CZ282930B6 - Způsob výroby bednicích prvků a bednicí prvek - Google Patents

Abstract

Při způsobu výroby bednicích prvků se stěnami (1) a spojovacími prvky (20) ve tvaru písmene I se dvěma přírubami (12) umístěnými na navzájem protilehlých stěnách (1) a mezikusem (13, 23, 33), se na vnitřní straně stěny (1) položí šablona (2), která má otvory (5) odpovídající tvaru příruby (12). Do otvorů (5) se naplní tekutá malta (6) a hladce se urovná. Přitom se pro spojení tekuté malty (6) a stěny (1) mezi nimi působí adhezním prostředkem odpovídajícím materiálu stěny (1). Potom se formy (7) odpovídající tvaru přírub (12) ustavené svým větším otvorem nahoru vyplní vlhkým betonem (7) a urovnají se. Potom se formy (7) položí svým větším otvorem na tekutou maltu (6) a do otvorů (5) v šabloně (2). Formy (7) a šablony (2) se sejmou pro opětované použití, po ztrvrdnutí se vždy dvě stěny (1) spojí pomocí mezikusů (13, 23, 33). ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu výroby bednících prvků pro výrobu betonového opláštění se stěnami a spojovacími prvky na bázi betonu, přičemž spojovací prvky jsou vytvořeny v podobě činky se dvěma přírubami, umístěnými na navzájem protilehlých stěnách, a mezikusem.

Dosavadní stav techniky

Pro soustavy betonových plášťů se používají bednící prvky velkého formátu z tuhé lehčené hmoty, které jsou na svých hranách opatřeny pro vzájemné zajištění drážkou a perem a které mají uvnitř mezi bočními stěnami spojovací prvky, které jsou určeny pro zachycování sil, vznikajících při plnění betonem. Takové bednící prvky jsou známé například zDE-AS 26 18 125 a DE OS 34 05 736. Jako spojovací prvky se také zde používají prvky z betonu ve tvaru činky, které jsou opatřeny dvěma protilehlými přírubami a mezi nimi upraveným mezikusem, které se drážkou a perem na volných přírubových plochách zasouvají do odpovídajících drážek a per na vnitřní straně bednících prvků. Při zalití bednících prvků betonem se spojovací prvky homogenně spojují naplněným betonem.

Vynález se týká způsobu výroby bednících prvků pro soustavu betonových plášťů se stěnami a spojovacími prvky z betonu nebo podobných stavebních hmot pro stěny, přičemž spojovací prvky jsou vytvořeny ve tvaru činky se dvěma přírubami, které jsou pevně uloženy v protilehlých stěnách, a s mezikusem, jakož i bednících prvků tímto způsobem vyrobených.

Pro soustavy betonových plášťů se používají bednící prvky velkého formátu z tuhé lehčené hmoty, které jsou na svých hranách opatřeny drážkou a perem pro vzájemné zajištění a které mají uvnitř mezi bočními stěnami spojovací prvky, které jsou určeny pro zachycování sil, vznikajících při plnění betonem. Takové bednící prvky jsou známé například z vyložené přihlášky vynálezu NSR č. 26 18 125 a ze zveřejněné přihlášky vynálezu NSR č. 34 05 736. Jako spojovací prvky se také zde používají prvky z betonu ve tvaru činky, které jsou opatřeny dvěma protilehlými přírubami a mezi nimi upraveným mezikusem, které se drážkou a perem na volných přírubových plochách zasouvají do odpovídajících drážek a per na vnitřní straně stěn bednících prvků. Při zalití bednících prvků betonem se spojovací prvky homogenně spojují s naplněným betonem. Na rozdíl od kovových spojovacích prvků nevznikají žádné tepelné můstky. Ve srovnání se spojovacími prvky z tuhé lehčené hmoty, které jsou například vytvořeny se stěnami z jednoho kusu, se zcela odstraní zvukové můstky a možnost průchodu požáru v oblasti spojovacích prvků. Mimoto zabrání poměrně těžké spojovací prvky z betonu nebo podobného materiálu, aby při plnění bednících prvků lehkým betonem nedocházelo k tak zvanému vyplavání Přítlačný tlak na sebe navrstvených bednících prvků, kterého se dosáhne hmotností spojovacích prvků, zabezpečuje utěsnění spár, takže cementové mléko, které je důležité pro vazbu, nemůže utíkat. Hmotnost spojovacích prvků mimoto zajišťuje vysokou spolehlivost jejich polohy, například při bouřce.

Známé spojovací prvky, které jsou vytvořeny z betonu a které mají tvar činky, se jednotlivě odlévají odděleně od bednících prvků z tuhé lehčené hmoty a později se ve výrobně nebo také na staveništi zasouvají nebo zaskakují do vnitřních drážek ve stěnách bednících prvků, nebo se s nimi slepují. Mimoto je známá výroba spojovacích prvků ve tvaru činky odděleným litím do dvou polovin, které se potom později spojují prostřednictvím mezikusů v podobě oček, háků, tyčí, drátů nebo šroubů (zveřejněná přihláška vynálezu NSR č. 36 01 878).

Bednící prvky popsaného typu se osvědčily. Jejich výroba je však poměrně nákladná a vzhledem k nutné době pro vytvrzení betonových částí spojovacích prvků vyžaduje mnoho prostoru a času.

Podstata vynálezu

Vynález si klade za úkol vytvořit způsob výroby bednících prvků pro opláštění shora uvedeného typu, který umožní snížení výrobních nákladů a který vytvoří bednící prvek pro větší zatížení levněji.

Když se spojovací prvky podle vynálezu lijí přímo na stěnách bednících prvků, odpadá jejich oddělená výroba. Použití tekuté malty s adhezním prostředkem umožňuje mimořádně dobré, trvalé a v tahu odolné spojení se stěnami bednícího prvku. Adhezní prostředek lze nejjednodušeji přidávat k tekuté maltě. Je však rovněž možné adhezní prostředek, alespoň v oblasti otvorů šablony, nanášet na stěny například rozstřikováním nebo natíráním v podobě povlaku. Konečně lze také nanášet adhezní prostředek ponořováním stěn do lázně. Zvláště výhodně lze přitom současným přidáváním barvy dosáhnout překrytí vnějšího povrchu barvou, což je zvláště výhodné u sněhobílého povrchu tuhé lehčené hmoty. Oslnivě bílý vzhled totiž zejména při slunečním záření velmi ruší a vede k obdobným obtížím, jako známá sněhová slepota. Lití přírub z betonu nebo podobného materiálu je podstatně jednodušší, protože beton lze plnit do poměrně velkých otvorů shora, čímž se vlastně definuje pozdější přípojná plocha spojovacího prvku k jeho přiřazené stěně. Formy lze opět znovu použít a šablony zajišťují velmi dobré dodržování rozměrů a reprodukovatelnost bednících prvků. Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu je možné čerstvě vyrobené stěny pro vytvrzení betonu ajejich skladování umísťovat na sebe do stohů, čímž se podstatně sníží nároky na prostor pro výrobu a uskladnění. Ktomu účelu se vyrobené stěny ukládají svými přírubami směrem vzhůru v jedné vrstvě na rovné ploše, potom se uloží mezivrstva z tenkých desek, například desky z překližky, které se umístí na přírubách, a nakonec se pokládá na desky další vrstva stěn. Tímto způsobem lze vytvářet stohy o výšce několika metrů. Vždy po uložení jedné vrstvy se má beton spojovacích prvků na počátku vrstvy nechat do té míry ztuhnout, aby při uložení následující vrstvy na tenké desky nedošlo již k žádné deformaci spojovacích prvků. Na sebe ukládané vrstvy musejí mít ještě dostatečnou délku, aby uplynul dostatečný čas do založení následující vrstvy. Před stohováním stěn se účelně nastaví volné konce přírub prostřednictvím šablony, která má například tvar můstku, na předem stanovenou výšku roztažením nebo nepatrným stlačením. Pozdější bednící prvky mají potom velmi přesné vnější a vnitřní rozměry.

Zvláštní výhoda podle vynálezu vytvořených bednících prvků spočívá v tom, že lze používat hladké, z jednoho bloku, s výhodou z tuhé lehčené hmoty, vyříznuté stěny bez drážek nebo jiných zářezů nebo vybrání. Zcela odpadá používání drahých vstřikových forem. Takové bednící prvky jsou proto velmi levné a lze je například použít jako svazek dutých blokových prvků. Poměrně značná vlastní hmotnost betonových spojovacích prvků zabezpečuje dostatečnou stabilitu i stěn, které mají výšku jednoho poschodí a které se potom plní normálním nebo lehkých betonem. Ze stejného důvodu zabraňuje hmotnost betonových spojovacích prvků vyplavání bednících prvků při naplnění lehkým betonem. Pokud se má zajistit přídavné zabezpečení proti účinku větru, případně bouře, lze na sebe usazené bednící prvky navzájem spojit slepením, než se provede naplnění betonem.

Pro vytvoření spojovacích prvků existuje podle vynálezu mnoho možností. Příruby jsou s výhodou uspořádány ve tvaru kruhu, avšak mohou být rovněž vytvořeny ve tvaru oválu, pravoúhelníku nebo čtverce. Formy, do kterých se leje beton, mohou být vytvořeny ve tvaru zvonu tak, že na přírubu navazuje dříkový mezikus. Pro spojení dvou stěn v jednom bednícím prvku se potom volné konce dříků navzájem slepí. Prostřednictvím jednoduchého zařízení lze přitom zajistit, že konce dříků na sebe přesně navzájem dosedají. Před vytvrzením lze na přechodu mezi přírubou a dříkem vytvořit alespoň jedno drážkové vtlačení, které lze použít

-2 CZ 282930 B6 později jako uložení pro Monierův prut, například vtlačením takového Monierova prutu.

Forma pro výrobu přírub však může být vytvořena také tak, že vzniká kotoučová příruba. Tu lze opatřit centrálním, s výhodou kruhovým válcovým zahloubením, a pro spojení dvou stěn s jedním bednícím prvkem, přesněji řečeno do jednoho bednícího prvku, se potom přilepí mezikusy ve tvaru šachty mezi dna dvou navzájem protilehle uspořádaných zahloubení. Změnou délky mezikusů ve tvaru šachty lze nastavovat vnitřní rozměr bednících prvků a tím i tloušťku pozdější stěny. Mezikus ve tvaru šachty lze účelně vyrábět z betonu s použitím válcové duté formy. Před vytvrzením lze i v tomto případě upravit v oblasti obou konců drážková vtlačení jako pozdější uložení pro Monierovy pruty.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu se předpokládá, že v přírubě, případně v navazujícím dříkovém mezikusu se před vytvrzením zakotví dále vedoucí upevňovací prostředky, jako Monierovy pruty, háky, očka, šrouby, dráty, plechové pásky apod. Stejným způsobem lze vytvořit i otvory pro pozdější upravení dále vedoucích upevňovacích prostředků, například prostřednictvím hmoždinek.

Šablony zajistí dosažení rovnoměrné rozteče spojovacích prvků, čímž se vytvoří například rozměr pro rastr o hodnotě 25 cm. Na staveništi lze potom bednící prvky mezi spojovacími prvky, rozmístěnými v měřítku rastru, rozřezat, To však nelze bez dalšího uskutečnit v oblasti spojovacích přepážek. Toto omezení se podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu překoná tak, že do forem pro výrobu přírub a případně i dříkových mezikusů se vloží střední oddělovací plechy, které jsou upraveny tak, že procházejí osou spojovacích prvků ave směru výšky bednících prvků. Potom lze hotový bednící prvek odříznout rovnoběžně a v prodloužení oddělovacích plechů, takže je potom možné pracovat i s polovičním rozměrem rastru. Protože je zpravidla potřebné provést oddělení toliko v oblasti konců bednících prvků, používají se účelně oddělovací plechy jen u přírub, případně mezikusů ve tvaru šachty, které sousedí s oběma konci stěn.

Další řešení způsobu podle předvýznakové části nároku 1 patentových nároků je vyznačeno v nároku 16. Podle něho se spojovací prvky ve tvaru činky vyrábějí prostřednictvím polovičních forem, jejichž vnitřní obrys odpovídá polovině axiálně rozříznutého spojovacího prvku. Po naplnění obou polovin formy je buď možné naplněné poloviny formy betonem okamžitě položit na sebe, takže se betonové náplně navzájem pevně spojí, nebo je možné vložit oddělovací prostředek, například fólii, takže vzniknou dvě poloviny spojovacího prvku. Ty lze pro výrobu bednících prvků použít bud odděleně, na sobě navzájem položené nebo také navzájem slepené. Plnění betonem lze uskutečnit bud ručně nebo strojně naléváním, nasypáváním, natlačováním nebo natřásáním. Vždy podle použitého způsobu plnění je beton účelně vlhký až tekutý.

Přídavné řešení způsobu podle předvýznakové části nároku 1 patentových nároků je uvedeno v nároku 19. Zde se opět používají dvě axiálně rozdělené poloviny formy v předcházejícím popsaného typu, které však jsou před naplněním na sebe navzájem položeny a pevně vzájemně spojeny, například svorkami, takže vytvoří jednu formu. Přídavně lze spojení na okrajích zdokonalit vytvořením drážky a pera. Plnění betonem lze opět uskutečnit jeho naléváním, natřásáním nebo vtlačováním, a to jak shora, tak i zdola.

U obou v předcházejícím popsaných způsobů výroby spojovacích prvků lze vložit do formy, případně do poloviny formy, výztužné dráty ve zhruba axiální poloze. Tím se dosáhne podstatného zvýšení pevnosti v tahu, zejména pokud se jedná o dráty profilované a pokud mají na koncích napěchovaná nebo navařená zesílení, nebo pokud jsou alespoň ohnuté. I tehdy, pokud se například spojovací prvky v průběhu přepravy ulomí, zůstává v tahu odolné spojení mezi stěnami bednícího prvku zachováno.

Poloviny formy lze vyrobit z kovu, například z ocelového plechu, avšak také z plastické hmoty.

-3 CZ 282930 B6

U bednících prvků, které jsou vyrobeny způsobem podle vynálezu, jsou všeobecně obě stěny a případně i koncové stěny, pokud jsou k disposici, zhotoveny z tuhé lehčené hmoty. Podle dalšího vytvoření vynálezu však může také být vyrobena jedna stěna ze sádry, lehčené sádry, sádrocementového betonu, jílu nebo podobného materiálu. Tato stěna potom vytváří později vnitřní stěnu zdi, čímž se zabrání nežádoucímu přenášení hluku zdí. Mimoto při klepání na takovou zeď také neruší žádný přenášený dutý zvuk.

Způsoby podle vynálezu tedy umožňují výrobu bednících prvků z hladkých, z jednoho bloku vyřezaných desek. Tyto bednící prvky však mohou také být pro zdokonalení soudržnosti mezi přírubami spojovacích prvků a stěnami opatřeny na vnitřní straně stěn drážkovaným profilem, přičemž drážky mohou být pro lepší zakotvení opatřeny přídavnými podříznutími. Příčný tvar drážek lze libovolně volit, takže mohou například mít tvar rybiny, otevřeného polokruhu nebo plného kruhu, nebo mohou být vytvořeny i jinak. Stejně tak mohou být stěny na horní straně a na čelních stranách opatřeny západkovými drážkami.

Do přírub mohou být zality, jak již bylo popsáno při popisu dalšího výhodného vytvoření způsobu podle nároku 1 patentových nároků, upevňovací dráty. Tyto dráty je potom možné protáhnout z obou stran trubkovitým mezikusem, který je na obou koncích opatřen okrajovými vybráními nebo otvory. Těmito otvory jsou dráty vyvedeny navenek a pak pod napětím navzájem zkrouceny. Tak lze bednící prvky na staveništi podle potřeby snadno složit. Různých tlouštěk stěn lze dosáhnout použitím mezikusů o různé délce.

Koncové kusy pro uzavírání bednících prvků na konci stěny nebo v rohové oblasti se účelně na čelní strany nebo mezi konce stěn bednících prvků přilepí. Pro dosažení větší stability, zejména v oblasti oken a dveří, mohou vytvářet koncové kusy více nad sebou uložených bednících prvků společnou průchozí desku.

Pro zajištění pevného spojení mezi přírubami a stěnami mohou být stěny alespoň v oblasti příruby opatřeny shora dolů procházející drážkou. Její šířka může být zhruba v oblasti polovičního průměru příruby. Drážka, kterou lze případně vyříznout i později na staveništi, zajistí, že se beton v prostoru připojení stěn nebo v rohových spojích bez přerušení spojí a projde stěnou z tuhé lehčené hmoty. Tím se zvýší pevnost a odstraní se požární průrazy a zvukové můstky.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je v dalším podrobněji vysvětlen na příkladech provedení ve spojení s výkresovou částí.

Na obr. 1 je schematicky znázorněna výroba stěny bednícího prvku způsobem podle patentových. vynálezu podle nároku 1 patentových nároků.

Obr. 2 schematicky představuje jednotlivé operace způsobu podle nároku 1.

Na obr. 3 je znázorněno stohování stěn bednících prvků na sobě, které byly vyrobeny způsobem podle obr. 1 a 2.

Na obr. 4 je znázorněn bokorys příkladu provedení bednícího prvku podle vynálezu.

Obr. 5 představuje bokorys dalšího příkladu provedení bednícího prvku podle vynálezu.

Na obr. 6 je znázorněn příčný řez dělenou licí formou pro přírubu spojovacího prvku podle způsobu podle vynálezu v souladu s nárokem 1 patentových nároků.

-4CZ 282930 B6

Na obr. 7 je schematicky znázorněna možnost rozdělení bednícího prvku v polovičním modulu.

Na obr. 8 je znázorněn bokorys dalšího příkladu provedení bednícího prvku podle vynálezu.

Obr. 9 představuje bokorys příkladu provedení bednícího prvku podle vynálezu.

Na obr. 10 je znázorněno rohové spojení s kontinuálním betonovým připojením.

Obr. 11 znázorňuje připojení stěn s kontinuelním betonovým spojením.

Příklady provedení vynálezu

Obr. 1 a 2 znázorňují způsob podle nároku 1 vynálezu v jeho jednotlivých krocích. Na stěnu 1 jedné ze dvou stěn, které vytvářejí bednící prvek, se položí šablona 2, která je zhotovena například z plastické hmoty nebo z plechu, přičemž vystřeďovací kolíky 3 zajistí přesně definovanou polohu obou částí, například na pracovním stole. Stěna 1 je zhotovena například z tuhé lehčené hmoty. Na rozdíl od obr. 1 má stěna 1 podle obr. 2 drážkovaný profil 4 rybinovitého průřezu, který je však, jak již bylo dříve vysvětleno, pouze dalším výhodným provedením vynálezu.

Šablona 2 je opatřena kruhovými otvory 5, které jsou upraveny v navzájem stejné, modul určující rozteči. Mohou však mít i jiný tvar, mohou mít nepravidelnou rozteč a mohou být uspořádány výstředně. Po položení šablony 2 na stěnu 1 se vytvoří v oblasti otvoru 5 průřez, který je znázorněn na obr. 2a. Potom se do otvorů 5 naplní tekutá malta 6, opatřená adhezním prostředkem, a hladce se urovná. Adhezní prostředek může být rovněž na stěnu 1 nanesen jako povlak, například jejím ponořením, případně může být i zbarven. Potom dosažený stav znázorňují obr. 2b a oba pravé otvory 5 na obr. 1.

V návaznosti nebo souběžně s touto operací způsobu se zavlhlým betonem 8 naplní licí forma 7, která má v podstatě tvar zvonu. Licí forma 8 přitom směřuje svým velkým otvorem směrem vzhůru, to znamená, že má obrácenou polohu, než která je znázorněna na obr. 2d, což umožňuje pohodlné plnění zvlhlého betonu 8.

Potom se nasadí forma 7 s ještě zavlhlým betonem 8 na tekutou maltu 6, přičemž okraj formy 7 je zachycen otvory 5, čímž se vytvoří přesné vystředění, jak je to patrno z obr. 2c. Potom lze formy 7, případně při lehkém natřásání, stáhnout a později sejmout i šablonu 2 (viz obr. 2d).

Stěny 1 s vytvarovanými polovinami 10 spojovacího prvku, které jsou zhotoveny z betonu 8 a tekuté malty 6, se potom, jak to schematicky znázorňuje obr. 3, uloží vedle sebe na rovném podkladu, například na betonové podlaze haly, a to v délce mezi 10 m až 30 m nebo více. Když je uložena jedna vrstva, položí se pro ochranu čerstvých polovin 10 spojovacích prvků na tuto vrstvu tenké desky 11 z překližky nebo jiného materiálu, které mají například rozměry' 100 x 200 x 0,3 cm. Potom lze uložit další vrstvu polovin 10 spojovacích prvků. Tímto způsobem lze ukládat stohy o celkové výšce 2 m až 3 m. Je však třeba vždy nechat uplynout dostatečnou dobu k tomu, aby beton 8 polovin 10 spojovacích prvků ztuhnul do té míry, že bude schopný nést příslušná zatížení.

Na obr. 4 je schematicky znázorněno, jak se později dvě stěny 1 s polovinami 10 spojovacího prvku navzájem spojí čelním slepením do jednoho bednícího prvku. Prostřednictvím jednoduchého zařízení, které není znázorněno, se přitom dbá, aby se čelní strany polovin 10 spojovacích prvků dostaly přesně na sebe. Tím vzniknou spojovací prvky 20, které jsou vytvořeny ze dvou polovin 10 spojovacího prvku, které mají tvar činky a které jsou opatřeny

- 5 CZ 282930 B6 vždy dvěma přírubami 12 a jedním spojovacím mezikusem 13, který má v daném případě tvar dříku.

U příkladu provedení podle obr. 5 se používá při výrobě polovin spojovacího prvku nezakreslená forma, která se liší od formy 7 podle obr. 2d. Tato forma má tvar plochého klíče, takže vznikají toliko příruby 22, které mají centrální zahloubení 14. Při spojování dvou stěn 1 s přírubami 22 se potom vlepí do zahloubení 14 mezikusy 23, které mají tvar dříku. LJ obou příkladů provedení podle obr. 4 a 5 jsou mezikusy 13, případně 23, v oblasti svého přechodu do příruby 12, případně 22. opatřeny ještě před vytvrzením drážkovými vtlačeními 15, která slouží jako úložná místa pro neznázoměné Monierovy pruty.

Obr. 6 znázorňuje licí formu 17, která v podstatě odpovídá licí formě 7 podle obr. 2d, avšak přídavně je opatřena ještě centrálním oddělovacím plechem 16. Touto licí formou 17 vyrobené poloviny spojovacích prvků mají stejný tvar jako poloviny 10 spojovacího prvku, avšak jsou rozděleny na dva díly, takže je možné bednící prvek v tomto místě později oddělit rozříznutím pilou, jak je to znázorněno schematicky na obr. 7 čárkovanou čárou 18. Přídavně k oddělení mezi spojovacími prvky 20 v oblasti čárkované čáry 19 a tím předem stanovenému modulu o hodnotě například 25 cm lze provést tedy oddělení v polovičním modulu, což umožní jednoduché přizpůsobení okamžitým skutečnostem na staveništi.

Obr. 8 zobrazuje další příklad provedení bednícího prvku podle vynálezu. Jsou zde opět v souladu s obr. 5 na stěny 1 nality příruby 22 s centrálním zahloubením 14. Před vytvrzením jsou do přírub 22 zakotven přídavné dráty 24. Pro vzájemné spojení dvou stěn 1 s přírubami 22 slouží trubkovitý mezikus 33, který může být rovněž vytvořen z betonu. Dráty 24 jsou vedeny zobou stran trubkovitým mezikusem 33, jsou vytaženy navenek a potom při jejich napjatosti navzájem zkrouceny. Okrajová vybrání 25 na okraji mezikusů 33 umožňují dobré vyvedené drátů 24.

U příkladu provedení podle obr. 9 jsou v přírubách 22 zakotveny plechové pásky 26. Vzájemné spojení dvou stěn 1 s přírubami 22 se potom uskuteční prostřednictvím plechových pásků 26, přičemž vrtáními 27 se vedou buď šrouby nebo dráty, nebo je možné provést spojení bodovým svařováním. Zvětšení rozteče a tím i světlé vzdálenosti bednícího prvku lze uskutečnit prostřednictvím prodlužovacího kusu 28, který má rovněž vrtání 27.

Obr. 10 schematicky znázorňuje provedení rohového spoje, přičemž v levé části 10a je znázorněna první vrstva a následné liché vrstvy, a v pravé části 10b druhá vrstva a následné sudé vrstvy bednících prvků. Na obr. 10a je vnitřní stěna 1 v oblasti levého spojovacího prvku 20 opatřena drážkou 29, která vede až ke dnu příruby 12. Při následujícím plněni betonem se vytvoří spojení naplněného betonu v daném místě s přírubou 12, čímž celkově vznikne kontinuální, přes roh procházející betonová stěna, která nemá žádné přerušení tuhou lehčenou hmotou stěn 1 a proto může sloužit jako požární stěna. Totéž platí pro následující vrstvu podle obr. 10b, u které rovněž drážka 29 umožňuje průchozí betonové spojení.

Na obr. 11 je znázorněno stěnové spojení s vystřídanými vrstvami podle obr. 1 la, případně 1 lb. Rovněž zde zabezpečují drážky 29 nebo výřezy kontinuální průběžné betonové stěny. Takové průchozí betonové jádro nezamezuje toliko vytváření požárních průrazů a zvukových můstků, nýbrž je rovněž možné jej vysoce staticky zatížit.

Na obr. 10a je mimoto ještě znázorněn koncový kus 30, který je vlepen mezi stěny 1 a uzavírá bednící prvek navenek.

Claims (20)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob výroby bednících prvků pro výrobu betonového opláštění se stěnami (1) a spojovacími prvky (20) na bázi betonu, přičemž spojovací prvky (20) jsou vytvořeny ve tvaru písmene I se dvěma přírubami (12), umístěnými na navzájem protilehlých stěnách (1), amezikusem (13, 23, 33), vyznačující se tím, že se na vnitřní straně stěny (1) položí šablona (2), která má otvory (5), odpovídající tvaru příruby (12), do otvorů (5) se naplní tekutá malta (6) a hladce se urovná, přičemž se pro spojení tekuté malty (6) a stěny (1) mezi nimi působí adhezním prostředkem, odpovídajícím materiálu stěny (1), načež se formy (7), odpovídající tvaru přírub (12), ustavené svým větším otvorem nahoru, vyplní vlhkým betonem, který se na povrchu urovná, potom se formy (7) položí svým větším otvorem do otvorů (5) v šabloně (2) na tekutou maltu (6), potom se formy (7) a šablony (2) sejmou pro opětovné použití, a vždy dvě stěny (1) se po zatvrdnutí spojí pomocí mezikusů (13, 23, 33).
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se adhezní prostředek přimíchá k tekuté maltě (6).
3. 3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se adhezní prostředek nanese na stěnu (1) alespoň v oblasti otvorů (5) v šabloně (2) jako potah.
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že se adhezní prostředek nanese ponořením stěny (1).
5. 5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že se adhezní prostředek smíchá s barvou.
6. 6. Způsob podle jednoho z nároků laž5, vyznačující se tím, že se před spojením stěn (1) pomocí mezikusů (13, 23, 33) stěny (1) alespoň jednou navzájem uspořádají, přičemž se zhotovené stěny (1) položí v jedné vrstvě na rovnou plochu svojí přírubou (12, 22) nahoru, na příruby (12, 22) se položí mezivrstva z tenkých desek (11), na tenké desky (11) se pak položí další vrstva stěn (1).
7. 7. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že po sejmutí forem (7) se volné konce přírub (12) nastaví na stanovenou výšku nastavovací šablonou.
8. 8. Způsob podle jednoho z nároků laž7, vyznačující se tím, že se mezikus (13) vytvoří slepením volných konců stojin, připojených k přírubám (12), vytvořeným formou (7) v podobě zvonu.
9. 9. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že se před ztvrdnutím vytvoří na přechodu mezi přírubou (12) a stojinou alespoň jedna drážka (15) pro uložení Monierova prutu.
10. 10. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se příruba (22) vytvoří pomocí formy (7) ve tvaru kotouče se středovým, přednostně válcovým zahloubením (14) , přičemž se dno zahloubení slepí se sloupkovitým mezikusem (23).
11. 11. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že se sloupkovitý mezikus (23) vytvoří z betonu pomoci válcové duté formy a před ztvrdnutím se v oblasti svých obou konců opatří drážkou (15) pro uložení Monierova prutu.

    -7CZ 282930 B6
12. 12. Způsob podle jednoho z nároků laž9, vyznačující se tím, že se do příruby (22), případně do připojeného sloupkovitého mezikusu (23) vloží před zatvrdnutím upevňovací prostředky, jako Monierovy pruty, háky, oka, šrouby, dráty (24) a plechové pásky.
13. 13. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že se v přírubě (22), případně v připojeném sloupkovitém mezikusu (23), vytlačí před zatvrdnutím otvory k uložení upevňovacích prostředků.
14. 14. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že se do licí formy (17) pro vytvoření příruby (12) a případně sloupkovitého mezikusu (23) vloží středový oddělovací plech (16), který se umístí vose spojovacího prvků (20) a rovnoběžně s výškou bednícího prvku, přičemž se bednící prvky rozdělí v prodloužení oddělovacího plechu (16).
15. 15. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tím, že se oddělovací plechy (16) vkládají do přírub (12) a případně sloupkovitého mezikusu na obou koncích stěn (1).
16. 16. Způsob výroby bednících prvků pro výrobu betonového opláštění se stěnami (1) a spojovacími prvky (20) na bázi betonu, přičemž spojovací prvky (20) jsou vytvořeny ve tvaru písmene I se dvěma přírubami (12), umístěnými na navzájem protilehlých stěnách (1), a mezikusem (13, 23, 33), vyznačující se tím, že se poloviny formy, které svým bednícím povrchem odpovídají povrchu poloviny axiálně rozříznutého spojovacího prvku (20) v průřezu ve tvaru I, naplní betonem a urovnají se v rovině řezu, načež se obě poloviny formy položí svými rovinami řezu na sebe, po alespoň částečném ztvrdnutí se obé poloviny formy sejmou, načež se spojovací prvky (20) spojí pomocí adhezních prostředků se dvěma protilehlými stěnami (1).
17. 17. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že se před položením obou polovin forem na sebe umístí mezi obě poloviny formy oddělovací prostředek.
18. 18. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že se před položením obou polovin forem na sebe vloží do jedné z obou polovin forem (20) podél osy spojovacího prvku výztužný drát.
19. 19. Způsob výroby bednících prvků pro výrobu betonového opláštění se stěnami (1) a spojovacími prvky (20) na bázi betonu, přičemž spojovací prvky (20) jsou vytvořeny ve tvaru písmene I se dvěma přírubami (12), umístěnými na navzájem protilehlých stěnách (1), a mezikusem (13, 23, 33), vyznačující se tím, že se dvě poloviny formy, jejichž bednící povrch odpovídá povrchu poloviny axiálně rozříznutého spojovacího prvku (20) ve tvaru písmene I, položí na sebe podél roviny řezu, přičemž vzájemně lícují, a navzájem se pevně spojí za vzniku formy, forma se postaví svisle svojí osou na rovinnou plochu a vyplní se betonem, po částečném ztvrdnutí se obě poloviny formy sejmou a spojovací prvky (20) se uchytí za pomoci adhezních prostředků na dvou navzájem protilehlých stěnách (1).
20. 20. Způsob podle nároku 19, vyznačující se tím, že se před alespoň částečným ztvrdnutím vloží do formy podél osy spojovacího prvku (20) výztužný drát.