CZ286852B6 - Vložka z plastické hmoty pro zásobníky - Google Patents

Abstract

Řešení se týká vložky (100) z plastické hmoty pro zásobníky, například ohebné zásobníky pro sypký materiál středních rozměrů. Vložka (100) je opatřena alespoň jedním závěsným prostředkem pro spojení vložky (100) se zásobníkem v předem určené orientaci, přičemž tento závěsný prostředek je současně prostředkem pro odvádění vzduchu z vnitřního prostoru vložky (100).ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká vložky z plastické hmoty, zvláště pro ohebné zásobníky střední velikosti, s výhodou vložky pro dopravu a skladování sypkých materiálů, zejména práškových nebo granulovaných materiálů.

Dosavadní stav techniky

Ohebné zásobníky pro sypké materiály obvykle sestávají ze zevního vaku zásobníku se smyčkami pro jeho zdvižení a z plnicího otvoru.

Pro většinu uživatelů těchto ohebných zásobníků je důležité, aby byl přepravovaný materiál chráněn proti znečištění prachem, vodou a podobně. Toho se obvykle dosahuje použitím nepropustné vložky, vyrobené z fólie plastické hmoty, z papíru a podobně. Vložka se ukládá do zevního vaku zásobníku tak, že je uložena proti jeho vnitřní stěně a vak vystýlá. Vložka se plní materiálem, určeným pro přepravu a/nebo skladování.

Bylo zjištěno, že je žádoucí uložit vložku do zevního vaku již v místě, kde se zásobník vyrábí. Jedním ze způsobů, jakým je možno takový zásobník získat, je upevnění vložky k materiálu, který tvoří zevní vak, a to již při výrobě tohoto vaku pomocí lepicí pásky nebo lepidla. Teprve po uložení materiálu vložky se zevní vak došije.

Bylo však zjištěno, že je velmi obtížné tímto způsobem uložit vložku do zevního vaku tak, aby nebyla ani poškozená, ani nakrčená a aby zachovávala tvar, který odpovídá tvaru zevního vaku. V případě, že vložka tvaru zevního vaku neodpovídá, může dojít k jejímu prasknutí při naplnění sypkým materiálem. Mimoto může dojít k uvolnění a přemístění vložky v průběhu použití, takže správné uložení vložky při výrobě nemá smysl v případě, že může dojít ke změně její polohy před nebo v průběhu plnění zásobníku.

Jeden ze způsobů, jak správně uložit vložku do zevního vaku, byl popsán v evropském patentovém spisu 141 429. Postupuje se tak, že se zevní vak zásobníku uloží do zařízení pro jeho složení ve formě tunelu nebo komory s otevřeným koncem a čtvercovým průřezem, pak se uloží vložka do hotového zevního vaku, načež se vložka naplní vzduchem. Pak se podélně postranní stěny komory spojí, například pomůckami. Po naplnění vložky vzduchem se komora slisuje spolu s postranními stěnami, které vytvoří klínovité sklady, jak na vložce, tak na zevním vaku. Po stlačení zevního vaku spolu s vložkou je možno vzniklý plošný útvar z komory vyjmout a popřípadě složit ještě napříč vzhledem k podélnému směru a v tomto stavu dopravit do místa, kde má být zásobník naplněn sypkým materiálem.

Vzhledem k tomu, že tkanina, z níž je vyroben zevní vak, propouští vzduch, dojde při stlačování vaku k vypuzení potřebného vzduchu mezi zevním vakem a vložkou. Ve výsledném plošném útvaru se tedy nenachází mezi vložkou a zevním vakem žádný vzduch, čímž je také zajištěno, aby vložka byla správně uložena v zevním vaku.

Tímto způsobem je možno dosáhnout správného uložení vložky bez nakrčených míst v zevním vaku, postup však vyžaduje navíc další stupeň zpracování v místě výroby zásobníku. Mimoto není tímto způsobem vyřešen další problém, který vzniká v případě, že uvnitř vložky zůstává vzduch, který je pak ve vložce zadržen i v průběhu plnění granulovaným částicovým materiálem. Tento vzduch uvnitř vložky může po naplnění tvořit až 10 nebo i až 15 % celkového objemu sypkého materiálu po uzavření plnicího otvoru. K vypuzení tohoto zadrženého vzduchu dochází

-1 CZ 286852 B6 jen velmi pomalu a postupně a vzduch je příčinou velkých problémů při následném zacházejí se zásobníky, při jejich skladování i při dopravě naplněných zásobníků.

V případě, že se naplněné vaky ukládají do stohů, jejich obsah se usazuje a zhutní a zachycený vzduch pak vytvoří uvnitř vaku deformovatelný vzduchový polštář. Tímto způsobem může zásobník nabýt okrouhlého tvaru, což nepříznivě ovlivní stabilitu vrstvy na sobě uložených vaků a je také obtížné mechanické přemístění vaků. Mimoto se může zachycený vzduch rozpínat nebo smrštit při změnách okolní teploty, takže dochází ke zvětšování vzduchového polštáře. V extrémních případech může při rozepnutí vzduchového polštáře dojít i k protržení zásobníku.

Vynález si klade za úkol navrhnout vložku, kterou by bylo možno snadno uložit vhodným způsobem do zevního vaku a současně vyřešit problémy, tvořené zachyceným vzduchem.

Dále si vynález klade za úkol navrhnout zásobník, opatřený vložkou, řešící problémy se zachyceným vzduchem v průběhu delšího skladování.

Vynález si rovněž klade za úkol navrhnout takové řešení, které by umožnilo snadnou výrobu zásobníku, opatřeného vnitřní vložkou.

Podstata vynálezu

Podstatu vynálezu tvoří vložka z plastické hmoty pro zásobníky, například ohebné zásobníky pro sypký materiál střední velikosti, která je tvořena alespoň jedním závěsným prostředkem pro spojení vložky se zásobníkem v předem určené orientaci, přičemž tyto závěsné prostředky tvoří současně prostředek pro odvádění vzduchu z vnitřního prostoru vložky.

Vložka může být vyrobena z jakéhokoliv ohebné plastické hmoty. Předem vytvořenou vložku je možno složit tak, že neobsahuje vzduch a pak upevnit k zevnímu vaku každý ze závěsných prostředků, upevnění je nutno provést v horní části zevního vaku.

Vložka s výhodou odpovídá svou velikostí velikosti zevního vaku, do nějž má být uložena, takže po spojení závěsných prostředků se zásobníkem odpovídá tvar vložky vnitřním rozměrům zásobníku.

Každý závěsný prostředek je s výhodou tvořen trubicovitým proužkem z téhož materiálu, z jakého je vyrobena vložka.

V případě, že je zevní vak, opatřený vložkou, naplněn, uzavře se vstupní otvor, avšak vzduch, který se ještě ve vložce nachází, může unikat jedním nebo větším počtem otvorů v trubicovitých závěsných prostředcích a/nebo ve stěně vložky. Aby bylo možno zabránit vniknutí vody do vložky, jsou tyto otvory v závěsných prostředcích nebo ve stěně vložky s výhodou provedeny jako jednocestné chlopně.

Tyto jednocestné chlopně nebo ventily mohou vznikat těsným uložením protilehlých stěn vložky proti sobě, účinek je zvláště vysoký v případě, že otvory jsou provedeny v trubicových závěsných prostředcích.

Mimoto zvláště v případě, že otvory jsou provedeny v blízkosti horního rohu zásobníku, je možno řídit průchod vzduchu těmito otvoiy tak zvaným „labyrintovým“ způsobem utěsnění.

V dalším výhodném provedení má vložka pro ohebný zásobník na jednom svém konci plnicí otvor a dále v blízkosti tohoto otvoru jeden nebo větší počet otvorů, přičemž mezi oběma protilehlými stěnami vložky jsou v blízkosti každého otvoru vytvořeny alespoň dva zatavené

-2CZ 286852 B6 úseky prodlouženého tvaru, v axiálním směru se vzájemně přesahující, čímž vzniká labyrintová cesta mezi vnitřním prostorem vložky a otvory.

Při použití zásobníku opatřeného vložkou podle vynálezu je možno dosáhnout následujících výhod.

Vložka má vždy správnou polohu vzhledem k zevnímu vaku.

Vložka si udrží svou správnou polohu vzhledem k zevnímu vaku v průběhu přepravy a manipulace s prázdnými zásobníky i v průběhu plnění a vyprázdnění zásobníku. Nedojde ke změně polohy ani v případě, že do zevního vaku vnikne voda.

Není nutno při výrobě zásobníku zařadit navíc stupeň, při němž se vložka, naplněná vzduchem, ukládá do zevního vaku, čímž se dosahuje vyšší hospodárnosti při výrobě.

Prázdná vložka neobsahuje žádný vzduch, který by mohl působit problémy v průběhu balení a ukládání prázdných vaků na palety pro jejich přepravu do místa, kde by měly být naplněny, to znamená, že je vyloučeno riziko protržení vložky při stlačení balíku nebo palety. Palety jsou také daleko stabilnější.

Vzhledem k přítomnosti jednocestných ventilů v materiálu vložky je možno odvést přebytečný vzduch ze zásobníku po naplnění, takže nedojde ke tvorbě vzdušných polštářů nad sypkým materiálem po naplnění vaku a uzavření nebo zatavení vložky. Tím se opět vylučuje riziko protržení vložky v případě, kdy jsou zásobníky ukládány na sebe ve větším počtu vrstev.

Vynález bude dále popsán formou příkladů v souvislosti s přiloženými výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 je schematicky znázorněno jedno z možných provedení vložky podle vynálezu.

Na obr. 2 je znázorněn pohled na vložku z obr. 1 po příčném složení.

Na obr. 3 je znázorněn pohled na vložku z obr. 2 po vytvoření podélných skladů.

Na obr. 4 je znázorněn pohled na ohebný zásobník, opatřený vložkou, podobnou vložce z obr. 1 až 3, vložka je upevněna ve své poloze a připravena pro plnění.

Na obr. 5 je znázorněn řez, vedený podél čáry V-V na obr. 4.

Na obr. 6 je schematicky znázorněna vložka, podobná vložce z obr. 1 až 3, avšak opatřená labyrintovým stavením, vytvářejícím v závěsných prostředcích jednocestný ventil pro řízené odvádění vzduchu.

Na obr. 7 až 10 jsou schematicky znázorněna další možná provedení labyrintového zatavení k řízení průchodu vzduchu z vložky.

Na obr. 11 je schematicky znázorněna vložka, opatřená plnicím otvorem a otvory pro vzduch s labyrintovým zatavením pro řízený průchod vzduchu.

Na obr. 12 je schematicky znázorněn konec vložky, podobné vložce z obr. 1 až 3, znázorněna je zejména možnost použití příslušného svářecího zařízení.

-3CZ 286852 B6

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 až 3 je znázorněna vložka 100, vyrobená ze dvou částí nepropustného ohebného materiálu, s výhodou plastické hmoty, obě části jsou spolu spojeny koncovým svém 102, který vznikne stavením stejně provedených postranních švů 104. 106, čímž vzniká vak, který je na jedné straně otevřen a z něhož byly odstraněny úseky 1L0, 112 v otevřené koncové části za vzniku zubovitého útvaru. Na periferii každého úseku 110, 112 jsou vytvořeny další švy, čímž vznikají tři v podstatě trubicovité útvary, a to trubicovitý člen 120 a trubicovité úseky 122, 124. Trubicovitý člen 120 je plnicím otvorem pro vložku 100, zatímco trubicovité úseky 122, 124 jsou závěsnými prostředky pro její spojení se zevním vakem a mimoto dovolují odvádění vzduchu, jak bude dále podrobněji popsáno.

Po ukončené výrobě se vložka 100 složí. Sbalená vložka 130, znázorněná na obr. 3, neobsahuje prakticky žádný vzduch vzhledem ktomu, že při balení byla většina vzduchu vypuzena. K dosažení útvaru, znázorněného na obr. 3 se nejprve vytvoří sklady podél podélných čar LI, L2, L3 a L4, znázorněných na obr. 1 čerchovanými čarami, čímž vznikne kompaktní útvar, který je při koncovém pohledu z užší strany znázorněn na obr. 2. Tento útvar se pak skládá mimo rovinu, zakreslenou ve výkresu podél čar L5, L6, L7, znázorněných na obr. 3, čímž se získá sbalená vložka 130, tak jak je zakreslena v horní části obr. 3. K udržení dosaženého tvaru je možno užít lepicí pásku 132.

Pak se vzniklý útvar spojí ve správné orientaci se zevním vakem 140, tak jak je schematicky znázorněn na obr. 4 a 5.

Zevní vak 140. který může být například vyroben ze tkaného polypropylenu, je znázorněn ve stavu, v němž je připraven pro použití. Je tvořen přední stěnou 142, zadní stěnou 144 a dvěma vnitřními sklady 146, 148. Zevní vak 140 je opatřen na svém horním konci integrálními prostředky pro jeho zdvihání obvyklým způsobem. Dno zevního vaku 140 může mít znázorněný tvar, který se rozvine na pravoúhlé dno, nebo může vak 140 mít pevné dno nebo dvojité dno.

Sbalená vložka 130 se uloží mezi přední stěnu 142, zadní stěnu 144 a oba vnitřní sklady 146, 148. Pak se vložka 130 připojí k zevnímu vaku 140 pomocí trubicovitých úseků 122, 124, opatřených neznázoměnými prostředky pro toto připojení, vložka 130 je tak uložena podél horní hrany 150 zevního vaku 140 a spojena k diagonálně protilehlým rohům přední stěny 142 a zadní stěny 144, jak je znázorněno na obr. 4.

V případě, že je nutno zásobník naplnit, vloží se do trubkovitého členu 120 plnicího zařízení, opatřené plnicí trubicí, která není znázorněna a dojde k naplnění vložky 130 uvnitř zevního vaku 140, v tomto případě dochází k naplnění bez vzniku nakrčených míst. Vložka 130 se pak rovnoměrně plní sypkým nebo granulovaným materiálem.

Je také možno postupovat tak, že se sypký materiál plní přímo do sbalené vložky 130, takže k jejímu rozepnutí dochází působením materiálu, který je plněn do zásobníku. Jediný vzduch, který se pak může dostat do vnitřního prostoru vložky, je vzduch, obsažený v sypkém materiálu.

Po naplnění zásobníku se trubicovitý člen 120, vytvářející plnicí otvor, uzavře nebo zastaví.

Trubicovité úseky 122, 124 mají kromě závěsné funkce ještě další jednocestných ventilů, které dovolují odvádění vzduchu, kteiý ještě zůstal v sypkém materiálu. Tyto jednocestné ventily jsou tvořeny částmi fólií ohebného materiálu, z něhož jsou vytvořeny stěny každé trubice, které obvykle leží na sobě, avšak působením tlaku ve vnitřní prostoru mohou být od sebe oddáleny a vzduch pak může unikat. Toto vypuzení vzduchu může být dále usnadněno otvory 152,

-4CZ 286852 B6 provedenými ve stěně trubic. Jakmile je vzduch z vnitřního prostoru vypuzen, uloží se stěny trubicovitých úseků 122, 124 opět na sebe a do otvorů 152 se nemůže dostat vzduch ani voda.

Vhodným materiálem pro vložku je například vytlačovaný polyethylen s tloušťkou 80 až 100 mikrometrů. Je také možno použít vícevrstevný polypropylenový materiál s větší tloušťkou například pro jednu vrstvu 80 až 85 mikrometrů, přičemž různé vrstvy mohou mít různé vlastnosti, například může být zevní vrstva silnější, avšak propustná a vnitřní vrstva může být nepropustná a snadno zatavitelná. Je žádoucí, aby materiál měl dostatečnou pevnost, odolnost proti protržení a permeabilitu, avšak souhrnu těchto vlastností není snadné dosáhnout při použití jediné vrstvy. Je také možno užít laminátované materiály.

Vynález není možno omezit na znázorněná provedení. Místo dvou závěsných prostředků by například bylo možno použít pouze jednoho nebo tří nebo ještě více závěsných prostředků ve formě trubicovitých útvarů. Mimoto je možno měnit podle požadavků tvar i rozměry plnicího otvoru nebo plnicích otvorů, stejně jako rozměr a uložení otvorů 152, které také mohou zcela chybět.

Mimoto, přestože v jednotlivých provedeních je znázorněna vložka, tvořena dvěma částmi materiálu, je možno ji vytvořit také z trubicovitého úseku materiálu. V tomto případě nebude nutné, aby na vložce byly provedeny postranní švy 104, 106.

V provedení, které je znázorněno na obr. 6, je vytvořena jednocestná chlopeň v trubicovitém úseku 122, 124 pomocí otvorů 152 a 154, typicky s průměrem 5 mm, a to v homí a spodní části úseků 122. 124 s následným vytvořením dvou přerušovaných stavených míst 156, 158 napříč spodní částí obou trubicovitých úseků 122, 124. Přerušená místa v obou stavených místech 156, 158 a odstupy mezi nimi jsou podrobněji znázorněny na obr. 7.

Otvory 152 mohou být vytvořeny ve stěně zásobníku tak, že se jeho stěna prořízne ve formě štěrbiny nebo probodne za vzniku kruhového otvoru jiného tvaru. V případě potřeby je možno materiál odříznout jen částečně za vzniku chlopně, která otvor překrývá a brání přístupu vody do vnitřního prostoru. Plocha otvoru je obvykle menší než 3 až 15 mm² a maximální rozměr otvoru je menší než 10 mm. Obvykle se užívají kruhové otvory s průměrem přibližně 5 až 7,5 mm. S výhodou je jeden z otvorů provede v axiálním směru o něco níže ve stěně vložky, takže voda, která se dostane do mrtvého prostoru horním otvorem může vytéci spodním otvorem a nedostává se do vnitřního prostoru.

Labyrintového zatavení je možno užít k dosažení ventilového efektu tak, že se každé zatavení provádí pomocí stavení protilehlých stěn působením tepla, například přiložením horké tyčinky v průběhu výroby vložky, jinak je také možno protilehlé stěny slepit. Spojená místa mohou mít tvar jednoduchých přímých čar nebo může jít o složitější tvary. Spojená místa mohou být zakřivená, ohnutá nebo mohou mít vlnovitý tvar. Pro jednoduchost budou dále popsána spojená místa ve formě přímých čar.

Labyrint je vytvořen tak, že jsou nad sebou provedena alespoň dvě spojená místa ve formě čar, tato místa se překrývají například v 10 až 50 % délky. V případě potřeby je možno užít více než dvě taková místa ve formě čar, takže dochází k mnohonásobnému překrytí úseků těchto čar a průchod vzduchu z vnitřního prostoru je ještě komplikovanější. Je také možno vytvořit zatavení vjedné čáře, která je přerušovaná, takže vznikne několik částí téže čáiy, oddělených štěrbinou. Pak se vytvoří další stavené místo ve formě čáry, v němž se zatavené části nachází nad štěrbinami v prvním staveném místě. Takto provedené zatavení zasahuje s výhodou až k zevní hraně vložky. Průchod mezi zatavenými místy má obvykle maximální příčný průřez menší než 0,5 až 5 mm², místa jsou od sebe s výhodou vzdálena méně než 20, například 5 až 10 mm, takže se částice granulovaného materiálu nemohou tímto způsobem snadno ze zásobníku a současně cesta, jíž se dostává ven vzduch, bude mít sklon samočinně se uzavřít v případě, že je vak

-5 CZ 286852 B6 v průběhu manipulace ohnut a mohlo by tedy dojít k průniku vzduchu směrem dovnitř.

V případě, že se užívá zatavení ve formě přerušovaných čar, jsou štěrbiny typicky v rozsahu 10 až 50 % zataveného úseku čáry. Štěrbina může tedy být 10 až 15 mm dlouhá a zatavená část může mít délku 25 až 50 mm.

Znázorněná stavená místa 156, 158 jsou přerušena za vzniku dvou rovnoběžných krátkých stavených úseků, labyrintových míst 160a, 160b, 160c s axiálními štěrbinami 164 a 166. Stavené úseky se vzájemně překrývají částmi 162a, 162b a 162c o přibližně 20 až 30 % na každém konci, štěrbiny 164, 166 mají velikost 10 až 15 mm a obě rovnoběžné čáry svárů mají vzdálenost 10 až 30 mm. Tím vzniká mrtvý prostor 168 vně těchto čar, v němž jsou provedeny dva otvory 152 a 154 kruhového tvaru.

Labyrintová zatavení je možno provést tak, jak je znázorněno na obr. 8, a to zvláště v tom případě, že jsou otvory provedeny v horních rozích vložky zásobníku, který je opatřen středovým plnicím otvorem, jak je schematicky znázorněno na obr. 11. Je také možno postupovat tak, že se tohoto typu otvorů užije ve vložce, opatřené trubicovými závěsnými prostředky.

Jak je znázorněno na obr. 10, mohou být zatavená místa vytvořena také vlnitými čarami, přičemž rovněž vzniká mrtvý prostor 168, v němž je možno provést otvor 152. Podobné provedení stavených míst je znázorněno také na obr. 9, kde jsou v mrtvém prostoru provedeny dva otvory 152, 154. Je zřejmé, že tímto způsobem je možno dosáhnout složité cesty pro průchod vzduchu, aniž by bylo nutno při výrobě vložky zachovat velkou přesnost provedení.

V případě, že má být vložka 100 provedena s různými rozměry, bylo zjištěno, že úseky HO, 112, vyříznuté mezi trubicovitým členem 120, vytvářejícím plnicí otvor a trubkovitými úseky 122, 124, mohou zůstat konstantní. To umožní použití stále téhož svářecího nástroje tvaru U.

V případě, že zevní hrana 172 trubkovitých úseků 122, 124 je v podstatě v jedné čáře s postranní hranou 174 vložky, není nutno odděleně zatavit zevní hranu těchto útvarů vzhledem k tomu, že jejich zatavení dochází v průběhu výroby vložky 100.

Avšak v případě, že vložka 100 je širší, takže postranní hrana 174 vložky 100 je daleko od zevní hrany 172 trubkovitých úseků 122. 124, které jsou poměrně úzké, tak, aby mohly snadno vytvářet ventilový efekt, například 40 až 80 mm, je nutné materiál zatavit podél obloukové čáry 176.

K tomuto účelu se užije část svářecího nástroje, znázorněná na obr. 12 k vytvoření zevní hrany 172 a oblouková čára 176 se užije pouze v případě potřeby. Tímto způsobem je možno vytvořit vložky se šířkou 1270 až 2030 mm při použití téhož nástroje.

Claims (10)

1. Vložka z plastické hmoty pro zásobníky, například ohebné zásobníky pro sypký materiál středních rozměrů, vyznačující se tím, že vložka (100) je opatřena alespoň jedním závěsným prostředkem pro její spojení se zásobníkem v předem určené orientaci, přičemž tento závěsný prostředek je současně prostředkem pro odvádění vzduchu z vnitřního prostoru vložky (100).

2. Vložka podle nároku 1, vyznačující se tím, že alespoň jeden závěsný prostředek tvoří integrální součást vložky (100).

3. Vložka podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že alespoň jeden závěsný prostředek je proveden ve tvaru trubicovitého úseku (122, 124) materiálu.

4. Vložka podle nároku 3, vyznačující se tím, že ve stěně trubicovitého úseku (122, 124) je proveden alespoň jeden otvor (152, 154) pro odvádění vzduchu.

5. Vložka podle některého z nároků laž4, vyznačující se tím, že alespoň jeden závěsný prostředek je opatřen prostředky pro upevnění vložky (100) k ohebnému zásobníku.

6. Vložka podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že otvory (152, 154) pro odvádění vzduchu jsou provedeny ve tvaru jednocestných chlopní.

7. Vložka podle některého z nároků 1 až 3, 5 a 6, vyznačující se tím, že je opatřena alespoň jedním otvorem (152, 154) pro odvádění vzduchu v rohu vložky (100), přiléhajícím k trubicovitým úsekům (122, 124) nebo k trubicovému členu (120).

8. Vložka podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že stěny trubicovitých úseků (122,124) tvoří jednocestný ventil.

9. Vložka podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že jeden a/nebo každý otvor (152, 154) pro odvádění vzduchuje s vnitřním prostorem vložky (100) spojen přes labyrintová místa (160a, 160b, 160c), vytvořená čarami zatavení, které se navzájem přesahují za vzniku labyrintového průchodu pro odváděný vzduch.

10. Vložka podle nároku 1, vyznačující se tím, že je opatřena na jednom konci vstupním otvorem, na tomtéž konci alespoň jedním otvorem (152, 154) pro odvádění vzduchu a alespoň dvěma místy stavení (156, 158) mezi oběma stěnami vložky (100), která jsou protáhlého tvaru a axiálně se překrývají k vytvoření labyrintové cesty mezi vnitřním prostor vložky (100) a alespoň jedním otvorem (152, 154).

5 výkresů