CZ236994A3 - Monoclonal antibody against receptor for human interferon, hybridoma cell, pharmaceutical preparation, the use of the monoclonal antibody for the preparation of the pharmaceutical and process for preparing such antibody - Google Patents

Monoclonal antibody against receptor for human interferon, hybridoma cell, pharmaceutical preparation, the use of the monoclonal antibody for the preparation of the pharmaceutical and process for preparing such antibody Download PDF

Info

Publication number
CZ236994A3
CZ236994A3 CZ942369A CZ236994A CZ236994A3 CZ 236994 A3 CZ236994 A3 CZ 236994A3 CZ 942369 A CZ942369 A CZ 942369A CZ 236994 A CZ236994 A CZ 236994A CZ 236994 A3 CZ236994 A3 CZ 236994A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
ifn
human
cells
type
monoclonal antibody
Prior art date
Application number
CZ942369A
Other languages
English (en)
Inventor
Patrick Benoit
Francois Meyer
Debborah Maguire
Ivan Plavec
Michael G Tovey
Original Assignee
Europ Biotechnologie
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Europ Biotechnologie filed Critical Europ Biotechnologie
Publication of CZ236994A3 publication Critical patent/CZ236994A3/cs

Links

Classifications

    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K14/00Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • C07K14/435Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • C07K14/705Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants
    • C07K14/715Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants for cytokines; for lymphokines; for interferons
    • C07K14/7156Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants for cytokines; for lymphokines; for interferons for interferons [IFN]
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P11/00Drugs for disorders of the respiratory system
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P29/00Non-central analgesic, antipyretic or antiinflammatory agents, e.g. antirheumatic agents; Non-steroidal antiinflammatory drugs [NSAID]
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • A61P31/12Antivirals
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P35/00Antineoplastic agents
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P37/00Drugs for immunological or allergic disorders
    • A61P37/02Immunomodulators
    • A61P37/06Immunosuppressants, e.g. drugs for graft rejection
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K14/00Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • C07K14/435Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • C07K14/705Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants
    • C07K14/715Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants for cytokines; for lymphokines; for interferons
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K16/00Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies
    • C07K16/18Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans
    • C07K16/28Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans against receptors, cell surface antigens or cell surface determinants
    • C07K16/2866Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans against receptors, cell surface antigens or cell surface determinants against receptors for cytokines, lymphokines, interferons
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K39/00Medicinal preparations containing antigens or antibodies
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K2317/00Immunoglobulins specific features
    • C07K2317/70Immunoglobulins specific features characterized by effect upon binding to a cell or to an antigen
    • C07K2317/76Antagonist effect on antigen, e.g. neutralization or inhibition of binding

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Immunology (AREA)
  • Biophysics (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Proteomics, Peptides & Aminoacids (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Toxicology (AREA)
  • Gastroenterology & Hepatology (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Cell Biology (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Communicable Diseases (AREA)
  • Oncology (AREA)
  • Transplantation (AREA)
  • Pain & Pain Management (AREA)
  • Rheumatology (AREA)
  • Virology (AREA)
  • Pulmonology (AREA)
  • Preparation Of Compounds By Using Micro-Organisms (AREA)
  • Medicines Containing Antibodies Or Antigens For Use As Internal Diagnostic Agents (AREA)
  • Peptides Or Proteins (AREA)
  • Micro-Organisms Or Cultivation Processes Thereof (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)

Description

Vynález se týká monoklonální protilátky proti receptoru lidského interferonu třídy I, která rozpoznává jeho extracelulární oblast (doménu) a je schopna neutralizovat jeho biologický účinek. Vynález se zabývá také diagnostickým využitím popsané protilátky.
Dosavadní stav techniky
Interferony (IFN) tvoří skupinu sekrečních bílkovin, které vykazují široké spektrum biologických aktivit a jsou charkterizovány schopností indukovat u buněk obratlovců antivirový stav (I. Gresser a M.G. Tovey, Biochem. Biophys. Acta 516, 231, 1978). Rozeznávají se tři antigenní třídy IFN: alfa (a), beta (β) a gama. IFNa a ΙΓΝβ jsou společně známy jako interferon typu I, IFN-I.
Lidský interferon přirozeného typu I obsahuje 12 nebo více blízce příbuzných bílkovin, kódovaných odlišnými geny s vysokým stupněm strukturní homologie (Weissmann a Weber, Prog. Nucl. Acid. Res. Mol. Biol. 33 , 251, 1986).
Lokus (místo) lidského IFNa obsahuje dvě podskupiny. První se skládá ze 14 nealelických genů a 4 pseudogenů o alespoň 80% homologii. Druhá podskupina, all nebo omega (οσ) , obsahuje 5 pseudogenů a 1 funkční gen, který je z 70% homologní s geny IFNa (Weissmann a Weber 1986).
Jednotlivé podtypy IFNa mají odlišné specifické aktivity, ale přísluší jim stejné biologické spektrum (Streuli se spoluautory, PNAS-USA 78., 2848, 1981) a mají stejný buněčný receptor (M.Agnet se spoluautory, Interferon 5, str. 1-22, nakl. I. Gresser, Academie Press,
Londýn 1983).
Interferon β (IFNp) je kódován jedním genem, který je přibližně z 50% homologní s geny IFNa.
Na buněčném povrchu se interferon β váže na stejný receptor jako podtypy interferonu a.
Interferon gama (IFN gama) je rovněž kódován jednou genovou předlohou, která je slabě homologní s geny IFNa a ΙΓΝβ. Receptor IFN gama se odlišuje od receptorů interferonů a a β.
Pro potřeby tohoto vynálezu bude interferonový receptor tříd a a β označen jako IFN-R. Představuje receptor přirozeného typu I. Skupina bílkovin, tvořících přirozený interferon a, bude označena jako IFN a a IFN typu I (IFN-I) bude souhrnně představovat přirozené interferony a, w a β.
Kromě toho, že je interferon silným protivirovým činidlem, existuje významný důkaz, nasvědčující tomu, že mnoho charakteristických příznaků akutních virových «
onemocnění, jako například infekcí horních cest dýchacích, vyvolává nadprodukce interferonu a. Dále bylo prokázáno, že interferon a přispívá k patogenesi některých chronických virových onemocnění pokusných zvířat a dostupné důkazy naznačují, že stejně je tomu i v případě některých lidských chronických virových onemocnění, jako jsou nemoci vyvolané viry spalniček.
Interferony a jsou také molekulami se silným imunoregulačním účinkem, které stimulují aktivaci polyklo3 nálních B-buněk, zvyšují cytotoxicitu buněk NK (přirozených zabíječů, natural killers), inhibují funkce T-buněk a ovlivňují expresi antigenů třídy 1 hlavního histokompatibilního komplexu (MHC), z nichž všechny se účastní indukce autoimunitní reakce a reakce odvržení štěpu. Abnormální produkce interferonu α je spojena s množstvím autoimunitních a zánětlivých onemocnění včetně systémového lupus erythematodes (SLE), diabetů typu I, lupenky, revmatoidní arthritidy, roztroušené sklerózy, Behpetovy choroby, aplastické anemie, syndromu získané imunitní nedostatečnosti (AIDS) a postižení těžkou kombinovanou imunitní nedostatečností. Přítomnost interferonu α v séru pacientů se systémovým lupus e. je ve vzájemném vztahu jak s klinickými, tak i s humorálními příznaky zvýšené aktivity onemocnění. Také produkce interferonu α u HlV-positivních subjektů s vysokou pravděpodobností naznačuje rozvoj onemocnění.
Po podání interferonu α bylo popsáno aktivování uvedených nemocí u pacientů s lupenkou a roztroušenou sklerózou a indukce syndromu, podobného SLE u pacientů, u nichž se zatím autoimunitní onemocnění neprojevilo. Dále bylo prokázáno, že interferon α indukuje glomerulonefritidu u normálních myší a urychluje nástupu spontáního autoimunitního onemocnění u myší typu NZB/W.
Interferon α je rovněž produkován během onemocnění, způsobeného reakcí štěpu vůči hostiteli (GVHD, graft-versus -host disease), souběžně se zvýšením aktivity buněk NK, charakteristickým pro systémové onemocnění GVHD. Interferon α je hlavním modulátorem cytotoxicity buněk NK a bylo prokázáno, že podání interferonu α zvyšuje intestinální následky GVDH u normálních myší.
Cílem tohoto vynálezu je poskytnutí nových antagonistů, působících proti biologickým účinkům lidského interferonu typu I. Měly by být používány k terapeutickým účelům, včetně profylaktických, v takových případech, při nichž je abnormálně produkován IFN I (IFNa/β) a tato abnormální produkce je spojena s patologickými příznaky. Antagonistů by mělo být využíváno také k diagnostice různých onemocnění nebo ke studiu rozvoje podobných chorob.
Pro definování takových antagonistů autoři vynálezu brali v úvahu skutečnost, že lidský přirozený IFN typu I ve skutečnosti tvoří směs interferonů (podtypů), a skutečnost, že složení této asociace různých podtypů interferonů kolísá jak kvantitativně, tak i kvalitativně.
Některé přírodní interferony, jako jsou ty, vylučované Namalwovými buňkami (Namalwův interferon) nebo leukocyty (leukocytární interferon), byly studovány detailně (N.B. Finter a K.H. Fautes, Interferon 2, str. 65-79, I. Gresser Editor Academie Press, 1980 a K. Cantell se spoluautory, Interferon 1, str. 2-25, I. Gresser Editor Academie Press, 1979) a autoři vynálezu je použili k definování interferonů přirozeného typu I.
V některých patologických případech, jako je AIDS, byly popsány interferony, vykazující některé zvláštní vlastnosti (O.T. Preble se spoluautory, Annals of New York Academy of Sciences, str. 65-75). Popsaný interferon, který se účastní patologických stavů jako je AIDS, se však váže na stejný receptor, jako byl popsán výše.
Jedním aspektem vynálezu je poskytnutí antagonisty interferonů typu I, který by byl schopen inhibovat nebo neutralizovat, do stanovené výše, biologické účinky lidského IFN-I, tj . v podmínkách in vivo neutralisovat směs podtypů a, Pa omega.
V souhlase s tím autoři definovali protilátky, zejména monoklonální protilátky, které mají schopnost být
- '5 antagonisty vůči IFN-I. Tyto protilátky jsou zaměřeny proti receptoru lidského IFN-I.
Vynález se dále zabývá využitím monoklonálních protilátek k přípravě farmaceutických prostředků, vhodných k léčbě příznaků, které jsou spojeny s abnormální produkcí IFN-I . Tyto monoklonální protilátky jsou rovněž vhodné pro přípravu diagnostických reakčních činidel.
Podstata vynálezu
Monoklonální protilátka podle tohoto vynálezu je namířena proti receptoru lidského interferonu typu I (IFN-R) a je charakterizována následujícími vlastnostmi:
rozeznává extracelulární doménu lidského IFN-R, a je schopna neutralisovat biologické účinky lidského
IFN-I.
Schopnost neutralisace biologických účinků IFN-I může být vyjádřena jako funkce kapacity monoklonální protilátky neutralisovat protivirovou aktivitu IFN-I. Takový test je příslušný k určení, zda stanovovaná protilátka spadá do rozsahu vynálezu, i když je zřejmé, že biologické účinky IFN-I se neomezují jen na jeho protivirové působení. Detailní postupy, umožňující provést podobný test protivirové aktivity, jsou uvedeny v Příkladech. Testovanými buňkami mohou být s výhodou Daudiho buňky, jejichž afinita k IFN-I je dobře známa. Hlavní kroky takového testu by se skládaly z:
inkubace předem danné koncentrace lidských buněk, citlivých vůči lidskému IFN-I, s lidským interferonem typu I v přítomnosti předem určené koncentrace monoklonálních protilátek, které mají být stanoveny, po dostatečnou dobu k umožnění tvorby komplexu mezi monoklonálními protilátkami a IFN-R lidských buněk a/nebo mezi IFN-I a IFN-R lidských buněk;
infikace inkubovaných buněk určeným virem v předem dané koncentraci, promytí buněk, resuspendování buněk v kultivačním médiu, inkubace po dostatečnou dobu, umožňující replikaci viru;
lysování buněk;
změření buněčné replikace nebo změření inhibice cytopathického účinku.
Schopnost monoklonálních protilátek podle vynálezu neutralisovat biologcké účinky lidského IFN-I může být modulována jako funkce dávky použitých antibiotik. V souhlase s tím je možné dosáhnout 100% nebo částečné inhibice biologických účinků.
Podle jiného vyjádření předkládaného vynálezu mohou být monoklonální protilátky vůči receptoru lidského IFN-I dále charakterizovány tím, že jsou schopné inhibovat vazbu lidského IFN-I na lidský receptor tohoto interferonu, IFN-R.
Monoklonální protilátky, schopné rozpoznat extracelulární doménu lidského IFN-R a schopné inhibovat vazbu lidského IFN-I na jeho receptor, mohou být získány v následujících krocích:
preinkubací předem určené koncentrace vyčištěných monoklonálních protilátek nebo supernatantu z hybridomové kultury, který obsahuje testované monoklonální protilátky, s lidskými buňkami, schopnými uchovávat IFN-R;
přidáním označeného lidského IFN-I v předem určené koncentraci, k preinkubovanému, výše uvedenému médiu?
inkubací média, obsahujícího lidské buňky, monoklonální protilátky a označený IFN-I po dobu., dostačující k dosažení rovnováhy mezi monoklonálními protilátkami na jedné straně a IFN-I na straně druhé, s buněčným IFN-R;
promytím buněk;
stanovením tvorby vazebného komplexu mezi lidskými buňkami a označeným IFN-I na základě vyčíslení množství navázaného označeného IFN-I;
Některé z monoklonálních protilátek podle vynálezu jsou také schopny neutralisovat antiproliferativní účinky lidského IFN-I. Tato vlastnost může být rovněž testována pomocí Daudiho buněk v následujících krocích:
ponecháním buněk růst za přítomnosti lidského IFN-I a předem určené koncentrace mAb;
spočítáním buněk ke stanovení inhibice antiproliferativního účinku lidského IFN-I.
Jedna z vlastností monoklonální protilátky podle vynálezu spočívá v její schopnosti rozpoznat extracelulární doménu receptorů lidského IFN. Tato schopnost monoklonální protilátky může být testována na lidských buňkách, nesoucích přirozený lidský receptor, ale i pomocí extracelulárních domén rekombinantního IFN-R, který je vytvořen na prokaryontní buňce, například E. coli, nebo pomocí rekombinantního IFN-R, který je vytvořen na eukaryotní buňce jako je savčí buňka, např. buňka CHO.
Tento receptor ovšem může vykazovat rozdílné vlastnosti, závisející na tom, je-li vytvářen prokaryontní nebo eukaryontní buňkou a tedy i tím, zda dochází k post-translačnímu dozrávání nebo ne. Autoři zajímavě prokázali, že příslušné testy ke stanoveni kapacity monoklonální protilátky podle vynálezu, tj. schopnosti rozpoznat buněčný IFN-R, mohou být provedeny s rekombinantním receptorem, vytvořeném na savčí buňce. Takový rekombinantní receptor má, objektivně zjištěno, stejné vlastnosti, týkající se jeho rozpoznávací schopnosti, jako receptor buněčný.
Monoklonální protilátky podle vynálezu mohou být připraveny proti různým formám receptoru, včetně kompletního receptoru, konkrétní domény anebo peptidu s charakteristickou aminokyselinovou sekvencí receptoru, znázorněného na obrázku 3.
Monoklonální protilátky podle vynálezu lze například připravit vůči rozpustné formě receptoru. Vodou rozpustný polypeptid, odpovídající rozpustné formě INF-R,je znázorněn na obrázku 2. Podle předkládaného vynálezu odpovídá rozpustná forma IFN-R peptidu nebo polypeptidu, schopného pohybovat se v tělním oběhu.
Jiné monoklonální protilátky podle vynálezu mohou být rovněž připraveny vůči peptidu, obsaženému v extracelulární doméně receptoru, uvedenému na obrázku 2. Výhodné uspořádání peptidu odpovídá například sekvenci aminokyselin, zahrnující aminokyseliny 1 až 229. Podle jiné podoby vynálezu mohou být protilátky připraveny vůči polypeptidu, modifikovanému náhradou jedné nebo více aminokyselin, za předpokladu, že protilátky, zacílené vůči nepozměněné extracelulární doméně IFN-R, rozpoznají modidifikovaný polypeptid nebo peptid.
Přednost se dává takovým monoklonálním protilátkám podle vynálezu, které jsou typu IgGl.
Mezi protilátkami podle vynálezu je protilátka, schopná inhibovat vazbu IFN-I na jeho receptor, charakterizována především tím, že v podmínkách in vitro inhibuje vazbu lidského IFN na lidský buněčný IFN-R, pokud je společně inkubován s buňkami, které jsou vhodným prostředím pro lidský IFN-R (hu-IFN-R), v koncentraci protilátek rovné 100 μ9/ιη1 nebo nižší, s výhodou rovné 50 iig/ml nebo nižší, lépe pak nižší než 20 μ9/ιη1 a nejlépe v rozmezí od 0,5 do 2 μ9/ηι1.
Autoři vynálezu ukázali, že vysoce afinitní vazebná kapacita monoklonální protilátky nedostačuje k zaručení toho, že tato protilátka bude schopná inhibovat vazebnou aktivitu lidského IFN-I na IFN-R. Nicméně vysoce afinitní vazebná kapacita monoklonální protilátky je nezbytná k dalšímu zkoumání schopnosti protilátky inhibovat navázání IFN-I na jeho buněčný receptor.
Jiná monoklonální protilátka je charakterizována tím, že neutralisuje v podmínkách in vitro antiproliferativní účinek lidského IFN-I na buňky s vysokou citlivostí vůči tomuto lidskému IFN-I, například Daudiho buňky, a to v koncentraci v rozmezí od 1 do 10 μ9/ιη1.
Podle jiného tělesného vyjádření vynálezu je monoklonální protilátka také charakterizována tím, že v podmínkách in vitro neutralisuje antiproliferativní účinek lidského IFN na buňky se špatnou citlivostí vůči lidskému IFN, například buněk Ly28, a to v koncentraci od 50 do 100 μ9/πι1.
Zvláštní skupina monoklonálních protilátek podle vynálezu je charakterisována tím, že neutralisuje protivirovou aktivitu lidského IFN-I vůči buňkám vysoce citlivým vzhledem k tomuto lidskému IFN-I, například Daudiho buňkám, v koncentraci od 1 do 50 μ9/ιη1, lépe od 1 do μ9/ιη1, jednotek, 69/19.
a to při koncentraci IFN-I v rozmezí od 1 do 1000 vztahujících se k mezinárodnímu standardu MRC
S výhodou je monoklonální protilátka podle vynálezu taková, že se tyto protilátky nevážou na lidský receptor pro IFN gama.
Zvláštní protilátkou, vyhovující požadavkům vynálezu, je protilátka, zacílená vůči epitopu aminokyselinové sekvence, zahrnující aminokyseliny 27 až 427 extracelulární domény lidského IFN-R, znázorněného na obrázku 2.
Zvláště zajímavou protilátkou, vyhovující požadavkům vynálezu, je protilátka, označená jako 64G12 pod číslem 92022605, která byla 26. 2. 1992 uložena v ECACC (Evropském souboru živočišných buněčných kultur v Porton Down Salisbury, Wiltshire SP4 056, UK).
Tyto protilátky mohou být připraveny běžnými metodami, které zahrnují přípravu buněk hybridomu spojením myelomových buněk a slezinných buněk zvířete, které bylo předem imunisováno peptidovým antigenem za podmínky, že antigen, vůči kterému vznikají protilátky, je tvořen extracelulární doménou IFN-R nebo jakýmkoli polypeptidem či peptidem této domény.
Hybridomy jsou sestrojeny podle popisu postupu Kohlera a Milsteina (Nátuře 256, 495-497, 1974). Hybridomy jsou například odvozeny ze splynutí (fúze) slezinných buněk, dříve popsaných u myší typu NS1 (BalbC) HGPRT jako myelomové buňky.
Druhý postup výroby monoklonálních protilátek podle vynálezu spočívá v provedení fúze krevních B-buněk, imortalisovaných virem Epsteina/Barrové, a lidských
B-lymfocytů, předem uvedených do kontaktu s extracelulární doménou nebo její částí na rece_ptoru IFN-R, vůči němuž mají být vytvořeny monoklonální protilátky. B-buňky, předem uvedené do kontaktu s extracelulární doménou nebo její částí na receptoru IFN-R, vůči němuž mají být vytvořeny monoklonální protilátky, mohou být získány z kultury pěstované v podmínkách in vitro, která se dostala do styku s antigenem, přičemž získání B-buněk, pokrytých těmito antigeny, předcházel jeden nebo více cyklů stimulace.
Vynález se tedy týká lidských protilátek, získaných provedením výše popsaného postupu, které mají výše definované vlastnosti.
Vynález rovněž usiluje o poskytnutí monoklonálních protilátek, charakterizovaných tím, že variabilní nebo komplementární determinantní oblasti jejich těžkých nebo lehkých řetězců jsou naroubovány na základní kostru nebo konstantní oblasti lidské protilátky.
Vynález dále poskytuje prostředek, který má antagonistické vlastnosti vůči biologickým účinkům lidského IFN-I, charakterizovaný tím, že obsahuje výše definované monoklonální protilátky.
Vynález současně poskytuje farmaceutický prostředek, charakterizovaný tím, že obsahuje výše definované monoklonální protilátky spolu s vhodným farmaceutickým pojivém (vehikulem).
definované léčbě nebo spojených s
Vynález se také zaměřuje na použití výše monoklonální protilátky pro výrobu léku k profylaxi patologických stavů nebo příznaků, nadprodukcí interferonu typu I, IFN-I.
V souhlasu s prvním příkladem mohou být protilátky použity ve farmaceutickém prostředku k léčbě odvržení cizorodého štěpu.
Podle jiného příkladu jsou protilátky podle vynálezu používány jako aktivní složka ve farmaucetickém prostředku pro léčbu autoimunitních a zánětlivých onemocnění. K takovým onemocněním patří systémový lupus erythematodes, diabetes typu 1, lupenka, revmatoidní arthritida, roztroušená skleróza, Beh^etova choroba, aplastická anemie, syndrom získaného selhání imunity (AIDS) a onemocnění těžkým kombinovaným selháním imunity.
Pomocí protilátek podle vynálezu je možné léčit také akutní virová onemocnění. Jako příklad lze uvést infekce horních cest dýchacích a chronické virové infekce, způsobené například virem spalniček.
Protilátek podle vynálezu je možné využít rovněž k diagnose in vitro za přítomnosti receptoru nebo buněk lidského IFN-I.
Další podrobnosti a údaje budou zřejmé z popisu příkladů a z obrázků.
Příklady provedeni vynálezu
POPIS OBRÁZKŮ
Obrázek 1: vazba monoklonálních protilátek 34F10 a 64G12, značených isotopem 125I, na:
- A) Daudiho buňky
- B) buňky Ly28
Ve stručnosti, 106 buněk bylo inkubováno 2 hodiny při
4°C v přítomnosti různého množství značených protilátek, rozpuštěných v médiu RPMI, které obsahovalo 10% fetální telecí sérum (FCS). Poté byly buňky čtyřnásobně promyty v RPMI s 1% FCS a spočítána navázaná radioaktivita. Nespecifická vazba byla měřena pomocí inkubace se stonásobným přebytkem neoznačených protilátek a odečtena od celkové radioaktivity.
Obrázek 2: Sekvence nukleotidů a odpovídajících aminokyselin extracelulární domény lidského IFN-R
Monoklonální protilátky byly vytvořeny vůči rekombinantním rozpustným formám receptorů lidského interferonu alfa-beta (IFN-R), syntetisovaného buď prokaryontními buňkami (E. coli), nebo savčím buněčným systémem (buňky Cos). Tyto rozpustné formy vycházely ze sekvence DNA, znázorněné na obrázku 2.
Obrázek 3: Sekvence nukleotidů a odpovídajících aminokyselin lidského IFN-R.
PŘÍKLADY
Příklad 1
Synthesa rozpustných receptorů Synthesa v E. coli.
Fragment DNA, obsahující sekvenci, která kóduje extracelulární doménu (aminokyseliny 27 až 427) lidského IFN-R (obrázek 2), do něhož byla zvláštní sekvence, histidylu, zavedena právě před klonován v expresních vektorech kódující pět' zbytků terminační kodón, byl pKK233-2. Tento fragment byl vytvořen pomocí polymerasové
- IM řetězové reakce (Polymerase Chain Reaction, PCR) a vzniklé plasmidy byly sekvenovány, aby se potvrdilo, že do kostry byla vložena jak Shine-Délgarnova sekvence, tak i vhodná sekvence kódující receptor.
Polyhistidylový zbytek (ocas), vložený do rekombinantní bílkoviny, jí poskytuje možnost rychlého čištění pomocí afinitní chromatografie na nosiči chelatovaného niklu (NTA sloupci), jak bylo dříve popsáno (E. Hochuli se spoluautory, Bio/technology 1321-1325, 1988).
Plasmid byl zaveden do E. coli bílkoviny byla indukována přidáním média (pKK233-2, tac promotor).
druhu JMIo5 a syntesa IPTG do kultivačního
Bílkoviny byly extrahovány 2 bakteriálního peletu (sraženiny) a rozpustný receptor byl vyčištěn do homogenity pomocí afinitní chromatografie, která bude popsána dále. Tímto postupem byla získána bílkovina, pohybyjící se ve dvou pruzích, odpovídajících přibližně 50 kDaltonům (kDa) za redukčních podmínek a ve třech pruzích za neredukujících podmínek. Maximální koncentrace bílkoviny, získané různými postupy, činila přibližně 20 μg/ml.
N-koncová sekvence dvou bílkovin, detegovaných gelovou elektroforesou, ukázala, že obě bílkoviny jsou očekávaným fragmentem receptoru.
Synthesa a vyčištění neglykosylovaného rozpustného receptoru:
bakteriální kultura (250 ml) indukce IPTG (3hod) (isopropylthiogalaktosid) buněčný pelet (sraženina)
6M hydrochlorid guanidinu pH 8 odstředění sloupec NTA: promytí pH 8 - 8M močovinou pH 6,3 8M močovinou pH 5,9 8M močovinou vymytí pH 4, 8M močovinou renaturační naředění, dialysa vůči 0,1 M Trisu, pH 9 dialysa PBS (pufrovaný fysiologický roztok)
Za použití stejné techniky PCR byl rovněž konstruován expresní vektor, kódující aminokyselinovou sekvenci 1 až 427 receptoru IF-R s přídavnými 5-histidylovými zbytky na C-konci, vložený do expresního vektoru pXMT-3. Přesná sekvence nukleotidů vložené části byla opět potvrzena.
Vzniklý plasmid byl elektroporačně vložen do buněk Cos 7 pro krátkodobou expresi a rekombinantní bílkovina byla vyčištěna do homogenity afinitní chromatografii a následně iontově výměnnou chromatografii na nosiči mono-Q (Pharmacia), jak bude uvedeno dále.
Vyčištění rozpustného IFN-R z buněk Cos7 preparativni elektroporace buněk Cos médium, neobsahující sérum supernatanty, odebrané po 48, 72 a 96 hodinách zahuštění sloupec NTA promývání PBS vymytí 0,1 M NaOAc pH 5,5 neutralisace zahuštění, 30 000 odděleno mono-Q (0-0,5 M NaCl)
Toto vyčištění poskytlo bílkovinu o velikosti 76 kDa, jejíž N-koncová sekvence odpovídá předpokládané sekvenci receptoru s jistou heterogenitou v úpravě úvodní sekvence.
Příklad 2
Výroba monoklonálních protilátek vůči receptoru interferonu typu I
1) Výroba monoklonálních protilátek
Myši byly imunisovány injikací rekombinantního rozpustného interferonového receptoru (r sIFN-R), získaného z E. coli nebo ze supernatantu kultury buněk Cos7. Vyčištěná bílkovina v kompletním Freundově adjuvans byla myším nejprve aplikována intraperitoneálně (do dutiny břišní) i subkutáné (podkožně). Následně byly jednou týdně intraperitoneálně aplikovány vyčištěné bílkoviny, naředěné pufrovaným fysiologickým roztokem. Při každém podání bylo použito 10 μg rekombinantních bílkovin.
Po čtvrté aplikaci byla odebrána krev a pomocí technik ELISA a Western blot byla testována přítomnost specifických sérových protilátek vůči rekombinantnímu receptoru. Nej silněji reagující zvířate byla pak stimulována podáním lC^g antigenu, z nějž polovina byla injikována intravenosně (do žíly) a polovina intraperitoneálně.
2) Fúze buněk
Čtyři dny po stimulaci byly odebrány slezinné buňky imunizovaného zvířete a spojeny s NS1 (myšími) (Balbc) HGPRT myelomovými buňkami podle metody, popsané S. Fazekasem a spoluautory (J. Immunol. Methods 35 , 1-32, 1980). Ve stručnosti, 5xl07 slezinných buněk bylo spojeno s 3x107 myelomových buněk v 1 ml roztoku polyethylenglykolu a přeneseno do pěti mikrotitračních destiček s 96 jamkami na vyživovací vrstvu peritoneálních makrofágů v médiu HAT (obsahuje hypoxanthin, aminoprotein a thymidin). Tento postup byl opakován čtyřikrát, neboř z jedné imunisované myši se získalo 20xl07 slezinných buněk. Testování ke zjištění specifických hybridomů bylo provedeny poté, kdy se v kultivačních jamkách objevily prokazatelné široké kolonie.
Při testování byla přítomnost specifických protilátek stanovována přímou metodou ELISA:
a) Destičky ELISA byly přes noc při teplotě 4’C pokryty sIFN-R (rozpustnými receptory), naředěnými PBS, u nichž došlo k expresi vyčištěnými buňkami E. coli nebo Cos7. Destičky pokryté BSA (hovězí sérový albumin) byly využity 1c detekci nespecifické vazby,
b) Destičky byly saturovány (nasyceny) inkubací s 3% BSA v PBS po dobu 1 hodiny a při 37°C,
c) Destičky byly po 4 hodiny inkubovány při teplotě místnosti se supernatanty hybridomů, naředěnými v poměru 1:4 roztokem PBS a 0,05% Tween 20,
d) Navázané protilátky byly detegovány dvoustupňovým postupem, zahrnujícím nejprve inkubaci s kozím, anti-myším biotinylovaným imunoglobulinem a následně s komplexem streptavidinu a křenové peroxidasy (obojí od firmy Amersham a zředěno 1/1000 v roztoku PBS-0,05% Tween 20).
Positivní hybridomy, vylučující protilátky, byly pasážovány (přeneseny) na destičky s 24 jamkami na vyživovací vrstvu slezinných buněk a jejich radioaktivita byla opět zjištěna pomocí metod ELISA a Western-blot.
3) Identifikace reaktivity k receptoru přirozeného interferonu typu 1
Reaktivita monoklonálních protilátek (mAb), rozeznávajících rekombinantní sIFN-R, byla testována vůči přirozenému receptoru třídy 1, umístěnému na povrchu Daudiho buněk, pomocí membránové imunofluorescence. Ve stručnosti, 5 χ 105 Daudiho buněk bylo inkubováno ve 100 μΐ supernatantu z kultury zvolených hybridomů po dobu 30 minut a při 4°C. Pak byly buňky čtyřnásobně promyty v médiu RPMI, obsahujícím 1% BSA a dále po 30 minut inkubovány při 4’C se zředěnými kozími anti-myšími protilátkami F(ab')2, značenými FITC (isothiokyanátem fluoresceinu). Buňky byly po promytí nakonec analysovány průtokovou cytometrií. U jedné z 35 testovaných protilátek, vytvářených vůči rekombinantnímu receptoru E. coli a 5 ze 6 testovaných protilátek, vytvářených vůči COS rekombinantnímu receptoru, byla nalezena schopnost rozpoznat přirozený receptor na Daudiho buňkách.
Klonování těchto hybridomů bylo provedeno pomocí limitujícího ředění. Jednotlivé isotypy protilátek mAB byly stanoveny metodou ELISA za použití isotypově specifických protilátek. U všech šesti protilátek mAb byl prokázán typ IgGl s lehkými řetězci kapa (X). Souhrn reaktivity těchto šesti mAb je uveden v Tabulce 1.
Monoklonální protilátky byly vyčištěny z kultivačního supernatantu chromatografií bílkoviny G.
Tabulka 1:
Reaktivita monoklonálních protilátek anti IFN-R
reaktivita vůči rekombinantnímu receptoru reaktivita vůči * buněčnému receptoru
E.coli COS
ELISA Western ELISA Western imunofluorescence
34F10 + + + + +
64G12 + + + + +
63F6
64G2 - + + +
64D10 slabě
65D8
měřeno na Daudiho buňkách
Příklad 3
Inhibice vazby interferonu na lidské buněčné linie
Inhibice vazby interferonu na lidské buňky byla stanovena následovně. 10 buněk bylo preinkubováno 30 minut při 4’C s různě naředěnými kultivačními supernatanty hybridomů nebo s čištěnými mAb nebo se samotným médiem. IFN-a8 nebo IFN-a2 byl přidán v koncentraci 100 pM a buňky byly inkubovány další 2 hodiny při 4°C. Inkubace probíhaly v médiu RPMI, obsahujícím 20 mM HEPES o pH 7,4 a 10% fetální telecí sérum (FCS). Buňky byuly nakonec čtyřnásobně promyty v roztoku RPMI - 1% FCS a spočítány ke stanovení navázané radioaktivity.
Protilátka mAb, vylučovaná linií hybridomů 64G12 (později nazvaná mAb 64G12), prokázala při tomto stanovení schopnost inhibovat vazbu značeného IFN na buňky v závislosti na dávce. 50% inhibice vazby na Daudiho buňky (buněčná linie Burkittova lymfomu, Klein se spoluautory, Cancer Research 28., 1300-1310, 1968) bylo dosaženo při koncentraci mAB 0,4 ng/ml. Stejné inhibice bylo dosaženo u buněk K562 (buňky chronické myelogenni leukemie, Lozzio a Lozzio, Cell 45, 321-334, 1975), ale 50% inhibice byla získána i při koncentraci 11 ng/ml u buněk HL60 (buňky promyelocytové leukemie, S.J. Collins se spoluautory, Nátuře 279, 347-349, 1977) a 60 ng/ml U buněk Ly28 (G. Klein se spoluautory, Int. J. Cancer 10, 44-57, 1972).
Tabulka 2:
Inhibice vazby značeného IFN-a2 na různé buněčné typy účinkem mAb 64G12
buněčné linie koncentrace mAb, poskytující 50% inhibici sledované vazby
Daudi 0,04 μg/ml
K562
HL60 11,0 μg/ml
Ly28 60,0 μg/ml
Rozdíl v koncentraci mAb, při níž je dosaženo 50% inhibice vazby IFN, byl zjištován na základě přímé vazby protilátek mAb 64G12 a 34F10, značených isotopem 125I, na stejné buněčné linie a výsledky byly vyhodnoceny metodou podle Scatcharda. V rozmezí koncentrací od 0,1 do 1,5 μg/ml byla pozorována vysoce afinitní vazba mAb 34F10 (=il0nM) na všechny buněčné linie, zatímco vysoce afinitní vazba mAb 64G12 byla zjištěna pouze vzhledem k Daudiho buňkám a K562 buňkám (Obrázek 1).
Příklad 4
Inhibice funkce interferonu typu 1
Funkční inhibice interferonu typu 1 vyčištěnými protilátkami mAb 64G12 byla prokázána na Daudiho buňkách v protivirovém stanovení, ke kterému byly použity buď rekombinantní IFN-a2, IFN-β a IFN omega, nebo vyčištěné interferony z buněk Namalwa či leukocytů, a v antiproliferativním stanovení s rekombinantním IFN-a2.
* Protivirová aktivita
Protivirové stanovení za využití Daudiho buněk bylo provedeno podle popisu (M. Dron a M.G. Tovey7 J. Gen. Virol. 64, 2641-2647, 1983). Buňky (0,5xl0/ml) byly 24 hodin inkubovány v přítomnosti interferonu a protilátek. Pak bylo 10 buněk v 1 ml infikováno při 37°C a po dobu 1 hodiny virem vesikulární stomatitidy (VSV), poté trojnásobně promyto, resuspendováno v kultivačním médiu a po 18 hodin inkubováno při 37°C. Pak byly buňky lysovány opakovaným zmražením a rozmražením a replikace viru byla měřena titrací supernatantů k buňkám L929. Dávkově závislá inhibice protivirové aktivity různých podtypů IFN typu I byla prokázána u vyčištěných protilátek mAb 64G12.
Při protivirovém stanovení, prováděném s Wishovými buňkami, byly tyto buňky ještě před infikací virem VSV inkubovány po dobu 24 hodin spolu s různými koncentracemi interferonů a za přítomnosti protilátek mAb. V tomto stanovení bylo prokázáno, že mAb 64G12 úplně blokuje protivirovou aktivitu leukocytárního IFN (50 U/ml), rekombinantního IFN-a2 (50 U/ml) a interferonu ze séra pacientů, trpících AIDS (50, 75 a 150 U/ml).
* Antiproliferativní aktivita
K provedení antiproliferativního stanovení byly Daudiho buňky umístěny v koncentraci 105 buněk na 1 ml do 96 jamkové mikrotitrační destičky za přítomnosti interferonu a vyčištěných inhibujících nebo kontrolních protilátek. Buňky pak byly spočítány po 24, 48 a 72 hodinách na přístroji Coulter Counter a jejich životnost byla ověřena za použití trypanové modře. Vyčištěné protilátky mAb 64G12 vykázaly dávkově závislou inhibici .antiproliferativní aktivity interferonu a2.

Claims (22)

1. Monoklonální protilátka proti receptoru lidského interferonu třídy I (IFN-R), vyznačující se tím, že má následující vlastnosti:
rozpoznává extracelulární doménu lidského IFN-R, a má schopnost neutralizovat biologické vlastnosti lidského interferonu typu I.
2. Monoklonální protilátka proti receptoru lidského IFN-R typu I podle nároku 1, vyznačující se tím, že je schopna inhibovat vazbu lidského patologického interferonu typu I na IFN-R.
3. Monoklonální protilátka podle nároku 1 nebo 2, v yznačující se tím, že ji lze získat z buněk hybridomu, připravených spojením myelomových buněk se slezinými buňkami zvířete, které bylo předem imunisován© rozpustnou formou lidského IFN-R.
4. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že rozpoznává místo (epitop) na rozpustné formě lidského buněčného IFN-R nebo na rekombinantním IFN-R.
5. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 4,vyznačující se tím, že v podmínkách in vitro inhibuje vazbu lidského IFN typu I na lidský buněčný IFN-R při společné inkubaci s buňkami, nesoucími lidský IFN-R, v koncentraci protilátek rovné 100 μg/ml nebo nižší, lépe rovné 50 μg/ml nebo nižší, s výhodou nižší než 20 μg/ml a nejlépe v rozmezí přibližně od 0,5 do 2 μg/ml.
6. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků
1 až 5,vyznačující se tím, že v podmínkách in vitro neutralisuje antiproliferativní aktivitu lidského interferonu typu I, ovlivňující buňky vysoce citlivé vůči tomuto lidskému IFN typu I, například Daudiho buňky, v rozmezí koncentrace od 1 do 10 μ9/πι1.
7. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6,vyznačující se tím, že v podmínkách in vitro neutralisuje antiproliferativní aktivitu lidského interferonu typu I, ovlivňující buňky slabě citlivé vůči tomuto lidskému IFN typu I, například buňky Ly28, v rozmezí koncentrace od 50 do 100 μg/ml.
8. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 7,vyznačující se tím, že se neváže na lidský receptor interferonu gama.
9. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 8,vyznačující se tím, že rozpoznává místo (epitop) v sekvenci aminokyselin 27 až 427 lidského IFN-R.
10. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9,vyznačující se tím, že v podmínkách in vitro neutralisuje protivirovou aktivitu lidského interferonu typu I, ovlivňující buňky vysoce citlivé vůči tomuto lidskému IFN typu I, například Daudiho buňky, v rozmezí koncentrace od 1 do 10 μg/ml.
11. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 10,vyznačující se tím, že v podmínkách in vitro neutralisuje protivirovou aktivitu lidského interferonu typu I, ovlivňující buňky slabě citlivé vůči tomuto lidskému IFN typu I, například buňky Ly28, v rozmezí koncentrace od 50 do 100 μg/ml.
12. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že jde o protilátku 64G12 uloženou 26. února 1992 v ECACC pod číslem 92022605.
13. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že jde o vyšlechtěnou protilátku, charakterizovanou například tím, že variabilní nebo komplementární determinantní oblasti jejích těžkých nebo lehkých řetězců jsou naroubovány na základní kostru a konstantní oblasti lidské protilátky.
14. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že jde o lidskou protilátku.
15. Monoklonální protilátka podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že jde o protilátku typu IgGl.
16. Buňka hybridomu, vyznačující se tím, že vytváří monoklonální protilátky podle nároků 1 až 13 .
17. Farmaceutický prostředek, vyznačuj ící se t í m , že má antagonistické vlastnosti vzhledem k IFN typu I a obsahuje monoklonální protilátky podle kteréhokoli z nároků l až 16.
18. Farmaceutický prostředek, vyznačuj ící se tím, že obsahuje monoklonální protilátky podle kteréhokoli z nároků 1 až 17 spolu s vhodným farmaceutickým pojivém (vehikulem).
19. Použití monoklonální protilátky podle'kteréhokoliv z nároků 1 až 17 pro výrobu léčiva, vyznačuj ícíh o se t í m, že je určeno k léčbě nebo profylaxi patolo26 gického stavu, spojeného s proliferativní buněčnou aktivitou a/nebo virovou buněčnou infekcí.
20. Způsob výběru monoklonální protilátky se schopností rozpoznat extracelulární doménu lidského IFN-R a schopné inhibovat vazbu lidského IFN typu I na IFN-R, vyznačující se tím, že je charakterizován následujícími kroky:
preinkubací stanovené koncentrace vyčištěných monoklonálních protilátek podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15 nebo kultivačního supernatantu hybridomů, obsahujícího monoklonální protilátky, s lidskými buňkami, nesoucími IFN-R;
- přidáním značeného lidského IFN typu I ve stanovené koncentraci k předem inkubovanému médiu;
inkubací média, obsahujícího lidské buňky, monoklonální protilátky a značený IFN typu I, s buněčným IFN-R po dostatečnou dobu, umožňující vznik rovnováhy mezi monoklonálními protilátkami na jedné straně a IFN typu I na straně druhé;
- promytím buněk;
-stanovením tvorby vazebného komplexu mezi lidskými buňkami a IFN typu I vyčíslením množství navázaného značeného IFN typu I.
21. Způsob výběru monoklonální protilátky se schopností rozpoznat extracelulární doménu lidského IFN-R a schopné neutralisovat antiproliferativní aktivitu IFN typu I vůči lidským buňkám, vyznačující se tím, že je charakterizován následujícími kroky:
umožněním nárůstu buněk v přítomnosti lidského IFN typu I a stanovené koncentrace monoklonálních protilátek podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15;
spočtením buněk k prokázání antiproliferativního účinku IFN typu I.
inhibice
22. Způsob výběru monoklonální protilátky se schopností rozpoznat extracelulární doménu lidského IFN-R a schopné neutralisovat protivirové působení přirozeného, patologického nebo nepatologického IFN typu I vůči lidským buňkám, vyznačující se tím, že je charakterizován následujícími kroky:
inkubací buněk s IFN typu I a monoklonálními protilátkami podle kteréhokoli z nároků 1 až 15 ve stanovené koncentraci po dostatečnou dobu, umožňující vytvoření komplexu mezi monoklonálními protilátkami a IFN-R lidských buněk a/nebo mezi IFN typu I a IFN-R lidských buněk;
- infikaci inkubovaných, výše uvedených buněk stanovenou koncentrací viru;
- promytím buněk;
- resuspendováním buněk v kultivačním médiu;
inkubací po dostatečnou dobu k umožnění replikace viru;
- lysováním buněk;
měřením virové replikace či měřením inhibice cytopatického účinku.
CZ942369A 1992-03-31 1993-03-30 Monoclonal antibody against receptor for human interferon, hybridoma cell, pharmaceutical preparation, the use of the monoclonal antibody for the preparation of the pharmaceutical and process for preparing such antibody CZ236994A3 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
EP92400902A EP0563487A1 (en) 1992-03-31 1992-03-31 Monoclonal antibodies against the interferon receptor, with neutralizing activity against type I interferon

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ236994A3 true CZ236994A3 (en) 1995-02-15

Family

ID=8211644

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ942369A CZ236994A3 (en) 1992-03-31 1993-03-30 Monoclonal antibody against receptor for human interferon, hybridoma cell, pharmaceutical preparation, the use of the monoclonal antibody for the preparation of the pharmaceutical and process for preparing such antibody

Country Status (18)

Country Link
US (5) US5919453A (cs)
EP (3) EP0563487A1 (cs)
JP (2) JP3836500B2 (cs)
AT (2) ATE368055T1 (cs)
AU (2) AU679909B2 (cs)
BG (1) BG99141A (cs)
CA (1) CA2133106C (cs)
CZ (1) CZ236994A3 (cs)
DE (2) DE69332997T2 (cs)
DK (2) DK1329459T3 (cs)
ES (2) ES2199941T3 (cs)
FI (1) FI944509A (cs)
HU (1) HUT69995A (cs)
NO (1) NO943625L (cs)
NZ (1) NZ251343A (cs)
PT (2) PT633931E (cs)
RU (1) RU94045826A (cs)
WO (1) WO1993020187A1 (cs)

Families Citing this family (32)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
EP0563487A1 (en) * 1992-03-31 1993-10-06 Laboratoire Europeen De Biotechnologie S.A. Monoclonal antibodies against the interferon receptor, with neutralizing activity against type I interferon
CA2171955A1 (en) * 1993-09-17 1995-03-23 Michael G. Tovey Pharmaceutical composition comprising monoclonal antibodies against the interferon receptor, with neutralizing activity against type i interferon
IL118096A0 (en) * 1996-05-01 1996-09-12 Yeda Res & Dev Antibodies against interferon alpha/beta receptor
US6713609B1 (en) 1996-07-16 2004-03-30 Genentech, Inc. Monoclonal antibodies to type I interferon receptor
CN1068524C (zh) * 1997-06-23 2001-07-18 叶庆炜 一种治疗顽症牛皮癣的药物
US6376067B1 (en) * 1998-12-21 2002-04-23 Mitsubishi Polyester Film, Llc Silicone coated film with back side slip control coating and method of controlling slip of such film
GB0001712D0 (en) * 2000-01-25 2000-03-15 Pharma Pacific Pty Ltd Therapeutic peptides
CN101612402A (zh) * 2001-01-09 2009-12-30 贝勒研究院 干扰素拮抗剂和Flt3L拮抗剂的用途
AU2007202840B2 (en) * 2001-01-09 2011-07-28 Baylor Research Institute Methods for treating autoimmune diseases in a subject and in vitro diagnostic assays
US7087726B2 (en) 2001-02-22 2006-08-08 Genentech, Inc. Anti-interferon-α antibodies
PL1631312T3 (pl) * 2003-04-23 2009-02-27 Squibb & Sons Llc Kompozycje i sposoby terapii choroby zapalenia jelit
KR100872210B1 (ko) * 2003-04-23 2008-12-05 메다렉스, 인코포레이티드 인터페론 알파 수용체-1 (ifnar-1)에 대한 인체화항체
AU2007203559B2 (en) * 2003-04-23 2010-09-02 E. R. Squibb & Sons, L.L.C. Compositions and methods for the therapy of inflammatory bowel disease
WO2005059106A2 (en) 2003-12-10 2005-06-30 Medarex, Inc. Interferon alpha antibodies and their uses
EP1789453A2 (en) * 2004-05-18 2007-05-30 Genentech, Inc. M13 virus major coat protein variants for c-terminal and bi-terminal display of a heterologous protein
PL2662390T3 (pl) 2004-06-21 2017-12-29 E. R. Squibb & Sons, L.L.C. Antyciała receptora interferonu alfa I oraz ich zastosowania
CN101056654A (zh) * 2004-10-07 2007-10-17 苏黎士大学 用于预防和治疗银屑病的i型干扰素阻断剂
AU2006213800B2 (en) 2005-02-10 2012-02-09 Baylor Research Institute Anti-interferon alpha monoclonal antibodies and methods for use
US7888481B2 (en) * 2005-02-10 2011-02-15 Baylor Research Institute Anti-interferon alpha monoclonal antibodies and methods for use
US20070081995A1 (en) * 2005-06-22 2007-04-12 Genentech, Inc. Methods and compositions for targeting IFNAR2
EP2687232A1 (en) 2006-12-06 2014-01-22 MedImmune, LLC Methods of treating systemic lupus erythematosus
US8685400B2 (en) * 2007-07-30 2014-04-01 University Of Miami Modulating inflammasome activity and inflammation in the central nervous system
CA2713981C (en) 2008-02-08 2016-11-01 Medimmune, Llc Anti-ifnar1 antibodies with reduced fc ligand affinity
EP2279207B1 (en) 2008-05-07 2015-09-09 Argos Therapeutics, Inc. Humanized antibodies against human interferon-alpha
SG183541A1 (en) * 2010-03-01 2012-10-30 Alexion Pharma Inc Methods and compositions for treating degos' disease
WO2013134146A1 (en) * 2012-03-07 2013-09-12 The Regents Of The University Of California Methods and compositions for treating viral infections by blocking type i interferon activity
AU2017290389B2 (en) 2016-07-01 2024-09-26 Resolve Therapeutics, Llc Optimized binuclease fusions and methods
US11136399B2 (en) 2016-07-14 2021-10-05 Institute Of Biophysics, Chinese Academy Of Sciences Type I interferon receptor antibody and use thereof
AU2018321359B2 (en) 2017-08-22 2023-11-30 Sanabio, Llc Soluble interferon receptors and uses thereof
CN116333132A (zh) * 2019-01-31 2023-06-27 广东旋玉健康生物科技有限公司 新型抗ifnar1抗体
EP4393937A1 (en) 2021-08-26 2024-07-03 Duality Biologics (Suzhou) Co., Ltd. Steroid compound and conjugate thereof
CN115028730B (zh) * 2022-05-17 2022-11-08 诺赛联合(北京)生物医学科技有限公司 一种成体干细胞衍生的类器官制备方法

Family Cites Families (20)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US2953132A (en) 1955-10-27 1960-09-20 Baxter Laboratories Inc Parenteral solution equipment
US3066671A (en) 1959-10-27 1962-12-04 Milton J Cohen Disposable additive container
US3608550A (en) 1969-05-07 1971-09-28 Becton Dickinson Co Transfer needle assembly
BE791340A (fr) 1972-01-06 1973-03-01 Becton Dickinson Co Nouveaux procede et appareil de prelevement de culture et d'identification de micro-organismes des humeurs
US4024857A (en) 1974-12-23 1977-05-24 Becton, Dickinson And Company Micro blood collection device
US4300404A (en) 1977-12-01 1981-11-17 Becton, Dickinson And Company Liquid specimen container
US4116066A (en) 1977-12-12 1978-09-26 Becton, Dickinson And Company Specimen sampler cup
US5516515A (en) * 1986-02-05 1996-05-14 Interferon Sciences, Inc. Separation of alpha interferon receptor proteins and antibodies therefor
IL88377A (en) * 1988-11-14 1996-09-12 Yeda Res & Dev Cloning and expression of a protein which modulates cellular response to type I interferon
US5889151A (en) * 1989-10-20 1999-03-30 Societe Leb-Tech Purified human alpha interferon receptor
FR2653445B1 (fr) * 1989-10-20 1994-07-29 Centre Nat Rech Scient Fragment d'adnc codant pour le gene du recepteur de l'interferon alpha et procede de preparation d'une proteine correspondante.
GB8928874D0 (en) * 1989-12-21 1990-02-28 Celltech Ltd Humanised antibodies
FR2657881A1 (fr) * 1990-02-05 1991-08-09 Europ Biotechnologie Lab Nouveaux polypeptides hydrosolubles, sequences d'adn, nouvelles cellules, procede de preparation, applications et compositions renfermant lesdits polypeptides.
IL99232A0 (en) * 1990-08-20 1992-07-15 Univ Columbia Methods for producing rna viruses from cdna
WO1992018626A1 (fr) * 1991-04-17 1992-10-29 Laboratoire Europeen De Biotechnologie POLYPEPTIDES HYDROSOLUBLES AYANT UNE HAUTE AFFINITE POUR LES INTERFERONS α ET $g(b)
EP0563487A1 (en) * 1992-03-31 1993-10-06 Laboratoire Europeen De Biotechnologie S.A. Monoclonal antibodies against the interferon receptor, with neutralizing activity against type I interferon
CA2142007C (en) * 1992-08-11 2007-10-30 Robert Glen Urban Immunomodulatory peptides
ATE173630T1 (de) * 1992-12-29 1998-12-15 Genentech Inc Behandlung von entzündlichen darmerkrankungen mit interferon-gamma-inhibitoren
ES2186714T3 (es) * 1994-03-07 2003-05-16 Imperial College Uso de sustipo simple alpha 8 en la preparacion de medicamentos para el tratamiento de infecciones virales del higado.
IL118096A0 (en) * 1996-05-01 1996-09-12 Yeda Res & Dev Antibodies against interferon alpha/beta receptor

Also Published As

Publication number Publication date
NO943625D0 (no) 1994-09-29
NO943625L (no) 1994-11-11
RU94045826A (ru) 1996-11-10
HUT69995A (en) 1995-09-28
PT633931E (pt) 2003-09-30
HU9402823D0 (en) 1995-01-30
EP0563487A1 (en) 1993-10-06
BG99141A (bg) 1995-07-28
EP0633931B1 (en) 2003-05-21
US7465451B2 (en) 2008-12-16
WO1993020187A1 (en) 1993-10-14
DK1329459T3 (da) 2007-11-26
US20070128701A1 (en) 2007-06-07
US5919453A (en) 1999-07-06
US20080226647A1 (en) 2008-09-18
JP3836500B2 (ja) 2006-10-25
EP1329459B1 (en) 2007-07-25
PT1329459E (pt) 2007-11-07
ATE368055T1 (de) 2007-08-15
EP1329459A2 (en) 2003-07-23
CA2133106C (en) 2009-06-30
EP0633931A1 (en) 1995-01-18
NZ251343A (en) 1997-07-27
US6787634B2 (en) 2004-09-07
ES2290241T3 (es) 2008-02-16
DE69334158D1 (de) 2007-09-06
AU679909B2 (en) 1997-07-17
EP1329459A3 (en) 2003-09-10
US7179465B2 (en) 2007-02-20
US20040191840A1 (en) 2004-09-30
ATE241008T1 (de) 2003-06-15
CA2133106A1 (en) 1993-10-14
JPH07505526A (ja) 1995-06-22
US20020055492A1 (en) 2002-05-09
DE69332997T2 (de) 2004-05-19
FI944509A0 (fi) 1994-09-29
AU3890793A (en) 1993-11-08
DE69332997D1 (de) 2003-06-26
DE69334158T2 (de) 2008-04-10
AU706473B2 (en) 1999-06-17
DK0633931T3 (da) 2003-09-15
FI944509A (fi) 1994-11-29
AU2349697A (en) 1997-07-24
JP2006089494A (ja) 2006-04-06
ES2199941T3 (es) 2004-03-01

Similar Documents

Publication Publication Date Title
CZ236994A3 (en) Monoclonal antibody against receptor for human interferon, hybridoma cell, pharmaceutical preparation, the use of the monoclonal antibody for the preparation of the pharmaceutical and process for preparing such antibody
JP4308322B2 (ja) インターフェロンアルファ/ベータ受容体に対する抗体
WO1994009137A1 (en) Antibodies against type 2 tumor necrosis factor receptor
JP6742237B2 (ja) ヒト抗ifn−アルファ抗体
JP3104187B2 (ja) インターフエロン―ガンマ結合蛋白
JPH11501283A (ja) I型インターフェロンに対する中和活性を有する、インターフェロンレセプターに対するモノクローナル抗体を含んでなる医薬組成物
FI118084B (fi) Interferoni-alfa/beta-sitojaproteiini, sen valmistus ja käyttö