným postupem s negativní vůlí před prováděním difuzního tepelného zpracování.

Spis JP-A-7-187702 popisuje způsob, podobný výše uvedenému způsobu, s použitím dutých trubicovítých členů s vnějším průměrem větším, než je vnitřní průměr otvorů dnové desky.

Byl rovněž navržen, a to ve spisu JP-A-6-171971, způsob podobný posledně jmenovanému způsobu výroby zvlákňovací trysky ve tvaru pícky, v němž se vkládají jednotlivé tryskové členy do otvorů v desce s meziukládáním mezičlenu prvku mezi každý otvor a každý tryskový člen, a po té se sestava podrobí difuznímu svařování.

Způsoby této druhé kategorie jsou označovány jako • 4 · · · ·

postupy s vsazovanými hubicovými vložkami. Vynález náleží do této technické kategorie.

V této kategorii technických postupů je dle stavu techniky nejpoužívanější způsob svařování difuzním tepelným zpracováním. Příklad takového postupu difuzního tepelného zpracování je spis US-A-4 461 191. Difuzní svařování je rovněž popisováno ve spisu JP-A-A-6-171971.

V rámci způsobů difuzního svařování je cílem zajistit v prvé řadě v otvoru těsný dotyk mezi vložkou a deskou a po té nechat difundovat materiál jeden do druhého během tepelného zpracování při vysoké teplotě, přičemž doba a teplota tohoto tepelného zpracování jsou seřízeny v závislosti na sestavovaných materiálech, jakož i na stavech povrchu. Hlavním problémem technologie se vsazovanými vložkami je dosáhnout dokonalou těsnost mezi vložkou a deskou.

Vynález si proto klade za úkol vyřešit technický problém, spočívající v zajištění dokonalé těsnosti mezi hubicovou vložkou a deskou, při omezení počtu potřebných výrobních operací a při současném umožnění postupu, který je v podstatě plně automatizován. Dále si vynález klade za úkol vyřešit tento problém při nízkých nákladech, spolehlivým postupem, který by byl použitelný v průmyslovém měřítku.

Podstata vynálezu

Uvedené nedostatky odstraňuje způsob výroby základního dílu děrovaného nástroje, při kterém se vytváří větší počet otvorů v desce určené pro tvoření tohoto základního dílu děrovaného nástroje, do otvorů v desce nástroje⁵⁴ se zavádí nejméně ·· · ······ ·« ·· ·«· ·· · · · · · • · ··* · · · · • · ·· · · · ······ • · · «··· · · • · ··· · · ·· · · · · — 5-í jedna hubicová vložka, tvořená dutým trubicovitým členem vymezujících kanálek, procházející uvnitř každého otvoru v uvedené desce, a hubicové vložky se tavně připojují k uvedené desce tepelným zpracováním, jehož podstatou je, že hubicová vložka má průměr o něco menší, než je vnitřní průměr otvoru, takže má malou vůli, a po vsunutí hubicové vložky do otvoru pro náležité ustavení polohy se provádí mechanické roztahování vložky, například zatlačováním trnu do kanálku trubicovitého členu, zajištující mechanické upevnění těsným dotykem stěn hubicové vložky s deskou před vzájemným spojením uvnitř otvoru.

Podle alternativy provedení spočívá tavné připojování hubicových vložek k desce spočívá v difuzním tepelném zpracování (tepelném zpracování difúzí) v pevném stavu.

Podle dalšího znaku vynálezu se před tavným připojováním ukládají mezi řadami hubicových vložek, s výhodou na vnější straně základní desky děrovaného nástroje, souvislé linie pájecí pasty složení uzpůsobeného k tomu, aby byla kapalná při teplotě tepelného zpracování pro tavné připojování, aby tato pájecí pasta, jakmile je jednou zkapalněna, vyplnila prostory, které mohou zůstat mezi stěnami hubicových vložek a otvory v desce pro zajištění dokonalé těsnosti.

Podle varianty provedení je výše uvedená deska je deska z platiny nebo slitiny platiny.

Podle jiného provedení vynálezu jsou hubicové vložky vytvořeny ze stejného kovu jako slitina desky. Vložky budou také moci být vyrobeny z kovu nebo slitiny odlišné od mate-6 •4 4 444444 44 44

4444 44 4 444 ·

Λ 9 4 44 4 4444

4 4 44 4 44 444444

444 4444 4 4

444 44 44 44 44 riálu desky.

Výše uvedené mechanické roztahování podle dalšího znaku vynálezu sestává z radiálního roztahování od osy otvoru v desce, přičemž rovněž tato osa se shoduje v podstatě s osou hubicové vložky ve tvaru dutého trubicovítého členu.

Pájecí pasta podle dalšího znaku vynálezu obsahuje kov nebo slitinu s teplotou tavení nižší než má kov nebo slitina tvořící desku a/nebo hubicovou vložku.

Podle obzvláště výhodného provedení vynálezu je pájecí pasta pasta na bázi palladia nebo na bázi platiny, eventuelně kombinovaného s nejméně jedním kovem snižujícím teplotu tavení, ve formě prášku rozptýleného v polymerním pojivu a eventuelně s ředidlem pro vytvoření pasty. Pájecí pasta je s výhodou tvořena palladiovým práškem, kombinovaným s polymerním pojivém s teplotou rozkladu vyšší než než 200°C, s výhodou vyšší než 300°C a nejvýhodněji nejméně rovnou 400°C. Toto polymerní pojivo může být například polybuten s přizpůsobenou molekulovou hmotností. V konkrétním výhodném provedení pájecí pasta obsahuje 80 až 90% palladiového prášku a 10 až 20% polymerního pojivá.

Pájecí pasta obsahuje podle dalšího znaku vynálezu slitinu platiny a mědi ve formě prášku, dispergovaného v polymerním pojivu, s teplotou rozkladu vyšší než 200°C, s výhodou vyšší než 300°C a nejvýhodněji nejméně rovnou 400°C. Toto polymerní pojivo bude s výhodou typu, jaký byl uveden výše.

AA · AA ···· AA AA • AAA 9 Α Α ΑΑΑΑ

A A A AA A A· A A A A A A

AAA AAAA · ·

Podle výhodného provedení obsahuje pájecí pasta slitinu platiny a mědi, v níž podíl mědi tvoří 20 až 40% slitiny, s výhodou okolo 35 hmotn.%, přičemž slitina platiny a mědi může zejména být rozptýlena v podílu 95 až 80 hmotn% v polymerním pojivu, tvořícím 5 až 20 hmotn.%.

Podle dalšího provedení vynálezu se po uložení souvislé linie pájecí pasty podél každé řady hubicových prvků provádí žíhání při nízké teplotě, vyšší než je teplota rozkladu pojivá, za účelem vyloučení těkavých složek zahrnujících pojivo, a difuzní tepelné zpracování pro tavné připojení (tavné připojení tepelným zpracováním difúzí) se provádí při teplotě, při níž je pájecí pasta kapalná, t.j. samotný kov pasty je tekutý.

Podle dalšího znaku vynálezu se po difuzním tepelném zpracování pro tavné připojení provádí zkouška na netěsnosti, například krvácením organolové červeně v přítomnosti mastku, a v případě netěsností se znovu začne provádění způsobu počínaje roztahováním hubicové vložky.

Podle obzvláště výhodného provedení vynálezu je výchozí deska deska určená k vytváření dna zvlákňovací trysky pro výrobu skleněných nití nebo vláken. V tomto případě je deska, tvořící základní díl zvlákňovací trysky pro výrobu skleněných nití nebo vláken je vytvořena ze slitiny platiny a rhodia, například 10% rhodia, přičemž hubicové vložky jsou vytvořeny z tyčinek rovněž se slitiny platiny a rhodia, například s 10% rhodia, a difuzní tepelné zpracování pro tavné připojení se provádí při teplotě okolo 1350°C po dobu nejméně 10 hodin, zejména 13 hodin.

4 ·4 4444 44 44

44 44 4 4444 ^—8 —J . · . . * · · *·« ··· .·* ··«* * · .· ··. ·· ·· ·· ··

Podle výhodného provedení je počáteční vůle mezi hubicovou vložkou a deskou nižší než 30 mikrometrů.

Vynález dále přináší základní díl děrovaného nástroje, jako dno zvlákňovací trysky, jehož podstatou je, že obsahuje hubicové vložky, tvořené dutými trubicovítými členy, majícími počáteční vnější průměr o něco menší, než je vnitřní průměr otvorů desky, tvořící základní díl (dno) děrovaného nástroje, které byly podrobeny fázi mechanického roztahování radiálně od osy.

Základní díl děrovaného nástroje s výhodou dále obsahuje hubicové vložky, připájené k základní desce prostřednictvím pájecí pasty na bázi kovu nebo slitiny kovů, jejichž teplota tavení je nižší, než je teplota tavení kovu nebo slitiny kovu tvořícího desku a/nebo hubicové vložky.

S výhodou je deska nástroje na bázi platiny, jako i hubicové vložky, zejména ze slitiny platiny a rhodia, zatímco pájecí pasta obsahuje zpočátku prášek z palladia nebo slitiny palladia, s výhodou čistého palladia, nebo platinový prášek s kovem nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší než má platina, zejména s obsahem mědi.

Vynález dále přináší pájecí pastu, obsahující kov nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší, než je teplota tavení kovu nebo slitiny kovů, tvořících hubicové vložky a/nebo desku tvořící základní díl děrovaného nástroje, ve formě prášku rozptýleného v polymerním pojivu, mající teplotu rozkladu vyšší než 200°C, nejlépe vyšší než 300°C, s vý-

		♦		99		9999	99 99
•	•	• ·	•		9	•	9 9 9	•
								•
•	•	•	9 9		9	9 *	999 9 9	•
•	•	•	9		9	• ·	9	•
··		·· ·		99		99	99 99

hodou nejméně rovné 400°C. Polymerní pojivo je s výhodou odlévatelné a má viskozitu přizpůsobenou pro vytváření pájecí pasty, s výhodou viskozitu dodávající pastě viskozitu nejméně 100 000 centipoise, výhodněji od 100 000 do 500 000 centipoise, měřenou měřicím přístrojem viskozity HAAKE RV 12 PK 100 při 0,5°C, otáčejícím se rychlostí 0,8 ot./min.

Podle dalšího znaku pájecí pasty podle vynálezu má kovový prášek z kovu nebo slitiny kovů částice o středním průměru menším než 20 mikrometrů, přičemž tento prášek zejména obsahuje nejméně 95% částic, které mají průměr menší než 20 mikrometrů

Výše uvedené polymerové pojivo je s výhodou odlévátelné a obsahuje polybuten nebo je vytvořeno z polybutenu.

Podle dalšího znaku vynálezu pájecí pasta obsahuje v počátečním stavu prášek z palladia nebo slitiny palladia, s výhodou čisté palladium, nebo prášek platiny s dalším kovem nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší než je teplota tavení platiny, zejména s obsahem mědi.

Vynález umožňuje zajistit dokonalou těsnost mezi hubicovou vložkou a deskou, při omezení počtu potřebných výrobních operací a při současném umožnění postupu, který je v podstatě plně automatizován. Toho všeho je dosahováno při nízkých nákladech spolehlivým postupem, který je použitelný v průmyslovém měřítku.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkla99 99 ·«

9·· 9

-ioj- ::.:

9 9 9 dech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr.l schematický pohled na dno zvlákňovací trysky jako děrovaného nástroje podle vynálezu, obsahující děrovanou desku a zvlákňovací hubice, obr.2 schéma fáze perforování desky pro vytváření otvorů k upevnění hubicových vložek, obr.3 schéma fáze opracování plných nebo dutých tyčinek, určených k vytváření hubicových vložek ve formě trubicovitých členů, vymezujících průchozí kanálky, obr.4 schéma fáze osazování hubicových vložek s průchozími kanálky do otvorů v desce z obr.2, obr.5 schéma fáze radiálního mechanického roztahování od osy průchozích kanálků, obr.6 schéma fáze obrábění výsledného kužele na vnitřní straně hubicové vložky, podle zvláštní varianty provedení, před vystavením potřebným tepelným zpracováním, a obr.7 schéma výhodného kroku podle vynálezu, při kterém se ukládá souvislá linie pájecí pasty v úrovni spojení mezi hubicovou vložkou a deskou, před prováděním tepelného zpracování.

Příklady provedení vynálezu

Na obr.l je znázorněn zvlákňovací trysku 10 jako děrovaný deskový nástroj podle vynálezu, v daném případě určenou pro výrobu skleněných nití nebo vláken. Tato zvlákňovací tryska obsahuje dno 12, tvořící celek s tělesem 14. Dno 12 zvlákňovací trysky 10 obsahuje větší počet otvorů 16, do nichž jsou vloženy hubicové vložky 18, tvořené dutými trubicovými členy, vymezujícími průchozí kanálky 20. Jako příklad je možno uvést, že dnová deska 12 je mechanicky vyztužena ztužujícími prvky 22, na nichž spočívá mřížka 24, skrz kterou se lije roztavené sklo. Zvlákňovací trysku je možné také opatřit límcovitou obrubou 26, vymezující licí oblast skla. Zvlákňovací tryska 10 je zahřívána čelistmi 28 pro přívod elektric0 0

0» ««««

0 • 0

0 0

0 0 »

0

0 kého proudu, jak je známé ve stavu techniky. V rámci vynálezu může být dnová deska zvlákňovací trysky obměňována tak, aby obsahovala hubicové vložky 18, které mají počáteční vnější průměr (de) o něco menší, než je vnitřní průměr (di) otvorů 16 dnové desky 12, jak je dobře patrné ze srovnání obr.2 a 3 a obr.4.

Bude zřejmé, že ve znázorněném příkladě provedení mají hubicové vložky 18 vnější tvar, který je převážně kuželovitý, ale rozumí se samo sebou, že hubicové vložky mohou mít v podstatě válcový vnější tvar. Znázorněný kuželovitý vnější tvar usnadňuje vkládání těchto vložek do otvorů 16 desky 12. Když jsou vložky 18 vsazeny do otvorů 16 desky 12, zůstává malá vůle (j), která může být okolo 30 mikrometrů (viz obr.4).

Po té se provede mechanické roztažení, například pomocí trnu 30 vhodného tvaru, například kuželovitého, kterým se provede vložka radiálně mechanicky roztáhne tak, že se trn posouvá dovnitř kanálku 20 vložky 18, jak je symbolicky vyznačeno šipkami na obr.5. Po mechanickém roztažení se provede nanesení pájecí pasty, s výhodou ve formě souvislé linie, a to pomocí nanášecího zařízení 34, obsahujícího pájecí pastu, tvaru přizpůsobeného tvaru otvoru 16, uloženého na vnější straně dna zvlákňovací trysky, jak je znázorněno na obr.7, přičemž tato pájecí pasta má složení uzpůsobené k tomu, aby byla kapalná při teplotě pájení (viz obr.7). Tento postup dovoluje zajistit dobrou těsnost. Před nebo po tomto kroku je možné vytvářet konečný kužel 19 pomocí vhodného nástroje. Nakonec se provede přivaření vložek 18 k desce 12 tepelným zpracováním, zahrnující s výhodou tepelné zpracová·» »··<

• *

-12*• 1 • · · 4 · · • · · · · · • · * ···«·· • · · · · · ní difúzí k pevném stavu.

S výhodou se toto tepelné zpracování provádí při teplotě, při které je pájecí pasta kapalná, dovolující jí vniknout do mezer zanechaných mezi vnějšími stěnami vložek 18 a vnitřními stěnami otvorů 16 v desce 12. Nanášení pájecí pasty vně dna zvlákňovací trysky je výhodné, neboť vyčnívající část vložek 18 vně dna zvlákňovací trysky brání tomu, aby pájecí pasta mohla vytékat dovnitř kanálků 20 hubicových vložek 18.

Podmínky provádění těchto tepelných zpracování jsou dobře známé pro odborníka v oboru a závisí na kovu použitém pro vytvoření desky 12, jakož i kovu použitému pro vytváření hubicových vložek 18. S výhodou se jedná o stejný kov.

Podle jednoho provedení je výše uvedená deska platinová deska, zatímco podle jiného provedení je výše uvedená deska platino-rhodiová deska, zejména s obsahem 10 hmotn.% rhodia.

Vynález bude nyní popsán s odvoláním na dva příklady, neomezující jeho rozsah a sloužící pouze pro ilustraci.

PŘÍKLAD 1

Dno zvlákňovací trysky podle vynálezu se vyrábí podle vynálezu následujícím způsobem:

a) Použije se například výchozí platino-rhodiová deska s obsahem 10 hmotn.% rhodia s konečnými rozměry dna 12 trysky

10.

b) Provede se ražení-vystřihování-kalibrace otvorů 16 desky • t 54 • » *· “i3r : :

• · ·

4444 44 44 • 4 4 * 4 · 4

4 4 4 4 4 4

4 4 4 4 444 444

4 4 4 4 4 a po té zakřivování (viz obr.2).

c) Následně se vytvoří obráběním hubicových vložek 18 soustružením z plné nebo duté tyče, v daném případě s výhodou rovněž ze slitiny platiny a rhodia s 10 hmotn.% rhodia (viz obr.3).

Před sestavováním má tak trubicovitá vložka konečný vnější tvar a mezi otvorem 16 a hubicovou vložkou 18 je uvažována vůle nižší než 30 mikrometrů.

d) Po té se vloží hubicová vložka 18 do otvoru 16, jak je znázorněno na obr.4.

e) Trubicovitá stěna vložky 18 se samočinně se roztahuje, radiálně směrem ven, a to vsouváním nástroje, jako je trn, do kanálku 20 hubicové vložky 18 (obr.5).

f) Podle první varianty provedení se po té může provádět tavně spojovací tepelné zpracování difúzí v pevném stavu, například v elektrické odporové peci při teplotě vyšší než 1300°C, například 1350°C po dobu nejméně 10 hodin, například hodin.

g) Provede se po té zkouška na netěsnosti dobře známá pro odborníky v oboru, například krvácením organolové červeně v přítomnosti mastku.

V případě netěsností se znovu opakuje postup ve sledech e) až g), až zkouška na netěsnosti nevykáže žádné nedostatky těsnosti.

h) Nakonec je možné upravit tvar hubicové vložky 18, například obrobením vstupního kužele vložky 18 a zakončit vystružováním, jak je dobře známé pro odborníka v oboru.

PŘÍKLAD 2

Postupuje se jako v příkladě 1, pokud jde o kroky a) až e). Po té se však postupuje odchylně, a to přídavným krokem, • ·

který spočívá v použití pájecí pasty.

f) Připraví se pájecí pasta výše popsaného typu, například na bázi platino-měděného prášku s obsahem 35 hmotn.% mědi, rozptýleným v polymerním pojivu, přičemž prášek tvoří přibližně 93% pasty a 7% je tvořeno pojivém, například polybutenovým, s viskozitou okolo 200 000 centipoise, měřenou měřicím zařízením na měření viskozity HAAKE RV12 PK 100 při 0,5°, otáčejícím se rychlostí otáčení 0,8 ot./min.

Je také možné použít jako pájecí pasty palladiového prášku v polymerním pojivu, přičemž pojivo obsahuje 14 hmotn.% pasty.

g) Pájecí pasta 32 se ukládá ve formě souvislé linie podél každé řady hubicových vložek 18 pomocí samočinného rozdělovače 34, seřízeného jehlou o průměru například 0,33 mm, vně dna zvlákňovací trysky, jak je schematicky znázorněno na obr.7.

h) Provede se po té žíhání při mírné teplotě, vyšší než je teplota rozkladu těkavých složek pasty, hlavně polymerního pojivá, například okolo 600°C.

i) Po té se provede pájecí tepelné zpracování difúzí v kapalném stavu pájecí pasty v odporové peci, jak je popsáno výše v příkladě 1, krok f), například při teplotě 1350°C po dobu 13 hodin.

j) Následně se provede zkouška netěsností a znovu se začne sledy počínajícími roztahováním trubicovité stěny hubicové vložky 18, až zkouška na netěsnosti již nevykazuje nedostatky těsnosti.

Claims

1. Způsob výroby základního dílu děrovaného nástroje, při kterém se vytváří větší počet otvorů v desce určené pro tvoření tohoto základního dílu děrovaného nástroje, do otvorů v desce nástroje se zavádí nejméně jedna hubicová vložka, tvořená dutým trubicovítým členem vymezujících kanálek, procházející uvnitř každého otvoru v uvedené desce, a hubicové vložky se tavně připojují k uvedené desce tepelným zpracováním, vyznačený tím, že hubicová vložka má průměr o něco menší, než je vnitřní průměr otvoru, takže má malou vůli, a po vsunutí hubicové vložky do otvoru pro náležité ustavení polohy se provádí mechanické roztahování vložky, například zatlačováním trnu do kanálku trubicovítého členu, zajištující mechanické upevnění těsným dotykem stěn hubicové vložky s deskou před vzájemným spojením uvnitř otvoru.

2. Způsob podle nároku l, vyznačený tím, že tavné připojování hubicových vložek k desce spočívá v difuzním tepelném zpracování v pevném stavu.

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačený tím, že se před tavným připojováním ukládají mezi řadami vložek, s výhodou na vnější straně základní desky děrovaného nástroje, souvislé linie pájecí pasty složení uzpůsobeného k tomu, aby byla kapalná při teplotě tepelného zpracování pro tavné připojování.

4. Způsob podle nároku 3, vyznačený tím, že výše uvedená deska je deska z platiny nebo slitiny platiny.

5. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 4, vyznačený tím, že hubicové vložky jsou vytvořeny ze stejného kovu jako slitina desky.

6. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 5, vyznačený tím, že výše uvedené mechanické roztahování sestává z radiálního roztahování od osy otvoru v desce, přičemž rovněž tato osa se shoduje v podstatě s osou hubicové vložky ve tvaru dutého trubicovitého členu.

7. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 6, vyznačený tím, že pájecí pasta obsahuje kov nebo slitinu s teplotou tavení nižší než má kov nebo slitina tvořící desku a/nebo hubicovou vložku.

8. Způsob podle nároku 7, vyznačený tím, že pájecí pasta je pasta na bázi palladia nebo na bázi platiny, eventuelně v kombinaci s nejméně jedním kovem snižujícím teplotu tavení, ve formě prášku rozptýleného v polymerním pojivu a eventuelně s ředidlem pro vytvoření pasty.

9. Způsob podle nároku 8, vyznačený tím, že pájecí pasta je tvořena palladiovým práškem, kombinovaným s polymerním pojivém s teplotou rozkladu vyšší než než 200°C, s výhodou vyšší než 300°C a nejvýhodněji nejméně rovnou 400°C.

10. Způsob podle nároku 9, vyznačený tím, že pájecí pasta obsahuje 80 až 90% palladiového prášku a 10 až 20% polymerního pojivá.

» · · » · · • · · 4 až 10, platiny poj ivu,

11. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 3 vyznačený tím, že pájecí pasta obsahuje slitinu a mědi ve formě prášku, dispergovaného v polymerním s teplotou rozkladu vyšší než 200°C, s výhodou vyšší než 300°C a nejvýhodněji nejméně rovnou 400°C.

12. Způsob podle nároku 11, vyznačený tím, že pájecí pasta obsahuje slitinu platiny a mědi, v níž podíl mědi tvoří 20 až 40% slitiny, s výhodou okolo 35 hmotn.%, přičemž slitina platiny a mědi může zejména být rozptýlena v podílu 95 až 80 hmotn.% v polymerním pojivu, tvořícím 5 až 20 hmotn.%.

13. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 12, vyznačený tím, že po uložení souvislé linie pájecí pasty podél každé řady hubicových vložek se provádí žíhání při nízké teplotě, vyšší než je teplota rozkladu pojivá, za účelem vyloučení těkavých složek zahrnujících pojivo, a difuzní tepelné zpracování pro tavné připojení se provádí při teplotě, při níž je pájecí pasta kapalná.

14. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 13, vyznačený tím, že po difuzním tepelném zpracování pro tavné připojení se provádí zkouška na netěsnosti, například krvácením organolové červeně v přítomnosti mastku, a v případě netěsností se znovu začne provádění způsobu počínaje roztahováním hubicové vložky.

15. Způsob podle nejméně jednoho z nároků l až 15, vyznačený tím, že výchozí deska je deska určená k vytváření dna zvlákňovací trysky pro výrobu skleněných nití nebo vlá4 4 • 4

4 4 4

-1844 4 4 ken.

16. Způsob podle nároku 15, vyznačený tím, že deska tvořící dno zvlákňovací trysky pro výrobu skleněných nití nebo vláken je vytvořeno ze slitiny platiny a rhodia, například 10% rhodia, přičemž hubicové vložky jsou vytvořeny z tyčinek rovněž se slitiny platiny a rhodia, například s 10% rhodia, a difužni tepelné zpracování pro tavné připojení se provádí při teplotě okolo 1350°C po dobu nejméně 10 hodin, zejména 13 hodin.

17. Způsob podle nejméně jednoho z nároků 1 až 16, vyznačený tím, že počáteční vůle mezi hubicovou vložkou a deskou je menší než 30 mikrometrů.

18. Základní díl děrovaného nástroje, vyznačený tím, že obsahuje hubicové vložky (18), tvořené dutými trubicovitými členy, majícími počáteční vnější průměr o něco menší, než je vnitřní průměr otvorů (16) desky (12), tvořící základní díl děrovaného nástroje, které byly podrobeny fázi mechanického roztahování radiálně od osy.

19. Základní díl děrovaného nástroje podle nároku 18, vyznačený tím, že obsahuje hubicové vložky, připájené k základní desce prostřednictvím pájecí pasty na bázi kovu nebo slitiny kovů, jejichž teplota tavení je nižší, než je teplota tavení kovu nebo slitiny kovu tvořícího desku a/nebo hubicové vložky.

20. Základní díl děrovaného nástroje podle nároku 18 nebo 19, vyznačený tím, že deska nástroje, jako i hubicové

-19vložky, jsou na bázi platiny, zejména ze slitiny platiny a rhodia, zatímco pájecí pasta obsahuje zpočátku prášek z palladia nebo slitiny palladia, s výhodou čistého palladia, nebo platinový prášek s kovem nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší než má platina, zejména s obsahem mědi.

21. Pájecí pasta, vyznačená tím, že obsahuje kov nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší, než je teplota tavení kovu nebo slitiny kovů, tvořících hubicové vložky (18) a/nebo desku (12) tvořící základní díl děrovaného nástroje, ve formě prášku rozptýleného v polymerním pojivu, majícím teplotu rozkladu vyšší než 200°C, nejlépe vyšší než 300°C, s výhodou nejméně rovné 400°C.

22. Pájecí pasta podle nároku 21, vyznačená tím, že polymerní pojivo je odlévatelné a má viskozitu přizpůsobenou pro vytváření pájecí pasty, s výhodou viskozitu dodávající pastě viskozitu nejméně 100 000 centipoise, výhodněji od 100 000 do 500 000 centipoise, měřenou měřicím přístrojem viskozity HAAKE RV 12 PK 100 při 0,5°C, otáčejícím se rychlostí 0,8 otáč./min.

23. Pájecí pasta podle nároku 21 nebo 22, vyznačená tím, že kovový prášek z kovu nebo slitiny kovů má částice o středním průměru menším než 20 mikrometrů, přičemž tento prášek zejména obsahuje nejméně 95% částic, které mají průměr menší než 20 mikrometrů

24. Pájecí pasta podle nejméně jednoho z nároků 21 až 23, vyznačená tím, že výše uvedené polymerní pojivo je odlévatelné a obsahuje polybuten nebo je vytvořeno z polybutenu.

25. Pájecí pasta podle nejméně jednoho z nároků 21 až 24, vyznačená tím, že obsahuje v počátečním stavu prášek z palladia nebo slitiny palladia, s výhodou čisté palladium, nebo prášek platiny s dalším kovem nebo slitinu kovů s teplotou tavení nižší než je teplota tavení platiny, zejména s obsahem mědi.