CZ289078B6 - Nátěrový prostředek proti korozi, jeho pouľití a způsob natírání - Google Patents

Abstract

Podstatu °e en tvo° n t rov² prost°edek proti korozi na b zi filmotvorn²ch l tek, jako nap° klad vosk , voskovit²ch slou enin, net kav²ch olej nebo alkydov²ch prysky°ic, pop° pad rozpou t del, l tek, podporuj c ch rozt k n a antikorozivn ch p° sad. Prost°edek obsahuje p° sady, tvo° c p°i teplot 60 a 160 .degree.C gel, tvo°en sm s o sob zn m²ch jemn pr kov²ch polymer a zm k ovadel pro tyto pr kov polymery. Sou st °e en tvo° rovn pou it uveden²ch n t rov²ch prost°edk jako antikorozivn ho n t ru pro kovov p°edm ty, zejm na motorov vozidla. Podstatu °e en tvo° rovn zp sob nat r n kovov²ch p°edm t svrchu popsan²mi n t rov²mi prost°edky, postup spo v v tom, e se n t rov hmoty nanesou na kovov² p°edm t b n²m nast° k n m nebo pono°en m, jak koliv t kav slo ky se odpa° a n t r se pak zah°eje na teplotu 60 a 160, s v²hodou 80 a 120 .degree.C pro vytvo°en gelu.\

Description

Nátěrový prostředek proti korozi, jeho použití a způsob natírání

Oblast techniky

Vynález se týká nátěrového prostředku na bázi vosků nebo voskovitých sloučenin nebo olejů schnoucích na vzduchu nebo alkydových pryskyřic.

Dosavadní stav techniky

Pro ochranu proti korozi se kovové substráty opatřují filmotvomými nátěry. Zejména u ocelových předmětů, jako například ve výrobě automobilů, se k tomu podle okolností používá řady různých typů nátěrů. Podle konstrukce mají například karoserie automobilů řadu těžko přístupných dutin nebo spojovacích švů, které se při obvyklých lakovacích postupech opatří nátěrem jen nedostatečně, a jež se obvykle potírají vosky nebo voskovitými přípravky. Tyto přípravky musí mít velmi dobrou smáčivost a ulpívavost pro potíraný podklad, tvořit dobré utěsnění proti vodě a páře, jakož i během nanášení jevit dobrou schopnost tečení, aby pomocí kapilárních sil vnikly do jemných kapilárních dutin spojovacích švů a vytlačovaly případně přítomné vrstvy vody. Jak bylo shora uvedeno, užívá se těchto nátěrů na místech nesnadno přístupných, proto se na mechanickou pevnost, tvrdost a stálost proti otěru kladou celkem jen malé požadavky. Zhusta se takové přípravky označují jako „prostředky pro utěsnění dutin“.

Vosky a/nebo tuky, popřípadě oleje jako pojivo se pro tyto nátěry k ochraně proti korozi užívají s úspěchem již dlouho. Jako vosků se přitom používá rostlinných vosků, jako jsou například kamaubský vosk, montánní vosk, živočišné vosky, minerální vosky, zejména petrochemické vosky, jako například vazelína, oxidovaná vazelína, parafínové vosky nebo mikrovosky, chemicky modifikované vosky, nebo také syntetické vosky. Dále lze užít vysýchavých olejů, nebo jejich chemických modifikací, jako například alkydových pryskyřic s dlouhým řetězcem buď samotných nebo v kombinaci se shora uvedenými vosky, přičemž se také užívá syntetických uhlovodíkových pryskyřic.

Jako další složku obsahují nátěry chránící proti korozi antikorozivní látky, což mohou být například anorganické pigmenty, organické inhibitory, jako například aminy nebo jejich soli nebo disperze solí kovu. Jejich představitelé, totiž tak zvané zásadité soli vápníku a organických kyselin sulfonových se zhusta používají jako povlaky proti korozi, jelikož zřejmě tvoří filmy, bránící difúzi vodní páry a v důsledku jejich zásadité povahy mohou neutralizovat z okolí stopy kyselin, podporující korozi; přehled těchto disperzí solí kovů lze například nalézt v publikaci R. M. Morawek, Modem Paint Coatings, 69, 1979, 49 - 51. Tyto disperze solí kovu lze také nalézt pod obchodním názvem „SACÍ“ (Severe Atmospheric Corrosion Inhibitors).

Zásadité soli vápníku a organických kyselin sulfonových se vyrobí například vmícháním oxidu a/nebo hydroxidu vápenatého do alkoholických nebo vodně-alkoholických roztoků sulfonových kyselin nasycených parafínových uhlovodíků a následným zavedením oxidu uhličitého, přičemž se užije tolik oxidu nebo hydroxidu vápenatého, že v disperzi zbude značný přebytek oxidu, popřípadě hydroxidu vápenatého. Zásadité sulfonáty vápníku ve smyslu tohoto vynálezu a jejich výroba a použití jako mazadel nebo antikorozivních prostředků byly popsány například v DE 19/9317 nebo v DE 485 879.

Obvyklé další součásti uvedených směsí jsou pigmenty, také tak zvané antikorozivní pigmenty a/nebo plniva, jako křídy, které mohou být jak přírodní mleté křídy, tak i jemnozmější vysrážené křídy, jako i pomocné prostředky pro mleté nebo dispergační pomocné materiály v podobě solí mastných kyselin s organickými aminy a při přítomnosti vysýchavých olejů a/nebo alkydových pryskyřic, přísad zahrnujících tvoření škraloupu, jakož i tak zvaná vysoušedla nebo sikativy, které katalyzují oxidativní zesítění vysýchavých olejů nebo alkydových pryskyřic.

-1 CZ 289078 B6

Protikorozní nátěry mohou být nastříkány zvláštními tryskami, jak jsou popsány například v DE-C-2711596, buď jako roztok nebo disperze v organických rozpouštědlech, jako uhlovodících (benzinech) nebo chlorovaných uhlovodících. K zamezení těkavých organických složek se v publikaci DE-A-2755947 navrhuje tak zvaný „postup zaplavení voskem“. Přitom se v prvním kroku postupu dutiny „zaplaví“ roztavenými voskovitými antikorozními materiály. V druhém kroku se pak přebytečný ještě tekutý materiál nechá z dutin odtéci.

S výhodou mají antikorozivní nátěry mít nízkou viskozitu, aby i při malé tloušťce povlaku nastalo úplné pokrytí kovového povrchu, včetně kapilárních dutinek.

S výjimkou přípravků pro zaplavení voskem jsou proto téměř všechny přípravky pro tyto antikorozivní povlaky v podobě zředěných roztoků ve snadno těkavých organických rozpouštědlech nebo disperze v organických rozpouštědlech nebo ve vodě.

Systémy, prosté rozpouštědel, jsou například antikorozivní oleje analogické přípravkům, popsaným v DE 1919317 sestávajícím z bazického sulfonátu vápenatého, minerálního oleje a benzinové frakce (rozpouštědlo „Stoddard“). Tyto systémy se rozprašují většinou při teplotě místnosti a tvoří olejovitý, většinou lepivý film. Záplavové vosky tvoří po vychladnutí více nebo méně pevný film, u výrobků, prostých rozpouštědla, na bázi alkydových pryskyřic nebo vysýchavých olejů, jako například lněnoolejná fermež, nastává po nanesení pomalu probíhající oxidativní zesítění filmu. U disperzí, obsahujících rozpouštědlo, nebo u roztoků nastává tvorba filmu většinou čistě fyzikálně po odpaření rozpouštědla.

U všech dosud popsaných přípravků pro antikorozivní povlékání je nevýhodou jejich citlivost na teplotu a velmi malá mechanická odolnost přímo po nanesení nátěru. Při výrobě automobilů se toto natírání provádí již na počátku výrobního postupu. Často mají shora popsané nátěry sklon k „povolení“ po sušení, tj. zejména při dalším působení teplotou při výrobním postupu se antikorozivní povlaky, již nanesené, stanou tak řídkými, že materiál z karoserie stéká popřípadě skapává, takže dochází k pocení a znečištění karoserií, jakož i dopravních a montážních pásů a pracovišť v montážních odděleních. Kromě toho může také dojít k hromadění stékajícího materiálu v nízko ležících drážkách a dutinách karoserií. To vede k obtížím při následujících montážních pracích.

Nechyběly však pokusy odstranit tuto závadu. EP 259 271 popisuje přidávání vinylových polymerů. Tyto polymery se vytvářejí in šitu v antikorozním přípravku radikálovou polymerací vinylových monomerů, jako například kyseliny methakrylové. Tento postup sice snižuje odkapávání po aplikaci činidla na karoserii, avšak viskozita těchto přípravků je tak vysoká, že lze použít jen velmi zředěných roztoků, popřípadě disperzí v organických rozpouštědlech. To je však nežádoucí z důvodů ochrany okolního prostředí.

DE-A-2 825 739 navrhuje antikorozivní prostředek, prostý rozpouštědla. Tento prostředek sestává v podstatě z komplexu sulfonanu petroleje a vápníku a/nebo hořčíku v netěkavém oleji jako ředidle, z oxidované vazelíny, mikrokrystalického vosku, antikorozivního pigmentu, jakož i z termoplastické uhlovodíkové pryskyřice. Tato hmota je sice prosta těkavých rozpouštědel, avšak materiál musí být zahříván na teploty 135 °C, aby byl aplikovatelný rozprašováním. Nehledě na nutné zvýšené náklady při výrobě a aplikaci materiálu nastávají také potíže při rovnoměrném smáčení chladných podkladů, jako jsou například automobilové karoserie. Tomu by bylo možné se vyhnout pouze nákladným zahříváním karoserií.

US patentový spis č. 4 386 173 navrhuje podobně antikorozivní prostředky, které sestávají z komplexů sulfonátů petroleje, vosků, pigmentů, plniv, netěkavých olejů a elastomeru epoxidové pryskyřice. Také tyto materiály musí být rozprašovány při teplotách nejméně 135 °C.

-2CZ 289078 B6

Vynález proto řeší úlohu navrhnout antikorozivní prostředek pro nátěry, kteiý neobsahuje rozpouštědlo nebo obsahuje jen malé množství rozpouštědla a má dostatečně nízkou viskozitu, aby mohl být rozprašován ve stávajících zařízeních při teplotě místnosti. Kromě toho by mělo být možno převést nátěr jednoduchými prostředky do tvaru, který spolehlivě zabraňuje jeho stékání a znečištění částí karoserie nebo částí příslušného zařízení.

Podstata vynálezu

Podstatu vynálezu tvoří nátěrový prostředek proti korozi na bázi filmotvomých látek, jako například vosků, voskovitých sloučenin, netěkavých olejů nebo alkydových pryskyřic, popřípadě rozpouštědel, látek, podporujících roztěkání a antikorozivních přísad, prostředek obsahuje přísady, tvořící při teplotě 60 až 160 °C gel, tvořené směsí o sobě známých jemně práškových polymerů a změkčovadel pro tyto práškové polymery.

Součást podstaty vynálezu tvoří rovněž použití uvedených nátěrových prostředků jako antikorozivního nátěru pro kovové předměty, zejména motorová vozidla.

Podstatu vynálezu tvoří rovněž způsob natírání kovových předmětů svrchu popsanými nátěrovými prostředky, který spočívá v tom, že se nátěrové hmoty nanesou na kovový předmět běžným nastříkáním nebo ponořením, jakékoliv těkavé složky se odpaří a nátěr se pak zahřeje na teplotu 60 až 160, s výhodou 80 až 120 °C pro vytvoření gelu. Již nepatrné přísady o sobě známých práškových polymerů, jakož i změkčovadel postačují k tomu, aby nátěiy po nanesení na karoserii zgelovatěly tak, že se spolehlivě zabrání jejich stékání nebo odkapávání v dalším výrobním procesu. Přitom zůstanou zachovány pozitivní vlastnosti dosavadních antikorozivních činidel, jako dobrá smáčivost, dokonalý průběh filmu, dobré vnikání do kapilárních dutin, jakož zamezení podrezavění při testu postřikem solí podle DIN ISO 4326 nebo DIN 53167.

Jako práškový polymer lze přitom v zásadě použít všech polymerů, které se změkčovadly procházejí při vyšší teplotě, podobným gelujícím postupem, jak je to známo pro plastifikátory PVC. Přidané množství práškového polymeru se řídí podle viskozity základního přípravku a podle možností zpracování při aplikaci a po aplikaci nátěrové hmoty. Může činit 0,1 až 15 % hmotnostních této hmoty, s výhodou se přidá 3 až 7 % hmotnostních. Tyto práškové polymery musí splňovat tři podstatná kritéria:

musí být dostatečně jemnozrnné, aby disperze mohla být bez problémů zpracována na rozstřikovacích zařízeních, zpravidla mají být částice (i částice aglomerátu), menší než 100 mikrometrů, s výhodou menší než 60 mikrometrů, při teplotě místnosti nesmí být polymery v obvyklých součástech receptury buď vůbec nebo více méně nerozpustné, popřípadě bobtnatelné, při zvýšené teplotě gelovatění má být polymer v krátké době úplně zgelovatěn přidaným změkčovadlem, přičemž po ochlazení nesmí dojít k žádnému oddělení změkčovadla od polymemí fáze.

Tyto předpoklady splňuje celá řada běžných polymerů. K těm náležejí například polyvinylchlorid, kopolymery vinylchloridu a vinylacetátu, kopolymery alkylesterů kyseliny methakrylové nebo akrylové o 1 až 8 atomech uhlíku v alkylové části, jak jsou popsána například v DE-C-

454 235, popřípadě v DE-C-2 529 732, přičemž mohou tyto případně obsahovat další komonomery, polystyren, kopolymery styrenu s kyselinou methakrylovou, její alkylestery s 1 až 8 atomy uhlíku v alkylové části a/nebo akrylnitril, jež popřípadě mohou obsahovat další komonomery. Příklady pro vhodné kopolymery styrenu jsou popsány v DE-A-40 34 725 nebo v DE-A-261499. Jsou možné také kombinace shora uvedených práškových polymerů.

-3 CZ 289078 B6

Pojem „změkčovadla“ ve smyslu vynálezu přesahuje dosud obvyklý obor. O sobě známá změkčovadla, jako alkylestery kyseliny ftalové, kyseliny adipové nebo kyseliny sebakové o 4 až 14 atomech uhlíku v alkylové části, fenolové estery kyseliny alkylsulfonové - jak jsou například nabízeny pod obchodním názvem Mosamoll - alkylové a/nebo arylové estery kyseliny fosforečné jsou k tomu stejně vhodná jako estery kalafunových pryskyřičných kyselin, alifatické a/nebo aromatické uhlovodíkové pryskyřice v kombinaci s benziny, jakož i oximy, které dosud byly popsány jako prostředky pro zabránění tvoření škraloupu pro vysýchavé oleje, popřípadě alkydové pryskyřice.

Změkčovadla ve smyslu vynálezu jsou všechna součástí receptury, která jednotlivě nebo v kombinaci při zvýšené teplotě gelovatění mají dostatečnou rozpouštěcí schopnost pro práškové polymery, které jsou v dispergovaném stavu, podle shora uvedených příkladů, aby tyto polymery rozpustila a tím vyvolala gelovatění. Před zgelovatěním mají mít při teplotě místnosti co nejhorši schopnost rozpouštění pro práškový polymer, aby se zaručila stabilní skladovatelnost přípravku. Množství použitého změkčovadla se řídí podle druhu a množství práškového polymeru a leží v rozmezí 0,1 až 15 % hmotnostních, s výhodou 3 až 10 % hmotnostních.

Aby byla zaručena vhodná nízká viskozita antikorozivních nátěrových prostředků, obsahujících nepatrné množství nebo žádné rozpouštědlo, obsahují tyto prostředky obvykle větší množství netěkavých olejů, s výhodou jsou to vysýchavé oleje jako například lněnoolejná fermež nebo tak zvané alkydové pryskyřice s dlouhým řetězcem.

Přísady pro tvorbu gelu způsobují, že nátěrové látky zgelovatí již po velmi krátkém působení teploty tak silně, že se jejich stékání nebo odkapávání zabrání i při obnovení působení teploty. Doby gelovatění nejsou přitom kritické, pohybují se však zpravidla v rozmezí 3 až 20 minut, s výhodou 5 až 10 minut, při teplotách 60 až 160 °C, s výhodou mezi 80 a 120 °C. Zahřívání se přitom může provádět v běžných sušicích pecích, jak se jich užívá k lakování automobilových karoserií, nebo také pomocí vhodně umístěných infračervených zářičů.

Následující příklady provedení pro dva typické prostředky pro uzavírání dutin ukazují zřetelně, že je zapotřebí jen poměrně malých množství přísad podle vynálezu, tvořících gel při vyšších teplotách, aby se zřetelně zlepšilo chování v ohledu stékání u těchto látek pro uzávěr dutin popřípadě antikorozivních nátěrů. Údaje množství v následujících příkladech jsou hmotnostní díly, pokud není uvedeno jinak.

Příklady provedení vynálezu

Srovnávací příklad 1

Následující příklad popisuje složení nátěru s asi 60 % hmotnostními netěkavých složek podle dosavadního stavu techniky. Výrobní postup obsahuje tři stupně.

Výroba roztoku pryskyřice:

V nádobě s míchadlem se při asi 70 až 80 °C homogenizují následující složky pomocí rychloběžného míchadla, jako například značky Ultra-Turrax:

Uhlovodíková pryskyřice z vinyltoluenu, styrenu a indenu 23,6 dílů oxidovaná vazelína, kyselinové číslo 50 4,0 díly směs z mikroparafínových vosků a gáře, teplota tuhnutí asi 65 °C 4,0 díly alkylarylpolyglykoletherhydrogenfosfát 1,1 dílu směs alkanolamidů mastných kyselin 2,2 dílu lakový benzin 135/180 33,1 dílu

-4CZ 289078 B6

Po homogenizaci se roztok pryskyřice zchladí na teplotu místnosti.

Rozemletá pasta

V míchacím zařízení s rychloběžným míchadlem, jako například značky Ultra-Turrax, se následující složky homogenizují alespoň 5 minut:

zásaditý sulfonát vápenatý v minerálním oleji (například PCA 11507 Fa. Exxon) 8,0 dílů komplex sulfonátu vápenatého a uhličitanu vápenatého s přísadou lakového benzinu 3,0 díly technický bílý olej 9,4 dílu vysrážená křída 6,0 dílu montmorillonit hořečnatý 1,7 dílu lakový benzin 135/180 3,0 díly n-propanol 0,9 dílu

Při tomto míchacím postupu se mletá pasta zahřeje na asi 30 až 40 °C, po homogenizování se tato pasta ochladí na teplotu místnosti.

Při teplotě místnosti se pomaloběžným míchadlem navzájem homogenně smísí pryskyřičný roztok a mletá pasta. Tento nátěrový prostředek má asi 60 % obsahu pevných látek a viskozitu 70 mPa.s.

Příklad 2 (příklad podle vynálezu)

Ke 100 dílům nátěrové hmoty podle příkladu 1, ochlazené na teplotu místnosti, se přidají tři díly práškového terpolymeru, sestávajícího z asi 64 % methylmethakrylátu, 34 % butylmethakrylátu a 2 % kyseliny methakrylové za pomoci pomaloběžného míchadla. V mezích přesnosti měření se viskozita tohoto přípravku oproti příkladu 1 nezvýšila.

Příklad 3 (podle vynálezu)

Analogicky k příkladu 2 se ke 100 dílům nátěrové hmoty podle příkladu 1 přidaly tři díly kopolymeru styrenu a kyseliny methakrylové. Ani zde se viskozita přípravku nezměnila v měřitelném stupni.

Se třemi nátěrovými prostředky podle příkladů 1 až 3 byly provedeny níže popsané kvalifikační zkoušky.

Průběh stékání při 23 °C

Při této zkoušce se vyšetřuje stékavost nátěrového prostředku při teplotě místnosti tak, že se Eppendofovou pipetou, popřípadě vhodnou stříkačkou najedno použití o obsahu 0,2 ml nátěrové hmoty, nanese bodově na vodorovně ležící ocelový plech, pak se tento plech postaví svisle a čeká se, až materiál přestane téci. Potom se změří úsek, smočený materiálem od místa nakapání až ke koncovému bodu.

Stékání po zpracování teplem

Stejným způsobem, jak shora popsáno, se nátěrová hmota nanese bodově na plech, potom se plech ve vodorovné poloze zahřívá po dobu 5 minut při 80 °C. Potom se plech ihned postaví svisle a čeká se, až hmota již neteče, a stejným způsobem jako shora se změří úsek, smočený materiálem.

-5CZ 289078 B6

Schopnost tečení při průniku

Na ocelový plech o rozměrech 200 x 100 mm se v odstupu 50 mm položí dva proužky fólie, silné 2 mikrometry, rovnoběžně s podélnou hranou plechu jako rozpěry. Na tento plech se položí druhý plech, který se s prvním plechem sešroubuje. Druhý plech je podél své krátké osy odehnut o 45°, takže se kapilární dutina, vytvořená fóliovými proužky, mezi oběma plechovými pruhy trychtýřovitě otevře. Při vodorovné poloze plechu se na spodní, nahoru odehnutou stranu horního plechu nanese pomocí pipety 2 x 5 ml nátěrové hmoty tak, že tato hmota může podél odehnutého ramena téci dolů do kapilární mezery. Potom se celá sestava uloží na 24 hodiny při normálním klimatu 23(50 podle 2 Din 50014. Po oddělení plechů byl výsledek hodnocen změřením dráhy tečení nátěrové hmoty v kapilární dutině.

Z měřených hodnot, uvedených v následující tabulce, lze zjistit, že se stékání při 23 °C mezi nátěrovou hmotou podle příkladu 1 a mezi příklady provedení vynálezu změnilo jen nepatrně. Totéž platí pro průnik (schopnost tečení). Stékání po krátkodobém zpracování teplem bylo však žádoucím způsobem drasticky sníženo.

Tabulka 1

	příkl. 1	příkl. 2	příkl. 3
stékání při 23 °C	25 cm	22 cm	19 cm
průnik při 23 °C	12 cm	10 cm	8 cm
stékání po 5 minutách ohřevu na 80 °C	13 cm	6 cm	1 cm

Srovnávací příklad 4

Tento příklad se týká nátěru prostého rozpouštědla podle stavu techniky. Analogicky k příkladu 1 byly vyrobeny následující složky:

Pryskyřičný roztok:

oxidovaná vazelína, kyselinové číslo 50 lanolan vápenatý lněnoolejná fermež alkydová pryskyřice s dlouhým řetězcem, neobsahující rozpouštědlo

1,0 díl 2,5 dílu 26,0 dílu 5,0 dílu

Mletá pasta:

zásaditý sulfonát vápenatý komplex sulfonátu vápenatého a uhličitanu vápenatého mletá, povlečená křída Diolean N-oleyl-propylendiaminu

35,0 dílu 12,0 dílů 17,0 dílů 0,5 dílu

Po spojení mleté pasty a pryskyřičného roztoku byl ještě přidán 1,0 díl methylethylketoximu. Viskozita této nátěrové hmoty činí 1000 mPa.s. Ačkoliv tato viskozita je již znatelně vyšší než viskozita předchozích přípravků, dají se tyto přípravky ještě bezvadně rozprašovat užívaným zařízením.

-6CZ 289078 B6

Příklad 5 (podle vynálezu)

Analogicky k příkladu 2 se ke 100 dílům nátěrové hmoty podle příkladu 4 přidají tři díly kopolymeru methakrylátu. Nedojde k žádnému význačnému vzrůstu viskozity.

Příklad 6 (podle vynálezu)

Analogicky k příkladu 3 se ke 100 dílům nátěrové hmoty podle příkladu 4 přidají tři díly kopolymeru styrenu. Nedochází k žádnému význačnému zvýšení viskozity.

Výsledky testu vhodnosti jsou uvedeny v tabulce 2.

Tabulka 2

	příkl. 7	příkl. 8	příkl. 9
stékání při 23 °C	18 cm	11 cm	12 cm
průnik při 23 °C	5 cm	6 cm	6 cm
stékání po 5 minutách ohřevu na 80 °C	18 cm	6 cm	7 cm

Z tabulek je patrno, že se průběh stékání při 23 °C přidáním složek podle vynálezu význačně nemění ve srovnání se stavem techniky. Průnik (schopnost tečení) při 23 °C rovněž význačně neklesá, když se přidají přídavky podle vynálezu. Průnik (schopnost tečení) při 23 °C rovněž příliš neklesá, když se přidají přísady podle vynálezu. Tím je prokázáno, že jak chování při smáčení, tak i schopnost tečení nejsou přísadami podle vynálezu význačně ovlivňovány, přičemž také ostatní zkoušky způsobilosti, jako zkouška postřikem solí podle DIN 53167 nebo zkouška odolnosti proti atmosférickým vlivům nebo stálosti při ochlazení nejsou přísadami podle vynálezu nijak zvláště, zejména pak ne negativně ovlivňovány.

Jak je z tabulek dále patrno, je však stékání po krátkodobém působení teploty (5 min při 80 °C) význačně zredukováno žádoucím způsobem. Tyto výsledky laboratorních zkoušek jsou plně potvrzovány prováděním v praxi.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Nátěrový prostředek proti korozi na bázi filmotvomých látek, jako například vosků, voskovitých sloučenin, netěkavých olejů nebo alkydových pryskyřic, popřípadě rozpouštědel, látek, podporujících roztěkání a antikorozivních přísad, vyznačující se tím , že obsahuje přísady, tvořící při teplotě 60 až 160 °C gel, tvořené směsí o sobě známých jemně práškových polymerů a změkčovadel pro tyto práškové polymery.
2. 2. Nátěrový prostředek podle nároku 1,vyznačující se tím, že se jemně práškové polymery volí ze skupiny polyvinylchlorid, kopolymery vinylchloridu a vinylacetátu, kopolymery alkylesterů kyseliny akrylové a methakrylové o 1 až 8 atomech uhlíku v alkylové části, polystyren, kopolymery styrenu s kyselinou (meth)akrylovou, jejich alkylestery o 1 až 8 atomech uhlíku v alkylové části a/nebo akrylonitril a změkčovadla pro tyto práškové polymery se volí ze skupiny alkylesterů kyseliny fialové, kyseliny adipové nebo kyseliny sebakové o 4 až 14 atomech uhlíku v alkylové části, esterů alkylsulfonových kyselin s fenolem, alkylesterů nebo arylesterů kyseliny fosforečné, alifatických a/nebo aromatických uhlovodíkových pryskyřic, esterů kalafunových kyselin nebo směsí těchto látek.

   -7CZ 289078 B6
3. 3. Nátěrový prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že práškový polymer nebo práškové polymery jsou použity v množství 0,1 až 15 % hmotnostních a změkčovadla jsou užita v množství 0,1 až 15 % hmotnostních, s výhodou 3 až 10% hmotnostních, vztaženo na

   5 celkovou hmotnost nátěrového prostředku.
4. 4. Nátěrový prostředek podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že gelotvomé přísady tvoří gel při teplotě v rozmezí 80 až 120 °C.

   ío
5. 5. Nátěrový prostředek podle některého z nároků laž 4, vyznačující se tím, že jako filmotvomé látky obsahuje vosky nebo voskovité sloučeniny, jako jsou polyethylenové vosky, parafínové vosky, mikrovosky nebo uhlovodíkové a/nebo esterové pryskyřice nebo alkydové pryskyřice nebo vysýchavé oleje jednotlivě nebo ve směsi.

   15
6. 6. Nátěrový prostředek podle některého z nároků laž 5, vyznačující se tím, že jako činidla, podporující roztěkání obsahuje kationtová smáčedla nebo povrchové aktivní tekuté pryskyřice.
7. 7. Nátěrový prostředek podle některého z nároků laž 6, vyznačující se tím, že jako 20 antikorozivní přísady obsahuje bazické sulfonáty vápenaté, plniva, antikorozivní pigmenty nebo kovové soli oxidovaných vosků jednotlivě nebo ve směsi.
8. 8. Použití nátěrových prostředků podle některého z nároků 1 až 7 jako antikorozivního nátěru pro kovové předměty, zejména motorová vozidla.
9. 9. Způsob natírání kovových předmětů nátěrovými prostředky podle nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se nátěrové hmoty nanesou na kovový předmět běžným nastříkáním nebo ponořením, jakékoliv těkavé složky se odpaří a nátěr se pídí zahřeje na teplotu 60 až 160, s výhodou 80 až 120 °C pro vytvoření gelu.
10. 10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že se tvorba gelu uskuteční v sušicí peci nebo pomocí infračervených zářičů.