CZ22594A3

CZ22594A3 - Process of regenerating used oxidation catalysts based on oxides of several metals from lower organic compounds usable within the framework of a catalytic oxidation in a gaseous phase

Info

Publication number: CZ22594A3
Application number: CZ94225A
Authority: CZ
Inventors: Andreas Dr Tenten; Ulrich Dr Hammon; Peter Dr Weidlich; Walter Doerflinger
Original assignee: Basf Ag
Priority date: 1993-02-03
Filing date: 1994-02-02
Publication date: 1994-08-17
Also published as: EP0609751B1; US5512525A; DE59405671D1; EP0609751A1; DE4302992A1; CA2114680A1; ES2115787T3; CN1053126C; JPH06233938A; CN1098665A

Description

Způsob regenerace^ oxidačních katalyzátorů -na bázi - π vidů několika kovů od nižších organických sloučenin použitých v rámci katalytické oxidace v plynné fázi

Oblast techniky

Tento vynález se týká způsobu regenerace oxidačních katalyzátorů na bázi oxidů několika kovů od nižších organických sloučenin použitých v rámci katalytické oxidace v plynné fázi, kde nespotřebované katalyzátory jako základní složky obsahuji prvky molybden, wolfram, vanad a měď v oxidované formě, působením vodného amoniaku obsahujícího oxidačně působící prostředek a kyselinu octovou a/nebo její amonnou sůl, které způsobují rozpouštění, stejně jako následujícím sušením a kalcinaci.

Dosavadní stav techniky

Oxidační katalyzátory na bázi oxidů několika kovů, které jsou nespotřebované, jako základní složky obsahující prvky molybden, wolfram, vanad a měď v oxidované' formě, a které jsou používány ke katalytické oxidaci nižších organických sloučenin v plynné fázi, jako alkanů., alkanolů, alkanalů, alkenú a alkenalů obsahujících od 3 do 6 atomů

I uhlíku, na olefinicky nenasycené aldehydy a/nebo karboxylové kyseliny nebo odpovídající nitrily (amonoxidace),/ jsou obecně známé (srov. například EP-A 427 508, DE-A 29 09 671, .DE-C 31 51 805, EP-A 235 760 a DE-AS 26 26 887). Tyto katalyzátory se zvláště výhodné používají ke katalytické oxidaci akroleinu v plynné fázi na kyselinu'akrylovou.

Typické pro tyto katalytické oxidace v plynné fázi je, že se ve všech případech, jedná o exotermni oxidace v pevném loži, které se provádějí· při zvýšených teplotách (asi 100 ,’C). V případě oxidace akroleinu na kyselinu akrylovou jsou reakčni teploty zpravidla v rozmezí od 200 do 400 °C.

Výroba oxidačních katalyzátorů na bázi oxidu několika kovů se obvykle provádí tak, že se z vhodných výchozích sloučenin, které obsahují jako složky prvky tvořící katalyzátor, vyrobí jak nejvíce.je možné dokonalé suchá směs a ta· se kalcinuje za teplot od 200 do 500 ’C, s výhodou od 300 do 400 ’C. . · '

Podstatné je pouze to, že se u použitých výchozích sloučenin bud' jedná již o oxidy nebo o takové sloučeniny, které je možné převést na oxidy zahřátím, popřípadě v přítomnosti kyslíku. Vedle oxidů kovů přicházejí'tedy v úvahu jako výchozí sloučeniny především halogenidy,'dusičnany, mravenčeny, octany, uhličitany nebo hydroxidy. Vhodné výchozí sloučeniny molybdenu, wolfránu a vanadu jsou také jejich oxo-sloučeniny (mo.lybdenany, wolframany nebo vanadičnany) nebo od těchto sloučenin odvozené kyseliny.

Dokonale smíchané směsi výchozích sloučenin se mohou vysušit nebo předkládat ve vlhké formě. Předloží-li se vlhká forma, výchozí, sloučeniny jsou účelně použity jako prášek obsahující jemné částice a po smísení 'jsou slisovány (například tabletovány) na tělíska katalyzátoru požadovaného geometrického tvaru a tato tělíska se potom podrobí kalcinaci.

Ξ výhodou se však důkladné promisení provádí ve vlhké formě. .Obvykle se výchozí sloučeniny přitom navzájem smíchají ve formě vodného roztoku nebo suspenze. Nakonec se vodná hmota vysuší a po vysušení kalcinuje. Sušící proces se s výhodou provádí bezprostředné v souvislosti s přípravou vodné směsi a rozstřikovacím sušením (výchozí teplota činí zpravidla od 100 do .150 ’C). Přitom vznikající prášek se může bezprostředné potom formovat lisováním. Tento prášek se však často přitom ukazuje pro bezprostřední další zpracování jako látka sestávající z příliš jemných částic, a proto se za přídavku vody účelně nejprve hněte.

Vznikající hnětená hmota se nakonec formuje bud' na požadované geometrické rozměry katalyzátoru, vysuší a poté podrobí kalcinaci /co vede k tak zvanému plnému kata 1 yzá'tbr U~ (Vollkatalysator)/ nebo se neformovaná hmota kalcinuje a poté se rozemele na prášek tvořený jemnými částicemi (obvykle menšími než 80 pra) , který se obvykle za přídavku vhodného množství -vody, jakož i. popřípadě dalších pojivových prostředků upravuje jako vlhká hmota a nanáší na inertní nosičova™.....

tělíska. Po konečném navrstvení se tělíska ještě, jednou suší a tak se dostane skořepinový katalyzátor' (Schalenkatalysator) vhodný k'nasazení. .V-podstatě se může kalcinovaný. prášek také používat jako práškový katalyzátor. Provádi-li se smíchání výchozích sloučenin ve formě vodného roztoku, tak se mohou také inertní porézní nosičova tělíska napojit tímto samotným roztokem, vysušit a nakonec kalcinovat na nosičové katalyzátory.

Při výrobě skořepinových katalyzátorů se může toto povrstvováni nosičových tělísek provádět také před kalcinaci , to znamená .například se zvlhčeným práškem získaným při rozstřikováni. Nosičové materiály vhodné pro- skořepinové katalyzátory jsou například porézní nebo neporézní oxidy hlinité, oxid křemičitý,' oxid thoričitý, oxid zirkoničitý, karbid křemíku nebo křemičitany, jako křemičitan hořečnatý nebo křemičitan hlinitý. Nosičové materiály mohou být pravidelně nebo nepravidelně formovány, přičemž pravidelně formovaná nosičové tělíska se zřetelně vytvořenou drsností povrchové plochy, například jako kuličky nebo duté válečky, .jsou zvláště výhodné. Z nich jsou opět obzvláště výhodné kuličky.

Zcela zvláště výhodné je použití v podstatě neporéznich, nosičů ve tvaru kuliček s drsnou povrchovou plochou, sestávajících ze steatitu (mastku), jejichž průměr činí od 1 do 6 mm, s výhodou od 4 .do 5 mm. Tlousůka vrstvy aktivní hmoty se účelné volí v oblasti od 50 do 500 μη, s výhodou v oblasti od 150 do 250 μη.

Kalcinace ..vysušené hmoty obsahující v důkladné směsí výchozí sloučeniny ses výhodou provádí ve válcové rotační peci, do které je zaváděn vzduch.

Kyslík potřebný v rámci oxidace v plynné fázi může být přidáván například ve.formě vzduchu, avšak také v čisté formě. Na základě vysokého reakčního tepla se reakční složky s výhodou ředí inertním plynem, jako dusíkem, odpadními plyny z reakce zaváděnými zpět a/nebo vodní párou. Při oxidaci akroleinu. se obvykle pracuje s poměrem akroleinu, kyslíku,., vodní .páry a inerního plynu rovným 1:{1 až 3):(0 až 20):(3 až 30), s výhodou 1:(1 až 3):(0,5 až 10):(7 až 18). Při tomto způsobu se zpravidla používá akrolein, -který se vyrábí katalytickou oxidací propenu v plynné fázi. Reakční plyny z této oxidace propenu, obsahující akrolein; se zpravidla . používají bez použití-mezistupně čištění. Reakčni tlak , zpravidla či,ní 100 až 300 kPa a celkové prosazení na jednotku prostoru a času je s výhodou- 1000 až 3500 Nl/l/h. Obvyklé reaktory s pevnýmložem'tvořené větším počtem trubic jsou popsány-například v DE-A 28 30' 765, DE-A 22 01 528 nebo U£-A

3- 147 084 . .

Je známo, že hmoty ' tvořené oxidy několika kovů popsaného druhu se mohou používat za jmenovaných okrajových podmínek pro uvedený účel použití dva nebo více roků,, nakonec však pomalu na základě poškození ztrácejí- účinnost. Na základě vysokého nasazovaného množství a nákladů na kovové suroviny dochází ke značnému zájmu na regeneračním zpracování /

- 5 použitých oxidačních katalyzátorů na bázi oxidů -několika kovů. Z DE-C 31 51 805 je znám způsob regenerace oxidačních katalyzátorů na bázi oxidů několika kovů od nižších organických sloučenin, které nespotřebované byly použity v rámci katalytické oxidace v plynné fázi, kde 'katalyzátory' jako základní složky obsahuji prvky molybden, wolfram, vanad a mécf v oxiaované^—f'ormé~púsoben-í-m-pe-rox-i-d-u—vodíku—způsobujíc, čího oxidaci a kyseliny octové a/nebo její amonné soli, které způsobují rozpouštění, stejně jako následujícím sušením a kalcinací.

-^YivilTá~ťakťo~regen-erovaných-ox-i-d-ačn*-í-c-h-katalyzátorů. na bázi oxidů několika kovů neumožňuje však úplnou-spokojenost..

Podstata vynálezu

Úkolem tohoto vynálezu je tudíž dát k dispozici zlepšený, způsob regenerace oxidačních-katalyzátorů na bázi oxidů .několika, kovů od nižších organických sloučenin .(zvláště akroleinu zpracovávaného na kyselinu akrylovou), použitých, v rámci katalytické oxidace v plynné fázi, kde katalyzátory, které jsou .nespotřebované, jako základní''·složky obsahují prvky molybc|en, wolfram, vanad a měd' v oxidované formě.

Podle toho byl nalezen způsob regenerace oxidačních katalyzátorů, na bázi .oxidů několika kovů od nižších organických sloučenin použitých v rámci katalytické oxidace v plynné fázi, kde katalyzátory, pokud jsou nespotřebované, jako základní sl-ožky obsahují prvky molybden, wolfram, vanad a měď v oxidované formě, působením vodného amoniaku obsahujícího oxidačně působící prostředek a kyselinu octovou a/nebo její amonnou sůl, které způsobují rozpouštění, stejně jako následujícím sušením a' kalcinací, který spočívá v tom, že se během způsobu kvantitativně stanoví obsah kovových složek a doplní na příslušnou původní hodnotu.

Jako oxidačně působící prostředek pro upotřebené oxidační katalyzátory na bázi oxidů několika kovů se může použit například jednoduchý pražící proces. To znamená, že se upotřebené oxidační katalyzátory na bázi oxidů několika kovů zahřívají v přítomnosti kyslíku, například ve formě vzduchu, na teploty od 400¹.do 650 'G po dobu několika hodin. Způsob se může zpravidla ukončit, když se nedají stanovit žádné.plyny vycházející z tělísek katalyzátoru. Tímto .oxidačním zpracováním, které se může provádět·jednoduchým způsobem v peci' s cirkulujícím vzduchem, se'odstraní sloučeniny obsahující pravděpodobně shluky uhlíku, ulpělé na povrchů oxidačního katalyzátoru na bázi oxidů několika kovů a kovové prvky

I f

přítomné v redukované formě se mohou převést znovu do oxidovaného stavu. '

Tak vypražené' nespotřebované směsné oxidy se mohou nyní zpracovat s vodným roztokem amoniaku. Koncentrace amoniaku'je účelně v .rozmezí od 5 do 25 '·% hmotnostních. Toto zpracováni způsobuje, že kyselé oxidy přecházejí do roztoku, . , _w . . ' í cimz se celkový směsný oxid převádí do vodného roztoku nebo vodné suspenze. Toto zpracováni se .může provádět .v širokém teplotním rozmezí. Obecně se pracuje při teplotách ód 10 do 100 °C, s výhodou od 60 do 90 °C a zvláště výhodně od 70 do 80 ’C. Zpracováni. se má provádět tak dlouho, až se hodnota pK roztoku, jíž nemění a tento případ také nastává po přídavku dalšího čerstvého vodného roztoku amoniaku. Jinak rozpustné katalyticky aktivní složky kovových oxidů ještě zcela nepřešly do roztoku, co snižuje rozsah .regenerace. Zpracování rozpouštěním·se 'může například také provádět tím, že se spotřebovaný katalyzátor extrahuje na filtru vodným roztokem amoniaku. Spotřebovaný katalyzátor se však také může zpracovat v míchané nádobě s vodným roztokem amoniaku, popřípadě několikanásobně s čerstvým vodným 'roztokem amoniaku. Vícenásobné zpracováni s vodným roztokem amoniaku' se doporučuje především potom, když aktivní složky katalyzátoru pevně ulpěly ma nosičové látce nebo jsou pevné uloženy..v pórech ..nosičové látky, jako tomu muže být u skořepinových katalyzátorů nebo nosičových katalyzátorů vyrobených napouštěním. Roztok nebo suspenze, které vznikly při zpracováni, se oddělí v případě^-kaťalyža'torů^—obsahu-j-íc-i-ch nosič od tohoto nosiče, s výhodou například dekantaci nebo filtrací.

Zpracováni rozpouštěním,se může provést bez předchozího použití pražícího procesu. V’ tomto‘'prípaúě· -se k vodnému roztoku amoniaku přimísí jako oxidačně působící prostředek výhodným způsobem peroxid vodíku. Obvykle, je obsah peroxidu vodíku v rozmezí od 0,01 do 0,5 g, zvláště od 0,02 do 0,2 g na každý gram směsných oxidů (zvýšené množství peroxidu vodíku neprojevuje se jako zvláště rozhodující, není však účelné). Množství amoniaku je obvykle pod 0,1 g na každý gram směsných oxidů. Podle potřeby se může také provést kombinovaně pražící proces s takovým zpracováním peroxidem vodíku.

Pokud se analýzuje výsledná vodná směs, například atomovou absorpční spektroskopií (AAS), tak se s překvapením zjistí, že sě ,v rámci katalytické oxidace v pevném loži (především akroleinu na kyselinu akrylovou) zřejmě zvláště ve značném rozsahu vypařuji molybden a vanad, (při ztrátě nastává vyčerpáni). Deficity stanovené analyticky s ohledem na různé složky katalyzátoru se odstraní přídavkem vhodných výchozích sloučenin, které tyto složky obsahuji. .Je účelné, ale není to potřebné, k tomu přidávat takové výchozí sloučeniny, jako při nové výrobě oxidačního katalyzátoru na bázi oxidů několika kovů. Dříve než se z vodné směsi vyrobí o sobě známým způsobem (s výhodou rozstřikovacím sušením) vysušená směs obsahující elementární složky katalyzátoru.

v dokonalé suché směsi, přidá se 0,1 až l g octanu amonného nebo pro jeho výrobu potřebné kyseliny,octové, vztaženo na 3 g aktivní hmoty obsažené ve vodné směsi (přídavek nad uvedené množství octanu amonného se v podstatě neprojevuje jako rozhodující, není však účelný).

Samozřejmě se může přídavek kyseliny octové nebo octanu amonného přidat již předtím, než se provede zpracování 1 rozpouštěním, z výsledného vodného roztoku nebo suspenze·nebo vysušené směsi z.nich vyrobené se mohou nyní při nové výrobě oxidačního katalyzátoru na bázi oxidů několika kovů o sobě známým způsobem vyrobit vždy.podle potřeby.nosičové, plné nebo skořepinové 'katalyzátory a používat za účelem katalytické oxidace nižších organických sloučenin v plynné fázi.

* ‘

Způsob podle tohoto vynálezu se hodí zvláště pro * regeneraci spotřebovaných oxidačních· katalyzátorů na bázi oxidů několika .kovů, které nově vyrobení, odpovídají sumárnímu vzorci I

MD₁₂V.K_bCu_cNi_áX¹eX²fX³aX⁴hX⁵iOn

I), ve kterém

X¹ .' znamená . jeden, nebo větší-počet alkalických .-kovů, znamená jeden nebo větší počet kovů alkalických zemin/ · xznamená chrom, mangam, cer a/nebo niob, znamená antimon á/nebo bismut,

X^Ď znamená křemík, hliník, titan a/nebo zirkonium, a představuje číslo 1 až 6, ' b...........představuje-čí-slo-0-;-2- a-ž-4-, — - ..........—._________________ —-.—.—__c_představuje číslo 0,5 až 6,_ d představuje číslo 0 až 6, e představuje číslo· 0 až 2, f představuje číslo 0 až 3, • - - ...... .

g představuje číslo 0 až 5, h představuje číslo 0 až 40, i představuje číslo 0 až 40 a n představuje číslo, které je stanoveno močenstvím

a. četnosti prvku odlišných od kyslíku v sumárním vzorci I..

V případě plných katalyzátorů znamená symbol i -s výhodou.25 až 40. Jako zcela zvláště výhodný se způsob ' podle tohoto vynálezu osvědčuje u hmot sumárního vzorce I, ve kterém stechiometr ické .'koeficienty e, f,.ga h jsou rovny nule -a hmoty se daří . používat ve formě skořepinových .katalyzátorů.

Příklady provedeni vynálezu

a) Způsob nové výroby oxidačního katalyzátoru a) na bázi oxidů tvořených několika kovy, vyjádřeného sumárním vzorcem ^Mo12^V3^Wl,2^Cu2,4°x'

190 g monohydrátu actanu médnatého se rozpustí v 2700 g vody na roztok I. V 5500 g vody se za teploty 95 ^eC postupně rozpustí 360 g tetrahydrátu heptamolybdenanu amonného,

143 g metavanadičnanuamonného a 126 g heptahydrátu parawolframanu amonného na roztok II. Nakonec se roztok I najednou zamíchá do roztoku II a vodná směs se suší rozstřikováním při výstupní teplotě 110 'C. Poté se prášek získaný rozstřikováním hněte s vodou v množství 0,15 kg vody na každý kilogram prášku. Uhnětená hmota se zahřívá ve válcové rotační peci se zaváděným vzduchem na-teplotu 400 ’C po dobu 3 hodin a nakonec se kalcinuje při teplotě' 400 ’C během 5 hodin. Kalcinovaný, katalyticky aktivní materiál se rozemele na částečky .o průměru od 0,1 do 50 pm. Práškovou aktivní hmotou takto získanou se povrstvi v míchaném otáčivém bubnu neporézní kuličky ze steatitu s drsnou plochou povrchu, o průměru od do 5 mm, v množství 50 g prášku na každých 20.0 g steatitových kuliček, při současném přidáni 18 g vody. Vše se nakonec vysuší za teploty 110 °C horkým vzduchem.

Takto získaný skořepinový katalyzátor zředěný inertním materiálem se ža dále uvedených reakcních podmínek použije v reaktoru s,e svazkem trubic ke katalytické oxidaci akroleinu v plynné fázi na kyselinu akrylovou.

složení reakcních plynu:.

% objemových akroleinu, 7 %-objemových kyslíku, 10 % objemových vody, přičemž zbytek tvoří', dusík, zatížení na jednotku prostoru a času: 2300 Nl/l/h.

Teplota solné lázně použité k temprování se voli tak, že při jednoduchém průchodu se dosahuje konverze akroleinu přibližné 99 % molárních.

Tabulka 1 ukazuje potřebné teploty solné lázně (měřítko aktivity: čím vyšší je potřebná teplota solné lázně, ťí'm'ni'žšl -je- akt-i-vit-a--katalyzátoru.)., stejné jako selektivitu při výrobě kyseliny akrylové po 4 týdnech trvání provozu _-f.a.l.)_ a po 3 letech trvání provozu (a2).

b) Regenerace podle vynálezu oxidačního katalyzátoru na bázi oxidů několika kovů, používaného po dobu 3 roků za reakčních podmínek popsaných ad a)

Nejprve se skořepinové katalyzátory zahřívají v peci s”cirkulaci vzduchu, při provzdušňování -vzduchem na teplotu 550 ’C po dobu 2,5 hodiny. 900 g - vy žíhaného skořepinového katalyzátoru se naplní- do promývací věže a cyklicky během 2 hodin zpracuje -s roztokem 58 g amoniaku, 1700 g vody a 24 g hmotnostně 30% vodného..roztoku peroxidu vodíku, přičemž roztok je zahřát na teplotu 80 °C. Po této době se veškerá aktivní hmota převede do roztoku·, který se po ochlazení oddělí od nosičových kuliček. Nakonec :se nosičové kuličky promyjí 200 g vody teplé 75 °C. Nato se obě vodné fáze spoji a kvantitativné analýzují atomovou absorpční spektroskopií.

V důsledku úniků molybdenu a vanadu má aktivní hmota stechiometrickě poměry změněné na hodnotu- vyjádřenou sumárním vzorcem ^Mo7,5^{* V}2,6^W1,2^Cu2,4°X

K opětovné výrobě látky o původním stechiometrickém obsahu prvků se vyrobí dále uvedené roztoky a přidají ke spojeným fázím:

- roztok sestávající z 54,6 g tetrahydrátu heptamolybdenanu amonného a 70 g hmotnostně 25% vodného.roztoku amoniaku ve 110 g vody, zahřátý na teplotu 80 C a

- roztok 3,2 g metavanadičnanu amonného a 6,5 g hmotnostně 25¾ vodného roztoku amoniaku v 65 g vody, zahřátý na teplotu 80 .‘C.

Ke spojeným roztokům se přidá 10 g 100% kyseliny octové a směs se suší rozstřikováním při výstupní teplotě 110 C. Prášek získaný rozstřikováním se zpracuje zcela shodným způsobem jako při nové výrobě skořepinového katalyzátoru a) určeného k regeneraci (oddělené steatitové kuličky se příslušným způsobem znovu využijí) a použije k oxidací akrolěínu jako je uvedeno pod a).· Výsledky dosažené .po čtyřtýdenní době zpracováni ukazuje rovněž tabulka 1 (a3).

c) Regenerace oxidačního katalyzátoru.a) na bázi oxidů několika kovů používaného po dobu '3 roků za .reakčních podmínek uvedených pod a) bez vyrovnání ztráty molybdenu a vanadu ’ U

Regenerace se provede jako je, popsáno· pod_b), avšak ponechá se .stanovený deficit molybdenu a vanadu. Výsledky _?idosažené, po čtyřtýdenní době zpracování s’ takto regenerovaným skořepinovým katalyzátorem rovněž ukazuje tabulka ^:l (a4

Tabulka i

Skořepinový	Konverze	Teplota	Selektivita
katalyzátor	akroleinu	solné lázně
	(% moíární)	'CO..........	-(-t -moiár-ní-)-
ai	-9-9	765	95
a2	99	ř 290	93,5
a3	99	263	95
a4	99	. 287	93,5

d) Způsob nově výroby oxidačního katalyzátoru b) na bázi oxidů několika kovů o složeni vyjádřeném„sumárním vzorcem ^Mo12^V3^Wl,2^Cul,6^Ni0_ř8°X

Nová výroba oxidačního katalyzátoru b) na bázi oxidů několika kovů se provádí jako je popsáno pod a), s tím rozdílem, že se toliko nahradí podíl množství monohydrátu octanu mědnatého tetrahydrátem octanu nikelnatého·.

Použití k oxidaci akroleinu se provede rovněž jako je uvedeno pod a). Výsledky dosažené po 4 týdnech trvání provozu

I (bl) a po 3 letech trvání provozu (,b2)_^jsou uvedeny v tabulce

2.

e) Regenerace podle vynálezu oxidačního .katalyzátoru b) ná bázi oxidů někollika kovů používaného po dobu 3 roků za reakčních podmínek popsaných ad a)

Nejprve se katalyzátor žíhá jako je popsáno pod b).

900 g vyžihaného skořepinového katalyzátoru se naplní do promývací věže a cyklicky zpracuje s roztokem 55 g amoniaku v 1800 g vody během 3 hodin. Po této době přejde veškerá aktivní hmota do roztoku, který se po ochlazení oddělí od nosičových kuliček. Nakonec se nosičové kuličky promyji 200 g vody c teplotě 75 ’C. Nato se obé vodné fáze spoji a kvantitativně analýzuji atomovou absorpční spektroskopií.

V důsledku ztráty molybdenu a vanadu má aktivní hmota stechiometrické poměry změněné na hodnotu vyjádřenou sumárním vzorcem ^MoS,4^V2,7^Wl,2^Cul,6^Nl0,8°X·

K opětovné výrobé látky o původním stechiometrickém obsahu prvků se vyrobí dále uvedené roztoky a přidají ke spojeným fázím: „ , - roztok sestávající z 43,8 g tetrahydrátu • heptamolybdenanu amonného a 57 g hmotnostně 25% vodného roztoku amoniaku ve 90 g vody, zahřátý na teplotu 80'C,

- roztok metavanadičnanu amonného a 4,5 g hmotnostně

25% vodného roztoku amoniaku ve. 45 g vody, -.zahřátý na teplotu 80 ’C.

Ke spojeným roztokům se přidá 30 g 100% kyseliny octové a směs se suší rozstřikováním při výstupní teplotě 110 *C. Prášek z rozstřikování se zpracuje úplně shodným' způsobem jako při nové výrobé katalyzátoru a) určeného k regeneraci a použije k oxidaci akroleinu. Výsledky dosažené po čtyřtýdenní době zpracováni ukazuje .rovněž tabulka 2 (b3).

Tabulka 2

Skořepinový	Konverze	Teplota	Selektivita .
katalyzátor	akroleínu	solné lázně
	(% molární)	CC)	(% molární)
		262	95	ς»
bl	9-8---
b2	98	280 ·	94
b3	98	' 258'	95

Claims

1. Způsob regenerace spotřebovaných^oxidačních katalyzátorů na bázi oxidů několika kovů od nižších organických sloučenin použitých v rámci katalytické oxidace v plynné fázi, kde nespotřebované katalyzátory jako základní složky obsahuji prvky molybden, wolfram, vanad a méď v oxidované formě, působením vodného amoniaku obsahujícího oxidačně působící prostředek a kyselinu octovou a/nebo její amonnou sůl, které způsobuji rozpouštění, stejné jako následujícím sušením a kalcinaci, vyznačující tím, že se během způsobu kvantitativné stanoví obsah kovových složek a doplní na původní hodnotu. ‘

2. Způsob podle nároku 1,vyznačující t í .m, že při katalytické oxidaci v plynné fázi jde o katalytickou oxidaci akroleinu v plynné.fázi na kyselí: akrylovou.

3. Způsob podle nároku- 1 „nebo, 2, vyzn-ačujíci se tím, že nespotřebované oxidační katalyzátory na bázi oxidů několika 'kovů odpovídají obecnému sumárnímu vzorci I

MOj/^CUcNi^X^X^xVS.On-. (I), ve kterém '

X¹ znamená jeden nebo větší počet alkalických kovů,

X znamená jeden nebo větší počet kovu alkalických zemin/

X³ znamená .chrom,. mangam, cer a/nebo niob,

-X

X⁴ znamená antimon a/nebo bismut,

X$ znamená křemík, hliník, titan a/nebo zirkonium, a představuje číslo 1 až 6, b představuje číslo 0,2 až 4, c představuje číslo 0,5. až 6, d představuje číslo 0 až 6, e představuje číslo .0 až 2, , f představuje číslo 0 až .3, g představuje číslo O.až '5, h představuje číslo 0 až 40, i ‘ představuje číslo 0 až 40 a n představuje číslo, .které je stanoveno mocenstvím a četností prvku odlišných od kyslíku v sumárním vzorci I. · · .