CZ20014175A3 - Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu - Google Patents

Description

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká inhibice tvorby kontaminujícího materiálu v reakční nádobě, k němuž dochází v důsledku sulfatační či sulfonační reakce. Konkrétněji se předkládaný vynález týká předběžné úpravy (impregnace) reakční nádoby sloučeninou manganu.

Dosavadní stav techniky

Sulfatační a sulfonační reakce jsou běžně používané v průmyslu detergentů, při výrobě sulfatovaných a sulfonovaných aniontových povrchově aktivních látek. Způsoby sulfatace a sulfonace jsou obvykle podobné a v mnoha případech může být stejná aparatura použita pro obojí. Aby bylo možné se vyhnout únavnému opakování, pokud nebude stanoveno jinak, bude zde výraz sulfonace zahrnovat i sulfataci.

Sulfonační reakce, zejména při použití v průmyslovém měřítku, mají sklon v průběhu doby prodělávat problémy s nárůstem kontaminujícího materiálu v reakční nádobě. Je to pravděpodobně způsobeno, přinejmenším z části, vysokou úrovní generovaného tepla a následným požadavkem aktivních chladicích systémů. Takové obtíže zahrnují kontaminující materiál, který se usadil na stěnách reakční nádoby či na jiných částech, jako na spojovacím potrubí, zvlhčovaném reakčními materiály. S pokračujícím ukládáním často klesá výtěžek produktu a zhoršuje se jeho kvalita, neboť reakce neprobíhá až do konce a produkt se kontaminuje ukládajícím se materiálem. Nadto v reakcích, zahrnujících přenos tepla, často dochází ke snížení například chladící kapacity reakční nádoby.

Zvláštním problémem sulfonačních reakcí je tvorba zuhelnatělého materiálu. Přesná povaha zuhelnatělého materiálu není známa, ovšem předpokládá se, aniž by bylo žádoucí vázat se teorií, že sestává z polysulfonovaných polycyklických aromatických sloučenin, které jsou výsledkem sulfonace oxidovaných a oligomerizovaných materiálů, vytvořených v důsledku přehřátí, způsobeného rychlým vývojem tepla z exotermní sulfonační reakce.

Jednou z nejběžněji používaných nádob sulfonačního reaktoru, které se používají hlavně při výrobě aniontových povrchově aktivních látek, je nádoba typu klesavého (padajícího) filmu, pracující na základě spojitého tenkého filmu kapaliny, klesajícího na vnitřní povrch trubice. Reaktory se spádovým filmem jsou zvláště náchylné k vytváření kontaminujícího materiálu a citlivé vůči tomuto jevu, pokud nepracují optimálně a dochází k přesulfonování (oversulfonation). Dokonce i malá množství kontaminujícího materiálu na vnitřním povrchu trubice mohou narušit spojitost tenkého filmu, což vede k vytvoření přehřívajících se oblastí filmu a tím k aktivaci formování kontaminujícího zuhelnatělého materiálu. To může případně vést k úplnému zablokování trubic.

Z tohoto důvodu, pokud je ukládání na obtíž sulfonační reakce, je potřeba v pravidelných intervalech aparaturu odstavit a uložený materiál odstranit. Náklady zahrnující čištění v době prostojů a práci samotnou jsou značné.

Autoři tohoto vynálezu nyní překvapivě zjistili, že předběžná úprava (impregnace) reakční nádoby sloučeninou manganu inhibuje tvorbu a/nebo ukládání kontaminujícího materiálu, jež je výsledkem sulfatační reakce. Autoři vynálezu zjistili, že po předchozí úpravě reakčních nádob zdrojem sloučeniny či sloučenin manganu nádoby sulfonační reakce zůstávají čisté po významně delší časové období.

- 3 999

9 · · · 9 9

999 9 99 9

9 · 9 9 9 9 9 99 9

Tím je významně snížen počet výrobních prostojů nutných pro čištění, což vede k významným úsporám času i peněz. Nadto autoři předkládaného vynálezu také zjistili, že přijatelná barva a kvalita reakčního produktu může být udržena po delší dobu spojitého používání reakční nádoby před tím, než bude nezbytné tuto reakční nádobu vyčistit.

EP 327 202 (Shin-Etsu) popisuje použití sloučenin manganu k úpravě reaktorů tak, aby bylo inhibováno ukládání šupinek polymeru, k němuž dochází během polymerizace ethylenově nenasycených monomerů.

Podstata vynálezu

V prvním ohledu tedy předkládaný vynález poskytuje způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu v sulfonační reakční nádobě, který zahrnuje impregnaci povrchů reakční nádoby, vystavených působení směsi sulfonační reakce, impregnační tekutinou, obsahující zdroj manganu tak, aby se na těchto površích vytvořil povlak obsahující oxid manganičitý.

V druhém ohledu předkládaný vynález poskytuje použití zdroje manganu k vytvoření povlaku, obsahujícího oxid manganičitý na povrchu sulfonační reakční nádoby.

Ve třetím ohledu předkládaný vynález poskytuje způsob sulfonace, který zahrnuje ovlivnění sulfonovatelné výchozí suroviny zdrojem oxidu sírového a vyznačuje se tím, že tento postup se provádí v reakční nádobě, jejíž povrchy, vystavené působení sulfonační reakční směsi, mají povlak, obsahující oxid titaničitý.

• · · · · · · · · ft • ··· · Oftft * ft ft ft

- 4 Ve čtvrtém ohledu předkládaný vynález poskytuje sulfonační reakční nádobu, jejíž povrchy, vystavené působení sulfonační reakční směsi, mají povlak, obsahující oxid titaničitý.

Předkládaný vynález se zakládá na použití impregnační tekutiny, obsahující zdroj manganu k vytvoření povlaku s obsahem oxidu manganičitého na těch površích sulfonačního reaktoru, které budou vystaveny působení reakční směsi.

Zdrojem manganu může být jakákoli sloučenina manganu, která je schopná vytvořit na povrchu reakční nádoby povlak, obsahující oxid manganičitý.

Povlakem je ve skutečnosti tenká vrstva, netečný film v pevném stavu. Přítomnost oxidu manganičitého v povlaku a tedy vhodnost zdroje manganu pro konkrétní reakční nádobu lze snadno stanovit za in šitu (místního) použití spektroskopie absorpce RTG paprsků blízko absorpční hrany (XANES, X-ray absorption near-edge spectroscopy). Metodu XANES lze použít k určení, zda je malý vzorek materiálu, z něhož je konkrétní reakční nádoba vyrobena, pokrytý zdrojem manganu. Metoda XANES je běžnou analytickou technikou, používanou ve vědeckém oboru, zabývajícím se korozí, při studiu netečných filmů. Metoda zahrnuje vystavení cílového vzorku monochromatizovanému rentgenovému záření o energii dostatečné k excitaci korového elektronu ve vzorku na neobsazenou úroveň valence nebo do kontinua. Absorpce dopadajících rentgenových paprsků vytváří absorpční hranu v odpovídajícím spektru a poloha absorpční hrany jsou charakteristické pro absorbující atom. Srovnáním získaných údajů s údaji modelových standardních sloučenin může být z polohy absorpční hrany určen oxidační stav absorbujících atomů. Přesné podrobnosti, jak tuto metodu

provádět, budou odborníkům v oboru známé a lze je nalézt v literatuře, například v publikaci: A. J. Davenport & M. Šansone; High resolution in šitu XANES Investigation of the nátuře of passíve films on iron in a pH 8,4 boráte buffer, uveřejněné v J. Electrochem. Soc. díl 142, na stranách 725 až 730.

Předběžná úprava (impregnace) reakční nádoby vede k vytvoření povlaku, obsahujícího oxid titaničitý, na povrchu reakční nádoby, zvlhčené impregnační tekutinou. Zdroje schopné tvorby oxidu manganičitého mohou také často vést k k tvorbě jiných oxidů manganu. Předkládaný vynález tedy není omezen na zdroje manganu, které vedou k povlakům, obsahujícím pouze oxid manganičitý. Přítomné mohou být také jiné oxidy manganu. Přednost se však dává tomu, aby převládal oxid manganičitý.

Nadto může zdroj manganu vést k oxidaci složek, které jsou základem materiálu povrchu reakční nádoby. Například, pokud je reakční nádoba vyrobena z nerezové oceli, výsledkem mohou být různé oxidy železa a/nebo oxidy chrómu a mohou vytvářet část tenkého filmu v pevném stavu, obsahujícího oxid manganičitý.

Tenké filmy v pevném stavu jsou typicky ultra tenké, například ne silnější než 20 nm a často jsou v rozmezí od 1 do 10 nm. Hloubkové profily filmů v pevném stavu lze měřit za použití různých technik elektronové spektroskopie jako je fotoelektronová spektroskopie rentgenových paprsků (XPS, X-ray photoelectron spectroscopy) a spektroskopie Augerových elektronů (AES, Auger electron spectroscopy). Viz například J. F. Watts: An Introduction to Surface Analysis by Electron Spectroscopy, Microscopy Handbooks, díl 22, a D. Briggs & Μ. P. Seah (1990), Practical Surface Analysis, díl 1.

Zdroje manganu jsou s výhodou rozpustné vodou. Zdrojem manganu je s výhodou manganistá sůl, jako manganistan draselný, sodný či amonný.

Zdrojem manganu může být jedna chemická zdrojová sloučenina, nebo může být odvozen od směsi chemických sloučenin.

Reakční nádoba je předem upravena vystavením tekutině, obsahující jeden nebo více ze zdrojů manganu. Zdroj či zdroje manganu se buď rozpustí, nebo suspendují v rozpouštědle, s výhodou se rozpustí. Rozpouštědlem, použitým k rozpuštění nebo suspendování zdroje či zdrojů manganu, může být voda nebo s vodou mísitelné organické rozpouštědlo, jako jsou alkoholy, estery nebo ketony, nebo směs dvou či více z těchto rozpouštědel.

Tekutina obsahující zdroj či zdroje manganu (tj. impregnační tekutina) je zavedena jakýmkoli běžným způsobem do reakční nádoby. Impregnační tekutina do ní může být jednoduše vlita, nebo do ní může být rozprášena.

S výhodou se reakční nádoba upravuje impregnační tekutinou při teplotě vyšší než 5°C a lépe vyšší než 10°C, ještě lépe pak při teplotě vyšší než 20°C. Teplota s výhodou nepřesahuje 100°C. Pokud je zdroj manganu rozpustný, potom se s výhodou používá teplota, při níž je v podstatě veškerý zdroj manganu přítomný v roztoku. Vysoce upřednostňované rozmezí teplot je od 50°C°C do 100°C a ještě lépe od 80°C do 90°C.

Impregnační tekutina může být buď předehřátá na vhodnou teplotu před zavedením do reakční nádob, nebo může být zahřívána již v reakční nádobě, například pomocí vyhřívaného pláště.

Impregnační tekutina se vhodně ponechává ve stálém styku s reakční nádobou po dobu alespoň 10 minut, lépe po dobu alespoň 15 minut, ještě lépe alespoň 30 minut a nejlépe po dobu alespoň 60 minut.

V upřednostňeném ztělesnění je koncentrace zdroje (či zdrojů) manganu v impregnační tekutině alespoň 0,1, lépe alespoň 0,2, ještě lépe alespoň 0,5 a nejlépe alespoň 0,75 % hmotnostních. Kromě toho koncentrace zdroje (či zdrojů) manganu v impregnační tekutině s výhodou nepřevyšuje 10 % hmotnostních, lépe nepřevyšuje 5 % hmotnostních a nejlépe není vyšší než 3 % hmotnostní. Je třeba poznamenat,, že při stanovení jakéhokoli rozmezí koncentrace může být jakákoli konkrétní horní mez koncentrace spojována s jakoukoli konkrétní spodní mezí koncentrace.

V upřednostňovaném ztělesnění je zdroj manganu rozpustný vodou, jako manganistan draselný, a impregnační tekutina je 0,5 až 3%, například 2% vodní roztok (vzhledem ke hmotnosti).

Ovšem za použití metod popsaných výše, jako XANES, AES a/nebo XPT, bude odborníkovi zřejmé, zda může být použita doba předběžné úpravy menší než 10 minut nebo významně převyšující 60 minut. Podobně bude také zřejmé, zda může být v impregnační tekutině vhodně použito koncentrace zdroje manganu menší než 0,1 % hmotnosti nebo vyšší než 10 % hmotnosti.

Jakmile po vhodný časový úsekproběhla úprava reakční nádoby, přebytečná impregnační tekutina se z reakční nádoby obyčejně odstraní. Reakční nádoba se obvykle promyje vodou nebo jiným vhodným rozpouštědlem k odstranění jakéhokoli zdroje manganu a/nebo rozpouštědla, které nevytváří část povlaku.

- 8 #· 9« » · » «

Vysoce se upřednostňuje, aby před předběžnou úpravou byla reakční nádoba velmi čistá, například vizuálně bez poskvrny čistá.

Způsob podle vynálezu lze použít u reakčních nádob, vyrobených z různých druhů materiálu, jako jsou kovové slitiny, například nerezová ocel, a slitiny na bázi niklu, například Hastelloy™ ^(zaps- ^znacka). Zvláště je pak předkládaný vynález použitelný na reakční nádoby z nerezové oceli.

Reakční nádoba může být ovlivněna více než jedenkrát, i když s výhodou nikoli při každém přerušení práce.

Sulfonační reakce se pravidelně používají při výrobě čisticích složek, zvláště aniontových povrchově aktivních látek, které lze použít v mycích prostředcích pro osobní hygienu nebo v pracích prášcích. Obecně je nežáducí, aby byla v těchto prostředcích přítomna tak velmi vysoká množství sloučenin těžkého kovu, neboť mohou vést k nežádoucím interakcím s určitými složkami detergentních prostředků. Viz například WO92/06163 (Procter & Gamble). Hladiny sloučenin těžkého kovu v sulfonovaném produktu, vyráběném předkládaným způsobem, jsou překvapivě velice nízké a daleko pod množstvími, jimž bylo prokázáno škodlivé působení například na prací prášky.

Předkládaný vynález byl shledán zvláště vhodným k inhibování tvorby kontaminujícího materiálu v sulfonačních postupech, používaných při výrobě aniontových povrchově aktivních látek. V upřednostňovaném ztělesnění tedy předkládaný vynález poskytuje způsob sulfonace sulfonovatelné výchozí suroviny, která je prekursorem aniontové povrchově aktivní látky typu sulfonátu či sulfátu.

Vhodné aniontové povrchově aktivní látky, jejichž výroba může mít prospěch z předkládaného vynálezu, jsou odborníkům v oboru dobře • · • · · • fc «· • * · ♦ • fc · • fcfcfc fcfcfc fc známé. Příklady zahrnují alkylbenzensulfonáty, zvláště přímé (lineární) alkylbenzensulfonáty s alkylovým řetězcem v délce C₈ až C₁₅; primární a sekundární alkylsulfáty, zvláště pak C₈ až C₁₅ primární alkylsulfáty; alkylethersulfáty, olefinsulfonáty; alkylxylensulfonáty; dialkylsulfosukcináty a sulfonáty esteru mastné kyseliny.

Výchozí suroviny které se sulfonují, jsou odborníkům v oboru dobře známé. Podle upřednostňovaného ztělesnění tohoto vynálezu je sulfonovatelnou výchozí surovinou přímý (lineární) alkylbenzen.

Bylo zjištěno, že předkládaný vynález je zvláště přínosný pro inhibici ukládání přehřátého a/nebo zuhelnatělého materiálu v nádobách sulfonační reakce, zvláště v reakčních nádobách pro techniku klesajícího filmu, používaných při výrobě aniontových povrchově aktivních látek. Takové reakční nádoby pracují na bázi tenkého filmu organického materiálu, stékajícího po vnitřním povrchu soustavy trubek za souběžného toku proudu plynného oxidu sírového/vzduchu vnitřkem těchto trubek. Oxid sírový je absorbován kapalinou a reaguje s ní za vzniku sulfonovaného produktu. Reakční teplo se odstraňuje chladivém, aplikovaným na povrch trubek. Uspořádání reaktorů může být buď trubkové, nebo prstencové.

V upřednostňovaném ztělesnění poskytuje předkládaný vynález nádobu pro sulfonační reakci typu klesajícího filmu, v níž povrchy, vystavené působení sulfonační reakční směsi, mají povlak, obsahující oxid manganičitý.

Kromě toho se povlečením sulfonačních reaktorů podle tohoto vynálezu získává v průběhu delšího časového období spojitého používání reaktoru přijatelné zbarvení produktu.

- 10 44 » 9 · 1 » · 4

Zde učiněné odkazy na povrchy reakční nádoby zahrnují veškeré takové části reakčního zařízení, které jsou zvlhčovány výchozími materiály, meziprodukty nebo produkty sulfonační reakce nebo jakoukoli směsí takových látek, nebo jsou vystaveny jejich výparům či vstupují jakýmkoli způsobem do styku s výše uvedenými látkami.

Vynález je nyní dále ozřejměn následujícími příklady, na něž se neomezuje.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

V Příkladu 1 byl použit sulfonační reaktor 120 nerezových trubek, typu klesajícího filmu, k sulfonování přímého alkylbenzenu za použití oxidu sírového.

Trubky reaktoru byly vyčištěny za použití normálních továrních postupů a endoskopicky testovány k ujištění se, že jsou vizuálně bez poskvrny čisté. Pokud to bylo nezbytné, byly přečištěny. Sulfonace pak probíhala běžným způsobem se standardní kapacitou nepřetržitě po 45 dní. Poté sledování barvy produktu ukázalo, že reaktor potřebuje vyčištění. Endoskopická vizuální prohlídka ukázala, že 22 ze 120 trubek bylo ucpaných nárůstem kontaminujícího materiálu.

Trubky byly vyčištěny normálními továrními postupy. Bylo provedeno endoskopické testování k ujištění se, že jsou vizuálně bez poskvrny” čisté. Pokud to bylo nezbytné, čištění bylo zopakováno.

Poté byla reakční nádoba ovlivněna působením zdroje manganistanu draselného. Trubky byly utěsněním (vodotěsně)

- 11 ·* ·· • ♦ · * • · · • · · • · ···· připraveny k přijetí impregnační tekutiny. Každá trubka byla naplněna 1% (hmotnost/hmotnost) vodným roztokem manganistanu draselného při teplotě 90°C až 100°C. Impregnační tekutina zůstala v trubkách po dobu jedné hodiny a poté byla odstraněna. Trubky byly proplachovány vodou, dokud nebyla odstraněna veškerá impregnační tekutina. Působení roztokem manganistanu draselného a následující proplachování bylo pro každou trubku opakováno třikrát.

Jakmile byla předběžná úprava dokončena, byl reaktor důkladně promyt za použití normálního továrního postupu a endoskopické testování bylo zopakováno.

Sulfonace probíhala normálním způsobem se standardní kapacitou nepřetržitě po 50 dní. Tehdy sledování barvy produktu ukázalo, že reaktor potřebuje vyčištění. Reaktor byl odstaven a vyčištěn obvyklým továrním postupem, bez dalšího ovlivňování manganem.

Poté byl reaktor opět uveden do chodu a pracoval normálním způsobem se standardní kapacitou nepřetržitě po 56 dní. Poté sledování barvy produktu ukázalo, že reaktor potřebuje vyčištění. Endoskopická vizuální prohlídka trubek před čištěním ukázala, že pouze 5 trubek bylo ucpáno kontaminujícím materiálem.

Výsledky ukazují, ve srovnání s neovlivněnou nádobou, významné snížení hladiny kontaminujícího materiálu během normálního průběhu v nádobě, předem upravené zdrojem manganu. To umožňuje používat sulfonační aparaturu po delší časové období mezi odstávkami k promytí.

Nadto bylo, ve srovnání s neovlivněnou nádobou, zaznamenáno zlepšení barvy produktu, sledované v průběhu výroby v předem upravené reaktorové nádobě.

·· 9 • 9 9 9 9 9	99 • 9 9 9	9 99 9	•9 99 9 9 9 9 9 9 9
9 9	9 9	9	9 9 9
9999 999	99	99 9	9* 9999

Příklad 2

Účinek předběžné úpravy zdrojem manganu byl zkoumán u nádoby sulfonačního reaktoru pracujícího s klesajícím filmem, která byla používána déle než deset let. Trubky byly vyčištěny horkou vodou a testovány video-endoskopem. Šest trubek pak bylo upraveno působením 1% (hmotnost/hmotnost) vodného roztoku manganistanu draselného a šest trubek bylo upraveno působením 2% (hmotnost/hmotnost) vodného roztoku manganistanu draselného.

Dvě z trubek upravovaných 2% (hmotnost/hmotnost) roztokem byly ovlivněny recirkulací roztoku manganistanu přes pumpu a tank (nádrž) z nerezové oceli při teplotě 83°C až 87°G po dobu jedné hodiny. Zbývající trubky byly naplněny roztokem manganistanu draselného při 90°C. Teplota roztoku poklesla v průběhu jednohodinového působení na 65°C. Všechny trubky pak byly následně promyty vodou.

Po úpravě bylo uskutečněno další endoskopické zkoumání k ujištění se, že upravované trubky byly čisté.

Reaktor byl pak používán obvyklým způsobem po dobu 4 měsíců, než bylo provedeno další čištění. Před čištěním byly trubky opětovně prozkoumány video-endoskopem, který odhalil, že trubky, které byly předem upraveny, byly čistší než trubky neupravené. Trubky upravené 2% (hmotn./hmotn.) roztokem manganistanu byly čisté po celé své délce.

Žádný jasný přínos nebyl u trubek, předem ovlivněných stálým tokem roztoku manganu při stálé teplotě, pozorován ve srovnání s použitím stojatého roztoku manganistanu při teplotě, která byla ponechána klesat.

Claims (16)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu v reakční nádobě, používané při sulfonačn reakci, vyznačující se tím, že se na povrchy reakční nádoby, vystavené působení směsi sulfonační reakce, působí impregnační tekutinou, obsahující zdroj manganu, tak, aby se na těchto površích vytvořil povlak, obsahující oxid manganičitý.
2. 2. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle nároku 1, vyznačující se tím, že se koncentrace zdroje manganu pohybuje od 0,1 do 10 % hmotnostních a lépe od 0,2 do 5 % hmotnostních impregnační tekutiny.
3. 3. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se t í m, že se jako impregnační tekutina použije vodný roztok vodou rozpustné sole manganu.
4. 4. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle kteréhokoli z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se jako zdroj manganu použije manganistá sůl, s výhodou manganistan draselný.
5. 5. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle nároku 4, vyznačující se t í m, že se jako impregnační tekutiny použije 0,5% až 3% (hmotnost/hmotnost) vodný roztok manganisté sole.
6. 6. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle kteréhokoli z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se působení impregnační tekutinou provádí při teplotě v rozmezí od 50°C do 100°C a lépe od 70°C do 100°C.

   - 14 «9 • 9 9 ·* · ·9 99 • 9 99 9 « « • 9 •999 999 • · · 9 9 9 *· 999 99 9999
7. 7. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle kteréhokoli z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se impregnační tekutina udržuje ve styku s povrchy vystavenými sulfonační reakci po dobu alespoň 10 minut, lépe alespoň 15 minut, ještě lépe alespoň 30 minut a nejlépe alespoň 60 minut.
8. 8. Způsob inhibice tvorby kontaminujícího materiálu podle kteréhokoli z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se na povrchy reakční nádoby použije nerezová ocel.
9. 9. Způsob inhibice tvorby. kontaminujícího materiálu podle kteréhokoli z předcházejících nároků, vyznačující se t I m, že se sulfonační reakce provádí v reaktoru metody klesajícího filmu.
10. 10. Reakční nádoba používaná v sulfonační reakci, vyznačuj I c I s e tím, že povrchy, vystavené sulfonační reakční směsi, jsou opatřeny povlakem, obsahujícím oxid manganičitý.
11. 11. Reakční nádoba podle nároku 10, vyznačující se t I m , že je určena pro metodu klesajícího filmu.
12. 12. Použití zdroje manganu k tvorbě povlaku s obsahem oxidu manganičitého na povrchu reakční nádoby, používané v sulfonační reakci.
13. 13. Způsob sulfonace, zahrnující ovlivnění sulfonovatelné výchozí suroviny zdrojem oxidu sírového, vyznačující se tím, že se provádí v reakční nádobě, jejíž povrchy, vystavené sulfonační reakční směsi, mají povlak s obsahem oxidu manganičitého.

    - 15 • ·· · • ·· • ♦ · • · • · ··· ·
14. 14. Způsob sulfonace podle nároku 13, vyznačující se t í m , že povlečené povrchy reakční nádoby jsou z nerezové oceli.
15. 15. Způsob sulfonace podle nároku 13 nebo 14, vyznačující se t í m , že se jako sulfonovateiná výchozí surovina použije prekursor aniontové povrchově aktivní látky sulfonátového nebo sulfátového typu.
16. 16. Způsob sulfonace podle nároku 15, vyznačující s e t í m , že se jako sulfonovateiná výchozí surovina použije přímý alkylbenzen.