CZ114499A3 - Licí tryska se středozadní diamantovou vnitřní geometrií a vícedílná licí tryska s proměnlivou účinností výpustných úhlů a způsob protékání tekutého kovu takovou tryskou - Google Patents

Description

Licí tryska se středozadní diamantovou vnitřní geometrií a vícedílná licí tryska s proměnlivou účinností výpustných úhlů a způsob protékání tekutého kovu takovou tryskou

Oblast techniky

Přihlašovaný vynález se týká licí nebo ponořené vtokové trysky a obzvláště se zaměřuje na licí nebo ponořenou trysku, která zdokonaluje průtokové vlastnosti související se zaváděním tekutého kovu do formy skrze licí trysku.

Dosavadní stav techniky ,

V pracovním procesu plynulého lití oceli (například plosek) mající například tloušťku od 50 mm do 60 mm a šířku od 975 mm do 1625 mm se často uplatňuje líci nebo ponořená vtoková tryska. Licí tryska obsahuje tekutý kov, který protéká do formy, a přivádí tento tekutý kov do formy ve stavu ponoření.

Licí tryska má obvykle podobu trubice s jediným vstupem na jednom konci a jedním nebo dvěma výstupy nacházejícími se na druhém konci nebo v jeho blízkosti. Vnitřní průměr licí trysky mezi vstupní oblastí a výstupní oblastí jednoduše vymezuje obvyklý, válcovitý, axiálně souměrný, trubkovitý úsek.

Rozměry výstupu liči trysky mají 25 až 40 mm v případě šířky a 150 mm až 250 mm, pokud jde o délku. Výstupní oblast trysky může mít jednoduše podobu otevřeného konce trubicovitého úseku. Tryska může také mít dva opačně nasměrované výstupní otvory v bočních stěnách trysky, zatímco konec trubice je uzavřen. Opačně nasměrované výstupní otvory odchylují proudy roztaveného kovu ve zdánlivých úhlech od 10° do 90° ve vztahu ke svislici.

Λ

Vstup trysky se připojuje ke zdroji tekutého kovu. Zdroj tekutého kovu v plynulém licím ί* postupu se nazývá mezipánev.

Licí tryska se používá pro tyto účely :

(1) k přemisťování tekutého kovu z mezipánve do formy bez vystavování tekutého kovu účinku okolního ovzduší;

• v · · * · • 0 · • « · '· · * 0 0 * ·· 00 ·· ·· • * * • · 0 ·♦* 0 0 «0 ·«

-2(2) ke stejnoměrnému rozvádění tekutého kovu ve formě tak, aby odebírání tepla a vytváření tuhnoucí slupky bylo rovnoměrné; a ¢3) k dodávání tekutého kovu do formy klidným a pravidelným způsobem bez nadměrného víření zejména vmenisku tak, aby bylo umožněno dobré mazání a aby bylo minimalizováno vznikání příčin vzniku povrchových poruch.

Průtokový poměr tekutého kovu od mezipánve do licí trysky se může ovládat několika způsoby. Mezi nejznámější způsoby ovládání takového průtokového poměru jsou tyto dva způsoby : (1) používání zátkové tyče a (2) používání smykového stavidlového uzávěru. V každém případě musí tryska jako sdružená součást odpovídat konstrukčnímu řešení zátkové tyče mezipánve nebo smykového stavidla mezipánve a vnitřní průměr licí trysky ve vstupní oblasti trysky je celkově válcovitý a může měnit svůj poloměr nebo se může zužovat.

S odvoláním na uvedené údaje dosahují trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky zmíněný první účel tehdy, jsou-li přiměřeně ponořeny v tekutém kovu ve formě a udržují svou fyzikální celistvost.

Trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky však plně nedosahují zmíněný druhý a třetí účel. Například obr. 19 a obr. 20 předvádějí typické konstrukční řešení licí známé trysky se dvěma otvory a uzavřeným koncem. Tato tryska provádí rozdělování výstupního proudu do dvou, opačně nasměrovaných výtokových proudů. Prvním problémem souvisejícím s tímto typem trysky je zrychlování proudění ve válcovitém vnitřku a vytváření silových výstupů, které nevyužívají celou plochu výstupních otvorů, která je k dispozici. Druhým problémem je kmitání proudu a nestálé vzorce proudění ve formě v důsledku náhlé změny směru vedení proudu v dolní oblasti trysky. Tyto problémy neumožňují jednotné rozvádění proudění ve formě způsobují nadměrné víření.

Obr. 20 předvádí alternativní konstrukční řešení rovněž známé licí trysky se dvěma otvory a zužujícím se koncem děliče proudu. Zužující se dělič usiluje o zdokonalení stálosti výstupního proudu. Avšak i toto konstrukční řešení má stejné nedostatky, jaké byly uvedeny v souvislosti s konstrukčním řešením podle obr. 18. V obou případech setrvačná síla tekutého kovu protékajícího vnitřním průměrem k oblasti výstupních otvorů může být natolik velká, že se proudění nemůže odklánět natolik, aby vyplnilo výstupní otvory bez oddělení proudu od vrchního ohraničení těchto otvorů. V tomto smyslu jsou výstupní proudy nestálé, způsobují kmitání a jsou vířivé.

» ♦ · * » ·· ···

-3Navíc se nepodařilo vytvořit zdánlivé úhly odchylování. Skutečné úhly odchylování jsou podstatné menší. K tomu přistupuje skutečnost, že profily proudění ve výstupních otvorech jsou vysoce nestejnoměrné v důsledku nízké průtokové rychlosti u horních Částí otvorů a vysoké průtokové rychlosti v blízkosti nižších částí otvorů. Tyto trysky vytvářejí poměrně velkou stojatou vlnu vmenisku nebo na povrchu roztavené oceli, která se pokrývá formovým tavidlem nebo práškem pro účely mazání. Tyto trysky dále způsobují kmitání ve stojaté Mně, v důsledku Čehož dochází poblíž jednoho konce formy ke střídavému stoupání a klesání menisku a poblíž druhého konce formy dochází ke střídavému klesání a stoupání menisku. Trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky rovněž vyvolávají přerušovaná povrchová víření. Všechny tyto účinky mají tendenci přimíchávat formové tavidlo do tělesa ocelové ploský a tím snižovat její kvalitu. Kmitání stojaté vlny způsobuje nestálý přenos tepla ve formě a v menisku nebo v jeho blízkostí. Tento účinek škodlivě ovlivňuje rovnoměrnost vytváření ocelové slupky, práškové mazání formy a způsobuje pnutí v mědi formy. Tak, jak se poměr lití zvyšuje, stávají se tyto účinky stále výraznějšími; a v důsledku to se objevuje nutnost omezování poměru lití, aby se mohla vyrábět ocel požadované kvality.

V souvislosti s odkazem na obr. 17 lze zjistit, že předvedená tryska 30 se podobá trysce, kterou popisuje Evropská patentová přihláška 0403808. Jak je v této oblastí techniky známo, protéká roztavená ocel zmezipánve přes stavěči uzávěr nebo zátkovou tyč do kruhového, vstupního trubkovitého úseku 30b. Tryska 30 obsahuje hlavní přechod 34 měnící svůj tvar od kruhu k obdélníku. Tato tryska dále obsahuje dělič 32 proudu ve tvaru ploché desky, který směruje dva proudy ve zdánlivých plus a mínus 90° úhlech ve vztahu ke svistící. Avšak v provozních podmínkách jsou tyto úhly odchýlení jen plus a mínus 45°. Navíc rychlost proudění ve výstupních otvorech 46 a 48 není stejná. V blízkostí pravé oddalovací boční stěny 34c přechodu 34 je rychlost proudění z otvoru 48 poměrně nízká, jak znázorňuje vektor 627. Maximální rychlost proudění z otvoru 48 se projevuje poblíž děliče 32 proudu, jak to znázorňuje vektor 622. Kvůli tření je rychlost proudění v bezprostřední blízkosti děliče 32 poněkud nižší, jak to znázorňuje vektor 621. Nestejnoměrné proudění z výstupního otvoru 46 způsobuje víření. Navíc proudění z otvorů 46 a 48 vykazuje nízkofrekvenční kmitání plus a mínus 20° s periodou od 20 do 60 sekund. Maximální rychlost proudění ve výstupním otvoru 46 je znázorněna vektorem 602, který odpovídá vektoru 622 nakreslenému na obr. 48. Vektor 602 kmitá mezi dvěma krájnostmi, kdy jedna z nich je znázorněna jako vektor 602a a je vedena • « 4 · · · ·

4 4 4 4 «

4··· «444 • · 4 4 4 4 4444 « ·»· 444 <444444 ♦ 4 <4 44 44 4 44 94

-4v úhlu 65° od svistíce a druhá je znázorněna jako vektor 602b a je vedena v úhlu 25° od svistíce.

Na obr. 17a je vidět, že proudy vy stupující z otvorů 46 a 48 mají tendenci udržovat 90° ve vzájemném vztahu, takže, je-li výstup z otvoru 46 znázorněn vektorem 602a, který se odchyluje v úhlu 65° od svistíce, je výstup z otvoru 48 znázorněn vektorem 622a, který se odchyluje v úhlu 25° od svistíce. Vjedné krajnosti kmitáni předvedeného na obr. 17a se meniskus Ml na levém konci formy 54 podstatně zvyšuje, zatímco meniskus M2 na pravém konci formy se zvyšuje jen mírně. Tento účinek jě na obr. 17a přehnaně zvýrazněn z důvodů jasnosti. Celkově platí, že nejnižší úroveň menisku se objevuje v blízkosti trysky 30. Při tícím poměru tří tun za minutu vykazuje meniskus obecně stojaté vlny s výškou od 18 do 30 mm. V krajnosti předvedeného kmitaní existuje cirkulováni Cl ve směru pohybu hodinových ručiček s větším rozsahem a malou hloubkou u levého konce formy a cirkulování C2 proti směru pohybu hodinových ručiček s menším rozsahem a velkou hloubkou u pravého konce formy.

Na obr. 17a a 17b je vidět, že vedle trysky 30 existuje vyboulená oblast B, ve které se šííka formy zvětšuje za účelem umístění trysky, jež má typickou tloušťku 19 mm své žáruvzdorné stěny. U krajnosti kmitání znázorněného na obr. 17a existuje silné povrchové proudění Fl zleva směrem vpravo do vyboulené oblasti před a za tryskou 30. Rovněž existuje slabé povrchové proudění F2 zprava směrem vlevo k vyboulené oblasti. Vedle pravé strany trysky 30 se v menisku ve vyboulené oblasti formy objevují přerušované víry V. Značně nestejnoměrné rozvádění rychlosti ve výstupních otvorech 46 a 48, velké stojaté vlny a povrchové víry mají celkově tendenci způsobovat strhávání tavícího prášku a formového tavidla s následným poklesem kvality lité oceli. Navíc vytváření ocelové slupky je nestálé a nerovnoměrné, mazání je negativně ovlivňováno a vytváří se pnutí v mědi formy v menisku nebo v jeho blízkosti. Všechny tyto účinkující vlivy se zesíleně projevují při vyšších poměrech lití. Takové trysky podle dosavadního stavu v této oblastí techniky vyžadují, aby se poměr lití snižoval.

S opětným odkazem na obr. 17 zjistíme, že dělič proudu může alternativně obsahovat tupý trojúhelníkový klín 32c, jehož vůdčí hrana má úhel 156° a jehož strany jsou vedeny v úhlech 12° od vodorovné přímky, jak je to předvedeno v první Německé patentové přihlášce DE 3709188, což vytváří zdánlivé úhly odchýleni plus a mínus 78°. Avšak skutečné úhly

44 ·4 ·

4 4 4

4 444 444

4 · • 4 4 4 4

-5• 4 « i 4 4 « • 4 44 • 4 4

44 4 odchýlení jsou znovu přibližné plus a mínus 45°; a tato tryska vykazuje tytéž nevýhody, jako tomu bylo v předcházejících případech.

Zaměri-Ii se pozornost na obr. 18, bude zjištěno, že tryska 30 se podobá trysce předvedené ve druhé Německé patentové přihlášce DE 4142447, v níž jsou zdánlivé úhly odchýlení vyjádřeny v rozsahu od 10° do 22°. Proud z přívodní trubice 30b vstupuje do hlavního přechodu 34, který má zdánlivé úhly odchýlení plus a mínus 20°, jež jsou vymezovány oddalujícími se bočními stěnami 34c a 34f a trojúhelníkovým děličem 32 proudu. V případě vynechání děliče 32 proudu je ekvipotencionál výsledného proudu v blízkosti výstupních otvorů 46 a 48 označen odkazovou značkou 50. Ekvipotencionál 50 má nulové zakřivení ve středové oblasti poblíž osy S trubice 30b a vykazuje maximální zakřivení na pravoúhlých průsečících s pravou a levou stranou 34c a 34f trysky. Vyboulení proudu ve středu vykazuje zanedbatelné odchýlení; a pouze proudění poblíž stran vykazuje odchýlení plus a mínus 20°. V případě nepřítomnosti děliče proudu by prostředky odchylováni v otvorech 46 a 48 byty menší než 1/4 a možná 1/5 nebo 20% zdánlivého odchýlení plus a mínus 20°.

Vezme-li se v úvahu nepatrné momentální tření stěny, pak odkazová značka 64a je kombinovaným vektorem a úsekem laminámího proudu představujícího proud v blízkosti levé strany 34f trysky a odkazová značka 66a označuje kombinovaný vektor a úsek laminámího proudění v blízkosti pravé strany 33c trysky. Počáteční bod a směr proudění odpovídá počátečnímu bodu a směru vektoru; a délka úseku laminámího proudění odpovídá délce vektoru. Úseky laminámího proudění 64a a 66a samozřejmě mizí do víření v tekutém kovu vytékajícího z trysky 30 do formy. V případě včlenění krátkého děliče 42 proudu bude tento dělič 32 proudu v podstatě účinkovat jako komolé těleso v dvourozměrném proudu. Vektory úseky laminámího proudění 64 a 66 v blízkosti tělesa mají vyšší rychlost než vektory - úseky laminámího prouděni 64a a 66a. Úseky laminámího proudění 64 a 66 samozřejmě mizí do nízkotlakého souputného proudu za děličem 32 proudu ve směru proudění. Tento nízkotlaký souputný proud obrací proudění v blízkosti děliče 32 směrem dolů. Nejnovější německá přihláška uvádí, že trojúhelníkový dělič 32 zaujímá pouze 21% délky hlavního přechodu 34. Toto nepostačuje k dosažení alespoň přiblížení ke zdánlivým odchýlením, která by vyžadovala podstatně delší trojúhelníkový dělič s odpoví dajícím prodloužením délky hlavního přechodu 34. Bez potřebného odchýleni proudu do stran má roztavený kov tendenci nořit se do formy. Toto zvyšuje amplitudu stojaté vlny, a to nikoli nárůstem výšky menisku, ale zesílením stlačování

4

-6• •00 00 ·· ·

0 · · · « • 0 0 0 0 0 0 • « 0 0 0 0 000

0 0 0 · · · • 0 00 0* >

menisku v té části vyboulení před a za tryskou, kde zní vycházející proud strhává tekutý proud z této Části vyboulení a vytváří nežádoucí tlaky.

Tryska podle dosavadního stavu v této oblasti techniky usilují o odchylování proudů na základě účinku pozitivních tlaku mezi proudy vytvářených děličem proudu.

V důsledku uplatňování různých nesmyslných nápadů při výrobě, v důsledku nedostatečného využívání zpomalování nebo rozptylování proudu před jeho dělením a v důsledku nízkofrekvenčního kmitání proudů vycházejících z výstupních otvoiů 46 a 48 nebude středový laminártií proud celkově narážet na bod trojúhelníkového děliče 32 proudu nakresleného na obr. 18. Namísto toho bod rozbíhání obecně leží ne jedné nebo druhé straně děliče 32. Jestliže se například bod rozbíhání nachází na levé straně děliče 32, pak se laminámí rozdělování proudu projevuje na pravé straně děliče 32. Rozdělovači „bublina“ zmenšuje úhlové odchylování proudu na pravé straně děliče 32 a vyvolává další víření proudu vystupujícího z otvoru 48.

Podstata vynálezu

V souladu s uvedenými údaji je cílem našeho vynálezu vyvinout licí trysku, která vylepší chování proudu související se zaváděním tekutého kovu do formy přes licí trysku.

Dalším cílem je vyvinutí licí trysky, vníž bude síla setrvačnosti tekutého kovu proudícího tryskou rozdělována a dokonaleji ovládána rozdělováním původního toku do oddělených a nezávislých proudů ve vnitřním vedení trysky v několikastupňovém procesu.

Následujícím cílem je vyvinout licí trysku, která výsledně ulehčí rozdělování proudu a tím omezí víření, zdokonalí rovnoměrnost výstupních proudů a zajistí požadovaný úhel odchylování nezávislých proudů.

Cílem tohoto vynálezu je také vyvinutí licí trysky mající schopnost rozptylování nebo zpomalování proudění tekutého kovů protékajícího touto tryskou s výsledným omezováním účinku síly setrvačnosti proudu tak, aby byla dosahována stálost proudů vystupujících z trysky.

Dalším cílem je vyvinutí licí trysky, ve které se bude odchylování proudu částečně dosahovat na základě podtlaků působících na vnější Části proudů a vyvolávaných zakřivenými, koncovými ohybovými úseky, což posílí stejnoměrnější rozložení rychlosti ve výstupních otvorech.

• · · · ·· ·· * • · · · · · • · · · · · • · ·«· · · · · · • · · · · · · •· ♦ · ·· ·

-7·· ·« ♦ ·«

Dalším cílem je vyvinutí Kcí trysky mající hlavní přechod z kruhového průřezu obsahujícího axiálně souměrný proud do podlouhlého průřezu s tloušťkou, která je menší než průměr kruhového průřezu, a šířkou, která je větší než průměr kruhového průřezu, kdy tento podlouhlý průřez obsahuje proud mající rovinnou souměrnost s celkově stejnoměrným rozložením rychlosti během průtoku přechodem při zanedbatelném tření stěny.

Ještě dalším cílem je vyvinutí licí trysky mající šestiboký průřez hlavního přechodu pro zvýšení účinnosti odchylování proudů v hlavním přechodu.

Ještě dalším cílem je vyvinutí licí trysky mající rozptyl mezí přívodní trubicí a výstupními otvory pro snižování rychlosti proudění u otvorů a omezování víření.

Ještě dalším cílem je vyvinutí licí trysky zajišťující rozptylování nebo zpomalování proudu v průřezu hlavního přechodu za účelem snižování rychlosti proudů vystupujících z otvorů a za účelem zdokonalování stálosti a stejnoměrnosti rychlosti laminámích proudů u výstupních otvorů.

Ještě dalším cílem je vyvinout licí trysku mající takový dělič proudu, který je opatřen zaoblenou náběhovou hranou umožňující změny bodu rozbíhání bez rozdělování proudu.

Ještě dalším cílem je vyvinout licí trysku, která bude účinněji využívat prostor, který je k dispozici ve vyboulené formě nebo ve formě ve tvaru koruny a který bude podporovat zdokonalený průtokový vzorec v této licí trysce.

Ještě dalším cílem je vyvinout licí trysku mající vnitrní vedení s vícefasetovanou vnitřní geometrií, která poskytuje větší plochu průřezu vnitřního vedení v blízkosti středové osy licí trysky než u okrajů.

Ještě dalším cílem je vyvinout licí trysku, která bude poskytovat široký rozsah využitelnosti provozních průtokových výkonů bez snižování úrovně průtokových charakteristik.

Ještě dalším cílem je vyvinutí Učí trysky s usměrňovači, které zajistí úměrnost toku rozdělovanou mezi vnější proudy a středový proud tak, aby se účinný výpustný úhel vnějších proudů vystupujících z horních výstupních otvorů měnil na základě průtokového výkonu licí trysky vypouštějící tekutý kov do formy.

Ještě dalším cílem je vyvinutí licí trysky s usměrňovači, které zajistí úměrnost toku rozdělovanou mezi vnější proudy a středový proud tak, aby se účinný výpustný úhel vnějších proudů vystupujících z vyšších výstupních otvorů zvětšoval v souvislosti se zvyšováním průtokového výkonu Hcí trysky vypouštějící tekutý kov do formy.

-8BBBB ·· * β » Β * «

ΒΒ ♦·

Byio zjištěno, Že uvedené a další dle přihlašovaného vynálezu se dosahují uplatňováním způsobu a zařízení pro vedení tekutého kovu lid tryskou, která obsahuje podlouhlé vnitřní vedení mající přinejmenším jeden vstupní otvor, přinejmenším jeden horní výstupní otvor a přinejmenším jeden dolní výstupní otvor. Usměrňovač se umisťuje v blízkosti horního výstupního otvoru tak, aby rozděloval tok tekutého kovu protékajíd vnitřním vedením do přinejmenším jednoho vnějšího proudu a středového proudu, přičemž vnější proud vytéká přes horní výstupní otvor a středový proud pokračuje za usměrňovač směrem k dolnímu výstupnímu otvoru. Usměrňovač je upraven pro oddělování úměrné části tekutého kovu rozdělovaného do vnějšího proudu a středového proudu tak, aby se účinný výpustný úhel vnějšího proudu vystupujícího z horního výstupního otvoru měnil na základě průtokového výkonu licí trysky vypouštějící tekutý kov do formy.

Účinný výpustný úhel výstupních proudů se výhodně zvětšuje vsouvislosd se zvyšováním průtokového výkonu.

V upřednostňovaném provedení se usměrňovače upravují tak, aby přibližně 15% až 45%, nejvýhodnčji 25% až 40%, celkového průtoku tekutého kovu v licí trysce bylo oddělováno do výstupních proudů a přibližně 55% až 85%, nejvýhodněji 60% až 65%, celkového objemu proudění tekutého kovu v trysce bylo oddělováno do středového proudu.

V upřednostňovaném provedení má teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů přibližně 0° až 25° a nejvýhodněji přibližně 7° až 10° směrem dolů od svislice.

Licí tryska může také mít středovou osu a přinejmenším jeden přívodní otvor a přinejmenším jeden výstupní otvor, přičemž vnitřní vedení licí trysky obsahuje zvětšenou část pro vytvoření většího průchodu s větší plochou průřezu poblíž středové osy než poblíž okrajů vnitřního vedení.

V upřednostňovaném provedení obsahuje zvětšená část přinejmenším dvě směrovací fasety, kdy každá z nich je vedena z bodu na rovině, která je v podstatě rovnoběžná se středovou osou a tuto středovou osu protíná, směrem k dolnímu okrají vnitřního vedení. V upřednostňovaném provedení tyto směrovací fasety mají horní okraj a středový okraj, přičemž přinejmenším dva z horních okrajů navazují na sebe tak, aby vytvořily vrcholek směřující celkově směrem k přívodnímu otvoru. Středový okraj každé směrovací fasety se výhodně nachází ve vzdálenější poloze od podélné vodorovné osy liči trysky než honu okraj směrovací fasety ve vodorovném průřezu.

Φ · · · φ φ φ · •1« ♦ ·· i · v· ♦

Φφφφ φφ φφ φ φ · φ φ · φ φ « φ · φφφ • Φ φφφ φ φ φ * φφφφ · · · φφ ·♦ ♦· 9

-9Bylo zjištěno, že uvedené a další cíle přihlašovaného vynálezu se dosahují uplatňováním způsobu a zařízení pro vedení tekutého kovu Ecí tryskou, která obsahuje podlouhlé vnitřní vedení mající vstupní otvor a přinejmenším dva výstupní otvory. První usměrňovač se umisťuje v blízkosti jednoho výstupního otvoru a druhý usměrňovač se umisťuje v blízkosti druhého výstupního otvoru.

Usměrňovače rozdělují tok tekutého kovu do dvou vnějších proudů, které jsou nasměrovány v podstatě opačně, a středového proudu, přičemž odchylují řečené dva vnější proudy v podstatě opačnými smety. Usměrňovač proudu umístěný za řečenými usměrňovači ve směru proudění rozděluje prostřední proud do dvou vnitřních proudů a spolupracuje s řečenými usměrňovači při odchylování těchto dvou vnitřních proudů v podstatě stejným směrem, jakým jsou odchylovány dva vnější proudy. Vnější proudy se výhodně opětně kombinují u přinejmenším jednoho z výstupních otvorů před nebo po výstupu proudů.

V upřednostňovaném provedení usměrňovače odchylují vnější proudy v úhlu odchýlení přibližně 20° až 90° od svislice. Je výhodné, když usměrňovače odchylují vnější proudy od vodorovné přímky v úhlu přibližně 30°.

V upřednostňovaném provedení usměrňovače odchylují dva vnitřní proudy ve směrech, které se odlišují od směru, v němž jsou odchylovány dva vnější směry. Je výhodné, když usměrňovače odchylují dva vnější proudy v úhlu přibližně 45° od svislice a odchylují dva vnitřní proudy v úhlu přibližně 30° od svislice.

Další znaky a cíle přihlašovaného vynálezu se stanou zřejmější po prostudování následujícího popisu vynálezu, který se odkazuje na připojená vyobrazení.

Přehled obrázků na výkrese

Na připojených vyobrazeních, která tvoří součást úplné patentové specifikace a která by měly být prostudovány v návaznosti na tuto specifikací, označují stejné odkazové značky podobné součásti na nákresech různých provedení, na nichž:

obr. 1 je axiální příčný řez první licí trysky z pohledu směrem dozadu vzatý podle přímky 1-1, která je nakreslena na obr. 2, kdy tato první licí tryska má šestiboký hlavní přechod rozšiřující se v malém úhlu za účelem rozptylování a mírné koncové ohnutí;

*· »Β

Β Β Β Β • Β Β Β » Β Β · Β Β

Β Β

Β« ΒΒ

-10BBBB ♦·

Β β · » « ·

Β · Β *

Β ♦ Β Β ·* Β· ·· ·

Β Β Β

Β ΒΒΒ Β Β Β Β Β Β • Β *

Β Β » obr. la je část příčného řezu z pohledu směrem dozadu upřednostňovaného děliče proudu majícího zaoblenou náběhovou hranu;

obr. lb je alternativní pohled na axiální příčný řez alternativního provedení Kcí trysky vzatý podle přímky lb - lb, která je nakreslena na obr. 2b, kdy tato alternativní licí tryska má hlavní přechod se zpomalovačem a rozptýlením a provádí odchylování výstupních proudů;

obr. 2 je axiální příčný řez při pohledu vpravo vzatý podle přímky 2 - 2, která je nakreslena na obr. 1;

obr. 2a je pohled na axiální příčný řez vzatý podle přímky 2a - 2a. která je nakreslena na obr. lb;

obr. 3 je příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině 3-3, která je nakreslena na obr. 1 a 2;

obr. 3a jé příčný řez vzatý v rovině 3a - 3a, která je nakreslena na obr. lb a 2a; obr. 4 je příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině 4 - 4, která je nakreslena na obr. 1 a 2;

obr.4a je příčný řez vzatý v rovině 4a - 4a, která je nakreslena na obr. lb a 2a;

obr. 5 je příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině S - 5, která je nakreslena na obr. 1 a 2;

obr. 5a je příčný řez vzatý v rovině 5a - 5a, která je nakreslena na obr, lb a 2a;

obr. 6 je příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině 6-6, která je nakreslena na obr. 1 a 2;

obr. 6a je alternativní příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině 6-6, která je nakreslena na obr. 1 a 2;

obr. 6b je příčný řez z pohledu směrem dolů vzatý v rovině 6 - 6, která je nakreslena na obr. 13 a 14 a na obr. 15 a 16;

obr. 6c je příčný řez vzatý v rovině 6a - 6a. která ie nakreslena na obr. lb a 2a;

obr. 7 je axiální příčný řez druhé licí trysky z pohledu dozadu, kdy tato druhá licí tryska má pravidelnou oblast přechodu z kruhového do obdélníkového tvaru, šestiboký hlavní přechod s rozptýlením rozšiřující se v malém úhlu a mírné koncové směrovací zakřivení;

obr. 8 je axiální příčný řez při pohledu vpravo na trysku nakreslenou na obr. 7;

-II··#· ·· « · * » · · • · · • · · · «« i* tt » ·· ·· * 9 · * · » · #··· 9 9 9 9

9 9999 9 ·9· 999

Λ 9 9 9 9 obr. 9 je axiální příčný řez třetí licí trysky z pohledu dozadu, kdy tato třetí Učí hýska má přechod z kruhového do čtvercového tvaru smírným rozptylováním, šestiboký hlavní přechod se stálou průtokovou oblastí rozšiřující se ve středním úhlu a mírné koncové směrovací zakřivení;

obr. 10 je axiální příčný řez při pohledu vpravo na trysku nakreslenou na obr. 9; obr, 11 je axiální příčný řez čtvrté licí trysky z pohledu dozadu, kdy tato čtvrtá licí tryska má přechody z kruhového a Čtvercového tvaru do obdélníkového tvaru s vysokým celkovým rozptylováním, šestiboký hlavní přechod se stálou průtokovou oblastí rozšiřující se ve velkém úhlu a nemá žádné koncové směrovací zakřivení;

ohr. 12 je axiální příčný řez při pohledu vpravo na trysku nakreslenou na obr. 11; obr. 13 je axiální příčný řez páté licí trysky z pohledu dozadu, kdý tato pátá Učí tryska se podobá trysce nakreslené na obr. 1, ale s tím rozdílem, že má obdélníkový hlavní přechod; obr. 14 je axiální příčný řez při pohledu vpravo na trysku nakreslenou na obr. 13; obr. 15 je axiální příčný řez šesté trysky z pohledu dozadu, kdy toto šestá licí tryska má obdélníkový hlavní přechod s rozptylováním rozšiřující se v malém úhlu, menší zpomalování proudění v hlavním přechodu a velké koncové směrovací zakřiveni;

obr. 16 je axiální příčný řez při pohledu vpravo na trysku nakreslenou na obr. 15; obr. 17 je axiální příčný řez trysky podle dosavadního stavu v teto oblasti techniky vzatý z pohledu dozadu;

obr. 17a je příčný řez z pohledu dozadu předvádějící vzorce průtoku ve formě, které jsou vytvářeny činností trysky nakreslené na obr. 17;

obr. 18 je axiální příčný řez další trysky podle dosavadního stavu v této oblasti technik}’ vzatý z pohledu dozadu;

obr. 19 je axiální příčný řez další trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky vzatý z pohledu dozadu;

obr. 20 je částečný bokorys trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky nakreslené na obr. 19;

obr. 21 je axiální příčný řez další trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky; obr. 22 je půdorys další trysky podle dosavadního stavu v této oblasti techniky vzatý z pohledu šipek 22;

-12····* ·* · * · · · ♦ · • · * ft * · « • · flflfl φ «··· • · · · · · «* fl · flfl · obr. 23 je axiální příčný řez alternativního provedení licí trysky podle přihlašovaného vynálezu;

obr. 24 předvádí příčný řez obr. 23 vzatý podle přímky A- A nakreslené na obr. 23; obr. 25 předvádí příčny řez obr. 23 vzatý podle přímky Β -B nakreslené na obr. 23; obr. 26 předvádí částečný axiální bokorys licí trysky podle obr. 23;

obr. 27 předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 23 z pohledu bokorysu; obr. 28 předvádí axiální příčný řez alternativního provedení licí trysky podle tohoto vynálezu;

obr. 29 předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 28 z pohledu bokorysu; obr. 30 předvádí axiální příčný řez alternativního provedení licí trysky podle tohoto vynálezu;

obr. 3ÓA předvádípříčný řez obr. 30 vzatý podle přímky A - A nakreslené na obr. 30; obr. 30B předvádí příčný řez obr. 30 vzatý podle přímky Β - B nakreslené na obr. 30; obr. 30C předvádí příčný řez obr. 30 vzatý podle přímky C - C nakreslené na obr. 30; obr. 30D předvádí příčný řez obr. 30 vzatý podle přímky Ď - D nakreslené na obr. 30; obr. 30EE je částečný půdorys výstupního otvoru licí trysky podle obr. 30 z pohledu

Šipky EE nakreslené na obr. 30;

obr. 31 předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 30 z pohledu bokorysu; obr. 32 předvádí axiální příčný řez alternativního provedení licí trysky podle tohoto vynálezu;

obr. 32A předvádí příčný řez obr. 32 vzatý podle přímky A- A nakreslené iia obr. 32; obr. 32B předvádí příčný řez obr. 32 vzatý podle přímky B - B nakreslené na obr. 32; obr. 32C předvádí příčný řez obr. 32 vzatý podle přímky C - C nakreslené na obr. 32; obr. 32D předvádí příčný řez obr. 32 vzatý podle přímky D - D nakreslené na obr. 32; obr, 32E předvádí příčný řez obr. 32 vzatý podle přímky E -E nakreslené na obr. 32; obr. 33 předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 32 z pohledu bokoiysu; obr. 34A předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 32 a znázorňuje účinné výpustné úhly výstupních proudů při nízkém průtokovém výkonu;

obr. 34B předvádí axiální příčný řez licí trysky podle obr. 32 a znázorňuje účinné výpustné úhly výstupních proudů při středním průtokovém výkonu;

···· ·· • · · *·· · · · · • * · * · · · · · · · • · ·« ······ ··* ·»· ··«»»· · * • · · ·· « ·· ·«

-13obr. 34C předvádí axiální příčný řez licí hysky podle obr. 32 a znázorňuje účinné výpustné úhly výstupních proudů při vysokém průtokovém výkonu;

obr. 35 předvádí axiální příčný řez alternativního provedení Hcí trysky podle tohoto vynálezu;

obr. 35A předvádí příčný řez obr. 35 vzatý podle přímky A - A nakreslené na obr. 35; obr. 35B předvádí příčný řez obr. 35 vzatý podle přímky B - B nakreslené na obr. 35; obr. 35C předvádí příčný řez obr. 35 vzatý podle přímky C - C nakreslené na obr. 35; obr. 35D předvádí příčný řez obr. 35 vzatý podle přímky D - D nakreslené na obr. 35; obr. 35E předvádí příčný řez obr. 325vzatý podle přímky E - E nakreslené na obr. 35; obr. 35QQ je částečný bokorys horního výstupního otvoru licí trysky podle obr. 35 z pohledu šipky QQ;

obr. 35RR je částečný bokoiys dolního výstupního otvoru licí trysky podle obr. 35 z pohledu šipky RR;

obr. 36 předvádí axiální příčný řez tící trysky podle obr. 35 z pohledu bokoiysu.

Příklady provedení vynálezu

S odkazem na obr. lb a 2a lze uvést, že licí tryska se obecně označuje odkazovou značkou 30. Horní konec trysky obsahuje přívodní vstup 30a do trysky, který končí v kruhové trubici nebo vnitřním vedení 30b, jež pokračuje směrem dolů tak, jak je to předvedeno na obr. lb a 2a. Osa trubicového úseku 30b se považuje za osu S trysky. Trubicový úsek 30b končí v rovině 3a - 3a, která, jak může být vidět na obr. 3a, má v příčném řezu tvar kruhu. Následně proud vstupuje do hlavního přechodu, který je obecně označován odkazovou značkou 34 a má výhodně čtyři stěny 34a až 34d. Boční stěny 34a a 34b se vzájemně rozšiřují v určitém úhlu od svistíce. Čelní stěny 34c a 34d se spojují s bočními stěnami 34a a 34b. Zkušení odborníci v této oblasti techniky by si měli uvědomit, že přechodovou oblastí 34 může být jakákoli oblast mající v příčném řezu tvar s rovinnou souměrností a nemusí být tvarově omezena ve smyslu počtu stěn (čtyř nebo šesti stěn) nebo ploch průřezů, které jsou zde popisovány právě v souvislosti směněním přechodové oblasti 34 z obecně kruhové oblasti průřezu do obecně podlouhlé oblasti průřezu mající rovinnou souměrnost, jak je to vidět na obr. 3a, 4a, 5a, 6c.

··«*«« ·> « ft* ·· • · · ··· « a · · · · ···· ·«·* «· · · · «···»» ·»« ··« *««·*·· · · «« *· ·· · ·· «·

-14V případě kuželovitého, dvourozměrného difuzéru je obvyklé omezování úhlu Špičky kuželu na přibližně 8°, aby se předcházelo nežádoucím ztrátám tlaku v důsledku vznikajícího rozdělování proudu. Obdobně v případě jednorozměrného obdélníkového difuzéru, v němž je jedna dvojice stěn rovnoběžná, by se měla druhá proti sobe postavených stěn rozšiřovat v úhlu, který není větší než 16°, tj. plus 8° od osy, pokud jde o jednu stěnu, a mínus 8° od osy, pokud jde o opačnou stěnu. Například v rozptylovacím hlavním přechodu 34 nakresleném na obr. lb 2,56° střední hodnoty sbíhavosti předních stěn a 5,2° rožbíhavosti bočních stěn poskytují ekvivalent jednorozměrné rožbíhavosti bočních stěn 10,4 - 4,3 “ 5,1° (přibližně), což je méně než 8° limit.

Obr. 4a, 5a a 6c jsou příčné řezy vzaté podle příslušných rovin 4a - 4a, 5a - 5a a 6c - 6c nakreslených na obr. lb a 2a a příslušně seřazených pod rovinou 3a - 3a. Obr. 4a předvádí čtyři vystupující rohy s velkým poloměrem, obr. 5a předvádí čtyři vystupující rohy se středně velkým poloměrem a obr. 6c předvádí čtyři vystupující rohy s malým poloměrem.

Dělič 32 proudu je umístěn pod přechodem a tím vytváří dvě osy 35 a 37. Úhel špičky děliče proudu v podstatě odpovídá úhlu rozšiřování výstupních stěn 38 a 39.

Plocha roviny 3a -3a je větší než plocha příčného řezu obou výstupů 35 a 37 vedených I v určitém úhlu; a proud vytékající z výstupů 35 a 37 má nižší rychlost než proud v kruhovém trubicovém úseku 30b. Toto snížení střední hodnoty rychlosti proudu omezuje víření vznikající v tekutém kovu vytékajícím z trysky do formy.

Celkové odchýlení je součtem toho, co je vytvořeno v hlavním přechodu 34, a toho, co vzniká rozšiřováním výstupních stěn 38 a 39. Bylo zjištěno, že celkový úhel odchýlení přibližně 30° je téměř optimální pro plynulé lití tenkých plosek majících šířky v rozsahu od 975 mm do 1625 mm nebo od 38 do 64 palců a tloušťky v rozsahu od 50 mm do 60 mm. Optimální úhel odchýlení závisí na šířce plosky a do určité míry na délce, šířce a hloubce vyboulení B formy. Takové vyboulení může typicky mít délku od 800 mm do 1100 mm, Šířku od 150 mm do 200 mm hloubku od 700 mm do 800 mm.

Na obr. 1 a 2 je předvedena alternativní hcí tryska, která je obecně označována odkazovou značkou 30. Horní konec trysky obsahuje přívodní vstup 30a trysky, kteiý končí v kruhové trubici 30b, jež má vnitrní průměr 76 mm a pokračuje směrem dolů tak, jak je to předvedeno na obr. 1 a 2. Osa trubicového úseku 30b se považuje za osu S trysky. Trubicový úsek 30b končí u roviny 3 -3, která, jak je možno vidět na obr. 3, má v příčném řezu tvar

4 44

4 4

4

-154 a

4« 4 4 kruhu, jehož plocha je 4536 mm². Následně proud vstupuje do hlavního přechodu, který je obecně označován odkazovou značkou 34 a má výhodně šest stěn 34a až 34f. Boční stěny 34c a 34f se vzájemně rozbíhají v určitém úhlu, kterým je výhodně úhel 10°, od svislice. Čelní stěny 34d a 34e se umisťují v malých úhlech ve vzájemném vztahu tak jako zadní stěny 34a a 34b. Toto bude vysvětleno podrobněji v následujícím textu. Přední stěny 34d a 34e se sbíhají se zadními stěnami 34a a 34b v úhlu majícím střední hodnotu zhruba 3,8° od svislice.

V případě kuželovitého, dvourozměrného difuzéru je obvyklé omezování úhlu špičky kuželu na přibližně 8°, aby se předcházelo nežádoucím ztrátám tlaku v důsledku vznikajícího rozdělování proudu. Obdobně v případě jednorozměrného obdélníkového difuzéru, v němž je jedna dvojice stěn rovnoběžná, by se měla druhá proti sobě postavených stěn odchylovat v úhlu, který není větší než 16°, tj. plus 8° od osy, pokud jde o jednu stěnu, a mínus 8° od osy, pokud jde o opačnou stěnu. V rozptylovacím hlavním přechodu 34 nakresleném na obr. lb 3,8° střední hodnoty sbíhavosti předních stěn a zadních stěn poskytují ekvivalent jednorozměrné rozbíhavosti bočních stěn 10 - 3, 8 = 6,2° (přibližně), což je méně než 8° limit.

Obr. 4, 5 a 6 jsou příčné řezy, jež jsou vzaty podle příslušných rovin 4 - 4, 5-5 a 6-6 nakreslených na obr. 1 a 2, kdy tyto roviny jsou příslušně seřazeny ve vzdálenostech 100 mm, 200 mm a 351,6 mm pod rovinou 3 -3. Sevřený úhel mezi předními stěnami 34e a 34d je o něco menší než 180°, což je obdobou sevřeného úhlu mezi zadními stěnami 34aa 34b. Obr. 4 předvádí čtyři vystupující rohy s velkým poloměrem, obr. 5 předvádí čtyři vystupující rohy se středně velkým poloměrem a obr. 6 předvádí čtyři vystupující rohy s malým poloměrem. Na protínání zadních stěn 34a a 34b se může vytvořit zaoblení nebo poloměr, což stejně tak platí i pro protínáni předních stěn 34d a 34e. Délka průtokového průchodu je 111,3 mm v případě obr. 4, 146,5 mm v případě obr. 5 a 200 mm v případě obr. 6.

Na obr. 6a je vidět, že tvar příčného řezu v rovině 6-6 může alternativně mít čtyři vystupující rohy, jejichž poloměr se v podstatě rovná nule. Přední stěny 34e a 34d a zadní stěny 34a a 34b směřují podle jejich linií protínám 17,6 mm dolů pod rovinu 6 - 6 ke hrotu 32a děliče 32 proudu. Tím se vytvářejí dva výstupy 35 a 37, které jsou vedeny v plus a mínus 10° úhlech ve vztahu ke svislici. Vezme-li se v úvahu to, že přechod 34 má ostré vystupující rohy v rovině 6-6, jak je to předvedeno na obr. 6a, pak budou výstupy vedené v určitých úhlech obdélníkové, budou mít šikmou délku 101,5 mm a šířku 28,4 mm a získají celkovou plochu průřezu 5776 mm².

• · · * ·· *·* · · · ···· • ♦ · ···· · · · · • · ♦ · · ······ ··· · 9· ···*··· · · • · · · · · · ·· · ·

-16Poměr plochy v rovině 3-3 k ploše dvou výstupů 35 a 37 vedených v určitých úhlech je 7t/4 = 0,785; a proud vytékající z výstupů 35 a 37 má 78,5% rychlosti, která existuje v kruhovém trubicovém úseku 30b. Toto omezení střední hodnoty rychlosti proudění snižuje výskyt víření tekutého kovu vytékajícího z trysky do formy. Proud vytékající z výstupů 35 a 37 vstupuje do příslušných zakřivených, obdélníkových, trubicových úseků 38 a 40. V následujícím textu bude předvedeno, že se tok v hlavním přechodu 34 vpodstatě rozděluje na dva proudy s vyššími průtokovými rychlostmi u bočních stěn 34c a 34f a s nižšími průtokovými rychlostmi u osy. Toto v sobě zahrnuje vybočování proudu v hlavním přechodu 34 do dvou opačných směrů, které se blíží plus a mínus 10°. Zakřivené, obdélníkové trubice 38 a 40 odchylují proudu o další úhly 20°. Zakřivené úseky končí u linií 39 a 41. Ve směru proudění jsou umístěny přímé, obdélníkové, trubicové úseky 42 a 44, které téměř vyrovnávají rozložení rychlosti přicházející ze zakřivených úseků 38 a 40. Otvory 46 a 48 plní funkci výstupů z příslušných přímých úseků 42 a 44. Je potřebné, aby vnitřní stěny 38a a 40a příslušných zakřivených úseků 38 a 40 měly přiměřený poloměr zakřivení, a to výhodně ne méně než polovinu poloměru vnějších stěn 38b a 40b. Vnitřní stěny 38a a 40a mohou mít poloměr 100 mm; a vnější stěny 38b a 40b by mohly mít poloměr 201,5 mm. Stěny 38b a 40b jsou vymezeny děličem 32 proudu, který má ostrou náběhovou hranu se sevřeným úhlem 20°. Dělič 32 rovněž vymezuje stěny 42b a 44b přímých obdélníkových úseků 42 a 44.

Bude pochopitelné, že v blízkosti vnitřních stěn 38a a 40a existuje nízký tlak a tím i vysoká rychlost, zatímco v blízkosti vnějších stěn 38b a 40b existuje vysoký tlak a tím nízká rychlost. Mělo by se vzít v úvahu, že tento rychlostní profil v zakřivených úsecích 38 a 40 je opakem rychlostního profilu trysek podle dosavadního stavu v této oblasti techniky, které jsou nakresleny na obr. 17 a 18. Přímé úseky 42 a 44 umožňují vysokorychlostní a nízkotlaké proudění v blízkosti vnitřních stěn 38a a 40a zakřivených úseků 38 a 40 v přiměřeném rozsahu vzdálenosti podél stěn 42a a 44a, kde se toto proudění rozptyluje za účelem snižování rychlosti a zvyšování tlaku.

Celkové odchýlení je plus a mínus 30°, přičemž 10° odchýlení se vytváří v hlavním přechodu 34 a dalších 20° vytvářejí zakřivené trubicové úseky 38 a 40. Bylo zjištěno, že tento úhel je téměř optimální pro plynulé lití tenkých plosek majících šířky v rozsahu od 975 mm do 1625 mm nebo od 38 do 64 palců a tloušťky v rozsahu od 50 mm do 60 mm. Optimální úhel odchýlení závisí na šířce plosky á do určité míry na délce, šířce a hloubce vyboulení B formy.

4 4 4

-17Takové vyboulení může typicky mít délku od 800 mm do 1100 mm, šířku od 150 mm do 200 mm hloubku od 700 mm do 800 mm. Samozřejmě bude pochopitelné, Že tak jako tvar průřezu v rovině 6-6 předvedený na obr. 6 nebudou tvaiy průřezů trubicových úseků 38, 40, 42 a 44 nadále dokonale obdélníkové, ale půjde o obecnou podobnost s obdélníkovými tvary; Dále bude oceněno, že boční stěny 34c a 34f mohou mít v podstatě tvar oblouků bez přímých částí, jak je to předvedeno na obr. 6. Protínání zadních stěn 34a a 34b je předvedeno jako velmi ostré a vedené podél Unie, aby se zlepšila znázoiňovačí srozumitelnost vyobrazení. Na obr. 2 je vidět, že odkazové značky 340b a 340d představují protínání boční stěny 34c s příslušnou přední stěnou 34b a zadní stěnou 344, čímž se vytvářejí čtvercové vystupující rohy tak, jak je to předvedeno na obr. 6a. Avšak v důsledku zaoblení čtyř vystupujících rohů nad rovinou 6-6 proti směru proudění řečené linie 340b a 340d zmizí. Zadní stěny 34a a 34b jsou opačně prohnuty ve vztahu k sobě, přičemž prohnutí v rovině 3-3 je nulové a v rovině 6-6 je téměř největší. Přední stěny 34d a 34 jsou prohnuty podobně. Stěny 38a a 42a mohou být považovány za nálevkovitá rozšíření odpovídajících bočních stěn 34f a 34c zmiňovaného hlavního přechodu 34.

Provede-li se nyní odkaz na obr. la, bude možno popsat dělič 32 proudu, který je nakreslen ve zvětšeném měřítku a který má zaoblenou náběhovou hranu. Poloměr zakřivených stěn 38b a 40b je zmenšen o 5 mm například z 201,5 mm na 196,5 mm. Toto vytváří například tloušťku větší než 10 mm, která umožňuje zhotovení zaoblené náběhové hrany s takovým poloměrem zakřivení, jenž postačuje pro umístění požadovaného rozsahu bodů rozbíhání bez vytváření laminámího rozdělování. Hrot 32b děliče 32 může mít tvar části elipsy s úsekem svislé hlavní osy. Hrot 32b má obrys tvaru křídla jako je například NAC A 0024 symetrický úsek křídla před 30% polohou pásu nosníku s maximální tloušťkou. Na základě toho může být šířka výstupů 35 a 37 zvětšena o 1,5 mm na 29,9 mm, čímž bude udržovat plocha výstupu 5776 mm².

Na obr. 7 a 8 je vidět, že hómí část kruhového trubicového úseku 30b tiyšky je na těchto vyobrazeních vynechán. V rovině 3-3 je tvar průřezu kruhový. Rovina 16 - 16 se nachází 50 mm pod rovinou 3 - 3. Průřez je obdélníkový má délku 76 mm a šířku 59,7 mm, takže celková plocha je znovu 4536 mm². Přechod 52 s tvarovou změnou průřezu z kruhu na obdélník mezi rovinami 3-3 a 16 -16 může být poměrně krátký, protože se neprojevuje Žádné rozptylování. Přechod 52 je připojen k 25 mm vysoké, obdélníkové trubici 53, která končí ··· 0 ·0

000 «» · 0 · ·

000 »000 0000

00« 9 0000 « 000 ·00

0000000 0 0

0* 00 * 00 00

-18v rovině 17 - 17 proto, aby stabilizovala proud z přechodu 52 před jeho vstupem do rozptylujícího hlavního přechodu 34, jenž je nyní zcela obdélníkový. Hlavní přechod 34 má mezi rovinami 17 - 17 a 6-6 opět výšku 351,6 mm, přičemž tvar průřezu v rovině 6-6 má podobu přesného šestiúhelníka, jaký je předveden na obr. 6a. Boční stěny 34c a 34f se rozšiřují v úhlu 10° od svislice a přední stěny a zadní stěny se přibližují v úhlu, který má v tomto případě střední hodnotu přibližně 2,6° od svislice. Ekvivalent úhlu stěny jednorozměrného difuzéru je nyní 10° - 2,6° = 7,4° (přibližně), což je stále méně než všeobecně používané maximum 8°. Existuje-li takový záměr, může se obdélníkový trubicový úsek 54 vynechat a v takovém případe se přechod 52 přímo připojuje k hlavnímu přechodu 34. V rovině 6-6 je délka znovu 200 mm a šířka navazujících stěn 34c a 34f opět 28,4 mm. U středové osy trysky je šířka poněkud větší. Tvary průřezů v rovinách 4-4 a 5-5 se podobají tvarům předvedeným na obr. 4 á 5 s výjimkou toho, že čtyři vystupující rohy jsou ostré namísto zaoblených rohů. Zádní stěny 34a a 34b a přední stěny 34d a 34e se protínají podél linií, které se setkávají s hrotem 32a děliče 32 v bodu nacházejícím se 17,6 mm pod rovinou 6-6. Úhlové obdélníkové výstupy 35 a 37 znovu mají šikmou délku 101,5 mm a šířku 28,4 mm, což poskytuje celkovou výstupní plochu 5776 mm². Ohýbání přední stěny 34b a zadní stehy 34d je jasně vidět na obr. 8.

Stejně jako na obr. 1 a 2 je i na obr. 7 a 8 vidět, že proudy z výstupů 35 a 37 přechodu 34 procházejí příslušnými obdélníkovými směrovacími úseky 38 a 40, v nichž sě příslušné proudy odchylují o dalších 20° ve vztahu ke svislici, a pokračují skrze příslušné, přímé, obdélníkové, vyrovnávací úseky 42 a 44. Proudy z úseků 42 a 44 mají opět celkové odchýlení plus a mínus 30° od svislice. Náběhová hrana děliče 32 proudu má také sevřený úhel 20°. Znovu je výhodné, má-li dělič 32 proudu zaoblenou náběhovou hranu a hrot (32b), který má obrys části elipsy nebo křídla, jak je to nakresleno na obr. Ia.

S odkazem na obr. 9 a 10 bude zjištěno, že tněži rovinami 3 - 3 a 19 - 19 se nachází přechod 56 s rozptýlením měnící tvar svého průřezu z podoby kruhu do podoby čtverce. Plocha roviny 19 - 19 je 76² = 5776 mm². Vzdálenost mezi rovinami 3-3 a 19 -19 ie 75 mm; což je ekvivalent kuželovitého difuzéru, v němž stěny tvoří úhel 3,4° ve vztahu k óde a celkový sevřený úhel mezi stěnami je 7°. Boční stěny 30c a 30f přechodu 34 se rozšiřují v úhlu 20° od svislice, zatímco zadní stěny 34a a 34b a přední stěny 34d a 34c se sbíhají takovým způsobem, aby vytvořily dvojici obdélníkových výstupních otvorů 35 a 37, které jsou vedeny v 20° úhlech ve vztahu ke svislici. Rovina 20 - 20 leží 156,6 mm pod rovinou 19-19. V této rovině existuje

9999 9* • 9

9 99 99 * 9 9 9 9 9 9 «

999 9999 999»

9 9 9 9 9 9999 9 999 999

9999999 9 9

9999 ·9 · 9999

-19mczi stěnami 34c a 34f vzdálenost 190 mm. Unie protínání zadních stěn 34a a 34b a předních stěn 34d a 34e měří 34,6 v úseku od roviny 20 - 20 směrem dolů k hrotu 32a děliče 32. Dva obdélníkové výstupní otvory 35 a 37 vedené v řečeném úhlu mají šikmou délku 101,1 mm a šířku 28,6 mm, což poskytuje výstupní plochu 5776 mm², která je stejně velká jako plocha vstupu do přechodu v rovině 19 -19. V přechodu 34 neexistuje žádné čisté rozptylování. U výstupů 35 a 37 se nacházejí obdélníkové směrovací úseky 38 a 40, které v tomto případě odchylují každý z proudů pouze o dalších 10°. NáběŽná hrana děliče 32 proudu má sevřený úhel 40°. Po směrovacích úsecích 38 a 40 následují příslušné přímé obdélníkové úseky 42 a 44. Vnitřní stěny 38a a 40a úseků 38 a 40 mohou opět mít poloměr 100 mm, což je téměř polovina 201,1 mm poloměru vnějších stěn 38b a 40b. Celkové odchýlení je znovu plus a mínus 30°. Dělič 32 proudu výhodně obsahuje zaoblenou náběhovou hranu a hrot (32b) mající takový obtys, který se podobá Části elipsy nebo křídla v důsledku zkrácení poloměrů stěn 38b a 40b a který, je-li to žádoucí, odpovídajícím způsobem zvětšuje šířku výstupů 35 a 37.

S odkazem na obr. 11 a 12 lze uvést, že průřez v rovině 3 - 3 je opět kruhový a v rovině 19 - 19 je tvar průřezu čtvercový. Mezi rovinami 3-3 a 19 - 19 se nachází přechod 56 s rozptýlením, který mění tvar svého průřezu z kruhu na čtverec. Oddělování v difuzéru 56 je opět zbytečné v důsledku vytvoření 75 mm vzdálenosti mezi rovinami 3-3 a 19 - 19. Plocha roviny 19 - 19 je znovu 76² = 5776 mm². Mezi rovinou 19 - 19 a rovinou 21 - 21 se nachází jednorozměrný diťuzér 58 měnící tvar svého průřezu ze čtverce na obdélník. V rovině 21 - 21 je délka (4/π)76 = 96,8 mm a šířka je 76 mm, což poskytuje plochu 7354 mm². Výška difuzéru 58 je také 75 mm, přičemž jeho boční stěny se rozšiřují v úhlech 7,5° od svislice. V hlavním přechodu 34 se nyní každá z bočních stěn 34c a 34f rozšiřuje v úhlu 30° od svislice. Aby nedocházelo k rozdělování proudu při existenci takových velkých úhlů, přechod 32 zajišťuje výhodný tlakový gradient, neboť plocha průřezu výstupních otvorů 35a 37 je menší než plocha průřezu v rovině 21 - 21. V rovině 22 - 22, která leží 68,7 mm pod rovinou 21 - 21, existuje mezi stěnami 34c a 34f vzdálenost 175 mm. Výstupní otvory 35 a 37, které jsou vedeny v určitém úhlu, mají šikmou délku 101,0 mm a šířku 28,6 mm, přičemž plocha vystupuje 5776 mm². Linie protínání zadních stěn 34a, 34b a předních stěn 34d, 34e prochází 50,5 mm od roviny 22 - 22 směrem dolů ke hrotu 32a děliče 32. Na výstupy 35 a 37 příslušně navazují dva přímé obdélníkové úseky 42 a 44. Úseky 42 a 44 jsou výhodně podlouhlé, aby obnovovaly vychyíované proudění po ztrátách v přechodu 34. V tomto případě neexistují žádné směrovací

44 · 4 4 · · 4

4 4 · · · • ·

4 4 4

-20•444 44 • 4 4

4 4

4 · • 4 4 ·

44

4« * ··

4 4 4

4 4444 4

4 4

4 úseky 38 a 40, přičemž úhly vychylování jsou opět plus a mínus 30°, tedy jsou stejné jako úhly vytvářené hlavním přechodem 34. Dělič 32 proudu má tvar trojúhelníkového klínu, jehož náběhová hrana má sevřený úhel 60°. Je výhodné, když dělič 32 má zaoblenou náběhovou hranu a hrot (32b), který má obrys podobající se části elipsy nebo křídla, takže stěny 42a a 42b vedou vnějším směrem a zvětšují dálku základny děliče 32.. Nárůst tlaku v diíúzéru 58 je při zanedbatelném tření stejný jako pokles tlaku, který se projevuje v hlavním přechodu 34. Zvětšením šířky výstupů 35 a 37 se může rychlost dále snižovat při stálém dosahování výhodného tlakového gradientu v přechodu 34·

Na obr. 11 je nakreslena odkazová značka 52, která představuje ekvipotencionál proudu v blízkosti výstupů 35 a 37 hlavního přechodu 34. Je vidět, že ekvipotencionál 52 směřuje kolmo ke stěnám 34c a 34f a v blízkosti těchto stěn existuje nulové zakřivení. Čím více se ekvipotencionál přibližuje ke středu přechodu 34, tím více se zakřivení zvětšuje až k maximální hodnotě zakřivení ve středu přechodu 34, kdy tento střed odpovídá ose S. V tomto smyslu zajišťuje šestiúhelníkový průřez přechodu směrování proudů ve vlastním přechodu 34. Existuje přesvědčení, že střední hodnota účinností odchylování šestiúhelníkového hlavního přechodu je větší než 2/3 a možná 3/4 nebo 75% skutečného odchylování prováděného bočními stěnami.

S odkazem na obr. 1 a 2, jakož i 7 a 8 lze uvést, že 2, 5° ztráta z 10“ ve hlavním přechodu se téměř úplně vyrovnává v zakřivených směrovacích úsecích a přímých úsecích. V případě odkazu na obr. 9 a 10 se 5° ztráta z 20° ve hlavním přechodu téměř úplně vyrovnává v zakřivených směrovacích úsecích a přímých úsecích. Obr. 11 a 12 dokazují, že 7,5° ztráta z 30° se téměř vyrovnává v podlouhlých přímých úsecích.

Na obr. 13 a 14 je předvedena modifikace provedení nakresleného na obr. 1 a 2, kdy hlavní přechod 34 má pouze čtyři stěny, přičemž zadní stěna je označena odkazovou značkou 34ab a přední stěna je označena odkazovou značkou 34de. Průřez v rovině 6 -6 může být celkově obdélníkový, jak je to předvedeno na obr. 6b. Průřez může alternativně mít ostré rohy s nulovým poloměrem. V jiném případě může být tvar příčného řezu bočních stěn 34c a 34f obloukový bez jakékoli přímé části, jak je to předvedeno na obr. 17b. Průřezy v rovinách 4-4 a 5 -5 jsou obecně předvedeny na obr. 4 a 5 .8 výjimkou toho, že zadní stěny 34a a 34b leží samozřejmě ve stejné přímce stejně tak, jako přední stěny 34e a 34d. Oba výstupy 35 a 37 leží v rovině 6-6. Přímka 35a představuje úhlový vstup do směrovacího úseku 38 a přímka 37a představuje úhlový vstup do směrovacího úseku 40. Dělič 32 proudu má ostrou náběhovou

BBBB ΒΒ 4« « ·« ·· • · · · · * Β · Β · • · Β « Β β · BBBB • · Β · Β «··««· « ΒΒΒ

Β Β Β Β Β « Β « «

Β β Β · · Β Β ΒΒ ΒΒ

-21hranu se sevřeným úhlem 20°. Odchylování proudu v pravých a levých částech přechodu 34 je pravděpodobně 20% z 10° úhlů bočních stěn 34c a 34fnebo. vyjádřeno jinak, střední hodnotou odchylování plus a mínus 2°. Úhlové vstupy 35a a 37a směrovacích úseků 38 a 40 vytvářejí podmínky pro odchylování proudu v přechodu 34 v úhlu 10°. Směrovací úseky 38a 40 a stejně tak i následující přímé úseky 42 a 44 budou vyrovnávat většinu z 8° ztráty odchylování v přechodu 34, avšak nelze očekávat, že odchýlení z otvorů 46 a 48 budou větší než plus a mínus 30°. Je výhodné, když dělič 32 má zaoblenou náběhovou hranu a hrot (32b), který má obrys podobající se části elipsy nebo křídla, jak je to vidět na obr. Ia.

Na obr. 15 a 16 je předvedena další tryska, která se podobá trysce nakreslené na obr. 1 a obr. 2. Hlavni přechod 34 má opět jen čtyři stěny, přičemž zadní stěna je označena odkazovou značkou 34ab a přední sténaje označena odkazovou značkou 34de. Průřez v rovině 6 -6 mít zaoblené rohy, jak předvádí obr. 6b, nebo alternativně může být obdélníkový s ostrými rohy. Průřezy v rovinách 4 - 4 a 5 -5 jsou obecně předvedeny na obr. 4 a 5 s výjimkou toho, že zadní stěny 34a a 34b leží samozřejmě ve stejné přímce stejně tak, jako přední stěny 34e a 34d. Oba výstupy 35 a .37 leží v rovině 6-6. V tomto provedení přihlašovaného vynálezu se předpokládá, že úhly odchylování u výstupů 35 a 37 mají 0°. Směrovací úseky 38 a 40 odchylují své příslušné proudy v rozsahu 30°. Kdyby v tomto případě musel mít dělič 32 ostrou náběhovou hranu, vznikl by přirozeně hrot se sevřeným úhlem 0°, jehož konstrukce by byla nepraktická. V souvislosti s tím mají stěny 38b a 40b zmenšený poloměr, takže náběhová hrana děliče 32 proudu je zaoblená a hrot (32b) má obrys podobající se části elipsy nebo upřednostňované části křídla. Celkové odchýlení je plus a mínus 30° a toto odchýlení zajišťuje výhradně funkce směrovacích úseků 38 a 40. Výstupní otvory 46 a 48 přímých úseků 42 a 44 jsou vedeny v úhlu méně než 30° od svislice, což představuje odchýlení proudu od svislice.

Stěny 42a a 44a jsou znatelně delší než stěny 42b a 44b. Protože tlakový gradient u stěn 42a a 44a je nevýhodný, je vytvořena větší délka pro rozptylování. Přímé úseky 42 a 44 uplatněné v provedení nakresleném na obr. 15 a 16 se mohou využívat i v provedeních vyobrazených na obr. 1 a 2, obr. 7 a 8, obr. 8 a 10, jakož i na obr. 13 a 14. Takové přímé úseky mohou být uplatněny i v provedení nakresleném na obr. 11 a 12, avšak užitek nebude velký. Bude zaznamenáno, že v počáteční první třetině směrovacích úseků vytvoří stěny 38a a 40a menší zřejmé odchýlení než odpovídající boční stěny 34f a 34c. Avšak dále za touto první

-22φφφφ φ» • φ φ φ φ φ φ • φ φ φφ φφ φφ « φ φ φ φ φφφ φ φφφφφ φφφ φφ φ φφ φφ φ φ φ φ φ φ φ φ • φφφ φφφ φ φ «φ «φ třetinou ve směru proudění vytvoří nálevkovitč se rozšiřující stěny 38a a 40a a nálevkovitč se rozšiřující stěny 42a a 44a větší zřejmé odchýlení než odpovídající boční stěny 34f a 34c.

Prvotní konstrukční řešení, které se podobá vyobrazením na obr. 13 a 14 a které bylo po sestavení úspěšně odzkoušeno, mají obě boční stěny 34c a 34f úhel rozšiřování 5,2° od svislice, přičemž zadní stěna 34ab a přední stěna 34de se ksobě přibližují v úhlu 2,65° od svislice. V rovině 3-3 byl průřez proudu knihový a průměrem 76 mm. V rovině 4-4 měl průřez proudu délku 95,5 mm a šířku 66,5 mm s poloměry 28,5 mm ve čtyřech rozích.

V rovině 5-5 měl průřez délku 115 mm a šířku 57,5 mm s poloměry 19 mm v rozích.

V rovině 6-6, která leží 150 mm (namísto 151,6 mm) pod rovinou 5-5 měl průřez délku 144 mm a šířku 43,5 mm s poloměry 5 mm v rozích, přičemž průtoková plocha byla 6143 mm². Směrovací úseky 38 a 40 byly vynechány. Stěny 42a a 44a přímých úseků 42 a 44 protínaly příslušné boční stěny 34f a 34c v rovině 6 - 6. Stěny 42a a 44a se opět rozšiřovaly v úhlu 30° od svislice a byty vedeny 95 mm směrem dolů od roviny 6 - 6 do sedmé vodorovné roviny.

V této sedmé rovině byl Umístěn trojúhelníkový dělič 32 proudu a ostrou náběhovou hranou mající sevřený úhel 60° (jako na obr. 11). Základna děliče se nacházela 110 mm pod sedmou rovinou. Výstupní otvory 46 a 48 měly šikmou délku 110 mm. Bylo zjištěno, že vrchy výstupních otvorů 46 a 48 by měly být ponořeny přinejmenším 150 mm pod meniskem. Při poměru lití 3,3 tuny za minutu uplatňovaném při odlévání plosky mající šířku 1634 mm byla výška stojatých Mn pouze 7 mm až 12 mm, v menisku se nevytvářely Žádné víry, v případě šířek formy menších než 1200 mm nebylo zaznamenáno žádné kmitání a v případě větších šířek formy než uvedených 1200 mm bylo výsledné kmitání minimální. Existuje přesvědčení, že toto minimální kmitání ve formách s velkou šířkou může být způsobováno rozdělováním proudu na stěnách 42a a 44a vlivem nesouvislého koncového odchylování proudu a vlivem rozdělování proudu za ostrou náběhovou hranou děliče 32 proudu. V tomto prvotním konstrukčním řešení pokračovalo 2,65° přibližování přední stěny 34ab a zadní stěny 34de v prodloužených přímých úsecích 42 a 44. V této souvislosti nebyly tyto úseky obdélníkové s 5 mm poloměry v rozích, ale namísto toho byly mírně lichoběžníkové, přičemž vrchní strana výstupních otvorů 46a 48 měla šířku 35 mm a dolní strana výstupních otvorů 46a 48 měla šířku 24,5 mm. Takovou část, která je mírně lichoběžníková, obecně považujeme za obdélníkovou.

-23·· • « 0

0 0

0 0 0

0 0 ·

0 0

0 0 0 0

0 0 0

04000

0 0

0

0 · « 0 0

4 0

0 00 0 0

Μ·

Na obr. 23 až 29 jsou předvedena alternativní provedení přihlašovaného vynálezu. Tyto licí trysky se podobají vynalezeným licím tryskám, které již byly popsány, avšak rozdíl spočívá vtom, že tentokrát Hcí trysky mají usměrňovače 100 až 106 vytvářející několik stupňů rozdělování toku do oddělených proudů s nezávislým odchylováním těchto proudů uvnitř trysky. Zkušení odborníci v této oblasti techniky by si měli uvědomit, že takové usměrňovače se nemusí používat v tryskách podle přihlašovaného vynálezu, avšak jejich používání je možné v případě jakýchkoli, v této oblasti techniky známých licích nebo ponorných vtokových trysek potud, pokud se tyto usměrňovače 100 áž 106 používají pro vytváření několika stupňů rozdělování toku do oddělených proudů s nezávislým odchylováním těchto proudů uvnitř trysky.

Se zaměřením na obr. 23 až 27 lze uvést, že na těchto vyobrazeních je předvedena licí tryska 30 podle přihlašovaného vynálezu, kterou je licí tryska mající přechodový úsek 34, v němž přechod z osové souměrnosti do rovinné souměrnosti zajišťuje rozptylování nebo zpomalování proudu a tím snižuje setrvačnou sílu proudu vytékajícího z trysky 30. Po průtoku roztaveného kovu přechodovým úsekem 34 se proud dostává do styku s s usměrňovači 100, 102. které se nacházejí uvnitř trysky 30. Usměrňovače by měly být výhodně umístěny tak, aby příslušné horní hrany 101, 103 usměrňovačů 100, 102 byly před výstupními otvory 46, 48. Příslušné dolní hrany 105, 107 usměrňovačů 100, 102 mohou nebo nemusí být umístěny před výstupními otvory 46, 48, ačkoli se upřednostňuje, aby dolní hrany 105, 107 byly umístěny před výstupními otvory 46, 48.

Usměrňovače 100, 102 slouží k rozptylování tekutého kovu proudícího tryskou 30 v několika stupních. Usměrňovače nejprve rozdělují tok do tří oddělených proudů 108, 110 a 112. Proudy 108 a 112 se považují za vnější proudy, zatímco proud 110 se považuje za střední proud. Usměrňovače 100, 102 mají příslušné horní strany 114, 116 a příslušné dolní strany 118 a 120. Usměrňovače 100, 102 způsobují nezávislé odchylování dvou vnějších proudů 108, 112 v opačných směrech řízených horními stranami 114, 116 usměrňovačů. Usměrňovače 100, 102 by měly být konstruovány a umisťovány tak, aby vytvářely úhel odchylování přibližně 20° až 90°, upřednostňované 30°, od svistíce. Středový proud se rozptyluje vlivem rozWhayosti dolních stran 118, 120 usměrňovačů. Dělič 32 následně rozděluje středový proud 114 do dvou vnitřních proudů 122, 124, které se opačně odchylují ve stejných úhlech, v jakých se odchylují vnější proudy 108, 112, a to v úhlech 20° až 90°, upřednostňované 30°, od svistíce.

• 44

-24• ••4 ·4 4« * «» • · · 4 · · 4 Ρ * • · · 4 4 · · 4·· •· *4« «·»··· «·« • ••••·· * φ ·· ·· 4 44 U

Vzhledem k tomu, že dva vnitřní proudy 122, 124 se opačně odchylují ve stejných úhlech, v jakých se odchylují i vnější proudy' 108. 112, dochází následně k opětnému zkombinování příslušných vnitřních proudů s příslušnými vnějšími proudy uvnitř trysky před tím, než proudy tekutého kovu vytékají z trysky 30 do formy.

Vnější proudy 108,112 se v trysce 30 opětně kombinují s příslušnými vnitřními proudy 122, 124 z dalšího důvodu. Tento další důvod spočívá v tom, Že, nenachází-H se dolní hrany 105. 107 usměrňovačů 100, 102 před výstupními otvory 46, 48, kdy neúplně zasahují do výstupních otvorů 46, 48, nejsou vnější proudy 108, 112 nadále fyzikálně oddělovány od vnitřních proudů 122, 124 před výtokem proudů z trysky' 30.

Obr. 28 a 29 předvádějí alternativní provedení licí trysky 30 podle přihlašovaného vynálezu. V tomto provedení jsou horní hrany 130, 132, avšak nikoli dolní hrany 126, 128, usměrňovačů 104, 106 umístěny před výstupními otvory 46, 48. Toto opatření úplně rozděluje vnější proudy 108 a 112 a vnitřní proudy 122, 124 uvnitř trysky 30. Navíc v tomto provedení nejsou úhly odchylování vnějších proudů 108, 112 a vnitřních proudů 122, 124 stejné. Výsledkem toho je skutečnost, že se vnější proudy 108 a 112 a vnitřní proudy 122, 124 uvnitř trysky 30 opětně nekombinují.

.Te výhodné, když se usměrňovače 104, 106 a dělič 32 proudu konstruují a umisťují tak, aby se vnější proudy 108, 112 mohly odchylovat v úhlu 45° od svistíce a aby se vnitřní proudy 122 a 124 mohly odchylovat v úhlu 30° od svislice. V závislosti na požadovaném rozvádění proudů ve formě toto provedení umožňuje nezávislé seřizování úhlů odchylování vnějších a vnitřních proudů.

S odkazem na obr. 30 a 31 je možno uvést, že tato vyobrazení předvádějí další alternativní provedení přihlašovaného vynálezu. V tomto případě je vytvořena rozdvojená Hcí tryska 140, která má dva výstupní otvory 146, 148 a která se podobá dalším provedením Hcí trysky podle přihlašovaného vynálezu. Avšak Hcí tryska 140 nakreslená na obr. 30 a 31 má fasetovanou vnitřní geometrii nebo vnitřní geometrii podobající se zadku struktury diamantu, která poskytuje trysce větší plochu průřezu u středové osy nebo středové přímky CL než u okraje trysky.

V blízkosti dolního nebo výstupního konce přechodového úseku 134 Hcí trysky 140 se nacházejí dva úhlové, sousedící hrany 142, které jsou vedeny směrem dolů od středu každé z vnitřních širokých stran Hcí trysky 140 k vrchům výstupních otvorů 146.148. Hrany 142 ···· ·· 44 t toto ·« * · ♦ 4 v 4 « 4 to • · · 4*44 44·« > 4 4 4 4 444· 4 »·· 444

4444·*» φ «

44 »4 4 || «»

-25výhodně vytvářejí vrchol 143 mezi úseky Β -B a C - C, kdy tento vrchol 143 směřuje vzhůru ke vstupnímu otvoru 141 a obsahuje horní hrany vnitřních směrovacích faset 144a a 144b.

Tyto směrovací fasety 144a a 144b mají vnitřní geometrii trysky 140 podobající se zadku struktury diamantu. Sbíhají se u středové hrany 143a a svažují se od středové hrany 143a směrem k výstupním otvorům 146.148.

Je výhodné to, že horní hrany 142 celkově odpovídají výpustnému úhlu výstupních otvorů 146, 148, čímž podporují odchylování proudu nebo směrování proudu tekutého kovu podle teoretického výpustného úhlu výstupních otvorů 146 a 148. Výpustný úhel výstupních otvorů 146 a 148 by měl být veden přibližně 45° až 80° směrem dolů od svistíce. Výhodný výpustný úhel by měl být veden v přibližně 60° směrem dolů od svistíce.

Na základě toho, že horní hrany 142 odpovídají výpustnému úhlu výstupních otvorů 146 a 148, se minimalizuje rozdělování proudu u vrchu výstupních otvorů a současně se minimalizuje oddělování od okrajů boční stěny tehdy, když se proud přitéká k výstupním otvorům.Navíc, jak je nejlépe vidět na obr. 30, 30C a 30d, jsou směrovací fasety 144a a 144b umístěny ve větší vzdálenosti od podélné osy LA u středové hrany 143a než u horní hrany 142 v témže vodorovném příčném řezu. Výsledkem toho je vytvoření větší plochy vnitřního I průřezu v blízkosti středové osy licí trysky než u hran.

Na obr. 30EE jc vidět, že vnitřní geometrie podobající se středozadm struktuře diamantu způsobuje, že výstupní otvory 146 jsou širší u jejich spodku než u jejich vrchu, což znamená, že jsou širší u děliče 148 proudu v případě jeho přítomnosti. Výsledkem toho je skutečnost, že tvar otvoru podobající se středozadní struktuře diamantu přirozeněji upravuje rozložení dynamického tlaku proudu uvnitř trysky v oblasti výstupních otvorů 146 a 148 a tím vytváří stálejší výstupní proudy.

S odkazem na obr. 32 až 34 lze uvést, že na těchto vyobrazeních je předvedeno další alternativní provedení přihlašovaného vynálezu. Licí tryska 150 nakreslená na obr. 32 až 34 se podobá dalším provedením licí trysky podle přihlašovaného vynálezu. Avšak licí tryska 150 je uspořádána pro úměrné rozvádění množství proudu tekutého kovu mezi příslušnými horními a dolními výstupními otvory 153 a 155 a pro vytváření účinných výpustných úhlů horních výstupních proudů, které vytékají nad výstupními otvory 153 v závislosti na průtokovém výkonu licí trysky 150, skrze kterou protéká tekutý kov.

• «

-264· 4

4 · • · * * • 4 4 4 4 4 • · 4 • 4 *

4 4

4 4

4 · 4 4 4

4

4 4 4

Na obr. 32 a 33 je předvedeno, Že licí tryska 150 výhodně obsahuje několik stupňů rozdělování proudu stejně tak, jako tomu bylo v případě již popisovaných provedení tohoto vynálezu. Licí tryska 150 obsahuje usměrňovače 156, které spolu s dolními stranami 160a bočních stěn 160 a horními stranami 156a usměrňovačů 156 vymezují horní výstupní kanálky 152, jež vedou do horních výstupních otvorů 153.

Licí tryska 150 může případně obsahovat dolní dělič 158 proudu, který je umístěn v podstatě na středové přímce CL licí trysky 150 a za usměrňovači 156 ve směru proudem v trysce. V případě uplatnění dolního děliče 158 by dolní strany 156b usměrňovačů 156 a horních stran 158a dolního děliče proudu 158 vymezovaly dolní výstupní kanálky 154, jež vedou do dolních výstupních otvorů 155.

Boční stěny 160, usměrňovače 156 a dělič 158 proudu jsou výhodně upraveny tak, aby teoretický výpustný se úhel horních výstupních otvorů rozšiřoval od teoretického výpustného úhlu horních výstupních otvorů o přinejmenším přibližně 15°. Boční stěny 160 a usměrňovače 156 výhodně vytvářejí horní výstupní otvory 153 mající teoretický výpustný úhel přibližně 0° až 25°, nejvýhodněji přibližně 7° až 10° směrem dolů od svistíce. Usměrňovače 156 a dolní dělič 158 proudu výhodně vytvářejí dolní výstupní otvory 155 mající teoretický výpustný úhel I přibližně 45° až 80°, nejvýhodněji přibližně 60° až 70°, směrem dolů od svistíce.

Pokud licí tryska 150 nemá dělič 158 proudu, pak v takové trysce 150 existuje pouze jeden dolní výstupní otvor 155 (není předveden), který je vymezen dolními stranami 156b usměrňovačů 156. V takovém případe by dolní výstupní otvor měl teoretický výpustný úhel přibližně 45° až 90°.

S odkazem na obr. 32 až 34 je možno uvést, že v provozních podmínkách usměrňovače 156 nejdříve rozdělují tok tekutého kovu procházejícího vedením 151 do tří oddělených proudů, a to jmenovitě do dvou vnějších proudů a jednoho středového proudu. Dva vnější proudy se odchylují vlivem nasměrování horních výstupních otvorů 153 podle teoretického výpustného úhlu přibližně 0° až 25° směrem dolů od svistíce a v opačných směrech od středové přímky CL. Tyto vnější proudy se vypouštějí z horních výstupních otvorů 153 jako horní výtokové proudy do formy.

Mezitím středový proud postupuje dolů skrze vedení 151 a mezi usměrňovači 156.

Tento středový proud se dále rozděluje vlivem umístění dolního děliče 158 proudu do dvou «««*·· Μ · · · · · ··· * · · « « · · «·* ···· ··* • · * · · · ·»·· ft ··· ··· ***···· · · • · « * ·« · ·· ··

-27vnitřních proudů, které se opačně odchylují od středové přímky CL trysky 150 podle zakřivení dolních stran 156b usměrňovačů 156 a horních stran 158a dolního děliče 158 proudu.

Zakřivení nebo tvarování horních stran 156a usměrňovačů 156 nebo tvarování vlastních usměrňovačů 156 by mělo postačovat pro vedení dvou vnějších proudů podle teoretického výpustného úhlu horních výstupních otvorů 153 přibližně 0° až 25° od svislice, ačkoli se upřednostňuje přibližně 7° až 10°. Navíc uspořádání nebo tvarování dolních stran 160a bočních stěn a usměrňovačů 156, včetně zakřivení nebo sešikmení horních stran 156a, by mělo postačovat pro udržování v podstatě stálé plochy průřezu horních výstupních kanálků 152 vedoucích do horních výstupních otvorů 153.

Zakřivení nebo tvarování dolních stran 156b usměrňovačů 156 a horních stran 156a a děliče 158 proudu by mělo postačovat pro vedení dvou vnitřních proudů podle teoretického výpustného úhlu dolních výstupních otvorů 155 přibližně 45° až 80° směrem dolů od svislice, ačkoli se upřednostňuje přibližně 60° až 70°. To představuje značné odchýlení od výhodného teoretického výpustného úhlu horního výstupního otvoru 153 majícího T sů. 10°.

Umístění náběhových hran 156c usměrňovačů 156 ve vztahu k průřezu vnitrního vedení licí trysky bezprostředné nad náběhovými hranami 156c (například obr. 32E) vymezuje teoretickou úměrnost toku, který je rozdělen do dvou vnějších proudů a jednoho středního proudu. Usměrňovače 156 jsou umístěny výhodně tak, aby vytvářely souměrné rozdělování roku (to znamená ekvivalentní proudění v každém z vnějších proudů protékajících horními výstupnímu otvory 153).

Je výhodné, když se větší podíl celkového toku nachází ve středovém proudu než ve vnějších proudech. Obzvláště je výhodné, když se v konstrukci licí trysky 150 provede umístění náběhových hran 156c usměrňovačů 156 ve vztahu k průřezu vnitřního vedení licí trysky bezprostředně nad náběhovými hranami 156c tak, aby přibližně 15% až 45%, výhodně přibližně 25% až 40%, celkového toku protékajícího skrze licí trysku 150 přináleželo ke dvěma vnějším proudům vytékajícím z horních výstupních otvorů 153 a zbývajících 55% aŽ 85%, výhodně přibližně 60% až 75% přináleželo k prostřednímu proudu, který vytéká v podobě dvou vnitřních výtoků z dolních výstupních otvorů 155 (nebo jednoho středového proudu u dolního výstupního otvoru 155 tehdy, když licí tryska 150 nemá dolní dělič 158 proudu). Poměrné dělení toku mezi horními a dolními výstupními otvory 153 a 158, které se provádí tak, aby dolní výstupní otvory 155 vypouštěly větší podíl tekutého kovu než horní výstupní otvory 153, « · · · * ·« • 1 ·· ··

-28jak již bylo uvedeno, rovněž způsobuje, že účinný výpustný úhel proudu vytékajícího z horních výstupních otvorů 153 je ovlivňován celkovým průtokovým výkonem.

Obr. 34A až 34C předvádějí změny účinného výpustného úhlu proudů vytékajících z horních a dolních výstupních otvorů, kdy tyto změny jsou funkcí průtokového výkonu. Obr. 34A až 34C předvádějí příslušné účinné uhly proudů vytékajících u fičí trysky 150 při nízkém, středním a vysokém průtokovém výkonu. Nízký průtokový výkon bude například méně než nebo přibližně 1,5 až 2 tuny za minutu, střední průtokový výkon přibližně 2 až 3 tuny za minutu a vysoký průtokový výkon přibližně 3 a více tun za minutu.

Na obr. 34A je vidět, že při nízkém průtokovém výkonu jsou proudy vytékající z horních výstupních otvorů 153 znázorněné šipkami 162 nezávislé na dolních výtokových proudech znázorněných šipkami 164 a v podstatě dosahují teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů 153 (výhodně přibližně 7° až 10° od svisfice),

V důsledku zvyšování průtokového výkonu (obr. 34B a 34C) se horní výtokové proudy

162 stahují dolů ke středové přímce CL fičí trysky 150 účinkem vyšší hybnosti související s dolními výtokovými proudy 164 vytékajícími z dolních výstupních otvorů 155. Takto se vlivem zvyšování průtokového výkonu účinný výpustný úhel horních výtokových proudů 162 zvětšuje od teoretického výpustného úhlu (vytváří se větší úhel směrem dolů od svisfice). Účinné výpustné úhly horních výtokových proudů 162 se také méně rozbíhají od výpustného úhlu dolních výtokových proudů v důsledku zvyšování průtokového výkonu.

Na obr. 34B a 34C je předvedeno, že v souvislosti se zvyšováním průtokového výkonu se dolní výtokové proudy 164 vytékající z dolních výstupních otvorů 155 rovněž poněkud mění. Dolní výtokové proudy 164 se přitahují směrem vzhůru od středové přímky CL fičí trysky 150. Na základě toho se při zvyšování průtokového výkonu účinný výpustný úhel dolních výtokových proudů 164 mírně zmenšuje ve vztahu k teoretickému výpustnému úhlu (menší úhel směrem dolů od svisfice).

Mělo by se vzít v úvahu, že pro účely přihlašovaného vynálezu nemají přesné hodnoty nízkého, středního a vysokého průtokového výkonu žádnou zvláštní důležitost. Pouze je nutné si uvědomit, že bez ohledu na tyto hodnoty se bude účinný výpustný úhel horních výtokových proudů rozšiřovat od teoretického výpustného úhlu (tzn_; vytvářet vetší úhel směrem dolů od svisfic) tehdy, když se bude průtokový výkon Zvyšovat.

444444 4·· 44 · 4 4 4 4 * *44 4 4 4 4 4444 * 4 4 4 44444 4 444 444

4444444 4 4 «4 44 44 · 44 44

-29Obměňování účinného výpustného úhlu horních výtokových proudů 162 v souvislosti a poměrem průtokového výkonu je vysoce výhodné. Při nízkém průtokovém výkonu je možné rovnoměrně přivádět horký, tekutý kov vtékající do meniskové oblasti tekuté hmoty ve formy tak, aby byla zajišťována podpora dobrého přenosu tepla na formový prášek a tím se dosahovalo dobré mazání. Mělký účinný výpustný úhel horních výtokových proudů 162 existující při nízkém průtokovém poměru tento záměr dosahuje. Na rozdíl od toho platí, že při vyšším průtokovém výkonu je energie míchání dodávaná těmito výtokovými proudy do formy podstatně vyšší. V důsledku toho existuje v podstatě vyšší potencionál pro nadměrné víření a/nebo poruchy menisku v tekutém kovu nacházejícím se ve formě. Prudčeji se svažující nebo více dolů vedený účinný výpustný úhel horních výtokových proudů 162 omezuje při vyšším průtokovém výkonu taková víření nebo poruchy menisku. V souladu s tím licí tryska 150 nakreslená na obr. 32 a 34 zlepšuje přivádění a rozvádění tekutého kovu ve formě v podstatném rozsahu průtokových výkonů Hcí trysky 150.

Na obr. 35 a 36 je předvedeno další alternativní provedení přihlašovaného vynálezu.

Licí tryska 170 předvedená na Obr, 35 a 36 kombinuje znaky hcí trysky 140 nakreslené na obr.

a 31 a znaky lící trysky 150 nakreslené na obr. 32 až 34.

Vícefasetovaná, středozadní diamantová vnitřní geometrie licí trysky 140 nakreslené na obr. 30 a 31 jě včleněna do licí trysky 170 tak, že horní hrany 172 směrovacích faset 174 vyrovnaně navazují na teoretický výpustný úhel dolních výstupních otvorů 176 například přibližně 45° až 80° směrem dolů od svistíce, ačkoli je upřednostňováno 60° až 70°. Proto jsou směrovací fasety celkově umístěny v blízkosti středového proudu, který protéká mezi usměrňovači 178. Středozadní diamantová vnitřní geometrie podporuje hladké směrování a rozdělování středového proudu ve směru výpustných úhlů dolních výstupních otvorů 176 bez přerušování proudění na dolních stranách 178a usměrňovačů 178. Na obr. 35RR je vidět, že dolní výstupní otvor 176 se výhodně rozšiřuje více směrem v vrchu než u spodku, a proto je širší v blízkosti děliče 180 proudu. Na obr. 35QQ je předvedeno, že horní výstupní otvor 182 se výhodně rozšiřuje směrem k vrchu než ke spodku, a proto je nejširší v blízkostí dolních stran 184a bočních stěn 184.

V případě licí trysky 150 předvedené na obr. 32 až 34 se navíc tok proudící licí tryskou 170 výhodně rozděluje vlivem usměrňovačů 178 do proudů, které vytékají příslušnými horními a dolními výstupními otvory 182 a 176, přičemž rozdělování tohoto toku proudící tryskou 170 »« v φ · φ * · I • · ι • · a » φ · ι

Φ · ♦ φ • ···· » φφ φφ I · Φ Φ ► φ φ φ •φφ φφφ φ φ • φ Φφ je výhodně proporcionální, aby na základě průtokového výkonu zajišťovalo měnění účinného výpustného úhlu proudů vytékajících z horních výstupních otvorů.

Účinný výpustný úhel horních výstupních otvorů 182 se bude měnit podobným způsobem, jaký je uplatněn v případě licí trysky 150 nakreslené na obr. 34A až 34C, Avšak v důsledku své vícefasetované, stíedozadní diamantové vnitřní geometrie vytváří hcí tryska 170 ve srovnání s licí tryskou 150 stálejší výtokové proudy vytékající z dolních výstupních otvorů 176 při vyšším průtokovém výkonu s menšími změnami účinného výpustného úhlu a důslednější ovládání změn menisku vlivem víření ve formě.

Navíc vícefasetová, střcdozadní diamantová vnitřní geometrie licí trysky 170 přispívá k účinnějšímu oddělování většího podílu toku vytékajícího z dolních výstupních otvorů 176 než u horních výstupních otvorů 182. Střcdozadní diamantová vnitřní geometrie je výhodně uspořádána tak, aby přibližně 15% až 45%, výhodně přibližně 25% až 40%, celkového toku vytékalo z horních výstupních otvorů 182, zatímco 55% až 85%, výhodně přibližně 60% až 75% celkového toku vytékalo z dolních výstupních otvorů 176 nebo jediného výstupního otvoru 176 tehdy, když lící tryska 170 nemá dolní dělič 180 proudu.

Bude zjištěno, že jsme dosáhli přinejmenším jeden z cílů našeho vynálezu. Vytvářením rozptylování a zpomalování rychlosti proudění mezi přívodním vedením a výstupními otvory se rychlost výtoku z otvorů zpomaluje, celkově stejnoměrné rozložení rychlosti po délce a šířce otvorů se zlepšuje a kmitání stojaté vlny ve formě se omezuje. Odchylování dvou opačně nasměrovaných proudů se dosahuje uplatněním děliče proudu, který se umisťuje pod přechodem od axiální souměrnosti k rovinné souměrnosti. Vlivem rozptylování a zpomalování proudění v přechodu je možné dosahovat celkové odchylování proudu přibližně plus a mínus 30° od svistíce při udržování stejnoměrných výtokových proudů se stálou rychlostí.

Navíc odchylování dvou opačně nasměrovaných proudů se může částečně dosahovat vytvářením podtlaků u vnějších částí proudů. Tyto podtlaky vznikají zčásti v důsledku zvětšení úhlů bočních stěn hlavního přechodu rozšiřující se směrem dolů. Odchylování mohou vytvářet zakřivené úseky, jejichž vnitřní poloměr jsou patrnou částí vnějšího poloměru. Odchylován proudu v samotném hlavním přechodu se může dosahovat vytvořením přechodu se šestiúhelníkovým průřezem majícím příslušné dvojice zadních a předních stěn, které se protínají v setřených úhlech menších něž 180°. Dělič proudu má náběhovou hranu, jejíž

-31• * · · · 4 ♦ 4 »· ·· zaoblení má takový poloměr, který znemožňuje nepravidelnosti v bodě rozbíhání vzniklé buď při výrobě nebo mírným kmitáním proudu na náběhové hraně vedené zřetelně směrem dolů.

Licí trysky nakreslené na obr. 23 až 28 zlepšuji chování proudu související s přiváděním tekutého kovu do formy skrze licí trysku. V případě trysek podle dosavadního stavu v této oblasti techniky vedou značné síty setrvačnosti tekutého kovu protékajícího vnitřním vedením k rozdělování proudu v oblasti výstupních otvorů, čímž vyvolávají značně rychlé, nestálé, vířivé výtokové proudy, které nevytékají ve stanovených úhlech odchylování proudů.

V .případě licích trysek nakreslených na obr. 23 až 28 se síly setrvačnosti rozdělují a lépe ovládají rozčleňováním toku do oddělených a nezávislých proudů uvnitř vnitřního vedení trysky v několika stupních. Výsledkem toho je odstranění poruch proudu a omezování víření, výtokové proudy jsou ustálené a je dosažen požadovaný úhel odchylování.

Navíc licí tryska nakreslená na obr. 28 a 29 poskytuje schopnost dosahovat nezávislé úhly odchylování vnějších a vnitřních proudů. Tyto Hcí trysky jsou obzvláště vhodné pro takové postupy lití, které využívají formy s uzavřenou geometrií. V těchto případech je žádoucí přivádět tekutý kov způsobem většího rozptylováni.

V případě licí trysky nakreslené na Obr. 30 a 31 je uplatněna vícefasetová vnitřní geometrie, podle níž má vnitřní vedení trysky větší tloušťku u středové přímky trysky než u okrajů, což vytváří stfedozadní diamantovou vnitřní geometrii. Výsledkem toho je skutečnost, že ve vnitřním vedení trysky je možné vytvářet větší otevřenou plochu bez zvětšování vnějších rozměrů trysky kolem okrajů úzkých stran bočních stěn. Proto konstrukční řešení trysky vytváří podmínky pro zpomalování proudu, rozptylování toku a stálost proudění ve vnitřním vedení trysky a tím zdokonaluje přivádění tekutého kovu do formy klidným a rovnoměrným způsobem. Navíc stfedozadní diamantová geometrie je obzvláště použitelná pro vyboulenou formu nebo formu s geometrií v podobě koruny, kdy taková forma je tlustší uprostřed široké strany a užší poblíž úzkých stran bočních stěn, protože licí tryska lépe využívá prostor, který je ve formě k dispozici, pro podporování účinného vzorce proudění.

V případě víceotvorové licí trysky nakreslené na obr. 32 až 34 se přivádění tekutého kovu do foímy a rozvádění tekutého kovu ve formě zdokonaluje v široce využitelném rozsahu celkových průtokových výkonů licí tiyBky. Na základě správného členěním úměrného množství toku, které se rozděluje mezi horními a dolními výstupními otvory víceotvorové Ecí trysky, ·· · 4· 44 • * · · · · • 44 · · · 4

44·· · ··· · 4 4

-32a oddělování teoretického výpustného úhlu horních a dolních otvorů o přinejmenším 15° se bude účinný výpustný úhel horních výpustných otvorů využitelní měnit v souvislosti se zvyšováním nebo snižováním průtokového výkonu licí trysky. Výsledkem takových úhlových změn je rovnoměrný a klidný meniskus vc formě s účinným přenášením tepla na formový prášek při nízkých průtokových výkonech a v případě vysokých průtokových výkonů je ·' výsledkem těchto úhlových změn podporování stálosti menisku. Proto je ve srovnání s dosavadním stavem v této oblasti techniky možné využitelně uplatňovat široký rozsah provozních průtokových výkonů bez kvalitativního snižování charakteristik proudu.

V případě licí trysky nakreslené na obr. 35 a 36 se účinný výpustný úhel horních výstupních otvorů výhodně obměňuje na základě průtokového výkonu podobně jako v případě licí trysky nakreslené 32 a 34 a v kombinaci s vícefasetovanou, středozadní diamantovou vnitřní geometrii podobající se geometrii licí trysky na obr. 30 a 31, takže lící tryska podle obr. 35 a 36 vytváří při vysokém průtokovém výkonu rovnoměrné proudy, které vytékající z dolních výstupních otvorů s malými odchylkami od účinného výpustného úhlu, a zajišťuje podstatně dokonalejší ovládání změn menisku ve formě.

Bude pochopitelné, že určité znaky á od nich odvozované kombinace jsou využitelné a mohou být uplatňovány bez odkazu na další znaky a odvozované kombinace. Toto pokrývají naše patentové nároky. Proto by melo být přijato jako skutečnost, že náš vynález není omezen pouze na konkrétně předvedená a popsaná provedení.

Claims (80)

1. UPRAVENÉ PATENTOVÉ NÁROKY • · 4 • · · 4· »

   1. Licí tryska, skrze kterou protéká tekutý kov, vyznačující se tím,že obsahuje podlouhlé vnitřní vedení mající středovou osu a přinejmenším jeden vstupní otvor a přinejmenším jeden výstupní otvor, kdy toto vnitřní vedení má zvětšenou část pro vytvoření vnitřního vedení, jehož plocha průřezu je větší v blízkosti středové osy než v blízkosti okrajů vnitřního vedení.
2. 2. Licí tryska podle nároku 1, vyznačující se tím , že tato zvětšená část obsahuje přinejmenším dvě směrovací fasety, kdy každá z těchto faset je vedena od bodu v rovině, která je v podstatě rovnoběžná se středovou osou a tuto středovou osu protíná, k dolnímu okraji vnitřního vedení.
3. 3. Licí tryska podle nároku 2, vyznačující se tím , že dále obsahuje dělič proudu, který rozděluje přinejmenším jeden výstupní otvor do dvou výstupních otvorů a rozděluje tok roztaveného kovu protékajícího vnitřním vedením do dvou proudů, jež I vytékají z trysky skrze dva výstupní otvory.
4. 4. Licí tryska podle nároku 3, vyznačující se tím , že každá směrovací faseta má horní hranu.
5. 5. Licí tryska podle nároku 4, vyznačující se tím , že přinejmenším dvě z horních hran navazují na sebe a vytvářejí vrcholek směřující celkově k přinejmenším jednomu výstupnímu otvoru.
6. 6. licí tryska podle nároku 5, vyznačující se tím , že směrovací fasety k sobě přiléhají u středové hrany.
7. 7. Licí tryska podle riároku 6, vyznačující se tím , že ve vodorovném příčném řezu se středová hrana každé směrovací fasety nachází ve větší vzdáleností od podélné vodorovné osy licí trysky než horní hrana směrovací fasety.

   -34*· · « « « • « ♦ * • · »···
8. 8. Licí tryska podle nároku 4, vyznačující se tím , že každá horní hrana je vedena v určitém úhlu směrem k výstupnímu otvoru, přičemž tento úhel celkově odpovídá výpustnému úhlu výstupního otvoru.
9. 9. Licí tryska podle nároku 8, vyznačující se tím , že výpustný úhel každého výstupního otvoru je veden přibližně 45° až 80° směrem dolů od svislice.
10. 10. Licí tryska podle nároku 8, v y z n ač ující se tím , že výpustný úhel každého výstupního otvoru je veden přibližně 60° až 70° směrem dolů od svislice.
11. 11. Licí tryska podle nároku 8, vyznačující se tím , že přinejmenším jeden výstupní otvor má vrch a spodek a že výstupní otvor je širší na spodku než u vrchu.
12. 12. Licí tryska, skrze kterou protéká tekutý kov, vyznačující se tím , že obsahuje podlouhlé vnitřní vedení mající přinejmenším jeden vstupní otvor a přinejmenším první / výstupní otvor; a přinejmenším jeden usměrňovač umístěný v blízkosti prvního výstupního otvoru pro. rozdělování toku tekutého kovu vytékajícího z výstupního otvoru přinejmenším do dvou oddělených proudů.
13. 13. Licí tryska podle nároku 12, vyznačující se tím , že dále obsahuje přinejmenším druhý výstupní otvor, který umožňuje vytékání přinejmenším části tekutého kovu z trysky. - · .
14. 14. Licí tryska podle nároku 13, vyznačující se tím , že dále obsahuje druhý usměrňovač umístěný v blízkosti druhého výstupního otvoru; a dělič proudu umístěný ve smyslu směru proudění za usměrňovači, přičemž tyto usměrňovače rozděluji tok tekutého kovu protékající vnitřním vedením do dvou vnějších proudů a středního proudu.

    »♦ r τ i ι • · ·

    -35• · * · · · • · · • · · • · « · ·* ·· • ·· ·
15. 15. Licí tryska podle nároku 14, vyznačující se tím , že usměrňovač má hond strany a tyto hond strany odchylují vnější proudy v podstatně opačných směrech.
16. 16. licí tryska podle nároku 15, vyznačující se tím , že dělič proudu rozděluje rozptýlený středový proud do dvou vnitřních proudů a že tento dělič proudu a dolní strany odchylují dva vnitřní proudy v podstatě stejným radiálním směrem, v němž se odchylují dva vnější proudy.
17. 17. Licí tryska podle nároku 16, vyznačující se tím , že se vnější a vnitřní proudy opětně zkombinují před tím, než tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.
18. 18. Licí tryska podle nároku 16, vyznačující se tím , že se vnější a vnitřní proudy opětně zkombinují poté, kdy tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.
19. 19. Licí tryska podle nároku 16, vyznačující se t í m , že usměrňovače mají podstatně se rozbíhající dolní strany a tyto dolní strany rozptylují středový proud.
20. 20. Licí tryska podle nároku 19, vyznačující se tím , že dělič proudu rozděluje rozptýlený středový proud do dvou vnitřních proudů a že tento dělič proudu a dolní strany odchylují dva vnitřní proudy rozdílným směrem, než je směr, v němž se odchylují dva vnější proudy.
21. 21. Licí tryska podle nároku 15, vyznačující se tím , že horní strany odchylují vnější proudy v úhlu odchylování přibližně 20° až 90° od svislice.
22. 22. Licí tryska podle nároku 21, vyznačující se tím , že horní strany odchylují vnější proudy v úhlu přibližně 30° Od svislice.

    ··*« «· • β β ϊ * 1 ' ’ i «·« φ φ φ ♦ · · * « φ ♦ φ φ φ · · · ♦ · φ · ··· ······ ·· ·· ··««··· · V φ φ ·· ·· · · · ··

    -3623. Učí tryska podle nároku 14, vyznačující se tím , že vnitřní vedení obsahuje přechodový úsek, který je v průtokovém propojení s usměrňovači za účelem vpodstatě plynulého měnění souměrnosti průřezu trysky od celkově axiální souměrnosti k celkově rovinné souměrnosti.
23. 24. Učí tryska podle nároku 20, vyznačující se tím , že usměrňovače odchylují vnější proudy v úhlu přibližně 45° od svislice a odchylují dva vnitřní proudy v úhlu přibližně 30° od svislice.
24. 25. Licí tryska podle nároku 16, vyznačující se tím , že podlouhlé vnitřní vedení obsahuje podlouhlý vstupní trubicovitý úsek mající první průtokovou plochu průřezu s celkově axiální souměrností;

    rozptylovací přechodový úsek, který je v průtokovém propojení trubřcovitým úsekem, kdy tento přechodový úsek je upraven pro v podstatě plynulé měnění průtokové plochy průřezu trysky v přechodovém úseku z první průtokové plochy průřezu do celkové podlouhlé, druhé průtokové plochy průřezu, která je větší průtokovou plochou průřezu než první I průtoková plocha průřezu, a pro v podstatě plynulé měnění souměrnosti trysky v přechodovém úseku od celkově axiální souměrností k celkově rovinné souměrnosti; přičemž přinejmenším první výstupní otvor a druhý výstupní otvor je v průtokovém propojení s přechodovým úsekem.
25. 26. Licí tryska podle nároku 13, vyznačující se tím , že prvním výstupním otvorem je horní výstupní otvor; druhým výstupním otvorem je dolní výstupní otvor; a že přinejmenším jeden usměrňovač se umisťuje v blízkosti horního výstupního otvoru za účelem rozdělování toku tekutého kovu protékajícího vnitřním vedením do přinejmenším jednoho vnějšího proudu a středového proudu, kdy vnější proud protéká horním výstupním otvorem a středový proud protéká dále za usměrňovač a k dolnímu výstupnímu otvoru, přičemž usměrňovač je upraven pro úmčmé oddělování podílů tekutého kovu rozdělovaných mezi vnější proud a středový proud tak, aby se účinný výpustný úhel vnějšího proudu vytékajícího z horního výstupního otvoru měnil na základě průtokového výkonu tekutého kovu protékajícího licí tryskou.

    r ' γ r ' f

    999 999

    -37ΙΙ·< ·4 » · • * ι « · Μ·<
26. 27. Licí tryska podle nároku 26, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel vnějšího proudu se zvětšuje tehdy, když se zvětšuje průtokový výkon.
27. 28. licí tryska podle nároku 27, vyznačující se tím , Že tryska obsahuje dva horní výstupní otvory a usměrňovač v blízkosti každého horního výstupního otvoru pro rozdělování toku tekutého kovu protékajícího vnitřním vedením do dvou vnějších proudů a středního proudu.
28. 29. Licí tryska podle nároku 28, vyznačující se tím ,že dále obsahuje dělič proudu, který se umisťuje v dráze středového proudu a pod usměrňovačem ve smyslu směru proudění tak, aby rozděloval středový proud do přinejmenším dvou vnitřních proudů, kdy každý vnitřní proud vytéká z licí trysky skrze jeden dolní výstupní otvor,
29. 30. Licí tryska podle nároku 29, vyznačující se tím , Že vnější proudy vytékající z horních výstupních otvorů se přitahují směrem k vnitřním proudům vytékajícím z dolních výstupních otvorů tehdy, když se průtokový výkon zvětšuje. J
30. 31. Lící tryska podlé nároku 29, vyznačující s e tím , že vnitřní proudy vytékající u dolních výstupních otvorů se přitahují směrem k vnějším proudům vytékajícím z horních výstupních otvorů tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
31. 32. lácí tryska podle nároku 29, vyznačující s e tím , že usměrňovače mají horní strany a tyto horní strany odchylují vnější proudy v podstatně opačných směrech.
32. 33. Licí tryska podle nároku 32, vyznačující se tím , že usměrňovače mají podstatně se rozbíhající dolní strany a tyto dolní strany rozptylují středový proud.
33. 34. Licí tryska podle nároku 33, vyznačující se tím , že dělič proudu a dolní strany odchylují dva vnitřní proudy vpodstatě stejným radiálním směrem, v němž se odchylují dva vnější proudy.

    ^Γ Γ ^{Γ J} I

    4 4 4 · · · 4 • •444 4 4 4 444

    4 4 4 4

    4 · 4 · ·

    -38Ι·4· 44

    4 4 4 « • 4 « 4 • 4 · · • 4 4 · 4

    4· 4
34. 35. Licí tryska podle nároku 29, vyznačující se tím , že dále obsahuje přinejmenším jednu boční stčnu obklopující vnitřní vedení, přičemž každý horní výstupní otvor se umisťuje mezi dolní stranou přinejmenším jedné boční stěny a horní stranou odpovídajícího usměrňovače.
35. 36. Licí tryska podle nároku 35, vyznačující se tím , že dolní úsek přinejmenším boční stěny a horní strana každého usměrňovače vytvářejí horní výstupní kanálek vedoucí do každého horního výstupního otvoru, přičemž plocha průřezu každého horního výstupního kanálku je v podstatě stejná po celé délce tohoto kanálku.
36. 37. Licí tryska podle nároku 35, vyznačující se tím , že dolní strana přinejmenším jedné boční stěny a horní strana každého usměrňovače vytváří teoretický výpustný úhel vedený od svislice v případě každého vnějšího proudu vytékajícího z horních výstupních otvorů.
37. 38. Licí tryska podle nároku 37, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel I vnějších proudů vytékajících z horních výstupních otvorů se rozbíhá od teoretického výpustného úhlu horních výstupních otvorů tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
38. 39. Licí tryska podle nároku 38, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel vnějších proudů se zvětšuje ve vztahu ke svislici tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
39. 40. Uď tryska podle nároku 37, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů je přibližně 0° až 25° směrem dolů od svislice.
40. 41. Licí tryska podle nároku 37, vyznačující s e tím , že teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů je přibližně 7° až 10° směrem dolů od svislice.
41. 42. Licí tryska podle nároku 37, vyznačující se tím , že dolní výstupní otvory mají teoretický výpustný úhel a že teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů

    0000 ·· 00 0 0000 • 0 0 0 « 0 0 0 0 0

    000 0000 0000

    00 000 000000 00» »00

    0 0 0 0 0 0 0 0 00 00 00 0 00 00

    -39se rozbíhá od teoretického výpustného úhlu dolních výstupních otvorů o přinejmenším přibližně 15°.
42. 43. Licí tryska podle nároku 42, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel vnitřních proudů se zmenšuje ve vztahu ke svislici tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
43. 44. Lící tryska podle nároku 42, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů je veden přibližně 0° až 25° směrem dolů od svislice a že teoretický výpustný úhel dolních výstupních otvorů je veden přibližně 45° až 80° směrem dolů od svislice.
44. 45. Licí tryska podle nároku 42, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel horních výstupních otvorů je veden přibližně 7° až 10° směrem dolů od svislice a že teoretický výpustný úhel dolních výstupních otvorů je veden přibližně 60° až 70° směrem dolů od svislice.
45. 46. Licí tryska podle nároku 29, vyznačující se tím , že usměrňovače jsou upraveny tak, aby přibližně 15% až 45% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího hcí tryskou přináleží do vnějších proudů a přibližně 55% až 85% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího tryskou přináleží do středového proudu.
46. 47. Licí tryska podle nároku 29, vyznačující se tím , že usměrňovače jsou upraveny tak, aby přibližně 25% až 40% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího hcí tryskou přináleží do vnějších proudů a přibližně 60% že 75% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího tryskou přináleží do středového proudu.
47. 48. Licí tryska podle nároku 46, vyznačující s e tím , že podíl tekutého kovu tekoucího v každém z vnějších proudů je v podstatě stejný.

    / ·>·· ·· ·· · *· ·· • · · · · · to to · · • « to *·· <··· •to · to < ····· · ··· ··« • · · to t · to · · toto ·« to· · ·· ··

    -4049. Licí tryska podle nároku 28, vyznačující se tím , že každý vnější proud protéká skrze jeden z horních výstupních otvorů; a že prostřední proud protéká mezi usměrňovači a dále směrem k dolnímu výstupnímu otvoru, přičemž usměrňovače jsou upraveny pro úměrné oddělování podílů tekutého kovu rozdělovaných mezi vnější proudy a středový proud tak, aby se účinný výpustný úhel vnějších proudů vytékajících z horních výstupních otvorů měnil na základě průtokového výkonu tekutého kovu protékajícího Učí tryskou.
48. 50. Licí tryska podle nároku 49, vyznačující se tím , že dále obsahuje dělič proudu, který se umisťuje v dráze středového proudu a pod usměrňovačem ve smyslu směru proudění a vymezuje dva dolní výstupní otvory, takže tento dělič proudu rozděluje středový proud do přinejmenším dvou vnitřních proudů, kdy každý vnitřní proud vytéká z licí trysky skrze jeden dolní výstupní otvor.
49. 51. Licí tryska podle nároku 49, v y z n a č u j í c í s e t í m , že vnitřní vedení rovněž má středovou osu a zvětšenou část pro vytvoření vnitřního vedení, jehož plocha průřezu je I větší v blízkosti středové osy než v blízkosti okrajů vnitrního vedení.
50. 52. Licí tryska podle nároku 51, vyznačující se tím , že dále obsahuje dělič proudu, který se umisťuje v dráze středového proudu a pod usměrňovačem ve smyslu směru proudění a vymezuje dva dolní výstupní otvory, takže tento dělič proudu rozděluje středový proud do přinejmenším dvou vnitřních proudů, kdy každý vnitřní proud vytéká z licí trysky skrze jeden dolní výstupní otvor.
51. 53. Licí tryska, skrze kterou protéká roztavený kov, vyznačující se tím , že obsahuje prostředky pro protékání tekutého kovu podlouhlým vnitřním vedením majícím vstupní otvor a přinejmenším jeden výstupní otvor; prostředky pro rozdělování toku tekutého kovu do dvou vnějších proudů a jednoho středního proudu; prostředky pro odchylování dvou vnějších proudů v podstatně opačných směrech;prostředky pro rozdělování středového proudu do dvou vnitřních proudů; a prostředky pro odchylování dvou vnitřních směrů v podstatě stejným směrem, v němž se odchylují dva vnější proudy.

    *· *0

    0 · 0 ♦ • · 0 ·

    0 9 00 00>

    0 0

    W ·0

    0*0 0 '0 0 • · * • 00 « 0 0 • 0 0 · «0 *0

    00 0 0 0 · • 0 0 * • · 0 *··· « · 4

    9* *

    -4154. Licí tryska podle nároku 53, vyznačující se tím,že obsahuje prostředky pro opětné zkombinování vnějších a vnitřních proudů před tím, než tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.
52. 55. Licí tryska podle nároku 53, vyznačující se tím,že obsahuje prostředky pro opětné zkombinování vnějších a vnitřních proudů poté, kdy tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.
53. 56. Způsob pro ovládání toku tekutého kovu protékajícího licí tryskou, vyznačující se t í m , že obsahuje kroky přivádění tekutého kovu do licí trysky;

    rozdělování toku tekutého kovu přiváděného do licí trysky do přinejmenším jednoho vnějšího proudu a jednoho středního proudu; a oddělování podílů tekutého kovu rozdělovaných mezi vnější proud a středový proud tak, aby se účinný výpustný úhel vnějšího proudu měnil na základě průtokového výkonu tekutého kovu protékajícího licí tryskou.
54. 57. Způsob podle nároku 56, vyznačující se tím , že tok tekutého kovu se rozděluje do dvou vnějších proudů a středového proudu.
55. 58. Způsob podle nároku 57, vyznačující se tím , že středový proud še rozděluje do přinejmenším dvou vnitřních proudů.
56. 59. Způsob podle nároku 58, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel vnějších proudů se zvětšuje tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
57. 60. Způsob podle nároku 59, vyznačující se tím , že vnější proudy se přitahuji směrem k vnitřním proudům tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
58. 61. Způsob podle nároku 59, vyznačující se tím , že vnitřníproudy se přitahují směrem k vnějším proudům tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje. ’ ! r ’ r

    -4262. Způsob podle nároku 61, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok odchylování vnějších proudů v podstatně opačných směrech.
59. 63. Způsob podle nároku 62, vyzná č u j í c í se tím , že dále obsahuje krok rozptylování středového proudu, *
60. 64. Způsob podle nároku 63, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok odchylování dvou vnějších proudů v podstatě stejným radiálním směrem, ve kterém se odchylují dva vnější proudy.
61. 65. Způsob podle nároku 61, vyznačující se tím , že vnější proudy se odchylují podle teoretického výpustného úhlu.
62. 66. Způsob podle nároku 65, vyznačující se tím, že účinný výpustný úhel vnějších proudů se rozbíhá od teoretického výpustného úhlu tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje. I
63. 67. Způsob podle nároku 66, vyznačující s c tím , že účinný výpustný úhel vnějších proudů se rozšiřuje ve vztahu ke svislici tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
64. 68. Způsob podle nároku 65, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel vnějších proudů se vede přibližně 0° až 25° směrem dolů od svisfice.
65. 69. Způsob podle nároku 65, vyznačující se t i m. , že teoretický výpustný úhel vnějších proudů se vede přibližně 7° áž 10° směrem dolů od svisfice.
66. 70. Způsob podle nároku 65, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel vnějších proudů se rozbíhá od teoretického výpustného úhlu vnitřních proudů přinejmenším o přibližně 15°.

    f f ΓΤ f/

    BBBB Β Β

    Β · Β ·ΒΒ ΒΒΒ·

    ΒΒΒ ···· Β Β Β Β

    Β Β ΒΒΒ ΒΒΒΒΒΒ ··♦ ΒΒΒ

    Β Β Β Β Β Β Β · ·

    ΒΒ ΒΒ ΒΒ Β ΒΒ ΒΒ

    -4371. Způsob podle nároku 70, vyznačující se tím , že účinný výpustný úhel vnitřních proudů se zmenšuje ve vztahu ke svislici tehdy, když se průtokový výkon zvyšuje.
67. 72. Způsob podle nároku 70, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel vnějších proudů se vede přibližně 0° až 25° směrem dolů od svislice a že teoretický výpustný úhel vnitřních proudů se vede přibližně 45° až 80° směrem dolů od svislice.
68. 73. Způsob podle nároku 70, vyznačující se tím , že teoretický výpustný úhel vnějších proudů se vede přibližně 7° až 10° směrem dolů od svislice a že teoretický výpustný úhel vnitřních proudů se vede přibližně 60° až 70° směrem dolů od svislice.
69. 74. Způsob podle nároku 61, vyznačující se tím , že přibližně 15% až 45% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího licí tryskou přináleží do vnějších proudu a přibližně 55% že 85% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího tryskou přináleží do středového proudu. I
70. 75. Způsob podle nároku 61, vyznačující se tím , že přibližně 25% až 40% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího licí tryskou přináleží do vnějších proudů a přibližně 60% že 75% celkového průtoku tekutého kovu protékajícího tryskou přináleží do středového proudu.
71. 76. Způsob podle nároku 74, vyznačující se tím , že rozdělovaný podíl tekutého kovu tekoucího v každém z vnějších proudů je v podstatě stejný.
72. 77. Způsob podle nároku 56, vyznačující se tím , Že krok protékání tekutého kovu skrze trysku obsahuje krok protékání tekutého kovu podlouhlým vnitřním vedením majícím přinejmenším jeden vstupní otvor, dva horní výstupní otvory a dva dolní výstupní otvory; krok rozdělování toku tekutého kovu vytékajícího z licí trysky obsahuje krok rozdělování toku tekutého kovu v blízkosti horních výstupních otvorů do dvou vnějších

    -44··· · proudů a jednoho středového proudu, kdy každý z těchto vnějších proudů vytéká z jednoho horního výstupního otvoru a středový proud protéká dále k dolním výstupním otvorům; a krok oddělování obsahuje oddělování podílů tekutého kovu rozdělovaných mezi vnějšími proudy a středovým proudem tak, aby se účinný výpustný úhel vnějších proudů vytékajících z horních výstupních otvorů měnil na základě průtokového výkonu tekutého kovu protékajícího licí tryskou.
73. 78. Způsob podle nároku 77, vyznačující s e tím , že dále obsahuje krok rozdělování středového proudu do přinejmenším dvou vnitřních proudů, přičemž každý vnitřní proud vytéká z licí trysky skrze jeden dolní výstupní otvor.
74. 79. Způsob pro ovládání toku tekutého kovu protékajícího licí tryskou, vyznačující s e tím , že obsahuje kroky protékání tekutého kovu podlouhlým vnitřním vedením majícím vstupní otvor a přinejmenším jeden výstupní otvor;

    rozdělování toku tekutého kovu přiváděného do lící trysky do dvou vnějších proudů a jednoho středního proudu;

    odchylování dvou vnějších proudů v podstatně opačných směrech; rozdělování středového proudu do dvou vnitřních proudů; a odchylování dvou vnitřních směrů v podstatě stejným směrem, ve kterém se odchylují dva vnější proudy.
75. 80. Způsob podle nároku 79, v y z n a č u j i c í se t í m , že dále obsahuje krok opětného zkombinování vnějších a vnitřních proudů před tím, než tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.
76. 81. Způsob podle nároku 79, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok opětného zkombinování vnějších a vnitřních proudů poté, kdy tyto proudy vytékají z přinejmenším jednoho z výstupních otvorů.

    9 9 *9

    -45999· 99

    9 9

    9 9

    9 9*

    99999 9
77. 82. Způsob podle nároku 79, vyznačující se tím , že dva vnitřní proudy se odchylují takovým směrem, který je rozdílný od směru, v němž se odchylují dva vnější proudy.
78. 83. Způsob podle nároku 79, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok odchylování vnějších proudů v úhlu odchylování přibližně 20° až 90° od svislice.
79. 84. Způsob podle nároku 83, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok odchylování vnějších proudů v úhlu přibližně 30° od svislice.
80. 85. Způsob podle nároku 82, vyznačující se tím , že dále obsahuje krok odchylování dvou vnějších směrů v úhlu přibližně 45° od svislice a odchylování dvou vnitřních proudů v úhlu přibližně 30° od svislice.