CZ297586B6 - Implantát - Google Patents

Abstract

Implantát (400) pro implantaci mezi drenové jádro(20) a vazivový prstenec (10) a pres vadu ve vazivovém prstenci (10) v meziobratlové ploténce (15).Implantát sestává ze zábrany (12, 12') mající konkávní povrch obrácený v implantované orientaci k drenovému jádru (20), pricemz zábrana (12, 12') má velikost sahající podél vazivového prstence (10) pres oblast a za okraj oblasti, která definuje defekt (16).

Description

Oblast techniky

Vynález se týká implantátu pro implantaci mezi dřeňové jádro a vazivový prstenec a přes vadu ve vazivovém prstenci v meziobratlové ploténce.

Dosavadní stav techniky

Ploténka plní důležitý úkol absorpce mechanické zátěže, kdy zajišťuje omezenou pružnost páteře. Ploténka se skládá z měkkého centrálního dřeňového jádra, které je obklopeno tuhým vrstevnatým vazivovým prstencem. Výhřez je důsledkem oslabení vazivového prstence. Symptomatické výhřezy vznikají, když je vazivový prstenec tak slabý, že umožňuje vydutí nebo prosáknutí dřeňového jádra do zadní části ve směru k páteři a kořenům hlavních nervů. Nejobvyklejším následným příznakem je bolest šířící se kolem stlačeného nervu nebo v dolní části zad, která může pacienta ochromovat. Závažnost tohoto problému roste v důsledku nízkého průměrného věku pacientů, u nichž je diagnóza stanovena - 80 % pacientů v USA je mladších 59 let.

Už od okamžiku, kdy Mixter a Bar jako první v roce 1934 popsali chirurgické odstranění ploténky, je toto nejběžnější operační zákrok v léčení výhřezu meziobratlové ploténky.

Postup spočívá v odstranění materiálu ploténky, který zasahuje ke kořenům nervu nebo k páteři z vnější strany ploténky, obecně zezadu. Podle rozhodnutí operatéra se pak z prostoru ploténky odstraní různé množství dřeňového jádra přes místo výhřezu nebo proniknutím do vazivového prstence. Odstranění nadbytečného dřeňového jádra se provádí běžně proto, aby se minimalizovalo riziko recidivy výhřezu.

Největšími nedostatkem chirurgického odstranění ploténky je však opakovaný výskyt výhřezu, recidiva kořenových příznaků a zvýšení bolesti zad. Výhřez se může opakovat až v 21 % případů. Místo opakovaného výhřezu je většinou ve stejné výši a na stejné straně jako předchozí výhřez a může vznikat ze stejného oslabeného místa ve vazivovém prstenci. K přetrvávání nebo opakování kořenových symptomů dochází u mnoha pacientů, a pokud nesouvisí s opakovaným výhřezem, mohou být spojeny se stenózou neurálního otvoru vyvolanou ztrátou výšky operované ploténky. Vyčerpávající bolesti zad se objevují asi u 14% pacientů. Všechny tyto obtíže souvisí přímo se ztrátou materiálu dřeňového jádra a schopností vazivového prstence, vyplývajících z výhřezu a operačního zákroku.

Ztráta materiálu dřeňového jádra oslabuje ploténku a způsobuje pokles výšky ploténky. Významný pokles výšky ploténky byl zaznamenán až u 98 % operovaných pacientů. Úbytek výšky ploténky zvyšuje zátěž na kloubní plošky. To může vyvolat úbytek chrupavky kloubní plošky a v konečném důsledku osteoartritidu a bolestí příslušného kloubu. Jak ubývá objem kloubu, uzavírá se také neurální otvor tvořený vnitřní a vnější stopkou obratle. To vede k zúžení otvoru, propíchnutí procházejícího kořenu nervu a recidivující kořenové bolesti. Úbytek dřeňového jádra také zvyšuje zátěž na zbývající část vazivového prstence, částečně inervovanou strukturu, což může vyvolávat bolest. Úbytek dřeňového jádra se nakonec projeví větším vydutím vazivového prstence při působení zátěže. Tak může dojít k obnovenému působení vazivového prstence na nervové struktury za ploténkou.

Přetrvávající trhliny ve vazivovém prstenci, které vznikají v důsledku výhřezu nebo operačního zákroku, také přispívají k neúspěchu chirurgického odstranění ploténky. Vazivový prstenec má omezené schopnosti hojení, přičemž nejlepší možnosti na vyléčení jsou na jeho vnějších hranicích. Při zahojení vzniká tenký vazivový film, nedosahující síly nepoškozené ploténky. Operační zákrok na vazivovém prstenci způsobuje okamžitý a dlouhotrvající pokles tuhosti vazivového

- 1 CZ 297586 B6 prstence, zejména pokud jde o torzní zátěž. Tak se kloubní plošky přetěžují, což zvyšuje jejich opotřebení. Až u 30 % případů se navíc vazivový prstenec již nikdy neuzavře. V těchto případech již není nebezpečím jen opakovaný výhřez, ale také pronikání tekutin nebo pevných látek z dřeňového jádra do epidurálního prostoru. Prokázalo se, že toto způsobuje lokalizovanou bolest, podráždění kořenů páteřních nervů, snížení rychlosti vedení nervem a může přispět i k vytvoření pooperační zjizvené tkáně v epidurálním prostoru.

Další ortopedické postupy, zahrnující odstranění měkké tkáně z kloubních plošek ke zmírnění bolesti, mají značné a dlouhotrvající následky. Jedním z příkladů je odstranění celého kolenního menisku nebo jeho části. Částečné nebo úplné odstranění menisku vede u mnohých pacientů ke zhoršení degenerace kolene osteoartritidou a nutnosti další operace. Snaha chirurgů preferovat léčení natržených menisku před resekcí má trvanlivější výsledky a vede k menší deterioraci kloubu.

Systémy a postupy pro léčení natržení měkkých tkání jsou v oboru známy. Jeden z těchto systémů se týká léčení kolenního menisku a pracuje s tkáňovým ukotvením s hrotem, délkou připojeného stehu a článkem pro udržení stehu, který lze připevnit ke stehu a použít k natažení stran natržené tkáně do správné polohy. Nedostatek tohoto postupu spočívá v tom, že se omezuje na rekonstrukci natržené měkké tkáně. U meziobratlové ploténky nemusí uzavření natrženého vazivového prstence vždy chránit před dalším vydutím tohoto úseku ploténky ve směru k zadním neurálním prvkům. Dále zde při výhřezu vazivového prstence nevzniká žádné zjevné poškození. Výhřez může být následkem celkového oslabení struktury vazivového prstence (měkké ploténky), v jehož důsledku může vzniknout zadní výhřez bez souvisejícího roztržení. Dojde-li k natržení, je často radiální.

Další zařízení známé v oboru je určeno pro rekonstrukci natržení původně přiléhající měkké tkáně. Přes defekt se umístí ukotvení s hrotem ve směru obecné kolmém k rovině natržení. Stehy vedoucí z každého z minimálně dvou ukotvení jsou pak svázány tak, aby se protilehlé strany natržené oblasti spojily. Pro toto zařízení však platí veškerá omezení, týkající se rekonstrukce meziobratlových plotének, uvedená výše.

V oboru je rovněž znám přístroj a postup, využívající k vyvolání růstu měkké tkáně napnutí. Použití známých provedení a postupů na výhřez meziobratlové ploténky je omezeno v tom, že k napnutí je třeba pružinka. Kromě toho, že se pružinka do omezeného prostoru meziobratlové ploténky obtížně umísťuje, bude vyvolávat neustálé přemísťování připojených tkání, které může narušovat strukturu a fungování ploténky. Pokud by síly v ploténce překročily napínání vyvolané pružinou, může pružinka dále vyvolat zhoršení vydutí v ploténce směrem vzad. Navíc se po dosažení požadovaného růstu tkáně má uvedené zařízení odstranit. Pravé nutnost tohoto druhého procesu představuje nedostatek.

V oboru je popsána řada způsobů augmentace meziobratlové ploténky. Při bližším zkoumání lze vyčlenit dva obecné přístupy - implantáty se připevní k okolním tkáním nebo nejsou připevněny a na místě je drží vazivový prstenec.

První typ augmentace meziobratlové ploténky obecné spočívá ve výměně celé ploténky. Augmentace je pak omezena mnoha faktory. Za prvé je významná náhrada celé ploténky, která musí obecně snášet veškerou zátěž přenášenou v prostoru ploténky. Mnohé degenerované ploténky jsou vystaveny patologické zátěži, která přesahuje zátěž v normálních ploténkách. Proto musí být konstrukce velmi robustní, avšak přesto pružná. Žádné z těchto augmentačních zařízení dosud nedosáhlo obou kvalit. Dále musí být užitím poměrné invazivních postupů, obvykle z předního přístupu, implantována zařízení, která nahradí celou ploténku. To někdy vyžaduje rovněž odstranění značného množství zdravého materiálu ploténky včetně předního vazivového prstence. U zařízení se musí dále brát v úvahu obrys sousedních plotének, k nimž jsou připojena. Protože každý pacient a každý obratel je jiný, musí být tyto implantáty k dispozici v mnoha tvarech a velikostech.

-2CZ 297586 B6

Druhý typ augmentace spočívá v implantátu, který není přímo připojen k okolním tkáním. Tato augmentační zařízení spoléhají hlavně na vazivový prstenec, který je drží na místě, aleje obecné neporušen. Známé implantáty se obecně vkládají otvorem ve vazivovém prstenci, a poté se zvětší, nafouknou nebo se kolem nich rozprostřou rozšiřovací prvky, aby byly větší než otvor, jímž jsou vkládány. Omezení těchto koncepcí spočívá v tom, že v případech, vyžadujících augmentaci ploténky, vazivový prstenec často nezůstává nedotčen. Ve vazivovém prstenci jsou jiné trhliny nebo strukturální oslabení, které umožňují výhřez nebo migraci vnitřních implantátů. V případe výhřezu ploténky jsou ve vazivovém prstenci slabá místa, která umožňují vznik výhřezu. Augmentace dřeňového jádra kterýmkoli ze známých augmentačních zařízení bez zajištění podpory vazivového prstence nebo implantátu vyvolává riziko nového výhřezu materiálů pro augmentaci. Další riziko těchto zařízení spočívá v prvcích pro zvětšení objemu, která mohou způsobit poranění koncových plotének nebo vazivového prstence. To může pomoci k udržení implantátu na místě, u výhřezu však není třeba narušovat vazivový prstenec. V důsledku strukturální slabosti nebo delaminace několika vrstev vazivového prstence se tyto implantáty mohou vyklenout směrem k zadním neurálním prvkům. Pokračující degenerace ploténky může navíc vyvolat trhliny v zadním prstenci v jiných oblastech než v původně operovaném místě. Další omezení těchto koncepcí spočívá v tom, že aby bylo možno vložit implantát, je třeba odstranit většinu dřeňového jádra nebo dokonce celé jádro. To vyžaduje čas a příslušné dovednosti a kromě toho dochází k permanentní změně fyziologie ploténky.

Implantace protéz do specifických míst v meziobratlové ploténce je rovněž obtížným úkolem. Chirurg, provádějící standardní výkony v zadní části páteře, nevidí vnitřek ploténky. Vidí jen velmi malou část vnější části ploténky malým okénkem, které vytvoří v zadní části obratle, aby získal přístup k ploténce. Chirurg se dále snaží o minimalizaci velikosti kruhového průniku do obratle, aby snížil riziko pooperačního výhřezu a (nebo) další destabilizace operační úrovně. Chirurgové obvykle otevřou pouze jednu stranu zadního prstence, aby se vyhnuli vzniku jizvy na obou částech epidurálního prostoru.

Žádný ze systémů implantace ploténky, které jsou v současné době k dispozici, přesně nesplňuje přísné požadavky kladené na přístup k ploténce a zajištění pohledu na ploténku.

Známý stav techniky v oblasti uzavírání tělesných defektů, jako jsou výhřezy přes břišní stěnu, zahrnuje zařízení typu rovinných plošek (záplaty) používaných pro vnitřní část břišní stěny nebo zátek umísťovaných přímo do defektu. Aplikace rovinných plošek známých v oboru na meziobratlové ploténky je omezena tvarem. Vnitřní strana vazivového prstence je zakřivena v několika rovinách, proto je rovinná ploška nevhodná pro povrch, k němuž musí těsně přilnout. Dosavadní stav techniky popisuje i plošky umísťované do dutiny, která je roztažena plynem nebo je podpírána tak, aby vnitřní stěna defektu byla odtažena od vnitřních orgánů. V ploténce je obtížné vytvořit takovou dutinu mezi vnitřní stěnou prstence a dřeňovým jádrem, aniž by bylo nutno odstraňovat materiál dřeňového jádra. Toto odstranění může mít pro klinický výsledek rekonstrukce ploténky nepříznivé následky.

Jedním ze zařízení pro rekonstrukci je zátkový uzávěr. Zátka může být vhodná pro léčbu tříselných kýl, protože defekt se vyznačuje nízkým rozdílem tlaků. Avšak umístí-li se do vazivového prstence zátka, která musí odolat daleko větším tlakům, může dojít k jejímu vypuzení nebo rozrušení vnitřních vrstev prstence dřeňovým jádrem. Obé tyto komplikace přinášejí pacientovi velkou bolest nebo ztrátu funkčních schopností. Výhřez meziobratlové ploténky má navíc tendenci se rozšiřovat spolu s tím, jak postupně slábne vazivový prstenec. V takovém případě může být zátka vypuzena do epidurálního prostoru.

Další zařízení pro rekonstrukci výhřezu obsahuje síťovinu zakřiveného tvaru a používá se u tříselné kýly. Zařízení obsahuje materiál plošného tvaru s konvexní stranou a konkávní stranou a u dalšího provedení s kruhovými a kónickými oblastmi. Toto zařízení může být vhodné pro tříselné kýly, ale tvar a tuhost nabízených provedení není zdaleka optimální pro použití u výhřezu

-3 CZ 297586 B6 meziobratlové ploténky. Šířka výhřezu (kolem obvodu ploténky) je větší než délka (vzdálenost mezi protilehlými obratli), což je tvar, který nelze uzavřít kónickými nebo kruhovými ploškami tohoto typu.

Dalším zařízením jsou nafukovací balonové plochy s ostny pro uzavírání tříselných kýl. Balónek bude ponechán v defektu v nafouknutém stavu. Nevýhoda tohoto zařízení spočívá v tom, že k zajištění uzavření defektu musí balónek zůstat nafouknutý až do konce života pacienta. Nafukovací implantáty jen zřídka vydrží delší období, aniž by se vypouštěly, zejména jsou-li vystaveny zátěži. To platí pro penilní protézy, prsní implantáty a umělé svěrače.

Další známý postup uzavření tříselných kýl spočívá v aplikaci tepla a tlaku na rovinnou plošku a břišní stěnu kolem výhřezu. Nedostatek tohoto postupu spočívá v tom, že schopnost udržet plošku na místě plně závisí na integritě stěny kolem defektu. Vazivový prstenec je často v oblastech kolem defektu slabý a nemůže sloužit jako vhodné místo pro upnutí. Rovinný tvar plošky má 15 navíc všechny výše rozebírané nedostatky.

Dále byla navržena různá zařízení a postupy pro utěsnění míst cévních vpichů. Nejbližší je zařízení pro hemostatické uzavření vpichu, které se obecné skládá z ukotvení, vlákna a těsnicí zátky. Ukotvení se zavede přes defekt do cévy a rozšíří se tak, aby nemohlo projít defektem zpět. Vlák20 no vedoucí z ukotvení a přes defekt je možno použít k zajištění ukotvení nebo pomáhá při zavádění zátky, která je přiváděna přes vnější část defektu. Kdyby se toto vlákno mělo rozšířit přes vnější stranu obratle, vedlo by k podráždění nervových kořenů a k vytvoření jizvy v epidurálním prostoru. To platí rovněž pro jakýkoli materiál zátky, který je ponechán v defektu nebo zasahuje do prostoru mimo obratel. Tato zařízení a postupy používané v cévním systému navíc vyžadují 25 relativně prázdný prostor (neosahující pevné materiály), do něhož lze umístit vnitřní ukotvení.

Postup funguje dobře uvnitř cévy, avšak v přítomnosti objemnějšího dřeňového jádra nebudou vnitřní ukotvení, jak jsou popisována ve vynálezu, pravděpodobně zasahovat přes celý defekt.

US 5 171 280 popisuje meziobratlovou protézu mající elastické kapalinotěsné duté těleso, definu30 jící prodlouženou komoru pro pojmutí nestlačitelného volně tekoucího média přes ventil, které je připojeno k prostředku umožňujícímu tělesu svinout se kolem ventilu. Toto zařízení má za úkol vyplnit prostor nebo dutinu ohraničenou vazivovým prstencem, která byla předtím vyplněna dřeňovým jádrem, které muselo být odstraněno. Schopnost svinout se a schopnost naplnění po vložení do ploténky po dissektomii dovoluje protéze vyplnit dutinu.

US 5 919 235 také popisuje svinuté spirálové zařízení na náhradu dřeňového jádra. Uvádí se, že průměr spirály je s výhodou volen takový, že je vyplněn prostor ve vazivovém prstenci.

EP 700 671 také popisuje zařízení na náhradu dřeňového jádra, ale ačkoli stručně popisuje, že 40 toto zařízení může být složeno z několika kusů, které popisuje jako trubicovité a duté, nikde se neuvádí, ani nenavrhuje, že když je rozděleno do několika kusů, je jeden z těchto kusů schopný sloužit jako zábrana přes vadu.

Výše uvedené tři patentové spisy však nepopisují a neuvádějí jak se má provést utěsnění defektu 45 vazivového prstence do kterého byl vložen implantát.

Úkolem vynálezu je zredukovat dlouhodobé nepříznivé následky poranění zad, např. výhřezu plotének, na základě jejich rekonstrukce, případně augmentace, kdy se neprovádí resekce měkkých tkání ploténky. Dalším úkolem vynálezu je předcházet výskytu nebo snížit počet přípa50 dů recidivujícího výhřezu a ztráty výšky ploténky po operačním zákroku na výhřezu ploténky.

Dalším úkolem vynálezu je zvýšit odolnost vazivového prstence proti vyklenutí směrem vzad a prosáknutí materiálu dřeňového jádra a současně přednostně zvýšit jeho pevnost při zátěži. Dalším úkolem vynálezu je umožnit augmentaci měkkých tkání ploténky takovým způsobem, aby se omezilo riziko výhřezu augmentačního materiálu směrem k nervovým strukturám vzadu

-4CZ 297586 B6 za ploténkou. Dalším úkolem vynálezu je chránit citlivá nervová vlákna ve vnějších vrstvách vazivového prstence před tlakem jádra.

Podstata vynálezu

Implantát pro implantaci mezi dřeňové jádro a vazivový prstenec a přes vadu ve vazivovém prstenci v meziobratlové ploténce podle vynálezu sestává ze zábrany mající konkávní povrch obrácený v implantované orientaci k dřeňovému jádru, přičemž zábrana má velikost sahající podél vazivového prstence přes oblast a za okraj oblasti, která definuje defekt.

Implantát dále s výhodou sestává z nejméně jednoho dřeňového augmentačního materiálu a popřípadě dále i z fixačního zařízení pro zafixování zábrany k tkáním obklopujícím defekt. Fixačním zařízením je s výhodou ukotvení v měkké tkáni. Implantát dále s výhodou sestává z mechanismu ukotvení pro upevnění zábrany. Zábrana s výhodou dále sestává z rozšiřovače a membrány. Membrána s výhodou obsahuje materiál zvolený ze skupiny sestávající z jednoho nebo více z následujících materiálů: syntetický polyamid, syntetický polyester, polyethylen, kolagen polytetrafluorethylen a expandovaný polytetrafluorethylen. Rozšiřovač s výhodou obsahuje materiál vybraný ze skupiny sestávající z jednoho nebo více z následujících materiálů: slitina niklu a titanu, nerezavějící ocel, kobalt, chrom, titan a polyethylen. Zábrana má s výhodou tvar písmene C.

Jeden aspekt vynálezu se zabývá in vivo augmentací funkční jednotky páteře. Funkční jednotka páteře po augmentaci se skládá ze dvou sousedních obratlů a meziobratlové ploténky s centrální oblastí, která je obklopena vazivovým prstencem, umístěné v meziobratlovém prostoru mezi obratli, a zařízení pro omezení výhřezu ploténky, umístěného v meziobratlovém prostoru. Zařízení pro omezení výhřezu ploténky obsahuje ukotvení pevně spojené s přední částí jednoho ze sousedících obratlů nebo s vazivovým prstencem, připojené spojovacím článkem k podpůrnému článku. Podpůrný článek je umístěn vzadu od centrální oblasti, přednostně ve vazivovém prstenci nebo vzadu za ním. V jednom z provedení obsahuje centrální oblast funkční jednotky páteře dřeňové jádro. V jiném provedení vynálezu působí na spojovací článek napnutí mezi ukotvením a podpůrným článkem. V dalším provedení je materiál pro augmentaci připevněn alespoň po části délky spojovacího článku a má napomáhat funkci meziobratlové ploténky v tom, že bude podpírat a oddělovat obratle a umožňovat pohyb jednoho obratle vzhledem k druhému.

Jiný aspekt vynálezu se zabývá in vivo augmentaci funkční jednotky páteře. Funkční jednotka páteře po augmentaci se skládá ze dvou sousedních obratlů a meziobratlové ploténky s centrální oblastí, která je obklopena vazivovým prstencem, umístěné v meziobratlovém prostoru mezi obratli, a zařízení pro augmentaci ploténky, umístěného v meziobratlovém prostoru. Zařízení pro augmentaci ploténky obsahuje ukotvení pevně spojené s přední částí jednoho ze sousedících obratlů nebo s vazivovým prstencem, připojené spojovacím článkem k podpůrnému článku. Materiál pro augmentaci je umístěn v meziobratlovém prostoru, kde je udržován spojovacím článkem upevněným mezi ukotvením a materiálem pro augmentaci. V jiném provedení je podpůrný článek upevněn v rámci funkční jednotky páteře a mezí ukotvením, materiálem pro augmentaci a podpůrným článkem je uložen spojovací článek, který dále omezuje pohyb materiálu pro augmentaci v centrální oblasti. V dalším provedení může centrální oblast obsahovat dřeňové jádro.

Další provedení vynálezu nabízí postupy provádění augmentace funkční jednotky páteře. Tyto postupy zahrnují zde popisovaná zařízení pro omezení výhřezu ploténky a pro augmentaci ploténky.

Vynález se dále týká zařízení a postupů pro utěsňování defektů tkáňových stěn oddělujících dvě anatomické oblasti těla. Konkrétně jsou popisována protetická zařízení a postupy, umožňující uzavření defektu vazivového prstence lidské meziobratlové ploténky pro prevenci výstupu mate

-5CZ 297586 B6 riálu z ploténky, případně pro rozložení tlaku v prostoru ploténky po povrchu vnitřní stěny ploténky.

Uzavření defektu se dosáhne umístěním membrány nebo zábrany na vnitřní stranu defektu. V případě meziobratlové ploténky se zábrana umístí na vnitřní stranu vazivového prstence poblíž dřeňového jádra nebo mezi vrstvy vazivového prstence. Zábranu lze vložit po rozdělení prostoru mezi prstencem a jádrem. Jinak je pro vytvoření dostatečného prostoru možno vyjmout část jádra nebo prstence.

Zábranu lze vložit přímo přes vnitřek defektu nebojí posunout ze vzdálenějšího vstupu přes stěnu tkáně nebo jinou tkáň sousedící s defektem (Distální, tj. anatomicky vzdálenější od hlavy. Opakem je proximální, tj. anatomicky bližší ve smyslu k hlavě (trupu). Oba pojmy se používají v tomto smyslu i níže v textu včetně patentových nároků).

K upevnění zábrany k okolním tkáním se používají různá fixační zařízení. V případě meziobratlové ploténky může být touto tkání okolní vazivový prstenec, koncové ploténky, těla obratlů i dřeňové jádro. Jinak lze zábranu udržet na místě pouhým tlakem, jímž dřeňové jádro působí na zábranu a vazivový prstenec, přičemž tuhost a tvar zábrany může rovněž pomoci udržet polohu a orientaci v ploténce. Zábrana může také obsahovat různé zádržné články, zamezující pohybu zábrany po obratlích. Zábrana nebo membrána může obsahovat rám, který bude sloužit ke zvětšení nebo rozšíření rozměrů zábrany ze stlačeného tvaru do zvětšeného stavu. Rám může být z materiálu, který se sám roztahuje, např. z niklu a titanu. Zábrana může mít dále vlastnosti, díky nimž po použití adhezivního činidla, působením tepla nebo vrůstání do okolní tkáně přilne k okolním tkáním. Různá provedení popsané zábrany jsou jednosložková nebo jsou zhotovena z více materiálů či složek.

Dalším cílem vynálezu je snížit omezení současné používaných postupů rekonstrukce meziobratlové ploténky. Dalším cílem vynálezu je poskytnout systémy a postupy pro implantaci protézy podél vnitřní strany vazivového prstence provedením jednorázového drobného protětí vazivového prstence ze zadní strany ploténky.

Přehled obrázků na výkresech

Předcházející a další cíle, vlastnosti a výhody vynálezu vyjdou najevo z následujícího konkrétnějšího popisu preferovaných provedení vynálezu, jak je ukazují doprovodné výkresy, v nichž se odpovídající vztahové značky týkají stejných částí v různých pohledech. Měřítko výkresů nemusí vždy odpovídat, důraz se klade na vysvětlení principů vynálezu.

Obrázek IA znázorňuje příčný řez částí funkční jednotky páteře, v němž je zobrazena část obratle a meziobratlové ploténky.

Obrázek 1B znázorňuje předozadní příčný řez částí funkční jednotky páteře znázorněné na obrázku 1 A, ukazující dva bederní obratle a meziobratlovou ploténku.

Obrázek IC znázorňuje částečné narušení vnitřních vrstev vazivového prstence.

Obrázek 2A znázorňuje příčný řez podle jednoho aspektu vynálezu před podepřením oblasti výhřezu.

Obrázek 2 B znázorňuje příčný řez konstrukcí na obrázku 2A s podepřením oblasti výhřezu.

Obrázek 3A znázorňuje příčný řez jiným provedením popsaného vynálezu po umístění zařízení.

-6CZ 297586 B6

Obrázek 3B znázorňuje příčný řez konstrukcí na obrázku 3A po aplikaci napnutí pro podepření oblasti výhřezu.

Obrázek 4A znázorňuje příčný řez jiným provedením vynálezu.

Obrázek 4B znázorňuje předozadní pohled na alternativní provedení k provedení na obrázku 4A.

Obrázek 5 A znázorňuje příčný pohled podle jiného aspektu vynálezu.

Obrázek 5B znázorňuje přívodní trubičku z obr. 5A, která se používá k přemístění oblasti výhřezu do místa, kde byla před vyhřeznutím.

Obrázek 5C znázorňuje provedení vynálezu z jednoho celku v ukotvené poloze, připravené k podpírání.

Obrázek 6 znázorňuje jedno provedení vynálezu, kdy je podpírán oslabený zadní vazivový prstenec.

Obrázek 7A znázorňuje příčný řez jiným aspektem popsaného vynálezu, který znázorňuje dvě fáze augmentace měkkých tkání ploténky.

Obrázek 7B znázorňuje předozadní pohled na vynález znázorněný na obrázku 7A.

Obrázek 8 znázorňuje příčný řez podle jednoho aspektu popisovaného vynálezu, zahrnujícího augmentaci měkkých tkání ploténky a podpěru (uzavření) vazivového prstence.

Obrázek 9A znázorňuje příčný řez jednou stranou vynálezu zahrnující augmentaci měkkých tkání ploténky pružným materiálem pro augmentaci upnutým k přední boční části vazivového prstence.

Obrázek 9B znázorňuje příčný řez jednou stranou popisovaného vynálezu zahrnující augmentaci měkkých tkání ploténky pružným augmentačním materiálem připevněným k vazivovému prstenci celistvým ukotvením.

Obrázek 10A znázorňuje příčný řez podle jednoho aspektu popisovaného vynálezu, zahrnujícího augmentaci měkkých tkání ploténky.

Obrázek 10B znázorňuje konstrukci podle obrázku 10A po vložení materiálu pro augmentaci do ploténky.

Obrázek 11 znázorňuje příčný řez zábranou připevněnou k prstenci.

Obrázek 12 znázorňuje předozadní pohled na zábranu z obrázku 11.

Obrázek 13 znázorňuje příčný řez zábranou ukotvenou v ploténce.

Obrázek 14 znázorňuje předozadní pohled na zábranu z obrázku 13.

Obrázek 15 znázorňuje využití druhého zařízení pro ukotvení pro zábranu upevněnou v ploténce.

Obrázek 16A je příčný pohled na meziobratlovou ploténku.

Obrázek 16B je předozadní řez středovou linií meziobratlové ploténky.

-7CZ 297586 B6

Obrázek 17 je axiální pohled na meziobratlovou ploténku s pravou polovinou těsnicího zařízení zábrany umístěného disektorem nebo podávacím nástrojem proti vnitřní straně defektu ve vazivovém prstenci.

Obrázek 18 znázorňuje úplné těsnicí zařízení umístěné na vnitřní straně defektu ve vazivovém prstenci.

Obrázek 19 popisuje těsnicí zařízení z obrázku 18 připevněné ke tkáním kolem defektu.

Obrázek 20 popisuje těsnicí zařízení z obrázku 19 po zapuštění fixačního zařízení do okolních tkání.

Obrázek 21A popisuje axiální pohled na těsnicí zařízení z obrázku 20, které má do vnitřní dutiny vloženo zvětšovací zařízení.

Obrázek 21B popisuje konstrukci z obrázku 21 v předozadním řezu.

Obrázek 22A ukazuje jiné schéma fixace těsnicího zařízení a zvětšovacího zařízení.

Obrázek 22B ukazuje konstrukci na obrázku 22A v předozadním řezu s ukotvením připevňujícím fixační oblast zvětšovacího zařízení k hornímu tělu obratle v místě poblíž defektu.

Obrázek 23A popisuje provedení zábrany podle vynálezu připevněné k fixačnímu zařízení vazivového prstence.

Obrázek 23B popisuje provedení zábrany podle obrázku 23A připevněné k prstenci dvěma fixačními hroty po odstranění fixačního nástroje.

Obrázky 24A a 24B popisují zábranu umístěnou mezi vrstvami vazivového prstence po každé straně defektu.

Obrázek 25 popisuje axiální průřez velkou verzí zábrany.

Obrázek 26 popisuje axiální průřez zábranou v poloze přes defekt po vložení dvou augmentačních zařízení.

Obrázek 27 popisuje zábranu jako součást podlouhlého augmentačního zařízení.

Obrázek 28A popisuje axiální průřez jiným uspořádáním augmentačního zařízení z obrázku 27.

Obrázek 28B popisuje předozadní řez jiným uspořádáním augmentačního zařízení z obrázku 27.

Obrázky 29A až D popisují umístění zábrany ze vstupního místa vzdáleného od defektu ve vazivovém prstenci.

Obrázky 30A, 30B, 31 A, 31B, 32A, 32B, 33A a 33B popisují axiální pohledy a řezy různými provedeními zábrany.

Obrázek 34A znázorňuje osové asymetrické zvětšovací zařízení nebo rám.

Obrázky 34B a 34C ilustrují perspektivní pohledy na rám připevněný v meziobratlové ploténce.

Obrázky 35 a 36 znázorňují alternativní provedení zvětšovacího zařízení znázorněného na obrázku 34.

-8CZ 297586 B6

Obrázky 37A až C znázorňují přední, boční a perspektivní pohled na jiné provedení zvětšovacího zařízení znázorněného na obrázku 34.

Obrázek 38 znázorňuje alternativu zvětšovacího zařízení k obrázku 37A.

Obrázky 39A až D znázorňují trubkovité zvětšovací zařízení s kruhovým průřezem.

Obrázky 40A až D znázorňují trubkovité zvětšovací zařízení s oválným průřezem.

Obrázky 40E, 40F a 401 znázorňují přední, zadní a horní pohled na trubkovité zvětšovací zařízení na obrázku 40A s těsnicím zařízením, které pokiývá vnější povrch přední strany prstence.

Obrázky 40G a 40H ukazují trubkovité zvětšovací zařízení z obrázku 40A s těsnicím zařízením, které pokrývá vnější povrch přední strany prstence.

Obrázky 41A až D znázorňují trubkovité zvětšovací zařízení s vejcovitým průřezem.

Obrázek 42A až D popisuje průřezy preferovaným provedením těsnicího a zvětšovacího zařízení.

Obrázky 43 A a 43B popisují jinou konfiguraci zvětšovacího zařízení.

Obrázky 44A a 44B popisují jiný tvar zábrany.

Obrázek 45 je řez zařízením užívaným k fixaci těsnicího zařízení ke tkáním kolem defektu.

Obrázek 46 popisuje použití tepelného zařízení k ohřátí a přilepení těsnicího zařízení ke tkáním kolem defektu.

Obrázek 47 popisuje roztažitelný tepelný prvek, který lze použít k přilepení těsnicího zařízení ke tkáním kolem defektu.

Obrázek 48 popisuje alternativní provedení k tepelnému zařízení podle obrázku 46.

Obrázky 49A až G znázorňují postup implantace implantátu dovnitř ploténky.

Obrázky 50A až F ukazují alternativní postup implantace implantátu dovnitř ploténky.

Obrázky 51A až C ukazují další alternativní postup implantace implantátu dovnitř ploténky.

Obrázky 52A a 52B znázorňují vodič implantátu používaný u implantace implantátu dovnitř ploténky.

Obrázek 53A znázorňuje zábranu se zpevňující destičkou.

Obrázek 53B znázorňuje průřez zábranou na obrázku 53A.

Obrázek 54A znázorňuje zpevňující destičku.

Obrázek 54B ukazuje průřez zpevňující destičkou z obrázku 54A.

Obrázek 55A znázorňuje průřez zábranou se zpevňujícími tyčinkami.

Obrázek 55B znázorňuje průřez zábranou podle obrázku 55A.

Obrázek 56A znázorňuje zpevňující tyčinku.

-9CZ 297586 B6

Obrázek 56B znázorňuje průřez zpevňující tyčinkou z obrázku 56A.

Obrázek 57 znázorňuje jiné uspořádání umístění fixačních zařízení zábrany z obrázku 44A.

Obrázky 58A a 58B znázorňují disekční nástroj pro meziobratlovou ploténku.

Obrázky 59A a 59B znázorňují jiné provedení disekčního nástroje pro meziobratlovou ploténku.

Obrázky 60A až C znázorňují disekční část nástroje.

Příklady provedení vynálezu

Vynález se zabývá in vivo augmentovanou funkční jednotkou páteře. Funkční jednotka páteře obsahuje kostní struktury dvou sousedních obratlů (nebo těl obratlů), měkkou tkáň (vazivový prstenec a volitelné dřeňové jádro) meziobratlové ploténky a vazivovou tkáň, svalovinu a pojivovou tkáň spojenou s obratli. Meziobratlová ploténka je v principu umístěna v meziobratlovém prostoru mezi sousedními obratli. Augmentace funkční jednotky páteře může zahrnovat rekonstrukci vyhřezlé oblasti ploténky, podporu oslabeného, natrženého nebo poškozeného vazivového prstence nebo připojení materiálu či náhradu celého nebo části dřeňového jádra. Augmentace funkční jednotky páteře se provádí pomocí zařízení pro omezení výhřezu a zařízení pro augmentaci ploténky, které se umísťuje v prostoru meziobratlové ploténky.

Obrázky 1A a 1B ukazují obecnou anatomii funkční jednotky páteře 45. V tomto popisu a v následujících patentových nárocích jsou pojmy přední (anterior), zadní (posterior), horní (superior) a dolní (inferior) definovány na základě standardního použití v anatomii, tzn. anterior je směr orientovaný dopředu těla nebo orgánu (ventrální strana), posterior je směr orientovaný dozadu těla nebo orgánu (dorzální strana), superior je směr vzhůru (směrem k hlavě) a inferior je směr dolů (směrem k chodidlům).

Obrázek 1A je axiální pohled podél příčné osy M těla obratle s meziobratlovou ploténkou 15 nad tělem obratle. Osa M ukazuje orientaci vpřed (anterior) a vzad (posterior) funkční jednotky páteře v anatomii. Meziobratlová ploténka 15 obsahuje vazivový prstenec 10, který obklopuje centrální dřeňové jádro 20. Oblast výhřezu 30 je označena tečkovanou čarou. Oblast výhřezu 30 proniká za zadní hranici ploténky před výhřezem 40. Na tomto obrázku jsou rovněž znázorněny levý 70 a pravý příčný trnový výběžek 70' a zadní trnový výběžek 80.

Obrázek 1B je předozadní průřez předozadní osou N vedený středovou linií mezi dvěma sousedními těly obratlů 50 (horním) a 50' (dolním). Mezi oběma těly obratlů je vytvořen prostor meziobratlové ploténky 55, obsahující meziobratlovou ploténku 15, která podpírá obratle a tlumí pohyb jejich těl a umožňuje vzájemný pohyb obou těl obratlů a jejich pohyb vzhledem k dalším sousedním funkčním jednotkám páteře.

Meziobratlová ploténka 15 se skládá z vnějšího vazivového prstence 10, který ve standardním stavu obklopuje a omezuje dřeňové jádro 20 tak, aby bylo plné v hranicích prostoru meziobratlové ploténky. Na obrázcích 1A a 1B má oblast výhřezu 30, představovaná přerušovanou čarou, posunutou zadní část vzhledem k poloze vymezené hranicemi před výhřezem 40 na zadní straně vazivového prstence. Osa M spojuje přední stranu (A) a zadní stranu (P) funkční jednotky páteře. Těla obratlů také zahrnují kloubní plošky 60 a horní 90 a dolní stopku 90', které tvoří neurální otvor 100. Ke ztrátě výšky ploténky dochází, když se horní tělo obratle 50 pohybuje dolů vzhledem k dolnímu tělu obratle 50'.

Částečné narušení 121 vnitřních vrstev prstence 10 bez skutečné perforace rovněž souvisí s chronickou bolestí zad. Toto narušení 4 je znázorněno na obrázku 1C. Panuje názor, že slabost

- 10CZ 297586 B6 vnitřních vrstev vystavuje citlivé vnější vrstvy prstence vyššímu tlaku. Zvýšení tlaku pak stimuluje průnik malých nervových vláken do vnějšího vazivového prstence, což se projeví lokalizovanou i odvozenou bolestí.

V jednom z provedení vynálezu slouží zařízení pro omezení výhřezu 13 jako podpora pro navrácení celé oblasti výhřezu 30 nebo její části do polohy vymezené hranicemi před výhřezem 40. Zařízení pro omezení výhřezu obsahuje ukotvení, které je umístěno ve funkční jednotce páteře, např. v horním nebo dolním tělu obratle nebo v předním mediálním nebo zadním postranním vazivovém prstenci. Ukotvení se používá jako bod, vzhledem k němuž se část oblasti nebo celá oblast výhřezu napíná, aby se oblast výhřezu vrátila do hranic existujících před výhřezem. Tím se uvolní tlak na jinak stlačenou nervovou tkáň a struktury. Do oblasti výhřezu nebo za ní se umístí podpůrný článek, který se spojí s ukotvením spojovacím článkem. Na spojovací článek začne působit dostatečné napínání, aby podpůrný článek vrátil oblast výhřezu do polohy před výhřezem. V různých provedeních je materiál pro augmentaci upevněn v prostoru meziobratlové ploténky, což napomáhá dřeňovému jádru tlumit a podpírat dolní a horní těla obratlů. Ukotvení zajištěné v poloze funkční jednotky páteře a připevněné ke spojovacímu článku a augmentačnímu materiálu omezuje pohyb augmentačního materiálu po meziobratlovém prostoru. Podpůrný článek, umístěný proti ukotvení, může volitelné sloužit jako druhý bod připojení pro spojovací článek a bude bránit pohybu augmentačního materiálu v prostoru meziobratlové ploténky.

Obrázky 2Aa2B popisují jedno provedení zařízení 13. Obrázek 2A znázorňuje prvky omezovacího zařízení v poloze pro korekcí oblasti výhřezu. Ukotvení 1 je upevněno na místě ve funkční jednotce páteře, např. v přední části vazivového prstence podle obrázku. Podpůrný článek 2 je umístěn v oblasti výhřezu 30 nebo za ní. Z ukotvení 1 vede neboje s ním spojen podpůrný článek 3, který slouží ke spojení ukotvení 1 s podpůrným článkem 2. V závislosti na umístění podpůrného článku 2 může spojovací článek procházet celou oblastí výhřezu nebo její částí.

Obrázek 2B znázorňuje polohu různých úseků zařízení pro omezení výhřezu 13, když zařízení 13 podpírá oblast výhřezu. Utahovací spojovací článek 2 umožňuje přenos tahové síly po celé délce, díky čemuž se oblast výhřezu 30 bude pohybovat vpřed, tzn. ve směru polohy před výhřezem. Jakmile se oblast výhřezu 30 dostane do požadované polohy, bude spojovací článek 3 nastálo zajištěn mezi ukotvením 1 a podpůrným článkem 2. Tím se mezi ukotvením 1 a podpůrným článkem 2 udržuje napnutí, které omezuje pohyb oblasti výhřezu v poloze vymezené hranicemi před výhřezem 40. Podpůrný článek 2 se používá k ukotvení oblasti výhřezu 30, podepření oslabeného vazivového prstence bez zjevných známek výhřezu a lze jej rovněž použít k uzavření defektu vazivového prstence v blízkosti oblasti výhřezu 30.

Ukotvení 1 je zobrazeno v modelové podobě, protože může mít mnoho vhodných tvarů z různých biokompatibilních materiálů a lze jej zkonstruovat v celém rozsahu hodnot tuhosti. Může se jednat o nastálo umístěný prvek zhotovený z odolného plastu nebo kovu nebo může být z resorbovatelného materiálu, jako je kyselina polymléčná (PLA) nebo kyselina polyglykolová (PGA). Konkrétní provedení nejsou znázorněna, odborník v oboru si však odvodí mnoho možných konstrukcí. Provedení zahrnují např. ukotvení s hroty zhotovené z PLA nebo kovovou cívku, kterou lze zašroubovat do předního vazivového prstence. Ukotvení 1 lze pro taková zařízení a místa upevnit v části funkční jednotky páteře běžným způsobem, např. zašroubovat do kosti, přišít ke tkáni nebo kosti nebo připojit ke tkáni nebo kosti přilepením např. cementem nebo jinými vhodnými chirurgickými pojivý. Po zavedení do kosti nebo tkáně by ukotvení 1 mělo zůstávat vzhledem ke kosti nebo tkáni v relativním klidu.

Podpůrný článek 2, který je rovněž znázorněn v modelové podobě, má stejnou materiálovou i konstrukční pružnost jako ukotvení L Oba prvky mohou mít stejnou nebo různou konstrukci tak, aby byly vhodné pro zdravou a pro postiženou tkáň. Podpůrný článek 2 může mít jinak také podobu krytky nebo kapky, což poslouží i k zajištění natržení nebo proděravění vazivového prstence, nebo může mít tvar tyčinky nebo destičky s hroty nebo bez hrotů k zajištění dotyku s oblastí výhřezu. Podpůrný článek 2 lze zavést do oblasti výhřezu nebo za tuto oblast.

- 11 CZ 297586 B6

Ukotvení a podepření se provádí pomocí stehu, kostního ukotvení, ukotvení měkkých tkání, tkáňových pojiv a materiálů, které podporují vrůstání tkání, možné jsou však i jiné formy a materiály. Může se jednat o trvalé nebo resorbovatelné materiály. Jejich připojení k části funkční jednotky páteře a oblasti výhřezu musí být dostatečně silné, aby odolalo napínání po rekonstrukci výhřezu a zátěži vznikající v průběhu každodenních činností.

Spojovací článek 3 je také znázorněn v modelové podobě. Článek 3 může mít tvar pružného vlákna, jako je např. jednoduchý steh nebo složený steh, drát, někdy i pevná tyč nebo široký pás. Spojovacím materiálem mohou být dále stehy, dráty, jehly a trubice z tkaniny nebo materiál ve formě sítí. Spojení lze vytvořit z různých stálých nebo resorbovatelných materiálů jakéhokoli tvaru vhodného pro příslušný meziobratlový prostor. Volí se většinou materiál, který je relativně tuhý při napínání a relativně pružný při působení jiných typů zátěže. To umožňuje maximální mobilitu oblasti výhřezu vzhledem k ukotvení bez rizika, že se podpíraný úsek pohne směrem mimo hranice ploténky před výhřezem. Spojovací článek je nedílnou součástí ukotvení či podpůrného článku, nebo samostatnou součástí. Spojovací článek a podpůrný článek by mohly mít např. délku nevstřebatelného stehu, který je připojen k ukotvení, napnut proti ukotvení a přišít do oblasti výhřezu.

Obrázky 3Aa3B popisují další provedení zařízení 13. Na obrázku 3A jsou zobrazeny prvky zařízení pro omezení výhřezu v poloze před zajištěním oblasti výhřezu. Ukotvení 1 je umístěno ve vazivovém prstenci a k ukotvení 1 je připojen spojovací článek 3. Podpůrný článek 4 je umístěn u oblastí výhřezu 30 nejvíce vzadu. Takto nemusí být podpůrný článek 4 připevňován v oblasti výhřezu 30, aby vyvolával pohyb oblasti výhřezu 30 v poloze vymezené hranicemi před výhřezem 40. Podpůrný článek 4 má stejnou konstrukční a materiálovou flexibilitu jako ukotvení 1 a může mít dále tvar pružné nebo pevné plošky či tyčinky z materiálu připojeného k zadní straně oblasti výhřezu 30 nebo má obecně tvar, který je větší než otvor ve vazivovém prstenci přímo před podpůrným článkem 4. Obrázek 3B znázorňuje polohy prvků zařízení při napínání oblasti podél spojovacího článku 3 mezi ukotvením 1 a podpůrným článkem 4. Oblast výhřezu je posunována vpřed do polohy vymezené hranicemi před výhřezem 40.

Obrázky 4A a 4B znázorňují pět příkladů vhodných míst ve funkční jednotce páteře pro ukotvení 1. Obrázek 4A znázorňuje axiální pohled na ukotvení 1 v různých polohách v přední a boční části vazivového prstence. Obrázek 4B obdobně ukazuje předozadní pohled na různá možná místa ukotvení 1. Ukotvení 1 je zajištěno v horním těle obratle 50, dolním těle obratle 50' nebo přední části vazivového prstence 10, lze však využít jakékoli místo, které dokáže odolat napínání mezi ukotvením 1 a podpůrným článkem 2 podél spojovacího článku 3 a udrží oblasti výhřezu v poloze vymezené hranicemi před výhřezem 40.

Obecně je vhodnou polohou pro fixaci jednoho nebo několika ukotveni místo před oblastí výhřezu. Když na spojovací článek 3 začne působit napínání, musí se oblast výhřezu 30 vrátit do polohy vymezené hranicemi před výhřezem 40. Místo zvolené pro ukotvení by mělo být schopno odolat tahovým silám působícím na ukotvení, bude-li na spojovací článek působit napínání. Protože se většina symptomatických výhřezu objevuje ve směru vzad nebo v zadním příčném směru, je preferovaným místem pro ukotvení přední část vzhledem k oblasti výhřezu. Obecně přijatelná je libovolná část příslušné funkční jednotky páteře, preferuje se však přední, přední mediální nebo přední postranní část vazivového prstence. Ukázalo se, že tyto části vazivového prstence jsou podstatně silnější a mají větší tuhost než zadní nebo zadní postranní část vazivového prstence. Jak znázorňují obrázky 4A a 4B, ukotvení 1 jednoduchého typu může být v kterémkoli ze znázorněných míst nebo existuje několik ukotvení 1 na různých místech, spojených s podpůrným článkem 2 pro podepření oblasti výhřezu. Spojovací článek 3 může být článek nepřetržité délky, který se provlékne ukotvením a podpůrným článkem nebo se může jednat o několik jednotlivých pásů materiálu, přičemž každý z nich je zakončen tahem mezi jedním nebo několika ukotveními a jedním nebo několika podpůrnými články.

- 12CZ 297586 B6

V různých formách vynálezu mohou být ukotvení a spojovací články zavedeny a implantovány pacientovi se spojovacím článkem při současném napínání. Jinak lze tyto prvky instalovat bez napínání spojovacího článku, ale spojovací článek musí být přizpůsoben napnutí působícímu, není-li pacient v horizontální poloze, tj. napínání vycházejícímu ze zátěže meziobratlové ploténkyObrázky 5A až C znázorňují jiné provedení zařízení pro omezení výhřezu 13A. V této sérii obrázků je zařízení 13A zkonstruované z jednoho kusu materiálu přiváděno přívodní trubičkou 6. Zařízení 13A však lze zavádět různými způsoby, např. ručně nebo nástrojem drženým v ruce, ale i jinak. Na obrázku 5A je zařízení 13A v přívodní trubičce 6 umístěno proti oblasti výhřezu 30. Na obrázku 5B je oblast výhřezu přesunuta do polohy vymezené hranicemi před výhřezem 40 pomocí zařízení 13A nebo přívodní trubičky 6 tak, že když je zařízení 13A na obrázku 5C zavedeno trubičkou 6 a zajištěno v části funkční jednotky páteře, udržuje zařízení přemístěnou oblast výhřezu v poloze vymezené hranicemi před výhřezem 40. Zařízení pro omezení výhřezu 13A může být zhotoveno z různých materiálů a mít jeden z možných tvarů, aby podpíralo oblast výhřezu 30 v poloze vymezené hranicemi ploténky před výhřezem 40. Zařízení 13A může upevnit oblast výhřezu 30 do jakéhokoli vhodného místa ve funkční jednotce páteře včetně, ale nejenom k hornímu tělu obratle, dolnímu tělu obratle nebo přednímu vazivovému prstenci. Zařízení 13A lze navíc použít k uzavření defektu oblasti výhřezu 30 ve vazivovém prstenci. Jinak je možno jakýkoli takovýto defekt ponechat otevřený nebo jej uzavřít jiným zařízením.

Obrázek 6 popisuje zařízení 13A sestavené z jednoho kusu, podpírající oslabený úsek 30' přední části vazivového prstence 10*. Zařízení 13A je umístěno v oslabeném úseku 30' nebo před ním a je připevněno v části funkční jednotky páteře, např. v horním těle obratle 50, který je znázorněn na obrázku, nebo v dolním těle obratle 50' nebo v přední či v přední postranní části vazivového prstence 10. U některých pacientů nemusí být při operaci patrný žádný zřejmý výhřez. Avšak oslabený nebo přetržený vazivový prstenec, který ani nemusí pronikat za hranice ploténky před výhřezem, může být stejně pro chirurga znamením, aby k oslabení rizika výhřezu odstranil celé dřeňové jádro nebo jeho část. Jako alternativu k chirurgickému odstranění ploténky lze použít jakékoli z provedení vynálezu k podpoře a možnému uzavření defektů v oslabených úsecích vazivového prstence.

Další provedení vynálezu zahrnuje augmentaci měkkých tkání meziobratlové ploténky s cílem zastavit nebo napravit ztrátu výšky ploténky. Obrázky 7A a 7B znázorňují jedno provedení zařízení 13 k zajištění augmentačního materiálu v prostoru meziobratlové ploténky 55. Na levé straně obrázku 7A jsou v přední části vazivového prstence 10 ukotvení 1. Augmentační materiál 7 je vkládán do ploténky podél spojovacího článku 3, který má v tomto provedení průchod 9. Podpůrný článek 2' je znázorněn po příslušném umístění augmentačního materiálu 7 v poloze připravené k připojení ke spojovacímu článku 3. V tomto provedení prochází spojovací článek 3 otvorem 11 v podpůrném článku T. K připevnění podpůrného článku T ke spojovacímu článku 3 je však možno použít mnoho dalších postupů, které spadají do rozsahu tohoto vynálezu.

Augmentační materiál 7 může mít průchod 9, např. kanálek, štěrbinu atp., která umožňuje, aby klouzal po spojovacím článku 3. Augmentační materiál 7 může být rovněž pevný a spojovací článek 3 jím může být protažen např. jehlou nebo jiným zařízením umožňujícím propíchnutí. Spojovací článek 3 je připevněn jedním koncem k ukotvení 1 a na druhém konci je zakončen podpůrným článkem 2', jehož jedno provedení ve tvaru krytky je znázorněno na obrázku. Podpůrný článek T se ke spojovacímu článku 3 připojuje různými způsoby včetně zavěšení podpůrného článku T na spojovací článek 3. V preferovaném provedení má podpůrný článek T kloboučkovitý tvar a má rozměr (průměr nebo délku a šířku) větší než volitelný průchod 9, což brání tomu, aby se augmentační materiál 7 přemísťoval směrem vzad vzhledem k ukotvení j_. Pravá polovina meziobratlové ploténky na obrázku 7A (axiální pohled) a obrázku 7B (předozadní pohled) ukazuje augmentační materiál 7, který byl implantován do prostoru ploténky 55 podél spojovacího článku 3 tam, kde podpírá těla obratlů 50 a 50'. Obrázek 7A znázorňuje provedení, v němž je podpůrný článek T připevněn ke spojovacímu článku 3 a slouží pouze k tomu, aby se

- 13 CZ 297586 B6 augmentační materiál 7 neposunoval směrem od spojovacího článku 3. Augmentační zařízení se volně pohybuje po prostoru ploténky. Obrázek 7B znázorňuje alternativní provedení, v němž je podpůrný článek 2[ zapuštěn do místa ve funkční jednotce páteře, např. do oblasti výhřezu nebo do přední části vazivového prstence, aby tak dále omezoval pohyb augmentačního materiálu 7 nebo oddělovacího materiálu po prostoru ploténky.

Augmentační materiál nebo oddělovací materiál může být zhotoven z jakéhokoli biokompatibilního a přednostně pružného materiálu. Tento pružný materiál bude přednostně vláknitý, jako je celulóza, hovězí nebo autologní kolagen. Augmentační materiál může mít tvar zátky nebo diskovitý tvar. Dále může mít tvar krychle, elipsoidu, sféroidu nebo jakýkoli jiný vhodný tvar. Augmentační materiál lze upevnit v meziobratlovém prostoru různými postupy, např. smyčkovitým stehem připojeným k materiálu, vedeným kolem materiálu nebo procházejícím materiálem, a pak přecházejícím k ukotvení a k podpůrnému článku.

Obrázky 8, 9A, 9B a 10A a 10B popisují další provedení zařízení pro omezení výhřezu ploténky 13B pro augmentaci měkkých tkání, zejména tkáně v meziobratlovém prostoru. V provedeních znázorněných na obrázcích 8 a 9A je zařízení 13B upevněno v prostoru meziobratlové ploténky a poskytuje tak další podporu dřeňovému jádru 20. Ukotvení 1 je pevné připojeno v části funkční jednotky páteře (na těchto obrázcích v přední části vazivového prstence 10). Spojovací článek 3 končí na podpůrném článku 2 a brání tomu, aby se augmentační materiál 7 neposunoval směrem vzad vzhledem k ukotvení 1. Spojovací článek 2 je na těchto obrázcích zobrazen v různých místech, např. v zadním vazivovém prstenci 10' na obrázku 8, podpůrný článek 2 však může být ve funkční jednotce páteře v jakékoli vhodné poloze, jak již bylo popsáno dříve. Podpůrný článek 2 lze použít k uzavření defektu v zadní části vazivového prstence. Lze jej také použít pro přemístění oblasti výhřezu v předem stanovených hranicích ploténky napnutím podél spojovacího článku 3 mezi zařízením pro ukotvení 1 a podpůrným článkem 2.

Obrázek 9A popisuje ukotvení 1, spojovací článek 3, oddělovací materiál 7 a podpůrný článek 2' (je znázorněn typ krytky) vložený ve formě samostatné konstrukce a upevněný do místa v prostoru ploténky, např. do dolní části nebo horní části těla obratle. Tato konfigurace zjednodušuje vložení provedení popsaných na obrázcích 7 a 8 snížením počtu kroků k docílení implantace. Spojovací článek 3 je přednostně relativně odolný při napínání, ale pružný pro všechny další zátěže. Spojovací článek 2¹ je popsán jako prvek ve tvaru tyčinky, kteiý je alespoň v jedné rovině delší než průchod 9.

Obrázek 9B popisuje variaci provedení znázorněného na obrázku 9A. Obrázek 9B ukazuje augmentační zařízení 13C sestavené jako celek a upevněné v meziobratlovém prostoru. Zařízení 13C má ukotvení 1, spojovací článek 3 a augmentační materiál 7. Augmentační materiál 7 a ukotvení 1 je třeba před vložením do prostoru ploténky 55 předem sestavit jako celistvou konstrukci. Jinak by augmentační materiál 7 mohl být do meziobratlového prostoru nejdříve vložen, a poté připevněn k části funkční jednotky páteře ukotvením L

Obrázky 10A a 10B znázorňují další provedení vynálezu 13D. Na obrázku 10A jsou k ukotvení 1 připojeny dva spojovací články 3 a 3'. Do prostoru ploténky jsou podél spojovacích článků 3 a 3' vloženy dvě zátky z augmentačního materiálu 7 a T_. Spojovací články 3 a T jsou pak připevněny k sobě (spojeny uzlem, zataveny atp.). Tím vznikne smyčka 3, která brání tomu, aby se augmentační materiál 7 a 7' neposunoval směrem vzad. Obrázek 10B ukazuje polohu augmentačního materiálu 7 po zajištění smyčkou 3” a ukotvením 1. V tomto provedení lze použít různé kombinace augmentačního materiálu, spojovacích článků a ukotvení, např. použít jen jednu zátku augmentačního materiálu nebo dva spojovací články vedoucí od ukotvení 1, přičemž každý ze spojovacích článků bude svázán alespoň s jedním dalším spojovacím článkem. To by bylo možno dále provést s jedním nebo několika ukotveními s alespoň jedním spojovacím článkem vedoucím z každého ukotvení, přičemž každý ze spojovacích článků bude svázán s alespoň jedním dalším spojovacím článkem.

- 14CZ 297586 B6

Každé ze zde popsaných zařízení lze použít pro uzavření defektů vazivového prstence nezávisle na tom, zda vznikly po operačním zákroku, nebo v důsledku výhřezu. Tyto postupy rovněž zahrnují dodání biokompatibilního materiálu do vazivového prstence nebo dřeňového jádra. Materiálem by mohly být odříznuté nebo vyloučené úseky dřeňového jádra, nacházející se mimo hranice ploténky před výhřezem.

Obrázky 11 až 15 znázorňují zařízení a postupy používané pro uzavření defektu ve vazivovém prstenci. Jeden postup spočívá ve vložení zábrany 12 do ploténky 15. Tento proces může doprovázet chirurgické odstranění ploténky. Lze jej rovněž provést bez odstranění části ploténky 15 a dále v kombinaci s vložením augmentačního materiálu nebo zařízení do ploténky 15.

Postup spočívá ve vložení zábrany 12 do vnitřní části ploténky 15 a jejího umístění poblíž vnitřní strany defektu vazivového prstence 16. Materiál zábrany má přednostně podstatné větší plochu než je velikost defektu 16, takže alespoň určitá část zábrany 12 hraničí se zdravější částí vazivového prstence 10. Zařízení funguje tak, že utěsňuje defekt vazivového prstence 16 a obnovuje uzavřené izobarické prostředí zdravého dřeňového jádra 20. Tohoto uzavření lze jednoduše dosáhnout tak, že se vytvoří implantát o větší velikosti než defekt. Je také možno použít postup, kdy se zábrana 12 připojí ke tkáním v rámci funkční jednotky páteře. V preferovaném aspektu vynálezu je zábrana 12 připojena k vazivovému prstenci kolem defektu 16. Mohou se k tomu použít stehy, svorky, lepidla nebo jiná vhodná fixační zařízení 14. Zábrana 12 může mít také větší plochu než defekt 16 a být připojena ke tkáni nebo struktuře proti defektu 16. tzn. v přední části tkáně; pokud je defekt v zadní části.

Zábrana 12 je přednostně pružná. Lze ji zhotovit z tkaniny, jak je Dacron™ nebo Nylon™, ze syntetického polyamidu nebo polyesteru, polyethylenu nebo např. z rozšířeného (expandovaného) materiálu, např. z expandovaného polytetrafluoroethylenu (e-PTFE). Zábrana 12 může být také z biologického materiálu, např. z kolagenu s příčnou vazbou nebo celulózy.

Zábrana 12 může být z jednoho kusu materiálu. Může obsahovat roztažitelné zařízení nebo prvek, který bude po vložení do vnitřní části ploténky umožňovat jeho expanzi ze stlačeného stavu. Tento roztažitelný prvek může být aktivní, např. balónek, nebo pasivní jako např. hydrofilní materiál. Roztažitelné zařízení může být také např. tvořeno materiálem, který se roztahuje sám na základě pružné deformace.

Obrázky 11 a 12 znázorňují zábranu 12 připevněnou ve vazivovém prstenci 10 a zakrývající defekt ve vazivovém prstenci 16. Zábrana 12 může být zajištěna ve vazivovém prstenci fixačním mechanismem nebo fixačním zařízením 14. Fixační zařízení 14 může obsahovat skupinu stehů se smyčkami, které jsou umístěny v zábraně 12 a ve vazivovém prstenci 10. Tato fixace dokáže zabránit pohybu nebo sklouznutí zábrany 12 z defektu vazivového prstence 16.

Zábrana 12 může být rovněž připevněna k ploténce 15 na více místech. V jednom z preferovaných provedení, znázorněných na obrázcích 13 a 14, může být zábrana připevněna ke tkáni vazivového prstence 10 v defektu nebo kolem defektu a dále připevněna k druhému místu proti defektu, např. v přední části prstence 10, pokud je výhřez v zadní části, nebo ve spodní části 50' nebo v horní částí 50 těla obratle. Fixační zařízení 14 lze např. použít k připojení zábrany 12 k vazivovému prstenci 10 poblíž defektu 16, přičemž mechanismus ukotvení 18 může připevnit zábranu 12 k druhému místu. Zábranu 12 lze k ukotvení 18 připevnit konektorem 22. Mezi prvním a druhým místem fixace je možno použít napnutí přes konektor 22 tak, aby se defekt vazivového prstence 16 posunul směrem ke druhému místu fixace. To může být přínosné zejména u uzavírání defektů 16, které mají za následek výhřez v zadní části. Užitím tohoto postupu lze přesunout a podepřít výhřez z jakékoli neurální struktury v zadní části při současném dalším uzavření jakéhokoli defektu vazivového prstence JO.

Zábrana 12 může dále tvořit celek s fixačním zařízením, aby se tak mohla připojovat ke tkáním v rámci funkční jednotky páteře.

- 15CZ 297586 B6

Každý z výše popsaných postupů lze doplnit využitím druhé zábrany nebo druhého zařízení se zábranou 24, které se umístí poblíž vnější strany defektu 16, jak ukazuje obrázek J5. Druhou zábranu 24 lze dále připevnit k zařízení s vnitřní zábranou 12 užitím fixačního prvku 14, např. stehem.

Obrázky 16A a 16B popisují meziobratlovou ploténku 15, která se skládá z dřeňového jádra 20 a vazivového prstence 10. Dřeňové jádro 20 tvoří první anatomickou oblast a vnější prostor k ploténce 500 (jakkoli prostor mimo ploténku) tvoří druhou anatomickou oblast, přičemž tyto oblasti jsou odděleny vazivovým prstencem 10.

Obrázek 16A je axiální (příčný) pohled na meziobratlovou ploténku. Zadní postranní defekt 16 vazivového prstence 10 umožnil výhřez oblasti 30 dřeňového jádra 20 do vnějšího prostoru k ploténce 500. Je znázorněna vnitřní strana 32, vnější strana 34, pravý příčný výběžek 70', levý příčný výběžek 70, a zadní výběžek 80.

Obrázek 16B je předozadní řez středovou linií meziobratlové ploténky. Horní stopka 90 a dolní stopka 90' se rozkládá směrem vzad od horního těla obratle 95 a vnitřního těla obratle 95'.

K zabránění dalšího výhřezu jádra 20 a rekonstrukci jakéhokoli stávajícího výhřezu může být v preferovaném provedení zábrana nebo zařízení se zábranou 12 umístěna v prostoru mezi prstencem 10 a jádrem 20 poblíž vnitřní strany 32 defektu 16, jak popisují obrázky 17 a 18. Prostor lze vytvořit tupým oddělením. Disekci lze provést samostatným disekčním nástrojem, pomocí zábrany 12 nebo kombinovaným disekčním a podávacím nástrojem 100. Tento prostor přednostně nemá být větší než zařízení se zábranou, aby se zábrana 12 dotýkala prstence 10 i jádra 20. Když je ploténka v průběhu činnosti stlačována, může pak zařízení se zábranou 12 přenášet zátěž z jádra 20 do prstence JO.

Zábrana 12 v dané pozici přednostně překlene defekt 16 a bude ležet po vnitřní straně 36 prstence 10 až k bodu dotyku se zdravými tkáněmi na všech stranách defektu J6. V závislosti na rozsahu defektu 16 mohou tkáně, jichž se dotýká, zahrnovat prstenec 10. chrupavku koncových plotének, případně přímo koncové ploténky.

V preferovaném provedení se zábrana 12 skládá ze dvou prvků - těsnicího zařízení neboli těsnicího prvku 51 a zvětšovacího zařízení 53. které jsou znázorněny na obrázcích 21A a 21B.

Těsnicí zařízení 51 tvoří okraj zábrany 12 a má vnitřní dutinu J7. Do dutiny 17 vede z vnější strany těsnicího prvku 51 alespoň jeden otvor 8. Těsnící prvek 51 lze přednostně stlačit nebo rozložit do rozměru, který lze relativně malým otvorem pohodlné vložit do ploténky J5. Tento otvor může být tvořen přímo defektem 16 nebo jím může být místo vzdálené od defektu J6. Těsnicí prvek 51 je zhotoven z takového materiálu a takovým způsobem, aby kolem těsnicího prvku 51 a defektu 16 nemohly procházet tekutiny a jiné materiály. Těsnicí prvek 51 lze zhotovit z jednoho nebo různých materiálů, např. z PFTE, e-PFTE, Nylonu™, Marlexu™, polyethylenu o vysoké hustotě, případně z kolagenu a jiných materiálů. Bylo zjištěno, že optimální hodnota tloušťky těsnicího prvku je v rozmezí 0,127 mm a 1,6 mm.

Zvětšovací zařízení 53 může mít takovou velikost, aby se vešlo do dutiny 17 těsnicího prvku 51. Je to přednostně jediné těleso o takovém rozměru, aby jej bylo možno vložit přes stejný defekt 16, přes nějž byl vsunut těsnicí prvek 51. Zvětšovacím zařízením 53 se může těsnicí prvek 51 při vkládání do dutiny 17 rozšířit do větších rozměrů. Jedním z úkolů zvětšovacího zařízení 53 je rozšířit těsnicí prvek 51 tak, aby byl větší než defekt 16. takže sestavená zábrana 12 bude bránit průchodu materiálu defektem 16. Zvětšovací zařízení 53 může dále ovlivňovat tuhost zábrany 12. aby zábrana 12 odolávala tlakům v dřeňovém jádru 20 a vypuzení přes defekt 16. Zvětšovací zařízení 53 lze zhotovit z jednoho nebo více materiálů včetně silikonového kaučuku, plastů, nerezové oceli, slitiny niklu a titanu nebo z jiných kovů. Tyto materiály mohou tvořit plné těleso, duté

- 16CZ 297586 B6 těleso, pružinu tvaru cívky nebo jiné vhodné tvary, které dokáží vyplnit dutinu 17 v těsnicím prvku 51.

Těsnicí prvek 51, zvětšovací zařízení 53 a zařízení se zábranou 12 lze dále připevnit ke tkáním kolem defektu 16 nebo ke tkáním zcela mimo defekt 16. V preferovaném provedení nezasahuje žádná strana fixačního zařízení nebo zařízení se zábranou 12 ani jejich složek za ploténku 15 ani do vnějšího prostoru k ploténce 500, čímž se lze vyhnout nebezpečí kontaktu a podráždění nervových tkání za ploténkou 15.

V preferovaném provedení je těsnicí prvek 51 vložen do ploténky 15 poblíž vnitřní strany 36 defektu. Těsnicí prvek 51 se pak připevní ke tkáním kolem defektu užitím vhodného fixačního zařízení, např. stehem nebo ukotvením k měkkým tkáním. Fixace se přednostně provádí z vnitřní části dutiny těsnicího prvku 17, jak ukazují obrázky 19 a 20. Nástroj pro zajištění fixace 110 je vložen do dutiny 17 otvorem 8 v těsnicím prvku 51. Fixační zařízení 14 lze rozprostřít přes stěnu těsnicího prvku 53 do okolních tkání. Jakmile se fixační zařízení 14 umístí do okolních tkání, je možno nástroj pro zajištění fixace 110 vyjmout z ploténky 15. Díky tomuto postupu není třeba vytvářet samostatný vstup do ploténky pro fixační zařízení. Dále je minimalizováno riziko prosáknutí materiálu těsnicím prvkem 51 poblíž fixačního zařízení 14. Do jedné nebo několika okolních tkání kolem horního 95 a dolního 95' těla obratle lze umístit jedno nebo několik fixačních zařízení 14. Po fixaci těsnicího prvku 51 je možno vložit do dutiny 17 těsnicího prvku 51 zvětšovací zařízení 53 k dalšímu rozšíření zábrany 12 a zvýšení její tuhosti, jak ukazují obrázky 21A a 21B. Otvor 8 do těsnicího prvku 51 pak může být uzavřen stehem nebo jiným způsobem, vynález to však přímo nevyžaduje. V určitých případech, dosáhne-li se dostatečné fixace těsnicího prvku 51, nemusí být nutno vkládat samostatné zvětšovací zařízení.

Další postup připevnění zábrany 12 ke tkáním spočívá ve fixaci zvětšovacího zařízení 53 ke tkáním okolo defektu 16 nebo tkáním mimo defekt 16. Zvětšovací zařízení 53 může obsahovat oblast fixace 4, která umožňuje jeho připevnění ke tkáním, jak ukazují obrázky 22A, 22B, 32A a 43B. Tato oblast fixace 4 se může rozšířit i vnějším směrem vzhledem k těsnicímu prvku 51 otvorem 8 nebo samostatným otvorem. Oblast fixace 4 může obsahovat otvor, jímž může projít fixační zařízení 14. V preferovaném provedení je zábrana 12 užitím kostního ukotvení 14' připevněna alespoň k jednomu z okolních těl obratlů (95 a 95'1 u defektu. Kostní ukotvení 14' může být umístěno v tělech obratlů 50, 50] v určitém úhlu mezi 0° a 180° vzhledem k nástroji pro umístění kostního ukotvení. Na obrázku je kostní ukotvení 14' instalováno v úhlu 90° vzhledem k nástroji pro umístění kostního ukotvení. Jinak může mít zvětšovací zařízení 53 zabudováno fixační zařízení 14 v jednom bodě nebo v místech po celé délce.

Jiný postup, jak upevnit zábranu 12, spočívá ve vložení zábrany 12 přes defekt 16 nebo jiný otvor do ploténky 15, umístění podél vnitřní strany 36 defektu 16 a protažení alespoň jednoho fixačního zařízení 14 otvorem 10 a do zábrany 12. V preferovaném provedení tohoto postupu může mít fixační zařízení 14 formu hrotu 15, např. duté jehly, která se nejprve částečně zasune do prstence 10 ve fixačním zařízení 120. Jak ukazují obrázky 23Aa23B, fixační zařízení 25 se posune k zábraně 12 a fixační zařízení 120 se odstraní. Fixační zařízení 25 má přednostně dva konce, přičemž každý je opatřen prvkem, kteiý brání příslušnému konci fixačního zařízení v pohybu. Užitím tohoto postupu lze fixační zařízení instalovat do zábrany 12 a vazivového prstence 10, aniž by některá strana fixačního zařízení 25 zasahovala mimo ploténku do vnějšího prostoru k ploténce 500.

V dalším aspektu vynálezu může být zábrana (neboli záplata) 12 umístěna mezi dvě sousední vrstvy 33, 37 (lamely) prstence 10 na jedné nebo obou stranách defektu 16, jak ukazují obrázky 24A a 24B. Obrázek 24A ukazuje axiální pohled, zatímco obrázek 24B ukazuje předozadní pohled. Tímto umístěním se defekt 16 přemostí. Zábranu 12 lze zajistit užitím výše nastíněných postupů.

- 17CZ 297586 B6

K vytvoření obvodového otvoru 31 ve vazivovém prstenci lze použít disekční nástroj, takže do otvoru je pak možno vložit zábranu. Jinak může mít zábrana sama o sobě disekční konec, aby ji bylo možno alespoň částečné posunout ke stěnám defektu nebo otvoru 16 v prstenci. Tímto postupem lze využít přirozené vrstevnaté struktury prstence, v němž jsou sousední vrstvy 33, 37 vymezeny obvodovou hranicí 35 mezi vrstvami.

Dalším provedením zábrany 12 je ploška s délkou orientovanou po obvodu ploténky, která je podstatně větší než výška, a je orientována podél vzdáleností oddělující okolní těla plotének. Zábrana 12 má délku větší než výšku, jak ukazuje obrázek 25. Zábranu 12 lze umístit přes defekt 16 a po celé zadní straně vazivového prstence JO. Tyto rozměry zábrany 12 napomáhají tomu, aby zábrana po vložení nesklouzla, a pomáhají při rovnoměrném rozložení tlaku jádra 20 po zadní straně prstence 10.

Zábranu 12 lze použít ve spojení se zvětšovacím zařízením 11, které se vkládá do vazivového prstence 10. Zvětšovací zařízení 11 se může skládat ze samostatných zvětšovacích zařízení 42. jak znázorňuje obrázek 26. Zvětšovací zařízení 11 může mít také formu samostatného zvětšovacího zařízení 44 a tvořit část zábrany 12 v oblasti zábrany 300, stočené ve vazivovém prstenci 10, jak znázorňuje obrázek 27. Zábrana 12 nebo oblast zábrany 300 může být připevněna ke tkáním kolem defektu 16 fixačním zařízením nebo hroty 25 nebojí lze ponechat volné.

V jiném provedení vynálezu lze zábranu nebo plošku 12 použít jako součást postupu pro zvětšení meziobratlové ploténky. V jednom aspektu tohoto postupu se zvětšovací materiál nebo zařízení vkládá do ploténky přes defekt (přirozenou cestou nebo chirurgicky). Výše a v předcházejícím stavu techniky je rozebíráno mnoho vhodných zvětšovacích materiálů a zařízení. Jak znázorňuje obrázek 26, pak se umístí zábrana tak, aby pomáhala uzavřít defekt nebo přenášet zátěž ze zvětšovacích materiálů (zařízení) na zdravé tkáně v okolí defektu. V jiném aspektu tohoto postupuje zábrana nedílným prvkem zvětšovacího zařízení. Jak ukazují obrázky 27, 28A a 28B, může oblast augmentace obsahovat délku pružného materiálu, jejž lze vložit lineárně přes defekt ve vazivovém prstenci. Oblast 300 po délce tvoří zařízení podle vynálezu a pro dostatečné naplnění prostoru jádra ji lze umístit poblíž vnitřní strany defektu. Oblast zábrany 300 je pak možno připevnit užitím některého z výše popsaných postupů a zařízení k okolním tkáním, např. k vazivovému prstenci a nebo k okolním tělům obratlů.

Obrázky 28A a 28B znázorňují osový a předozadní řez jiným provedením zvětšovacího zařízení 38. V tomto provedení leží oblast zábrany 300 přes plochu defektu 16 a má fixační oblast 4, umožňující připevnění zařízení 13 k hornímu tělu obratle 50 ukotvením 14*.

Obrázky 29A až D znázorňují rozprostření zábrany 12 v prostoru vazivového prstence 10 od místa vstupu 800 vzdálenějšího od defektu. Obrázek 29A znázorňuje zaváděcí nástroj 130 se vzdálenějším koncem v prostoru ploténky, vyplněném dřeňovým jádrem 20. Obrázek 29B popisuje zaváděcí katétr 140, který vystupuje ze vzdálenějšího konce zaváděcího nástroje 130 se zábranou 12 na vzdálenějším konci. Zábrana 12 je umístěna ve vnitřní části defektu 16. Obrázek 29C popisuje užití rozšiřitelné zábrany 1_T, přičemž k rozšíření zábrany 12' se použije zaváděcí katétr 140 s balónkem 150 na vzdálenějším konci. Balónkem 150 lze za pomoci tepla dále připevnit zábranu 12' k okolní tkáni. Obrázek 29D popisuje odstranění balónku 150 a zaváděcího katétru 140 z prostoru ploténky, přičemž v defektu 16 zůstane zábrana 12' v rozšířeném stavu.

Další postup, jak zajistit zábranu 12, je přilepit ji k okolním tkáním pomocí tepla. V tomto provedení obsahuje zábrana 12 těsnicí prvek 51 z tepelně přilnavého materiálu, který se působením tepla přilepí k okolním tkáním. Tepelně přilnavým materiálem může být termoplast, kolagen nebo obdobný materiál. Těsnicí prvek 51 může dále obsahovat samostatný strukturální materiál, který dodává tepelné přilnavému materiálu sílu, jako je např. tkaný Nylon™ nebo Marlex™. Tento tepelně přilnavý materiál bude mít přednostně vnitřní dutinu 17 a alespoň jeden otvor 8 vedoucí z vnější části zábrany do dutiny Γ7. Tepelný prvek lze připevnit k zaváděcímu nástroji, znázorněnému na obrázcích 29C a 29D. Zaváděcí nástroj 130 s tepelným prvkem lze vložit do

- 18CZ 297586 B6 dutiny 17 a použít jej k ohřátí těsnicího prvku 51 a okolních tkání. Toto zařízení může mít formu jednoduchého tepelného prvku, jako je např. odporová cívka, tyčinka nebo drát. Dále se může jednat o řadu elektrod, které dokáží ohřát zábranu a okolní tkáň působením vysokofrekvenční energie. Tepelným prvkem může být dále balónek 150, 150', znázorněný na obrázku 47, který zábranu ohřeje a roztáhne. Balónek 150, 150' může být nafouknut ohřátou tekutinou nebo mít na povrchu elektrody, které budou zahřívat zábranu vysokofrekvenční energií. Po zahřátí těsnicího prvku se balónek 150. 150' vyfoukne a odstraní. Těmito tepelnými postupy a zařízeními lze dosáhnout toho, že se těsnicí prvek přilepí k vazivovému prstenci a dřeňovému jádru, případně k dalším okolním tkáním. Působení tepla může procesu dále napomoci zničením malých nervů ve vazivovém prstenci, čímž se defekt zmenší nebo se vzájemné spojí nebo stáhnou okolní tkáně. Zvětšovací zařízení 53 může být rovněž nedílnou součástí zábrany 12 vkládané do těsnicího prvku 5L Působením tepla lze do vnitřní dutiny zábrany vložit samostatné zvětšovací zařízení 53 ke zvětšení zábrany 12 nebo ke zpevnění její stavby. Toto zvětšovací zařízení bude mít přednostně podobnou stavbu a konstrukci jako výše uvedená zařízení. Užití zvětšovacího zařízení nemusí být v některých případech nutné a není v tomto postupu ani požadovanou složkou.

Zábrana 12 znázorněná na obrázku 25 má přednostně primární zakřivení nebo mírné zakřivení podél délky plošky nebo zábrany 12, které jí umožňuje přizpůsobit se vnitřnímu obvodu vazivového prstence 10. Toto zakřivení může mít jediný poloměr R, jak ukazují obrázky 44Aa44B nebo má více zakřivení. Zakřivení může být vytvořeno v zábraně 12 nebo v kterékoli z jejích složek. Těsnicí prvek je např. možno vytvořit bez primárního zakřivení, ale zvětšovací zařízení může mít primární zakřivení po celé délce. Po umístění zvětšovacího zařízení v těsnicím zařízení se celé zařízení se zábranou přizpůsobí primárnímu zakřivení zvětšovacího zařízení. Tato modularita umožňuje výrobu zvětšovacích zařízení se specifickým zakřivením pro defekty, vyskytující se v různých oblastech vazivového prstence.

Průřez zábranou 12 může mít řadu různých tvarů. Každé provedení využívá těsnicího prvku 51 a zvětšovacího zařízení 53, které mohou dále zvýšit pevnost celkové konstrukce zábrany. Obrázky 30A a 30B ukazují podlouhlé válcovité provedení se zvětšovacím zařízením 53 umístěným podél dlouhé osy zařízení. Obrázky 31Aa31B popisují zařízení se zábranou, které obsahuje zvětšovací zařízení 53 s centrální dutinou 49. Obrázky 32A a 32B popisují zařízení se zábranou, obsahující těsnicí prvek 5_f, který není osově symetrický. V praxi by delší část těsnicího prvku 51, jak ji vidíme na levé straně obrázku, byla umístěna mezi protilehlými obratli 50 a 50'. Obrázky 33A a33B popisují zařízení se zábranou obsahující těsnicí prvek 51, který není osové symetrický, a zvětšovací zařízení 53. Konkávní část zařízení se zábranou je přednostně proti dřeňovému jádru 20, zatímco konvexní část je proti defektu 16 a vnitřní straně vazivového prstence 10. Toto provedení využívá tlaku v ploténce ke stlačení těsnicího prvku 51 proti sousedním tělům obratlů 50 a 50', což napomáhá k utěsnění. Tvar písmene C, který je znázorněn na obrázku 33 A, je preferovaným tvarem zábrany, přičemž konvexní část plošky je umístěna proti vnitřní straně vazivového prstence a konkávní část je proti dřeňovému jádru. Ke zlepšení těsnící schopnosti této plošky leží horní a spodní část této zábrany ve tvaru písmene C proti koncovým ploténkám nebo povrchové chrupavce. Jak se zvyšuje tlak v jádru, jsou tyto části plošky stlačovány stejným tlakem směrem ke koncovým ploténkám, což zabraňuje pronikání materiálu kolem zařízení se zábranou. Odříznutí příslušné dutiny před umístěním plošky nebo během procesu může ulehčit užití takovéto plošky ve tvaru písmene C.

Obrázky 34 až 41 popisují různá zvětšovací nebo rozšiřovací zařízení 53, která lze využít jako pomůcky k rozšíření těsnicího prvku 51 v meziobratlové ploténce 15. Každé provedení může být pokryto těsnicím prvkem 51 nebo tento prvek pokrývat. Těsnicí prvek 51 může být dále vetkán do rozšiřovacího zařízení 53. Těsnicí prvek 51 nebo membrána může být izolačním materiálem, který brání vytékání materiálu z vazivového prstence meziobratlovou ploténkou defektem ve vazivovém prstenci. Materiál ve vazivovém prstenci může obsahovat dřeňové jádro nebo protetické augmentační zařízení, jako je hydrogel.

- 19CZ 297586 B6

Obrázky 34 až 38 popisují alternativní vzorky k ilustracím na obrázku 33A. Obrázek 33A znázorňuje rozšiřovací zařízení 53 v těsnícím prvku 51. Těsnicí prvek lze jinak připevnit k jedné nebo druhé straně (konkávní nebo konvexní) zvětšovacího zařízení 53. Tím lze dosáhnout zmenšení celkového objemu zábrany 12 a jednoduššího zavedení úzkou kanylou. Takto lze rovněž docílit toho, aby zábrana 12 vyvolala vrůstání tkáně po jedné straně a nikoli po druhé. Těsnicí prvek 51 může být z materiálu, který odolává vrůstání, např. z rozšířeného polytetrafluoroethylenu (ePTFE). Rozšiřovací zařízení 53 lze zhotovit z kovu nebo polymeru, který podporuje vrůstání. Jeli těsnicí prvek 51 z e-PTFE připevněn ke konkávní straně rozšiřovacího zařízení 53, může tkáň zarůstat do rozšiřovacího zařízení 53 z vnější strany ploténky 15, čímž napomáhá zajištění zábrany 12 na místě a působí jako izolace proti průniku materiálů z ploténky 15.

Jakmile se těsnicí prvek 51 dostane do ploténky 15, je do těsnicího prvku 51 možno vložit zvětšovací zařízení 53 znázorněné na obrázku 33A. Jinak může být zvětšovací zařízení 53 a těsnicí prvek 51 nedílnou součástí zařízení 12, jejž lze vložit do ploténky.

Vzorky znázorněné na obrázcích 34 až 38 mohou být přednostně zhotoveny z poměrně tenkého materiálu. Tímto materiálem může být polymer, kov nebo gel, ale zvláště výhodné je použít slitiny niklu a titanu (NITINOL) díky vysoce pružným vlastnostem. Tloušťka může být obecně v rozmezí 0,1 mm až 0,6 mm a pro určitá provedení je optimální tloušťka 0,0762 mm až 0,381 mm, protože působí přiměřenou expanzní silou k udržení kontaktu mezi těsnicím prvkem 51 a okolními koncovými destičkami. Vzorek lze zhotovit metodou elektrického výboje (Wire ElectroDischarge Machine), uříznout laserem, chemicky vyleptat nebo vytvořit jinými vhodnými prostředky.

Obrázek 34A znázorňuje provedení osově asymetrického rozšiřovače 153 s horní částí 166 a dolní částí 168. Rozšiřovač 153 může tvořit rám zábrany 12. Toto provedení obsahuje disekční povrchy nebo zakončení 160, radiální prvky nebo výstupky 162 a centrální rozpěrku 164. Kruhový tvar disekčních zakončení 160 napomáhá při disekci dřeňového jádra 20 nebo podél vnitřního povrchu vazivového prstence 10. Vzdálenost mezi bodem nejvíce zleva a nejvíce zprava na disekčních koncích v rozšiřovači je délka 170. Tato délka 170 přednostně leží po implantaci podél vnitřního obvodu zadní části prstence. Délka rozšiřovače 170 může být pouhých 3 mm, ale také zasahovat přes celý vnitřní obvod vazivového prstence. Výška horní a spodní části těchto disekčních konců 160 je přednostně podobná jako výška zadní ploténky nebo větší.

Toto provedení zahrnuje řadu výstupků 162, které pomáhají držet pružné těsnicí zařízení nebo membránu proti horním a spodním koncových ploténkám. Vzdálenost mezi bodem horního výstupku, který je nejvýše, a bodem dolního výstupku, který je nejníže, je totožná s výškou rozšiřovače 172. Výška 172 je přednostně větší než výška ploténky na vnitřním povrchu zadní části prstence. Větší výška 172 rozšiřovače 153 umožňuje, aby se výstupky 162 odklonily podél horních a dolních koncových destiček, čímž pomohou utěsnit zábranu 12 proti průniku materiálu z ploténky 15.

Mezeru mezi výstupky 162 po délce rozšiřovače 170 lze upravit tak, aby zaručovala požadovanou tuhost rozšiřovacího zařízení 153. Větší mezera mezi dvěma sousedními výstupky 162, která může být dále využita k zajištění toho, aby se výstupky 170 nedotýkaly rozšiřovače 153. Je nutná k podélnému ohnutí. Výstupky a disekční konce může spojovat centrální rozpěrka 164, která při usazení v ploténce 15 přednostně leží podél vnitřního povrchu prstence _10. Různá provedení mohou využívat rozpěrky 164 o větší nebo menší výšce a tloušťce k zajištění různé tuhosti rozšiřovače jako celku 153 jak po délce 170, tak po šířce 172.

Obrázek 35 popisuje další provedení rozšiřovače 153 z obrázku 34. V centrální rozpěrce 164 mohou být otvory nebo štěrbiny 174. Otvory 174 napomáhají ohýbání rozšiřovače 153 a výstupků 162 podél centrální linie 176, spojující středy disekčních konců 160. Není-li zábrana 12 připojena k okolním tkáním, napomáhá tato centrální flexibilita proti pohybu zábrany 12 směrem vzhůru a dolů.

-20CZ 297586 B6

Obrázky 34B a 34C popisují různá perspektivní znázornění preferovaného provedení rozšiřovače (rámu) 153 v meziobratlové ploténce 15. Rozšiřovač 153 je v rozšířeném stavu a je umístěn podél zadní stěny 21 nebo v této stěně až po boční stěnu 23 vazivového prstence 10. Horní část 166 a dolní část 168 výstupků 162 rozšiřovače 153 se rozkládá podél meziobratlových plotének (nejsou znázorněny) a chrupavky překrývající koncové ploténky. Rám 153 může mít v této preferované poloze trojrozměrný konkávní tvar, přičemž konkávní zakřivení je obecně nasměrováno do vnitřní části meziobratlové ploténky, konkrétně do oblasti vyplněné dřeňovým jádrem 20.

Pevnost rozšiřovače 153 v ohybu může zabraňovat posunu implantátu z preferované polohy v ploténce 15. Tato stálost pevnosti vychází z toho, že se do části ploténky s největší mobilitou nebo zakřivením umístí oblast rozšiřovače 153 s největší pružností. Tyto pružné oblasti rozšiřovače 153 jsou obklopeny podstatně pevnějšími oblastmi. Aby se tedy mohl implantát pohybovat, musí se poměrné tuhá oblast rozšiřovače posunout do relativně zakřivené nebo pohyblivé oblasti ploténky.

Aby se tedy rozšiřovač 153 na obrázku 34B pohyboval po vnitřním obvodu vazivového prstence 10 (tzn. ze zadní stěny 21 k boční stěně 23, případné přední stěně 27), musela by se tuhá centrální oblast rozšiřovače 153 přes zadní stěnu 21 ohnout kolem ostrého zakřivení zadních bočních rohů prstence 10. Čím tužší je tento úsek rozšiřovače 153, tím větší jsou síly nutné k jejímu ohybu kolem těchto rohů a s tím méně pravděpodobný je pohyb v tomto směru. Tento princip se v uvedeném provedení použil rovněž k zabránění posunu výstupků 162 od koncových plotének. Otvory 174 rozmístěné po délce rozšiřovače 153 zvyšují centrální pružnost, díky níž se rozšiřovač 153 ohýbá kolem osy podél těchto otvorů; když při ohybu a rozšíření roste a klesá výška zadní části ploténky. Aby se výstupky 162 mohly pohybovat směrem od koncové ploténky, musí se tato centrální pružná oblast posunout ze zadního prstence 21 směrem ke koncové destičce. Tomuto pohybu brání větší tuhost rozšiřovače 153 v místech, které jsou přímo pod a nad touto centrální pružnou oblastí.

Rozšiřovač 153 je přednostně pokryt membránou, která působí tak, že dále omezuje pohyb materiálů v rámu a ve směru k vnějšímu okraji vazivového prstence.

Obrázek 36 popisuje provedení rozšiřovače 153 z obrázku 33A se zvětšenou centrální rozpěrkou 164 a množstvím otvorů 174. Tato centrální rozpěrka 164 může mít jednotnou tuhost působící proti hornímu a dolnímu ohybu 166 a 168, jak ukazuje toto provedení. Rozpěrka 164 může mít také proměnlivou tuhost po celé své výšce 178, aby podporovala ohyb nebo naopak bránila ohybu na daném místě podél vnitřního povrchu prstence 10.

Obrázky 37A až C popisují další provedení rámu neboli rozšiřovače 153. Toto provedení využívá centrální mřížky 180, která se skládá z mnoha jemných vzájemně propojených rozpěrek 182. Mřížka 180 může minimalizovat vypouknutí těsnicího prvku 51 pod vlivem tlaku uvnitř ploténky. Orientace a umístění těchto rozpěrek 182 bylo navrženo tak, aby se zábrana 12 mohla osově ohýbat podél centrální oblasti výšky rozšiřovače 172. Rozpěrky 182 podpírají dolní část 168 a horní část 166 výstupků 162, podobně jako u dříve popsaných provedení. Tyto výstupky 162 však mají po délce zábrany 12 proměnlivé rozměry a tuhost. Výstupky 162 mohou napomáhat tomu, aby se těsnicí prvek 61 přizpůsobil nerovnému tvaru koncové destičky. Obrázek 37B znázorňuje obloukovky průřez 184 rozšiřovače 153 z obrázku 37A. Zakřivení 184 může být částí obvodu prstence, jak je znázorněno. Jinak může být průřez úsekem elipsoidu nebo být složen zvíce kruhových úseků s různými poloměry a středy. Obrázek37C je perspektivní znázornění trojrozměrného tvaru rozšiřovače 153 z obrázků 37A a 37B.

Provedení rámu 153, jak je znázorněno na obrázcích 37AažC, lze rovněž použít bez krycí membrány. Dřeňové jádro u mnoha pacientů, kteří trpí bolestí ve spodní části zad nebo výhřezem ploténky, může degenerovat do stavu, v němž se jádro v důsledku materiálových změn chová více jako pevná látka než jako gel. Jak člověk stárne, obsah vody v jádru klesá z přibližně 88 %

-21 CZ 297586 B6 na méně než 75 %. V tomto případě dojde k nárůstu příčných vazeb kolagenu v ploténce, což má za následek větší pevnost ploténky. Když je velikost otvoru nebo největší otevřená plocha jakékoli dané mezery v mřížce popisované na obrázcích 37A, 37B a 37C v rozmezí 0,05 mm² a 0,75 mm², nemůže dřeňové jádro při působení tlaku vznikajícího v ploténce (mezi 250 kPa a 1,8 MPa) proniknout ven přes mřížku. Preferovaná velikost otvoru je přibližné 0,15 mm². Tuto velikost otvoru lze požít u každého ze znázorněných provedení rozšiřovače nebo u jakéhokoli j iného rozšiřovače, který spadá do rozsahu vynálezu, k zabránění pohybu jádra ve směru k vnějšímu okraji ploténky, aniž by bylo nutno použít další membrány. Tloušťka membrány je přednostně v rozsahu 0,025 mm až 2,5 mm.

Obrázek 38 popisuje podobný rozšiřovač 153 jako na obrázku 37A, ale bez výstupků. Rozšiřovač

153 obsahuje centrální mřížku 180, která se skládá z množství mřížek 182.

Obrázky 39 až 41 popisují další provedení rozšiřovače 153 podle vynálezu. Tyto trubkové rozšiřovače lze použít v provedení zábrany 12, popsaném na obrázku 31 A. Těsnicí prvek 51 může pokrývat rozšiřovač 153, jak ukazuje obrázek 31 A. Těsnicí prvek 51 může jinak pokrývat vnitřní povrch rozšiřovače nebo obloukovitý úsek trubky po celé délce na vnitřním nebo vnějším povrchu.

Obrázek 39 popisuje provedení trubkovitého rozšiřovače 154. Horní povrch 166 a dolní povrch 168 trubkovitého rozšiřovače 154 lze umístit proti horním a spodním koncovým destičkám. Vzdálenost 186 mezi horním povrchem 166 a dolním povrchem 168 rozšiřovače 154 je přednostně stejná nebo větší než zadní výška ploténky na vnitřním povrchu prstence 10. Toto provedení má čelní část prstence 188 a čelní část jádra 190, jak znázorňují obrázky 39B, 39C a 39D. Čelní část prstence 188 může být od horní části 166 k dolní části 168 povrchu rozšiřovače 154 pokryta těsnicím prvkem 51. Tato čelní část 188 leží v rozložené poloze proti vnitřnímu povrchu prstence 10 a může bránit průniku materiálů z ploténky 15. Hlavním účelem čelní části jádra 190 je zabraňovat pohybu rozšiřovače 154 v ploténce j_5. Když zábrana 12 leží přes zadní stěnu prstence 10, mohou rozpěrky 192, které tvoří čelní část jádra, vystupovat do přední části jádra 20. Toto vystoupení předním směrem může zabraňovat otáčení trubkovitého rozšiřovače 154 kolem podélné osy. Na základě interakce s jádrem 20 mohou rozpěrky 192 dále bránit pohybu kolem po obvodu ploténky 15.

Rozpěrky 192 lze rozmístit tak, aby vytvářely mezery v jádře 194. Tyto mezery 194 mohou podporovat proudění dřeňového jádra 20 do vnitřní části rozšiřovače 154. Toto proudění může zajistit plné rozpětí zábrany 12 v ploténce 15 při jejím rozprostření.

Provedení na obrázcích 39, 40 a 41 se liší tvarem průřezu. Obrázek 39 má kruhový průřez 196. Jak je na výkresu vidět. Je-li výška rozšiřovače mezi dolní a horní částí 186 větší než u ploténky 15, může se kruhový průřez 196 při rozprostření rozšiřovače zdeformovat do oválného tvaru, protože koncové ploténky budou rozšiřovač 154 stlačovat. Provedení rozšiřovače 154, znázorněné na obrázku 40, má oválný tvar 198, který ukazuje obrázek 40C. Stlačení koncovými ploténkami někdy ovál 198 silné prodlouží v jednom směru. Takový ovál 198 může poskytnout větší stabilitu proti otáčení kolem dlouhé osy rozšiřovače 154. Provedení na obrázku 4IB, 41C a 41D popisuje průřez vejcovitého tvaru 202, který, jak ukazuje obrázek 41C, zajišťuje tvarovou shodu mezi zakřivením rozšiřovače 154 a vnitřní stěnou zadní části prstence JO. K získání požadované síly pro upevnění nebo rozšíření lze použít některý z řady různých tvarů průřezu, aniž by došlo k překročení myšlenky vynálezu.

Obrázky 40E, 40F a 401 popisují rozšiřovač 154 na obrázcích 40A až D, jehož těsnicí prvek 51 pokrývá vnější povrch přední části prstence 188. Tento těsnící prvek 51 může být rozšiřovačem

154 v rozprostřeném stavu udržován proti koncovým destičkám a vnitřnímu povrchu zadní části prstence.

-22CZ 297586 B6

Obrázky 40G a 40H popisují rozšiřovač 154 na obrázku 40B s těsnicím prvkem 51, který pokrývá vnitřní povrch přední části prstence 188. Díky této poloze těsnicího prvku 51 se rozšiřovač 154 dotýká obou koncových destiček a vnitřní části zadního prstence. To podporuje vrůstání tkáně do rozšiřovače 154 z vnější části ploténky 15. Aniž by tím by! překročen rozsah vynálezu, lze také použít kombinace těsnicího prvku 51, který pokrývá celý rozšiřovač 154 nebo jeho část. Rozšiřovač 154 může mít malou velikost otvorů, což umožňuje zadržování materiálu, např. dřeňového jádra, a pak není nutno použít k pokrytí těsnicího materiálu.

Obrázky 42A až D popisují průřezy preferovaným provedením těsnicího prvku 51 a zvětšovacího zařízení 53. Těsnicí prvek 51 má vnitřní dutinu 17 a otvor 8, vedoucí z jeho vnějšího povrchu do vnitřní dutiny £7. Zvětšovací zařízení 53 lze do vnitřní dutiny 17 vložit otvorem 8.

Obrázky 43A a 43B popisují jinou konstrukci zvětšovacího zařízení 53. Oblast fixace 4 zasahuje v těsnicím prvku 51 přes otvor 8. Oblast fixace 4 má v sobě otvor, který napomáhá upevnění zvětšovacího zařízení 53 ke tkáním kolem defektu 16.

Obrázky 44A a44B popisují jiné provedení zábrany. V tomto provedení má těsnicí prvek 51, zvětšovací zařízení 53 nebo obě tyto součásti poloměr R. Tento poloměr, který lze využít v kterémkoli provedení vynálezu, může napomoci tomu, aby se zakřivený vnitřní obvod přizpůsobil vazivovému prstenci 10.

Obrázek 45 je průřezem zařízením, které se používá k připevnění těsnicího prvku 51 ke tkáním kolem defektu. Na tomto obrázku by byl těsnicí prvek 51 umístěn přes vnitřní stranu 50 defektu 16. Vzdálenější konec zařízení 110' by byl vložen přes defekt 16 a otvor 8 do vnitřní dutiny 17. Na pravé straně tohoto obrázku byl zařízením 110' přes stěnu těsnicího prvku 51 do tkání kolem těsnícího zařízení 51 vložen fixační hrot 25, na pravé straně obrázku má fixační hrot 25 právě za pomoci posunovacího nástroje 111 projít stěnou těsnicího prvku 51 ve směru šipky vzhledem k zařízení 110'.

Obrázek 46 popisuje užití tepelného zařízení 200 k zahřátí těsnícího prvku 51 a jeho přilepení k tkáním kolem defektu. Podle tohoto obrázku by byl těsnicí prvek 51 umístěn přes vnitřní stranu 36 defektu 16. Vzdálenější konec tepelného zařízení 200 by byl vložen přes defekt a otvor 8 do vnitřní dutiny £7. V tomto provedení využívá tepelné zařízení 200 na svém vzdálenějším konci prvku odolného proti teplu 210, připojeného k napěťovému zdroji dráty 220. Kryt 230 je z materiálu, který se nepřipaluje, jako např. teflonová trubice, a zajišťuje možnost odstranění zařízení 200 z vnitřní dutiny £7. V tomto provedení by se zařízení 200 nejdříve použilo k ohřátí první poloviny, a poté druhé poloviny těsnicího prvku 5£.

Obrázek 47 popisuje tepelný prvek, jehož objem se může zvětšovat, např. balónek, který lze použít k přilepení těsnicího prvku 51 ke tkáním kolem defektu. Stejné jako na obrázku 18 je možno vložit vzdálenější prvek zařízení 130 přes defekt a otvor 8 do vnitřní dutiny 17 s balónkem 150' na vzdálenějším konci zařízení 130 v nenafouknutém stavu. Balónek 150' se pak nafoukne do zvětšeného stavu 150, čímž se těsnicí prvek 51 rozšíří. Nafouknutý balónek 150 může zahřát těsnicí prvek 51 a okolní tkáně tím, že se nafoukne ohřátou tekutinou nebo pomocí vysokofrekvenčních elektrod. V tomto provedení lze zařízení 130 použít k expanzi a ohřátí nejprve první poloviny, a poté druhé poloviny těsnicího prvku 51.

Obrázek 48 popisuje jiné provedení zařízení 130. Toto zařízení využívá podlouhlého pružného balónku 150', který lze před nafouknutím do zvětšeného stavu 150 vložit do vnitřní dutiny 17 těsnicího prvku, aby ji zcela zaplnil. Užitím tohoto provedení lze provést v jednom kroku nafouknutí a zahřátí těsnicího prvku 51.

Obrázky 49A až 49G znázorňují postup implantace do ploténky. V systému implantace do ploténky se používá implantát zaváděný do ploténky 400, zaváděcí nástroj nebo kanyla 402, posunovací nástroj 404 a alespoň jedno řídicí vlákno 406. implantát zaváděný do ploténky 400 se vkládá

-23 CZ 297586 B6 do zaváděcí kanyly 402, která má bližší konec 408 a vzdálenější konec 410. Obrázek 49A znázorňuje vzdálenější konec 410 posunutý do ploténky 15 přes proletí vazivového prstence 416. Proletí vazivového prstence 416 může procházet jakoukoli částí prstence 10, ale bude přednostně v místě poblíž požadovaného konečného místa implantátu. Implantát 400 se pak zasune do ploténky 15 vzdálenějším koncem kanyly 402 ve směru, který je obecně mimo požadované konečné místo implantátu, jak ukazuje obrázek 49B. Jakmile se implantát 400 dostane zcela mimo přívodní kanylu 402 a bude v ploténce 15, může být zatažením za řídicí vlákno 406 zasunut do požadovaného místa implantace, jak ukazuje obrázek 49C. Řídicí vlákno 406 lze připevnit k implantátu 400 nebo do implantátu 400 na jakémkoli místě, ale přednostně se připevňuje alespoň do místa 414 nebo místa na vzdálenější části 412 implantátu 400, tzn. části, která při zasunutí do ploténky jako první vystoupí z přívodní kanyly 42. Po plném vysunutí implantátu z vnitřní části přívodní kanyly 402 je toto místo nebo místa 414 obecně nejdále od požadovaného konečného místa implantace.

Po zatažení za řídicí vlákno 406 se bude implantát 400 pohybovat směrem k proletí vazivového prstence 446. Vzdálenější konec zaváděcí kanyly 402 lze použít k nasměrování bližšího konce 420 implantátu 400 (části implantátu 400, která bude ze zaváděcí kanyly 402 vysunuta jako poslední) od protětí vazivového prstence 416 a k vnitřní straně prstence 10 nejblíže požadovanému umístění implantátu. Jinak lze k umístění bližšího konce implantátu na vnitřní straně prstence 20 u místa implantátu použít posunovací nástroj 404, jak ukazuje obrázek 49E. Po dalším zatažení za řídicí vlákno 406 provede bližší konec 426 implantátu 400 disekci podél vnitřní strany prstence 20, dokud nebude místo připojení 414 nebo místa na řídicím vlákně 406 u implantátu 400 přetaženo do vnitřní části protětí vazivového prstence 416, jak ukazuje obrázek 49D. Takto bude implantát 400 zasahovat alespoň od protětí vazivového prstence 416 podél vnitřní strany prstence 10 do požadovaného místa implantátu, jak ukazuje obrázek 49F.

Implantátem 400 může být některý z následujících prvků: zařízení pro náhradu jádra, zařízení pro augmentaci jádra, zařízení pro augmentaci vazivového prstence, zařízení pro náhradu prstence, zábrana podle vynálezu nebo některý z jejích prvků, zařízení sloužící jako nosič léčiva, zařízení s nosičem v živých buňkách nebo zařízení, které stimuluje nebo podporuje splynutí se sousedním obratlem. Implantátem 400 může být membrána, která zabraňuje průtoku materiálu z vazivového prstence meziobratlové ploténky přes defekt v ploténce. Materiálem ve vazivovém prstenci může být např. dřeňové jádro nebo protetický augmentační materiál, jako je hydrogel. Jako těsnicí prvek může sloužit membrána. Implantát 400 je plně nebo částečně tuhý a plně nebo částečně pružný. Může obsahovat pevnou část nebo části s tekutým materiálem. Může být složen z jediného materiálu nebo z různých materiálů. Mezi tyto materiály patří kovy, polymery, gely, lze použít pevný materiál nebo tkaninu. Implantát 400 může zabraňovat vrůstání do vazivové tkáně či kosti nebo jej podporovat.

Kanyla 402 může být jakékoli zařízení trubkovitého tvaru, které dokáže zasunout implantát alespoň částečně do prstence 10. Lze ji vyrobit z libovolného biologicky kompatibilního materiálu včetně různých známých kovů nebo polymerů. Může být plně nebo částečné pevná nebo pružná. Její průřez může být kruhový, oválný, polygonální nebo nepravidelný. Je třeba, aby měla alespoň na svém vzdálenějším konci 410 otvor, ale přípustné jsou i jiné otvory na různých místech po délce.

Posunovací nástroj 404 může být pevný nebo pružný a může mít jeden z celé řady průřezů podobných jako kanyla 402 nebo jiných. Může být pevný nebo mít formu sloupce nestlačitelné kapaliny dostatečně tuhé k tomu, aby posunula implantát 400 do ploténky 15. Posunovací nástroj 404 může být zcela obsažen v kanyle 402 nebo pro lepší manipulaci přesahovat přes stěnu nebo konce kanyly.

Při posouvání implantátu 400 si lze pomáhat různými pákami, speciálními nástroji, šrouby a jinými sekundárními pomocnými zařízeními k minimalizaci síly, kterou chirurg potřebuje k umístění

-24CZ 297586 B6 implantátu 400. Tato sekundární zařízení dále umožňují větší kontrolu nad rychlostí a rozsahem zasouvání do ploténky 15.

Vodicí vlákno 406 může být struna, tyč, destička nebo jiný podlouhlý předmět, který lze připevnit k implantátu 400 a pohybovat jím s implantátem při zasouvání do ploténky J5. Lze jej zhotovit z různých kovů nebo polymerů nebo z jejich kombinace a může být částečné nebo po celé délce pružný. Může se připevnit k sekundárnímu nástroji 418 nebo zařízení na konci protilehlém vzhledem ke konci, který je připevněn k implantátu 400. Sekundární zařízení 418 může obsahovat posunovací nástroj 404 nebo jiný předmět či zařízení, které pomůže uživateli při manipulaci s vláknem. Vlákno 406 může být připevněno k implantátu 400 tak, aby jej bylo možno odpojit, jak ukazuje obrázek 49G, nebo být připevněno nastálo. Vlákno 406 lze zavázat kolem implantátu nebo prostrčit implantátem. Smyčku lze uříznout nebo táhnout za jeden konec, dokud druhý konec neuvolní implantát 400. Je ji možno připevnit k implantátu 400 užitím lepidla, svařením nebo druhotným upevněním pomocí šroubu, skoby, bodce atp. Vlákno 406 může být dále prodlouženým pokračováním materiálu implantátu. Není-li vlákno 406 po umístění implantátu odstraněno, může se použít k připevnění implantátu 400 k okolním tkáním, např. k sousednímu prstenci 10, koncovým ploténkám nebo tělu ploténky přímo nebo pomocí bodce, šroubu, skoby nebo jiného vhodného ukotvení.

K implantátu 400 lze připevnit na různých místech více vodicích vláken. V jednom z preferovaných provedení je první nebo vzdálenější konec vodícího vlákna 422 připevněn k podlouhlému implantátu 400 na jeho vzdálenějším konci 412 a druhý neboli bližší konec vodícího vlákna 424 na bližším konci 420 v místě upevnění 426, respektive 428. Konce 412 a 420 odpovídají tomu, jak bude při zasouvání do ploténky 15 vycházet ze zaváděcí kanyly 402 první a poslední část implantátu 400. Tento systém s dvojitým vodicím vláknem umožňuje umístění implantátu 400 stejným způsobem, jaký je popsán výše pro postup s jediným vláknem, a je znázorněn na obrázcích 50A až C. Po dokončení tohoto prvního postupu může však uživatel zatažením za druhé vodicí vlákno 424, znázorněné na obrázku 50D, prostrčit bližší konec 420 zařízení 400 protětím vazivového prstence 416. Tak může uživatel ovládat zakrytí protětí vazivového prstence 416. To má v různých postupech provedení četné výhody. Tímto krokem lze snížit riziko výhřezu dřeňového jádra 20 nebo samotného implantátu. Může rovněž napomoci při utěsnění ploténky a zachování tlaku v ploténce a přirozené funkce ploténky a při vrůstání vazivové tkáně z vnějšího okolí ploténky do implantátu. Takto lze také udržet vzdálenější konec implantátu v poloze ve vazivovém prstenci mimo defekt vytvořený protětím vazivového prstence. A konečně tento postup umožňuje připevnit oba konce podlouhlého implantátu k ploténce nebo tkáním obratle.

První vodicí vlákno 422 i druhé vodicí vlákno 424 je možno současně napnout, jak ukazuje obrázek 50E, čímž se docílí správného umístění implantátu 400 v prstenci 10. Jakmile je implantát 400 umístěn v protětí vazivového prstence, je možno první vodicí vlákno 422 i druhé vodicí vlákno 424 ze vstupu 400 odstranit, jak ukazuje obrázek 50F. Další řídicí vlákna a místa upevnění mohou dále napomoci implantaci a (nebo) připevnění vnitřních implantátů do ploténky.

V jiném provedení vynálezu znázorněném na obrázcích 51A až C lze využít vodiče implantátu 430, který pomůže nasměrovat implantát 400 protětím vazivového prstence 416, dřeňovým jádrem 10 a podél vnitřní strany vazivového prstence JO. Vodič implantátu 430 pomáhá při disekci tkáně, zvyšuje pevnost konstrukce implantátu, pomáhá zredukovat poranění vazivového prstence nebo jiných tkání, způsobené tuhým nebo drsným implantátem, a provádí trojrozměrné řízení orientace implantátů při implantaci, zvětšuje plochu implantátu nebo dočasně ovlivňuje tvar implantátu, což může být při implantaci výhodné. Vodič implantátu 430 lze připevnit k posunovacímu nástroji 404 nebo přímo k implantátu 406. V preferovaném provedení znázorněném na obrázcích 52A a 52B je vodič implantátu 430 připevněn k implantátu 400 prvním vodicím vláknem 424 a druhým vodicím vláknem prvního místa připevnění 426 a druhého místa připevnění 428. V tomto provedení může být vodičem implantátu 430 tenká plochá destička biologicky kompatibilního kovu s otvory v povrchu poblíž míst 426 nebo 428, v nichž jsou k implantátu 400 připevněna vodicí vlákna 422 a 424. Tyto otvory umožňují průchod vodícího vlákna 422 a 424

-25CZ 297586 B6 vodičem implantátu 430. Uvedená podlouhlá destička může přecházet přes implantát 400 a zasahovat až za jeho vzdálenější konec 412. Vzdálenější konec vodiče implantátu 430 může být vytvarován tak, aby při posunu implantátu 400 do ploténky 15 pomohl při disekci jádra 20 a odchýlení prstence 10. Při použití s několika vodícími vlákny lze tento vodič implantátu 430 použít k ovládání rotační stability implantátu 400. Lze jej také v případě potřeby použít k vytažení implantátu 400 z ploténky 15. Vodič implantátu 430 může rovněž přesahovat přes bližší vrchol 420 implantátu 400, čímž napomůže při disekci vazivového prstence 10 poblíž požadovaného místa implantace.

Vodič implantátu 430 lze po implantaci nebo během implantace uvolnit z implantátu 400. Toto uvolnění je možno zkoordinovat s uvolněním vodicích vláken 422 a 424. Vodič implantátu 430 může dále klouzat po vodicích vláknech 422 a 424, která jsou připevněna k implantátu 400.

Ke tkáním meziobratlové ploténky 15 nebo okolní ploténky lze připevnit různá provedení zábrany 12 nebo implantátu 400. Může být výhodné připevnit zábranu 12 na určený počet míst, aby bylo současně zajištěno, že větší povrch zábrany 12 nebo implantátu bude u tkáně, k níž je připevněna zábrana 12. To je zvláště výhodné při utěsňování vzhledem k okolním tkáním.

Obrázky 53 až 57 znázorňují zábrany se zpevňujícími prvky 300. Zábrana 12 může obsahovat zpevňující prvky 300 po celé délce implantátu; je-li toto třeba pro utěsnění. Zpevňující prvky 300 mohou mít různé tvary, např. tvar desky 302, tyče 304 nebo cívky. Jsou přednostně tužší než okolní zábrana 12 a mohou tak zvyšovat tuhost okolní zábrany. Zpevňující prvky 300 lze umístit uvnitř dutiny tvořené zábranou. Dále mohou být součástí zábrany 12 nebo k ní být připevněny.

Každý zpevňující prvek může napomoci upevnění částí zábrany 12 k okolním tkáním. Zpevňující prvky mohou mít části 307, jako jsou otvory; zářezy a jiné vruby, které umožňují fixaci zpevňujícího prvku 300 k okolním tkáním kterýmkoli z různých fixačních zařízení 306. Těmito fixačními zařízeními 306 mohou být šrouby, hroty, hmoždíky nebo jiné vhodné prvky, které zajistí upevnění zábrany 12 k okolní tkáni. Fixační zařízení 306 může být spojeno přímo se zpevňujícím prvkem 300 nebo nepřímo např. užitím pomocného stehu, kabelu nebo jiného vlákna. Fixační zařízení 306 lze dále připevnit k zábraně 12 poblíž zpevňujícího prvku 300 bez přímého dotyku se zpevňujícím prvkem 300.

Má-li být zajištěno utěsnění vzhledem k okolním tkáním, lze fixační zařízení 306 připevnit ke zpevňujícímu prvku 300 na opačných koncích délky zábrany 12. Jinak je možno připevnit jedno nebo několik fixačních zařízení 306 ke zpevňujícímu prvku 300 do polohy, k níž je zaručen přímý přístup, která nemusí být na těchto koncích. V jakémkoli provedení se zábranou 12 s vnitřní dutinou 17 a otvorem 8, jenž sem vede, mohou být místa upevnění poblíž otvoru 8, aby umožnila průchod fixačního zařízení 306 a různých nástrojů, které mohou být nutné pro implantaci.

Obrázky 53A a 53B znázorňují jedno provedení zábrany 12, zahrnující použití zpevňujícího prvku 300. Zábrana 12 může mít formu desky nebo šroubu 320. V tomto provedení se zpevňující prvek 300 skládá ze dvou fixačních desek - horní 310 a dolní 312, jejichž příklad je znázorněn na obrázcích 54A a 54B, se dvěma částmi 308, procházejícími každou deskou. Části 308 jsou umístěny poblíž otvoru 8, který vede do vnitřní dutiny 17 zábrany 12. Obě části 8 umožňují průchod fixačního zařízení 306, např: kostního šroubu. Šrouby lze používat k připevnění zábrany 12 k hornímu obratli 50 a dolnímu obratli 50'. Po utažení šroubů vzhledem ke koncové ploténce budou fixační destičky 310 a 312 přitlačovat pronikající těsnicí materiál ke koncové ploténce podél horního a spodního povrchu zábrany J2. Tím lze napomoci při utěsnění koncových plotének a zabránit výhřezu materiálu z ploténky 15. Jak znázorňují obrázky 53Aa53B, v horní destičce 310 byly k utěsnění horního obratle umístěny pouze horní šrouby.

Obrázky 55A a 55B znázorňují další provedení zábrany 12 se zpevňujícími prvky 300. Zábrana 12 může mít formu ukotvení a tyče 322. V tomto provedení představují zpevňující prvky 300 dvě fixační tyče 304, jejichž příklad je znázorněn na obrázcích 56A a 56B, které jsou součástí zábra

-26CZ 297586 B6 ny 12. Tyče 304 mohou mít formu horní tyče 314 a dolní tyče 316. Kolem tyčí 314 a 316 a přes zábranu 12 lze vést stehy 318. Stehy 318 je možno připevnit ke kostnímu ukotvení nebo k jinému fixačnímu zařízení 306 k přitažení zábrany 12, aby vytvářela utěsnění vzhledem k horní a dolní koncové ploténce způsobem obdobným výše uvedenému postupu. Otvor 8 a vnitřní dutinu 17 nemusí zábrana 12 nezbytně obsahovat.

Obrázek 57 znázorňuje ukotvení a výše popsanou tyčovou zábranu 322 s fixačním zařízením 306 umístěným na protilehlých koncích každé fixační tyče 316 a 318. Steh 18 na levé straně horní tyče 318 musí být ještě zavázán.

Ke snížení sil potřebných k umístění zábrany 12 do polohy podél vrstev nebo přímo do vrstev vazivového prstence 10 lze použít různé postupy. Obrázky 58A, 58B, 59A a 59B popisují dva preferované postupy uvolnění cesty pro zábranu 12.

Obrázky 58A a 58B popisují jeden z těchto postupů a související disekční nástroj 454. Na těchto obrázcích je předpokládaná požadovaná poloha implantátu podél předního vazivového prstence 452. K uvolnění cesty pro implantát lze požadovaným místem implantace protáhnout disekční nástroj 454 ve tvaru vlásenky, který obsahuje část ve tvaru vlásenky 460 s volným koncem 458. Disekční nástroj může také obsahovat posunovací nástroj 464 sloužící k umístění disekční části 460 v ploténce 15. Disekční nástroj 454 lze vložit pomocí kanyly 456 do otvoru 462 v prstenci 10 po přístupové cestě směřující vpřed nebo vzad a do středu. Když je volný konec 458 disekční části 460 v ploténce 15, volný konec 458 se mírné pohybuje, díky čemuž se vlásenka otvírá, takže se disekční část 460 nemůže vrátit do kanyly 456. Tento otvor 462 může vzniknout přípravou disekčního prvku do otevřeného stavu. Část disektoru ve tvaru vlásenky 460 pak lze táhnout směrem vzad, čímž se disekční části 460 otevře a volný konec 458 bude dále tažen kolem zadního prstence 458. Tímto pohybem se uvolňuje cesta pro vložení jakéhokoli z implantátů popisovaných ve vynálezu. Tělo disekční části 460 se přednostně zhotovuje z podlouhlé kovové desky. Mezi vhodné kovy patří různé pružinové oceli nebo slitiny niklu a titanu. Jinak jej lze vytvořit z drátů nebo tyčí.

Obrázky 59A a 59B popisují jiný postup a související disekční zařízení 466 vhodné pro uvolnění cesty do vložení implantátu. Disekční zařízení 466 je znázorněno v průřezu a skládá se z disekční části 468, vnější kanyly 470 a posunovacího nástroje nebo vnitřní tlačící tyče 472. Zakřivený průchozí otvor 474 je vytvarován do zakřiveného vnitřního zakončení 476 vnější kanyly 470. Tento průchozí otvor 474 se chová tak, že odchýlí konec disekční části 468 při jeho zatlačování do ploténky 15 posunovacím nástrojem do směru, který je zhruba rovnoběžný z vrstvou vazivového prstence J_0. Disekční část 468 je přednostně zhotovena ze superpružné slitiny niklu a titanu, lze ji však sestavit z jakéhokoli materiálu o vhodné pevnosti a deformačních charakteristikách, které umožňují tento ohyb bez významné pružné deformace. Disekční část 468 se zhotovuje z podlouhlé desky, tyče, drátů atp. Lze jej použít k provedení disekce mezi prstencem 10 a jádrem 20 nebo k oddělení vrstev prstence j_0.

Obrázky 60A až C popisují alternativu k disekční části 480 z obrázků 59A a 59B. Na těchto obrázcích je znázorněn pouze vnitřní vrcholek 476 zařízení 460 a oblasti, které se u něho nacházejí. K zasunutí disektoru 480 do ploténky 15 lze využít tlačící tyč 472 obdobnou, jako je tyč na obrázku 59A. Direktor 480 může obsahovat podlouhlou destičku 482 s horním křidélkem 484 a dolním křidélkem 486. Tato destička 482 je přednostně zhotovena z kovu o velké potenciální pružné deformaci, např. z pružinové oceli nebo slitiny niklu a titanu. Destička 482 může mít bližší konec 488 a vzdálenější konec 490. Vzdálenější konec 490 může mít plochou část, která bude pružná. Mezi vzdálenějším koncem 490 a bližším koncem 488 může být stupňovitá oblast 494. Bližší konec 488 může mít zakřivený tvar. Bližší konec může rovněž obsahovat křidélka 484 a 486.

V nerozprostřeném stavu na obrázcích 60A až 60B jsou křidélka 484 a 486 složena ve vnější kanyle 470, zatímco podlouhlá destička 482 je součástí ohýbacího průchozího otvoru 474. Jak se

-27CZ 297586 B6 disekční část 480 zasunuje do ploténky 15, směruje průchozí otvor 478 disekční část 480 do směru přibližně rovnoběžného se zadním prstencem (v tomto případě v úhlu 90° ke středové ose trubice 470) způsobem obdobným, jaký je popsán pro provedení na obrázcích 59A a 59B. Křidélka 484 a 486 se při výstupu z konce trubice 470 otevírají a rozkládají se směrem ke koncovým ploténkám. Při dalším posunu disekční části 480 se rozložená křidélka 484 a 486 proříznou spojením jádra 20 nebo prstence 10 s koncovými ploténkami, které může být překážkou následujícímu průchodu implantátu podle vynálezu. Při použití jako pomůcka pro vložení zábrany by se rozměry disekční části 480 měly blížit rozměrům zábrany, aby bylo při redukci sil potřebných k umístění zábrany v požadovaném místě narušeno minimální množství tkáně.

Vynález byt konkrétně znázorněn a popsán s odkazy na preferovaná provedení a odborníci v oboru budou vědět, že lze provádět různé změny formy i detailů, aniž by tak došlo k překročení rozsahu vynálezu vymezeného připojenými patentovými nároky.

Claims (9)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Implantát (400) pro implantaci mezi dřeňové jádro (20) a vazivový prstenec (10) a přes vadu ve vazivovém prstenci (10) v meziobratlové ploténce (15), vyznačující se tím, že sestává ze zábrany (12, 12') mající konkávní povrch obrácený v implantované orientaci k dřeňovému jádru (20), přičemž zábrana (12, 12') má velikost sahající podél vazivového prstence (10) přes oblast a za okraj oblasti, která definuje defekt (16).
2. 2. Implantát podle nároku 1, vyznačující se tím, že dále sestává z nejméně jednoho dřeňového augmentačního materiálu (7).
3. 3. Implantát podle nároku 1 nebo2, vyznačující se tí m , že dále sestává z fixačního zařízení (14) pro zafixování zábrany (12, 12') k tkáním obklopujícím defekt (16).
4. 4. Implantát podle nároku 3, vyznačující se t í m , že fixačním zařízením (14) je ukotvení v měkké tkáni.
5. 5. Implantát podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že dále sestává z mechanismu (18) ukotvení pro upevnění zábrany (12).
6. 6. Implantát podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že zábrana (12) dále sestává z rozšiřovače (153) a membrány.
7. 7. Implantát podle nároku6, vyznačující se tím, že membrána obsahuje materiál zvolený ze skupiny sestávající z jednoho nebo více z následujících materiálů: syntetický polyamid, syntetický polyester, polyethylen, kolagen polytetrafluorethylen a expandovaný polytetrafluorethylen.
8. 8. Implantát podle nároku 6 nebo 7, v y z n a č u j í c í se t í m , že rozšiřovač (153) obsahuje materiál vybraný ze skupiny sestávající z jednoho nebo více z následujících materiálů: slitina niklu a titanu, nerezavějící ocel, kobalt, chrom, titan a polyethylen.
9. 9. Implantát podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že zábrana (12, 12') má tvar písmene C.