CZ55497A3 - Letecká rozmrazovací a protinámrazová kompozice zahuštěná asociativními polymery a postup přípravy této kompozice - Google Patents

Description

Letecká rozmrazovací a protinámrazová kompozice zahuštěná asociativními polymery a postup přípravy této kompozice.

Oblast vynálezu

Vynález se týká rozmrazovací a protinámrazové kompozice zahuštěné asociativními polymery, která je vhodná pro ošetření ploch letadel, a způsobu přípravy této kompozice.

Vynález je zaměřen na rozmrazovací (ADF) nebo jinak též odmrazovací nebo odledovací a protinámrazové (AAF) kapaliny na bázi glykolu nebo glycerinu určené pro ošetření letadel, které se v některých případech označují souhrnným názvem letecké kapaliny (AF), které jsou zahuštěny určitými polymery obsahuj ícími makromonomery obsahuj ící hydrofobní část, které zahušťují AF asociativním mechanizmem existujícím mezi hydrofobním! částmi. Konkrétně je možno uvést, že se vynález týká ADF/AAF kapalin výše uvedeného typu, které mají zlepšenou tepelnou stabilitu a z tohoto důvodu jsou vhodnější jako odmrazovací nebo protinámrazové prostředky s širším polem využití (které je možno skladovat a aplikovat při zvýšených teplotách). Vzhledem k tomu, že tyto AF kapaliny podle předmětného vynálezu jsou využitelné jednak jako rozmrazovací (neboli odmrazovací nebo odledovací) a jednak jako protinámrazové (proti tvorbě všech typů námraz) kapaliny, jsou v popisu předmětného vynálezu někdy označovány souhrnným označením univerzální letecké kapaliny (UAF). Tyto výše uvedené zkratky a označení jsou uváděny v celém textu tohoto vynálezu.

Dosavadní stav techniky

Na letadlech, která jsou zaparkovaná na odstavných letištních plochách nebo která zůstávají na otevřených plochách mezi jednotlivými lety, se může na povrchu jejich částí v chladném zimním počasí akumulovat sníh, led, mrznoucí déšť nebo námraza. Přítomnost těchto usazenin na povrchu letadel za těchto podmínek, a zejména na jejich nosných plochách, představuje nebezpečný faktor pro tyto nosné plochy, neboř omezuje a brzdí startovací fázi letadla a může dokonce zmařit zvednutí letadla, nebo přinejmenším představuje vysoce nežádoucí faktor během startovací fáze při vzlétnutí letadla a v první fázi letu, neboř i jenom malé nahromadění těchto nežádoucích usazenin může vést ke značnému zhoršení aerodynamických vlastností a charakteristik nosných ploch letadla, což může vést během startovací a vzletové fáze k nežádoucím haváriím a ztrátám na životech.

Pokud se týče dosavadního stavu techniky jsou glykoly již dlouhou dobu používány a známy jako přísady pro odstraňování námraz neboli přísady do nemrznoucích směsí pro odstraňování sněhu, ledu, mrznoucího deště a usazenin ledu z povrchů letadel, přičemž se tyto glykoly přidávají do vodných roztoků a vytváří se tak směsi o různé síle a tyto směsi se potom nastřikují na plochy letadel. Uvedené rozmrazovací letecké kapaliny na bázi glykolu jsou obvykle aplikovány v zahřátém stavu, čímž se dosahuje účinnějšího rozrušení soudržnosti ledu a námrazy nebo rozehřátí sněhu. Obvykle tato letecká rozmrazovací kapaliny obsahuje alkalický glykol (v typickém provedení je to ethylenglykol, propylenglykol a/nebo diethylenglykol) ve směsi s vodou (rozpouštědlem), přibližně v ekvivalentních hmotnostních podílech, přičemž hodnota pH je přibližně 7,3 až 9,0, a tato kapalina dále obsahuje iontové inhibitory koroze, retardanty hoření a povrchově aktivní činidla, která promotují smáčení kapaliny na plochách letadel během aplikace nastřikováním. Místo glykolu je možno tyto ADF kapaliny případně formulovat za použití glycerinu, přičemž se použije stejného postupu.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že v celém následujícím textu se jakýkoliv odkaz na ADF, AAF nebo UAF kapaliny na bázi glykolu rovněž vztahuje na tyto kapaliny formulované za použití glycerinu místo jednoho nebo více glykolů nebo navíc přídavně k jednomu nebo více použitým glykolům.

Za předpokladu, že se tato horká kapalina aplikuje přímo na povrch letadel, potom použití horké kapaliny minimalizuje množství této použité kapaliny k odstranění sněhu a ledu. Tyto rozmrazovací kapaliny je možno k odstranění sněhových a ledových usazenin rovněž aplikovat ve formě vysokotlakého proudu.

Po tomto ošetření je žádoucí, aby tato ADF kapalina zůstávala ve formě filmového povlaku na povrchu letadla, přičemž tímto způsobem funguje jako protinámrazové činidlo, které představuje stálou protinámrazovou ochranu, a dále se tímto dosahuje oddálení a znemožnění tvorby dalších přírůstků akumulovaného sněhu, ledu, mrznoucího deště a ledových usazenin na nosných plochách letadel. Stejných AF kapalin, jestliže jsou použity v různých koncentracích, je možno ideálně využít jak k odstraňování již vytvořených námraz tak tak k předcházení vzniku těchto námraz, to znamená jako přísad do nemrznoucích směsí (neboli jako protinámrazových přísad). Ovšem bez použití zahušfovacích činidel mají tyto rozmrazovací kapaliny tendenci stékat ze skloněných povrchů křídel a ocasních částí letadel a téměř vertikálních povrchů trupu letadla a kýlových ploch.

Z tohoto důvodu poskytují bez použití zahušťovacích činidel tyto rozmrazovací a protinámrazové kapaliny pouze omezenou protinámrazovou ochranu.

Tyto AF kapaliny, které se používají jako efektivnější protinámrazové směsi, tedy obvykle obsahují zahušfovací činidlo, přičemž je možno je charakterizovat následujícími faktory (žádný z těchto faktorů ovšem předem nevylučuje jejich použití jako kapaliny pro odstraňování již vytvořených námraz, tedy jako rozmrazovací kapaliny) :

(i) schopnost vytvoření v podstatě spojitého filmového povlaku po aplikaci této protinámrazové směsi za pomoci běžných postřikových (sprayových) prostředků a zařízení a to dokonce i na ne-horizontálních plochách nosných částí letadel, které jsou kritické z hlediska aerodynamických vlastností letadla během startovací a vzletové fáze, jako jsou například vertikální kýlové plochy, aniž by nepříznivým způsobem ovlivňovaly hladkost povrchu trupu letadla, (ii) stálý, dlouhotrvající protinámrazový ochranný účinek této kapaliny, (iii) charakteristické hodnoty týkající se viskozity a reologických vlastností, které promotují tvorbu účinného odolného přilnavého filmového povlaku, který ovšem i přesto je schopen odtékat z povrchu nosných ploch letadla během startovací fáze před rotováním jako výsledek střihových sil vzniklých působením větru (což bude definováno v dalším textu).

AAF kapaliny podle dosavadního stavu techniky jsou zahušťovány obvykle za pomoci látek obsahujících velmi velké molekuly (jako je například xanthanové pryskyřice nebo různé organické polymery, jako jsou například určité akrylové sloučeniny), pomocí nichž se zahušřovací účinek dosáhne molekulovým zkombinováním a mezimolekulovým třením. Tyto zahušťovací látky jsou nevýhodné z toho důvodu, že neprojevují optimální chování jako ne-newtonské kapaliny (to znamená, že jejich viskozita někdy neklesá dostatečně rychlým způsobem a/nebo neklesá v dostatečné míře účinkem střihových sil vzniklých působením větru) aby jich bylo možno použít za všech povětrnostních podmínek u všech relativně pomalu se pohybujících letadel s turbovrtulovým pohonem, jako jsou například letadla pro místní dopravu. Kromě toho je nutno uvést, že tyto typy zahušťovacích látek podléhají nežádoucí degradaci viskozity jako výsledek velkých střihových sil, kterým jsou tyto látky vystaveny při nanášení uvedených AF kapalin prostřednictvím sprayových trysek obvykle používaných k aplikování leteckých protinámrazových kapalin na plochy letadel.

Významného zlepšení, pokud se týče technologických aspektů těchto AAF kapalin, bylo dosaženo u kompozic uvedených v patentu Spojených států amerických č. 5 461 100 a související patentové přihlášce Spojených států amerických Ser. No. 08/065,237, ze 20.května 1993, které zde slouží j ako odkazový materiál. Tyto vynálezy j sou založeny na zcela neočekávatelném zjištění, že určitá polymerní zahušfovadla obsahující makromonomery, které dosahují zahušřovacího účinku prostřednictvím asociativních sil mezi hydrofobními částmi, projevují významnou účinnost jako zahušřovadla pro letecké protinámrazové kapaliny na bázi glykolu. Tyto kapaliny představují protinámrazové kapaliny (tedy kapaliny předem zabraňuj ící tvorbě námrazy), které maj i ochrannou dobu významně delší než je tento interval dosažitelný při aplikaci až dosud používaných AAF kapalin, ovšem stejně jako u těchto až dosud používaných AAF kapalin mají i tyto nově zjištěné kapaliny podle dosavadního stavu techniky omezené použití jako odmrazovací kapaliny (tedy při odstraňování již vytvořené námrazy), neboť jejich ochranný interval má tendenci se zkracovat v důsledku zahřívání, k němuž dochází po dlouhé časové intervaly při teplotách používaných při rozmrazovacích operacích.

Podstata vynálezu

Předmětný vynález je založen na zcela neočekávatelném objevu spočívajícím v tom, že tyto uvedené protinámrazové kompozice je možno modifikovat takovým způsobem, že se u nich potom dosáhne významného zlepšení jejich tepelné stability, což umožňuje jejich vhodnější využití jako odmrazovacích kapalin (stejně jako protinámrazových kapalin).

Uvedený vynález se týká protinámrazové kapaliny, která si uchovává svoji schopnost a použitelnost pro protinámrazovou ochranu a současně je mnohem více použitelnější jako rozmrazovací kapalina, přičemž tato kapalina je ve formě roztoku na bázi glykolu a/nebo glycerinu a dále je zahuštěna v podstatě polymerem obsahujícím hydrofobní část, ve výhodném provedení polymerem obsahujícím makromonomerní část, v množství menším než je asi 5 % hmotnostních celkové hmotnosti této kompozice. Tento polymer je obsažen v uvedené protinámrazové a rozmrazovací kapalině v množství dostatečném k zahuštění a k promotování přilnavosti této kapaliny po aplikování na plochách letadel, které jsou ve statické fázi, ovšem které umožňuje odstranění této kapaliny během startovací vzletové fáze před rotováním (jak ještě bude podrobně vysvětleno) v důsledku střihových sil působením větru. U toto kapaliny bylo dosaženo zlepšené tepelné stability použitím vhodného typu a množství neutralizační báze, ve výhodném provedení podle vynálezu přídavkem stabilizační soli, a kontrolováním obsahu glykolu a/nebo glycerinu a hodnoty pH kapaliny.

Vzhledem k výše uvedenému je vynález zaměřen na leteckou protinámrazovou/rozmrazovací kapalinu, která má zvýšenou tepelnou stabilitu a která obsahuje směs glykolu a/nebo glycerinu, vody a polymerní zahušfovací látky, která obsahuje hydrofobní část, a která je schopná nabobtnání v alkalickém prostředí, přičemž při aplikaci této polymerní zahušfovací látky se zahušfovací účinek dostavuje v zásadě mezimolekulovým asociativním mechanismem, ke kterému dochází mezi hydrofobními skupinami. Tato letecká protinámrazová kapalina je dostatečně viskózní k tomu, aby přilnula na plochách letadla, které je ve statickém stavu, to znamená v klidu v zaparkovaném stavu nebo ve fázi mezi jednotlivými lety, přičemž ovšem přechází do dostatečně tekutého stavu pod vlivem střihových sil působením větru a odtečení z těchto povrchových nosných ploch letadla ve fázi, kdy letadlo má rychlost blížící se startovací vzletové rychlosti. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu obsahuje tato zahušfovací látka polymerní základní řetězec (neboli základní kostru), ke kterému jsou připojeny hydrofobní části prostřednictvím flexibilních přívěsných řetězců, zejména je vhodné jestliže tyto flexibilní přívěsné řetězce obsahují jednu nebo více hydrofilních polymerních částí. Rovněž je podle vynálezu vhodné aby tyto flexibilní přívěsné řetězce byly dostatečně dlouhé, což umožňuje lepší umístění hydrofobních části do karboxylového prostředí základního řetězce kostry polymeru, to znamená mimo jakýkoliv významný elektronový vliv některé karboxylová části, která je připojena k základnímu řetězci. I když je možno u těchto typů zahušťovacích látek měnit ve značné míře molekulovou hmotnost v závislosti na jejich molekulárním složení (což představuje jednu z jejich výhodných vlastností), je podle uvedeného vynálezu výhodné, jestliže molekulová hmotnost každé opakující se jednotky je maximálně asi 6 000, podle, ještě výhodnějšího provedení podle vynálezu maximálně asi 3 000.

Vlastnosti těchto UAF kapalin podle uvedeného vynálezu je možno rovněž vyjádřit výhodně pomocí hodnot dosažených při testování pomocí standardních leteckých testů, používaných při ohodnocování jejich funkčnosti, přičemž mezi tyto testy patří : stanovení doby odolnosti vůči působení vodního postřiku (spraye), neboli water spray endurance time WSET test, test na tlouštku vytěsněné mezní vrstvy, neboli boundary layer displacement thickness BLDT test, a stanovení viskozity. Při provádění těchto testů dosahují UAF kapaliny podle uvedeného vynálezu při testování doby odolnosti vůči působení vodního postřiku hodnot přinejmenším asi 30 minut, ve výhodném provedení přinejmenším asi 80 minut, přičemž při testování tlouštky vytěsněné mezní vrstvy při teplotě -20 °C se u těchto kapalin podle vynálezu dosahuje hodnot menších než asi 11 milimetrů, výhodně menších než asi 8 milimetrů.

Uvedený vynález rovněž poskytuje metodu zahušťování protinámrazové a rozmrazovací kapaliny na bázi vody a glykolu nebo vody a glycerinu, jejíž podstata spočívá v tom, že se smísí uvedená kapalina se zahušťovací látkou podle uvedeného vynálezu. Kromě toho do rámce uvedeného vynálezu náleží způsob vytváření protinámrazové/rozmrazovací ochrany na plochách letadel, jehož podstata spočívá v tom, že se na nosné plochy a ostatní povrchy letadel aplikuje ADF/AAF kapaliny obsahující zahušťovadlo podle uvedeného vynálezu.

Zahušťovací látky podle uvedeného vynálezu jsou ve výhodném provedení odvozeny od polymerizovatelných karboxylových kyselin, které byly kopolymerovány makromonomery s připojenými hydrofobními skupinami. Vzhledem k výše uvedenému obsahuje ve výhodném provedení tento polymer s makromonomerní částí :

(A) asi 1 % až asi 99,9 % hmotnostních, ve výhodném provedení podle vynálezu asi 10 % až asi 70 % hmotnostních, jedné nebo více alfa,beta-monoethylenicky nenasycených karboxylových kyselin, v typickém provedení je to kyselina methakrylová, (B) 0 až asi 98,9 % hmotnostních, ve výhodném provedení podle vynálezu asi 30 % až asi 85 % hmotnostních, jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, v typickém provedení je touto látkou ethylakrylát, (C) asi 0,1 % až asi 99 % hmotnostních, ve výhodném provedení asi 5 % až asi 60 % hmotnostních, jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených makromonomerů, a (D) 0 až asi 20 % hmotnostních, ve výhodném provedení 0 až asi 10 % hmotnostních, nebo množství ještě vyšší, jednoho nebo více polyethylenicky nenasycených monomerů, v typickém provedení je touto látkou trimethylolpropantriakrylát.

Makromonomerní podíl v tomto polymeru ve výhodném provedení představuje přinejmenším asi 5 % hmotnostních polymeru.

Touto kapalinou je ve výhodném provedení podle vynálezu protinámrazová/rozmrazovací kapalina podle Society of Automotive engineers (SAE)/interna tional Standards Organization (ISO) Type II, která je zahuštěna polymerem obsahujícím makromonomerní část v množství přinejmenším asi 5 % hmotnostních. Obsah tohoto polymeru obsahujícího makromonomerní část je ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu v uvedené kapalině v rozmezí od asi 0,05 % do asi 4 % hmotnostních, přičemž nej výhodněji je toto množství v rozmezí od asi 0,1 % do asi 2 % hmotnostního.

Glykolovou nebo glycerinovou složkou uvedené kapaliny je ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu ethylenglykol, který je přítomen buďto samotný nebo v kombinaci s jinými glykoly, jako je například diethylenglykol nebo propylenglykol, a/nebo glycerin. Tato glykolová nebo glycerinová složka uvedené kapaliny je obvykle přítomna v množství přinejmenším asi 40 % hmotnostních, ve výhodném provedení v množství v rozmezí od asi 50 % do asi 95 % hmotnostních, a nejvýhodněji v množství asi 60 % až asi 70 % hmotnostních. Vzhledem k tomu, že křivky teploty tuhnutí jsou rozdílné pro ostatní glykoly a glycerin, může být ve výhodném provedení podle vynálezu koncentrace jiná než je u ethylenglykolu, přičemž je ovšem pro odborníky pracující v daném oboru snadno stanovitelná.

Požadovaná alkalická hodnota pH se získá smícháním s neutralizační bazickou látkou, přičemž touto látkou může být amin, jako je například alkylamin nebo alkanolamin, nebo ve výhodném provedení podle vynálezu hydroxid alkalického kovu nebo kombinace těchto látek. Ve výhodném provedení podle vynálezu se používá hydroxidů alkalických kovů samotných, to znamená bez použití aminu, a zejména je výhodné použití hydroxidu sodného. Množství použité neutralizační bazické látky by mělo být dostatečné k tomu, aby bylo dosaženo hodnoty pH roztoku přinejmenším asi 7,1 a ve výhodném provedení pH v rozmezí od asi 8,5 do asi 9,5. Vyšší hodnoty pH sice dále zlepšují tepelnou stabilitu kapaliny, ovšem tyto vyšší hodnoty pH nejsou výhodné, neboř potom jsou tyto kapaliny více korozivní při působení na hliník.

Podle vynálezu je vhodné, jestliže tyto UAF kapaliny obsahují sůl hydroxidu alkalického kovu a slabé kyseliny, která slouží jako přídavná bazická látka nebo stabilizační sůl. Soli s nižší molekulovou hmotností jsou účinnější. Ve výhodném provedení podle vynálezu, které ovšem nepředstavuje nutný znak, může být část molekuly soli s alkalickým kovem stejná jako je neutralizační bazická látka, například je možno uvést, že acetát sodný funguje dobře s hydroxidem sodným. Výhodné jsou nízké hladiny soli, neboř při vyšších hladinách (i když při těchto koncentracích je tendence k dalšímu zvyšování tepelné stability) se projevuje sklon ke zhoršování doby ochrany u těchto kapalin, jestliže se použijí k protinámrazovému účelu. Ve výhodném provedení je stabilizační úroveň soli v rozmezí od 0 do asi 0,10 % hmotnostního, přičemž podle ještě výhodnějšího provedení je tato koncentrace v rozmezí od 0,0005 % do asi 0,02 % hmotnostního.

Podle předmětného vynálezu byla tedy vytvořena protinámrazová/rozmrazovací kompozice pro ošetření ploch letadel, která obsahuje vodný roztok glykolu a/nebo glycerinu zahuštěný polymerním zahušřovadlem, a/nebo jeho sůl po neutralizaci, v množství dostatečném k zahuštění této kapaliny k umožnění přilnutí této kapaliny na povrchy letadla při aplikování v klidovém stavu, ovšem rovněž umožňující odstranění této kapaliny ve fázi vzletu v důsledku střihových sil vyvolaných působením větru, přičemž tento polymer obsahuje, vyjádřeno ve hmotnostních procentech tohoto polymeru :

(A) asi 1 % až asi 99,9 % hmotnostních jedné nebo více alf a, beta-monoethylenicky nenasycených karboxylových kyselin, (B) 0 až asi 98,9 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, (C) asi 0,1 % až asi 99 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených makromonomerů, které obsahují přinejmenším jednu přívěsnou hydrofobní část, ve výhodném provedení komplex hydrofobní části, a (D) 0 až asi 20 % hmotnostních, jednoho nebo více polyethylenicky nenasycených monomerů, přičemž tato kompozice obsahuje, vyjádřeno v hmotnostních procentech celkové kompozice :

(1) přinejmenším asi 40 % jednoho nebo více glykolů nebo glycerinu nebo směsi těchto látek, (2) přinejmenším asi 0,05 % zahušfovadla, (3) hydroxid, ve výhodném provedení jednosytný hydroxid, podle ještě výhodnějšího provedení hydroxid alkalického kovu, a rovněž výhodně v nepřítomnosti aminů, v množství dostatečném k dosažení hodnoty pH přinejmenším asi 7, (4) povrchově aktivní činidlo, které je asociováno s uvedeným zahušfovadlem, v množství dostatečném ke zvýšení zahušfovacího účinku tohoto zahušfovadla, (5) případně účinné množství inhibitoru koroze, (6) případně jedno nebo více barviv, a (7) zbytek tvoří voda.

Ve výhodném provedení podle vynálezu tato výše uvedená kompozice rovněž obsahuje účinné množství, ve výhodném provedení přinejmenším asi 0,0005 %, přídavné bazické látky, ve výhodném provedení slabé bazické látky, jako je například acetát, fosforečnan a podobně.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží protinámrazová/rozmrazovací kompozice, definovaná výše, která se získá smícháním složek podle návodu uvedeného výše.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží postup přípravy této protinámrazové/rozmrazovací kompozice, definované výše, jehož podstata spočívá ve smíchání složek podle návodu uvedeného výše.

Kompozice podle předmětného vynálezu může být případně připravena jako koncentrát, vhodný pro ředění podle potřeby, ke splnění nej různějších požadavků kladených na protinámrazové nebo rozmrazovací charakteristiky kapalin nebo na charakteristiky obou těchto kapalin.

Jak již bylo uvedeno výše, uvedené ADF kapaliny jsou používány za účelem odstranění ledu, námrazy nebo nahromaděného sněhu nebo rozbředlého sněhu z povrchů letadel, zatímco AAF kapaliny jsou používány za účelem preventivní ochrany k tomu, aby led, sníh, mrznoucí déšť a podobné jiné formy námrazových usazenin nebo nahromaděných přírůstků, mohl přilnout k čistým plochám letadel po odstranění všech těchto druhů usazenin, to znamená po rozmražení. Taková typická letecká rozmrazovací kapalina obsahuje alkalický ethylen, propylen nebo diethylenglykol nebo glycerin a vodu (rozpouštědlo) ve formě směsi (o přibližně ekvivalentních podílech hmotnostních pokud se týče kapaliny k okamžitému použití, nebo ve formě směsi obsahuj ící více než asi 80 procent hmotnostních glykolu nebo glycerinu představující koncentrát, který je určen ke zředění na místě použití). Hodnota pH této kapaliny se pohybuje v rozmezí od asi 7,1 do asi 9,5, ve výhodném provedení podle vynálezu v rozmezí od asi 8,5 do asi 9,5. Tato kapalina může rovněž obsahovat iontové inhibitory koroze, retardanty hoření, barviva a povrchově aktivní činidla, která promotuji smáčení kapaliny na plochách letadel během aplikace prováděné postřikem, a případně další látky, které jsou pro odborníky pracující v daném oboru zřejmé, pouze s tou podmínkou, že tyto látky neovlivňují nepříznivým způsobem fungování těchto kapaliny pokud se týče jejich uvažovaného účelu.

Typická letecká protinámrazová kapalina obsahuje výše uvedené složky, obvykle používané pro ADF kapaliny, ale rovněž tak obsahuje reologické modifikátory (neboli modifikátory reologických vlastností). Mezi všeobecně používané modifikátory reologických vlastností, které se používají u těchto leteckých protinámrazových kapalin, patří zesítěné polyakryláty, karboxypolymethylen a polysacharidy (xanthanová pryskyřice a carrageenan) . Letecké společnosti, které působící na celém světě na letištích s hustým provozem a které usilují o delší ochranné doby před působením ledu sněhu, mrznoucího deště nebo námrazy, používají právě těchto uvedených látek.

Ideální zahušfovací látka způsobuje zgelovatění uvedené AAF kapaliny na letadle, které je v klidovém stacionárním stavu, čímž zabraňuje akumulování mrznoucího deště, sněhu, sněhové kaše nebo ledu na nosných plochých letadel vystavených povětrnostním vlivům po odstranění námrazy a kromě toho promotuje adhezi této kapaliny na vertikálních površích. Tato letecká protinámrazová kapalina podle vynálezu se ve značné míře zřeďuje účinkem střihových sil, takže snadno odtéká z křídel letadla a jiných nosných ploch a tím dochází k minimalizování ztráty .vznosné síly během startovací vzletové fáze před rotováním, přičemž účinek těchto střihových sil odpovídá asi 10 Pa. Pokud se týče této fáze rotování, míní se tímto termínem okamžik, kdy je síla vznosu nosných ploch letadla dostatečná k odpoutání se od země a vzlétnutí. Viskozita této AAF kapaliny by se neměla měnit ve velké míře s teplotní změnou nebo se zředěním vodou, neboř viskozita, která se v podstatě nemění nebo která se mírně zvyšuje se zřeďováním vodou, souvisí s udržovacím intervalem, což je délka časového intervalu, po který může letadlo zůstat při špatných povětrnostních podmínkách aniž by potřebovalo další protinámrazové ošetření. Jedním z důležitých aspektů, pomocí něhož se dosáhlo u AF kapalin podle předmětného vynálezu zlepšení v porovnání s obdobnými kapalinami podle dosavadního stavu techniky, spočívá v tom, že podle vynálezu byly vytvořeny kompozice, které jsou schopny, jestliže u nich dojde k podstatnému zředění, si zachovat uspokojivé provozní charakteristiky. Tyto UAF kapaliny podle předmětného vynálezu je možno mírně zředit a použít jako protinámrazových kapalin u velkých letadel nebo u letadel pro místní přepravu, přičemž jestliže se tyto kapaliny zředí ve větší míře, potom je možno jich použít jako rozmrazovacích kapalin pro všechny typy letadel (tyto kapaliny se potom aplikují v horkém stavu). Tyto kapaliny podle předmětného vynálezu se odlišují od předtím používaných protinámrazových kapalin v tom, že navržení těchto kompozic bylo zaměřeno na zlepšení tepelné stability při zachování celkové rovnováhy ostatních požadovaných vlastností, a dále v tom, že zředěné formy mají pořád nízké teploty tuhnutí, což umožňuje jejich použití v drsných přírodních podmínkách.

Tuto leteckou protinámrazovou/rozmrazovací kapalinu na podle uvedeného vynálezu, která má požadované provozní a funkční charakteristiky, je možno získat za použití většiny běžně používaných a známých kapalin na bázi glykolu a/nebo glycerinu tak, že se jako zahušťovadlo kapaliny použije polymer obsahující makromonomerní složku podle uvedeného vynálezu. Použití tohoto polymeru obsahujícího makromonomerní složku podle vynálezu je uvažováno jako hlavní a základní použití této zahušfovací látky v běžných protinámrazových/rozmrazovacích kapalinách na bázi glykolu a/nebo glycerinu podle dosavadního stavu techniky používaných pro aplikaci na letadla. Pro vytvoření protinámrazových kapalin obsahujících zahušfovací látky je zejména vhodné použít leteckých protinámrazových směsí, které obsahují kapaliny označované jako kapaliny typu II podle Society of Automotive Engineers (SAE)/International Standards Organization (ISO), Type II, které obsahují zahušfovadla, přičemž zejména pro tyto kapaliny je výhodné použít jako zahušfovacích látek polymerních látek obsahujících makromonomerní složku podle uvedeného vynálezu, popsanou ve výše uvedeném textu.

Uvedené protinámrazové kapaliny a kapaliny používané pro odmrazování j iž vytvořených námraz (protinámrazové/rozmrazovací) , které jsou na bázi glykolu a které j sou používány pro odmrazování letadel, j sou z dosavadního stavu techniky známy již desítky let. Hlavní složkou těchto protinámrazových kapalin, pomocí kterých se provádí odstraňování námraz nebo prevence před tvorbou námraz a které mají nemrznoucí vlastnosti, je glykolová sloučenina rozpustná ve vodě. Tyto kapaliny na bázi glykolu obsahují jeden nebo více glykolů, které jsou vybrány ze skupiny zahrnuj ící ethylenglykol, propylenglykol a diethylenglykol a směsi těchto uvedených látek. Rovněž je možno použít i dalších jiných glykolů, glycerinu nebo polyolů, které mají takové vlastnosti, že jsou schopné snižovat teplotu tuhnutí, společně s výše uvedenými glykoly nebo místo nich.

Ve výhodném provedení podle vynálezu obsahuj e kapalinová směs ethylenglykol jako hlavní glykolovou složku, přičemž vhodný obsah tohoto ethylenglykolu odpovídá přinejmenším asi 80 % hmotnostním. V této kapalině na bázi glykolu mohou být rovněž obsaženy propylenglykol a/nebo diethylenglykol. Jinou další kapalinovou směs, která je vhodná pro použití podle uvedeného vynálezu, mohou tvořit diethylenglykol v kombinaci s propylenglykolem. Glykolovou složku je možno rovněž nahradit glycerinem, nebo je možno použít tento glycerin ve směsi s glykolem nebo glykoly.

Výběr a relativní množství konkrétních glykolů, obsažených v kapalině na bázi glykolu, závisí na konkrétních požadovaných odmrazovacích, protinámrazových a nemrznoucích vlastnostech a schopnostech požadovaných u těchto kapalin, jako jsou například charakteristiky týkající se teploty tuhnutí, a podobně.

Protinámrazovou/rozmrazovací kapalinu obvykle tvoří vodný roztok, to znamená ethylenglykol nebo jiný vhodný glykol nebo glycerin, které jsou zředěny vodou. V tomto vodném roztoku je glykol nebo glycerin obvykle obsažen v množství přinejmenším asi 40 % hmotnostních, přičemž ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu je toto množství přinejmenším asi 50 % hmotnostních a pohybuje se v horním limitu až do asi 95 % hmotnostních. Podle nej výhodněj ší ho provedení podle vynálezu se úroveň glykolu nebo glycerinu pohybuje v rozmezí od asi 60 % hmotnostních do asi 75 % hmotnostních. Kombinovaná glykolová (nebo glycerinová) složka a vodní složka v této kapalině tvoří ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu přinejmenším asi 90 % hmotnostních celkové hmotnosti směsi a podle ještě výhodnějšího provedení tvoří kombinovaný obsah těchto složek přinejmenším asi 95 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost směsi.

Potřebné množství tohoto přidaného glykolu nebo glycerinu do uvedené směsi by mělo být dostatečné k tomu, aby teplota tuhnutí této kapalinové směsi byla nižší než asi -10 °C, výhodněji nižší než asi -30 °C. Pro kapalinu, která je určena k použití af již v takovém stavu v jakém je nebo ve zředěném stavu, je zejména důležité, aby úroveň neboli koncentrace glykolu nebo glycerinu byla udržována v samotné kapalině takovým způsobem, aby při zředění bylo rovněž dosaženo nízkých teplot tuhnutí.

Uvedeným neutralizačním činidlem může být amin, alkanolamin, hydroxid alkalického kovu nebo určité kombinace těchto látek. Ve výhodném provedení se používá hydroxidů alkalických kovů, přičemž použití hydroxidu sodného je zejména výhodné. Zatímco použití aminů, jako je například triethanolamin, monoethanolamin, triethylamin a podobné další látky, je přípustné, použití určitých aminů (jako je například triethanolamin) není vhodné, nebof v případě použití těchto aminů bylo pozorováno snižování tepelné stability. Množství použité neutralizační bazické látky by mělo být dostatečné k tomu, aby hodnota pH roztoku byla upravena na přinejmenším 7,1 a ve výhodném provedení na hodnotu pH asi 8,5 až asi 9,5. I když zde neexistuje nějaký kritický horní limit této hodnoty pH je zřejmé, že tato hodnota pH by měla být udržována pod bodem, kdy by mohla nastat koroze povrchových ploch letadla. Aniž by následující fakta byla vázána na nějaké teoretické souvislosti, předpokládá se, že tato vysoká hodnota pH je nutná a vhodně přispívá k minimalizování hydrolýzy hydrofobních částí asociativních zahušfovadel podle předmětného vynálezu. Při této hydrolýze se projevuje tendence ke ztrátě asociace hydrofobních částí, čímž se degraduje viskozita při nízkých střihových silách.

Případným, ovšem vysoce výhodným aspektem předmětného vynálezu je použití přídavné bazické látky, která může být rovněž považována za stabilizační sůl nebo pufr. Touto solí může být jakákoliv libovolná sůl hydroxidu alkalického kovu a slabé kyseliny, ovšem účinnější jsou soli s nižší molekulovou hmotností. Ve výhodném provedení podle vynálezu jsou uvedenými slabými bazickými látkami acetáty, fosforečnany a podobné další látky. Podle vynálezu je výhodné, jestliže část s alkalickým kovem u uvedené molekuly soli je stejná jako kation silné neutralizační bazické látky, například acetát sodný funguje velice dobře s hydroxidem sodným, ovšem je třeba současně uvést, že soli j iných nebo směsných kationtů mohou být rovněž při svém použití stejně účinné. Jako všeobecné vodítko je možno uvést doporučení, aby přídavná báze byla konjugována s kyselinou o hodnotě pKa menší než asi 10, ve výhodném provedení menší než asi 5.

Postup přípravy kompozic podle předmětného vynálezu není přímo kritický, přičemž tento postup může zahrnovat jednoduché smísení různých složek za současného promíchávání po dostatečně dlouhý časový interval (obvykle přinejmenším asi 15 až asi 20 minut) aby bylo dosaženo dobrého promísení a současně aby nastalo asociativní zahuštění. Výhodná metoda postupu přípravy těchto kompozic podle předmětného vynálezu zahrnuj e :

(a) přípravu koncentrátu přidáním k asi 1 % hmotnostnímu až asi 20 % hmotnostním celkového požadovaného množství glykolu (a/nebo glycerinu)/vody jako rozpouštědla povrchově aktivního činidla a zahušřovací látky, při současném promíchávání, (b) přidání tohoto koncentrátu získaného ve stupni (a) , za současného promíchávání, ke zbytku rozpouštědla a dostatečné promíchávání této směsi k vytvoření homogenní suspenze, (c) přidání, za současného promíchávání, neutralizačního činidla k uvedené suspenzi získané ve stupni (b) a dostatečné promíchávání této směsi k vytvoření homogenního roztoku.

Při této výhodně prováděné metodě se spíše dosáhne účinnějšího promíchání a zahuštění, než by tomu bylo u jednoduchého promíchání.

Jako ilustrativní příklad polymerů obsahujících makromonomerní složku, které jsou vhodné pro použití pro účely uvedeného vynálezu, je možno uvést látky a jejich postup přípravy uvedené v související patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,647, která představuje odkazový materiál.

V polymerech vhodných k použití podle uvedeného vynálezu může být obsažen značný podíl alfa,beta-monoethylenicky nenasycených monomerů karboxylových kyselin. Pro účely uvedeného vynálezu je možno použít různých monomerů karboxylových kyselin, jako je například kyselina akrylová, kyselina methakrylová, kyselina ethakrylová, kyselina alfa-chlorakrylová, kyselina krotonová, kyselina fumarová, kyselina citrakonová, kyselina mesakonová, kyselina itakonová, kyselina maleinová a podobné další látky včetně směsí těchto látek. Ve výhodným provedení podle uvedeného vynálezu se používá kyselina methakrylová, zejména se tato látka používá v koncentracích přinejmenším asi 40 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost uvedeného polymeru. K dosažení potřebné polymerní struktury je třeba použít velkého podílu tohoto monomeru karboxylové kyseliny, která potom nabobtná nebo se rozpustí a vytvoří při reakci s alkalickým činidlem, jako je například hydroxid sodný, zahušťovací složku.

Polymery podle uvedeného vynálezu mohou rovněž obsahovat významné množství jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu jsou těmito použitými monomery ve vodě nerozpustné polymery při homopolymeraci, přičemž jako ilustrativní příklad je možno uvést akrylátové a methakrylátové estery, jako je například ethylakrylát, butylakrylát nebo odpovídající methakryláty. Mezi další monomery, které je možno použít podle uvedeného vynálezu, je možno zařadit styren, alkylstyreny, vinyltoluen, vinylacetát, vinylalkohol, akrylonitril, vinylidenchlorid, vinylketony a podobné další látky. Ve výhodném provedení podle vynálezu se používají nereaktivní monomery, přičemž těmito nereaktivními monomery jsou monomery, ve kterých je skupinou, která reaguje na podmínek polymerace, pouze jedna ethylenická skupina. Ovšem je možno rovněž použít v určitých situacích i monomery, které obsahují skupiny reaktivní za vypalovacích podmínek nebo reaktivní s dvojvaznými kovovými ionty, jako oxid zinečnatý, jako je například hydroxyethylakrylát.

Jako ilustrativní příklad monoethylenicky nenasycených monomerů, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, je možno uvést například propylmethakrylát, isopropylmethakrylát, butylmethakrylát, n-amylmethakrylát, sekundární amylmethakrylát, hexylmethakrylát, laurylmethakrylát, stearylmethakrylát, ethylhexylmethakrylát, krotylmethakrylát, cinnamylmethakrylát, oleylmethakrylát, ricinoleylmethakrylát, hydroxyethylmethakrylát, hydroxypropylmethakrylát, vinylpropionát, vinylbutyrát, vinyl-terč.butyrát, vinylkaprát, vinylstearát, vinyllaurát, vinyloleát, vinylmethylether, vinylethylether, vinyl-n-propylether, vinyl-isopropylether, vinyl-n-butylether , vinyl-isobutylether, vinyl-isooktylether, vinylfenylether, α-chlorvinylfenylether, vinyl-β-naftylether, methakrylonitril, akrylamid, methakrylamid,

N-alkylakrylamidy, N-arylakrylamidy, N-vinylpyrrolidon, N-vinyl-3-morfoliny, N-vinyloxazolidon, N-vinylimidazol a podobné další látky včetně směsí uvedených látek.

Tyto makromonomery vhodné k použití podle uvedeného vynálezu je možno reprezentovat obecným vzorcem I :

R⁴

R¹—(OR²)

:=r⁵r⁶ (I) ve kterém znamená :

Rl jednovazný zbytek substituované nebo nesubstituované hydrofobní sloučeniny, každý R^z představuje navzájem stejné nebo rozdílné skupiny zvolené ze souboru zahrnuj ícího substituované nebo nesubstituované dvojvazné uhlovodíkové zbytky,

R^ představuje substituovaný nebo nesubstituovaný dvojvazný uhlovodíkový zbytek, r4, R^ _{a ma}j£ stejné nebo rozdílné substituenty vybrané ze souboru zahrnuj ícího vodík a substituované nebo nesubstituované jednovazné uhlovodíkové zbytky, a z je 0 nebo číslo větší.

Tyto makromonomerní sloučeniny, které jsou vhodné pro použití podle uvedeného vynálezu, je možno připravit řadou různých běžně používaných postupů podle dosavadního stavu techniky s tou podmínkou, že se jejich příprava provádí v přítomnosti komplexních hydrofohních sloučenin, které byly popsány ve výše uvedeném textu. Jako ilustrativní příklad těchto postupů je možno uvést postupy uvedené v patentech

Spoj ených	států ameri	ckých č	4	514	552, 4	600	761,
4	569	965,	4	384	096,	4	268	641,	4	138	381,	3	894 980,
3	896	161,	3	652	497,	4	509	949,	4	226	754,	3	915 921,
9	940	351,	3	035	004,	4	429	097,	4	421	902,	4	167 502,
4	764	554,	4	616	074,	4	464	524,	3	657	175,	4	008 202,
3	190	925,	3	794	608,	4	338	239,	4	939	283	a 3	499 876.

Uvedené makromonomerní látky je možno rovněž připravit metodami uvedenými v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,645, která je zde uvedena jako odkazový materiál. Mezi další jiné makromonomerní sloučeniny, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, je možno zařadit komplexní oligomery s připojenou hydrofobní skupinou, které jsou popsány v související patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,646, která je zde uvedena jako odkazový materiál.

Uvedeným hydrofobním zbytkem, reprezentovaným symbolem ve výše uvedeném obecném vzorci I může být jednoduchá hydrofobní část nebo komplexní hydrofobní část nebo se může jednat o směs těchto částí. Ovšem ve výhodném provedení podle vynálezu je touto částí komplexní hydrofobní část. Na jedné a téže molekule mohou být přítomny rozdílné hydrofobní části nebo se může jedna o fyzikální směs rozdílných polymerů. Jednoduchou hydrofobní částí se míní běžná komerčně dostupná hydrofobní látka, obvykle obsahující méně než asi 30 atomů uhlíku, která je například ilustrována v tabulce I v patentu Spojených států amerických č.

426 485. Komplexní hydrofobní látkou se míní hydrofobní látka blíže popsaná v dalším textu a v tabulkách 2 a 3 v patentu Spojených států amerických č. 5 292 828.

Jako ilustrativní příklad substituovaných a nesubstituovaných dvojvazných uhlovodíkových zbytků, reprezentovaných skupinou R ve výše uvedeném obecnem vzorce I, je možno uvést stejné typy substituentů uvedené v následujících obecných vzorcích (i) a (ii). Jako ilustrativní příklady substituovaných a nesubstituovaných jednovazných uhlovodíkových zbytků, reprezentovaných výše uvedenými substituenty R^, a R^ ve výše uvedeném obecném vzorci I, je možno zařadit stejné typy substituentů, které jsou uvedené v případě dále uvedených obecných vzorců (i) a (ii) .

Jako ilustrativní příklad substituentů R je možno uvést například organické zbytky etherů, esterů, urethanů, amidů, močovinových sloučenin, anhydridů a podobných jiných dalších látek, včetně směsí těchto látek. Tento substituent R.3 je možno obecně popsat jako pojící článek mezi komplexní povrchově aktivní látkou nebo alkoholem obsahující hydrofobní část a nenasycenou částí makromonomerní sloučeniny. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu je tímto pojícím článkem nebo vazbou následující spojení : urethanové spojení pocházející z reakce isokyanátu a povrchově aktivní látky obsahující hydroxylovou skupinu, močovinové spojení pocházející z reakce isokyanátu s povrchově aktivní látkou obsahující aminovou skupinu, nenasycené estery povrchově aktivních látek, jako je například esterifikační produkt povrchově aktivní látky s nenasycenou karboxylovou kyselinou nebo nenasyceným anhydridem, nenasycené estery alkoholů, estery ethylakrylátových oligomerú, oligomerú kyseliny akrylové a oligomerú obsahujících allylovou skupinu, poloviční estery povrchově aktivních látek, jako jsou například poloviční estery získané reakcí povrchově aktivní látky s anhydridem kyseliny maleinové, nenasycené ethery připravené reakcí vinylbenzylchloridu a povrchově aktivní látky nebo reakcí allylglycidyletheru s povrchově aktivní látkou, alkoholem nebo karboxylovou kyselinou.

Uvedenými oxyalkylenovými částmi, které j sou součástí výše uvedené makromonomerní sloučeniny obecného vzorce I, mohou být homopolymery nebo blokové kopolymery nebo statistické kopolymery alkylenoxidů s přímým nebo rozvětveným řetězcem. Rovněž je možno použít směsi alkylenoxidů, jako je například ethylenoxid a propylenoxid. Podle uvedeného vynálezu se předpokládá, že každá skupina R v jednotlivém konkrétním substituentu pro všechny kladné hodnoty z může být stejná nebo mohou být tyto skupiny navzájem rozdílné. I přesto, že ethylenoxid je podle uvedeného vynálezu výhodný v uvedených sloučeninách, bylo zjištěno, že velká množství tohoto ethylenoxidu mohou mít nepříznivý účinek na tepelnou a/nebo zřeďovací stabilitu takto získané zahuštěné AF kapaliny.

Výše uvedené komplexní hydrofobní sloučeniny, které obsahují přinejmenším jeden aktivní vodík a které jsou vhodné pro přípravu výše uvedených makromonomerních sloučenin vhodných k použití podle uvedeného vynálezu, je možno znázornit následujícím obecným vzorcem (i) :

R-L—(0-CH₂)_a

R₃—(0R₄)_x—(OR₅)_y-OR₆ (i)

R₂—(O-CH₂)_b ve kterém znamená :

R-£ a R2 stejné nebo rozdílné substituenty, kterými j sou vodík nebo substituovaný nebo nesubstituovaný jednovazný uhlovodíkový zbytek,

Rj je substituovaný nebo nesubstituovaný dvojvazný nebo troj vazný uhlovodíkový zbytek, každý ze substituentů R4 představuje stejný nebo navzájem odlišný zbytek vybraný ze souboru zahrnujícího substituované nebo nesubstituované dvoj vazné uhlovodíkové zbytky, každý ze substituentů představuje stejný nebo navzájem odlišný zbytek vybraný ze souboru substituovaných nebo nesubstituovaných dvojvazných uhlovodíkových zbytků,

Rg představuje atom vodíku, substituovaný nebo nesubstituovaný jednovazný uhlovodíkový zbytek nebo iontový substituent, a a b jsou stejné nebo rozdílné, přičemž představují hodnotu 0 nebo 1, a x a y jsou stejné nebo rozdílné, přičemž představují hodnotu 0 nebo větší, s tou podmínkou, že přinejmenším dvě , R2, R3, R4>

R$ a Rg představuj i uhlovodíkové skupiny obsahuj ící více než 2 atomy uhlíku v případě R^, R2 a Rg nebo nebo mají více než dva přívěsné uhlíkové atomy v případě R3, R4 a R5.

Další komplexní hydrofobní sloučeniny, které obsahují přinejmenším jeden aktivní vodík a které jsou vhodné pro použití k přípravě makromonomerních sloučenin podle uvedeného vynálezu, je možno reprezentovat obecným vzorcem (ii) :

R7 R9 (OR₁₀)_f 0R_lt (ii)

Rg— (OCH₂)_e—R₁₂— (OR₁₃)_g-OR₁₄ ve kterém znamená :

R7 a Rg stejné nebo rozdílné substituenty, kterými jsou atom vodíku nebo substituované nebo nesubstituované j ednovazné uhlovodíkové zbytky,

Ru a R^4 stejné nebo rozdílné substituenty, kterými jsou atom vodíku nebo substituované nebo nesubstituované jednovazné uhlovodíkové zbytky nebo iontový substituent,

Rg a R^2 stejné nebo rozdílné substituenty, kterými jsou substituované nebo nesubstituované dvojvazné nebo trojvazné uhlovodíkové zbytky, každý ze substituentů R-^θ jsou stejné nebo navzájem rozdílné substituenty, kterými jsou substituované nebo nesubstituované dvojvazné uhlovodíkové zbytky, každý ze substituentů jsou stejné nebo navzájem rozdílné substituenty, kterými jsou substituované nebo nesubstituované dvojvazné uhlovodíkové zbytky, představuje substituovaný nebo nesubstituovaný dvoj vazný uhlovodíkový zbytek, d a e jsou stejné nebo rozdílné, přičemž představují hodnotu 0 nebo 1, f a g jsou stejné nebo rozdílné, přičemž představují hodnotu 0 nebo větší, s tou podmínkou, že přinejmenším dvě Ry, Rg, Rg, R^q, R^, ®Ί2’ ^13’ ®Ί4 ^a ®15 P^^ed^stavuj í uhlovodíkové skupiny obsahující více než 2 atomy uhlíku v případě Ry, Rg, R-j^ a nebo nebo mají více než dva přívěsné uhlíkové atomy v případě Rg, R₁₀, R₁₂- ^Ri3 ^{a R}i5Jako ilustrativní příklad substituovaných nebo nesubstituovaných jednovazných uhlovodíkových zbytků, které obsahují 1 až asi 50 atomů uhlíku nebo ještě větší počet atomů uhlíku, je možno uvést alkylové zbytky, přičemž do této skupiny alkylových zbytků patří primární, sekundární nebo terciární alkylové zbytky s přímým nebo rozvětveným řetězcem, jako je například methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina, isopropylová skupina, amylová skupina, sekundární amylová skupina, terciární amylová skupina, 2-ethyIhexylová skupina a podobné další skupiny, dále arylové zbytky, jako je například fenylová skupina, naftylová skupina a podobné další skupiny, dále aralkylové skupiny, jako je například benzylová skupina fenethylová skupina, trifenylmethylethanová skupina a podobné další skupiny, dále alkylarylové skupiny, jako je například oktylfenylová skupina, nonylfenylová skupina, dodecylfenylová skupina, tolylová skupina, xylylová skupina a podobné další skupiny, a cykloalkylové skupiny, jako je například cyklopentylová skupina, cyklohexylová skupina, cyklohexylethylová skupina a podobné další skupiny. Tyto přijatelné uhlovodíkové zbytky mohou obsahovat atom fluóru, křemíku nebo jiné ne-uhlíkové atomy.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu jsou tyto substituované a nesubstituované uhlovodíkové zbytky vybrány ze souboru zahrnujícího alkylové skupiny a arylové skupiny, které obsahují asi 1 až 30 atomů uhlíku nebo ještě větší počet atomů uhlíku. Podle ještě výhodnějšího provedení tyto alkylové zbytky obsahují 1 až 18 atomů uhlíku, přičemž arylové skupiny, arylaikylové skupiny, alkylarylové skupiny a cykloalkylové skupiny ve výhodném provedení podle vynálezu obsahují 6 až 18 atomů uhlíku nebo více.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu mohou , R2> R7 a Rg jednotlivě představovat uhlovodíkové zbytky reprezentované následujícím obecným vzorcem (iii) :

^R16— (OCH₂)_h ^R18

I

R₁₇— (OCH₂)_í (iii) ve kterém :

^R16 ^{a R}17 ^maJÍ stejný význam jako bylo uvedeno shora pro R-l , R₂ , R₇ a Rg , h a i jsou stejné nebo rozdílné, přičemž představují hodnotu 0 nebo 1, a

R^g má stejný význam jako bylo definováno shora v případě Rj.

V případě výše uvedených sloučenin reprezentovaných obecnými vzorci (i) a (ii) se předpokládá jako samozřejmé, že zbytky obecného vzorce (iii) v dané sloučenině mohou být navzájem stejné nebo rozdílné, přičemž substituenty R^g a/nebo R^₇ mohou samy osobě představovat skupiny obecného vzorce (iii) , čímž vzniká komplexní hydrofóbní struktura dendritické nebo kaskádní povahy, jak ještě bude uvedeno dále. Kromě toho R₄, R^, R-^θ a R₁₃ mohou jednotlivě představovat uhlovodíkový zbytek reprezentovaný obecným vzorcem (iv) :

—CH[(OR₁₉)jOR₂₀]— (iv) ve kterém :

R^₉ má stejný význam jako bylo uvedeno shora v případě R₄, R₅, R_1q a R₁₃,

R₂₀ má stejný význam jako bylo uvedeno shora v případě Rg’ ^R11 ^{a R}14’ ^a j_ představuje hodnotu 0 nebo větší.

Jako ilustrativní příklad iontových substituentů v případě zbytků Rg, R^-^, R^₄ a R₂q je možno uvést kationtové a aniontové substituenty, jako jsou například sulfáty, sulfonáty, fosfáty a podobné další substituenty. Ve výhodném provedení podle vynálezu představují Rg, R^i» R^₄ a R₂₀ organické zbytky obsahuj ící 1 nebo více hydroxylových skupin nebo dusíkové deriváty nebo epoxidy nebo jiné reaktivní skupiny, které mohou nebo nemusí obsahovat nenasycenou vazbu.

Jako další ilustrativní příklady koncových skupin, které jsou uvedeny jako substituenty Rg, R^, R^4 a R₂q, je možno uvést například uhlovodíkové zbytky, které obsahují allylové nebo vinylové nenasycené vazby, akrylovou nebo methakrylovou funkční skupinu, styrylovou nebo alfa-methylstyrylovou funkční skupinu, a podobné další skupiny, jako je například reakční produkt sloučeniny s koncovou alkoholickou skupinou (to znamená Rg, , R^4 a R₂q jsou atomy vodíku) a glycidylmethakrylátu, isokyanatoethylmethakrylátu, alfa,alfa-dimethyl-misopropenylbenzylisokyanátu (m-TMI) a podobné jiné produkty Mezi další příklady koncových skupin je možno zařadit uhlovodíkové zbytky, jako jsou například alkylové skupiny, arylové skupiny, aralkylové skupiny, alkarylové skupiny a cykloalkylové skupiny, které nejsou substituovány nebo mohou být substituovány jedním nebo více substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího hydroxylovou skupinu, karboxylovou skupinu, isokyanátovou skupinu, aminovou skupinu, monosubstituovanou nebo disubstituovanou aminovou skupinu, kvarterní amonnou skupinu, sulfátovou skupinu, sulfonátovou skupinu, fosfátovou skupinu, epoxyskupinu a podobné další skupiny, přičemž tyto skupiny mohou nebo nemusí obsahovat další ne-uhlíkové atomy, jako je například křemík nebo fluór. Rovněž je možno do této skupiny zařadit dvoj vazné siloxyskupiny. Mezi další neuhlovodíkové koncové skupiny je možno zařadit sulfáty, fosfáty a podobné další skupiny.

Jako ilustrativní příklad dvojvazných uhlovodíkových zbytků, které jsou reprezentovány substituenty R3, R4, Rg , ^R9’ ^R10’ ^R12’ ^R13’ ^R15’ ^R18 ^{a R}19 ^{ve v}Ý^še uvedených obecných vzorcích, je možno uvést substituované a nesubstituované zbytky vybrané ze souboru zahrnuj ícího alkylenové skupiny, -alkylen-oxy-alkylen- , -arylen-oxy-arylen- , arylenové skupiny, alicyklické skupiny, fenylenové skupiny, nafthylenové skupiny, -fenylen- (CH₂)_m(Q)_n(CH₂)_m-fenylena -naftylen-(CH2)_m(Q)_n(CH₂)_m-naftylen- , ve kterých Q jednotlivě představuje substituované nebo nesubstituované dvojvazné můstkové skupiny vybrané ze souboru zahrnujícího skupiny ~CR2l^R22“ ’ θ” ’ ’ ^^R23” ’ ”Si^R24^R25~ a -CO- , přičemž R₂^ a R₂2 jednotlivě představují skupiny vybrané ze souboru zahrnujícího atom vodíku, alkylové skupiny obsahující 1 až 12 atomů uhlíku, fenylovou skupinu, tolylovou skupinu a anisylovou skupinu, R23, R24 ^{a R}25 jednotlivě představují skupiny vybrané ze souboru zahrnuj ícího atom vodíku a methylovou skupinu a m a n každý nezávisle mají hodnotu 0 nebo 1. Jako konkrétní ilustrativní příklad substituentů R3, R₄, R5, Rg, R-^q, Ri2’ ^R13’ ^R15’

R_lg a R^g je možno uvést například 1,1-methylenovou skupinu,

1,2-ethylenovou skupinu, 1,3-propylenovou skupinu,

1,6-hexylenovou skupinu, 1,8-oktylenovou skupinu,

1,12-dodecylenovou skupinu, 1,4-fenylenovou skupinu,

1,8-naftylenovou skupinu, 1,1’-bifenyl-2,2’-diylovou skupinu, 1,1’-binaftyl-2,2’-diylovou skupinu,

2,2’-binaftyl-l,1’-diylovou skupinu a podobné další skupiny. Uvedené alkylenové skupiny mohou obsahovat 2 až 12 atomů uhlíku nebo více, zatímco uvedené arylové skupiny mohou obsahovat 6 až 18 atomů uhlíku nebo více. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu představuj i Rg, R₄, Rg, ^Rg, R₁₀, ^R12’ ^R13’ ^R15 ^{a R}18 alkylenovou skupinu nebo arylenovou skupinu. Tento přijatelný dvojvazný uhlovodíkový zbytek může obsahovat fluór, křemík nebo jiný ne-uhlíkový atom.

Jako ilustrativní příklad trojvazného uhlovodíkového zbytku, který je reprezentován substituenty R3, R9, R^2 ^a

Rl8 uvedenými ve výše uvedených obecných vzorcích, je možno uvést substituované a nesubstituované zbytky vzorce :

CH , C(R2g) , CR27 a podobné další skupiny, ve kterých :

R26 př^ed^s'^tavuj^e jednovazný substituovaný nebo nesubstituovaný zbytek, stejný jako byl uveden výše, a

R27 představuje substituovaný nebo nesubstituovaný dvoj vazný uhlovodíkový zbytek, stejný jako byl uveden výše.

Podle uvedeného vynálezu se předpokládá jako samozřejmé, že uvedené uhlovodíkové zbytky ve výše uvedených vzorcích mohou být rovněž substituovány libovolnými přijatelnými substituenty. Jako ilustrativní příklad těchto substituentů je možno uvést zbytky obsahující 1 až 18 atomů uhlíku, jako je například alkylová skupina, arylová skupina, aralkylová skupina, alkarylová skupina a cykloalkylová skupina, dále alkoxyskupiny, silylové zbytky jako je například -Si(R2g)3 a -Si(OR2g)3> aminové skupiny, jako je například -N(R2g)2> dále acylové skupiny, jako je například -C(O)R2g, acyloxyskupiny, jako je například -0C(0)R2g, dále karbonyloxyskupiny, jako je například -COOR2g, dále amidové skupiny, jako je například -C(O)N(R2g)2 ^a -N(R2g)COR2g, dále sulfonylové skupiny, jako je například -SO2R28’ sulfinylové skupiny, jako je například -SO(R2g)2> dále thionylové skupiny, jako je například -SR2g, dále fosfonylové skupiny, jako je například -P(O)(R2g)2’ ^a rovněž tak i atomy halogenů, nitroskupina, kyanoskupina, trifluormethylová skupina a hydroxyskupina, přičemž je možno použít i dalších podobných skupin, kde výše uvedenou skupinou R2g je jednovazná uhlovodíková skupina, jako je například alkylová skupina, alkarylová skupina, aralkylová skupina a cykloalkylová skupina, s tou podmínkou, že v aminových skupinách, jako je například -N(R2g)2> mohou spojené části ^28 ^rovn®ž tvořit dvoj vaznou můstkovou skupinu, která vytváří společně s atomem dusíku heterocyklický zbytek, v amidových substituentech, jako je například -C(O)N(R2g)2 a -N(R2g)COR2g, mohou být substituenty R2g připojené k atomu dusíku rovněž atomy vodíku a ve fosfonylových skupinách, jako je například -P(O)(R2g)2 jeden ze substituéntů R2g může být rovněž atom vodíku. Pokud se týče výše uvedených zbytků je samozřejmé, že každá ze skupin R2g v těchto jednotlivých zbytcích může být stejná nebo rozdílná od této druhé uvedené skupiny. Tyto výše uvedené uhlovodíkové substituční zbytky mohou být případně substituovány přijatelnými substituenty, jako jsou již uvedené substituenty.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu mohou být uvedenými alkylenoxidovými skupinami statistické nebo blokové oxyalkylenové jednotky ve formě komplexní hydrofobní sloučeniny obecného vzorce (i) nebo (ii), přičemž do souboru těchto alkylenoxidových skupin je možno zařadit ethylenoxidovou skupinu, propylenoxidovou skupinu,

1.2- butylenoxidovou skupinu, 2,3-butylenoxidovou skupinu,

1.2- pentylenovou skupinu a 2,3-pentylenovou skupinu, cyklohexylenovou skupinu, 1,2-hexylenoxidovou skupinu,

1.2- oktylenoxidovou skupinu, 1,2-decylenoxidovou skupinu a vyšší alfa-olefinové epoxidy, epoxidované mastné alkoholy, jako jsou například epoxidované alkoholy ze sojového oleje a epoxidované mastné alkoholy ze lněného oleje, dále aromatické epoxidy, jako je například styrenoxid a 2-methylstyrenoxid a hydroxysubstituované a halogensubstituované alkylenoxidy, jako je například glycidol, epichlorhydrin a epibromhydrin. Ve výhodném provedení jsou uvedenými alkylenoxidovými částmi ethylenoxidová skupina a propylenoxidová skupina. Rovněž je možno do skupiny těchto látek zařadit uhlovodíkové zbytky odvozené od substituovaných a nesubstituovaných cyklických esterů a etherů, jako je například oxetan a tetrahydrofuran. Kromě toho je třeba poznamenat, že sloučeniny reprezentované obecnými vzorci (i) a (ii) mohou obsahovat statistické a/nebo blokové oxyalkylenové jednotky a rovněž tak směsi oxyalkylenových jednotek. Kromě toho je třeba uvést, že uvedené substituenty R4, R^, R-^θ, R^j a R-^g v jednotlivých substitučních skupinách pro všechny kladné hodnoty x, y, z, f, ga j mohou být stejné nebo rozdílné.

Tyto hodnoty x, y, z, f, g a j_ nejsou přímo kriticky důležité, přičemž jejich hodnota se může pohybovat ve velmi širokém rozmezí. Například hodnoty x, y, z, f, g a j_ se může pohybovat v rozmezí od 0 do asi 200, nebo mohou dosahovat hodnot ještě vyšších, ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu to může být 0 až asi 100 nebo hodnoty ještě vyšší, přičemž podle nejvýhodnějšího provedení mohou dosahovat hodnot od 0 do asi 50 nebo hodnot vyšších. Podle uvedeného vynálezu je možno použít jakéhokoliv potřebného množství alkylenoxidu, například v rozmezí od 0 do asi 90 procent hmotnostních nebo i více, vztaženo na hmotnost komplexní hydrofobní sloučeniny.

V případě sloučenin výše uvedených obecných vzorců (i) a (ii) je vhodné, jestliže substituenty , R2, R7 a/nebo Rg představují uhlovodíkový zbytek obecného vzorce (iii), který je specifikovaný výše, přičemž výsledná sloučenina může zahrnovat libovolný přijatelný počet a jakoukoliv kombinaci hydrofobních skupin dendritického nebo kaskádního typu. Tyto sloučeniny výše uvedených obecných vzorců jsou pro odborníky pracující v daném oboru snadno zjistitelné. Jako ilustrativní příklad komplexních hydrofobních sloučenin, které mají přinejmenším jeden aktivní vodík a které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu a dále postupy přípravy těchto komplexních hydrofobních sloučenin je možno nalézt v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,648, která zde slouží jako odkazový materiál.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu představuje struktura obecného vzorce (iii) zbytek reakčního produktu epichlorhydrinu a alkoholu, přičemž do skupiny těchto alkoholů patří alkoholy, jejich zbytky je možno uvést obecným vzorcem (iii), nebo fenolické sloučeniny nebo směsi těchto látek. Takto získané struktury je možno popsat jako komplexní hydrofobní látky dendritické nebo kaskádní povahy. Tyto sloučeniny je možno znázornit následujícím způsobem :

Výhodnými použitelnými makromonomerními sloučeninami podle uvedeného vynálezu jsou sloučeniny, které je možno znázornit následujícími obecnými vzorci XII, XIII a XIV :

R¹ (OR2)_z—OC(O)—NH—C(CH₃)₂

C(CH₃)=ch₂ (ΧΠ)

R⁴

I

R¹—(0R²)_z—CH₂CHCH₂OCH₂C=CH₂ (XIII)

I (OR₁₉)jOH

R⁴

I

R¹—(0R²)_z—0C(0)—C=CH (XIV) ve kterých R^, R², R⁴, R^, z a j. mají stejný význam jako bylo uvedeno shora.

Výhodnou polymerní zahušfovací sloučeninou podle uvedeného vynálezu je sloučenina obecného vzorce XV :

CH,

I

CH,—CI c=o

OH ch₂

CH—

I c=o

I o

I

CH,

I ch₃ y

(XV)

Ve výhodném provedení podle vynálezu jsou obsahy jednotlivých podílů následující :

- kyselinový monomer X je obsažen v množství v rozmezí od 10 do 40 %,

- kopolymerizovatelný ne-asociativní monomer Y je přítomen v množství v rozmezí od 10 do 50 %,

- asociativní monomer Z je obsažen je přítomen v množství v rozmezí od 5 do 30 %, přičemž

- £ představuje 20 až 80 molů ethoxylových nebo propoxylových jednotek.

Hydrofobní skupinou R může být alkarylová skupina, jako je například nonylfenolová skupina nebo dinonylfenolová skupina, nebo může mít tato hydrofobní skupina následující strukturu :

—0—CH₂ I

CH—

I r₂—o—ch₂ ve kterém mají R^ a R₂ stejný význam jako bylo uvedeno shora.

Makromonomerní sloučeniny, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, mohou být podrobeny další reakci nebo dalším reakcím, čímž se získají požadované deriváty odvozené od těchto sloučenin. Těmito přípustnými derivatizačními reakcemi mohou být běžně prováděné reakce běžně známé z dosavadního stavu techniky. Jako ilustrativní příklad těchto derivatizačních reakcí je možno uvést například esterifikaci, etherifikaci, alkoxylaci, aminaci, alkylací, hydrogenací, dehydrogenaci, redukci, acylaci, kondenzaci, karboxylaci, oxidaci, silylaci a podobné další reakce, včetně možných kombinací těchto reakcí. Rozsah uvedeného vynálezu není nij ak omezen na tyto možné přijatelné derivatizační reakce nebo přijatelné deriváty makromonomerních sloučenin.

Konkrétně j e možno uvést, že se makromonomerní sloučeniny podle uvedeného vynálezu, které jsou zakončené hydroxylovou skupinou, mohou podrobit libovolné běžně známé reakci prováděné na hydroxylové skupině, přičemž jako ilustrativní příklad je možno uvést reakce s acylhalogenidy, přičemž vzniknou estery, reakce s amoniakem, s nitrilovou sloučeninou nebo s kyanovodíkem za vzniku aminů, reakce s kyselými alkylsulfáty, přičemž se získají disulfáty, reakce s karboxylovými kyselinami a s anhydrídy kyselin, přičemž se získají estery a polyestery, reakce s alkalickými kovy, přičemž se získají soli, reakce s keteny, přičemž se získají estery, reakce s anhydrídy kyselin, přičemž se získají karboxylové kyseliny, reakce s kyslíkem, přičemž se získají aldehydy a karboxylové kyseliny, reakce s laktony nebo s tetrahydrofuranem, při nichž dochází k otevření řetězce, dehydrogenační reakce, přičemž se získají aldehydy, reakce s isokyanáty, přičemž se získají urethany, a podobné další reakce.

V rozsahu výše uvedeného obecného vzorce, který se týká monoethylenicky nenasycených makromonomerních komponent podle uvedeného vynálezu, je možno provádět značné obměny. Podstatou tohoto makromonomeru je polyethoxylátový řetězec (který může obsahovat určité polypropoxylátové skupiny) obsahující hydrofobní složku, přičemž tento řetězec je zakončen přinejmenším jednou hydroxyskupinou. V případě, že se použije podle vynálezu polyethoxylátová komplexní hydrofobní sloučenina zakončená hydroxyskupinou pro reakci například s monoethylenicky nenasyceným monoisokyanátem získá se monoethylenicky nenasycený urethan, ve kterém je komplexní hydrofobní polyethoxylátová struktura asociována s kopolymerizovatelnou monoethylenickou skupinou prostřednictvím urethanové vazby.

Tuto monoethylenicky nenasycenou sloučeninu, použitou k získání monoethylenicky nenasyceného makromonomeru, je možno podrobit různým variacím. Pro tyto účely je možno použít libovolnou kopolymerovatelnou nenasycenou skupinu, jako je například akrylátová nebo methakrylátová nenasycená skupina. Rovněž je možno použít allylovou nenasycenou skupinu, která se získá z allylalkoholu. Tyto látky, ve výhodném provedení ve formě derivátů s hydroxylovými funkčními skupinami, které se získají reakcí monoepoxidu obsahujícího 2 až 4 atomy uhlíku, jako je například ethylenoxid, propylenoxid nebo butylenoxid, s akrylovou kyselinou nebo s methakrylovou kyselinou za vzniku hydroxyesterové sloučeniny, je možno potom uvádět do reakce s ekvimolárním množstvím organické sloučeniny, jako je například toluendiisokyanát nebo isoforondiisokyanát. Výhodným monoethylenickým monoisokyanátem je styrylisokyanát, jako například ve formě alfa, alfa-dimethyl-m-isopropenylbenzylisokyanátu. Mezi další vhodné organické sloučeniny je možno zařadit například monoethylenicky nenasycené estery, ethery, amidy, močoviny, anhydridy, jiné další urethany a podobné další látky.

Uvedené polymery, vhodné k účelům podle uvedeného vynálezu, je možno připravit pomocí nej různějších polymerizačních metod, které jsou odborníkům pracujícím v daném oboru běžně známé. Takto zvolená polymerizační metoda má potom vliv na mikrostrukturu a na sekvenci rozdělení monomeru v základním polymerním řetězci, přičemž molekulová hmotnost tohoto polymeru ovlivňuje funkční schopnosti tohoto polymeru. Jako ilustrativní příklad těchto polymeračních metod je možno uvést například běžně prováděnou fázovou emulzní polymeraci, kterou je možno uskutečnit vsázkovým postupem, polokontinuálním postupem nebo kontinuálním postupem, dále micelární polymeraci, inverzní emulzní polymerační postup, polymeraci v roztoku, disperzní polymerační postup v nevodném prostředí, mezifázovou polymeraci, emulzní polymeraci, suspenzní polymeraci, srážecí polymeraci, adiční polymeraci, jako je například volná radikálová metoda, aniontová metoda, kationtová metoda nebo metoda s koordinačním kovem a podobné další metody.

Zahušfovací látky používané podle uvedeného vynálezu poskytují strukturální atributy dvou zcela odlišných typů zahušfovacích látek (to znamená zahušfovacích látek, jejichž zahušťovací účinek spočívá v nabobtnání polymerní části v alkalickém prostředí nebo v rozpuštění polymerní části, a zahušfovacích látek, u nichž se zahušfovací účinek dosáhne asociativními silami), přičemž tato skutečnost může být považována za důvod dosažení vynikaj ících zahušřovacích vlastností dosahovaných za použití kapalin a směsí podle vynálezu. Ovšem podle uvedeného vynálezu se předpokládá, že důvod dosahování ne-newtonské reologie kapaliny, což je kriticky důležitá vlastnost k dosažení požadovaných funkčních vlastností těchto zahušťovacích látek v těchto ADF/AAF kapalinách, spočívá v asociativním působení, ke kterému dochází mezi hydrofobními skupinami (a v disociaci vyvolané účinkem střihových sil působením větru), což představuje převažující mechanizmus v těchto látkách.

Emulzní kopolymerace ve vodné fázi je zcela běžně prováděný proces. K dosažení odhadnuté zahušfovací účinnosti je možno takto získaný produkt zředit vodou na obsah asi 1 % hmotnostní pevných látek a potom provést neutralizaci tohoto produktu alkalickou látkou. Obvykle používanou alkalickou látkou k této neutralizaci je hydroxid amonný, přičemž ovšem je možné rovněž použít hydroxid sodný a hydroxid draselný a dokonce je možno rovněž použít i aminové sloučeniny, jako je například triethylamin.

Získaný neutralizovaný produkt se rozpustí ve vodě, čímž se zvýší viskozita. Při normálně prováděném postupu se nezneutralizovaná zahušfovací látka přidá ke kapalině a potom se provede neutralizace. Tento postup zjednodušuje manipulaci se zahušfovací látkou, nebof tato látka má menší hustotu před neutralizací. Tento postup rovněž umožňuje, aby do konečné směsi bylo možno přidávat více vody.

Polymery použité podle uvedeného vynálezu se v obvyklém provedení připraví běžnou metodou emulzní polymerace ve vodné fázi, přičemž se pro emulgování monomerů a k udržení získaného polymeru ve vhodném dispergovaném stavu použije vhodných emulgačních látek. Jako emulgačních látek je možno použít běžně známých a používaných aniontových povrchově aktivních látek, jako je například laurylsulfát sodný, dodecylbenzensulfonát sodný a sodná sůl ethoxylovaného mastného alkoholsulfátu. Tyto emulgační látky je možno použít v množství 0,5 % až 6 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost monomeru.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se používají ve vodě rozpustné iniciátory, jako je například persíran amonný, přičemž tato látka se používá v množství v rozmezí od 0,01 % do 1,0 % hmotnostního, vztaženo na hmotnost monomerů. Pro redox systémy se ve výhodném provedení použije tepelného procesu s postupným přidáváním látek, přičemž použitá teplota se pohybuje v rozmezí od 60 °C do 100 C.

Polymerační systém může obsahovat malé množství (to znamená množství v rozmezí od 0,01 % do 5 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost monomeru) merkaptanového činidla jako přenašeče řetězce, jako je například hydroxyethylmerkaptan, β-merkaptopropionová kyselina a alkylmerkaptany, které obsahují asi 4 až 22 atomů uhlíku, a další podobné látky. Použití tohoto merkaptanového modifikátoru zmenšuje molekulovou hmotnost polymeru a tím jeho zahuštovací účinnost.

Tyto polymery vhodné k použití podle uvedeného vynálezu mohou být rovněž modifikovány přidáním podílu složky (D), to znamená jednoho nebo více polyethylenicky nenasycených kopolymerovatelných monomerů, které jsou dostatečně účinné k provedení zesítění, jako je například diallylftalát, divinylbenzen, allylmethakrylát, trimethylolpropantriakrylát, ethylenglykoldiakrylát nebo ethylenglykoldimethakrylát, 1,6-hexandioldiakrylát nebo

1,6-hexandioldimethakrylát, diallylbenzen a podobné další látky. Do kompozice podle uvedeného vynálezu, která tvoří požadovaný polymer, je možno přidat tuto polyethylenicky nenasycenou sloučeninu v množství v rozmezí od asi 0,05 % do asi 20 % hmotnostních, nebo je možno přidat množství ještě vyšší nebo nižší než je uvedené rozmezí, vztaženo na celkovou hmotnost monomeru. Získaný výsledný polymer je buďto vysoce rozvětvený nebo je ve formě trojrozměrné sítové struktury. Ve formě neutralizované soli tato sítová struktura ve vodném systému nabobtná a působí jako vysoce účinné zahuštovadlo.

Jako další ilustrativní příklady polyethylenicky nenasycených monomerů, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, je možno uvést například libovolné kopolymerovatelné sloučeniny, které obsahují dvě nebo více nekonjugovaných míst s ethylenicky nenasycenými vazbami nebo dvě nebo více nekonjugovaných vinylidenových skupin o struktuře CH2=C=, jako je například divinyltoluen, trivinylbenzen , divinylnaftalen, trimethylenglykoldiakrylát nebo trimethylenglykoldimethakrylát,

2-ethylhexan-l,3-dimethakrylát, divinylxylen, divinylethylbenzen, divinylether, divinylsulfon, allylethery vícesytných sloučenin, jako je například glycerol, pentaerythritol, sorbitol, sacharoza a resorcinol, dále divinylketon, divinylsulfid, allylakrylát, diallylmaleát, diallylfumarát, diallylftalát, diallylsukcinát, diallyluhličitan, diallylmalonát, diallyloxalát, diallyladipát, diallylsebakát, diallylvínan, diallylkřemičitan, triallyltrikarballylát, triallylakonitát, triallylcitronan, triallylf osforečnan,

N,N-methylendiakrylamid, N,N’-methylendimethakrylamid,

N,N’-ethylidendiakrylamid a 1,2-di(methylmethylensulfonamid)-ethylen.

Mezi další polymerní látky, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, patří polymery uváděné v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,644, v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,642, v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,673, v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,641, v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,672 a v souvisící patentové přihlášce Spojených států amerických č. 887,646, které jsou zde uvedeny jako odkazový materiál.

Do rozsahu uvedeného vynálezu rovněž náleží polymery, která v základní kostře, neboli v základním řetězci, obsahují urethanové j ednotky.

Tyto polymery podle uvedeného vynálezu je možno použít mnoha různými způsoby k dosažení zahuštění směsi, ve které se používají, nebo k tomu, aby fungovaly jako zahušťovadla. Například je možno uvést, že tento polymer, af již ve formě vodné disperze nebo v suché formě, je možno vmíchat do vodného systému, který je určen k zahuštění, přičemž potom následuje přídavek neutralizačního činidla. V alternativním provedení podle uvedeného vynálezu je možno tento polymer nejdříve neutralizovat ve vodné disperzi a potom vmíchat do vodného systému. Ve výhodném provedení podle vynálezu, jestliže je potřebné použít současně zahuštění pomocí povrchově aktivní látky (což bude ještě diskutováno dále), se jednotlivé složky (ve formě suchých složek nebo jako disperze nebo suspenze) vmísí odděleně do vodné disperze, která je určena k zahuštění, přičemž potom následuje provedení neutralizačního stupně. I přesto, že je možno nejdříve vytvořit vodné koncentráty polymeru ve formě kyseliny a povrchově aktivního činidla a tyto koncentráty podle potřeby přidat do vodné disperze určené k zahuštění, přičemž potom následuje neutralizace, je třeba poznamenat, že tyto koncentráty jeví tendenci přecházet do příliš viskózního stavu, což znamená nesnadnou manipulaci s takovými látkami. Nicméně je možno připravit buďto suchou směs nebo vodnou směs s vysokým obsahem pevných látek, která má dostatečně nízkou viskozitu k tomu, aby ji bylo možno čerpat nebo aby byla dostatečně tekutá a potom dále zahustit tuto směs přídavkem alkalické látky.

Polymerní zahušťovadlo je možno připravit v suchém stavu mnoha různými způsoby. Například je možno nezneutralizovaný polymer sušit metodou rozstřikovacího sušení nebo v bubnové sušičce a potom tento materiál v případě potřeby smíchat s povrchově aktivním látkou jako současně působícím zahušťovadlem. Ovšem je možno rovněž sušit v rozstřikovací sušárně nebo jinak dehydratovat neutralizované polymerní zahušťovadlo a potom později na požadovaném místě použití rekonstituovat vodnou zahušťovací disperzi vmícháváním tohoto produktu do vodného média, přičemž se hodnota pH této disperze udržuje na 7 nebo na hodnotě vyšší.

Obvyklejší metodou aplikace této disperze podle uvedeného vynálezu, kdy se provádí zahušťování vodného systému, je ale přidávání vodné disperze polymeru do média, které je určeno k zahuštění, a po promíchání přidat alkalickou látku za účelem zneutralizování kyseliny. Hlavní zahušťovací účinek se dostaví v intervalu několika minut po neutralizaci. V přítomnosti vysokých koncentrací elektrolytů se ovšem požadovaná viskozita dosahuje v mnohem delším časovém intervalu. Tato metoda aplikace polymeru do vodného systému před provedením neutralizace umožňuje pracovat a manipulovat se zahušťovadly s vysokým podílem pevných látek v ne-viskózním stavu, získat homogenní směs a potom tuto směs převést na vysoce viskózní materiál pouhým přídavkem alkalické látky, při kterém se hodnota pH tohoto systému upraví na 7 nebo na hodnotu vyšší.

Takto získaný vodný roztok, zahuštěný neutralizovanými polymery podle uvedeného vynálezu, projevuje dobrou stabilizaci viskozity při hodnotě pH až do 13.

Tento polymer je možno použít k zahušťování směsí za kyselých podmínek v přítomnosti relativně velkého množství povrchově aktivní látky, přičemž takto získaná zahuštěná směs, například vodný systém, má hodnotu pH nižší než 7, dokonce až asi 1.

Přídavkem povrchově aktivní látky k vodnému systému obsahujícímu polymer podle uvedeného vynálezu, v případě, že byl tento polymer neutralizován, je možno dosáhnout ještě dalšího zvýšení zahuštění tohoto systému (v tomto textu je tato úprava nazývána současné zahuštění). V některých případech je možno dosáhnout až čtyřicetinásobného zahuštění, to znamená zvýšení viskozity než jakého se dosáhne přídavkem samotného neutralizovaného polymeru.

K tomuto účelu je možno použít celé řady nejrůznějších povrchově aktivních látek. Při polymeraci monomerů tvořících polymer mohou sice vznikat určitá stopová množství povrchově aktivních látek (například v monomerech může být přítomno asi 1,5 % hmotnostního povrchově aktivní látky), ovšem takováto samotná množství povrchově aktivních látek nej sou považována za dostatečná k tomu, aby mohlo dojít k nějakému významnému současnému zahušťovacímu účinku.

V případě vodných systémů obsahuj ících asi 0,1 % až asi 5 % hmotnostních polymerních pevných látek se vhodné používané množství povrchově aktivní látky k dosažení současného zahušfovacího účinku pohybuje v rozmezí od asi 0,1 % do asi 1,0 % hmotnostního, vztaženo na celkovou hmotnost systému. Jak již bylo uvedeno mohou se množství polymeru a povrchově aktivní látky jako současně působícího zahušfovadla, pohybovat ve velmi širokých mezích a dokonce se tato množství mohou pohybovat mimo tato rozmezí, což závisí na typu použitého polymeru a povrchově aktivní látky a na ostatních složkách přítomných ve vodném systému, který je určen k zahušfování. Ovšem při postupném přidávání tohoto současně působícího zahušfovadla se dosáhne určitého maxima, přičemž při dalším přidávání této povrchově aktivní látky již nastává pokles zahušfování. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že je neekonomické používat povrchově aktivních látek v množstvích, která leží mimo určené koncentrace a poměr polymer/povrchově aktivní látka, přičemž tuto koncentraci a poměr je možno určit v každém konkrétním případě rutinním způsobem.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se aplikace polymeru a povrchově aktivní látky na vodný systém určený k zahuštění provádí tak, že se povrchově aktivní látka a polymer přidají v libovolném pořadí k médiu, které je určeno k zahuštění, a po promíchání se přidá alkalická látka k neutralizování kyseliny. Tato metoda aplikace polymeru a povrchově aktivní látky do vodného systému před provedením neutralizace umožňuje pracovat a manipulovat se zahušfovadly s vysokým podílem pevných látek v ne-viskózním stavu, získat homogenní směs a potom tuto směs převést na vysoce viskózní materiál pouhým přídavkem alkalické látky, při kterém se hodnota pH tohoto systému upraví na 7 nebo na hodnotu vyšší. Ovšem je rovněž možno polymer v tomto vodném systému neutralizovat před přídavkem této povrchově aktivní látky.

Mezi povrchově aktivní látky, které je možno použít pro účely uvedeného vynálezu, je možno ve výhodném provedení podle vynálezu zařadit neiontové a aniontové látky, které je možno použít jednotlivě nebo je možno použít směsi uvedených povrchově aktivních látek, přičemž výběr těchto látek nezbytně závisí na kompatibilitě s jinými složkami zahuštěné nebo zahuštění schopné disperze podle vynálezu. Rovněž je možno použít kationtových a amfoterních povrchově aktivních látek, ovšem s tou podmínkou, že jsou kompatibilní s polymerem a ostatními složkami tohoto vodného systému nebo že jsou použity v tak malých množstvích, že nezpůsobuji nekompatibilitu s těmito ostatními složkami.

Mezi vhodné aniontové povrchově aktivní látky, které je možno použít podle vynálezu, patří sulfáty vyšších mastných alkoholů, jako jsou například sodné nebo draselné soli alkoholů obsahujících 8 až 18 atomů uhlíku, soli alkalických kovů nebo aminové soli vyšších mastných kyselin obsahujících 8 až 18 atomů uhlíku a sulfonované alkylové a arylové sloučeniny, jako je například sodná sůl dodecylbenzensulfonátu.

Jako příklad neiontových povrchově aktivních látek je možno uvést alkylfenoxypolyethoxyethanoly, ve kterých alkylové skupiny obsahují 7 až 18 atomů uhlíku a které obsahují asi 9 až 40 ethoxyethylenových jednotek nebo ještě více, jako jsou například oktylfenoxypolyethoxyethanoly, dodecylfenoxypolyethoxyethanoly, dále ethylenoxidové deriváty karboxylových kyselin s dlouhým řetězcem, jako je například kyselina laurová, kyselina myristová, kyselina palmitová a kyselina olejová, dále ethylenoxidové kondenzáty alkoholů s dlouhým řetězcem, jako je například laurylalkohol nebo cetylalkohol a podobné další látky.

Jako příklad kationtových povrchově aktivních látek je možno uvést laurylpyridiniumchlorid, oktyl benzy ltrimethylamoniumchlorid, dodecyltrimethylamoniumchlorid, kondenzáty primárních mastných aminů a ethylenoxidu a podobné další látky.

Tyto výše uvedené a četné další neiontové, aniontové, kationtové a amfoterní povrchově aktivní látky, které jsou vhodné k použití podle uvedeného vynálezu, jsou běžně známy z literatury podle dosavadního stavu techniky, jako například viz. Mc Cutcheon’s Detergents & Emulsifiers 1981 Annual, North America Edition, MC Publishing Company, Glen Rock, NJ 07452, USA, sloužící zde jako odkazový materiál.

Obecně je možno uvést, že k úpravě viskozity systémů obsahujících polymer podle uvedeného vynálezu je možno použít rozpouštědel (nebo směsí rozpouštědel, af již organických nebo těkavých). V dále uvedených příkladech v tomto popisu je zajímavé si všimnout toho, jakým způsobem minerální benzíny fungují jako současně působící zahušfovací látky a jakým způsobem rozpustnost ve vodě jiných rozpouštědel ovlivňuje přípustné množství přidaných lehkých benzínů předtím, než dojde k rozdělení roztoku na dvoufázový systém.

Množství přidaného polymeru, který je možno rozpustit v libovolně dané vodné směsi, se pohybuje ve velmi širokém rozmezí, což závisí na konkrétní potřebné viskozitě.

Takže je možno uvést, že i když je možno k rozpuštění použít libovolné účinné množství polymeru, v obvyklém provedení se používá množství v rozmezí od asi 0,05 % hmotnostního do asi 20 % hmotnostních, ve výhodném provedení je toto množství v rozmezí od asi 0,1 % hmotnostního do 5 % hmotnostních a nej výhodněji je toto množství v rozmezí od 0,1 % hmotnostního do asi 3 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost konečné vodné směsi včetně polymeru.

Dále je třeba uvést, že kromě polymeru obsahujícího makromonomerní složku, který funguje jako zahušfovadlo kapaliny, mohou tyto kapaliny na bázi glykolu nebo glycerinu rovněž obsahovat malá množství jiných funkčních složek, jako například korozní inhibitory, povrchově aktivní látky, antioxidanty, retardanty hoření, stabilizátory, barviva a podobné jiné další látky. Tyto složky jsou obvykle přítomny jednotlivě v množství menším než asi 2 % hmotnostní, obvykle se obsah jedné této složky pohybuje v rozmezí od asi 0,01 % hmotnostního do 1 % hmotnostního.

Výhodných vlastností uvedených leteckých nemrznoucích kapalin (neboli protinámrazových kapalin) se dosáhne právě pomocí uvedeného polymeru obsahuj ícího makromonomer podle uvedeného vynálezu, který je použit jako zahušfovací složka v těchto univerzálních kapalinách podle vynálezu. Tento polymer obsahující makromonomerní složku se použije v množství, které je účinné k dosažení významné modifikace Teologických vlastností kapaliny na bázi glykolu. Tyto protinámrazové/rozmrazovací kapaliny podle uvedeného vynálezu nemají reologické vlastnosti, které jsou spojené s běžnými newtonskými kapalinami.

Tyto univerzální kapaliny podle uvedeného vynálezu se kromě toho odlišují od běžně používaných zahuštěných protinámrazových/rozmrazovacích kapalin podle dosavadního stavu techniky v tom, že fungují asociativním mechanizmem. Jako příklad těchto kapalin podle dosavadního stavu techniky je možno uvést kapaliny proti vytváření námraz a proti již vytvořeným námrazám na bázi glykolu uvedenými v patentu Spojených států amerických č. 4 358 389, které jsou zahuštěny zesítěným polyakrylátem a případně xanthanovou pryskyřicí.

Při aplikování této kapaliny podle uvedeného vynálezu na exponované plochy letadel j sou tyto kapaliny dostatečně viskózní a/nebo přilnavé a mají vhodnou strukturu, to znamená gelovitou strukturu, která projevuje tendenci přilnout nebo ulpívat na těchto exponovaných površích a to dokonce i na ne-horizontálních površích. Na těchto površích se vytvoří povlak o dostatečné tlouštce a tento povlak zabraňuje adhezi přírůstků ledu, sněhu, mokrého mrznoucího deště, námrazy a podobných jiných atmosférických částic na těchto površích letadel, která parkují mezi jednotlivými lety nebo jsou umístěna na odstavných plochách (neboli jsou v klidovém stavu). Poté co jsou natočeny motory a letadlo se nachází ve startovací fázi a před samotným vzlétnutím (neboli odpoutáním od země) tato kapalina snadno stéká z povrchu letadla vlivem střihových sil vyvolaných účinkem větru. Vzhledem k výše uvedenému na kritických površích letadla před uvedením letadla do fáze rotování (což bylo vysvětleno v předchozím textu), po němž následuje vzlétnutí z rozjezdové dráhy a následné odpoutání se od země, nezůstává žádná kapalina. Tento dosahovaný výsledek je vysoce žádoucí, nebof zbytková vrstva protinámrazové kapaliny, která zůstává na nosných plochách letadla, stejně jako zbytky sněhu, ledu, mrznoucího deště nebo námrazy, by mohla nepříznivým způsobem ovlivňovat charakteristiku vznosných sil nosných ploch letadla.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že bez použití polymeru obsahuj ícího makromonomerní složku podle vynálezu jako zahušfovací látky by vodná kapalina na bázi glykolu vykazovala pouze relativně malou viskozitu a projevovala by tendenci stékat ze všech ne-horizontálních ploch účinkem gravitačních sil, přičemž by zůstával na těchto površích pouze nedostatečný filmový povlak, který nemůže efektivním způsobem fungovat jako protinámrazové činidlo po delší časová období.

Polymer obsahující makromonomerní složku podle uvedeného vynálezu, který je použit jako zahušfovací látka, se používá v množství dostatečném ke zvýšení viskozity a/nebo přilnavosti AF kapaliny a kromě toho dodává této kapalině gelovitou fyzikální strukturu ve stavu nulových střihových sil nebo za podmínek velmi malých střihových sil.

Množství polymeru obsahuj ícího makromonomerní složku podle uvedeného vynálezu, použitého jako zahušťovací látka, by mělo být ve vodné kapalině na bázi glykolu menší než asi 5 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost této kapaliny. Množství tohoto zahušťovadla se ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu pohybuje v rozmezí od asi 0,05 % hmotnostního do 3 % hmotnostních, přičemž podle ještě výhodnějšího provedení je toto množství v rozmezí od asi 0,1 % hmotnostního do 1 % hmotnostního.

Poté, co se tato AF kapalina na bázi glykolu, která obsahuje uvedené množství polymeru obsahujícího makromonomerní složku podle vynálezu jako zahušťovadlo, aplikuje na exponované plochy letadla nacházejícího se v nehybném stavu (neboli ve stacionárním klidovém stavu) se schopnost tečení tohoto kapalinového povlaku z ne-horizontálních ploch (to znamená z nakloněných ploch, vertikálních ploch, a podobně) vyvolaná gravitačními silami značně retarduje nebo se tento tok zcela zastaví po značně dlouhý časový interval.

Po aplikaci této zahuštěné protinámrazové kapaliny na povrchy letadla, což se provádí běžnými metodami podle dosavadního stavu techniky, se na těchto plochách vytvoří povlak, který dodává takto ošetřeným plochám letadla charakteristiky nemrznoucích ploch nebo vlastnosti proti tvorbě námraz a minimalizuje přilnavost nebo přirůstání sněhu, vlhkého mrznoucího sněhu, námrazy, atd. na plochách vystavených těmto povětrnostním vlivům.

Hodnota zjevné viskozity, dosahovaná přídavkem tohoto polymeru obsahujícího makromonomerní složku podle uvedeného vynálezu jako zahušťovadla do kapalin na bázi glykolů, se pohybuje v rozmezí od asi 1 000 do asi 100 000 mPa.s, ve výhodném provedení podle vynálezu v rozmezí od 20 000 do 60 000 mPa.s, měřeno na viskozimetru Brookfield LVT při 0,3 otáčkách za minutu a teplotě 0 °C ± 1 °C za použití vřetena # 31 (po 20 minutách rovnovážného stavu a 10 minutách doby měření).

Poté co se uvede letadlo do startovací fáze, ale před rotováním a zvednutím, dojde účinkem nárazu relativního větru působícího na nosných plochách letadla a na ostatních exponovaných plochách ošetřených touto AF kapalinou podle uvedeného vynálezu a rovněž v důsledku mechanických vibrací křídel a ostatních ploch letadla ke vzniku dostatečných střihových sil, které působí na tuto protinámrazovou kapalinu tak, že dojde k jejímu zředění, takže se tato kapalina chová podobně jako relativně ne-viskózní látka.

Tato kapalina potom může snadno stéci z nosných ploch letadla a ostatních ošetřených povrchů letadla.

Během startovací fáze letadla a před rotováním (což je okamžik, ve kterém je zvedací síla na nosných plochách letadla dostačující k tomu, aby mohla být zahájena fáze zvednutí letadla a jeho odpoutání od země) dochází účinkem střihových sil působením relativního větru ke změně reologických charakteristik této kapaliny podle uvedeného vynálezu v tom smyslu, že účinkem těchto střihových sil dojde k podstatnému zředění této kapaliny a k významnému poklesu hodnoty zjevné viskozity, což umožní volné odtečení této kapaliny z nosných ploch a ostatních povrchových ploch letadla. Tímto způsobem dojde k tomu, že tyto nosné plochy a ostatní plochy letadla nejenom neobsahují žádné usazeniny, to znamená sníh, námrazu, a podobně, ale neobsahují ani tuto zahuštěnou kapalinu, přičemž oba tyto materiály přítomné na těchto plochách by mohly mít škodlivý účinek na dosažení potřebné zvedací síly nosných ploch letadla.

Uvedený polymer obsahující monomerní složku podle uvedeného vynálezu je použit v těchto protinámrazových/rozmrazovacích kapalinách jako hlavní zahušťovací látka. Ovšem jak již bylo uvedeno výše, je možno rovněž použít kromě této látky i jiných složek v malých množstvích, a rovněž tak i jiných zahušťovacích látek, pomocí kterých se dosahuje dalšího zahuštění nebo gelovacího účinku nebo modifikace reologických vlastností. Vhodný obsah polymeru obsahujícího makromonomerní složku, který je použit jako základní zahušťovací složka, představuje přinejmenším asi 80 % hmotnostních všech přítomných zahušťovacích složek, ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu představuje tento podíl základní zahušťovací složky podle vynálezu více než asi 90 % hmotnostních obsahu všech použitých zahušťovacích látek.

Polymery obsahující makromonomerní složku a tvořící gel, které jsou použity jako zahušťovací složka v nemrznoucích kapalinách podle uvedeného vynálezu, vykazují požadované zředění účinkem střihových sil, jak to bylo uvedeno výše, přičemž ovšem jsou resistentní vůči degradaci při čerpání těchto kapalin a proti degradaci způsobené střihovými silami v tryskách, kterými jsou protlačovány.

Tyto konkrétní vlastnosti jsou velice důležité, neboť tyto protinámrazové/rozmrazovací kapaliny jsou obvykle aplikovány za použití běžných pozemních odmrazovacích zařízení, která používají čerpadel a rozstřikovacích jednotek. Tyto vodné protinámrazové/rozmrazovací kapaliny na bázi glykolu, které obsahují polymer obsahující makromonomerní složku jako zahušťovací látku, podle uvedeného vynálezu vykazují dostatečnou míru zředění účinkem střihových sil aby je bylo možno snadno čerpat pomocí běžných pozemních zařízení na aplikaci těchto kapalin na letadla. (Na rozdíl od této skutečnosti, je většina SAE/ISO Type II leteckých rozmrazovacích/protinámrazových kapalin obvykle citlivá na střihové působení, takže musí být dopravována pomocí objemových čerpadel nebo tlakem vzduchu).

Tyto vodné kapaliny na bázi glykolu a/nebo glycerinu podle uvedeného vynálezu jsou hlavně uvažovány pro použití jako protinámrazové/rozmrazovací kapaliny pro ošetření letadel ve statickém stavu, ovšem je možno jich rovněž použít jako nemrznoucí kapaliny pro letadla a pro odmrazovací účely obecně, například pro ošetření předních skel automobilů a obecně všech dopravních prostředků a pro ošetření jiných exponovaných povrchů.

V následujícím je uveden přehled proměnných pro modifikátor Teologických vlastností :

(i) struktura a koncentrace asociativního makromonomerů, do čehož patří (a) velikost a struktura hydrofobní části, (b) počet alkoxylovaných molů mezi hydrofobní částí a dvojnou vazbou, (c) chemická povaha vazby mezi alkoxylovanou částí a reaktivní dvojnou vazbou (jako jsou například esterové vazby, etherové vazby a urethanové vazby), a (d) struktura dvojné vazby jako takové (akrylová, methakrylová, krotonová, styrenová, atd.), (ii) struktura a koncentrace kyselinového monomeru v polymeru (to znamená monomer kyseliny akrylové, methakrylové, krotonové, itakonové, atd.), (iii) struktura a koncentrace neasociativního monomeru, včetně monomerů, které zesífují polymer během polymerace (jako je například trimethylolpropantríakrylát) a monomerů, které ponechávají zesítění schopnou funkční skupinu v asociativním polymeru nezesítěnou během provádění polymerace (jako je například 2-hydroxyethylakrylát), a (iv) molekulová hmotnost polymeru, která se během provádění polymerace kontroluje merkaptany.

Všechny tyto parametry ovlivňují viskozitní profil kapaliny za ustálených střihových sil, dále viskoelastické vlastnosti a extenciální vlastnosti, a účinnost zahušťování. Pomocí parametrů (i-a) a (i-b) je možno kontrolovat reologii tím, že se ovlivňuje morfologie, termodynamické vlastnosti a kinetické vlastnosti asociativních spojení. Pomocí parametru (i-c) je možno kontrolovat hydrolytickou stabilitu vazby, která spojuje povrchově aktivní látku se základním polymerním řetězcem a rovněž tak i snadnost syntézy asociativního makromonomeru a nákladnost tohoto postupu. Pomocí parametru (i-d) je možno kontrolovat sekvenci inkorporace makromonomeru do polymeru a dále je možno tímto parametrem kontrolovat množství zkoagulováného podílu v reaktoru vyprodukované během polymerace, které určuje schůdnost výroby tohoto polymeru. Pomocí parametrů (ii) a (iii) je možno kontrolovat teplotu zvratu neboli přechodovou teplotu (to znamená tuhost řetězce), hydrofobnost a rozpustnost polymerního základního řetězce ve vodě.

Vzhledem k tomu, že viskozita této kapaliny by se neměla podstatně snižovat při ředění této kapaliny vodou (k tomu, aby bylo dosaženo zlepšení akumulačního intervalu a intervalu odolnosti vůči působení vodního postřiku), měla by asociativní účinnost tohoto polymeru vyrovnávat ztrátu viskozity vzhledem ke zřeďování polymeru. Vzhledem k tomu, že by se viskozita této kapaliny neměla příliš zvýšit se současným poklesem teploty, měla by se hydrodynamická velikost polymeru dostatečně snížit ke kompenzování zvýšení viskozity směsi ethylenglykolu a vody jako rozpouštědla. (Vodíkové vazby mezi molekulami vody a molekulami ethylenglykolu zvyšují hodnotu viskozity směsi ethylenglykolu a vody v poměru 50/50 při poklesu teploty ze 20 °C na 0 °C dvojnásobně).

Vliv zředění vodou a změny teploty na změnu viskozity byl testován na vzorcích ADF/AAF kapalin obsahujících 0,5 % polymeru v roztocích ethylenglykolu a vody se stejnou hmotností obou uvedených složek. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce Q uvedené v příkladové části.

Podstata testu se zřeďováním vodou spočívá v titrování roztoku glykolu obsahujícího polymer vodou, přičemž tento test je proveden tak, že koncentrace polymeru představuje 0,5 % s tím, jak se koncentrace polymeru blíží 50 %. Směsi, které obsahují méně než 50 % hmotnostních vody odpovídají provádění vysušovacího testu, to znamená testu, při kterém se simuluje vypařování vody, přičemž směsi, které obsahují více než 50 % hmotnostních vody odpovídají provádění testu na odolnost vůči působení vodního postřiku, při kterém se simuluje účinek narážení kapek mrznoucího deště na ošetřené plochy letadla čekajícího na rozjezdové ploše. Viskozita tohoto roztoku byla měřena současně s přidáváním vody do tohoto roztoku. To zda se viskozita kapaliny s pokračujícím zřeďováním nemění nebo zda se mění závisí na počtu molů ethylenoxidu v makromonomeru, na koncentraci asociativního raakromonomeru a na přítomnosti kyseliny methakrylové v polymeru.

Rozsah do jaké míry viskozita modelové ADF/AAF kapaliny závisí na teplotě závisí rovněž na struktuře asociativního polymeru. Závislost viskozity roztoku na velikosti polymerní spirály a na koncentraci je možno vyjádřit základním empirickým vztahem :

h/μ = f(c[h]) jako například Hugginsonovou rovnicí :

^h 7 9

- = 1 + c[h] + K’c²[h]² + ... (1) μ

ve kterém :

h znamená viskozitu polymerního roztoku, μ znamená viskozitu rozpouštědla, c[h] znamená bezrozměrný objem spirály, a K’ je konstanta, která vyjadřuje první účinky polymerové interakce na viskozitu.

Uvedený Hugginsův parametr K’ obvykle závisí v případě dlouhých polymerních řetězců na molekulové hmotnosti tohoto polymeru, přičemž hodnota tohoto parametru je v případě polymerů v dobrých rozpouštědlech bez interakčních účinků asi 0,4 a v případě polymerů v theta rozpouštědlech asi 0,8. Rovnice podobné rovnici (1) mnohdy unifikují hodnoty viskozity v intervalu širokého rozmezí molekulových hmotností a širokého rozmezí koncentrací pro dané zředěné systémy polymeru a rozpouštědla.

Vzhledem k tomu, že se u rozpouštědlových směsí obsahujících ethylenglykol a vodu zvyšuje viskozita se snižující se teplotou, je možno příspěvek rozpouštědla k celkové viskozitě roztoku vyloučit, přičemž je zapotřebí sledovat pouze to, jak polymer přispívá svoji specifickou viskozitou k celkové hodnotě, což je možno vyjádřit vztahem :

(2) ref ref

Hodnota vnitřní viskozity [h] závisí na hydrodynamické velikosti polymerní spirály, která závisí na molekulární hmotnosti molekuly, kvalitě rozpouštědla a na teplotě. Vliv teploty při dané molekulové hmotnosti polymeru je možno eliminovat tak, že se použije poměru vnitřní viskozity k hodnotě viskozity získané při libovolně zvolené referenční teplotě T_ref.

Teplotní korelace viskozity má obvykle formu rovnice Arrheniova typu :

exp

LH i -i ^Tref (3)

Tref ve které :

R představuje normální plynovou konstantu, a LH znamená aktivační energii pro změnu viskozity s teplotou.

Změna aktivační energie poskytuje kvantitativní hodnotu porovnání vlivu teploty na změnu viskozity protinámrazové kapaliny. Jestliže je hodnota LH nula, potom se viskozita roztoku mění přesně stejným způsobem jako se mění viskozita rozpouštědla, jestliže je hodnota LH větší než nula, potom polymerní spirála expanduje a viskozita roztoku se zvyšuje se zvyšující se teplotou, a jestliže je hodnota LH menši než nula, potom se polymerní spirála smršťuje a hodnota viskozity roztoku se snižuje s poklesem teploty. Hodnota LH se určí z grafické závislosti teploty na specifické viskozitě pro 0,5 %-ní polymerní roztok v rozpouštědlové směsi ethylenglykolu a vody v poměru 50/50, která je daná rovnicí (3), metodou nejmenších čtverců.

To zda se bude viskozita kapaliny měnit s teplotou či nikoliv závisí na koncentraci asociativního makromonomeru v polymeru, na počtu molů ethylenoxidu v makromonomeru a na koncentraci karboxylové části v tomto polymeru. V případě, že se zjistí, že je struktura polymeru obsahujícího makromonomer nepřijatelným způsobem citlivá na zředění a/nebo na tepelný účinek (které mají tendenci být vůči sobě navzájem v nepřímo úměrném vztahu), potom je možno se pokusit o kompenzaci změnou rozpustnosti ve vodě a teploty skelného přechodu (teplota přechodu do skelného stavu) základního polymerního řetězce. V tomto smyslu je možno například ethylakrylát částečně nahradit methylakrylátem, a podobně.

Vzájemnou interakcí současně dosahovaného zahuštění prostřednictvím polymerní zahuštovací látky a neiontové povrchově aktivní látky je možno dosáhnout zeslabující se viskozitní profil s působením střihových sil, který je nicméně neměnný s teplotou. Podle dosavadního stavu techniky bylo tohoto účinku dosahováno přidáním aniontových povrchově aktivních látek. Tento systém obsahující neiontové povrchově aktivní látky má výhodu v tom, že možno pro skladování takovýchto látek použít zásobníků z uhlíkové oceli.

I když se v případě protinámrazových kapalin typu SAE/ISO Type II podle dosavadního stavu techniky uvádí, že mají prodlouženou dobu ochrany vůči působení ledu, sněhu, sněhové kaše a námrazy, bylo zjištěno, že tyto kapaliny mají pouze omezené použití jestliže se jich použije jako rozmrazovacích (neboli odmrazovacích) kapalin, neboř v tomto případě doba ochrany má tendenci se zkracovat při zahřívání, které trvá při teplotě v rozmezí od asi 75 do 95 °C po dobu několika dní, použitému při těchto odmrazovacích operacích.

Při uvedených teplotách, pohybujících se v rozmezí od 75 do 95 °C mají uvedená zahušťovadla na bázi vysokomolekulárních polymerů, jako jsou například polyakryláty nebo polysacharidy, jako je xanthanová guma, tendenci degradovat během několika dní a ztrácet viskozitu, zejména viskozitu měřenou při malých střihových namáháních.

Vzhledem k tomu, že tato viskozita při malém střihovém působení napomáhá vytvářet protinámrazovou ochranu, snižuje se tento interval ochrany u těchto typů kapalin s časem během zahřívání při provádění odmrazovacích operací.

Dokonce i zahušfovací látky na bázi makromonomerů, které jsou uváděny v souvislosti s předmětným vynálezem, mohou podléhat degradaci při zvýšených teplotách (vyšších než asi 60 °C), jestliže se nepoužije vhodný typ a koncentrace bazické látky k zabránění této degradace. Aniž by následující sdělení bylo vázána na nějaké teoretické zdůvodnění předpokládá se, že tato degradace neboli rozklad nastává v důsledku hydrolýzy makromonomerní látky na formu, která je méně účinná jako zahušfovadlo.

Jak již bylo ve shora uvedeném textu uvedeno, v důsledku použití hydroxidu alkalického kovu, a zejména hydroxidu sodného, aplikovaného za účelem zvýšení hodnoty pH roztoku na přinejmenším asi 7,5, a ve výhodném provedení podle vynálezu na hodnotu pH asi 8,5 až asi 9,5, bylo podle předmětného vynálezu pozorováno, že se tepelná stabilita, měřená na základě změn viskozity při nízkém střihovém namáhání, značně zvýší. Při vyšší hodnotě pH se ve skutečnosti tepelná stabilita ještě dále zvýší, ovšem je třeba zdůraznit, že při těchto vyšších hodnotách pH je získaná kapalina korozivnější na hliník a z tohoto důvodu je výhodné se těchto vysokých hodnot pH vyvarovat.

Při použití soli hydroxidu alkalického kovu a slabé kyseliny v kombinaci se vhodnou bazickou látkou bylo pozorováno, že tepelná stabilita posuzovaná na základě viskozity kapaliny podle předmětného vynálezu ještě dále zvýší. Konkrétně je možno uvést, že bylo pozorováno, že v

acetát sodný funguje dobře s hydroxidem sodným. Tento acetát sodný samotný je dokonce ještě slabší bazická látka a z tohoto důvodu, teoreticky odvozeno, má sklon způsobovat ještě menší hydrolýzu než hydroxid sodný samotný. Nízké koncentrace stabilizační soli jsou podle předmětného vynálezu výhodné, neboř při vyšší hladině této stabilizační soli (i když se při nich dosáhne ještě dalšího zlepšení tepelné stability) se projevuje sklon ke zkracování intervalu ochrany této kapaliny, jestliže se použije jako protinámrazová kapalina. Ve výhodném provedení podle předmětného vynálezu je stabilizační koncentrace soli v rozmezí od 0 do asi 0,10 % hmotnostního, přičemž ještě výhodnější rozmezí je od 0 do asi 0,2 % hmotnostního.

Jak již bylo uvedeno ve shora uvedeném textu, výše uvedeným termínem komplexní hydrofobní část” se míní všechny možné přijatelné uhlovodíkové sloučeniny, které mají 2 nebo více hydrofóbních skupin, jako je například bis-dodecylfenyl, bis-nonylfenyl, bis-oktylfenyl a podobné další skupiny.

Pro účely uvedeného vynálezu se termínem uhlovodík míní všechny přijatelné sloučeniny, které mají přinejmenším jeden vodíkový a jeden uhlíkový atom. Při širším výkladu tohoto termínu je možno do tohoto termínu zahrnout acyklické a cyklické uhlovodíky, uhlovodíky s přímým řetězcem a s rozvětveným řetězcem, karbocyklické uhlovodíky a heterocyklické uhlovodíky, aromatické a nearomatické organické sloučeniny, které mohou být substituované nebo které jsou nesubstituované.

Jak již bylo uvedeno ve shora uvedeném textu, termínem substituovaný se míní všechny přijatelné substituenty organických sloučenin, pokud nebude v konkrétním případě naznačeno jinak. Při širším výkladu tohoto termínu je možno do tohoto termínu zahrnout všechny přijatelné substituenty, jako jsou například acyklické a cyklické substituenty, rozvětvené a nerozvětvené substituenty, karbocyklické a heterocyklické substituenty, aromatické a nearomatické substituenty odvozené od organických sloučenin. Jako ilustrativní příklad těchto substituéntů je možno uvést například alkylové skupiny, alkyloxyskupiny, arylové skupiny, aryloxyskupiny, hydroxyiovou skupinu, hydroxyalkylové skupiny, aminové skupiny, aminoalkylové skupiny, halogeny a podobné další substituenty, ve kterých je počet atomů uhlíku v rozmezí od 1 do 20, nebo je tento počet ještě vyšší, ve výhodném provedeni je tento počet atomů uhlíku v rozmezí od 1 do asi 12. Přijatelnými substituenty mohou být jeden nebo více substituéntů, které mohou být stejné nebo rozdílné a odvozené od libovolných vhodných organických sloučenin.

Příklady provedení vynálezu

Letecké protinámrazové/rozmrazovací kompozice zahuštěné asociativními polymery podle uvedeného vynálezu, stejně jako postup jejich přípravy, použití a jejich vlastnosti a aplikace budou blíže objasněny s pomocí následujících příkladů konkrétního provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu.

Příklad 1 ' - ¹ ί _ _ [

Postup přípravy 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu.

V postupu podle tohoto příkladu byla použita dvoulitrová pětihrdlová nádoba s kulatým dnem, která byla vybavena přidávací nálevkou, teploměrem, dusíkovou dispergační trubicí, mechanickým míchadlem a dekantační hlavou s chladičem chlazeným vodou, do které bylo přidáno 220 gramů (což představuje 1,00 mol) nonylfenolu a 250 mililitrů cyklohexanu. Takto získaný roztok byl potom zahřát na teplotu varu roztoku pod zpětným chladičem a dále bylo do této nádoby přidáno 2,8 gramu hydroxidu draselného (což odpovídá 1,3 % hmotnostnímu, vztaženo na hmotnost nonylfenolu) v 10 mililitrech vody, přičemž tento přídavek byl proveden pomalým způsobem. Poté co byla v dekantační hlavě oddělena v podstatě veškerá voda (10 mililitrů + 1 mililitr vytvořené vody) bylo přidáno 250,7 gramu (což představuje 0,91 molu) nonylfenylglycidyletheru, přičemž tento přídavek byl proveden po kapkách. Během přidávání tohoto glycidyletheru byla reakční teplota udržována na teplotě v rozmezí od 60 do 80 °C. Po dokončení tohoto přídavku byl takto vzniklý roztok zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu čtyř hodin. Obsah této nádoby byl potom promyt pětiprocentním vodným roztokem kyseliny fosforečné, načež byla vzniklá organická vrstva oddělena od vodní vrstvy a promyta dvakrát deionizovanou vodou. Takto získaná reakční směs byla potom umístěna do jednolitrové nádoby s kulatým dnem a zbývající cyklohexan a nezreagovaný nonylfenol byly odstraněny destilací, která byla provedena nejdříve za atmosférického tlaku a potom za použití vakua (26,6 Pa). Teplota v nádobě byla udržována tak, aby během destilace nepřevýšila 180 °C, přičemž účelem tohoto opatření bylo zabránit odbarvení produktu. Takto získaný koncentrovaný roztok byl potom znovu přefiltrován, čímž bylo získáno 425 gramů světle žluté kapaliny. Analýzou molekulové hmotnosti na koncové skupiny byla zjištěna hodnota molekulové hmotnosti 506,8 (teoretická hodnota molekulové hmotnosti = 498,8). Hodnoty IR spektra a NMR spektra byly identické s předem zaznamenanými hodnotami pro tuto sloučeninu.

Příklad 2

Postup přípravy 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu.

V postupu podle tohoto příkladu byla použita dvoulitrová pětihrdlová nádoba s kulatým dnem, která byla vybavena přidávací nálevkou, teploměrem, dusíkovou dispergační trubicí, mechanickým míchadlem a dekantační hlavou s chladičem chlazeným vodou, do které bylo přidáno 300 mililitrů cyklohexanu a 451,7 gramů (což představuje 2,05 molu) nonylfenolu. Takto získaný roztok byl potom zahřát na teplotu varu roztoku pod zpětným chladičem a dále bylo do této nádoby přidáno 58,9 gramu hydroxidu draselného (což odpovídá 1,05 molu) v 60 mililitrech vody, přičemž tento přídavek byl proveden pomalým způsobem prostřednictvím přidávací nálevky. Poté co byla v dekantační hlavě oddělena v podstatě veškerá voda (60 mililitrů + 19 mililitrů vytvořené vody) byla takto získaná reakční směs ochlazena na teplotu 40 °C a potom bylo přidáno 92,5 gramu (což představuje 1,00 mol) epichlorhydrinu, přičemž tento přídavek byl proveden pomalým způsobem. Během tohoto přidávání byla reakční teplota udržována na teplotě pod 60 °C, což bylo dosaženo kontrolováním rychlosti přidávání epichlorhydrinu. Po dokončení tohoto přídavku byl takto vzniklý roztok promícháván po dobu jedné hodiny, načež byl zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu dalších tří hodin. Tato reakčni směs byla potom zfiltrována za použití vakua na Buchnerově nálevce s parním pláštěm za účelem odstranění vytvořeného chloridu draselného představujícího vedlejší produkt reakce. Tento filtrační postup byl proveden celkem třikrát za účelem oddělení hlavního podílu vzniklých solí. Takto získaná reakčni směs byla potom umístěna do jednolitrové nádoby s kulatým dnem a zbývaj ící cyklohexan a nezreagovaný nonylfenol byly odstraněny destilací, provedenou nejdříve za atmosférického tlaku a potom za použití vakua (26,6 Pa). Teplota v nádobě byla udržována tak, aby během destilace nepřevýšila 180 °C, přičemž účelem tohoto opatření bylo zabránit odbarvení produktu. Takto získaný koncentrovaný roztok byl potom znovu přefiltrován, čímž bylo získáno 275 gramů světle žluté kapaliny. Analýzou molekulové hmotnosti na koncové skupiny byla zjištěna hodnota molekulové hmotnosti 459,7 (teoretická hodnota molekulové hmotnosti = 496,8). Hodnoty IR spektra a NMR spektra byly identické s předem zaznamenanými hodnotami pro tuto sloučeninu.

Příklad 3

Postup přípravy 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu s 5 moly ethoxylových jednotek.

Podle tohoto příkladu bylo použito ocelového korozivzdorného vysokotlakého autoklávu o objemu 500 mililitrů, do kterého bylo vloženo 200 gramů (což představuje 0,40 molu) 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu společně s katalytickým množstvím draselné soli alkoholu uvedené v příkladu 1. Po vyčištění reaktoru dusíkem byl tento alkohol zahřát na teplotu 130 °C za současného promíchávání a potom bylo přidáno 86,9 gramu (což představuje 2,0 moly) ethylenoxidu, což bylo provedeno v intervalu dvou hodin. V další fázi tohoto postupu byla v průběhu provádění této reakce udržována reakční teplota na hodnotě v rozmezí od 130 °C do 140 °C a reakční tlak byl udržován na 413,7 kPa. Po dokončení přídavku ethylenoxidu byla reakční směs udržována na teplotě 140 °C po dobu další jedné hodiny, čímž bylo umožněno aby se veškerý podíl ethylenoxidu vyvařil. Získaná reakční směs byla potom za horka odvedena pod atmosférou dusíku a neutralizována kyselinou octovou, čímž bylo získáno 285 gramů světle žluté kapaliny.

Příklad 4

Postup přípravy aduktu nonylfenylglycidyletheru a 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu s 5 moly ethoxylových j ednotek.

Podle tohoto příkladu bylo použito pětihrdlové jednolitrové nádoby s kulatým dnem, která byla vybavena stejnými prostředky jako v příkladu 1, přičemž do této nádoby bylo přidáno 119,8 gramu (což odpovídá 0,17 molu)

1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu obsahujícího 5 molů ethoxylových jednotek a 100 mililitrů cyklohexanu. Takto získaná reakční směs byla potom zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem (100 °C) po dobu jedné hodiny za účelem odstranění zbytkové vody a potom byla ochlazena na teplotu 50 °C pod atmosférou dusíku, načež bylo přidáno 0,5 gramu ΒΡβ/Εΐ2θ. Během intervalu jedné hodiny byl potom do této reakční nádoby přidán nonylfenylglycidylether (v množství 46,0 gramů, což představuje 0,17 molu), načež byla tato reakční směs zahřáta na teplotu varu pod zpětným chladičem. Při této teplotě varu pod zpětným chladičem byla reakční směs zahřívána po dobu tří hodin, načež byla za horka přemístěna do oddělovací nálevky a promyta nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Potom byla organická vrstva oddělena od vodní vrstvy, načež byla promyta dvakrát horkou deionizovanou vodou. Toto promývání bylo prováděno při teplotě 50 °C aby bylo usnadněno oddělení těchto dvou vrstev. V dalším postupu byly potom voda a cyklohexan odděleny od organické vrstvy odpařením za použití vakua, čímž bylo získáno 145 gramů světle žluté viskózní kapaliny. Analýzou molekulové hmotnosti na koncové skupiny byla zjištěna hodnota molekulové hmotnosti 880 (teoretická molekulová hmotnost = 993) .

Příklad 5

Postup přípravy polynonylfenolglycidyletheru.

Při provádění postupu podle tohoto příkladu bylo použito nádoby s kulatým dnem o objemu 500 mililitrů, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, přívodem dusíku, zpětným chladičem, přidávací nálevkou a teplotním čidlem, přičemž do této nádoby bylo vloženo 1,9 gramu ethanolu (což představuje 22 mmolů) a 200 gramů cyklohexanu. Takto připravený roztok byl potom zahřát na teplotu 50 °C. Po zahřátí roztoku bylo přidáno 0,5 mililitru (což představuje 4 mmoly) BF₂/Et₂O za použití 2 mililitrové stříkačky. Po přidání kyseliny bylo potom pomalu přidáváno do této reakční nádoby po kapkách 100,0 gramů nonylfenolglycidyletheru (což představuje 362 mmolů), přičemž reakční teplota byla udržována v této nádobě v rozmezí od 45 °C do 55 °C. Po dokončení přídavku glycidyletheru byl tento reakční roztok zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 3 hodin a potom byl ochlazen na teplotu asi 50 °C.

Tento podíl organické reakční směsi byl potom za horka (teplota < 60 °C) přemístěn do oddělovací nálevky a zde byl promyt jednou 100 mililitry 5 %-ního roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vodná vrstva byla odvedena a organický podíl byl promyt dvakrát 100 mililitrovými podíly deionizované vody. Vodné vrstvy byly potom dekantovány a organický podíl byl sušen po dobu přinejmenším jedné hodiny za pomoci síranu hořečnatého. Po usušení byl použitý síran hořečnatý zfiltrován a tím oddělen od organického podílu, který byl potom podroben stripování na rotačním odpařováku za účelem odstranění použitého rozpouštědla. Konečný výtěžek viskózního polymeru byl 100 gramů. Analýzou GPC molekulové hmotnosti byly zjištěny hodnoty : Mw = 2600 a Mn = 1700, vztaženo na monodisperzní polystyrénové standardy.

Příklad 6

Postup ethoxylace polynonylfenolglycidyletheru.

V postupu podle tohoto příkladu bylo použito ocelového korozivzdorného autoklávu Zipperclave o objemu 500 mililitrů, přičemž do tohoto autoklávu bylo přidáno 60,0 gramů (což představuje 0,035 molu, vztaženo na přibližnou molekulovou hmotnost 1700 gram/mol) pryskyřice připravené postupem podle příkladu 5 společně s 0,5 gramu hydroxidu draselného. Tato nádoba byla potom připojena na automatizovanou ethoxylační jednotku, načež byla zahřáta na teplotu 50 °C. Tato nádoby byla potom kontinuálně čištěna dusíkem po dobu 15 minut, načež byla zahřáta na teplotu 100 °C, přičemž potom byla opět kontinuálně čištěna dusíkem po dobu dalších 15 minut. Tato reakční nádoba byla potom zahřáta na teplotu 140 °C, načež byla provedena série 6 čistících kroků, při kterých byla nádoba natlakována až na 551,6 kPa a potom odventilována. Po dokončení odventilování byla tato nádoba natlakována dusíkem na 137,9 kPa.

Potom bylo otevřeno ethylenoxidové potrubí, přičemž toto potrubí bylo napojeno na pár ventilů regulovaných servopohonem, a současně bylo otevřeno hlavní potrubí přívodu nástřiku do autoklávu Zipperclave. V další fázi pokračovalo dávkování, přičemž tlak v reakční nádobě byl udržován na hodnotě 379,2 kPa a teplota byla udržována na 140 °C. Automatizace procesu byla nutná z toho důvodu, aby byly reakční teplota a tlak udrženy v bezpečných provozních rozmezích při přidávání ethylenoxidu prostřednictvím ventilů regulovaných servopohonem. Dávkování potom pokračovalo dokud nebylo přidáno 60,0 gramů ethylenoxidu (což představuje 1,362 molu), což bylo zjištěno z rozdílu hmotností v dávkovacím válci. Po dokončení přídavku byla reakce ponechána pokračovat po dobu 1 hodiny, přičemž potom byla reakční nádoba ochlazena na 60 °C, vyčištěna čtyřikrát dusíkem o tlaku 551,6 kPa a potom byla reakční směs odvedena do zásobníku. Výtěžek konečného produktu byl 115 gramů, přičemž teoretický výtěžek odpovídal 120 gramům. Analýzou GPC molekulové hmotnosti byly zjištěny hodnoty : Mw = 3550 a Mn = 2930, vztaženo na monodisperzní polystyrénové standardy.

Příklad 7

Postup přípravy polyfenylglycidyletheru.

Při provádění postupu podle tohoto příkladu bylo použito nádoby s kulatým dnem o objemu 500 mililitrů, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, přívodem dusíku, zpětným chladičem, přidávací nálevkou a teplotním čidlem, přičemž do této nádoby bylo vloženo 47,06 gramu fenolu (což představuje 500 mmolů) a 100 gramů toluenu. Takto připravený roztok byl potom zahřát na teplotu 50 C. Po zahřátí roztoku byl přidán 1,0 mililitr (což představuje 8 mmolů) BFg/Et2O za použití 2 mililitrové stříkačky. Po přidání kyseliny bylo potom pomalu přidáváno do této reakční nádoby po kapkách 68,18 gramu fenylglycidyletheru (což představuje 454 mmolů), přičemž reakční teplota byla udržována v této nádobě v rozmezí od 45 °C do 55 °C. Po dokončení přídavku glycidyletheru byl tento reakční roztok zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 3 hodin a potom byl ochlazen na teplotu asi 50 °C.

Tento podíl organické reakční směsi byl potom za horka (teplota <60 °C) přemístěn do oddělovací nálevky a zde byl promyt jednou 100 mililitry 5 %-ního roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vodná vrstva byla odvedena a organický podíl byl promyt dvakrát 100 mililitrovými podíly deionizované vody. Vodné vrstvy byly potom dekantovány a organický podíl byl sušen po dobu přinejmenším jedné hodiny za pomoci síranu hořečnatého. Po usušení byl použitý síran hořečnatý zfiltrován a tím oddělen od organického podílu, který byl potom podroben stripování na rotačním odpařováku za účelem odstranění použitého rozpouštědla. Konečný výtěžek viskózního polymeru byl 90,3 gramů (s podílem 11 % nezreagovaného fenolu). Analýzou GPC molekulové hmotnosti byly zjištěny hodnoty : Mw = 470 a Mn = 310 (průměrný trimer), vztaženo na monodisperzní polystyrénové standardy.

Příklad 8

Postup přípravy 1,3-bis(fenoxy)-2-propanolu na použití kaskádní polyolové metody.

Podle tohoto příkladu bylo použito nádoby s kulatým dnem o objemu jeden litr, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, přívodem dusíku, zpětným chladičem, přidávací nálevkou a teplotním čidlem, přičemž do této nádoby bylo vloženo 94,11 gramu fenolu (což představuje 1 mol), 12,86 gramu tetraethylamoniumjodidu (což odpovídá 0,05 molu), 3,00 gramy vody (což představuje 0,17 molu), 42,08 gramu hydroxidu draselného (což představuje 0,75 molu) a 250 gramů toluenu. Do 100 mililitrové přidávací nálevky bylo vloženo 23,13 gramu epichlorhydrinu (což odpovídá 0,25 molu) a 50 gramů toluenu. Takto připravený roztok byl potom zahřát na teplotu 65 °C, načež potom byl přidáván do reakční směsi roztok epichlorhydrinu, což bylo prováděno po dobu 15 minut za současného udržování teploty reakční směsi na hodnotě 65 °C ± 5 °C. Reakce byla ponechána probíhat po dobu 48 hodin.

Po 48 hodinách byl tento roztok ochlazen na teplotu místnosti. V dalším postupu byl tento toluenový roztok promyt dvěma 250 mililitrovými podíly deionizované vody. Vzniklé vodné vrstvy byly odvedeny a toluen byl odstraněn společně s nezreagovaným fenolem za použití rotačního odpařováku. Konečný výtěžek produktu byl 64,5 gramu, což představovalo 106 % teoretické hodnoty (zbytkový fenol). Čistota konečného produktu byla asi 95 %, což bylo zjištěno metodou GPC.

Příklad 9

Postup dimerizace 1,3-bis(fenoxy)-2-propanolu za použití kaskádní polyolové metody.

Podle tohoto příkladu bylo použito nádoby s kulatým dnem o objemu 250 mililitrů, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, přívodem dusíku, zpětným chladičem, přidávací nálevkou a teplotním čidlem, přičemž do této nádoby bylo vloženo 20,03 gramu 1,3-bis(fenoxy)-2-propanolu připraveného postupem podle příkladu 8 (což představuje 82 mmoiů), 2,06 gramu tetraethylamoniumjodidu (což odpovídá 8 mmolům) , 0,49 gramu gramy vody (což představuje 27 mmoiů), 6,51 gramu hydroxidu draselného (což představuje 116 mmoiů) a 125 gramů toluenu. Do 100 mililitrové přidávací nálevky bylo vloženo 3,61 gramu epichlorhydrinu (což odpovídá 39 mmolům) a 25 gramů toluenu. Takto přípravný roztok byl potom zahřát na teplotu 65 °C, načež potom byl přidáván do reakční směsi roztok epichlorhydrinu, což bylo prováděno po dobu 15 minut za současného udržování teploty reakční směsi na hodnotě 65 °C ± 5 °C. Reakce byla ponechána probíhat po dobu 48 hodin.

Po 48 hodinách byl tento roztok ochlazen na teplotu místnosti. V dalším postupu byl tento toluenový roztok promyt dvěma 250 mililitrovými podíly deionizované vody. Vzniklé vodné vrstvy byly odvedeny a toluen byl odstraněn společně s nezreagovaným fenolem za použití rotačního odpařováku. Konečný výtěžek produktu byl 21,6 gramu, což představovalo 101 % teoretické hodnoty. Metodou GPC byly zjištěny dvě hlavní složky produktu. První odpovídala výchozímu materiálu a obsah činil asi 41 % (Mn = 220) a druhá odpovídala adičnímu produktu a obsah činil asi 59 % (Mn = 520) .

Příklad 10

Postup přípravy 1,3-bis(hexadecyloxy)-2-propanolu za použití kaskádní polyolové metody.

Podle tohoto příkladu bylo použito nádoby s kulatým dnem o objemu 500 mililitrů, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, přívodem dusíku, zpětným chladičem, přidávací nálevkou a teplotním čidlem, přičemž do této nádoby bylo vloženo 60,61 gramu hexadekanolu (což představuje 0,25 molu), 6,18 gramu tetraethylamoniumjodidu (což odpovídá 0,024 molu), 1,44 gramu gramy vody (což představuje 0,082 molu), 20,20 gramu hydroxidu draselného (což představuje 0,36 molu) a 125 gramů toluenu. Do 100 mililitrové přidávací nálevky bylo vloženo 11,10 gramu epichlorhydrinu (což odpovídá 0,12 molu) a 25 gramů toluenu. Takto připravný roztok byl potom zahřát na teplotu 65 °C, načež potom byl přidáván do reakční směsi roztok epichlorhydrinu, což bylo prováděno po dobu 15 minut za současného udržování teploty reakční směsi na hodnotě 65 °C ± 5 °C. Reakce byla ponechána probíhat po dobu 48 hodin.

Po 48 hodinách byl tento roztok ochlazen na teplotu místnosti. V dalším postupu byl tento toluenový roztok promyt dvěma 250 mililitrovými podíly deionizované vody. Vzniklé vodné vrstvy byly odvedeny a toluen byl odstraněn za použití rotačního odpařováku. Konečný výtěžek produktu byl 70,9 gramu, což představovalo 109 % teoretické hodnoty (zbytkový hexadekanol).

Příklad 11

Postup sulfatace 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolblok- (propylenoxid) -^θ-blok- (ethylenoxidu)

Podle tohoto příkladu bylo použito reakční nádoby s kulatým dnem o objemu 250 mililitrů, která byla vybavena míchadlem v hlavě nádoby, teplotním čidlem a vakuovým adaptérem, přičemž do této nádoby bylo přidáno 75,0 gramů produktu podle příkladu 13 (což odpovídá 49 mmolům). Tato nádoba byla potom evakuována na tlak < 2,66 kPa a potom byla zahřáta na teplotu 100 °C za účelem odstranění veškeré vody. Po jedné hodině byla tato nádoba ochlazena na teplotu 60 ’C za udržování vakua. Při dosažení teploty 60 °C bylo vakuum zrušeno přívodem dusíku, načež bylo přidáno 5,3 gramu kyseliny sulfamové (což představuje 54 mmolů). Po přidání této kyseliny sulfamové byla obsah reakční nádoby zahřát na 110 °C a evakuován na tlak < 2,66 kPa. Reakce byla potom ponechána probíhat po dobu 3 hodin.

Na konci této periody byla reakční nádoba ochlazena na teplotu 85 °C, načež bylo zrušeno vakuum přívodem dusíku a potom bylo pomalu přidáváno 1,2 gramu diethanolaminu (v množství 11 mmolů) pod vrstvou dusíku. Takto připravený roztok byl potom promícháván po dobu 30 minut. Do této reakční nádoby bylo potom přidáno 10 gramů ethanolu, přičemž teplota byla udržována na hodnotě 55 °C. Takto získaný roztok byl promícháván po dobu 30 minut. Vzniklé teplo bylo odvedeno a potom bylo do reakční nádoby přidáno 30 gramů vody společně s 20 gramy ethanolu za současného dobrého promíchávání reakční směsi. Roztok byl potom promícháván po dobu 15 minut neboli do okamžiku, kdy byl ochlazen na teplotu místnosti (< 35 °C).

Hodnota pH byla zjištěna po rozpuštění 2 gramů takto připraveného roztoku v 18 gramech deionizované vody.

Jestliže hodnota pH byla nižší než 6,5 byly přidávány podíly 0,2 gramu dalšího diethanolaminu tak dlouho, dokud hodnota pH nebyla upravena na 6,5 až 7,5.

Příklad 12

Postup přípravy 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanol-blok(propylenoxidu).

V postupu podle tohoto příkladu bylo použito ocelového korozivzdorného autoklávu Zipperclave o objemu 500 mililitrů, přičemž do tohoto autoklávu bylo přidáno 100,0 gramů (což představuje 0,202 molu) 1,3-bis(nonylfenoxy)2-propanolu připraveného postupem podle příkladu 1 společně s 0,7 gramu hydroxidu draselného. Tato nádoba byla potom připojena na automatizovanou jednotku, načež byla zahřáta na teplotu 50 °C. Tato nádoba byla potom kontinuálně čištěna dusíkem po dobu 15 minut, načež byla zahřáta na teplotu 100 °C, přičemž potom byla opět kontinuálně čištěna dusíkem po dobu dalších 15 minut. Tato reakční nádoba byla potom zahřáta na teplotu 140 °C, načež byla provedena série 6 čistících kroků, při kterých byla nádoba natlakována až na 551,6 kPa a potom odventilována. Po dokončení odventilování byla tato nádoba natlakována dusíkem na 137,9 kPa.

Potom bylo potrubí napojené na dávkovači válec, do kterého bylo předem vloženo 117,0 gramů propylenoxidu (což představuje 2,02 molu), otevřeno a spojeno s párem ventilů regulovaných servopohonem, a současně bylo otevřeno hlavní potrubí přívodu nástřiku do autoklávu Zipperclave. V další fázi pokračovalo dávkování, přičemž tlak v reakční nádobě byl udržován na hodnotě 379,2 kPa a teplota byla udržována na 140 °C. Automatizace procesu byla nutná z toho důvodu, aby byly reakční teplota a tlak udrženy v bezpečných provozních rozmezích při přidávání propylenoxidu prostřednictvím ventilů regulovaných servopohonem. Dávkování potom pokračovalo dokud nebyl přidán veškerý propylenoxid.

Po dokončení přídavku byla reakce ponechána pokračovat po dobu 1 hodiny, přičemž potom byla reakční nádoba ochlazena na 60 °C, vyčištěna čtyřikrát dusíkem o tlaku 551,6 kPa a potom byla reakční směs odvedena do zásobníku. Výtěžek konečného produktu byl 211 gramů, přičemž teoretický výtěžek činil 277 gramů. Analýzou GPC molekulové hmotnosti produktu byly zjištěny hodnoty : Mw = 650 a Mn = 490, vztaženo na monodisperzní polystyrénové standardy.

Příklad 13

Postup přípravy 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanol-blok(propylenoxid)^θ-blok-(ethylenoxid).

V postupu podle tohoto příkladu bylo použito ocelového korozivzdorného autoklávu Zipperclave o objemu 500 mililitrů, přičemž do tohoto autoklávu bylo přidáno 75,0 gramů propoxylovaného produktu připraveného postupem podle příkladu 12 (což představuje množství 0,070 molu) společně s 0,3 gramu hydroxidu draselného. Tato nádoba byla potom připojena na automatizovanou ethoxylační jednotku, načež byla zahřáta na teplotu 50 °C. Tato nádoba byla potom kontinuálně čištěna dusíkem po dobu 15 minut, načež byla zahřáta na teplotu 100 °C, přičemž potom byla opět kontinuálně čištěna dusíkem po dobu dalších 15 minut. Tato reakční nádoba byla potom zahřáta na teplotu 140 °C, načež byla provedena série 6 čistících kroků, při kterých byla nádoba natlakována až na 551,6 kPa a potom odventilována. Po dokončení odventilování byla tato nádoba natlakována dusíkem na 137,9 kPa.

Potom bylo otevřeno ethylenoxidové potrubí, přičemž toto potrubí bylo napojeno na pár ventilů regulovaných servopohonem, a současně bylo otevřeno hlavní potrubí přívodu nástřiku do autoklávu Zipperclave. V další fázi pokračovalo dávkování, přičemž tlak v reakční nádobě byl udržován na hodnotě 379,2 kPa a teplota byla udržována na 140 °C. Automatizace procesu byla nutná z toho důvodu, aby byly reakční teplota a tlak udrženy v bezpečných provozních rozmezích při přidávání ethylenoxidu prostřednictvím ventilů regulovaných servopohonem. Dávkování potom pokračovalo dokud nebylo přidáno 30,7 gramu ethylenoxidu (což představuje 0,696 molu), což bylo zjištěno z rozdílu hmotnosti v dávkovacím válci. Po dokončení přídavku byla reakce ponechána pokračovat po dobu 1 hodiny, přičemž potom byla reakční nádoba ochlazena na 60 °C, vyčištěna čtyřikrát dusíkem o tlaku 551,6 kPa a potom byla reakční směs odvedena do zásobníku. Výtěžek konečného produktu byl 99 gramů, přičemž teoretický výtěžek odpovídal 106 gramům.

Příklad 14

Postup přípravy bis(nonylfenoxy)-aduktu 1,4-butandioldiglycidyletheru.

V postupu podle tohoto příkladu byla použita dvoulitrová pětihrdlová nádoba s kulatým dnem, která byla vybavena přidávací nálevkou, teploměrem, dusíkovou dispergační trubicí, mechanickým míchadlem a dekantační hlavou s chladičem chlazeným vodou, přičemž do této reakční nádoby bylo přidáno 506,8 gramu (což představuje 2,30 molu) nonylfenolu a 350 mililitrů cyklohexanu. Takto získaný roztok byl potom zahřát na teplotu varu roztoku pod zpětným chladičem a dále bylo do této nádoby přidáno 6,5 gramu hydroxidu draselného (což odpovídá 1,3 % hmotnostnímu, vztaženo na hmotnost nonylfenolu) v 15 mililitrech vody, přičemž tento přídavek byl proveden pomalým způsobem. Poté co byla v dekantační hlavě oddělena v podstatě veškerá voda (15 mililitrů + 2 mililitry vytvořené vody) bylo přidáno 220 gramů (což představuje 1,09 molu)

1,4-butandioldiglycidyletheru, přičemž tento přídavek byl proveden po kapkách a během tohoto přidávání byla teplota udržována na hodnotě 60 až 80 ’C. Po dokončení tohoto přídavku byl takto vzniklý roztok zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu čtyř hodin. Obsah této nádoby byl potom promyt pětiprocentním vodným roztokem kyseliny fosforečné, načež byla vzniklá organická vrstva oddělena od vodní vrstvy a promyta dvakrát deionizovanou vodou. Takto získaná reakčni směs byla potom umístěna do jednolitrové nádoby s kulatým dnem a zbývaj ící cyklohexan a nezreagovaný nonylfenol byly odstraněny destilací, která byla provedena nejdříve za atmosférického tlaku a potom za použití vakua (26,6 Pa). Teplota v nádobě byla udržována tak, aby během destilace nepřevýšila 180 °C, přičemž účelem tohoto opatření bylo zabránit odbarvení produktu. Takto získaný koncentrovaný roztok byl potom znovu přefiltrován, čímž bylo získáno 710 gramů světle žluté kapaliny. Analýzou molekulové hmotnosti na koncové skupiny byla zjištěna hodnota molekulové hmotnosti 689,9 (teoretická hodnota molekulové hmotnosti = 643,0). Hodnoty IR spektra a NMR spektra odpovídaly očekávané struktuře tohoto produktu.

Příklad 15

Postup přípravy 1,3-is(nonylfenoxy)-2-propanolu s 3 ethoxylovými jednotkami.

Podle tohoto příkladu bylo použito reaktoru Zipperclave o objemu 500 mililitrů, přičemž do tohoto reaktoru bylo vloženo pod atmosférou dusíku 200,1 gramu (což představuje 0,43 molu) 1,3-bis(nonylfenoxy)-2-propanolu, který byl připraven postupem podle příkladu 2 a 0,20 gramu (což odpovídá 0,1 % hmotnostnímu) BF₃.Et₂O. Takto připravená reakčni směs byla potom zahřáta na teplotu 80 °C a potom bylo do tohoto reaktoru přivedeno 55,1 gramu (což představuje 1,25 molu) ethylenoxidu během intervalu dvou hodin. Po přivedení veškerého podílu ethylenoxidu byla reakční směs ponechána vařit po dobu jedné hodiny a potom byla odvedena za horka a pod atmosférou dusíku do nádoby obsahující 160 mililitrů jednoprocentního vodného roztoku hydroxidu sodného. Organická vrstva se oddělila od vodné vrstvy a tato organická vrstva byla potom promyta dvakrát deionizovanou vodou. Toto promývání bylo prováděno při teplotě 90 °C aby bylo usnadněno oddělování vzniklých dvou vrstev. Získaný produkt byl potom vysušen azeotropickým odstraněním vody, přičemž bylo použito cyklohexanu (v množství 300 mililitrů) jako unášecí látky. Tento cyklohexan byl potom odstraněn stripováním za použití vakua, čímž byla připravena světle žlutá kapalina jejíž molekulová hmotnost (zjišťovaná analýzou molekulové hmotnosti koncových skupin) byla 601,7 (teoretická hodnota molekulové hmotnosti = 629). Hodnoty IR spektra a NMR spektra odpovídaly očekávané struktuře produktu.

Příklad 16

Postup přípravy bis(nonylfenoxy)-aduktu s 8 moly ethoxylových jednotek s 1,4-butandioldiglycidyletherem.

Podle tohoto příkladu bylo použito reaktoru Zipperclave o objemu 500 mililitrů, přičemž do tohoto reaktoru bylo vloženo pod atmosférou dusíku 150,2 gramu (což představuje 0,22 molu) bis(nonylfenoxy)-aduktu

1,4-butandioldiglycidyletheru, který byl připraven postupem podle příkladu 14, a 0,30 gramu (což odpovídá 0,2 % hmotnostnímu) BF^.Et2O. Takto připravená reakční směs byla potom zahřáta na teplotu 80 °C a potom bylo do tohoto reaktoru přivedeno 77,5 gramu (což představuje 1,76 molu) ethylenoxidu během intervalu dvou hodin. Po přivedení veškerého podílu ethylenoxidu byla reakční směs ponechána vařit po dobu jedné hodiny a potom byla za horka a pod atmosférou dusíku odvedena do nádoby obsahující 160 mililitrů jednoprocentního vodného roztoku hydroxidu sodného. Organická vrstva se oddělila od vodné vrstvy a tato organická vrstva byla potom promyta dvakrát deionizovanou vodou. Toto promývání bylo prováděno při teplotě 90 °C aby bylo usnadněno oddělování vzniklých dvou vrstev. Získaný produkt byl potom vysušen azeotropickým odstraněním vody, přičemž bylo použito cyklohexanu (v množství 300 mililitrů) jako unášecí látky. Tento cyklohexan byl potom odstraněn stripováním za použití vakua, čímž byla připravena světle žlutá kapalina jejíž molekulová hmotnost (zjišťovaná analýzou molekulové hmotnosti koncových skupin) byla 1047 (teoretická hodnota molekulové hmotnosti = 995). Hodnoty IR spektra a NMR spektra odpovídaly očekávané struktuře produktu.

Příklad 17

Postup přípravy makromonomerní sloučeniny.

Podle tohoto příkladu bylo použito reakční nádoby s kulatým dnem o objemu jednoho litru, která byla vybavena ohřívacím pláštěm, Dean-Stárkovým zachycovačem, chladičem, teploměrem, dusíkovou promývačkou, dusíkovým čistícím potrubím a míchadlem, přičemž do této reakční nádoby bylo vloženo 300 gramů toluenu a 63 gramů povrchově aktivního činidla, které je označeno značkou S-l v následující tabulce A. Za současného čištění dusíkem byl tento výsledný roztok zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem, to znamená přibližně při 110 °C, přičemž byla azeotropicky odstraněno stopové množství vody až byl tento roztok suchý. Tento roztok byl potom ochlazen na teplotu 90 °C a potom bylo přidáno 1,5 gramu oktoátu bismutu jako katalyzátoru (bismuth hex chem 28 %; Mooney Chemical, lne. Clevelend,

Ohio) a tato směs byla důkladně promíchávána, přičemž potom bylo přidáno stechiometrické množství 95 0-ního m-TMI alifatického isokyanátu (American Cyanamid, Stamford, Connecticut). Po proběhnuté reakci, která byla prováděna při teplotě 70 °C po dobu 1,3 hodiny, byl takto získaný výsledný produkt ochlazen na teplotu 70 °C, načež bylo přidáno 0,3 gramu 2,6-di-terc-4-methylfenolu (BHT) jako stabilizační prostředek. Takto získaná reakční směs byla potom nalita na ocelovou korozivzdornou pánev s velkou povrchovou plochou, čímž bylo usnadněno odpařování. Konečný produkt měl voskovítou formu, přičemž byl označen jako makromonomer M-l.

R_x—0—CH₂

I

CH—(OCH₂CH₂)_xoch₂ch₂oh

R₂ = vodík nebo R^-O-CH^ skupina.

TABULKA A

Povrchově aktivní látka	R1	R2/R3	Moly ethoxyÍových skupin
S-l	nonylfenol	vodík (R2)		40
S-2	nonylfenol	nonylfenol	(r3)	40
S-3	nonylfenol	nonylfenol	(R3>	20
S-4	nonylfenol	oktylfenol	(R3)	20
S-5	nonylfenol	oktylfenol	(R3)	40
S-6	nonylfenol	nonylfenol	(R3)	80
S-7	nonylfenol	nonylfenol	(r3)	120

Příklady 18 až 34

Postup přípravy makromonomerních sloučenin.

Podle těchto příkladů byly připraveny další makromonomery, přičemž bylo použito stejného postupu jako je postup podle příkladu 17 a v případě těchto sloučenin bylo použito stechiometrických množství povrchově aktivních látek a nenasycených sloučenin uvedených v následující tabulce B.

TABULKA Β

Příklad č.	Povrchově aktivní látka	Nenasycená sloučenina	Označení makro- monomeru
18	S-2	m-TMI	M-2
19	S-3	m-TMI	M-3
20	S-4	m-TMI	M-4
21	S-5	m-TMI	M-5
22	S-6	m-TMI	M-6
23	S-7	m-TMI	M-7
24	S-2	isokyanátethylmethakrylát M-8
25	S-5	isokyanátethylmethakrylát M-9
26	S-l	anhydrid kyseliny methakrylové	M-10
27	S-2	anhydrid kyseliny methakrylové	M-ll
28	S-5	anhydrid kyseliny methakrylové	M-12
29	S-6	anhydrid kyseliny methakrylové	M-13
30	S-2	anhydrid kyseliny akrylové	M-14
31	S-5	anhydrid kyseliny akrylové	M-15
32	S-6	anhydrid kyseliny akrylové	M-16
33	S-2	anhydrid kyseliny krotonové	M-17
34	S-5	anhydrid kyseliny maleinové	M-18

Příklad 35

Postup přípravy zahušťovací látky rozpustné v alkalickém činidle.

Podle tohoto příkladu byla připravena monomerní směs (v množství 300 gramů), která byla získána tak, že do reakční nádoby byl vložen ethylakrylát (Aldrich), kyselina methakrylová (Aldrich), makromonomer M-l, 13 gramů 75 %-ního roztoku povrchově aktivní látky AerosolOT (American Cyanamid, Stamford, Connecticut) a 3 gramy destilované deionizované vody, načež byl obsah této reakční nádoby dispergován intenzivním protřepáváním. Uvedený ethylakrylát, kyselina methakrylová a makromonomer M-l byly do této nádoby přidány v množstvích, která jsou uvedena v následující tabulce C. Přívod katalytické směsi byl tvořen 0,53 gramu persíranu sodného (Aldrich) a 52,47 gramu vody, přičemž tato katalytická směs byla připravena v jiné nádobě. Potom bylo do polymerní nádoby o objemu 2 litrů, která byla ponořena do termostatované vodní lázně a která byla vybavena čtyřlopatkovým mechanickým míchadlem z korozivzdorné oceli, Claisenovou spojovací trubicí, vodním chladičem, dusíkovým rozstřikovacím a probublávacím zachycovačem, teploměrem a otvory pro přívod monomeru a katalyzátoru, přidáno 1,20 gramu sodné soli vinylsulfonové kyseliny a 658,5 gramu vody. Monomerní směs byla přivedena do j ednolitrového odměrného válce pro dávkování monomeru a katalytický roztok byl přiveden do 125 mililitrového odměrného válce pro dávkování katalyzátoru. Pod ochrannou atmosférou dusíku byl reaktor zahřát na teplotu 70 °C, přičemž do této reakční nádoby bylo přivedeno 33 mililitrů monomerní směsi a 3 mililitry katalytické směsi. Potom byla tato reakční nádoba zahřáta na teplotu 80 °C. Monomery byly potom ponechány zreagovat, což trvalo 20 minut, čímž byl získán zárodečný produkt, a monomerní směs a katalytická nástřiková směs byly potom přiváděny do této reakční nádoby pomocí FMI čerpadla 0,318 milimetrovou teflonovou trubicí v průtočném množství 1,94 mililitrů/minutu a 0,27 mililitrů/minutu za kontinuálního promíchávání, přičemž reakční teplota byla udržována v rozmezí od 76 do 82 °C. Potom byla tato reakce ponechána probíhat po dobu další jedné hodiny, načež byl takto získaný produkt ochlazen a zfiltrován nylonovou tkaninou o průměru ok 200 mesh. Potom byl shromážděn zkoagulovaný podíl z reakční nádoby a z filtrace na uvedené tkanině.

Zahušfovací schopnost takto získaného výsledného produktu byla monitorována měřením Brookfieldovy viskozity při 6 otáčkách za minutu metodou zřeďování latexu na obsah pevných složek 0,25 %, 0,50 % a 0,75 % s následující neutralizací produktu na hodnotu pH = 9,0 pomocí 95 %-ního roztoku 2-amino-2-methyl-l- propanolu (AMP-95, Angus Chemical Company). Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce C.

Příklady 36- 131

Postup přípravy zahušfovací látky rozpustné v alkalickém činidle.

Podle tohoto příkladu byly připraveny další zahušřovací látky rozpustné v alkalickém činidle, přičemž bylo použito obdobného postupu jako v příkladu 35, za použití monomerů, které jsou uvedeny v následujících tabulkách C až J, kde jsou rovněž uvedena jednotlivá použitá množství těchto monomerů. V tabulce C je ilustrován vliv koncentrace makromonomeru obsahujícího m-TMI a provedení ethoxylace na zahušfovací účinnost. V tabulce D je ilustrován vliv míchání makromonomerů obsahujících m-TMI s různým obsahem ethoxylových skupin na zahušťovací účinnost. V tabulce E je ilustrován vliv nenasycených typů makromonomerů obsahujících urethanové jednotky na zahušťovací účinnost. V tabulce F je ilustrován vliv struktury esteru makromonomerů a ethoxylových skupin na zahušťovací účinnost. V tabulce G je ilustrován vliv typu kyseliny a koncentrace kyseliny na zahušťovací účinnost.

V tabulce H je ilustrován vliv teploty skelného přechodu polymeru a rozpustnosti ve vodě na zahušťovací účinnost.

V tabulce I je ilustrován vliv koncentrace zesítění schopného monomeru na zahušťovací účinnost. V tabulce J je ilustrován vliv merkaptanu na zahušťovací účinnost.

V tabulkách C-J jsou použity některé zkratky, které mají následující význam :

MM = makromonomer,

EA = ethylakrylát,

MAA = kyselina methakrylová,

AA = kyselina akrylová,

MA = methylakrylát, t-BA = t-butylakrylát, n-BA = n-butylakrylát,

MMA = methylmethakrylát,

2-EHP = 2-ethylhexylpropionátmerkaptan,

2-HEA = 2-hydroxyethylakrylát.

TABULKA C

Příklad	Makromonomer	Zahušřovací MM (% hmot.)	směs EA (% hmot.)	MAA (% hmot.)
35	M-l	10	50	40
36	M-2	5	55	40
37	M-2	10	50	40
38	M-2	10	50	40
39	M-2	20	40	40
40	M-2	30	30	40
41	M-3	5	55	40
42	M-3	6,5	53,5	40
43	M-3	10	50	40
44	M-3	20	40	40
45	M-4	10	50	40
46	M-5	10	50	40
47	M-5	20	40	40
48	M-6	5	55	40
49	M-6	10	50	40
50	M-6	15	45	40
51	M-6	20	40	40
52	M-6	30	30	40
53	M-7	5	55	40
54	M-7	10	50	40

TABULKA C (pokračování)

Příklad	Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
	0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušťovací
	(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

35	0,090	0,380	1,000	P-l
36	0,270	11,400	103,600	P-2
37	0,120	3,100	60,000	P-3
38	0,105	10,400	130,000	P-3a
39	0,025	2,150	50,500	P-4
40	0,010	0,790	20,000	P-5
41	0,390	2,260	17,900	P-6
42	0,142	1,200	18,500	P-7
43	0,220	3,050	40,000	P-8
44	0,075	2,350	27,500	P-9
45	0,240	4,400	39,000	P-10
46	0,045	7,400	84,000	P-ll
47	0,034	4,450	59,000	P-12
48	0,460	25,500	88,000	P-13
49	0,105	39,000	150,000	P-14
50	0,195	43,000	140,000	P-15
51	0,125	52,500	187,000	P-16
52	0,315	56,500	162,000	P-17
53	0,230	7,800	15,800	P-18
54	0,900	17,400	35,000	P-19

TABULKA	D
Příklad Makromonomer	Zahušfovací MM (% hmot.)	směs EA (% hmot.)	MAA (% hmot.)
55 M-3 1	: M-6 : 1	10	50	40
56 M-2 1	; M-6 : 1	10	50	40

Příklad	Viskozita Brookfield, pH = 9	Označení zahušfovací látky
0,25 % (Pa.s)	0,50 % 0,75 % (Pa.s) (Pa.s)
55	0,225	24,000 85,000	P-20
56	0,135	21,200 134,000	P-21

TABULKA Ε

Příklad	Makromonomer	Zahušfovací MM (% hmot.)	směs
EA (% hmot.)	MAA (% hmot.)
57	M-8	5	55	40
58	M-8	10	50	40
59	M-8	20	40	40
60	M-9	5	55	40
61	M-9	10	50	40
62	M-9	20	40	40
63	M-9	30	30	40

Příklad Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušřovací
(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

57	0,250	14,800	124,000	P-22
58	0,093	11,200	125,400	P-23
59	0,045	6,140	84,500	P-24
60	0,275	6,200	57,000	P-25
61	0,250	10,100	80,000	P-26
62	0,090	7,800	90,000	P-27
63	0,045	5,200	69,000	P-28

TABULKA F

Příklad	Makromonomer Zahušřovací směs MM EA (% hmot.) (% hmot	MAA .) (% hmot.)
64	M-10	10	50	40
65	M-ll	10	50	40
66	M-ll	20	40	40
67	M-ll	30	30	40
68	M-12	5	55	40
69	M-12	10	50	40
70	M-12	20	40	40
71	M-12	30	30	40
72	M-13	5	55	40
73	M-13	10	50	40
74	M-13	20	40	40
75	M-13	30	30	40
76	M-14	10	50	40
77	M-14	20	40	40
78	M-14	30	30	40
79	M-15	5	55	40
80	M-15	10	50	40
81	M-15	20	40	40
82	M-15	30	30	40
83	M-16	5	55	40
84	M-16	10	50	40
85	M-16	20	40	40
86	M-16	30	30	40

TABULKA F (pokračování)

Příklad	Makromonomer Zahušťovací	směs
	MM	EA	MAA
	(% hmot.)	(% hmot.)	(% hmot.)

87	M-17	10	50	40
88	M-17	20	40	40
89	M-17	30	30	40
90	M-18	5	55	40
91	M-18	10	50	40
92	M-18	20	40	40

TABULKA F (pokračování)

Příklad	Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
	0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušfovací
	(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

64	0,130	0,285	0,410	P-29
65	0,190	19,500	152,000	P-30
66	0,120	13,500	146,000	P-31
67	0,096	8,000	73,000	P-32
68	0,260	5,400	51,000	P-33
69	0,175	9,200	71,000	P-34
70	0,100	7,400	77,400	P-35
71	0,062	4,500	63,000	P-36
72	0,320	25,600	79,000	P-37
73	0,097	28,000	125,000	P-38
74	0,300	58,200	171,000	P-39
75	0,730	63,000	163,000	P-40
76	0,410	22,700	130,000	P-41
77	1,225	44,500	168,000	P-42
78	1,010	42,500	180,000	P-43
79	0,084	1,680	29,000	P-44
80	0,350	12,000	83,000	P-45
81	0,220	24,500	122,000	P-46
82	1,050	33,000	133,000	P-47
83	0,450	17,720	45,300	P-48
84	1,345	27,000	98,000	P-49
85	3,450	65,800	158,000	P-50
86	11,600	81,000	157,000	P-51

TABULKA F (pokračování)

Příklad Viskozita Brookfield, pH = 9	Označení
0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušfovací
(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

87	0,410	12,000	60,000	P-52
88	0,255	10,600	46,300	P-53
89	0,038	2,525	13,500	P-54
90	0,100	0,810	3,500	P-55
91	0,110	1,420	5,940	P-56
92	0,030	0,870	2,425	P-57

TABULKA G

Příklad Makromonomer Zahušťovací směs

MM EA MAA J iné (% hmot.) (% hmot.) (% hmot.) (% hm. )

93	M-2	10	60	30	0
94	M-2	10	70	20	0
95	M-2	10	80	10	0
96	M-2	10	60	0	30
97	M-6	20	60	20	0
98	M-6	5	65	30	0
99	M-6	10	60	30	0
100	M-6	20	50	30	0
101	M-6	5	45	50	0
102	M-6	10	40	50	0
103	M-6	20	30	50	0
104	M-ll	10	70	0	20
105	M-17	10	50	20	20

100

TABULKA G (pokračování)

Příklad	Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
	0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušfovací
	(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

93	1,520	12,200	102,000	P-58
94	0,045	3,800	50,000	P-59
95	< 0,010	<0,10	< 0,010	P-60
96	< 0,010	0,095	6,800	P-61
97	0,015	13,500	43,500	P-62
98	0,210	13,000	56,000	P-63
99	0,077	24,000	88,000	P-64
100	0,017	7,800	79,000	P-65
101	0,130	7,060	28,000	P-66
102	0,086	16,700	52,500	P-67
103	0,130	28,000	122,000	P-68
104	< 0,010	0,213	7,300	P-69
105	0,710	16,500	66,000	P-70

101

TABULKA Η

Příklad Makromonomer Zahušřovací směs

	MM (% hmot.'	EA I (% hmot.)	MAA I (% hmot.	J iné ) (% hm.
106	M-2	10	40	40	10 MMA
107	M-2	10	30	40	20 MMA
108	M-2	10	20	40	30 MMA
109	M-2	10	0	40	50 MMA
110	M-2	10	30	40	20 styren
111	M-2	10	40	40	10 styren
112	M-2	10	40	40	10 n-BA
113	M-2	10	30	40	20 n-BA
114	M-2	10 '	40	40	10 t-BA
115	M-2	10	30	40	20 t-BA
116	M-2	10	40	40	10 MA
117	M-2	10	30	40	20 MA
118	M-6	20	30	40	10 MMA

102

TABULKA H (pokračování)

Příklad Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušfovací
(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

106	5,760	5,760	82,000	P-71
107	0,015	1,125	55,000	P-72
108	0,10	0,207	6,000	P-73
109	< 0,010	< 0,010	< 0,010	P-74
110	0,020	0,310	1,330	P-75
111	0,095	7,540	75,500	P-76
112	0,220	13,800	118,000	P-77
113	0,185	7,400	66,500	P-78
114	0,130	10,000	100,000	P-79
115	0,125	7,200	77,500	P-80
116	0,100	6,900	121,000	P-81
117	0,073	5,000	90,000	P-82
118	0,033	15,400	150,000	P-83

103

TABULKA I

Příklad Makromonomer Zahušťovací směs

	MM (% hmot.)	EA (% hmot.	MAA ) (% hmot.)	2-HEA (% hm
119	M-2	10	47,7	40	2,3
120	M-2	10	57,7	30	2,3
121	M-2	20	37,5	40	2,5
122	M-2	20	35	40	5
123	M-2	20	32,5	40	7,5
124	M-2	20	30	40	10

Příklad Viskozita	Brookfield, pH = 9	Označení
0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušťovací
(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

119	0,097	9,060	127,000	P-84
120	0,062	6,300	76,000	P-85
121	0,027	6,200	116,600	P-86
122	< 0,010	0,260	18,600	P-87
123	0,020	0,720	40,000	P-88
124	0,010	0,520	29,500	P-89

104

TABULKA J

Příklad Makromonomer Zahušfovací směs
MM EA	MAA	2-HEP*
(% hmot.) (% hmot.)	(% hmot.)	1 (% hm.)

125	M-2	10	40	50	0,05
126	M-2	10	50	40	0,2
127	M-2	10	50	40	0,3
128	M-2	10	50	40	0,5
129	M-2	10	50	40	1
130	M-6	10	50	40	0,05
131	M-6	10	50	40	0,2

Příklad Viskozita Brookfield, pH = 9	Označení
0,25 %	0,50 % 0,75 %	zahušfovací
(Pa.s)	(Pa.s) (Pa.s)	látky

125	0,165	22,800	142,000	P-90
126	0,018	2,060	66,500	P-91
127	< 0,010	0,115	9,700	P-92
128	< 0,010	0,012	0,355	P-93
129	< 0,010	< 0,010	< 0,010	P-94
130	0,230	23,700	90,700	P-95
131	0,030	5,170	33,000	P-96

% množství přidané do reaktoru, vztaženo na monomer.

105

Příklady 132 až 187

Postupy se současným zahušťováním pomocí povrchově aktivních látek.

Přídavkem určitých povrchově aktivních látek k asociativnímu polymernímu roztoku se dosáhne současného zahušřovacího účinku. V následující tabulce L jsou uvedeny výsledky tohoto současného zahušřovací ho účinku, kterého bylo dosaženo přídavkem určitých povrchově aktivních látek a jejich řádným promícháním s roztokem, přičemž tyto povrchově aktivní látky jsou specifikovány v tabulce K, viz níže. V tabulce L jsou rovněž uvedena množství přidaných povrchově aktivních látek k 0,5 % alkalickému roztoku zahušfovací látky, která je rovněž v této tabulce L specifikovaná, rozpustné v alkalickém činidle, přičemž hodnoty viskozity byly měřeny na viskozimetru Brookfield při 6 otáčkách za minutu a při hodnotě pH = 9,0.

—0—CH2

I

CH—(OCH₂CH₂) _xoch₂ch₂oh

R2 = vodík nebo Rg-O-C^- skupina.

106

TABULKA K

Povrchově aktivní látka	R1	r2/R3	Moly ethoxylových skupin
S-8	nonylfenol	nonylfenol	<r3)	20
S-9	nonylfenol	nonylfenol	(r3>	40
S-10	nonylfenol	nonylfenol	(R3)	80
S-ll	nonylfenol	vodík (R2)		25
S-12	nonylfenol	vodík (R2)		40
S-13	nonylfenol	oktylfenol	<r3)	20
S-14	nonylfenol	oktylfenol	(r3)	40
S-15*	nonylfenol	nonylfenol	(R3)	40
S-16	oktylfenol	vodík (R2)		25

sulfatovaný derivát

107

TABULKA L

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušřo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

132

133

134

S-8	0,0	P-3	3,100
S-8	0,2	P-3	32,700
S-8	0,4	P-3	45,700
S-8	0,8	P-3	63,300
S-8	1,0	P-3	65,500
S-8	2,0	P-3	>100,000
S-9	0,2	P-3	24,200
S-9	0,4	P-3	18,700
S-9	0,8	P-3	6,600
S-9	1,0	P-3	4,060
S-9	2,0	P-3	1,225
S-10	0,2	P-3	20,600
S-10	0,4	P-3	17,300
S-10	0,8	P-3	8,500
S-10	1,0	P-3	6,300
S-10	2,0	P-3	1,850
S-ll	0,2	P-3	12,000
S-ll	0,4	P-3	3,160
S-ll	0,8	P-3	0,700
S-ll	1,0	P-3	0,485
S-ll	2,0	P-3	0,480

135

108

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vac i	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

136	S-12	0,2	P-3	9,200
	S-12	0,4	P-3	4,500
	S-12	0,8	P-3	1,000
	S-12	1,0	P-3	0,875
	S-12	2,0	P-3	0,565
137	S-13	0,2	P-3	34,300
	S-13	0,4	P-3	26,700
	S-13	0,8	P-3	11,500
	S-13	1,0	P-3	8,600
	S-13	2,0	P-3	2,450
138	S-14	0,2	P-3	22,200
	S-14	0,4	P-3	17,200
	S-14	0,8	P-3	6,900
	S-14	1,0	P-3	4,500
	S-14	2,0	P-3	1,500
139	S-15	0,2	P-3	10,500
	S-15	0,4	P-3	4,950
	S-15	0,8	P-3	2,160
	S-15	1,0	P-3	1,450
	S-15	2,0	P-3	0,355

109

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vaci	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

140	S-16	0,2	P-3	14,300
	S-16	0,4	P-3	4,080
	S-16	0,8	P-3	1,075
	S-16	1,0	P-3	0,735
	S-16	2,0	P-3	0,485
141	S-8	0,0	P-2	11,400
	S-8	0,2	P-2	23,500
	S-8	0,4	P-2	34,000
	S-8	0,8	P-2	64,000
	S-8	1,0	P-2	71,000
	S-8	2,0	P-2	93,000
142	S-9	0,2	P-2	11,000
	S-9	0,4	P-2	4,000
	S-9	0,8	P-2	2,000
	S-9	1,0	P-2	1,400
	S-9	2,0	P-2	0,850
143	S-10	0,2	P-2	10,500
	S-10	0,4	P-2	5,000
	S-10	0,8	P-2	2,000
	S-10	1,0	P-2	1,600
	S-10	2,0	P-2	0,950

110

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

144	S-ll	0,2	P-2	2,700
	S-ll	0,4	P-2	1,000
	S-ll	0,8	P-2	0,800
	S-ll	1,0	P-2	0,660
	S-ll	2,0	P-2	0,620
145	S-12	0,2	P-2	2,800
	S-12	0,4	P-2	1,000
	S-12	0,8	P-2	0,850
	S-12	1,0	P-2	0,660
	S-12	2,0	P-2	0,650
146	S-8	0,0	P-4	2,150
	S-8	0,2	P-4	19,000
	S-8	0,4	P-4	31,000
	S-8	0,8	P-4	55,000
	S-8	1,0	P-4	61,000
	S-8	2,0	P-4	85,000
147	S-9	0,2	P-4	19,500
	S-9	0,4	P-4	21,500
	S-9	0,8	P-4	11,500
	S-9	1,0	P-4	7,400
	S-9	2,0	P-4	2,250

111

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

148	S-10	0,2	P-4	12,600
	S-10	0,4	P-4	17,400
	S-10	0,8	P-4	12,600
	S-10	1,0	P-4	6,600
	S-10	2,0	P-4	2,600
149	S-ll	0,2	P-4	17,400
	S-ll	0,4	P-4	7,800
	S-ll	0,8	P-4	1,650
	S-ll	1,0	P-4	0,860
	S-ll	2,0	P-4	0,560
150	S-12	0,2	P-4	14,600
	S-12	0,4	P-4	7,800
	S-12	0,8	P-4	1,500
	S-12	1,0	P-4	0,960
	S-12	2,0	P-4	0,450
151	S-8	0,0	P-5	0,790
	S-8	0,2	P-5	4,600
	S-8	0,4	P-5	19,600
	S-8	0,8	P-5	42,000
	S-8	1,0	P-5	50,000
	S-8	2,0	P-5	90,000

112

TABU	L K A L	(pokračování)
Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

152	S-9	0,2	P-5	5,800
	S-9	0,4	P-5	13,200
	S-9	0,8	P-5	9,200
	S-9	1,0	P-5	5,200
	S-9	2,0	P-5	1,600
153	S-10	0,2	P-5	4,050
	S-10	0,4	P-5	10,400
	S-10	0,8	P-5	9,400
	S-10	1,0	P-5	5,000
	S-10	2,0	P-5	1,600
154	S-ll	0,2	P-5	10,600
	S-ll	0,4	P-5	4,200
	S-ll	0,8	P-5	1,400
	S-ll	1,0	P-5	0,970
	S-ll	2,0	P-5	0,410
155	S-12	0,2	P-5	6,000
	S-12	0,4	P-5	4,200
	S-12	0,8	P-5	1,150
	S-12	1,0	P-5	0,600
	S-12	2,0	P-5	0,340

113

T A B U L	K A L	(pokračování)
Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

156	S-8	0,0	P-7	1,200
	S-8	0,2	P-7	9,000
	S-8	0,4	P-7	21,000
	S-8	0,8	P-7	37,000
	S-8	1,0	P-7	49,000
	S-8	2,0	P-7	78,000
157	S-9	0,2	P-7	1,600
	S-9	0,4	P-7	1,350
	S-9	0,8	P-7	0,900
	S-9	1,0	P-7	0,762
	S-9	2,0	P-7	0,565
158	S-10	0,2	P-7	1,100
	S-10	0,4	P-7	1,150
	S-10	0,8	P-7	0,900
	S-10	1,0	P-7	0,823
	S-10	2,0	P-7	0,650
159	S-ll	0,2	P-7	1,175
	S-ll	0,4	P-7	0,685
	S-ll	0,8	P-7	0,503
	S-ll	1,0	P-7	0,495
	S-ll	2,0	P-7	0,502

114

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušío-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

160	S-12	0,2	P-7	0,950
	S-12	0,4	P-7	0,675
	S-12	0,8	P-7	0,525
	S-12	1,0	P-7	0,500
	S-12	2,0	P-7	0,480
161	S-8	0,0	P-13	25,500
	S-8	0,2	P-13	31,500
	S-8	0,4	P-13	46,500
	S-8	0,8	P-13	60,000
	S-8	1,0	P-13	60,000
	S-8	2,0	P-13	62,500
162	S-9	0,2	P-13	8,640
	S-9	0,4	P-13	2,940
	S-9	0,8	P-13	1,200
	S-9	1,0	P-13	1,000
	S-9	2,0	P-13	0,750
163	S-10	0,2	P-13	10,100
	S-10	0,4	P-13	4,200
	S-10	0,8	P-13	1,450
	S-10	1,0	P-13	1,300
	S-10	2,0	P-13	0,900

115

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	ViskozitJ
	aktivní	povrchově	vací	Brookf ie:
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)
164	S-12	0,2	P-13	2,450
	S-12	0,4	P-13	1,125
	S-12	0,8	P-13	0,750
	S-12	1,0	P-13	0,670
	S-12	2,0	P-13	0,610
165	S-8	0,0	P-14	39,000
	S-8	0,2	P-14	61,000
	S-8	0,4	P-14	73,500
	S-8	0,8	P-14	87,000
	S-8	1,0	P-14	93,500
	S-8	2,0	P-14	122,000
166	S-9	0,2	P-14	41,000
	S-9	0,4	P-14	13,700
	S-9	0,8	P-14	6,200
	S-9	1,0	P-14	3,500
	S-9	2,0	P-14	1,200
167	S-10	0,2	P-14	38,200
	S-10	0,4	P-14	20,500
	S-10	0,8	P-14	7,300
	S-10	1,0	P-14	5,400
	S-10	2,0	P-14	1,950

116

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušřo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

168

169

S-12	0,2	P-14	13,000
S-12	0,4	P-14	4,300
S-12	0,8	P-14	0,975
S-12	1,0	P-14	0,950
S-12	2,0	P-14	0,660
S-8	0,0	P-16	52,500
S-8	0,2	P-16	95,000
S-8	0,4	P-16	92,000
S-8	0,8	P-16	122,000
S-8	1,0	P-16	125,000
S-8	2,0	P-16	138,000

170

S-9	0,2	P-16	73,500
S-9	0,4	P-16	53,000
S-9	0,8	P-16	25,000
S-9	1,0	P-16	21,000
S-9	2,0	P-16	5,400
S-10	0,2	P-16	52,800
S-10	0,4	P-16	34,500
S-10	0,8	P-16	5,400
S-10	1,0	P-16	2,925
S-10	2,0	P-16	0,775

171

117

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

172	S-13	0,2	P-16	45,800
	S-13	0,4	P-16	54,000
	S-13	0,8	P-16	50,800
	S-13	1,0	P-16	54,500
	S-13	2,0	P-16	63,000
173	S-14	0,2	P-16	22,700
	S-14	0,4	P-16	2,480
	S-14	0,8	P-16	0,710
	S-14	1,0	P-16	0,532
	S-14	2,0	P-16	0,415
174	S-8	0,0	P-29	0,285
	S-8	0,2	P-29	0,285
	S-8	0,4	P-29	0,360
	S-8	0,8	P-29	0,477
	S-8	1,0	P-29	0,505
	S-8	2,0	P-29	0,837
175	S-9	0,2	P-29	0,282
	S-9	0,4	P-29	0,285
	S-9	0,8	P-29	0,284
	S-9	1,0	P-29	0,298
	S-9	2,0	P-29	0,322

118

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušřo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

176	S-10	0.2	P-29	0,272
	S-10	0,4	P-29	0,278
	S-10	0,8	P-29	0,285
	S-10	1.0	P-29	0,297
	S-10	2,0	P-29	0,315
177	S-12	0,2	P-29	0,267
	S-12	0,4	P-29	0,279
	S-12	0,8	P-29	0,298
	S-12	1,0	P-29	0,311
	S-12	2,0	P-29	0,320
178	S-8	0,0	P-30	19,500
	S-8	0,2	P-30	79,000
	S-8	0,4	P-30	71,200
	S-8	0,8	P-30	81,000
	S-8	1,0	P-30	89,500
	S-8	2,0	P-30	175,000
179	S-9	0,2	P-30	52,000
	S-9	0,4	P-30	35,500
	S-9	0,8	P-30	16,500
	S-9	1,0	P-30	15,600
	S-9	2,0	P-30	5,620

119

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

180

181

182

S-10	0,2	P-30	47,200
S-10	0,4	P-30	26,300
S-10	0,8	P-30	20,300
S-10	1,0	P-30	13,400
S-10	2,0	P-30	4,700
S-12	0,2	P-30	23,000
S-12	0,4	P-30	6,840
S-12	0,8	P-30	3,120
S-12	1,0	P-30	1,750
S-12	2,0	P-30	1,225
S-8	0,0	P-46	24,500
S-8	0,2	P-46	79,000
S-8	0,4	P-46	75,000
S-8	0,8	P-46	86,000
S-8	1,0	P-46	95,000
S-8	2,0	P-46	150,000
S-9	0,2	P-46	40,500
S-9	0,4	P-46	31,000
S-9	0,8	P-46	15,300
S-9	1,0	P-46	9,400
S-9	2,0	P-46	2,300

183

120

TABULKA L (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vac i	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

184	S-ll	0,2	P-46	20,000
	S-ll	0,4	P-46	7,300
	S-ll	0,8	P-46	1,350
	S-ll	1,0	P-46	0,900
	S-ll	2,0	P-46	0,380
185	S-13	0,2	P-46	63,500
	S-13	0,4	P-46	42,000
	S-13	0,8	P-46	23,000
	S-13	1,0	P-46	16,000
	S-13	2,0	P-46	4,850
186	S-14	0,2	P-46	36,000
	S-14	0,4	P-46	25,000
	S-14	0,8	P-46	11,000
	S-14	1,0	P-46	9,300
	S-14	2,0	P-46	1,900
187	S-16	0,2	P-46	19,000
	S-16	0,4	P-46	9,300
	S-16	0,8	P-46	1,250
	S-16	1,0	P-46	0,750
	S-16	2,0	P-46	0,290

121

Příklady 188 až 232

Postupy současného zahušťování pomocí povrchově aktivních látek.

Stupeň ethoxylace povrchově aktivní látky přidané k asociativnímu polymernímu roztoku ovlivňuje současný zahušťovací účinek. V následující tabulce N jsou uvedeny výsledky tohoto současného zahušťovacího účinku, kterého bylo dosaženo přídavkem určitých povrchově aktivních látek a jejich řádným promícháním s roztokem, přičemž tyto povrchově aktivní látky jsou specifikovány v tabulce M, viz níže. V tabulce N jsou rovněž uvedena množství přidaných povrchově aktivních látek k 0,3 % alkalickému roztoku (viz příklady 172-189), k 0,5 % alkalického roztoku (viz příklady 190-215) nebo k 0,75 % alkalickému roztoku (viz příklad 216) zahušťovacího činidla rozpustného v alkalické látce, přičemž hodnoty viskozity byly měřeny na viskozimetru Brookf ield při 6 otáčkách za minutu a při hodnotě pH = 9,0.

R-L—o—ch₂ I

CH—(OCH₂CH₂) _xoch₂ch₂oh

R₂ = vodík nebo R^-O-CH^ skupina.

122

TABULKA Μ

Povrchově aktivní látka	R1	r2/r3	Moly ethoxylových skupin
S-17	nonylfenol	vodík (R2)	4
S-18	nonylfenol	vodík (R2)	6
S-19	nonylfenol	vodík (R2)	7
S-20	nonylfenol	vodík (R2)	8
S-21	nonylfenol	vodík (R2)	9
S-22	nonylfenol	vodík (R2)	10
S-23	nonylfenol	vodík (R2)	15
S-24	nonylfenol	vodík (R2)	25
S-25	nonylfenol	vodík (R2)	40
S-26	oktylfenol	vodík (R2)	1
S-27	oktylfenol	vodík (R2)	3
S-28	oktylfenol	vodík (r2)	5
S-29	oktylfenol	vodík (R2)	7
S-30	oktylfenol	vodík (R2)	9
S-31	oktylfenol	vodík (R2)	12
S-32	oktylfenol	vodík (R2)	16
S-33	Cll-C15 sekundární alkohol	vodík (R2)	5
S-34	C11C15 sekundární alkohol	vodík (R2)	9

123

TABULKA N

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušfo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

188	S-17	0,8	P-l	0,890
189	S-18	0,8	P-l	1,340
190	S-19	0,8	P-l	0,630
191	S-20	0,8	P-l	0,205
192	S-21	0,8	P-l	0,143
193	S-22	0,8	P-l	0,113
194	S-23	0,8	P-l	0,085
195	S-24	0,8	P-l	0,057
196	S-25	0,8	P-l	0,068
197	S-17	0,8	P-3	17,800
198	S-18	0,8	P-3	35,800
199	S-19	0,8	P-3	21,300
200	S-20	0,8	P-3	0,820
201	S-21	0,8	P-3	0,230
202	S-22	0,8	P-3	0,147
203	S-23	0,8	P-3	0,118
204	S-24	0,8	P-3	0,082
205	S-25	0,8	P-3	0,077
206	S-17	0,8	P-42	57,000
207	S-18	0,8	P-42	134,000
208	S-19	0,8	P-42	112,000
209	S-21	0,8	P-42	2,450
210	S-22	0,8	P-42	0,800

124

TABULKA N (pokračování)

Příklad	Povrchově	Koncentrace	Zahušťo-	Viskozita
	aktivní	povrchově	vací	Brookfield
	látka	aktivní látky	látka	pH = 9
		(hmot. %)		(Pa.s)

211	S-23	0,8	P-42	3,250
212	S-26	0,8	P-42	43,000
213	S-27	0,8	P-42	37,000
214	S-28	0,8	P-42	71,000
215	S-29	0,8	P-42	5,800
216	S-30	0,8	P-42	0,375
217	S-31	0,8	P-42	0,650
218	S-32	0,8	P-42	2,400
219	S-17	0,8	P-46	68,000
220	S-18	0,8	P-46	13,000
221	S-19	0,8	P-46	88,000
222	S-21	0,8	P-46	2,900
223	S-22	0,8	P-46	1,400
224	S-23	0,8	P-46	2,400
225	S-26	0,8	P-46	25,000
226	S-27	0,8	P-46	38,500
227	S-28	0,8	P-46	77,000
228	S-29	0,8	P-46	7,200
229	S-30	0,8	P-46	0,550
230	S-31	0,8	P-46	0,690
231	S-32	0,8	P-46	1,775

125

TABULKA N (pokračování)

Příklad	Povrchově aktivní látka	Koncentrace povrchově aktivní látky (hmot. %)	Zahušřo- vací látka	Viskozita Brookfield pH = 9 (Pa.s)
232	Aerosol^) OT	0,8	P-4	50,500
	AerosolOT	0,8	P-4	93,500
	AerosolOT	0,8	P-4	42,000
	AerosolOT	0,8	P-4	11,200
	Aerosol^) OT	0,8	P-4	3,700
	AerosolOT	0,8	P-4	7,200
	Aerosol^) OT	0,8	P-4	10,600

126

Příklady 233 až 245

Přídavek určitých rozpouštědel a ne-rozpouštědel k asociativnímu polymernímu roztoku ovlivňuje současný zahušfovací účinek. V následující tabulce P jsou uvedeny výsledky tohoto současného zahušfovacího účinku, kterého bylo dosaženo přídavkem určitých rozpouštědel a ne-rozpouštědel a jejich řádným promícháním s roztokem, přičemž tato rozpouštědla a ne-rozpouštědla jsou specifikována v tabulce 0, viz níže. V tabulce P jsou rovněž uvedena množství přidaných těchto rozpouštědel a ne-rozpouštědel k 0,75 % alkalickému roztoku zahušfovací látky, která je rovněž v této tabulce P specifikovaná, rozpustné v alkalickém činidle, přičemž hodnoty viskozity byly měřeny na viskozimetru Brookfield při 6 otáčkách za minutu a při hodnotě pH = 9,0.

127

TABULKA O

Označení rozpouštědla	Rozpouštědlo
0-1	lehký benzín
0-2	butanol
0-3	isobutanol
0-4	isopropanol
0-5	2-ethylhexanol
0-6	butylcarbitol
0-7	butyl-dipropasol
0-8	butyl-propasol
0-9	propyl-dipropasol
0-10	propyl-propasol
0-11	methyl-dipropasol
0-12	methyl-propasol

128

TABULKA Ρ

Pří-	Zahušťo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

233	P-3 P-3	0-6 0-6	5 10	0 0	29,200 0,865
	P-3	0-6	20	0	0,625
	P-3	0-6	40	0	0,720
	P-3	0-6	5	5	15,400
	P-3	0-6	10	5	1,125
	P-3	0-6	20	5	0,735
	P-3	0-6	40	5	0,780
	P-3	0-6	5	10	56,500
	P-3	0-6	10	10	1,050
	P-3	0-6	20	10	0,835
	P-3	0-6	40	10	0,832
	P-3	0-6	5	20	41,500
	P-3	0-6	10	20	1,625
234	P-3	0-7	0	0	76,000
	P-3	0-7	5	0	2,150
	P-3	0-7	10	0	3,700
	P-3	0-7	20	0	2,000
	P-3	0-7	0	5	89,000

129

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahušťo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

	P-3 P-3 P-3 P-3 P-3 P-3 P-3 P-3 P-3	0-7 0-7 0-7 0-7 0-7 0-7 0-7 0-7 0-7	5 10 20 0 5 10 0 5 10	5 5 5 10 10 10 20 20 20	88,000 50,000 46,500 102,400 122,000 72,000 113,000 158,000 138,000
235	P-3	0-8	5	0	1,925
	P-3	0-8	10	0	1,150
	P-3	0-8	20	0	2,000
	P-3	0-8	40	0	6,200
236	P-3	0-9	5	0	36,000
	P-3	0-9	10	0	1,200
	P-3	0-9	20	0	0,440
	P-3	0-9	40	0	1,375
237	P-3	0-10	5	0	1,375
	P-3	0-10	10	0	45,500
	P-3	0-10	20	0	0,625
	P-3	0-10	40	0	0,510

130

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahušfo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

238	P-3	0-11	5	0	36,000
	P-3	0-11	10	0	20,500
	P-3	0-11	20	0	4,200
	P-3	0-11	40	0	0,550
239	P-3	0-12	0	0	76,000
	P-3	0-12	5	0	45,000
	P-3	0-12	10	0	24,500
	P-3	0-12	20	0	5,800
	P-3	0-12	40	0	0,675
	P-3	0-12	5	5	51,500
	P-3	0-12	10	5	28,500
	P-3	0-12	20	5	7,100
	P-3	0-12	40	5	0,810
	P-3	0-12	5	10	61,200
	P-3	0-12	10	10	33,500
	P-3	0-12	20	10	6,400
	P-3	0-12	40	10	0,950
	P-3	0-12	5	20	86,800
	P-3	0-12	10	20	40,500
	P-3	0-12	20	20	7,100
	P-3	0-12	40	20	1,350

131

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahustí o-	Rozpou-	Končení.	Končení.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

240	P-3	0-7	0	0	150,000
	P-3	0-7	5	0	1,350
	P-3	0-7	10	0	4,500
	P-3	0-7	20	0	7,000
	P-3	0-7	0	5	140,000
	P-3	0-7	5	5	120,000
	P-3	0-7	10	5	78,000
	P-3	0-7	0	5	140,000
	P-3	0-7	5	10	158,000
	P-3	0-7	10	10	124,000
	P-3	0-7	0	20	136,000
	P-3	0-7	5	20	152,000
	P-3	0-7	10	20	142,000

132

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahušťo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

241	P-3a	0-2	0	0	132,600
	P-3a	0-2	5	0	17,300
	P-3a	0-2	10	0	0,850
	P-3a	0-2	20	0	1,450
	P-3a	0-2	40	0	4,750
	P-3a	0-2	0	5	140,000
	P-3a	0-2	5	5	67,000
	P-3a	0-2	10	5	2,500
	P-3a	0-2	20	5	3,000
	P-3a	0-2	0	10	134,000
	P-3a	0-2	5	10	33,000
	P-3a	0-2	10	10	4,000
	P-3a	0-2	20	10	4,900
	P-3a	0-2	0	20	144,000
	P-3a	0-2	5	20	49,000
	P-3a	0-2	10	20	8,000

133

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahušťo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

242	P-3a	0-3	5	0	28,500
	P-3a	0-3	10	0	0,890
	P-3a	0-3	20	0	1,425
	P-3a	0-3	40	0	4,600
	P-3a	0-3	5	5	80,000
	P-3a	0-3	10	5	2,950
	P-3a	0-3	20	5	3,200
	P-3a	0-3	40	5	6,200
	P-3a	0-3	5	10	78,000
	P-3a	0-3	10	10	5,200
	P-3a	0-3	20	10	6,400
	P-3a	0-3	5	20	136,000
	P-3a	0-3	10	20	20,500

134

TABULKA P (pokračování)

Pří-	Zahušfo-	Rozpou-	Koncent.	Koncent.	Viskozita
klad	vací	štědlo	rozpou-	rozp.	Brookfield
	látka		štědla	0-1	pH=9
			(hmot. %)	(hmot. %)	(Pa.s)

243	P-3a	0-4	5	0	94,000
	P-3a	0-4	10	0	29,000
	P-3a	0-4	20	0	1,050
	P-3a	0-4	40	0	0,850
	P-3a	0-4	5	5	107,400
	P-3a	0-4	10	5	39,000
	P-3a	0-4	20	5	1,225
	P-3a	0-4	40	5	0,900
	P-3a	0-4	2	10	134,000
	P-3a	0-4	10	10	41,000
	P-3a	0-4	20	10	1,350
	P-3a	0-4	40	10	1,050
	P-3a	0-4	5	20	164,000
	P-3a	0-4	10	20	33,000
	P-3a	0-4	20	20	1,825
	P-3a	0-4	40	20	1,350
244	P-3a	0-5	5	0	93,500
	P-3a	0-5	10	0	136,000
	P-3a	0-5	20	0	178,000
245	P-3a	0-7	5	0	2,700
	P-3a	0-7	10	0	6,100
	P-3a	0-7	20	0	11,900

135

Příklad 246

Charakterizace polymerního roztoku použitého pro letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byly polymerní roztoky titrovány vodou, přičemž byla měřena jejich viskozita (Brookfield při 30 otáčkách za minutu) při teplotě místnosti (20 °C) a při teplotě 0 °C v termostatované lázni. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce Q. Polymerní roztoky s 0 gramy přidané vody obsahovaly 0,5 % polymerních pevných látek, které jsou specifikovány v této tabulce Q, a rozpouštědlovou směs ethylenglykolu a vody v poměru 1:1, přičemž hodnota pH tohoto roztoku byla 9,0. Záporný počet gramů přidané vody simuloval vypařování vody (tak zvaný odvodňovací jev).

136

TABULKA Q

Polymer P-2

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,260	2,450
-5	1,100	2,125
0	1,000	1,925
5	0,925	1,750
10	0,845	1,505
15	0,790	1,400

Polymer P-3b

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,400	4,400
-5	1,250	4,250
0	1,085	3,060
5	0,935	2,960
10	0,900	2,550
15	0,825	2,100

137

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-4

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,475	5,200
-5	1,225	4,100
0	0,925	3,000
5	0,840	2,400
10	0,705	2,005
15	0,522	1,450

Polymer P-5

Přidaná voda	Viskozita	Viskozita
(gramy)	při asi 20 °C	při 0 °C
	(Pa.s)	(Pa.s)
-10	0,503	2,125
-5	0,459	1,415
0	0,395	1,250
5	0,283	1,000
10	0,230	0,865
15	0,191	0,760

138

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-6

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,095	2,150
-5	0,897	1,790
0	0,853	1,700
5	0,755	1,475
10	0,723	1,365
15	0,660	1,215

Polymer P-8

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,390	3,188
-5	1,175	2,125
0	1,060	1,960
5	0,910	1,900
10	0,855	1,490
15	0,765	1,350

139

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-9

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	3,750	7,660
-5	2,820	5,100
0	2,425	4,620
5	1,970	3,700
10	1,660	2,770
15	1,425	2,360

Polymer P-13
Přidaná voda	Viskozita	Viskozita
(gramy)	při asi 20 °C (Pa.s)	při 0 °C (Pa.s)
-10	0,475	2,375
-5	0,850	2,260
0	0,810	2,150
5	0,760	2,025
10	0,685	1,990
15	0,590	1,835

140

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-14

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,190	4,225
-5	1,085	3,825
0	0,975	4,050
5	0,940	3,850
10	0,880	4,225
15	0,845	3,975

Polymer P-16

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	3,550	16,700
-5	3,525	11,540
0	3,450	11,520
5	3,460	11,900
10	3,300	13,200
15	3,025	11,400

141

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-17

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	3,575	13,900
-5	3,900	13,800
0	4,000	13,640
5	3,865	13,200
10	3,675	12,000
15	3,500	11,300

Polymer P-65

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	0,650	2,060
-5	0,645	1,815
0	0,638	1,500
5	0,550	1,490
10	0,483	1,225
15	0,397	1,050

142

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-68

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	1,370	8,100
-5	1,450	8,800
0	1,550	7,800
5	1,635	8,140
10	1,525	7,200
15	1,550	7,000

Polymer P-71

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	0,975	2,700
-5	0,875	2,100
0	0,815	1,835
5	0,745	1,720
10	0,625	1,365
15	0,570	1,225

143

TABULKA Q (pokračování)

Polymer P-81

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	2,130	6,240
-5	1,780	5.200
0	1,560	4,580
5	1,365	4,160
10	1,210	3,580
15	1,070	3,240

Polymer P-91
Přidaná voda	Viskozita	Viskozita
(gramy)	při asi 20 °C (Pa.s)	při 0 °C (Pa.s)
-10	0,095	0,215
-5	0,075	0,208
0	0,084	0,206
5	0,055	0,202
10	0,054	0,175
15	0,044	0,165

144

Příklad 247

Tepelná citlivost polymerů u leteckých protinámrazových kapalin.

Podle tohoto příkladu byl prováděn test, při kterém byly polymerní roztoky zahřátý, načež byla zjišťována jejich viskozita (Brookfield při 30 otáčkách za minutu) při různých teplotách v termostatovaných lázních. Pro danou změnu viskozity s teplotou byla měřena aktivační energie.

Hodnota LH se určí metodou nejmenších čtverců z grafické závislosti teploty a specifické viskozity pro 0,5 % polymerní roztoky, specifikované v dále uvedené tabulce R, v rozpouštědlové směsi ethylenglykolu a vody v poměru 50/50, přičemž se použije rovnice (3), uvedená ve shora uvedeném textu v popisné části. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce R.

145

TABULKA R

Polymer	LH (kJ/mol)
P-2	-3,3
P-3b	9,5
P-4	14,2
P-5	13,4
P-6	-2,1
P-8	-4,6
P-9	-3,6
P-13	3,3
P-14	22,5
P-16	15,1
P-17	15,7
P-65	3,4
P-68	28,8
P-71	2,0
P-81	10,8
P-91	5,1

146

Příklad 248

Charakterizace současného zahušťování polymerního roztoku u letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byly polymerní roztoky titrovány vodou, načež byla měřena jejich viskozita (Brookfield při 30 otáčkách za minutu) při teplotě místnosti (to znamená 20 °C) a při teplotě 0 °C v termostatované lázni. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce S. Polymerní roztoky s 0 gramem přidané vody obsahovaly 0,5 % polymerních pevných látek, které jsou uvedeny v této tabulce S, určité množství neiontové povrchově aktivní látky (hmotnostní procenta vztažená na hmotnost celkového roztoku)

Tergitol^ 15-S-5, což je rovněž uvedeno v této tabulce S, a rozpouštědlovou směs ethylenglykolu a vody v poměru 1 ; 1 o hodnotě pH = 9,0. Záporný počet gramů přidané vody simuloval vypařování vody (tak zvaný odvodňovací jev).

147

TABULKA S

Polymer P-24 bez povrchově aktivní látky
Přidaná voda	Viskozita	Viskozita
(gramy)	při asi 20 °C (Pa.s)	při 0 °C (Pa.s)
-10	1,945	6,960
-5	1,770	5,540
0	1,600	5,260
5	0,410	4,650
10	0,175	4,300
15	0,075	3,200

Polymer P-24 s přídavkem 0,25 % povrchově aktivní látky
Přidaná voda (gramy)	Viskozita při asi 20 °C (Pa.s)	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
-10	15,700	60,000
-5	15,360	57,200
0	14,900	57,800
5	14,500	57,600
10	13,920	56,000
15	13,200	52,500

148

TABULKA S (pokračování)

Polymer P-24 s	přídavkem 0,5 % povrchově	aktivní látky
Přidaná voda	Viskozita	Viskozita
(gramy)	při asi 20 °C (Pa.s)	při 0 °C (Pa.s)
-10	22,500	90,500
-5	25,500	91,800
0	25,700	91,000
5	24,000	77,500
10	22,500	74,000
15	22,200	67,000

Polymer P-24 s přídavkem 1,0 % povrchově aktivní látky
Přidaná voda (gramy)	Viskozita	Viskozita při 0 °C (Pa.s)
při asi (Pa.s)	20 °C
-10	52,000		85,000
-5	52,700		92,500
0	49,000		84,500
5	46,600		90,500
10	40,800		75,600
15	40,000		69,700

149

Příklad 249

Vliv přídavku povrchově aktivní látky na teplotní citlivost letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byl prováděn test, při kterém byly polymerní roztoky zahřátý, načež byla zjišťována jejich viskozita Brookfield (při 30 otáčkách za minutu) při různých teplotách v termostatovaných lázních. Pro danou změnu viskozity s teplotou byla měřena aktivační energie.

Hodnota LH se určí metodou nejmenších čtverců z grafické závislosti teploty a specifické viskozity pro 0,5 % polymerní roztoky, specifikované v dále uvedené tabulce T, a pro dané množství neiontové povrchově aktivní látky (hmotnostní procenta vztažená na hmotnost celkového roztoku) Tergitol 15-S-5, což je rovněž uvedeno v následující tabulce T, v rozpouštědlové směsi ethylenglykolu a vody v poměru 50/50, přičemž se použije rovnice (3), uvedená ve shora uvedeném textu v popisné částí. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce T.

TABULKA T

Polymer	Množství přidané povrchově aktivní látky (% hmot.)	LH (kJ/mol)
P-24	0	14,6
P-24	0,25	20,1
P-24	0,5	17,1
P-24	1,0	-6,91

150

Povrchově aktivní látky neovlivňuje pouze velikost viskozity ale rovněž to, jak je viskozita citlivá na teplotní změnu.

Příklad 250

Vliv teploty a povrchově aktivní látky na viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání u letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byl prováděn test, při kterém byl zjišťován viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání, což bylo dosaženo pomocí standardního reolometru Bohlin VOR vybaveného teplotním regulátorem a střihovou konfigurací Mooney-Couette. Polymerní roztoky obsahovaly 0,4 % polymerních pevných látek, které jsou uvedeny v následující tabulce U, určitý podíl neiontové povrchově aktivní látky (hmotnostní procento vztaženo na hmotnost celého roztoku) Tergitol^R 15-S-5, což je rovněž uvedeno v následující tabulce U, a rozpouštědlovou směs ethylenglykolu a vody v poměru 1:1. Získané výsledky jsou uvedeny v této dále uvedené tabulce U.

151

TABULKA U

Polymer P-4	bez povrchově	akt i vní látky
Střihová	Hodnota	viskozity při	teplotě
rychlost	20 °C	0 °C	-10 °C
(1/s)	(Pa.s)	(Pa.s)	(Pa.s)
0,2	2,400	2,600	2,700
1,0	1,000	1,200	1,300
10,0	0,400	0,600	0,900

Polymer P-4 s	přídavkem 0,	1 % povrchově	akt i vní látky
Střihová	Hodnota	viskozity při	teplotě
rychlost	20 °C	0 °C	-10 °C
(1/s)	(Pa.s)	(Pa.s)	(Pa.s)
0,2	9,000	12,000	16,000
1,0	2,300	4,100	5,800
10,0	0,600	1,000	1,200

152

Příklad 251

Vliv zředění vodou, teploty, střihové rychlosti a typu a koncentrace povrchově aktivní látky na viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání u letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byl prováděn test, při kterém byl zjišťován viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání, což bylo dosaženo pomocí standardního reolometru Bohlin VOR vybaveného teplotním regulátorem a střihovou konfigurací Mooney-Couette. Výchozí kapaliny obsahovaly 49,75 gramu ethylenglykolu (kvality polyesteru), 38,90 gramu destilované vody, 0,85 gramu latexu obsahujícího 30 % hmotnostních pevného polymeru P-8 a podíl neiontové n

povrchové látky Tergitol NP-6, který je uveden v následující tabulce V. Hodnota pH těchto kapalin byla upravena na asi 8,5 pomocí 45 % vodného roztoku hydroxidu draselného. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce V.

153

TABULKA V

Polymer P-8 s obsahem 0,2 gramu neiontové povrchově aktivní látky Tergitol^R 15-S-5

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při teplotě a střihové rychlosti :
Viskozita při 20 °C a 1,0 s' (Pa.s)	Viskozita při 1 0 °C a 0,1 s_1 (Pa.s)	Viskozita při -20 °C a 10 s“1 (Pa.s)
0	1,420	__-	_ _ _ _
5	1,189	—	—
10	0,781	4,582	0,864
15	0,595	3,553	0,735
20	0,430	2,355	0,642
25	0,362	1,635	0,619

Polymer P-8 s obsahem 0,4 gramu neiontové povrchově aktivní látky Tergitol^R 15-S-5

Přidaná voda (gramy)	Viskozita při teplotě a střihové rychlosti :
Viskozita při 20 °C a 1,0 s (Pa.s)	Viskozita při _1 0 °C a 0,1 s_1 (Pa.s)	Viskozita při -20 °C a 10 s_1 (Pa.s)
0	4,185	__ _ _	_____
5	4,094	—	—
10	3,660	42,500	1,323
15	3,472	26,800	1,182
20	2,432	29,280	0,998
25	1,925	21,190	0,858

154

TABU	L	K A V (pokračováni)
Polymer P-8 s obsahem 0,2 látky TergitolR NP-6	gramu neiontové povrchově aktivní
Přidaná		Viskozita při	teplotě a střihové	rychlosti :
voda		Viskozita při	Viskozita při	Viskozita při
(gramy)		20 °C a 1,0 s” (Pa.s)	1 0 °C a 0,1 s1 (Pa.s)	-20 °C a 10 s_1 (Pa.s)
0		0,871	—	—
5		0,761	—	—
10		0,568	3,373	0,871
15		0,563	2,808	0,815
20		0,441	2,330	0,691
25		0,370	1,778	0,614
Polymer P-8 s obsahem 0,4 látky TergitolR NP-6	gramu neiontové povrchově aktivní
Přidaná		Viskozita při	teplotě a střihové	rychlosti :
voda		Viskozita při	Viskozita při	Viskozita při
(gramy)		20 °C a 1,0 s (Pa.s)	1 0 °C a 0,1 s1 (Pa.s)	-20 °C a 10 s_1 (Pa.s)
0		2,373	—	____
5		2,310	—	—
10		1,948	21,490	1,333
15		2,171	18,340	1,217
20		1,880	20,360	1,095
25		1,707	17,230	0,990

155

Příklad 252

Vliv typu polymeru na viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byl prováděn test, při kterém byl zjišťován viskozitní profil při ustáleném střihovém namáhání, což bylo dosaženo pomocí standardního reolometru Bohlin VOR vybaveného teplotním regulátorem a střihovou konfigurací Mooney-Couette. Kapaliny obsahovaly 54,0 gramů ethylenglykolu (kvality polyesteru), 46,0 gramů destilované vody, podíl latexu obsahujícího 30 % hmotnostních pevného polymeru P-8 nebo P-31, který je uveden v následující

R tabulce V, a podíl neiontové povrchově látky Tergitol 15-S-5, který je rovněž uveden v následující tabulce V, a dále 0,25 gramu inhibitoru koroze Sandocarin 8132C a 0,01 gramu inhibitoru koroze Sag 7133. Hodnota pH těchto kapalin byla upravena na asi 8,5 pomocí 45 % vodného roztoku hydroxidu draselného. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce V.

156

TABULKA V

Polymer P-8 s obsahem 0,3 gramu neiontové povrchově aktivní látky Tergitol^R 15-S-5

Množství	Viskozita při	Viskozita
latexu	0 °C a 0,1 s“1	-20 C a 10 s'1
(gramy)	(Pa.s)	(Pa.s)
0,85	3,179	0,701
0,75	1,463	0,446
Polymer P-31	s obsahem 0,3 gramu	neiontové povrchově aktivní

látky Tergitol^R 15-S-5

Množství latexu (gramy)	Viskozita při 0 °C a 0,1 s'1 (Pa.s)	Viskozita -20 °C a 10 s1 (Pa.s)
0,85	0,203	0,277
Polymer P-31 s látky Tergitol	obsahem 0,5 gramu R 15-S-5	neiontové povrchově aktivní
Množství	Viskozita při	Viskozita
latexu	0 °C a 0,1 s_1	-20 °C a 10 s’1
(gramy)	(Pa.s)	(Pa.s)
0,85	0,272	0,284

157

Příklad 253

Stabilita při působení střihových sil a odolnost vůči vodnímu postřiku u letecké protinámrazové kapaliny.

Podle tohoto příkladu byl proveden test na stabilitu při působení střihových sil a na odolnost vůči vodnímu postřiku, přičemž bylo použito metody podle Association of European Airlines Anti-Icing Performance Test Spécification platného pro provádění testu na střihovou stabilitu a odolnost při působení vodního postřiku, jak je to uvedeno v 4 £4 Materiál Spéci fication of De. /Anti-1 cing Fluid for Aircraft, G68077/R. Kapalina obsahovala 49,75 gramu ethylenglykolu (kvality polyesteru), 38,90 gramu destilované vody, 0,85 gramu latexu obsahujícího 30 % hmotnostních pevného polymeru P-8 a 0,4 gramu neiontové povrchově látky p

Tergitol 15-S-5. Hodnota pH těchto kapalin byla upravena na asi 8,5 pomocí 45 % vodného roztoku hydroxidu draselného. Výsledky prokázaly méně než 5 procentní změnu viskozity a odolnost při působení postřiku vody 70 minut. V případě zjišťování stability při působení střihových sil byla rychlost otáčení a doba míchání dvojnásobná, než jak je stanoveno (rychlost otáčení 7000 otáček za minutu a doba míchání 10 minut).

V následujících příkladech 254 až 293 bude ilustrován účinek neutralizační bazické látky na tepelnou stabilitu letecké kapaliny podle předmětného vynálezu.

V těchto příkladech představuje materiál označovaný SAG 2001 patentovanou organosilikonovou emulzi, která se používá jako protipěnící/odpěňovací činidlo, přičemž tento produkt je dostupný od firmy OSi lne., Danbury, CT. Materiál označovaný jako Ingredient S představuje oktylfenol s pěti

158 moly ethoxylových jednotek, přičemž tento produkt je získatelný pod obchodním označením TritonX-45 od firmy Union Carbide Corp., Danbury, CT. Materiál označovaný jako Sandocorin LF , představuje patentovaný korozní inhibitor/retardant hoření obsahující, kromě jiného, akrylový terpolymer a přibližně 10 % hmotnostních triethanolaminu, přičemž tento produkt je získatelný od firmy Clariant Corp., Charlotte, NC. Materiál označovaný jako zahušfovadlo představuje polymer vyrobený postupem podle příkladu 76 v patentu Spojených států amerických č.

399 618, který je zde uváděn jako odkazový materiál.

(V příkladu 43, který byl uveden shora, se popisuje postup přípravy velice podobné látky, přičemž se předpokládá, že pokud se týče vlastností nebo výsledků dosažených s tímto zahušťovadlem použitým v dále uvedených příkladech, potom se nebudou příliš odlišovat od tohoto produktu podle předmětného vynálezu).

Podle dále popsaného postupu byly připraveny čtyři kapaliny ;

Do zásobníku o objemu přibližně 1 litru byly přidány :

ethylenglykol 550,96 gramu voda 355,73 gramu.

Do kádinky # 1 promíchávané magnetickým míchadlem byly přidány :

ethylenglykol voda

11,57 gramu 10,36 gramu

159

Potom byly do kádinky # 1 za míchání přidány

následující složky (v	uvedeném pořadí) :
SAG 2001	0,17 gramu
zahušťovadlo	5,00 gramů
Sandocorin LF	1,50 gramu
Ingredient S	2,50 gramu

Po promíchání (což trvalo minimálně 20 minut), přičemž účelem bylo získání homogenní suspenze, byl obsah kádinky # 1 převeden do míchaného roztoku ve výše uvedeném jednolitrovém zásobníku.

V kádince # 2, přesně stejné jako kádinka # 1, byly připraveny složky stejným způsobem jako bylo uvedeno výše. Následovalo kontinuální promíchávání.

Do kádinky # 3 byly přidány následující složky :

ethylenglykol	14,47 gramu
voda	12,96 gramu
SAG-2001	0,17 gramu
triethanolamin (TEA)	2,50 gramu
45 %-ní hydroxid draselný	1,00 gram.

Obsah této kádinky # 3 byl potom pomalu promícháván, načež byl pomalu převeden obsah této kádinky do uvedeného jednolitrového zásobníku za míchání. Takto získaný roztok byl promícháván tak dlouho dokud nebyla získána homogenní látky (minimálně 15 minut). Tímto postupem bylo získáno 1000 gramů letecké kapaliny.

160

Postup podle příkladu 254 byl prováděn přesně stejným způsobem jako je uvedeno výše. V příkladu 256 byl použit hydroxid draselný samotný (1,35 gramu 45 %-ního roztoku), kterým byla nahražena směs hydroxid draselný/triethanolamin.

V příkladu 255 bylo použito 19,17 gramu triethanolaminu k nahražení směsi hydroxid draselný/triethanolamin.

V příkladu 257 bylo použito 1,11 gramu 45 %-ního roztoku hydroxidu sodného k nahražení směsi hydroxid draselný/triethanolamin.

Počáteční viskozita za malého střihového namáhání (Brookgield LVT, vřeteno #31, 0,3 otáčky za minutu, teplota 0 °C, adapter na malý vzorek a odečítání po dobu 10 minut) byla stanovena u každého vzorku kapaliny, potom byly dva vzorky každé kapaliny umístěny do pece o teplotě 70 °C na dobu 30 dní. Tyto kapaliny byly potom ponechány ochladit na teplotu místnosti, načež byla opět změřena viskozita při malém střihovém namáhání. Z těchto hodnot byla vypočítána ztráta viskozity způsobená zahřátím pro čtyři různé neutralizační bazické látky, přičemž výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. 1.

161

TABULKA	1
Příklad	Neutralizační báze	Ztráta viskozity v % Vzorek 1 Vzorek 2
254 (porovnávací)	KOH/TEA	47,28	42,3
255 (por ovnávac i)	triethanolamin	34,11	20,15
256	samotný KOH	28,08	20,15
257	samotný NaOH	14,95	13,21

Z výsledků uvedených v této tabulce je zřejmé, že při použití hydroxidu alkalického kovu, ve výhodném provedení hydroxidu sodného, jako neutralizačního bazického činidla, se získá kapalina, která je mnohem více tepelně stabilnější. Kromě toho je třeba uvést, že kromě malé ztráty viskozity byla doba při provádění testu VSET (stanovení doby odolnosti vůči působení vodního postřiku Water Spray Endurance Time) v případě kapaliny neutralizované hydroxidem sodným zpočátku velmi vysoká (asi 150 minut), přičemž během intervalu 30 dní a při teplotě 70 °C se tato hodnota snížila o pouze 9 %. Naproti tomu s hydroxidem draselným bylo dosaženo podstatně nižší počáteční hodnoty při provádění výše uvedeného testu VSET (127 minut) a většího poklesu (12,6 %) při zahřívání této kapaliny po dobu 30 dní při teplotě 70 °C.

162

Postup podle příkladů 258 až 275 byl prováděn současně podle určitého schématu, přičemž účelem bylo stanovení účinku pěti proměnných parametrů na tepelnou stabilitu letecké kapaliny. Použity byly látky a postup podle příkladu 257, přičemž sledovány byly následující proměnné parametry :

(a) poměr ethylenglykolu a vody, (b) úroveň zahušfovadla, (c) úroveň látky Sandocorin LF, (d) úroveň látky Ingredient S, a (e) úroveň hydroxidu sodného NaOH, což je naznačeno v následující tabulce č. 2 symboly XI, X2 , atd. Uspořádání experimentu a získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. 2.

163

TABULKA 2

Uspořádání experimentu stanovení tepelné stability u univerzálních kapalin

Příkl. Nezávisle proměnné Složky kapaliny

	XI	X2	X3	X4	X5	EGV/V	Zah.	LF	S	NaOH
258	L	L	L	L	H	3	0,5	0,5	2	1,5
259	H	L	L	L	L	0,7	3	0,5	2	0,5
260	L	H	L	L	L	0,6	6	0,5	2	0,5
261	H	H	L	L	H	0,7	6	0,5	2	1,5
262	L	L	H	L	L	0,6	3	2	2	0,5
263	H	L	H	L	H	0,7	3	2	2	1,5
264	L	H	H	L	H	0,6	6	2	2	1,5
265	H	H	H	L	L	0,7	6	2	2	0,5
266	L	L	L	H	L	0,6	3	0,5	3	0,5
267	H	L	L	H	H	0,7	3	0,5	3	1,5
268	L	H	L	H	H	0,6	6	0,5	3	1,5
269	H	H	L	H	L	0,7	6	0,5	3	0,5
270	L	L	H	H	H	0,6	3	2	3	1,5
271	H	L	H	H	L	0,7	3	2	3	0,5
272	L	H	H	H	L	0,6	6	2	3	0,5
273	H	H	H	H	H	0,7	6	2	3	1,5
274	C	C	C	C	C	0,65	4,5	1,25	2,5	1
275	C	C	C	C	C	0,65	4,5	1,25	2,5	1

164

TABULKA 2 (pokračování)

Příkl.	Pův.	VSET Htd.	Ztráta (%)	Viskozita Brookfield (Pa.s)
Pův.	Htd.	Ztráta (%)
258	10	12	-20 %	0,400	0,154	62 %
259	43	24	44 %	13,797	7,898	43 %
260	14	13	7 %	2,000	1,200	40 %
261	163	154	6 %	35,792	36,292	-1 %
262	16	15	6 %	3,299	3,399	-3 %
263	10	11	-10 %	0,125	0,120	4 %
264	106	101	5 %	45,690	34,393	25 %
265	36	24	33 %	5,199	4,299	17 %
266	120	94	22 %	67,286	51,289	24 %
267	16	21	-31 %	2,799	1,800	36 %
268	280	217	23 %	137,371	115,975	16 %
269	8	17	-113 %	1,900	3,399	-79 %
270	6	10	-67 %	0,500	0,155	69 %
271	3	2	33 %	0,600	0,141	77 %
272	120	50	58 %	55,888	25,295	55 %
273	145	94	35 %	53,889	37,892	30 %
274	119	99	16 %	47,690	32,093	33 %
275	120	83	31 %	51,889	29,494	43 %

165

TABULKA 2 (pokračování)

Příklad	Hodnota pH
Původně	Htd	Ztráta v %
258	11,15	10,97	2 %
259	8,53	8,03	6 %
260	7,27	6,97	4 %
261	10,46	9,98	5 %
262	7,7	7,6	1 %
263	10,95	10,66	3 %
264	9,29	8,95	4 %
265	7,68	7,32	5 %
266	8,25	7,99	3 %
267	11,1	10,9	2 %
268	10,46	10,1	3 %
269	6,95	6,75	3 %
270	11	10,62	3 %
271	6,8	6,75	1 %
272	7,52	7,17	5 %
273	9,12	8,9	2 %
274	8,93	8,74	2 %
275	8,85	8,52	4 %

166

Čísla uvedená ve sloupci označeném EG/V znamenají poměr ethylenglykolu a vody a čísla ve sloupcích označených Zah, LF a S (zahušťovadlo, Sandocorin LF a Ingredient S) znamenají množství v gramech, které byly použity v prvních dvou směsích v kádinkách na celkové množství 1000 gramů, a čísla uvedená ve sloupci označeném NaOH znamenají množství této složky použité ve směsi v kádince na 1000 gramů vsázky. Symbol Htd znamená kapalinu po zahřátí.

Získané výsledky naznačují, že došlo ke zlepšení tepelné stability (což bylo měřeno buďto za pomoci hodnot viskozity neboli ztráta viskozity) nebo pomocí zmenšení neboli ztráta hodnot VSET) při zvýšení poměru ethylenglykolu k vodě, při použití většího množství zahušťovadla, při použití menšího množství látky Sandocorin LF, při použití menšího množství látky Ingredient S a při použití většího množství hydroxidu sodného NaOH (což je naznačeno kapalinou s vyšší hodnotou pH) . Kapalina podle příkladu 261 splňuje všechny tyto předpoklady, přičemž podle tohoto příkladu byla připravena kapalina, která má vynikající hodnotu počáteční doby ochrany (test VSET) a rovněž tak vynikající tepelnou stabilitu, ať již při měření retence pomocí testu VSET nebo při měření viskozity Brookfield.

V příkladech 276-281 je ilustrován vliv hodnoty pH na tepelnou stabilitu. V případě těchto příkladů byl opakován postup podle příkladu 261, viz výše, s tím rozdílem, že množství hydroxidu sodného NaOH bylo upraveno tak, aby bylo dosaženo hodnoty uvedené ve sloupci před zahřátím v dále uvedené tabulce č. 3. Výsledky týkající se tepelné stability jsou uvedeny v následující tabulce č. 3. V této tabulce jsou uvedeny hodnoty viskozity (v Pa.s) naměřené na vikozimetru

167

Brookfield, jak již to bylo uváděno výše. Termínem °Brix se míní hodnota indexu lomu změřená na přístroji AO 10431, výrobce Misco Products Division, Cleveland, Ohio. Toto měření indexu lomu je důležité z toho důvodu, že poskytuje snadno zjistitelnou charakteristiku týkající se poměru glykolu a vody v této kapalině (což určuje teplotu tuhnutí a další důležité funkční vlastnosti). K měření indexu lomu kapaliny je možno použít i jiných zařízení a přístrojů, ovšem tento typ zařízení, uvedený výše, je zejména vhodný pro zjišťování těchto hodnot přímo na místě.

168

TABULKA 3

	Příklad
276	277	278
Před zahřátím :
Viskozita
při 0 °C (Pa.s)	46,890	43,491	46,290
VSET	133	140	121
pH	8,15	8,55	8,8
pH na začátku	8,10	8,60	9,0
“Brix Po zahřátí :	42,1	42,1	42,1
Viskozita
při 0 °C (Pa.s)	25,994	29,994	37,892
% ztráta	45 %	31 %	18 %
VSET	110	116	115
% ztráta	17 %	17 %	5 %
PH	7,15	7,65	8
% ztráta	12 %	11 %	9 %
° Brix	42,1	42,1	42,1

169

TABULKA (pokračování)

Příklad
	279	280	281
Před zahřátím :
Viskozita
při 0 °C (Pa.s)	42,291	35,392	27,994
VSET	171	174	157
PH	9,25	9,95	10,35
pH na začátku	9,50	10,00	10,00
Brix Po zahřátí :	42,25	42	42
Viskozita
při 0 °C (Pa.s)	35,392	32,093	24,095
% ztráta	16 %	9 %	14 %
VSET	164	145	135
% ztráta	4 %	17 %	14 %
pH	8,25	8,9	9,1
% ztráta	11 %	11 %	12 %
“Brix	42	42	42

170

V příkladech 282-285 se ještě dále uplatňuje účinek koncentrace iontu alkalického kovu při konstantní hodnotě pH. Podle těchto příkladů byly připraveny následující kompozice přidáním naznačeného množství acetátu sodného do kapaliny podle příkladu 261. Okamžitě potom bylo přidáno naznačené množství hydroxidu sodného. Kompozice podle všech příkladů byly upraveny na hodnotu pH 9,5 přidáním hydroxidu sodného, jak bylo naznačeno.

Příklad	Dodatečně přidané množství NaOH (gramy)
282, kapalina podle příkladu 261
283, 0,25 gramu NaAc	1,29
284, 0,5 gramu NaAc	1,34
285, 0,75 gramu NaAc	1,40

Tyto vzorky byly potom podrobeny stárnutí, což bylo provedeno při teplotě 95 °C po dobu 6 dní. Výsledky před a po tepelném stárnutí jsou uvedeny v následující tabulce č. 4.

171

TABULKA 4

	282	Příklad 283	284	285
Před zahřátím :
Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	37,492	25,994	16,397	12,197
VSET (minuty)	150	126	100	80
°Brix	42,25	42,0	42,0	42,1
PH	9,5	9,4	9,5	9,4
Po zahřátí : Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	35,892	26,394	18,196	13,697
VSET (minuty)	119	130	105	74
° Brix	42,25	42,10	42,0	42,0
pH	9,65	9,50	9,45	9,45
% ztráta :
viskozity @ 0 °C (Pa.s)	4,27	-1,54	-10,97	-12,3
hodnoty VSET	20,67	-3,17	-5,00	7,50

172

Tyto výsledky naznačuj ί, že j iž při malém množství acetátu sodného (v množství asi 0,025 %) se dosáhne dalšího zlepšení tepelné stability (ovšem jestliže se použije příliš vysoké množství, potom jsou dopady na vlastnosti před tepelným stárnutím jsou příliš veliké).

V provedení podle příkladů 282-285 je možno zaznamenat, že mírně větší množství NaOH bylo zapotřebí k dosažení hodnoty pH 9,5 u těch kapalin, u kterých bylo použito přídavku acetátu sodného. Z tohoto důvodu bylo v následujících příkladech 286-289 zopakováno provedení podle příkladu 282-285, s tím rozdílem, že pořadí přídavků bylo opačné, takže hydroxid sodný byl přidáván jako první (k dosažení hodnoty pH 9,5), načež byl přidán acetát sodný.

Příklad

286

287

288 289 jně jako v příkladu 261 5 gramu NaAc (dodatečně 3 gramu NaAc (dodatečně 5 gramu NaAc (dodatečně (žádný použitý NaAc) přidaný) přidaný) přidaný)

Tyto vzorky byly podrobena stárnutí zahříváním při teplotě 95 °C, což bylo prováděno po dobu 6 dní. Získané výsledky před a po tepelném stárnutí jsou uvedeny v následující tabulce č. 5

173

TABULKA 5

	286	Příklad 287	288	289
Před zahřátím :
Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	38,292	27,795	10,598	6,499
VSET (minuty)	115	104	59	52
°Brix	42,0	42,1	42,1	42,0
pH	9,5	9,4	9,5	9,5
Po zahřátí : Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	33,092	22,595	12,697	8,898
VSET (minuty)	126	122	78	68
°Brix	42,0	42,0	42,25	42,0
PH	9,55	9,45	9,55	9,55
% ztráta :
viskozity @ 0 °C (Pa.s)	13,58	-3,67	-19,81	-36,91
hodnoty VSET	-9,57	-17,31	-32,20	-30,77

174

V dalších testech, které byly provedeny podobným způsobem jako jsou testy podle příkladů 282-289, bylo potvrzeno, že v rámci experimentální chyby zde neexistuje žádný významný rozdíl v tom, jestli se přidá první hydroxid alkalického kovu nebo neutralizační sůl, a kromě toho bylo zjištěno, že u UAF kapalin podle předmětného vynálezu nedochází k významnému snížení ani viskozity ani VSET hodnot při zahřívání na teplotu 95 °C po dobu 6 dní.

V příkladech 290-293 byly provedeny testy za účelem vyhodnocení dalšího účinku sodné soli na tepelnou stabilitu v souvislosti s hodnotou pH. Stejně jako v předchozích příkladech byla vzata za základ kapalina podle příkladu 261 (standard). V každém případě byla hodnota pH upravena na

8,5 pomocí hydroxidu sodného, načež bylo přidáno naznačené množství acetátu sodného.

290

291

292

293 jně jako v příkladu 261 5 gramu NaAc (dodatečně ) gramu NaAc (dodatečně 5 gramu NaAc (dodatečně (žádný použitý NaAc) přidaný) přidaný) přidaný)

Tyto vzorky byly podrobeny stárnutí zahříváním při teplotě 95 °C, což bylo prováděno po dobu 6 dní. Získané výsledky před a po tepelném stárnutí jsou uvedeny v následující tabulce č. 6.

175

TABULKA 6

	290	Příklad 291	292	293
Před zahřátím :
Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	45,890	26,294	11,498	6,299
VSET (minuty)	146	120	80	52
°Brix	42,0	42,0	42,0	42,1
PH	8,4	8,4	8,2	8,2
Po zahřátí : Viskozita (Pa.s) @ 0 °C	32,693	20,796	12,397	8,598
VSET (minuty)	138	97	62	71
“Brix	42,10	42,0	42,0	42,1
PH	8,70	8,55	8,55	8,45
% ztráta :
viskozity @ 0 °C (Pa.s)	28,76	20,91	-7,82	-36,5
hodnoty VSET	5,48	19,17	22,5	-36,54

176

Z uvedených výsledků je patrné, že již malé množství iontu alkalického kovu může významným způsobem zlepšit tepelnou stabilitu kapaliny při hodnotě pH 8,5, přičemž ve skutečnosti se při tomto řešení dosáhne výsledku, kdy je tato kapalina stejně stabilní jako kapalina při hodnotě pH 9,5 (ovšem neobsahující žádný ion alkalického kovu).

V příkladech 294-296 byly testy provedeny za účelem vyhodnocení tepelné stability kapaliny při jejím obarvení, a za účelem vyhodnocení účinku vyplývajícího ze zředění vodou. Vycházelo se ze vsázky 2000 gramů kapaliny, která byla připravena postupem podle příkladu 261, jejíž hodnota pH byla 9,5, tato kapalina byla obarvena pomocí 0,2 gramu barviva Cartasol Yellow 3GF, načež bylo přidáno 0,05 gramu Blue 6825-2. Potom bylo provedeno zředění kapaliny vodou v objemovém poměru 75/25 a 50/50, přičemž test tepelné stability byl proveden v peci při teplotě 95 °C a trval po dobu 30 dní. V případě čisté kapaliny (to znamená neředěné) byl test na tepelnou stabilitu prováděn při teplotě 70 °C po dobu 30 dní. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. 7.

177

TABULKA 7

	294	Příklad 295	296
Před zahřátím :
Viskozita (Pa.s)
@ 0 °C	39,092	45,790	8,698
VSET (minuty)	144	71	16
“Brix	42,1	34,25	23,5
pH	9,7	9,6	9,45
Po zahřátí :
Viskozita (Pa.s)
@ 0 °C	32,593	29,994	4,999
VSET (minuty)	120	41	13
° Brix	42,2	33,5	24,0
pH	9,50	8,35	9,4
% ztráta :
viskozity @0 °C
(Pa.s)	7,93	34,5	42,5
hodnoty VSET	16,67	42,3	18,8

178

Pokud se týče této tabulky VII, potom je možno uvést, že čistá kapalina podle příkladu 294 by mohla být použitelná buďto jako letecká kapalina Type IV a Type II (protinámrazová kapalina) (SA£ Test pro Type II vyžaduje ztrátu viskozity menší než 20 % po 30 dnech při teplotě 70 °C) . Kapalina zředěná v objemovém poměru 75/25 by mohla být využita buďto jako kapalina Type II nebo Type III (SAE test vyžaduje v případě VSET hodnot 30 minut pro kapalinu Type II a 20 minut v případě kapaliny Type III po 30 dnech při teplotě 95 °C). Kapalina zředěná v objemovém poměru 50/50 by mohla být využita buďto jako kapalina Type I (rozmrazovací kapalina). (SAE test vyžaduje v případě VSET hodnot přinejmenším 3 minuty pro kapalinu Type I).

V příkladech 297-303 jsou dokumentovány možnosti účinnějšího využití povrchově aktivního činidla, než tomu bylo v předcházejících příkladech, a sice látky

Ingredient S. K tomuto účelu byla připravena následující komtrolní kompozice (příklad 303) :

	Díly	Procenta
ethylenglykol	684,58	68,46
voda	296,4	29,64
SAG 2001	0,51	0,05
zahušťovadlo (příklad 8)	12	1,2
Sand LF	1	0,1
Ingred. S	1,5	0,15
45 % NaOH	1,5	0,15
Celkem	999,9	100

179

Další formulace byly připraveny úpravou složení kompozice podle příkladu 303, čímž byly získány kompozice podle příkladů 297-302. Potom byl proveden obvyklý test (viz výše), přičemž získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. 8.

TABULKA 8

Přík.	Povrchově	Zahušťovadlo , příkl. 261 (gramy)	VSET	PH	Brix	Visko- zita (Pa.s)
aktivní činidlo (gramy)	N
297	4,00		6,00	157	9,7	42,1	85,082
298	3,6		6,00	136	9,65	42,1	72,485
299	3,6		6,00	136	9,75	42,1	51,189
300	2,8		6,00	114	9,95	42,1	38,992
301	4,0		5,00	69	10,5	42,25	28,394
302	3,6		5,00	53	10,5	42,1	20,696
303	4,0 g Ingred.	S	6,00	113	9,7	42,1	37,692

V příkladech 297-302 představuje povrchově aktivní činidlo N nonylfenol s 5-6 moly ethoxylátu, což je běžně obchodně dostupný produkt prodávaný pod obchodním označením Triton N-57 od firmy Union Carbide Corp., Danbury CT.

180

I když byl uvedený vynález ilustrován s pomocí určitých konkrétních příkladů je třeba poznamenat, že jeho rozsah není na tato provedení nijak omezen, spíše je jeho rozsah dán obecným popisem uvedeným výše. V rámci tohoto obecného popisu je možno provádět různé obměny a modifikace, přičemž je zachována jeho podstata.

JUSf.WužyéewSo _ isi

190 W ÍWW NMws ž

Claims (24)

1. NÁROKY ffíj

   PATENTOVÉ

   1. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice pro ošetření letadel, vyznačující se tím, že obsahuje vodný roztok glykolu a/nebo glycerinu zahuštěný polymerním zahušfovadlem, a/nebo jeho solí po neutralizaci, v množství dostatečném k zahuštění této kapaliny a umožnění přilnavosti na povrchy letadla, jestliže se tato kapalina aplikuje na letadla ve statickém stavu, ovšem rovněž umožňující její odstranění v důsledku střihových sil způsobených větrem během vzletové fáze, přičemž toto zahušťovadlo obsahuje, vyjádřeno ve hmotnostních procentech tohoto zahušfovadla :

   (A) asi 1 % až asi 99,9 % hmotnostních jedné nebo více alf a, beta-monoethylenicky nenasycených karboxylových kyselin, (B) 0 až asi 98,9 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, (C) asi 0,1 % až asi 99 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, které obsahují přinejmenším jednu přívěsnou hydrofobní část, (D) 0 až asi 20 % hmotnostních, jednoho nebo více polyethylenicky nenasycených monomerů, přičemž tato kompozice obsahuje, vyjádřeno v hmotnostních procentech celkové kompozice :

   (1) přinejmenším asi 40 % jednoho nebo více glykolu nebo glycerinu nebo směsi těchto látek, (2) přinejmenším asi 0,05 % zahušfovadla, (3) neutralizační činidlo obsahující hydroxid alkalického kovu v množství dostatečném k dosažení hodnoty pH přinejmenším asi 7,1, (4) povrchově aktivní činidlo, které je asociováno s uvedeným zahušfovadlem, v množství dostatečném ke zvýšení

   182 zahušťovacího účinku tohoto zahušťovadla, (5) případně účinné množství inhibitoru koroze, (6) případně jedno nebo více barviv, a (7) zbytek tvoří voda.
2. 2. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

   1, vyznačující se tím, že hydroxidem alkalického kovu je hydroxid sodný.
3. 3. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

   2, vyznačující se tím, že hodnota pH této kompozice je asi

   8,5 až asi 9,5.
4. 4. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

   3, vyznačující se tím, že povrchově aktivním činidlem je oktyl- nebo nonylfenolethoxylát.
5. 5. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 1, vyznačující se tím, že dále obsahuje na hmotnost kompozice, přinejmenším asi 0,0005 % hmotnostních slabé přídavné bazické látky.
6. 6. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

   5, vyznačující se tím, že uvedenou přídavnou bazickou látkou je sůl alkalického kovu.
7. 7. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

   6, vyznačující se tím, že solí alkalického kovu je acetát nebo fosforečnan.
8. 8. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 1, vyznačující se tím, že hydrofobní část představuje komplex hydrofobní části.

   183
9. 9. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice pro ošetření letadel, vyznačující se tím, že obsahuje vodný roztok glykolu a/nebo glycerinu zahuštěný polymerním zahušťovadlem, a/nebo jeho solí po neutralizaci, v množství dostatečném k zahuštění této kapaliny a umožnění přilnavosti na povrchy letadla, jestliže se tato kapalina aplikuje na letadla ve statickém stavu, ovšem rovněž umožňující její odstranění v důsledku střihových sil způsobených větrem během vzletové fáze, přičemž toto zahušťovadlo obsahuje, vyjádřeno ve hmotnostních procentech tohoto zahušťovadla :

   (A) asi 1 % až asi 99,9 % hmotnostních jedné nebo více alf a, beta-monoethylenicky nenasycených karboxylových kyselin, (B) 0 až asi 98,9 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, (C) asi 0,1 % až asi 99 % hmotnostních jednoho nebo více monoethylenicky nenasycených monomerů, které obsahují přinejmenším jednu přívěsnou hydrofobní část, (D) 0 až asi 20 % hmotnostních, jednoho nebo více polyethylenicky nenasycených monomerů, přičemž tato kompozice byla získána smícháním, vyjádřeno v hmotnostních procentech celkové kompozice :

   (1) přinejmenším asi 40 % jednoho nebo více glykolů nebo glycerinu nebo směsi těchto látek, (2) přinejmenším asi 0,05 % zahušťovadla, (3) neutralizačního činidla obsahujícího hydroxid alkalického kovu v množství dostatečném k dosažení hodnoty pH přinejmenším asi 7,1, (4) povrchově aktivního činidla, které je asociováno s uvedeným zahušťovadlem, v množství dostatečném ke zvýšení zahušťovacího účinku tohoto zahušťovadla, (5) případně účinného množství inhibitoru koroze,

   184 (6) případně jednoho nebo více barviv, a (7) zbytek tvoří voda.
10. 10. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

    9, vyznačující se tím, že hydroxidem alkalického kovu je hydroxid sodný.
11. 11. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

    10, vyznačující se tím, že hodnota pH této kompozice je asi

    8,5 až asi 9,5.
12. 12. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

    11, vyznačující se tím, že povrchově aktivním činidlem je oktyl- nebo nonylfenolethoxylát.
13. 13. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 9, vyznačující se tím, že dále obsahuje na hmotnost kompozice, přinejmenším asi 0,0005 % hmotnostních slabé přídavné bazické látky.
14. 14. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 13, vyznačující se tím, že uvedenou přídavnou bazickou látkou je sůl alkalického kovu.
15. 15. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 13, vyznačující se tím, že solí alkalického kovu je acetát nebo fosforečnan.
16. 16. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 9, vyznačující se tím, že hydrofobní část představuje komplex hydrofobní části.
17. 17. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku

    185

    5, vyznačující se tím, že uvedená přídavná bazická látka se přidává k této kompozice před přídavkem hydroxidu.
18. 18. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 13, vyznačující se tím, že uvedená přídavná bazická látka se přidává k této kompozice před přídavkem hydroxidu.
19. 19. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 1, vyznačující se tím, že zahrnuje přidávání aminu.
20. 20. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 19, vyznačující se tím, že uvedeným aminem ne monoethanolamin.
21. 21. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 9, vyznačující se tím, že zahrnuje přidávání aminu.
22. 22. Rozmrazovací/protinámrazová kompozice podle nároku 21, vyznačující se tím, že uvedeným aminem ne monoethanolamin.
23. 23. Způsob přípravy kompozice podle nároku 1, vyznačující se tím, že zahrnuje :

    (a) přípravu koncentrátu přidáním k asi 1 % hmotnostnímu až asi 20 % hmotnostním celkového požadovaného množství glykolu (a/nebo glycerinu)/vody jako rozpouštědla povrchově aktivního činidla a zahušfovací látky, při současném promíchávání, (b) přidání tohoto koncentrátu získaného ve stupni (a), za současného promíchávání, ke zbytku rozpouštědla a dostatečné promíchávání této směsi k vytvoření homogenní suspenze, (c) přidání, za současného promíchávání,

    186 neutralizačního činidla k uvedené suspenzi získané ve stupni (b) a dostatečné promíchávání této směsi k vytvoření homogenního roztoku.
24. 24. Kompozice připravená postupem podle nároku 23.

    Zastupuje/: