CZ302866B6

CZ302866B6 - Farmaceutický prostredek

Info

Publication number: CZ302866B6
Application number: CZ20012656A
Authority: CZ
Inventors: Borrelli@Francesco; D´Antonio@Mauro; Martelli@Fabrizio
Original assignee: Laboratoires Serono Sa
Priority date: 1999-01-22
Filing date: 2000-01-19
Publication date: 2011-12-21
Also published as: US20040057954A1; NO20013577D0; EA200100799A1; IL144413A0; DE60003152D1; HUP0105103A2; EE200100378A; ATE242002T1; SK10292001A3; HUP0105103A3; IL144413A; PL350002A1; ZA200105263B; CN1698894A; EE05543B1; KR20010101397A; AU1997300A; UA78483C2; CN100594932C; DK1143997T3

Abstract

Rešení spocívá v použití antagonisty faktoru nádorové nekrózy TNF spolu s farmaceuticky prijatelným nosicem pro prípravu farmaceutického prostredku pro lécbu a/nebo prevenci endometriózy, kde antagonistou TNF je sekvestracní antagonista.

Description

Farmaceutický prostředek

Vynález se týká použití antagonisty faktoru nádorové nekrózy TNF spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem pro přípravu farmaceutického prostředku pro léčbu a/nebo prevenci endometrió5 zy, kde antagonistou TNF je sekvestrační antagonista.

Dosavadní stav techniky io Endometrióza je onemocnění ženského pohlavního ústrojí charakterizované přítomností endometriálních žlázek a stromatu mimo endometriální dutinu a děložní svalovinu, nejčastěji postiženými anatomickými místy jsou ovaria, uterosakrální ligamenta, pánevní peritoneum, rektovaginální septum, cervix, vagína, vejcovody a pochva. Obecně má endometrióza tendenci infiltrovat hloubej i uložené tkáně z rektovaginálního septa a nebývá viditelná na povrchu. Občas se mohou ložiska endometriózy vyskytovat extraovariálně, jako například v plících, močovém měchýři, pleuře a lymfatických uzlinách. Ložiska endometriózy jsou progresivní: nejprve se jedná o čiré váčky, které postupně zarudnou a během několika let vznikají fibrotické léze (MacSween, 1993).

Endometrióza se považuje za benigní onemocnění, ale někdy se endometriotické léze mohou stát maligními. Stejně jako u jiných malignit je vznik nádorů odvozených z endometriózy způsobem souběžnými ději, včetně alterací růstových faktorů a/nebo regulace onkogenů (Cheung, 1996).

Endometrióza je jedním z nejčastějších gynekologických onemocnění, s prevalenci u žen v reprodukčním věku; toto onemocnění se vyskytuje přibližně u 5 až 10 % žen v reprodukčním věku (Barbiery, 1988). Růst endometriotické tkáně je plně závislý na estrogenech, i vektopických lokalizacích. Proto je endometrióza vzácná před menarché a po menopauze, když jsou u žen nízké hladiny estrogenů. Hormonální sensitivita endometriózy je příčinou některých příznaků, jako je bolest v pánvi a dysmenorhea.

Endometrióza pochází z endometriálních buněk disseminovaných z dělohy do jiných lokalit, kde se životaschopné buňky implantují a rostou. Pro počáteční šíření byly navrženy dva možné mechanismy. Retrográdní menstruace, běžný jev u žen s menstruačními cykly, umožňuje šíření odloučených fragmentů endometria do struktur poblíž genitálií. Alternativně, při šíření endometriózy do jiných míst než do genitálu, se mohou endometriální buňky šířit uteriními žílami a lym35 fatickým systémem (hematogenní nebo lymfogenní disseminace). Také gynekologické zákroky mohou přispívat k tomuto šíření (MacSween, 1993).

Mimo disseminaci endometriálních buněk mohou citlivost žen k endometrióze určovat také jiné faktory, jako jsou genetické predispozice (Malinak et al,, 1980), stejně jako imunologické altera40 ce (Ho et al., 1997). Protože jsou endometriální buňky často pozorovány v peritoneální kapalině u všech žen v době menses, musí mít savci mechanismus, nejpravděpodobněji imunitní, kterým brání vzniku endometriózy. Obecně, endometriální buňky, které unikly imunitní reakci jedince a mají adekvátní estrogenní stimulaci, mohou proliferovat za vzniku makroskopicky viditelných lézí. Endometrióza se proto považuje za dynamický proces, při kterém se kontinuálně tvoří nové léze, zatímco existující léze mohou růst nebo mohou být destruovány imunitním systémem jedince.

Zánětlivá reakce, normálně spojená s endometriózou, mění peritoneální prostředí, protože dojde ke zvýšení objemu peritoneální kapaliny a zvyšuje se také počet a aktivita peritoneálních makro50 fágů. Proto bylo navrženo, že monocytámí/makrofágový systém má klíčovou úlohu při vzniku endometriózy. Sekreční produkty makrofágů, včetně RANTES (Homung et al., 1997), interleukinu~6 (Harada et al., 1997), interleukinu-8 (Arici et al., 1996a), TNFa (Overton et al., 1996), monocytámího chemotaktického proteinu-1 (Arici et al., 1997), byly zjištěny ve vysokých koncentracích v peritoneální kapalině žen postižených tímto onemocněním. Imunologické změny

- I CZ 302866 B6 byly prokázány u žen s endometriózou, ale nebylo zjištěno, zda jsou odpovědné za endometriózu, nebo zdajsou důsledkem zánětu způsobeného endometriózou (Rana et al., 1996).

Znalosti o endometrióze a jejím významu pro jiná onemocnění jsou stále omezené, i na diagnostické úrovni. Ačkoliv je endometrióza považována za hlavní příčinu neplodnosti, jsou studie týkající se patofyziologie onemocnění protichůdné a nejsou definitivní. Existuje Špatná korelace stupněm bolesti nebo neplodnosti a závažnosti onemocnění, protože časné leze jsou metabolicky více aktivní. Stupeň neplodnosti je vyšší než u normální populace a studie na králících prokázaly, že chirurgická indukce endometriózy vede ke snížení fertility o 75 až 25 % (Hahn et al., 1986). U pacientů s pánevní bolestí byla zjištěna endometrióza v 71 %, zatímco 84% pacientů s bolestí v pánvi a infertilitou mělo diagnostikovanou endometriózu (Koninckx et al., 1991). Obecně, neplodnost se může vyskytovat tehdy, když je endometrióza tak rozšířená, že narušuje normální vaginální strukturu, zatímco počet těhotenství je normální, když je endometrióza minimální.

Endometrióza může ovlivňovat fertilitu také jiným způsobem. Signální molekuly leukocytů, jako je interleukín-6, interferon a faktor nekrózy nádorů, jsou zvýšeny a negativně ovlivňují interakci spermie-oocyt. Bylo zjištěno, že vzorky séra od žen s endometriózou jsou embryotoxické v modelu myších embryí a že inhibují mobilitu spermií in vitro (Halme, 1991), kde tento efekt je zesílen, když se přidá faktor nekrózy nádorů a (Eisermann, 1989). Tyto studie, nicméně, neřeší problém toho, jak cytokiny ovlivňují progresi endometriózy, ale pouze ukazují efekt takových molekul na životaschopnost zárodečných a embryonálních buněk.

Hormonální a chirurgická terapie jsou dvě terapeutické modality v současnosti používané pro léčbu endometriózy. Současná farmakoterapie endometriózy vyžaduje hormonální supresi produkce estrogenů tak, aby nízké koncentrace hormonů blokovaly růst ektopické tkáně. Při léčbě neplodnosti související s endometriózou nemá hormonální terapie u pacientů s minimálním onemocněním žádný přínos, zatímco jiné studie prokázaly zvýšení počtu těhotenství (Arici et al., 1996b).

Hormonální terapie zahrnuje vysoké dávky progestagenů, kombinace estrogenů a progesteronu (za použití vysokých dávek orálních kontraceptiv, nebo OCP, v „pseudotěhotenském“ režimu), Danazol (androgenní derivát ethisteronu) a nověji GnRG agonisty. Tyto hormonální terapie jsou účinné v léčbě pánevní bolesti a indukují objektivní regresi lézí, ale mají několik nedostatků. Estrogen může stimulovat a způsobit proliferaci endometriotické tkáně, protože ta nemusí být schopna reagovat na progesteron, i pri vysokých dávkách, takže OCP může způsobit částečnou úlevu u omezeného počtu pacientů (Dawood, 1993). Progestační Činidla mohou vyvolat nepravidelné krvácení (50 %) spolu s depresí, nárůstem hmotnosti a retencí tekutin. Danazol potlačuje endometriózu různými reakcemi, včetně snížení solubilního faktoru nekrózy nádorů a, interleukinu β a CD8 v séru (Matalliotakis, 1997; Moři, 1990), inhibice de novo sterol dogenese a vytěsnění estradiolu z jeho receptorů. Danazol může zlepšit příznaky u přibližně 66 až 100 % pacientů trpících bolestí, ale procento recidiv do 4 let je přibližně 40 až 50 %. Dalšími nevýhodami terapie Danazolem jsou nárůst hmotnosti a androgenní vedlejší účinky, které způsobují to, že až 80 % pacientů vysadí tuto terapii (Barbiery, 1988). GnRH GnRH a působí prostřednictvím odstranění estrogenního podnětu pro růst pro všechny tkáně citlivé na estrogeny. Vedlejší účinky GnRH analogů souvisí zejména s hlubokou hypoestrogenemií a patří mezí ně snížená densita kostí, a k recidivám dochází až u 50 % pacientů během 5 let (Waller and Shaw, 1993).

Podle pokročilosti onemocnění může být chirurgická intervence konzervativní, pokud je žádoucí zachování fertility, nebo může být provedeno odstranění dělohy, vejcovodů a vaječníků, pokud je onemocnění závažnější. Procento těhotenství po chirurgickém zákroku je obecně mezi 35 až 65 % a proto pacientky potřebují pro dosažení těhotenství indukci ovulace a intrauterinní inseminaci (Koninckx and Martin, 1994). Klinické práce ukazují, že po laparotomii a resekci endometriózy vyžaduje až 40 % pacientek reoperaci během 5 let. I po agresivní chirurgické intervenci je recidiva bolesti způsobené endometriózou významným problémem. Mezi důvody selhání chirurgické terapie patří inkompletní resekce lézí, které buď nebyly rozpoznány, nebo byly ponechány.

-2 CZ 302866 B6

Mnoho lézí je mikroskopických a nemohou být vizualizovány, i přes zvětšení dosažené laparoskopem. Proto nelze předpokládat, že by chirurgická intervence samo o sobě vyléčila toto onemocnění (Revelli et al., 1995).

Mnoho pacientek s endometriózou tedy trpí nevýhodami tradiční terapie (včetně následků hormonální nerovnováhy, vysokého počtu recidiv a neplodnosti). Je proto důležité poskytnout alternativní léčbu endometriózy. Možným terapeutickým přístupem může být použití imunomodulačních molekul, které mohou zlepšit jak endometriotické léze, tak imunologickou situaci. Takový přístup se považuje za vhodný pro léčbu celkových příznaků (Rana et al., 1996), ale neexistují io experimentální důkazy o tom, které cytokiny (z cytokinu s alterovanou expresí při endometrióze), by mohly být cílem terapeutické intervence.

Jak již bylo řečeno, jedním z několika sekrečních produktů makrofágů účastnících se endometriotické zánětlivé reakce je faktor nekrózy nádorů (TNF). TNF, též označovaný jako kachektin, je pleiotropní cytokin uvolňovaný aktivovanými Τ-lymfocyty a makrofágy. TNF je členem cytokinové sítě interferonů, interleukinů a faktorů stimulujících kolonie, která má klíčovou úlohu v signalizací při mnoha zánětlivých a infekčních onemocněních tím, že indukuje mnoho prozánětlivých změn, včetně produkce dalších cytokinu a adhesních molekul (Fiers, 1991).

Termín „TNF“, jak je zde použit, označuje jak faktor nekrózy nádorů a, tak β, od člověka nebo zvířete, společně s přirozenými alelami TNF-α (Pennica et al., 1984). TNF-β, též označovaný jako lymfotoxin, má podobnou aktivitu, aleje produkován jinými typy buněk (lymfocyty a přirozenými zabíječi) v reakci na antigenní nebo mitogenní podněty (Gray et al., 1984).

TNF je exprimován jako zralý 17 kDa protein, který je aktivní jako trimer. Tento komplex vykazuje svou biologickou aktivitu prostřednictvím agregace receptorů na povrchu buněk, což zprostředkuje specifické účinky v různých orgánech a tkáních. V endometriu je exprese TNF závislá na místě a na menstruačním cyklu (Hunt et al., 1992) a indukuje apoptózu v endometriu pokusných zvířat (Shalaby et al., 1989). Adherence endometriálních stromálních buněk na mesotelové buňky byla statisticky významně zvýšena tehdy, když byly mesotelové buňky předem ošetřeny TNF (Zhang et al., 1993), což podporuje myšlenku, že TNF může přispívat k iniciaci a/nebo vývoji endometriózy.

TNF zprostředkuje svou aktivitu, která je nutná pro normální vývoj a funkci imunitního systému, vazbou na rodinu membránových receptorových molekul, včetně p55 TNF receptorů I, uváděného v literatuře též jako TNF-RI, a p75 TNF receptorů, uváděného v literatuře též jako TNF-RII (Bazzoni and Beutler, 1996). Dominance TNF-RI v přenosu signálu TNF je naznačena schopností agonistických protilátek specifických pro tento receptor napodobovat většinu účinků TNF (Shalaby et al., 1990). Vazbou na své membránové receptory spouští TNF signalizační kaskádu prostřednictvím cytoplasmatických mediátorů, jako je TRADD a TRAP-1 (pro TNF-RI) nebo TRAF-1 a TRAF-2 (pro TNF-RII), což vede k různým odpovědím buněk, jako je proliferace Tlymfocytů, lýza nádorových buněk in vitro, kožní nekróza, resistence na inzulín, apoptóza. Extracelulámí části obou TNF receptorů mohou být odštěpeny a tyto solubilní receptory si zachovávají schopnost vazby na TNF a inaktivace aktivity TNF tvorbou vysoce afinitních komplexů, což redukuje vazbu TNF na membránové receptory cílových buněk (Nophar et al., 1990).

V endometriu jsou koncentrace membránových TNF receptorů ovlivněny podáním estradiolu a/nebo progesteronu, což vede k dočasné expresi TNF-RI u myší, která je specifická pro určité typy buněk (Roby et al., 1996). Nicméně, tato studie, stejně jako mnoho jiných studií provede50 ných na různých modelech týkajících se endometriózy, nevyřešila reálnou úlohu TNF a TNF-RI, membránových nebo solubilních, in vivo ve vývoji endometriotických ložisek, ale pouze popisuje imunologické abnormality související s endometriózou.

-3 CZ 302866 B6

Dokument WO 94/06 476 popisuje použití antagonistů TNF k potlačení zánětlivých onemocnění, závislých na působení TNF (str. 1, řádky 15 až 17), zvláště jde o arthritidy. Antagonista TNF se volí ze skupiny, zahrnující lidský rozpustný TNFRI nebo TNFRII (str. 5, řádky 12 až 13).

Dokument WO 98/06 696 popisuje peptidylové sloučeniny, které jsou inhibitory MMP (matrix metal loproteinázy) a/nebo TNF a in vitro vyvolávají inhibici řady látek, jako jsou stromelysin kolagenáza nebo gelatináza, in vitro také vyvolávají inhibici produkce a uvolňování TNF (str. 12, řádky 13 až 14, Příklady A až C a E). Mezi onemocněními, která lze těmito látkami příznivě ovlivnit, je jmenována i endometrióza.

Eisermann a další v publikaci The effect of Tumor Necrosis Factor on Human Sperm Motility In Vitro, Journal of Andrology, sv. 10, č. 4 1989, str. 270 až 274 1989) popisují, že TNFa vyvolává významné snížení pohyblivosti spermií in vitro, což autoři považují za možný mechanismus infertility u žen s mírnou endometriózou. Možnost použití antagonistů TNF ke zmírnění endometriózy dokument neuvádí.

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález je založen na předpokladu, že antagonista TNF je schopen, díky sekvestraci cirkulujícího TNF, blokovat progresi ložisek endometriózy. Tento předpoklad je potvrzen zjištěními popsanými v příkladu, která ukazují, že antagonista TNF statisticky významně redukuje velikost ložisek podobných endometrióze v krysím pokusném modelu.

Podstatu vynálezu tvoří použití antagonisty faktoru nádorové nekrózy TNF spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem pro přípravu farmaceutického prostředku pro léčbu a/nebo prevenci endometriózy, kde antagonÍstou TNF je sekvestrační antagonista.

Popis vynálezu

Předkládaný vynález jasně ukazuje neočekávaný výsledek, že sekvestrace TNF (který je pouze jedním z několika cytokinů, jejich exprese je zvýšena v peritoneální kapalině při endometrióze), způsobená antagonismu TNF, redukuje endometriotická ložiska v krysí modelu. Tento model také demonstruje, že tento efekt je dosažen bez významného narušení hormonální rovnováhy a aktivity přirozených zabíječů. Redukce endometriotických lézt pomocí antagonistů TNF může také zlepšit plodnost, protože normalizace genitální struktury má pozitivní efekt na implantaci.

Proto je hlavním předmětem předkládaného vynálezu způsob použití antagonisty faktoru nádorové nekrózy TNF spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem pro přípravu farmaceutického prostředku pro léčbu a/nebo prevenci endometriózy, kde antagonismu TNF je sekvestrační antagonista.

Aktivní složky v prostředcích podle předkládaného vynálezu jsou antagonisté TNF. Antagonisté TNF podle předkládaného vynálezu vykazují svou aktivitu dvěma způsoby. Za prvé, antagonista se může vázat na molekulu TNF s dostatečnou afinitou a specificitou pro významnou neutralizaci epitopu TNF odpovědného za vazbu na receptor pro TNF (ty jsou zde označovány jako „sekvestrační antagonisté“). Alternativně může antagonista TNF inhibovat TNF signalizační dráhu aktivovanou povrchovým buněčným receptorem po vazbě TNF (ty jsou zde označovány jako „signalizační antagonisté“). V terapii endometriózy podle předkládaného vynálezu jsou použitelné obě skupiny antagonistů, samostatně nebo společně.

Antagonisté TNF se snadno identifikují rutinním skříňingem kandidátů na jejich efekt na aktivitu přirozeného TNF na citlivých buněčných liniích in vitro, například na lidských B-lymfocytech, ve kterých způsobuje TNF proliferaci a sekreci Ig. Testy obsahují přípravek TNF a testovaného

-4CZ 302866 B6 antagonistů v různých koncentracích, například od 0,1 do 100-násobného molámího množství TNF použitého v testu, a kontroly bez TNF nebo pouze s antagonistou (Tucci et al., 1992).

Sekvestrující antagonisté jsou výhodnými antagonisty TNF podle předkládaného vynálezu. Ze sekvestruj ících antagonistů jsou výhodné ty polypeptidy, které se váží na TNF s vysokou afinitou a mají nízkou imunogenicitu. Solubilní TNF receptory a neutralizační protilátky k TNF jsou zejména výhodné. Například, TNF-RI a TNF-RJI jsou použitelné v předkládaném vynálezu. Zkrácené formy těchto receptorů, obsahující extracelulámí domény receptorů nebo jejich funkční části, jsou ještě výhodnějšími antagonisty podle předkládaného vynálezu. Zkrácené formy TNF receptorů jsou solubilní a byly identifikovány v moči a v séru jako 30 kDa a 40 kDa TNF-inhibiční vazebné proteiny, které byly původně označovány jako TBPI a TBPII, v příslušném poradí (Engelmann et al., 1990). Deriváty, fragmenty, regiony a biologicky aktivní části receptorových molekul funkčně napodobující receptorové molekuly mohou být použity v předkládaném vynálezu. Takové biologicky aktivní ekvivalenty nebo deriváty receptorové molekuly jsou odvozeny od části uvedeného polypeptidu nebo sekvence kódující molekulu receptorů, která má dostatečnou velikost a je schopna vazby na TNF s takovou afinitou, že dojde k inhibicí nebo blokování TNF receptorů navázaného na membránu. Ve výhodném provedení je lidský TNF-RI antagonistou TNF, který je podán pacientovi. Přirozený a rekombinantní solubilní TNF receptor a způsoby jeho produkce jsou popsány v Evropských patentových přihláškách EP 308 378, EP 398 327 a EP 433 900.

Multimemí molekuly TNF receptorů a TNF imunoreceptorové fúzní molekuly a jejich deriváty nebo části jsou další příklady receptorových molekul použitelných v předkládaném vynálezu. Multimemí molekuly TNF receptorů podle předkládaného vynálezu obsahují celou nebo funkční část extracelulámí domény dvou nebo více TNF receptorů spojenou jednou nebo více polypeptidovými spojovacími skupinami. Multimemí molekuly mohou dále obsahovat signální peptid secemovaného proteinu pro řízení exprese multimemí molekuly. Tyto multimemí molekuly a způsoby jejich přípravy jsou popsány v Evropské patentové přihlášce EP 526 905.

TNF imunoreceptorové fúzní molekuly použitelné ve způsobech podle předkládaného vynálezu obsahují alespoň jednu část jednoho nebo více imunoglobulinů a celou nebo část jednoho nebo více TNF receptorů. Tyto imunoreceptorové fúzní molekuly mohou být sestaveny jako monomery nebo hetero- nebo homomultimery. Imunoreceptorové fúzní molekuly mohou být také monovalentní nebo multivalentní. TNF imunoreceptorové fúzní molekuly a způsoby pro jejich přípravu jsou popsány v Evropské patentové přihlášce EP 620 739.

Jinou třídu sekvestruj ících antagonistů použitelných ve způsobech podle předkládaného vynálezu představují anti-TNF protilátky, včetně monoktonálních, chimérických humanizovaných a rekombinantních protilátek a jejich fragmentů, které jsou charakterizovány vysoce afinitní vazbou na TNF in vivo a nízkou toxicitu. Protilátky, které mohou být použity v předkládaném vynálezu, jsou charakterizovány svou schopností umožňující jejich aplikaci pacientům po dobu dostatečnou pro dosažení dobré až vynikající regrese endometriotických lézí, zmírnění příznaků a nízkou toxicitou. Neutralizační protilátky jsou snadno získány od zvířat, jako jsou králíci nebo myši, imunizací TNF. Imunizované myši jsou zejména vhodné jako zdroj B-lymfocytů pro přípravu hybridomů, které jsou potom kultivovány za produkce velkých množství anti-TNF monoklonálních protilátek. Chimérické protilátky jsou imunoglobulinové molekuly charakterizované dvěma nebo více segmenty nebo částmi odvozenými od jiných živočišných druhů. Obecně, variabilní region chimérické protilátky je odvozen od savce jiného než je člověk, jako například z myší monoklonální protilátky, a konstantní region imunoglobulinu je odvozen od molekuly lidského imunoglobulinu. Výhodně mají oba regiony ajejich kombinace nízkou imunogenicitu, jak je možno rutině stanovit (Elliot et al., 1994). Humanizované protilátky jsou imunoglobulinové molekuly vytvořené technikami genové inženýrství, ve kterých jsou myší konstantní regiony nahrazeny lidskými konstantními regiony za zachování myších vazebných regionů pro antigen. Vzniklá myší-lidská chimérická protilátka by měla mít sníženou imunogenicitu a zlepšenou farmakokinetiku u člověka (Knight et al., 1993). Výhodné příklady vysoce afinitních monoklonál-5 CZ 302866 Β6 nich protilátek ajejich chimérických derivátů, které jsou použitelné ve způsobech podle předkládaného vynálezu, jsou popsány v Evropské patentové přihlášce EP 186 833 a PCT patentové přihlášce WO 92/16 553.

Antagonista TNF může být podán jedinci různými způsoby. Mezi vhodné způsoby patří intradermální, transdermální (například v prostředku s pomalým uvolňováním), intramuskulární, intraperitoneální, intravenosní, podkožní, orální, epidurální, lokální a intranasální. Může být použit také jakýkoliv jiný terapeuticky účinný způsob podání, například absorpce přes epitelovou nebo endotelovou tkáň nebo genová terapie, při které je pacientovi podána DNA molekula kódující antagonistu TNF (například ve vektoru), což způsobí expresi a sekreci antagonisty TNF in vivo. Dále, antagonista TNF může být podán společně s dalšími biologicky aktivními činidly, jako jsou farmaceuticky přijatelné surfaktanty, přísady, ředidla nebo jiné nosiče.

Výraz „farmaceuticky přijatelný“ označuje jakýkoliv nosič, který ne interferuje s biologickou aktivitou aktivní složky a který je netoxický pro hostitele, kterému je podán. Například, při parenterálním podání může být antagonista TNF připraven ve formě dávkové jednotky pro injekce ve vehikulu jako je salinický roztok, roztok dextrosy, sérový albumin a Ringerův roztok.

Pro parenterální (například intravenosní, podkožní, intramuskulární) podání může být antagonista TNF připraven ve formě roztoku, suspenze, emulze nebo lyofil izovaného prášku v kombinaci s farmaceuticky přijatelným vehikulem (například vodou, salinickým roztokem dextrosy) a přísadami, které udržují izotonicitu (jako je například manitol) nebo chemickou stabilitu (jako jsou konzervační činidla a pufry). Prostředek je sterilizován běžnými technikami.

Biologická dostupnost antagonisty TNF může být také zlepšena pomocí konjugačních postupů, které zvyšují poločas molekuly v lidském těle, například vazbou molekuly na polyethylenglykol, jak je popsáno v PCT patentové přihlášce WO 92/13 095.

Terapeuticky účinné množství antagonisty bude záviset na mnoha proměnných, včetně typu antagonisty, afinity antagonisty pro TNF, jakékoliv residuální cytotoxické aktivity antagonisty, způsobu podání, klinického stavu pacienta (včetně požadavku udržení netoxických koncentrací aktivity přirozeného TNF), přítomnosti více míst pro TNF v sekvestračním činidle, například na protilátkách.

Termín „terapeuticky účinné množství“ označuje takové množství antagonisty TNF, které po podání vede k inhibici biologické aktivity TNF. Dávka podaná jedinci, v jedné nebo ve více dávkách, závisí také na různých faktorech, včetně farmakokinetiky antagonisty TNF, způsobu podání, stavu a charakteristikách pacienta (pohlaví, věk, tělesná hmotnost, zdravotní stav, velikost), rozsah příznaků, současné medikace, frekvence podávání léčby a požadovaného efektu. Úprava dávek je dobře známá odborníkům v oboru, stejně jako in vitro a in vivo metody pro stanovení inhibice TNF u jedince.

Protože maximální tolerovaná dávka TNF v klinických studiích na lidech je v rozsahu do přibližně 25 pg/m² tělesného povrchu/24 hodin, nepřesahuje dávka antagonisty obvykle dávku, která je vypočtena pro neutralizaci tohoto množství TNF. V souladu s tím je molámí dávka antagonisty od přibližně 0,001-násobku do 10-násobku maximální tolerované molámí dávky TNF, ačkoliv, jak bylo uvedeno výše, je dávka předmětem terapeutické úvahy.

Dále, data získaná v klinických studiích, kde bylo různými protokoly demonstrováno zvýšení koncentrace TNF v peritoneální kapalině u žen s endometriózou (Eisermann et al., 1988; Halme, 1991; Overton et al., 1996), mohou být také užitečné při stanovení účinné dávky antagonisty TNF.

Obvykle je denní dávka aktivní složky od přibližně 0,01 do 100 mg na kg tělesné hmotnosti. Pro získání požadovaných výsledků se obvykle podává 1 až 40 mg/kg/den rozděleně do několika

-6CZ 302866 B6 dávek nebo v prostředku se zpomaleným uvolňováním, Druhá nebo další aplikace může být provedena za použití stejné, nižší nebo vyšší dávky, než byla iniciální dávka podaná jedinci. Druhá nebo další aplikace může být provedena během nebo před relapsem endometriózy nebo souvisejících příznaků. Termín „relaps“ nebo „recidiva“ označují objevení se jednoho nebo více příznaků endometriózy.

Antagonista TNF může být aplikován profylakticky nebo terapeuticky jedinci před, současně snebo sekvenčně s jinými terapeutickými režimy nebo činidly (například v režimech obsahujících více léčiv), v terapeuticky účinném množství, zejména při léčbě neplodnosti. Antagonisté TNF, které jsou podány simultánně s jinými terapeutickými činidly, mohou být podány ve stejném nebo v jiném prostředku. Konkrétně, když je léčeným onemocnění neplodnost spojená s endometriózou, tak mohou být podány biologicky aktivní lidský choriový gonadotropin (hCG), luteinizační hormon (LH) nebo hormon stimulující folikuly (FSH), buď přirozená vysoce přečištěné, nebo rekombinantní. Takové molekuly a způsoby jejich přípravy jsou popsány v Evropských patentových přihláškách EP 160 699, EP 211 894 a EP 322 438.

Předkládaný vynález bude nyní dokreslen následujícím příkladem, který nijak neomezuje rozsah vynálezu, a připojenými výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Obr. 1 ukazuje efekty Antide (2 mg/kg, podkožně každé 3 dny), rekombinantní ho solubilního TNF (10 mg/kg, s.c„ aplikace ve dvou denních dávkách po dobu 1 týdně), na velikost ložisek u krys s experimentální endometriózou 2 dny a 9 dní po poslední léčbě. Tato data, která byla získána za použití 6 zvířat na skupinu pro první dobu utracení zvířat a 5 zvířat na skupinu pro druhou dobu utracení zvířat, představují průměrné procento inhibice ± SEM.

Obr. 2 ukazuje efekty rekombinantního solubilního TNF (10 mg/kg, s.c., aplikace ve dvou denních dávkách po dobu 1 týdně) a Antide (2 mg/kg, podkožně každé 3 dny), na NK aktivitu krysích buněk sleziny proti YAC buňkám (uvolňování ⁵¹Cr) 2 dny (panel A) a 9 dnů po poslední léčbě (panel B). Data představují průměrné procento lýzy ± SEM.

Obr, 3 ukazuje efekty rekombinantního solubilního TNF (10 mg/kg, s.c., aplikace ve dvou denních dávkách po dobu 1 týdně) ve srovnání s kontrolou a Antide (2 mg/kg, podkožně každé 3 dny), na sérovou koncentraci estrádiolu 17β u krys s experimentální endometriózou. Data představuj í průměrné koncentrace estradiolu-17p ± SEM.

Příklady provedení vynálezu

Materiály a metody

Zvířata: Samice Sprague-Dawley krys (250 až 275 g) byly zakoupeny od Charles River Italia (Calco, Lecco, Italy). Zvířata byla chována za následujících experimentálních podmínek: teplota 22+2 °C, relativní vlhkost 55+10 %, ventilace 15+3 výměn vzduchu za hodinu s filtrací na HEPA 99,997 % filtrech a osvětlením s 12 hodinovým cyklem (7,00 až 19,00). Před pokusem se zvířata nechala aklimatizovat za těchto podmínek po dobu alespoň jednoho týdne. Zvířata byla krmena ad libitum standardními peletami.

Testované léky: Antide byl připraven a dodán Bachem (Califomia, USA). Lidský rekombinantní solubilní TNFRI použitý v příkladu měl sekvenci odpovídající segmentu 20-180 lidského TNFRJ (Nophar et al., 1990) a byl připraven v CHO buňkách a byl získán od Interpharm Laboratory Ltd. (Izrael) pod jménem r-h TBP-1.

-7CZ 302866 B6

Materiály: Materiál pro buněčnou kulturu byl zakoupen od Gibco BRL, Life Technologies (Paisley, UK). Estradiol 17—β RIA kit byl zakoupen od DPC (Los Angeles, CA, USA), Inoketam byla zakoupena od Virbac (Carros, FR), [^5lCr)-chroman sodný byl zakoupen od NEN Dupont (Boston, MA, USA). Rompun byl zakoupen od Bayer AG (Leverkusen, DE). Hedvábné stehy 7,0 byly zakoupeny od Ethicon (Pomezia, IT).

Experimentální model endometriózy u krys. Pro výzkum efektu rekombinantního solubilního TNF-R1 u endometriózy se použil drive popsaný model s drobnými modifikacemi (Jones, 1987). V anestezii Inoketamen/Rompunem se autologní fragment endometriální tkáně (délky 1 cm) resekoval z pravého děložního rohu a vložil se do PBS o teplotě 37 °C. Uterinní segment se otevřel longitudinální incisí a 5x5 mm řez se transplantoval, bez odstranění myometria, na vnitřní povrch stěny břišní pomocí neabsorbovatelných hedvábných stehů na čtyřech rozích.

Výzkum efektů studovaných léků v experimentálních modelech endometriózy. Experimentální endometrióza byla chirurgicky indukována u anestezovaných krys způsobem popsaným výše. Dále, jiné skupině krys byl odstraněn podobný fragment jednoho děložního rohu, ale byl u nich transplantován 5x5 mm čtvereček tuku obklopujícího dělohu (falešně operovaná skupina). Další skupina krys, u které nebyl proveden žádný chirurgický zákrok, byla normální kontrolní skupinou. Tři týdny pro indukci endometriózy se u zvířat provedla druhá laparotomie (laparotomie před léčbou) pro určení velikosti a životaschopnosti ektopické endometriální tkáně. Povrchová plocha (délka x šířka) se měřila pomocí kaliperu a zaznamenala se. Zvířata s životaschopnými transplantáty se přidělila do daných léčebných skupin, jak je popsáno v tabulce 1, tak, že na konci pokusu bylo použito šest zvířat na skupinu v době prvního utracení a pět zvířat na skupinu v době druhého utracení. Léčba byla zahájena po 1 týdnu pro zotaveni. Kontrolním skupinám byl podán pouze salinický roztok; jiné skupině byly podávány tri podkožní injekce Antidu (2 mg/kg) každé 3 dny v režimu, o kterém bylo dokázáno, že potlačuje ovariální a hypothalamíckou aktivitu (Sharpe et al., 1990). Další skupině bylo podáváno 10 mg/kg rekombinantního solubilního TNFRl, ve dvou denních dávkách, po dobu 1 týdne. ^V

Transplantace endometria	Léčba	Dm	(Γ léčby¹	Dny ,1 utraceni
Ne	salinický roztok	28	až 34	36, 43
falešně operované	salinický roztok	28	až 34	36, 43
Ano	salinický roztok	28	až 34	36, 43
Ano	Antide (2 mg/kg)	28	až 34	36, 43
Ano	Rekombinantní solubilní TNF-RI (10 mg/kg ve dvou denních dávkách)	28	až 34	36, 43

¹ od dne chirurgické transplantace (den 1)

V uvedenou dobu utracení (2 a 9 dnů po poslední terapii, tj. 36 a 43 dnů po chirurgické transplantaci) se zvířata uvedla do anestezie, z břišní aorty se odebraly vzorky krve, sérum se separovalo a uskladnilo se při -20 °C do analýzy na koncentraci 17-p-estradiolu. Sleziny se odebraly pro měření aktivity přirozených zabiječů (NK buněk). Plocha endometriotických ložisek se měřila v každé době utracení a pro normalizaci dat se procentuální variace vůči hodnotě při laparotomii před léčbou vypočítala podle následujícího vzorce:

-8CZ 302866 B6 (X-Xo)

-x 100

Xo kde Xo je velikost v době laparotomie před léčbou a X je velikost v době utracení. Potom se vypočetla průměrná hodnota procentuální variace v každé skupině.

Určení aktivity NK buněk. Aktivita NK buněk se určila za použití testu uvolňování ⁵¹ Cr. Myší lymfomové YAC-1 buňky se získaly během fáze exponenciálního růstu a promyly se jedenkrát médiem (RPMI 1640 obsahující pěnicilin/streptomycin, L-glutamin a 10% teplem inaktivované fetální telecí sérum). Buněčná peleta se inkubovala s 100 pCi [^5,Cr]-chromanu sodného při teplotě 37 °C, 5% CO2 po dobu 2 hodin. Buňky se potom promyly 3-krát 10 ml testovacího média, resuspendovaly se v požadované koncentraci a přidaly se na testovací plotnu ke krysím splenocytům. Ty se resuspendovaly v testovacím médiu v požadované koncentraci (2xl0⁶/ml) a provedla se sériová ředění v testovacím médiu ve trojím provedení v jamkách s U-dnem na 96-jamkové plotně a potom se přidaly cílové buňky značené ⁵¹Cr. Cílové buňky značené ⁵¹Cr (5xl0³) se přidaly do každé jamky testovací plotny a pro každý vzorek se testovaly tři poměry efektorových ku cílovým buňkám (200:1, 100:1 a 50:1). Plotna obsahující směs efektorových a cílových buněk se odstředila při 200 x g po dobu 4 minut a potom se inkubovala při 37 °C, 5% CO2 po dobu 4 hodin. Po dalším odstředění plotny při 200 x g po dobu 4 minut se 20 μΐ supematantu z každé jamky přeneslo na filtr ze skleněného vlákna a β-kamerou se hodnotila asociovaná radioaktivita. Procento lýzy se vypočítalo následujícím způsobem:

Cpm vzorku“Cp Hlspont

-X 100

Cpmceikem—Cpmgpont.

kde cpmvzorku⁼ průměrné uvolnění ^5ICr za přítomnosti efektorových buněk;

cpm_spont. = průměrné uvolnění ⁵¹Cr z cílových buněk za přítomnosti kultivačního média; cpm_cc!k_cm = průměrné uvolnění ⁵¹Cr z cílových buněk za přítomnosti 1% Triton-XlOO,

Stanovení 17-B-estradiolu. Sérové koncentrace 17-B-estradiolu byly učeny za použití komerčně dostupného kitu po kvantifikaci estradíolu v séru bez kroku extrakce (DPC, Los Angeles, CA, USA). Stručně, estradiol značený ^,25I soutěží s estradiolem ve vzorku séra o protilátky. Po inkubaci se separace navázaného a volné estradíolu provede dekantováním.

Zkumavka se potom odečítá v gamma-čítači (LKB-Pharmacia Wallak) a hodnoty jsou nepřímo úměrné množství estradíolu ve vzorku séra. Kvantita estradíolu ve vzorcích se určí srovnáním hodnot s kalibrační křivkou. Antisérum je vysoce specifické pro estradiol, s relativně nízkou zkříženou reaktivitou s jinými přirozenými steroidy. Vzorky z jednoho pokusu se analyzují v jednom imunotestu.

Statistická analýza. Statistická významnost rozdílů pozorovaných mezi léčebnými skupinami se hodnotila za použití ANOVA z Statgraphic Plus® softwaru (verze 1.4). Provedl se Tukeyův test (p<0,05).

Výsledky

Efekty rekombinantní ho solubilního TNF-RI při experimentální endometrióze

-9CZ 302866 B6

Úspěšný růst a vývoj chirurgicky transplantované endometriální tkáně u krys je pokusným modelem, který byl použit pro výzkum některých aspektů endometriózy, které nemohou být úspěšně studovány u člověka (Dudley et al., 1992). Dřívější studie provedené na pokusné endometrióze u krys ukázaly, že Antide účinkuje správně jako pozitivní kontrola (Sharpe et ak, 1990).

V popsaném příkladu byl efekt Antide srovnáván, z hlediska rozměru transplantátu před a po léčbě, s efektem rekombinantního solubilního TNF-RI, jak je uvedeno v tabulce II.

Léčba	Dávka (mg/kg)	Doba hodnoceni po poslední léčbě (dny)	Průměr ± SEM pro hodnoty	Průměr ± SEM pro hodnoty po léčbě (cm²)
před (cm²)	léčbou
Salinický roztok		2	1,45	± 0,41	1,18 ± 0,15
Solubilni TNF-RI	10	2	1,43	± 0,38	0,77 ± 0, 09
Antide	2	2	1,43	± 0,34	0,08 ± 0,02
Salinický roztok		9	1,28	± 0,24	0,97 ± 0,11
Solubilni TNF-RI	10	9	1,42	± 0,38	0,54 ± 0,19
Antide	2	9	1,41	± 0,32	0,19 ± 0,09

io Výsledky jsou uvedeny na obr. 1 jako průměrná procentuální inhibíce transplantovaných fragmentů endometria (jak bylo vypočteno způsobem uvedeným výše).

Antide byl účinný v redukci velikosti endometriotických ložisek (obr. 1), včetně téměř kompletních (94 a 88% ve srovnání s původními rozměry) a statisticky signifikantních (p<0,05, ANOVA a Tukeyův test) remisí v obou sledovaných dobách po přerušení terapie. 1-týdenní léčba lidským rekombinantním solubilním TNF-RI (lOmg/kg, ve dvou denních dávkách) vedla k statisticky významnému zmenšení velikosti (33 a 64% ve srovnání s původními rozměry, v příslušném pořadí) endometriotických ložisek v obou sledovaných dobách, ale statisticky významné (p<0,05, ANOVA a Tukeyův test) bylo toto zmenšení pouze ve dnu 9. Ložiska nebyla pozorována u faleš20 ně operovaných zvířat v žádnou dobu.

Hodnocení aktivity NK buněk

Aktivita NK buněk byla hodnocena in vitro testem provedeným s buňkami sleziny proti YAC buňkám a neukázala žádný rozdíl mezi skupinami (obr. 2), což je v souladu s pozorováním na paviánech, kde nebyl pozorován rozdíl v antiendometriální cytotoxicitě a aktivitě NK buněk u zvířat s a bez endometriózy (D'Hooghe et al., 1995). Toto pozorování je v protikladu s pozorováním u člověka, kde byla popsána snížená aktivita NK buněk u pacientů s endometriózou, s významnou korelací mezi sníženou aktivitou peritoneálních NK buněk a závažnosti endometriózy (Oosterlynck et al., 192).

- 10CZ 302866 B6

Hodnocení sérového 17-p-estradiolu

Sérové koncentrace 17-β—estradiolu byly měřeny radioimunotestem v obou testovaných dobách. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn ve skupině léčené Antidem ve srovnání s neléčenými kontrolami v den 9. Žádný statisticky významný rozdíl nebyl pozorován pro rekombinantní solubilní TNF-RI při srovnání s kontrolami (obr. 3; p<0,05, ANOVA a Tukey test).

Závěr

V krysím pokusném modelu endometriózy poprvé podání antagonisty TNF, solubilní formy TNF-RI, jasně dokazuje potenciální účinnost této cytokinové, nehormonální terapie tohoto patologického stavu. Proto představují antagonisté TNF alternativu k existujícím způsobům léčby ve smyslu snížení nežádoucích účinků. Tyto výsledky ukazují na možné použití antagonistů TNF v léčbě neplodnosti asociované s endometriózou.

Odborníkům v oboru budou jasné mnohé varianty specifických provedení předkládaného vynálezu, které zde byly popsány. Tyto a všechny další varianty spadají do rozsahu připojených patentových nároků.

Odkazy

Arici, A., Tazuke, S. I., Attar, E., Kliman, H. J., and Olivě, D. L., 1996a, Mol. Hum. Reprod, 2, 40—45.

Arici, A., Oral, E., Bukulmez, O., Duleba, A., Olivě, D. L., and Jones, E. E,, 1996b, Fertil. Steril. 65, 603-607.

Arici, A., Oral, E., Attar, E., Tazuke, S. I., and Olivě, D. L., 1997, Fertil. Steril. 67, 1065-1072. Barbieri, R. L., 1988, N. Engl. J. Med. 318, 512-514.

Bazzoni, F. and Beutler, B., 1996, N. Engl.J.Med. 334, 1717-1725.

Cheung, A. N., 1996, Curr. Opin. Obstet. Gynecol. 8,46-51.

D'Hooghe, T. M., Scheerlinck, J. P., Koninckx, P. R., Hill, J. A., and Bambra, C. S., 1995, Hum. Reprod. 10, 558-562.

Dawood, Μ. Y., 1993, Int. J. Gynaecol. Obstet. 40 (Suppl.), S29-42.

Dudley, D. J., Hatasaka, Η. H., Branch, D. W., Hammond, E., and Mitchell, M. D., 1992, Am. J. Obstet. Gynecol. 167, 1774-1780.

Eisermann, J., Gast, M. J., Pineda, J., Ódem, R. R., and Collins J. L., 1988, Fertil. Steril. 50, 573579.

Eisermann, J., Register, K. B., Strickler, R. C., and Collins J. L., 1989, J. Androl. 10, 270-274.

Elliott, M. J., Maini, R. N., Feldmann, M., Long-Fox, A,, Charles, P., Biji, H., and Woody, J, N., 1994, Lancet344, 1125-1127.

Engelmann, H.,Novick, D., and Wallach, D., 1990, J. Biol. Chem. 265, 1531-1536.

Fiers, W., 1991, FEBS Lett. 285, 199-212.

Gray, P. W., Aggarwal, B. B., Benton, C. V., Bringman, T. S., Henzel, W. J., Jarrett, J. A., Leung, D. W„ Moffat, B., Ng. P., and Svedersky, L. P., 1984, Nátuře 312, 721-724.

Hahn, D. W., Carraher, R. P., Foldesy, R. G., and McGuire, J. L., 1986, Am. J. Obstet. Gynecol. 155,1109-1113.

Halme, J., 1991, Ann. N.Y. Acad. Sci. 622,266-274.

Harada, T., Yoshioka, H., Yoshida, S., Iwabe, T., Onohara, Y., Tanikawa, M,, and Terakawa, N., 1997, Am. J. Obstet. Gynecol. 176, 593-597.

Ho, Η. N., Wu, Μ. Y., and Yang, Y. S., 1997, Am. J. Reprod. Immunol. 38, 400-412.

- 11 CZ 302866 B6

Hornung, D., Ryan, L. P., Chao, V. A., Vigne, J. L., Schriock, E. D., and Taylor, R. N., 1997, J. Clin. Endocrinol. Metab. 82, 1621-1628.

Hunt, J. S., Chen, H. L., Hu, X. L., and Tabibzadeh, S., 1992, Biol. Reprod. 47, 141-147.

Jones, R. C., 1987, Acta Endocrinol. (Copenh.) 114, 379-382.

Knight, D. M., Trinh, H., Le, J., Siegel, S., Shealy, D., McDonough, M., Scallon, B., Moore, M. A., Vilcek, J., and Daddona, P., 1993, Mol. Immunol. 30, 1443-1453.

Koninckx, P. R., Meuleman, C., Demeyere, S., Lesaffre, E., and Comillie, F. J., 1991, Fertil. Steril. 55, 759-765.

Koninckx, P. R. and Martin, D., 1994, Gurr. Opin. Obstet. Gynecol. 6, 231-241.

MacSween, R. N. M., 1993, Muir s Textbook of pathology, 13^lh ed. (Whaley K.; ISBN 0-34055145-3), 1024-1025.

Malinak, L. R., Buttram, V. C. J., Elias, S,, and Simpson, J, L., 1980, Am. J. Obstet. Gynecol. 137, 332-337.

Matalliotakis, L, Neonaki, M., Zolindaki, A., Hassan, E., Georgoulias, V., and Koumantakis, E., 1997, Int. J. Fertil. Womens. Med. 42, 211-214.”

Moři, H., Nakagawa, M., Itoh, N., Wada, K., and Tamaya, T., 1990, Am. J. Reprod. Immunol. 24, 45-50.

Nophar, Y., Kemper, O., Brakebusch, C., Englemann, H., Zwang, R., Aderka, D., Holtmann, H., and Wallach D., 1990, EMBO J. 9,3269-3278.

Oosterlynck, D. J., Meuleman, C., Waer, M., Vandeputte, M., and Koninckx, P. R., 1992, Fertil. Steril. 58, 290-295.

Overton, C.. Femandez-Shaw, S., Hicks, B., Barlow, D., and Starkey, P., 1996, Hum Reprod. 11, 380-386.

Pennica, D., Nedwin, G. E., Hayflick, J. S., Seeburg, P. H., Derynck, R., Palladino, M. A., Kohr, W. J., Aggarwa 1, B. B., and Goeddel, D. V., 1984, Nátuře, 312, 724-729.

Rana, N., Braun, D. P., House, R., Gebel, H., Rotman, C., and Dmowski, W. P., 1996, Fertil. Steril. 65, 925-930.

Revelli, A., Modoti, M., Ansaldi, C., and Massobrio, M., 1995, Obstet. Gynecol. Surv. 50, 747754.

Roby, K. F., Laham, N., and Hunt, J. S., 1996, J. Reprod. Fertil. 106, 285-290.

Shalaby, M. R., Laegreid, W. W., Ammann, A. J., and Liggirr, H. D., 1989, Lab. Invest. 61, 564570.

Shalaby, M. R., Sundán, A., Loetscher, H., Brockhaus, M., Lesslauer, W., and Espevik, T., 1990, J. Exp. Med. 172, 1517-1520.

Sharpe, K. L., Bertero. M. C., and Vemon, M. W., 1990, Prog. Clin. Biol. Res. 323, 449-58

Tucci, A., James, H., Chicheportiche, R., Bonnefoy, J. Y,, Dayer, J. M., and Zubler, R. H., 1992, J. Immunol. 148,2778-2784.

Waller, K. G. and Shaw, R. W., 1993, Fertil. Steril. 59, 511-515.

Zhang, R. J., Wild, R. A., and Ojago, J. M., 1993, Fertil. Steril. 59, 1196-1201.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Použití antagonisty TNF spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem pro přípravu farmaceutického prostředku pro léčbu a/nebo prevenci endometriózy, kde antagonistou TNF je sekvestrační antagonista.
2. Použití antagonisty TNF spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem pro přípravu farmaceutického prostředku pro zlepšení implantace a úspěšnosti oplodnění snížením poškození endometria, kde antagonistou TNF je sekvestrační antagonista.
3. Použití podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, při němž sekvestračním antagonistou TNF je polypeptid, schopný se vázat na specifický epitop TNF tak, že TNF se nadále nemůže vázat na membránový receptor pro TNF.
4. Použití podle nároku 3, při němž sekvestračním antagonistou TNF je molekula receptoru, její derivát nebo fragment, který se váže na TNF.
5. Použití podle nároku 4, při němž molekula receptoru se volí ze skupiny, zahrnující TNF-RI a TNF-RII.
6. Použití podle nároku 4, při němž molekula receptoru je extracelulámí doména TNF-RI.
7. Použití podle nároku 4, při němž molekula receptoru je lidský rozpustný rekombinantní TNF-RI.
8. Použití podle nároku 4, při němž molekula receptoru je multimemí molekula TNF receptoru nebo její funkční část.
9. Použití podle nároku 8, při němž multimemí molekula receptoru TNF obsahuje celé nebo funkční části dvou nebo většího počtu extracelu lamích domén receptoru TNF, navázaných přes jeden nebo větší počet polypeptidových spojovníků.
10. Použití podle nároku 4, při němž molekula receptoru je imunoreceptorová fúzní molekula nebo její funkční část.
11. Použití podle nároku 10, při němž imunoreceptorová fúzní molekula zahrnuje celý TNF receptor nebo jeho funkční část a imunoglobulinový řetězec.
12. Použití podle nároku 1 nebo 2, při němž sekvestračním antagonistou TNF je protilátka proti TNF nebo její fragment.
13. Použití podle nároku 12, při němž se protilátka volí ze skupiny zahrnující chimémí monoklonální protilátky, humanizované monoklonální protilátky nebo jejich fragmenty.