CZ302327B6 - Nukleosidový analog s karboxamidinem modifikovanou bází a jeho použití - Google Patents

Abstract

Nukleosidový analog s karboxamidinem modifikovanou bází vzorce I, který má L- nebo D-konfiguraci, pro použití pri lécení stavu pacienta, konkrétne pro lécení HCV infekce a HBV infekce.

Description

Nukleosidový analog s karboxamídinem modifikovanou bází a jeho použití

Oblast techniky

Předložený vynález se týká oblasti nukleosidového analogu s karboxamídinem modifikovanou bází, který má D-konfiguraci a který je užitečný pro použití při léčení stavu pacienta, například pacienta s HCV infekcí nebo HBV infekcí.

io

Dosavadní stav techniky

Ribavirin (l-p-D-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamid) je nukleosidový analog, který vykazoval účinnost při léčení virových onemocnění, a to jak při monoterapii (respirační syncii5 ciátní virus. Halí B. C„ McBride J. T., Walsh E. E., Bell D. M., Gala C. L., Híldreth S., Ten Eyck

L. G. a Halí W. J.: „Aerolised ribavirin treatment on infants with respirátory syncytial viral infection“, X Engl. J. Med. 1998, 308, 1443 až 1447), tak při kombinaci terapii s interferonemalfa (virus hepatitidy C, Reichard O„ Norkrans G., Fryden A., Braconier J.-H., Sonnerborg A., Weiland O.: „Randomized, double blind, placebo controlled trial of interferon alpha 2B with and without ribavirin for chronic hepatitis C“, Lancet 1998, 351, 83 až 87). Nedávno popsané studie ukazují, že in vivo užitečnost ribavirinu může pocházet nejen z přímé inhibice virové replikace, ale také z jeho schopnosti zvyšovat imunitu vyvolanou T-buňkami (Hultgren C., Mílích D. R., Weiland O., S&llberg M.: „The antiviral compound ribavirin modulates the T helper Type 1/Type 2 subset balance in hepatitis B and C virus-speciflc immune responses“, J. Gen. Virol. 1998, 79,

2381 až 2391, Ning Q., Brown D., Parodo I, Cattral M., Fung L„ Gorczynskí R., Cole E„

Fung L., Ding J. W„ Liu M. F„ Rotsstein O., Phillips M. a Levý G,: „Ribavirin inhibits viralinduced macrophage production of tumor necrosis factor, Ínterleukin-1, procoagulant activity fg!2 prothrombinase and preserves Thl cytokine production but inhibits Th2 cytokine response“, J. Immunol. 1998, 160, 3487 až 3493; Martin M. J., Nasva S., Quiroga J. A., Pardo M. a Carreno

V.: „Effects of the ribavirin-interferon alpha combination on cultured peripheral Jňood mononuclear celíš from chronic hepatitis C patients, Cytokine 1998, 79, 2381 až 2391. Tento imunomodulační účinek ribavirinu je demonstrovatelný in vitro měřením hladin cytokinů typu 1 produkovaných aktivovanými T buňkami jak u lidí, tak u myší (Tam R. C„ Pai B„ Bard J., Lim C„ Averett D. R., Phan LL T. a Milovanovic T.: „Ribavirin polarizes human T cells responses towards a Type 1 cytokine profile“, J. Hepatol. 1999, 30, 376 až 382) a dalšími měřeními. Indukce cytokinů typu l ribavirinem je funkčně významná in vivo u myších systémů (Tam R. C., Lim C„ Bard J. a Pai B.: „Contact hypersensitivity responses following ribavirin treatment in vivo are influenced by Type 1 cytokine polarization, regulation of IL-10 expression and costimulatory signaling“, J. immunol. 1999,163, 3709 až 3717).

Savčí imunitní systémy obsahují dvě hlavní třídy lymfocytů: B lymfocyty (B buňky), které pocházejí z kostní dřeně, a T lymfocyty (T buňky), které pocházejí z brzlíku. B buňky jsou většinou zodpovědný za humorální imunitu (tj. tvorbu protilátek), zatímco T buňky jsou většinou zodpovědný za imunitu zprostředkovanou buňkami.

T buňky jsou obecně děleny na dvě podskupiny, pomocné T buňky a cytotoxické T buňky. Pomocné T buňky aktivují další lymfocyty, včetně B buněk a cytotoxických T buněk, a makrofágy uvolňováním rozpustných proteinových mediátorů nazývaných cytokiny, které jsou zahrnuty v imunitě zprostředkované buňkami. Lymfokiny, jak se zde používají, jsou podřadou cytokinů.

Také pomocné T buňky jsou obecně děleny na dvě podtřídy, na typ 1 a typ 2. Buňky typu 1 produkují interleukin 2 (IL-2), nádorový nekrotický faktor (TNFa) a interferon gama (IFNy) a jsou primárně zodpovědné za imunitu zprostředkovanou buňkami, jako je hypersenzitivita zpožděného typu a protivírová imunita. Naproti tomu buňky typu 2 produkují interleukiny, 1L-4, ÍL-5, IL55 6, ÍL-9, IL-10 a 1L-13, a jsou primárně zahrnuty při asistování u humorálních imunitních odpo- I CZ 302327 B6 vědí, jako jsou ty, které lze vidět v odpovědi na alergeny, např. zapínající IgE a lgG4 protilátkový isotyp (Mosmann; Annu. Rev. Immunol. 1989, 7, 145 až 173).

Pojmy „odpovědi“ typu 1 a typu 2, jak jsou zde používány, jsou míněny tak, že zahrnují celý roz5 sah účinků pocházejících z indukce lymfocytů typu 1, respektive typu 2. Mimo jiné, mezi takové odpovědi patří variace v produkcí odpovídajících cytokinů transkripcí, translací, sekrecí a možná dalšími mechanismy, zvýšená proliferace odpovídajících lymfocytů a další účinky související se zvýšenou produkcí cytokinů, včetně účinků na motilitu.

io Patenty US 5 518 253 a US 6 423 695, z nichž každý je zde zahrnut jako odkaz, týkají se aspektů našich nedávných objevů zahrnujících účinek různých nukleosidů (které jsou zde definovány tak, že zahrnují deriváty a analogy přírodních nukleosidů) na vzájemně selektivně modulované odpovědi lymfocytů. Mimo jiné jsme ukázali, že jak odpovědi typu 1, tak odpovědi typu 2 mohou být selektivně potlačeny zatímco další je buď indukovány, nebo ponechána relativně neovlivněna, a buď odpovědi typu 1, nebo odpověď typu 2 může být selektivně indukována, zatímco další je buď potlačena, nebo ponechána relativně neovlivněna. Objevili jsme také překvapující skutečnost, že některé nukleosidy účinné při selektivní modulaci odpovědí typu 1 nebo typu 2 mají navzájem tendenci mít bimodální účinek. Mimo jiné, některé nukleosidy, které mají tendenci obecně potlačovat nebo indukovat jak aktivitu typu 1, tak aktivitu typu 2 v relativně vyšších dáv2o kách mají tendenci selektivně modulovat navzájem typ 1 a typ 2 v relativně nižších dávkách.

Bylo ukázáno, že Viramidine™ (hydrochlorid Ι-β-D-ribofuranosy 1-1,2,4-triazo 1-3-karboxamidu) je účinný u deseti různých virů, přičemž tato účinnost je srovnatelná s Ribavirinem. (Witkowski J. T., Robins G. P., Khare G. P. a Sidwell R. W.: J Med. Chem. 1973, 16, 935 až

9 3 7; Sidwell R. W., Huffman J, H., Bamard D. L. a Pifat D. Y.: Antiviral Research 1988,10, 193 až 208; Gabrielsen B., Phelan M. J., Barthel-Rosa L., See C., Huggins J. W., Kefauver D. F., Monath T. P., Ussery M. A., Chmurný G. N., Schubert E. M., Upadhya K., Kwong C„ Carter D. A., Secrist III J. A., Kirsi J. J., Shannon W. M., Sidwell R. W„ Kini G. D. a Robins R. K.: J. Med. Chem. 1992, 35, 3231 až 3238). Vedle toho Viramidine™, podobně jako Ribavirin, je inhi30 bilprem IMP dehydrogenasy (Willis R. C., Robins R, K. a Seegmiller J. E.; Molecular Pharmacrfíógy 1980, 18, 287 až 295). Předběžné toxikologické inhibitorem IMP dehydrogenasy (Willis **Ř. C„ Robins R. K. a Seegmiller J. E.: Molecular Pharmacology 1980,18, 287 až 295). Předběžné toxikologické studie dále ukazují na to, že Viramidine™ je méně toxický než ribavirin (Pifat D. Y., Sidwell R. W. a Canonico P. G.: Antiviral Research 1988, 9, 136.). Také nedávné studie v naší laboratoři (Tam R. a Ramasamy K.; ICN Pharmaceuticcals, lne., nepublikované výsledky, 1999.) ukázaly, že Viramidine™ a ribaviron vykazovaly podobné imunomodulační účinky. Tyto výsledky spojené s nízkou biologickou dostupností a toxicitou související s ribavirinem nás přiměly nejen vyvinout Viramidine™ pro další virová onemocnění, ale také připravit další deriváty Viramidinu , včetně syntézy proléčiv Viramidinu™, a vyhodnotit je jako potenciální protivirová činidla.

Účinek dalších sloučenin typu nukleosidových analog na selektivně modulované lymfocytové odpovědi navzájem mezi sebou nebyly před tím studovány ani nebyly dokumentovány. Objevily jsme, že bimodální účinek nebo selektivní modulace odpovědí typu 1 a typu 2 navzájem mezi sebou se vyskytuje také po podání jiných sloučenin typu nukleosidových analogů, jako jsou formy proléčiv těchto sloučenin.

Existuje mnoho bariér, které se musí překonat pří vyvíjení biologicky aktivních sloučenin na klinicky užitečná činidla. Mnohé biologicky aktivní sloučeniny se nikdy nestaly klinicky užiteč50 nými činidly kvůli jejich nežádoucím biofarmaceutickým vlastnostem, mezi které patří nízká biologická dostupnost díky nízké permeabilítě biologickými bariérami, jako je krevní mozková bariéra (BBB) a intestinální bariéra. 1 když biologickou dostupnost léčiva ovlivňuje mnoho faktorů, možná jedním z faktorů, se kterými se neobvykleji setkáváme, které brání pronikání léčiv biologickými bariérami, jsou nežádoucí fyzikálněchemické vlastnosti (např. náboj, lipofilnost, potenciál vodíkové vazby, velikost) mnoha léčiv. Optimalizace fyzikálně-chemických vlastností

-2 CZ 302327 B6 (náboje, lipofilnosti, potenciálu vodíkové vazby, velikosti) léčívaje možná nejpravděpodobnější obecnou strategií pro usnadnění transportu léčiv takovými membránovými bariérami.

Pro optimalizování íyzikálně-chemických vlastností léčiv jsou jednou z možných strategií prolé5 Čiva (Bundgaard H.: Design of Prodrugs, Elsevier, Amsterdam, 1985; Bodor N., Prokai L., Wu M. W., Farag H., Jonalagadda S., Kawamura M. a Simpkins J.: Science 1992, 257, 1698 až 1700; Taylor Η. E. a Sloan K. B.: J. Pharm. Sci. 1998, 87, 5 až 20.). Pojem proléčivo je zde používán pro popis činidla, které musí podléhat chemické nebo enzymatické transformaci na aktivní nebo rodičovské léčivo po podání, takže metabolický produkt nebo rodičovské léčivo může násio ledně vykazovat žádoucí farmako logické vlastnosti. Deri váti zo váním některých polárních funkčních skupin v malých organických molekulách, přechodně a biologicky revers i bilně, „maskuje“ nežádoucí íyzikálně-chemické vlastnosti (např. náboj, potenciál vodíkové vazby) těchto skupin bez stabilní změny farmako logických vlastností molekul. Tato strategie byla velmi úspěšně použita v případech, kde derivatizace proléčiva zahrnuje přeměnu karboxylové funkční skupiny nebo hydroxylové funkční skupiny na ester, který lze snadno hydrolyzovat in vivo chemicky nebo enzymaticky. Toto je slibná koncepce proléčiva. Předvídáme, že zavedení jiných částí do rodičovského léčiva by zvýšilo biologickou dostupnost, adsorpci a protivirové účinky.

Přes existenci až dosud nedefinovaných mechanismů jsme objevili, že enormní příznivé účinky lze odvodit od selektivní modulace odpovědí typu 1 a typu 2 navzájem mezi sebou. Vyvodili jsme, například, že specifická modulace typu 1 vzhledem k typu 2 může být užitečná při léčení rozmanitých stavů a onemocnění, v rozsahu od infekcí, napadení parazity a hypercitlivostí až do autoimunitních onemocnění.

Tyto objevy jsou zvláště významné, protože moderní strategie léčení mnoha shora uvedených onemocnění mají omezené účinnosti, významné vedlejší účinky nebo obojí. Léčení autoimunitních onemocnění je například často omezeno na zmírňující prostředky, odstranění toxických protilátek (jako je myastenie gravis) a podání rizikových léčiv, mezi něž patří kortikosteroidy, deriváty chlorquinu, antimetabolická nebo protinádorová léčiva a taková léčiva, jako jsou cyklo30 sporiny, která cílí na buňky imunitního systému.

Podstata vynálezu

Předložený vynález se týká nových nukleosidových analog s karboxamidinem modifikovanou bází a příbuzných sloučenin, jako jsou proléčiva, jejich terapeutického použití a jeho syntézy.

V jednom aspektu tohoto vynálezu se získávají nukleosidové analogy s karboxamidinem modifikovanou bází vzorce I

Podle ještě jiného aspektu tohoto vynálezu farmaceutický prostředek obsahuje terapeuticky efektivní množství karboxamidinu vzorce I nebo jeho farmaceuticky přijatelného esteru nebo jeho soli smíchaného s alespoň jedním farmaceuticky přijatelným nosičem.

Podle ještě jiného aspektu tohoto vynálezu farmaceutický prostředek obsahuje formu proléčiva karboxamidinu vzorce I nebo jeho farmaceuticky přijatelný ester nebo jeho sůl smíchanou s alespoň jedním farmaceuticky přijatelným nosičem.

Podle dalšího aspektu tohoto vynálezu se sloučenina vzorce I používá pro léčení jakéhokoliv stavu, který odpovídá positivně na podávání této sloučeniny a jakéhokoliv přípravku a protokolu, který dosahuje positivní odpověď. Mimo jiné se uvažuje, že sloučeniny vzorce 1 se mohou používat pro léčení infekcí, napadení parazity, rakoviny, nádoru nebo jiného novotvaru, artritidy obrovských buněk nebo autoimunních onemocnění.

Přehled obrázků na výkresech

Obrázek 1 je příkladem syntetického schématu syntézy sloučeniny vzorce I.

Obrázek 2 je grafický náčrt účinku předložené sloučeniny a dalších sloučenin na syntézu cytokinu typu 1 v lidských T buňkách aktivovaných SEB.

Obrázek 3 je grafický náčrt účinku 0,625 až ΙΟμΜ koncentrace předloženou sloučeninou na syn20 tézu cytokinů typu 1 v lidských T buňkách aktivovaných SEB.

Obrázek 4 je grafický náčrt účinku předložené sloučeniny na CHS odpovědi u BALB/c myší.

Obrázek 5 je grafický náčrt maxima odpovědi a maxima rozmezí předložené sloučeniny a dalších sloučenin na syntézu cytokinů typu 1 v lidských T buňkách aktivovaných SEB.

V následující části popisuje uveden stručný popis vynálezu.

Jestliže jsou v tomto popisu používány následující pojmy, používají se v následujících význa30 mech.

Pojmy „nukleosid“ a „analog nukleosidu“ jsou vzájemně zaměnitelné a znamenají sloučeninu sestavenou z jakýchkoliv pentos nebo modifikovaných pentosových částí napojených do specifické polohy heterocyklu, aromatického heterocyklu nebo na přírodní polohu purinu (poloha 9) nebo pyrimidinu (poloha 1) nebo do ekvivalentní polohy v analogu.

Pojem „nukleotid“ označuje fosforečnanový ester substituovaný v poloze 5' nukleosidu.

Pojem „heterocyklus“ označuje jednovaznou nasycenou nebo nenasycenou karbocyklickou sku4o pinu, která má alespoň jeden heteroatom, jako je atom dusíku, kyslíku nebo síry, v kruhu, jehož každá dostupná poloha může být popřípadě nezávisle substituována, např. hydroxyskupinou, oxoskupinou, aminovou skupinou, iminovou skupinou, nižší alkylovou skupinou, atomem bromu, atomem chloru a/nebo kyanovou skupinou. V této skupině substituentů jsou zahrnuty puriny a pyrimidiny.

Pojem „purin“ znamená dusíkatý bicykl ický heterocyklus.

Pojem „pyrimidin“ označuje dusíkatý monocyklický heterocyklus.

Pojem „D-nukleosidy“ označuje nukleosidové sloučeniny, které mají D-ribosovou cukernou část (např. adenosin).

Pojem „L-nukteosidy“ označuje nukleosidové sloučeniny, které mají L-ribosovou cukernou část.

-4CZ 302327 B6

Pojmy „L-konfigurace“ a „D-konfigurace“ jsou používány v celém předloženém vynalezu pro popis chemické konfigurace ribofuranosylové části sloučenin, které jsou navázány na pyrrolopyrimidonovou část molekuly.

Pojem „C-nukleosidy“ je v tomto spisu používán pro popis typu vazby, která je vytvořena mezi ribosovou cukernou částí a heterocyklickou bází. V C-nukleosidech tato vazba vychází z polohy C-l ribosové cukerné části a spojuje atom uhlíku heterocyklické báze. Vazba, která se tvoří v Cnukleosidech, je typu atom uhlíku-atom uhlíku.

io Pojem „N-nukleosidy“ se v tomto spisu používá pro popis typu vazby, která se vytvoří mezí ribosovou cukernou částí a heterocyklickou bází. V N-nukleosidech tato vazba vychází z polohy C-l ribosové cukerné části a spojuje atom dusíku heterocyklické báze. Vazba, která se tvoří v Nnukleosidech, je typu atom uhlíku-atom dusíku.

i? Pojem „chránící skupina“ označuje chemickou skupinu, která je adována na atom kyslíku nebo atom dusíku, aby se předešlo její další reakci během derivatizace jiných částí v molekule, v níž je umístěn atom kyslíku nebo atom dusíku. Odborníkům z oblasti techniky organické syntézy jsou známy rozmanité chránící skupiny atomu kyslíku a dusíku.

Pojem „nižší alkyl“ označuje methyl, ethyl, propyl, isopropyl, butyl, terc-butyl, isobutyl nebo hexyl. Tento pojem je dále ozřejměn příklady na cyklickém, větveném nebo přímém řetězci s jedním až šesti atomy uhlíku.

Pojem „aryl“ označuje jednovaznou nenasycenou aromatickou karbocykličkou skupinu, která má jeden kruh (např. fenyl) nebo dva kondenzované kruhy (např. naftyl), které mohou být popřípadě substituovány hydroxy lovou skupinou, nižší alkylovou skupinou, atomem chloru a/nebo kyanovou skupinou.

Pojem „heterocyklus“ označuje jednovaznou nasycenou nebo nenasycenou karbocy kličkou sku30 pinu, které mají alespoň jeden heteroatom kruhu, jako je atom dusíku, kyslíku, síry, selenu nebo fosforu, jehož každá dostupná poloha buď není substituována, nebo může být popřípadě substituována, nezávisle, hydroxy lovou skupinou,oxoskupinou, aminovou skupinou, iminovou skupinou, nižší alkylovou skupinou, atomem bromu, atomem chloru a/nebo kyanovou skupinou.

Pojem „monocyklický“ označuje jednovaznou nasycenou karbocyklickou skupinu, která má alespoň jeden heteroatom v kruhu, jako je atom kyslíku, dusíku, síry, selenu nebo fosforu, jehož každá dostupná poloha může být popřípadě substituována, nezávisle, cukernou skupinou nebo jakýmikolív jinými skupinami, jako je atom bromu, atom chloru a/nebo kyanová skupina, takže monocyklický kruhový systém eventuálně aromatizuje (např. thymidin).

Pojmy „imunomodulátor*¹ a „modulátor** jsou zde používány vzájemně zaměnitelné a označují přírodní nebo syntetické produkty, které jsou schopny modifikovat normální nebo aberantní imunitní systém stimulací nebo supresí.

Pojem „efektivní množství“ znamená takové množství sloučeniny vzorce I, které bude restaurovat imunitní funkcí na normální úrovně nebo které zvýší imunitní funkci nad normální hladiny, aby se eliminovala infekce.

Sloučeniny vzorce 1 mohou mít násobná asymetrická centra. Mohou se tedy připravovat buď v opticky aktivní formě, nebo jako racemická směs. Rozsah tohoto vynálezu, jak je popsán a nárokován, zahrnuje jednotlivé optické izomery ajejich neracemické směsi stejně jako racemické formy sloučenin vzorce I.

Pojem „a“ a ,,β“ označuje specifickou stereochemickou konfiguraci substituentu na asymetríc55 kém atomu uhlíku chemické struktury tak, jak je to nakresleno.

- 5 CZ 302327 B6

Pojem „enantiomery“ označuje pár stereo i zomerů, které nejsou navzájem se kryjícími zrcadlovými obrazy. Směs páru enantiomerů v poměru 1:1 je „racemická“ směs.

Pojem „rzomery“ znamená různé sloučeniny, které mají stejný vzorec. „Stereoizomery“ jsou izomery, které se liší pouze ve způsobu, kterým jsou atomy uspořádány v prostoru.

„Farmaceuticky přijatelné soli“ mohou znamenat jakékoliv soli odvozené od anorganických a organických kyselin nebo bází.

io

Příklady provedení vynálezu

Nukleosidové analogy s karboxamidinem modifikovanou bází podle předloženého vynálezu jsou is obecně popsány vzorcem 1

v němž chemická konfigurace sloučeniny je L-konfigurace nebo D-konfigurace, Příklady syntéz předložených sloučenin (zde: Viramidine™) mohou probíhat podle způsobů popsaných níže a podle toho, jak je ukázáno na obrázku 1.

3-Kyano-l-(2,3,5-tri-0-acetyl-p-D-ribofuranosyl)-l ,2,4—triazol (7)

Směs 3'kyano-l,2,4-triazolu (18,8 g, 200 mmol) (6), l,2,3,5-tetra-O-acetyl-p-D-ribofuranosy (63,66 g, 200 mmol) a bis(4-nitrofenyl)fosfátu (l g) se umístí do baňky s kulatým dnem (RB baňka) (500 ml). Tato baňka se umístí do předem zahřáté olejové lázně o teplotě 165 až 175 °C pod vodním vakuem za míchání na dobu 25 minut. Uvolněná kyselina octová se shromažďuje v zachycovači chlazeném ledem, který je umístěn mezi vakuový odsávač a RB baňku, io Tato baňka se odstraní z olejové lázně a nechá se ochladit. Když teplota baňky dosáhne zhruba 60 až 70 °C, přidá se ethylacetát (300 ml) a nasycený hydrogenuhličitan sodný (150 ml) a extrahuje se ethylacetátem. Vodná vrstva se opět extrahuje ethylacetátem (200 ml). Spojený ethylacetátovy extrakt se promyje nasyceným hydrogenuhličitanem sodným (300 ml), vodou (200 ml) a solným roztokem (150 ml). Organický extrakt se vysuší nad bezvodým Na₂SO₄, zfiltruje a filtrát se odpaří dosucha. Zbytek se rozpustí v etheru (100 ml), který ochlazením na 0 °C na dobu 12 hodin poskytne bezbarvé krystalky. Tato pevná látka se zfiltruje, promyje se minimem chladného ethanolu (20 ml) a vysuší se ve vysokém vakuu nad pevným NaOH. Výtěžek: 56,4 g (80%), t.t. 96 až 97 °C. 'H-NMR spektrum (CDC1₃, δ): 2,11 (s, 3 H, COCH₃), 2,13 (s, 3 H, COCH₃), 2,14 (s, 3 H, COCH₃), 4,22 (dd, 1 H), 4,46 (m, 2 H), 5,52 (t, 1 H, J - 6,0 Hz), 5,70 (m,

1 H), 6,01 (d, 1 H, C,H, J = 3,6 Hz) a 8,39 (s, 1 H, C₅H). Pro C,₄H,₆N₄O₇ (352,30) vypočteno:

47,73 %, C 4,58 % H, 15,90%N, nalezeno: 47,70%C, 4,63 % H, 16,01 %N.

Hydrochlorid l-p-D-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamidinu (Viramidine') (8)

Směs sloučeniny 7 (14,08 g, 40,0 mmol), chloridu amonného (2,14 g, 40,0 mmol) a bezvodého amoniaku (150 ml) se zahřívá v nerezavějící bombě 18 hodin na 85 °C. Ocelová bomba se

-6CZ 302327 B6 ochladí, otevře a obsahy se odpaří dosucha. Zbytek se překrystaluje ze směsi MeCN-EtOH. Získá se tak 10,6 g (95 %) sloučeniny 8, t.t, 177 až 179 °C. ’Η-NMR spektrum (DMSO-d₆. δ): 3,44 až 4,2 (m, 3 H), 4,40 (m, 2 H), 5,04 (t, 1H), 5,29 (m, 1 H), 5,74 (m, I H), 5,87 (d, 1 H, C,H), 8,96 (široký s, 3 H), 9,17 (s, 1 H, C₅H). Pro C₈H_I4C1N₅O₄ (279,68) vypočteno: 34,35 % C, 5,05 % H,

25,04 % N, 12,69 % Cl, nalezeno: 34,39 % C, 5,10 % H, 25,14 % N, 12,71 % Cl.

Tato syntéza může probíhat také z komerčně dostupného Ribavirinu™ následujícím způsobem.

,3 ,5 -Tri-O-acetyl-l-fT-D-ribofuranosyl-l ,2,4-triazol-3-karboxamid (9) i o

Suspenze l-(3-D-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamidu (Ribavirin™) (28,4 g, 116,4 mmol) (5) v anhydridu kyseliny octové (200 ml) a pyridinu (50 ml) se míchá za teploty místnosti přes noc. Výsledný čirý roztok se zahustí ve vakuu. Získá se tak čirá pěna (43,1 g, kvantitativní výtěžek). Tato pěna byla homogenní na TLC a byla použita bez čištění přímo pro následující stupeň.

Malé množství bylo vyčištěno bleskovou chromatografií. Získat se tak analytický vzorek. ’ΗNMR spektrum (300 MHz, DMSCM_Ó, δ): 2,01, 2,08, 2,09 (3 s, 9 H, COCH₃), 4,10 (m, 1 H), 3,52 (m, 2 H), 5,58 (t, 1 H), 5,66 (m, 1 H), 6,33 (d, 1 H, J = 3,0 Hz, C,H), 7,73 a 7,92 (2 s, 2 H, CONH₂), 8,86 (s, 1 II, C₅H-triazol). Pro ε_ωΗ_Ι8Ν₄Ο₈

3-Kyano-2\3',5-tri-O-acetyl-l-p-D-ribofuranosyl-l,2,4-triazol (10)

K roztoku sloučeniny 9 (43,1 g, II 6,4 mmol) v chloroformu (500 ml) se přidá triethylamin (244 ml). Směs se ochladí v ledové lázni na 0 °C. Za míchání se přikape oxychlorid fosforečný (30,7 ml, 330 mmol) a roztok se nechá ohřát na teplotu místnosti. Po jednohodinovém míchání směsi za teploty místnosti ukazuje TLC analýza (hexan s acetonem v poměru 3:1) na kompletní vymizení výchozího materiálu. Hnědá reakční směs se zahustí dosucha ve vakuu a zbytek se rozpustí v chloroformu (500 ml). Tento organický roztok se promyje nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným (3 x 200 ml), vysuší se nad bezvodým síranem sodným a ve vakuu se zahustí. Zbytek se zchromatografuje na silikagelu (bleskovou chromatografií) 20% acetonem v hexanu. Získá se tak 33,14 g (81 % z ribavirinu) čisté sloučeniny 10 jako amorfní pevná látka. Tato pevná látka byla ve všech směrech identická s autentickým vzorkem, t.t. 101 až 103 °C. 1Č spektrum (bromid draselný, v: 2250 (CN), 1750 (OO) cm¹. ^lH-NMR spektrum (300 MHz, CDCh, δ): 2,04, 2,06 a 2,07 (3 s, 9 H, acetylové methyly), 4,15 (dd, I H), 4,40 (m, 1 H), 5,47 (t, 1 H), 5,63 (dd, 1 H), 5,95 (d, 1 H, J = 3,2 Hz, C, H), 8,34 (s, 1 H, C₅H-triazol).

Hydrochlorid l-p-D-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamidinu (8)

K suspenzi sloučeniny 10 (4,0 g, 11,4 mmol) v methanolu (100 m) se přidá molární roztok methanolického methoxidu sodného (12 ml). Směs se míchá přes noc za teploty místnosti. Tento io roztok se okyselí na pH 4 methanolem promytou pryskyřicí Dowex H+, pryskyřice se odfiltruje a filtrát se zahustí ve vakuu dosucha. Zbytek se rozpustí v minimálním množství methanolu (15 ml) a přenese se do tlakové láhve. Přidá se chlorid amonný (0,61 g, 11,4 mmol) a roztok methanolu nasycený při 0 °C suchým plynným amoniakem (75 ml). Láhev se zataví a roztok se míchá přes noc za teploty místnosti. Tento roztok se ve vakuu zahustí dosucha. Výsledný zbytek se překrystaluje ze směsi acetonitrilu s ethanolem. Získá se tak sloučenina 8 jako krystalická pevná látka (2,95 g, 93 % hmotn.). Tento vzorek byl identický ve všech směrech s autentickým vzorkem. ^V

V některých farmaceutických dávkových formách je výhodnou formou proléčivo těchto slouče50 nin, zvláště zahrnující acylováné (acetyl ováné nebo jiné) deriváty, pyridinové estery a různé formy solí předložených sloučenin a mohou se podávat při způsobu léčení stavu pacienta. Zručný odborník z oblasti techniky si uvědomí jak snadno modifikovat předložené sloučeniny na formy proléčiva, aby se usnadnilo dodávání účinných sloučenin do cílového místa v organismu hostitele nebo pacienta. Zručný odborník z oblasti techniky si uvědomí také výhodu příznivých farmako- i CZ 302327 B6 kinetických parametrů forem pro léč i v, když se aplikují, při dodávání předložených sloučenin do cílového místa hostitelského organismu nebo pacienta, aby se maximalizoval zamýšlený účinek sloučeniny.

Uvažovaný příklad tvorby formy proléčiva zde popsaných sloučenin je následující. Jedno z nejjednodušších prolécív Viramídinu™ je tri-O-acetyl-derivát Viramídinu™. Tento tri-O-acetylový derivát se připravuje podle toho, jak je uvedeno ve schématu 1:

Schéma 1

5'·-Retinoylový derivát Viramídinu™ je jinou jednoduchou formou proléčiva a připravuje se is následujícím způsobem:

kyselina retinová

Schéma 2

Mezi další 5 '-der i váty Viramídinu™ patří následující, které jsou uvedeny ve schématu 3:

R = CH₂-íCH₂)_t3-CH₃ R»O-CH₂-(CH₂)₁₃-CH₃ R - N-CH₂-(CH₂),₃-CH₃

-8CZ 302327 B6

Schéma 3

Většina z těchto sloučenin se může získat tak, jak je popsáno v literatuře (C. Sergheraert, C. Pierlot, A. Tartar, Y. Henin, M. Lemaitre: J. Med. Chem. 1993,36, 826 až 830).

Syntéza formy proléčiva Viramidinu™ na bázi kumarinu se provádí následujícím způsobem:

ií. HCl/Ether ,COOH i EDC/DMAP/Viramidin

Schéma 4

Estery aminokyselin jsou považovány za lepší formy proléčiv kvůli možnému zahrnutí stereo15 selektivního transportéru. Aminokyselinové deriváty Viramidinu™ by se mohly syntetizovat tak, jak je uvedeno níže:

Z-amínokyselina

Schéma 5

Pro specifické dodávání léčiv do jater a žlučového systému je atraktivním kandidátem endogenní transportní systém žlučových kyselin. Syntéza konjugátů Viramidinu™ se žlučovými kyselinami by se mohla provádět podle dále uvedeného postupu.

Nukleotidové deriváty jsou další skupinou proléčiv nebo forem proléčiv. Příprava chráněných 5 monofosfátových derivátů je uvedena níže. Chránění negativních nábojů fosfátů neutrálními substituenty by vytvořilo lipofilnější deriváty než se očekává při převodu zpět na odpovídající mono30 fosfáty jakmile jsou jednou uvnitř buněk.

- v CZ 302327 B6

Schéma 6

Nukleotidové deriváty jsou další skupinou proléčiv nebo forem proléčiv. Příprava chráněných 5'monofosfátových derivátů je uvedena níže. Chránění negativních nábojů fosfátů neutrálními sub5 stituenty by vytvořilo lipofilnější deriváty než se očekává při převodu zpět na odpovídající monofosfáty jakmile jsou jednou uvnitř buněk.

-Oýp-N(iPr)₂

Schéma 7 v němž R, znamená alkylové skupiny, jako je skupina CH₃C(O)S-CH₂CH₂~, skupina (CH₃)₂CHC(O)S^CH₂-CH₂-, skupina (CH₃)₂CC(O)S-CH₂CH₂-, (CH0₃CC(O)OCH₂i s C_ďH₅C(O)S-CH₂CH₂- nebo HOCH₂CH₂SS-CH₂CH₂-.

Aminokyselinové fosforamidáty jsou další skupinou proléčiv, které by se mohly syntetizovat podle níže popsaného postupu:

R znamená cokoliv kromě ₂₀ atomu vodíku

Schéma 8

Další deriváty monofosfátových proléčiv jsou uvedeny níže:

- 10CZ 302327 B6

R znamená alkyl, lipidy, vitaminy, žlučové kyseliny, cholesterolové deriváty

Schéma 8A

Proléčiva Viramidinu™ na bázi salicylátů se mohou získávat podle následujícího schématu:

Schéma 9

Proléčiva nukleosidových 5'-di- nebo tri-fosfátů by mohla být zajímavější, jelikož by obešla více metabolických stupňů.

Následující jsou potenciální nukleotidová lipofilní proléčiva a připravují se tak, jak je uvedeno níže.

Schéma 10

Schéma 11

Následující je další skupina potenciálních fosfonátových proléčiv Viramidinu™.

- 12 CZ 302327 B6

Schéma 12

Mezi další možná proléčiva patří možné kombinace skupin uvedených v PCT patentové přihlášce 5 WO 98/39 342, WO 98/39 343, WO 98/39 344 a WO 99/45 016.

Proléčiva Viramidinu™ by mohla být získávána nejen modifikováním polohy cukru rodičovské molekuly, ale také derivatizováním amidinové funkce. Následuje několik skupin proléčiv, která mohou být připravena modifikováním amidinové skupiny, jak je popsáno níže.

io

í 5ř^HHC’

HO OH

Schéma 13 15

Schéma 14

Schéma 15

R = CHy

R = fenyl

R = RyS-S-Ph- a

Ri = alkyl, lipidy, vitaminy, žlučové kyseliny, cholesterolové deriváty

Schéma 16

Uvažuje se o tom, že sloučeniny vzorce 1 se budou používat pro léčení rozmanitých stavů, a ve skutečnosti jakéhokoliv stavu, který positivně odpovídá na podávání jedné nebo více těchto slouio cenin. Mimo jiné se specificky uvažuje o tom, že sloučeniny podle vynálezu se mohou používat pro léčení infekce, napadení parazitem, rakoviny, nádoru anebo autoimunitního onemocnění.

Dále se uvažuje o tom, že sloučeniny podle vynálezu se mohou používat pro zacílení stavů nebo onemocnění ve specifických orgánech pacienta, jako jsou játra nebo srdce.

Mezi infekce, o nichž se uvažuje, že by se léčily sloučeninami podle předloženého vynálezu, patří respirační synciciální virus (RSV), virus hepatitidy B (HBV), virus hepatitidy C (HCV), herpes simplex typu 1 a typu 2, herpes progenitalis, herpes keratitis, herpes encefalitis, herpes zoster, virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV), virus chřipky A, virus hantann (hemoragická horečka), lidský papiloma virus (HPV), virus spalniček a houby.

Mezi napadení parazity, o kterých se uvažuje, že budou léčeny sloučeninami podle předloženého vynálezu, patří protozální napadení stejně jako helminty a další parasitická napadení.

Mezi rakoviny nebo nádory, o nichž se uvažuje, že budou léčeny, patří ty, které jsou způsobeny viry. Účinek může zahrnovat inhibování transformace buněk infikovaných virem na novotvarový stav, inhibování šíření virů z transformovaných buněk na jiné normální buňky a/nebo zastavení růstu buněk transformovaných virem.

Mezi auto imunitní a další onemocnění, o nichž se uvažuje, že budou léčena, patří artritida, lupénka, onemocnění střev, juvenilní diabetes, lupus, skleróza multiplex, dna a dnová artritida, revmatická artritida, odmítnutí transplantace, artritida obrovských buněk, alergie a astma.

Mezi ještě další uvažovaná použití sloučenin podle předloženého vynálezu patří použití jako meziprodukty při chemické syntéze jiných nukleosidových nebo nukleotidových analog, která jsou dále užitečná jako terapeutická činidla nebojsou užitečná pro další účely.

- 14CZ 302327 B6

Podle ještě jiného aspektu způsob léčení savců zahrnuje podávání terapeuticky a/nebo protylakticky účinného množství farmaceutického prostředku, který obsahuje sloučeninu podle předloženého vynálezu. V tomto aspektu se účinek může týkat modulace některé části savčího imunitního systému, zvláště modulace profilů lymfokinů typu 1 a typu 2 navzájem vůči sobě. Jestliže dochá5 zí k modulaci lymfokinů typu 1 a typu 2, je zvláště uvažováno o tom, že tato modulace může zahrnovat potlačení jak typu 1, tak typu 2, výhodněji stimulaci lymfokinů typu 1 nebo relativní zvýšení odpovědi typu 1 vzhledem k odpovědi typu 2.

Zvláště se uvažuje o tom, že Viramidine™ (1,39 gg/ml) zvyšuje expresní ion a syntézu cytokinů io typu I v (s výhodou aktivovaných) T-lymťocytech. Výsledky z různých pokusů jsou uvedeny na obrázcích 2 až 5. Obrázek 2 ukazuje účinek 5μΜ Viramidinu (sloučenina vzorce I), Ribavirinu a levovírinu na syntézu cytokinů typu I v SEB-aktivovaných lidských T buňkách (počet dárců n = 5), v nichž viramidin vykazuje jasné zvýšení u odpovědi typu 1 při srovnání s kontrolou s triazolem. Obrázek 3 je grafické znázornění účinku Viramidinu jako odpověď na dávku v rozmezí od 0,625 do 10 μΜ na syntézu cytokinů typu 1 v SEB-aktivovaných (SEB ~ Staphylococcal Enterotoxin B) lidských T buňkách (data představují 4 jednotlivé dárce). Účinek in vivo zvýšené odpovědi Typu 1 v kontaktním hypersenzitivním (CHS) testu Viramidinu je jasně demonstrován na obrázku 4. A obrázek 5 ukazuje srovnání mezi Viramidinem a Levovirinem/Ribavirinem, pokud jde o koncentraci nukleosidu u maximální odpovědi a rozmezí maxim odpovědí (osa Y označuje počet odpovídajících v příslušném pokusu).

Příprava lidských T-buněk a aktivace in vitro

Od zdravých dárců nebo od pacientů s revmatickou artritidou byly isolovány monojademé buňky z periferní krve odstreďováním s hustotním gradientem a s následujícím obohacením T buněk použitím zařízení Lymphokwik (One Lambda, Canoga Park, Ka., USA). Kontaminující monocyty byly odstraněny přilnutím k umělé hmotě. Vyčištěnými T buňkami byly > 99 % CD2+, < 1% HLA-DR+ a <5% CD25+ a byly uchovávány v RPMI-AP5 (médium RPMI-1640 obsahující 20mM pufr HEPES, pH 7,4, 5% autologní plasma, 1 % L-glutaminu, 1 % pěnici li nu/30 streptomycinu a 0,05 % 2-merkaptoethanolu).

Pro stanovení množství cytokinového proteinu byly T-buňky (1.10⁶ buněk v objemu 1 ml) aktivovány přidáním lOng PMA plus 0,5 μg ionomycinu (oboje od Calbiochem, La Jolla, Ka.) a inkubovány na deskách s 24 jamkami v přítomnosti 0 až μΜ nukleosidu až do 48 hodin při 37 °C a 5 % CO₂ ve zvlhčovacím inkubátoru. Po aktivaci byly supematanty analyzovány na produkci cytokinů pocházejícího z buněk. U studií proliferace a životaschopnosti byl shora uvedený protokol modifikován na formát desek s 96 jamkami použitím 0,2.10’ buněk v objemu 0,2 ml a aktivovány 2 ng PMA a 0,1 μg ionomycinu. V oddělených pokusech bylo 5.10⁶T buněk ve 2 ml aktivováno 20 ng PMA plus 1 pg ionomycinu. Alternativně mohou být buňky aktivovány in vitro působením SEB podle následujícího publikovaného postupu. Zde byla celková RNA isolována z T buněk po 6 až 24hodinové inkubaci a analyzována RT-PCR, aby se stanovily hladiny mRNA různých cytokinů a zánětlivých mediátorů. V oddělených pokusech byly také lidské T buňky čištěny dále (použitím reakčních činidel pro obohacení buněk od Stem Cell Technologies, Vancouver, Bc.) tak, že poskytly čisté populace CD4+ (< 1 % CD8+ použitím reakční ho činidla pro isolaci lidských CD4+ T buněk RosetteSep) a CD8+ (< 1 % CD4+ použitím reakčního činidla pro isolaci lidských CD4+ T buněk RosetteSep) podřád T buněk, načež bylo 1.10⁶ buněk na ml aktivováno působením PMA a ionomycinu jako v pokusech s celými T buňkami.

Analýza extracelulamího cytokinů

Hladiny lidského cytokinů byly stanovovány v buněčných supematantech, s následujícím příslušným zředěním, použitím ELISA sestav specifických pro IL-2, IFNg, TNFa, IL—4 a IL—5 (Biosource International, Camarillo, Ka., USA). Hladiny myších cytokinů byly stanoveny použitím ELISA sestav specifických pro myší IFNg a IL—4 (R and D Systems, Minneapolis, Mn.,

- 15 C7. 302327 B6

USA). Všechny výsledky ELISA byly vyjádřeny jako pg/ml. Některá data jsou uvedena jako procenta aktivované kontroly a jsou vypočtena jako (poměr množství cytokinu aktivovaných T buněk v přítomnosti testovaného nukleosidu při srovnání s množstvím cytokinu neošetřených aktivovaných T buněk) 100 %. Nulový účinek na hladiny cytokinu testovanými nukleosidy by s poskytl procentuální hodnotu aktivované kontroly 100 %. Tato data byla alternativně uváděna také jako procentuální změna od aktivované kontroly {[(pg/mg testu - pg/ml aktivované kontroly)/pg/ml aktivované kontroly] 100 %}. Nulový účinek na hladiny cytokinu testovanými nukleosidy by byl 0 %.

io Kontaktní hypersenzitivita (CHS)

Reaktivita na kontaktní alergen, DNFB, byla stanovována u myší BALB/c jak bylo dříve popsáno (Ishii N., Takahashi K., Nakajima H., Tanaka S. a Askenase P. W.: „DNFB contact senzitivity (CS) in BALB/c and C3H/He mice“, J. Invest. Dermatoí 1994, /02, 321.). Ve stručnosti - myši byly senzitivovány aplikací 20 μΐ 0,3% DNFB v acetonu s olivovým olejem v poměru 4:1 na oholené břicho myší. Pro optimální vyvinutí CHS byly myším podáno na obou stranách každého ucha 20 μΐ 0,12% DNFB, pět dnů po senzitizaci. Nesenzitivovaným myším bylo rovněž podáno DNFB a tyto myši byly použity v každém pokusu jako kontroly. Po 24 hodinách byly změřeny tloušťky uší a odpověď na DNFB byla vyhodnocena odečtením hodnot po podání od hodnot před podáním. Kde je to vyznačeno, byl intraperitoneální injekcí v době podání DNFB podán 7-p-Dribofuranosyl—4—o\opyrrolo[2.3 dJpyrimidin-5-karboxamidin v dávce 6,2 pg v 50 μΐ PBS (0,3 mg/kg) nebo 12,4 pg ve 100 μΐ PBS (0,6 mg/kg). Tyto dávky 7-|3-D-ribofuranosyl-4-oxopyrrolo[2,3-d]pyrimidin-5-karboxamidtnu poskytly maximální účinek v předběžných optimalizačních studiích. Po konečných změřeních tloušťky ucha byly myši usmrceny cervikální disloka25 cí a byty jim odstraněny axilámí/laterální axílámí lymfatické uzliny. Po isolování celkové buněčné RNA z isolovaných buněk lymfatických uzlin byla provedena RT-PCT a Southemova blotovací analýza, aby se sledovaly myší IFNg, IL-2 a IL—10 mRNA hladiny.

Další pokusy

Obecně se uvažuje o tom, že posun imunitní odpovědi směrem k odpovědi typu 1 je příznivý. Důsledkem toho je to, že se předpokládá, že sloučeniny podle předloženého vynálezu mohou být zvláště užitečné při léčení virových onemocnění (s výhodou vírových infekcí, v nichž je snížena nebo potlačena odpověd* typu 1). Pro potvrzení účinnosti modulování imunitní odpovědi byly provedeny různé pokusy. Následující je příkladem souhrnu některých pokusů provedených s uvažovanými sloučeninami.

In vitro - Viramidinem inhibovaná virová infekce Punta Toro na LLC-MK2 (buňky ledvin opice rhesus) s EC50 8 mg/ml (kmen Adames) a 12 mg/ml (kmen Balliet) - CC50 bylo 320 mg/ml •io (hodnocení viru 1,0 až 1,2).

In vivo - Subkutánní podávání nebo orální podávání viramidinu vedlo ke 100% přežití (10 C57BL/6 myší/gp) s PTV injekčně subkutánně (kmen Adames).

24 hodin po infekci PTV in vivo minimální účinná dávka subkutánně byla 32 mg/kg u ribavirinu a 96 mg/kg u viramidinu při subkutánním podávání b.i.d. po dobu 5 dnů. 24 hodin po infekci PTV in vivo minimální účinná dávka perorálně byla 20 mg/kg u ribavirinu a 40 mg/kg u viramidínu při podávání perorálně b.i.d. po dobu 5 dnů.

Obecně - nejvýhodnější použití podle předloženého vynálezu jsou taková, při nichž aktivní sloučeniny jsou relativně málo cytotoxické pro necílové hostitelské buňky a relativně více účinné proti cíli. V tomto směru lze také považovat za výhodné, že L-nukleosidy mohou mít zvýšenou stabilitu při srovnání s D-nukleosidy, což by mohlo vést k lepším farmakokinetickým vlastnostem. Tento výsledek může být získán proto, že L-nukleosidy nemusí být rozpoznávány enzymy a mohou mít tedy delší poločas.

- 16CZ 302327 B6

Uvažuje se, že sloučeniny podle předloženého vynálezu budou podávány in vitro, in vivo nebo ex vivo v jakémkoliv příslušném farmaceutickém přípravku a podle jakéhokoliv příslušného protokolu. Podávání tedy může probíhat orálně, parenterálně (včetně subkutánních injekcí, intra5 venózně, intramuskulámě, intrastemální injekcí nebo infuzními způsoby), inhalačním sprejem, rektálně, místně a tak dále, a v dávkových jednotkových přípravcích obsahujících konvenční netoxické farmaceuticky přijatelné nosiče, adjuvans a ředidla.

Jako příklad se uvažuje o tom, že sloučeniny podle předloženého vynálezu se mohou připravovat io jako přípravky ve směsi s farmaceuticky přijatelným nosičem. Například sloučeniny podle předloženého vynálezu mohou být podávány orálně jako farmaceuticky přijatelné soli. Protože sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou většinou ve vodě rozpustné, mohou se podávat intravenózně ve fyziologickém solném roztoku (např. pufrovaném na pH asi 7,2 až 7,5). Pro tento účel se mohou použít konvenční pufry, jako jsou fosforečnany, hydrogenuhličitany nebo citráty, i? Ovšem, že zručný odborník z oblasti techniky může modifikovat přípravky v rámci popisu spisu tak, že se získají Četné přípravky pro příslušné způsoby podávání, aniž by se prostředky podle předloženého vynálezu staly nestabilní nebo aniž by se snížila jejich terapeutická aktivita. Konkrétně - modifikace předložených sloučenin může způsobit, že jsou rozpustnější ve vodě nebo v jiném ředidle, například se mohou snadno zlepšit mírnými modifikacemi (tvorbou solí, esterifi2o kácí atd.), které jsou ve schopnostech zručného odborníka z oblasti techniky. Rovněž je ve schopnostech zručného odborníka z oblasti techniky upravit způsob podávání a režim dávkování příslušné sloučeniny tak, aby se zajistily farmakokinetické vlastnosti předložených sloučenin pro maximální příznivý účinek u pacientů.

Navíc, sloučeniny podle předloženého vynálezu mohou být podávány samostatně nebo v kombinaci s jinými činidly pro léčení shora uvedených infekcí nebo stavů. Kombinované terapie podle předloženého vynálezu zahrnují podávání alespoň jedné sloučeniny podle předloženého vynálezu nebo jejího funkčního derivátu a alespoň jedné další farmaceuticky účinné složky. Účinná složka (účinné složky) a farmaceuticky účinná činidla se mohou podávat odděleně nebo společně. Jestlijo že se podávají odděleně mohou se podávat současně vedle sebe nebo odděleně v jakémkoliv pořadí. Množství účinné složky (účinných složek) a farmaceuticky účinného činidla (účinných činidel) a relativní časové schéma podávání se může zvolit tak, aby se dosáhlo žádaného kombinovaného terapeutického účinku. Kombinovaná terapie s výhodou zahrnuje podávání jedné sloučeniny podle předloženého vynálezu nebo jejího fyziologicky funkčního derivátu a jednoho z činidel, která jsou zde dále uvedena.

Příklady dalších léčiv nebo účinných složek, které jsou účinné v kombinaci s modulátorem vzorce I, jsou protivirová činidla, jako je ínterferon včetně, ale bez omezení na ně, ínterferon a a γ, Ribavirin, acyklovir a AZT™, protihoubová Činidla, jako je tolnaftát, Fun^izone™, Lotrimin™,

Mycelex™, Nystatin a Amfoteracin, antiparasitická činidla, jako je Mintezol ^M, Niclocide™, Vermox™ a Flagy I™, střevní činidla, jako je Immodium™, Lomotil™ a Phazyme™, proti nádorová činidla, jako je ínterferon a a γ, Adriamycin , Cytoxan , Imuran , methotrexát, Mithracin , Tiazofurin™ a Taxol™, dermatologická činidla, jako je Aclovate™, Cyclocort™, Denorex™, Florone™, Oxsolaren™, uhelný dehet a kyselina salicylová, migrénové přípravky, jako jsou engotami45 nové sloučeniny, steroidy a imunosupresanty, které nejsou shora uvedeny, včetně cyklosporinů, Diprosonu™ a hydrokortisonu, Floron™, Lidex™, Topicort a Valisone, a metabolická činidla, jako je inzulín, a další léčiva, která nemusí dobře spadat do shora uvedených kategorií, včetně cytokinů, jako je IL2, IL4, 1L6, IL8, IL10 a IL12. Zvláště výhodnými primárními léčivy jsou AZT, 3TC, 8-substituované guanosinové analogy, 2,3—dideoxynukleosidy, interleukin II, interferony, jako jsou ΙαΒ-interferony, tukaresol, levamisol, isopronisin a cyklolignany.

Mezi příklady takových dalších terapeutických činidel patří činidla, která jsou účinná pro modulaci imunitního systému nebo související stavy, jako je AZT, 3TC, 8-substituované guanosinové analogy, 2',3'-dideoxynukIeosidy, interleukin ΪΙ, interferony, jako je α-interferon, tukaresol, levamisol, isoprinosin a cyklolignany. Některé sloučeniny podle předloženého vynálezu mohou

- 17 CZ 302327 B6 být účinné pro zvýšení biologické aktivity jistých činidel podle předloženého vynálezu snížením metabolismu nebo deaktivací jiných sloučenin, a jako takové se pro tento zamýšlený účinek podávají současně.

Pokud jde o dávkování, zručný odborník z oblasti techniky si uvědomí, že terapeuticky účinné množství se bude měnit podle léčeného stavu nebo podle léčené infekce, její intenzity, podle použitého režimu léčení, podle farmakokínetických vlastností použitých činidel stejně jako podle léčeného pacienta (zvířete nebo člověka). Příslušné jsou různé alternativní dávky, mezi které patří dávky mezi 0,5 a 0,1 a méně mg/kg, ale také dávky mezi 0,5 a 1,0 nebo více mg/kg. Dále se io předpokládá, že zatímco úspěchu v léčení se může dosáhnout u některých virových léčení s relativně nízkými koncentracemi sloučeniny podle předloženého vynálezu vzorce I v plasmě, jiné vírové infekce mohou vyžadovat relativně vysoké dávky. Příslušný režim bude vyvinut podáváním malého množství a potom zvyšováním tohoto množství tak dlouho, dokud vedlejší účinky nejsou nepřiměřeně nepříznivé nebo dokud se nedosáhne zamýšlený účinek.

Podávání účinné sloučeniny může být v rozmezí od kontinuálního (intravenózní kapačka) do několika orálních podání za den (například Q.l.D) a může zahrnovat orální, místní, parenterální, intramuskulární, intravenózní, subkutánní, transdermální (které může zahrnovat činidlo zvyšující pronikání), bukální a čípkové podávání, mimo další způsoby podávání.

Při přípravě farmaceutických prostředků podle předloženého vynálezu se terapeuticky účinné množství jedné nebo více sloučenin podle předloženého vynálezu s výhodou bezprostředně smíchá s farmaceuticky přijatelným nosičem podle konvenčních způsobů přípravy farmaceutických přípravků, takže se vyrobí dávka. Nosič může mít rozmanité formy podle formy přípravku, která je požadována pro podávání, např. orální nebo parenterální. Při přípravě farmaceutických prostředků v orální dávkové formě se mohou používat jakákoliv obvyklá farmaceutická média. Tak pro kapalné orální přípravky, jako jsou suspenze, elixíry a roztoky, se mohou použít vhodné nosiče a přísady, mezi které patří voda, glykoly, oleje, alkoholy, ochucovací činidla, ochranná činidla, barvicí činidla a podobné. Pro pevné orální přípravky, jako jsou prášky, tablety a tobolky, ao a pro pevné přípravky, jako jsou čípky, se mohou použít vhodné nosiče a přísady, mezi které patří škroby, cukerné nosiče, jako je dextróza, mannitol, laktóza a příbuzné nosiče, ředidla, granulační činidla, mazadla, pojivá, dezintegrační činidla a podobná. Jestliže je to žádoucí, tablety nebo tobolky mohou být entericky potaženy nebo mohou být standardními způsoby upraveny pro trvalé uvolňování.

U parenterálních přípravků bude nosič obvykle obsahovat sterilní vodu nebo vodný roztok chloridu sodného, i když mohou být zahrnuty další složky včetně těch, které napomáhají disperzi. Ovšemže jestliže se používá sterilní voda a udržuje se sterilní, prostředky a nosiče musí také být sterilní. Mohou se vyrábět také injektovatelné suspenze. V takovém případě se mohou používat příslušné kapalné nosiče, suspendační činidla a podobná.

Claims (8)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   5 1, Použití karboxamidinu vzorce I nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli, pro výrobu léčiva pro léčení virové infekce Hepatitis C io virus (HCV) nebo virové infekce Hepatitis B virus (HBV), přičemž sloučenina má D konfiguraci.
2. 2. Použití podle nároku 1, kde farmaceuticky přijatelnou solí je hydrochloridová sůl podle vzorce I.

   15
3. 3. Použití podle nároku 1 nebo 2, kde virová infekce je HCV infekce.
4. 4. Použití podle nároků 1 až 3, přičemž léčivo je ve formě pro orální podávání.
5. 5. Použití podle kteréhokoliv z nároků 1 až 4, přičemž léčivo zahrnuje dávku sloučeniny mezi

   20 0,1 mg na kg tělesné hmotnosti pacienta a 40 mg na kg tělesné hmotnosti pacienta.
6. 6. Použití podle kteréhokoliv z nároků 1 až 5, přičemž léčivo dále zahrnuje interferon.
7. 7. Použití podle nároku 6, přičemž interferonem je interferon-alfa.
8. 8. Použití sloučeniny podle nároku 1 nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli a jedné nebo více farmaceuticky přijatelných přídavných látek pro výrobu léčiva pro léčení virové infekce Hepatitis C virus (HCV) nebo virové infekce Hepatitis B virus (HBV).