CZ101199A3

CZ101199A3 - Ohnivzdorný zasklívací panel

Info

Publication number: CZ101199A3
Application number: CZ991011A
Authority: CZ
Inventors: Udo Gelderie; Simon Frommelt; Michael Groteklaes-Bröring; Dirk Michels
Original assignee: Vetrotech Saint-Gobain (International) Ag
Priority date: 1997-07-22
Filing date: 1998-07-22
Publication date: 1999-06-16
Also published as: PL332307A1; DE69840927D1; CN1318208C; EP0951388A1; JP4436462B2; CN1234767A; WO1999004970A1; CZ305998B6; HK1023538A1; CZ300056B6; CZ305997B6; EP0951388B1; DE19731416C1; DK0951388T3; US6159606A; JP2001501165A; CA2266652A1; CA2266652C; ATE434516T1; PL189700B1

Description

Oblast techniky

Vynález se týká zasklívacího panelu na ochranu proti ohni (ohnivzdorného), obsahujícího nejméně dvě skleněné tabule, mezi nimiž je umístěna transparentní vrstva vytvrzeného hydrátu polykřemičitanu alkalického kovu, který má poměr Si0₂ : M₂0 alespoň 3 : 1 (kde M označuje alespoň jeden alkalický kov) a obsah vody 25 až 60 % hmotnostních, přičemž v tomto panelu je obsažena alespoň jedna skleněná tabule, na jejímž povrchu, který se ve styku s vrstvou polykřemičitanu, je vrstva základního nátěru, který má vliv na adhezi.

Dosavadní stav techniky

Ohnivzdorné zasklívací panely tohoto druhu j sou známy ze zveřejněné mezinárodni patentové přihlášky č. VO 94/04355. V tomto případě obsahuje transparentní vrstva výhodně hydrát polykřemičitanu alkalického kovu s poměrem SiO₂ : M₂0 vyšším než 4 : 1 (kde M označuje alespoň jeden alkalický kov), přičemž každá skleněná tabule je opatřena základním nátěrem z organofunkčního silanu.

V případě výskytu ohně se vrstva polykřemičitanu napění vlivem tepla za současného vypařování vody, stane se nepropustnou pro tepelné záření a na předem určenou dobu vytvoří účinnou ochranu proti nežádoucímu přenosu tepla.

V těchto známých ohnivzdorných zasklívacích panelech maj í organofunkčni silany za úkol ovlivnit adhezi ve smyslu zdokonalení adheze vrstvy polykřemičitanu ke skleněné tabuli za všech podmínek a z tohoto hlediska jsou také tyto silany ·· ·· » · · pro daný účel vybírány.

Ve zveřejněné mezinárodní patentové přihlášce č. VO 94/04355 se uvádí, že dobrá adheze mezi vrstvou polykřemičitanu a povrchem skla je nutná a má být zaručena po celou dobu životnosti ohnivzdorného zasklívacího panelu, protože delaminace polykřemičitanové vrstvy je na velkých povrchových plochách viditelná jako kvalitativní závady.

Ohnivzdorné zasklívací panely, ve který je ohnivzdorná vrstva, umístěná mezi dvěma skleněnými tabulemi, vytvořená ze solného hydrogelu obsahuj ícího organické činidlo vytvářející gel, například na bázi akrylamidu a/nebo methylolakrylamidu, jsou známy z dokumentů EP-0 001 531 B1 a EP-0 590 978 AI. V těchto ohnivzdorných zasklívacích panelech jsou plochy skleněných panelů, které jsou ve styku s hydrogelem, opět ošetřeny látkou, která zlepšuje adhezi.

V tomto případě se jako látky, které zlepšují adhezi, výhradně používají hydrofilní organické sloučeniny na bázi silanů, titaničitanů nebo zirkoničitanů, které na jedné straně reagují s povrchem skla a na druhé straně s dvojnými nebo trojnými vazbami uhlík-uhlík polymeru, který vytváří gel.

Během provedených zkoušek na chování vůči ohni u ohnivzdorných zasklívacích panelů s výše uvedenou strukturou, to znamená obsahujících mezilehlou vrstvu vytvořenou z polykřemičitanu alkalického kovu, se ukázalo, že po určité době se často vytvářely místně lokalizované body, kde klesal ochranný vliv napěněné polykřemičitanové vrstvy, takže skleněná tabule ohnivzdorného zasklívacího panelu, odvrácená od ohně, v těchto místech přesahovala povolenou teplotu. Tvorbu těchto závad, které jsou nadměrně přehřáté (horká místa), vyvolal únik částí polykřemičitanové pěny z vrstvy a odpadávání do plamenné pece.

Podstata vynálezu

Cílem vynálezu je vývoj zdokonaleného ohnivzdorného zasklívacího panelu se strukturou uvedenou v předchozím popisu, za účelem snížení výskytu těchto poruch, které se vytvářejí místně, a tedy prodloužení doby odolnosti proti působení ohně tohoto ohnivzdorného zasklívacího panelu.

Tento cíl byl podle vynálezu dosažen díky skutečnosti, že alespoň jedna skleněná tabule, a sice ta, která je vystavena účinku ohně, je na svém povrchu, který je ve styku s polykřemičitanovou vrstvou, opatřena základní vrstvou, jejíž adheze při teplotách zkoušky chování vůči působení ohně (neboli testu ohnivzdornosti) klesá.

Toto řešení bylo navrženo proto, že vynález vychází z objevu, že u zasklívacích panelů dřívějšího druhu se během zkoušek chování vůči působení ohně objevují defekty vlivem skutečnosti, že se skleněná tabule, která je vystavena působení ohně, roztříští v důsledku tažného namáhání vzniklého v okrajových oblastech, jestliže se překročí předem určený teplotní gradient mezi povrchem skleněné tabule a zapuštěnou hranou skleněné tabule, přičemž úlomky skla, které odpadávají z tabule, současně odnášejí kousky polykřemičitanové ohnivzdorné vrstvy, protože adheze této polykřemičitanové hmoty vůči sklu je vyšší, než kohezivní síly v polykřemičitanové hmotě.

Z tohoto důvodu vynález poskytuje snížení adheze polykřemičitanové hmoty vůči sklu při teplotách zkoušky • · ·* • ♦ · 4 ·· ···· • · · · · · · ······ • · · · · · · · ·······« ·· ·· ·· ·· chování vůči ohni, takže kohezivni síly v polykřemičitanové hmotě převažuj í a úlomky skla se od polykřemičitanové hmoty oddělují bez ztráty celistvosti ohnivzdorní vrstvy.

Podle tohoto vynálezu se termínem podkladová vrstva rozumí to, že adheze mezi sklem opatřeným podkladovým nátěrem a polykřemičitanem je dostatečně vysoká k tomu, aby zabránila delaminaci polykřemičitanové vrstvy od povrchu skla při normální teplotě používání tohoto produktu po dlouhé časové intervaly, zvláště při skladování, j ak j e to obvykle míněno v průmyslu výroby ohnivzdorných zasklívacích panelů.

Termínem při teplotě zkoušky chováni vůči působeni ohně se proto rozumí teploty, se kterými se střetává skleněná tabule vystavená působení ohně (neboli vnitřní tabule). Je to proto, že u ohnivzdorných vrstev není vhodné, aby se oddělily od vnější tabule, která má poskytovat ochranu. Naopak, podle vynálezu bylo zjištěno, že během zkoušek chování proti působení ohně bylo zjištěno, že tabule odvrácená od ohně (neboli vnější tabule) zůstává chladnější než tabule vnitřní, takže adheze ohnivzdorného tělesa je nedotčena. Pro objasnění lze říci, že látky, které jsou pro vynález výhodné, máji svou adhezi k ohnivzdorné vrstvě sníženou při teplotách vyšších než přibližně 90 °C, nebo rovných této teplotě.

Výhodně je každá skleněná tabule, která tvoří zasklívací panel, opatřena na svém povrchu ve styku s polykřemičitanovou hmotou uvedenou základní vrstvou. Tato symetrická struktura výrobku usnadňuje montáž zasklívacího panelu.

44 ·« ···· 9· ··

4 * «« · 4 4 4 4 • · ··· 4 · 4 ·

4 44 4 44 444444

4 4444 4 ·

444 4444 44 4« ·· ··

V prvém provedení vynálezu se požadovaný cíl dosahuje použitím základové vrstvy vytvořené z hydrofobní látky.

Ve výhodném provedení je tato základová vrstva vytvořena z kompozice obsahující alespoň jeden organofunční silan, který má určitý hydrofobní účinek. Tyto sílaný jsou zejména tvořeny fluorsilany, alkylsilany, fenylsilany a silikony, přičemž tyto látky ovlivňují adhezi způsobem, který se mění s teplotou, to znamená, které mají v případě zkoušky chování vůči působení ohně vliv na snížení adheze. Zatímco u těchto silanů při normální teplotě používání a při delší době není pozorováno oddělování ploch skla a polykřemičitanové hmoty, projevuje se účinek snižování adheze při teplotách, kdy se odpařuje voda přítomná v polykřemičitanu. Hydrofobní sílaný určitě rovněž podléhají chemické reakci s povrchem skla na atomu křemíku, ale zbývaj ící část molekuly, která j e obvykle tvořena řetězcem fluorované alkylové skupiny, řetězcem alifatické alkylové skupiny nebo siloxanovým řetězcem, zůstává nezreagovaná s vrstvou polykřemičitanové hmoty a přináší snížení adheze v případě ohně.

Mezi sílaný, které jsou vhodné pro uskutečnění cíle předmětného vynálezu, je možno zařadit například následující látky:

- fluoralkylsilany, perfluoralkylsilany,

- fluoralkyltrichlorsilany, perfluoralkyltrichlorsilany,

- fluoralkylalkoxysilany, perfluoralkylalkoxysilany,

- fluoralifatické silylethery,

- alkylsilany a fenylsilany případně substituované, jako jsou například alkyltrialkoxysilan, zejména alkyltrimethoxysilan, nebo alkyltriethoxysilan, alkyltrichlorsilan nebo fenyltrialkoxysilan, • 4 44 • 4 4 4 ·· ····

4 4 • 4 4 ·

- silikony, jako jsou například polydimethylsiloxany, polydimethylsiloxany, zakončené ethoxylovými skupinami, a polydimethylsiloxany zakončené methoxylovými skupinami.

V předcházejícím přehledu termín alkyl označuje skupinu obsahuj ící uhlovodíkový řetězec, který může obsahovat například od 3 do 10 atomů uhlíku, a alkoxy označuje etherovou skupinu, která může obsahovat od 1 do 4 atomů uhlíku, zejména methoxyskupinu nebo ethoxyskupinu.

Podle j iného výhodného provedení, který může být navíc kombinován s prvním, je základová vrstva vytvořena z kompozice obsahující alespoň jednu mastnou kyselinu, nebo jeden derivát mastné kyseliny.

Tímto termínem mastná kyselina se rozumí karboxylová kyselina s dlouhým řetězcem, to znamená látka v níž nasycený nebo nenasycený řetězec obsahuj ící uhlík může obsahovat například od 8 do 26 atomů uhlíku, výhodně od 10 do 24 atomů uhlíku a ještě výhodněji od 12 do 20 atomů uhlíku. Mastné kyseliny používané podle vynálezu mohou být přírodního původu nebo se může jednat o synteticky připravené látky. Zejména mohou tyto mastné kyseliny odpovídat následujícímu vzorci:

^Cn^H2n°2 ^{nebo C}n^H(2n-2)°2 kde n = 8 až 26, výhodně 14 až 20, jako jsou například kyselina stearová, nebo kyselina palmitová.

Derivátem mastné kyseliny se rozumí libovolná organická sloučenina vzniklá z mastné kyseliny, která byla definována výše, přičemž obsahuje uvedený dlouhý uhlíkový řetězec, například od 8 do 26 atomů uhlíku. Jako zvláště

0> 00 00 0000 ·· ··

0 0 0 0 0 0 · · · · “7 ” ·* ·* · · 0 00 000 000

0 0000 0 0

00000000 00 00 00 ·· výhodné deriváty je nutno uvést estery mastné kyseliny, odvozené od nasycených nebo nenasycených alkoholů s dlouhým nebo s krátkým řetězcem.

Ukázalo se, že tyto sloučeniny, i když nemají reaktivní skupinu, která by chemicky reagovala s povrchem skla (na rozdíl od atomu křemíku v silanu), mají velmi dobrou stálost na povrchu skla a jsou schopné vytvořit základovou vrstvu, která splňuje požadavky předmětného vynálezu.

Tyto mastné kyseliny se mohou nanášet libovolným způsobem tak, aby vytvořily na skleněné tabuli základovou vrstvu. Výhodně se vytvoří jemná vrstva mastné kyseliny nebo derivátu mastné kyseliny za použití roztoku této látky ve vhodném rozpouštědle, například v ethanolu nebo v isopropanolu, přičemž tato vrstva se vytvoř! nastříkáním, nanášením válečkem nebo ručním nanášením pomocí hadříku.

Podle dalšího provedení podle vynálezu, které může být kombinováno s prvním provedením, se základová vrstva vytvoří z látky, jejíž teplota měknuti se dosáhne nebo překročí v průběhu zkoušky chování vůči působení ohně. To znamená, že tato teplota měknutí látky je nižší nebo rovná uvedené teplotě při zkoušce chování vůči působeni ohně.

Taková základová vrstva splňuje požadavky předmětného vynálezu díky skutečnosti, že jestliže se skleněná tabule vystavená ohni roztříšti na kousky, základová vrstva je změklá, případně roztavená, a poskytuje velmi omezenou adhezi ohnivzdorné hmoty ke skleněné tabuli a tak vykazuje velmi malý odpor pokud se týče odpadáváni kousků skla. Kohezivní síly v polykřemičitanové hmotě převažují nad ·· ·· • ·« · · ·

4444 « · · · · • · · · · ·*······ ··

44

4 4 4

444 444

4

44 adhezí ke sklu, a úlomky skleněné tabule vystavené ohni se oddělují od polykřemičitanové hmoty beze ztráty integrity ohnivzdorné vrstvy.

Takovéto látky mají výhodně relativně nízkou teplotu měknutí, například v rozmezí od 60 do 120 °C. Přednost se ovšem dává látkám, jejichž teplota měknutí není příliš nízká, například okolo nejméně 90 °C, a sice z toho důvodu, aby byly tyto látky schopné vydržet přehřátí účinkem slunečního záření nebo tepelné zpracování před instalováním skla nebo, je-li to vhodné, tepelné vytvrzováni ohnivzdorné polykřemičitanové hmoty.

Jako příklad vhodných látek je třeba zejména uvést vosky, ať již rostlinného nebo živočišného původu nebo vosky minerální, které jsou přírodní nebo chemicky modifikované, nebo vosky syntetické.

Přírodní nebo syntetické vosky j sou charakterizovány relativně nízkou teplotou měknutí nebo tání a hydrofobními vlastnostmi v důsledku přítomností organických složek obsahujících dlouhé uhlíkové řetězce. V této souvislosti je třeba poznamenat, že tyto látky umožňují dosažení cílů daných vynálezem tím, že vykazují kombinaci dvou vlastností, a sice na jedné straně účinek změknutí při vysoké teplotě a na druhé straně rovněž hydrofobní účinek, jako tomu bylo podle prvního provedení.

Z hlediska podání úplného přehledu různých skupin vosků je možno odkázat na publikaci Kirk-Othmer Encyklopaedia, Volume 22, str. 156-173.

Jako příklad vosků, které se mohou použít podle ·· ···· • ··· ···· ·· ·· • · · · • · · · • · · · · · • · vynálezu, je možno uvést následující látky:

* přírodní vosky;

- rostlinné vosky: vosk candelilla, karnaubský vosk, japonský vosk, espartový vosk, cerin, třtinový vosk, ricinový vosk, vosk ouricury, nebo vosk montánní;

- živočišné vosky: včelí vosk, šelak, spermacet, nebo lanolin;

- minerální vosky: cerezín nebo ozokerit (zemní vosk)

- ropné deriváty: petrolatum, parafin nebo mikrokrystalický vosk;

* chemicky modifikované vosky : esterifikovaný montánní vosk, nebo hydrogenovaný vosk joj oba;

* syntetické vosky: polyolefiny nebo póly(ethylen)glykoly.

Při přípravě základové vrstvy je možno vosky nanášet na skleněnou tabuli z roztoku ve vhodném rozpouštědle, přičemž je možné výslednou vrstvu po odpaření rozpouštědla vyleštit za mírného tlaku, aby se stala dokonale průhlednou. Ještě lépe se mohou ukládat na skleněnou tabuli přímo pomocí hadříku. Přebytečná látka se pak může odstranit suchým hadříkem. Z tohoto hlediska patří k voskům, které jsou zvláště vhodné z hlediska předmětného vynálezu, například parafinový vosk nebo polyolefinový vosk obsahující řetězec s 20 až 30 atomy uhlíku.

Jako další příklady látek, které jsou vhodné pro toto druhé provedení, je možno uvést laky na bázi termoplastické organické látky. V případě použiti těchto látek musí být uvedené laky odolné vůči alkalickému prostředí ohnivzdorné hmoty na bázi hydrátu polykřemičitanu a musí mit teplotu měknutí nebo tání vhodnou pro oddělené od skla při teplotách ·· ··

B A A 4 • A AAAi

A A ··

A A · • · · • A A · A · • A

AA AA zkoušky chování vůči působení ohně.

Teplota měknutí nebo táni těchto látek je výhodně v rozmezí od 90 do 120 °C, výhodně okolo 100 °C.

Zvláště výhodné jsou laky akrylového typu na bázi disperze akrylátů. Požadovaná vlastnost týkající se odolnosti v alkalickém prostředí a měknutí se může upravit podle požadavků, zejména změnou povahy a množství monomerů (ester kyseliny akrylové a další složky). Z hlediska předmětného vynálezu jsou zejména vhodné čistě akrylátové disperze, ve kterých mají dispergované látky molekulovou hmotnost v rozmezí 50 000 až 150 000 g/mol.

Z dalších vlastností, výhodných pro vynález, tyto laky výhodně vykazují velikost částic mezi přibližně 0,01 pm a 5 pm, výhodně okolo 0,1 pni, a teplotu tvorby filmu, neboli tenkého filmu (MFT - minimální filmotvorná teplota) v rozmezí od 0 do 25 °C, výhodně od 3 do 17 °C.

Tyto disperze výhodně neobsahují plastifikátor. Pro účely předpokládané technologie nanášení se vlastnosti disperze mohou případně optimalizovat pomocí dalších odpovídajících aditiv. Tyto disperze se tedy mohou přizpůsobit pro nanášení laku na sklo nastřikováním nebo atomizací nebo pro nanášení válečkem. Je možné přidávat taková aditiva, jako jsou například modifikované polydimethylsiloxany, vhodné k úpravě smáčení nebo rozlévatelnosti disperze, nebo odpěňovací činidla nebo promotory tvorby filmu, jako jsou povrchově aktivní polymery.

Takto nanesené laky po uschnutí vytvářejí

9· * 9 9 9 t* 9999

9

9999 9999 »9

9 9

999 «99

9

99 transparentní základovou vrstvu, která má výhodně tloušťku v rozmezí od 5 gm do 100 gm, výhodně v rozmezí od 10 gm do 30 gm.

Příklady provedení vynálezu

Vynález bude v dalším blíže vysvětlen s pomocí konkrétních provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezuji rozsah tohoto vynálezu.

Další vlastnosti a výhody vynálezu vyplynou z podrobného popisu uvedeného v následujících příkladech a v porovnání s porovnávacím příkladem ohnivzdorného zasklívacího panelu podle současného stavu techniky v tomto oboru.

Porovnávací příklad

Ohnivzdorný zasklívací panel o rozměrech plochy o

1,33 x 1,13 m byl podle tohoto provedení vyroben ze dvou skleněných tabulí, každá o tloušťce každé 5 milimetrů, z tvrzeného plaveného skla a z mezilehlé vrstvy o tloušťce 6 milimetrů z polykřemičitanu K a Li s poměrem K : Li rovným 8,5 : 1,5 a s molovým poměrem S1O2 : (^2θ ⁺ L12O) rovným 5:1. Tento polykřemičitan byl vyroben připravením směsi disperze 30 % kyseliny křemičité ve vodě a oxidů alkalických kovů a zavedením této směsi mezi obě skleněné tabule, které jsou oddáleny pomocí výztužného rámu a vhodného adhezivního spojení, přičemž následovalo vytvrzení při teplotě místnosti. Obsah vody ve vytvrzeném polykřemičitanu byl 51,2 % hmotnostních.

Před sestavením skleněných tabulí byl povrch každé » ·

z nich, který přilehlý k druhé tabuli, ošetřen silanem podporujícím adhezi, v tomto případě glycidoxypropyltriethoxysilanem.

Tento ohnivzdorný zasklívací panel, vyrobený shora popsaným způsobem, byl následně podroben zkoušce chování vůči působení ohni, odpovídající normě DIN 4102 nebo ISO/DIS Standard 834-1, přičemž při tomto testu byl tento panel instalován s běžným rámem z nerezavěj ící oceli s uchycením 20 milimetrů do plamenné pece a vystaven působení plamene podle standardní teplotní křivky (STC).

Již po krátkém čase se skleněná tabule, situovaná směrem k ohni, oddělila od vrstvy z polykřemičitanové ohnivzdorné hmoty a nastalo odtrhávání malých a velkých kousků ohnivzdorné hmoty z ohnivzdorné vrstvy. Tato skleněná tabule se roztříštila po 5 minutách. Úlomky skla odpadávaly do pece s ulpělými kousky ohnivzdorné hmoty. Na místech, kde odpadlá ohnivzdorná hmota chyběla se po krátké době zjistilo, že povrch vnější skleněné tabule přesáhl maximálně přípustnou teplotu 190 °C. Pokus se musel po 15 minutách přerušit. Požadovaná doba odolnosti 30 minut nebyla dosažena.

Přiklad 1 (provedení podle vynálezu)

Podle tohoto provedení byl ohnivzdorný zasklívací panel vyroben stejným způsobem, jak bylo popsáno v porovnávacím příkladu, přičemž jedinou výjimkou bylo to, že povrchy, které jsou ve styku s polykřemičitanovou vrstvou byly upraveny hydrofobním silanem ze skupiny perfluoralkylsilanů. Povrchové napětí skla se tím značně >0 • 4

4 4 4 ► 4 · ·

444 « snížilo. Tak například měl úhel smáčení kapek vody po úpravou sílaném hodnotu přibližně 90°, zatímco úhel smáčení před úpravou činil přibližně 40°.

Tento ohnivzdorný zasklívací panel se umístil do plamenné pece za stejných podmínek, přičemž byla provedena zkouška odolnosti vůči působení ohně, což bylo provedeno stejným způsobem jako ve porovnávacím příkladu. Za krátkou dobu po zahájení zkoušky chování vůči působeni ohně se skleněná tabule přivrácená k ohni rovněž oddělila od vrstvy ohnivzdorné hmoty, ale v tomto případě se oddělila úplně, takže nic z ohnivzdorné hmoty nezůstalo nalepeno na skleněné tabuli. Když se po 5 minutách tato skleněná tabule roztříštila, a když úlomky skla odpadly do pece, žádná část ohnivzdorné hmoty nebyla stržena do pece; naopak celá polykřemičitanová vrstva se zachovala nedotčená na celém povrchu jako štít (clona) chránící proti účinkům ohně.

V tomto případě nebyly zjištěny žádné závady pokud se týče nepovoleně vysokých teplot na vněj ším straně tabule, odvrácené od plamenné pece. Požadovaná doba odolnosti 30 minut byla dosažena a zkouška chování vůči působení ohně byla přerušena po 40 minutách.

Stejně dobré výsledky byly získány při odpovídajících zkouškách s úpravou povrchů skla pomocí alkylsilanů, fluorchlorsilanů a silikonů.

Příklad 2 (provedení podle vynálezu)

Podle tohoto příkladu byl ohnivzdorný zasklívací panel o rozměrech povrchu 1,24 x 2,05 m vyroben ze dvou skleněných tabulí, přičemž každá z nich měla tlouštku milimetrů, vyrobených z tvrzeného plaveného skla a z mezilehlé vrstvy o tloušťce 6 milimetrů z polykřemičitanu K a Li s poměrem K : Li rovným 8,5 : 1,5 a s molárním poměrem Si0₂ : (K₂0 + Li₂O) o hodnotě 5:1, jako v příkladu 1, avšak se základovou vrstvou na bázi mastné kyseliny.

Před sestavením skleněných tabulí byl povrch každé z nich upraven roztokem kyseliny stearové v isopropanolu s koncentrací volenou v rozmezí od 0,1 do 2 % hmotnostních, v tomto případě 1,5 %. Roztok se nanášel natřením pomocí gumových válečků.

Při testování tohoto zasklívacího panelu zkoušce chování vůči působení ohně, odpovídající normě DIN 4102, nebo normě ISO/DIS Standard 834-1, vykazoval takto vyrobený ohnivzdorný zasklívací panel odolnost vyšší než 30 minut, díky účinku delaminace skleněných úlomků tabule, vystavené ohni.

Příklad 3 (provedení podle vynálezu)

Podle tohoto příkladu byl ohnivzdorný zasklívací panel o rozměrech povrchu 1,24 x 2,05 m vyroben ze dvou skleněných tabulí, každá o tloušťce 5 milimetrů, z tvrzeného plaveného skla a z mezilehlé vrstvy o tloušťce 6 milimetrů z polykřemičitanu K a Li s poměrem K : Li rovným 8,5 : 1,5 a s molárním poměrem SiO₂ : (K₂0 + Li₂0) rovným 5:1, jako v přikladu 1, avšak se dvěma rozdíly:

- použila se vosková základní vrstva;

- při výrobě polykřemičitanu se směs kyseliny křemičité a oxidů alkalických kovů vytvrzovala mezi oběma skleněnými • 9 tabulemi při teplotě vyšší než 80 °C (obvykle v rozmezí 80 až 90 °C).

Před sestavením skleněných tabuli byl povrch každé z nich, situovaný dovnitř, upraven vrstvou parafinového vosku s 24 - 28 atomy uhlíku. Vosk se nanesl ručním nanášením pomocí hadříku na skleněnou tabuli, která byla mírně zahřáta k usnadnění nanesení vosku.

Příklad 4 (provedení podle vynálezu)

Podle tohoto příkladu byl ohnivzdorný zasklívací panel

O o rozměrech povrchu 1,24 x 2,05 m vyroben ze dvou skleněných tabuli, každá o tloušťce 5 milimetrů, z tvrzeného plaveného skla a z mezilehlé vrstvy o tloušťce 6 milimetrů z polykřemičitanu K a Li s poměrem K : Li rovným 8,5 ; 1,5 a molárním poměrem SiC>2 : (K^O + L12O) rovným 5:1, vytvrzené při teplotě místnosti, jako v příkladě 1, nebo zahřátim, jako v příkladě 3, avšak s lakovou základovou vrstvou.

Před sestavením skleněných tabulí byl povrch každé z nich, situovaný směrem dovnitř, povlečen vrstvou laku.

Lak se nanášel atomizaci kompozice, obsahující:

·· *·

- 100 dílů hmotnostních disperze čistého akrylátu s molekulovou hmotností 120 000 gramů/mol,

- 0,2 dílu hmotnostních přísady zabraňující koalescenci,

- 0,5 dílu hmotnostního smáčecí a vyrovnávací přísady na bázi modifikovaného polydimethylsiloxanu, a

- 0,2 dílu hmotnostního odpěňovacího činidla, složeného z kombinace povrchově aktivních polymerů.

Požadované rheologické vlastnosti se dosáhly zředěním tohoto laku deionizovanou vodou až do získání optimální viskozity vhodné k provádění aplikace atomizací. Obvykle je vhodné zředění 20 % vody.

Tloušťka suché lakové vrstvy po odpaření vodné fáze a po vytvrzení při teplotě asi 60 °C prováděném po dobu asi 10 minut činila 50 gm.

Při testování tohoto ohnivzdorného zasklívacího panelu zkoušce chování vůči působení ohně, odpovídající normě DIN 4102, nebo normě ISO/DIS Standard 834-1, se tato skleněná tabule vystavená ohni po 3 minutách úplně oddělila od ohnivzdorné hmoty, aniž by na skle zůstal jediný zbytek polykřemičitanu.

·· ··

I · · « • I • * • te

999 9 · · · « //wy-iX/ • · 9 9

9 9 9

9 9 9 jiM. Κ'Γ’ν f‘ iýí., ·;

180 CG PRAŽ ;A 2> -físMRA i-

Claims

PATENTOVÉ

NÁROKY

1. Ohnivzdorný zasklívací panel, Tvořený alespoň dvěma skleněnými tabulemi, mezi nimiž je umístěna průhledná ohnivzdorná vrstva, vytvořená z vytvrzeného hydrátu polykřemičitanu alkalického kovu, ve kterém je poměr S12O : ^0 alespoň 3 : 1 (kde M označuje alespoň jeden alkalický kov) a obsah vody od 25 do 60 % hmotnostních, přičemž v tomto zasklívacím panelu alespoň jedna skleněná tabule je na povrchu, který je ve styku s polykřemičitanovou vrstvou, opatřena vrstvou základního nátěru, který má vliv na adhezi, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden povrch skla, který je ve styku s polykřemičitanovou vrstvou, je opatřen základovou vrstvou, jejíž adheze k ohnivzdorné vrstvě klesá při teplotě zkoušky chování vůči působení ohně.
2. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 1, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z hydrofobní látky.
3. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 2, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z kompozice obsahující alespoň jeden organofunkční silan s hydrofobním účinkem.
4. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 3, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z kompozice obsahující alespoň jeden organofunkční silan, vybraný ze skupiny těchto silanů; fluoralkylsilany, perfluoralkylsilany, fluoralkyltrichlorsilany, perfluoralkyltrichloralkylsilany, fluoralkylalkoxysilany, perfluoralkylalkoxysilany, • · • 9 fluoralifatické silylethery, alkylsilany a fenylsilany, jako jsou například alkyltrimethoxysilan nebo alkyltriethoxysilan, alkyltrichlorsilan nebo -trialkoxyfenylsilan, a silikony, jako jsou například polydimethylsiloxany, polydimethylsiloxany ukončené ethoxylovými skupinami a polydimethylsiloxany ukončené methoxylovými skupinami.
5. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z kompozice, obsahující alespoň jednu mastnou kyselinu nebo derivát mastné kyseliny.
6. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z látky, jejíž teplota měknutí je nižší nebo je rovna uvedené teplotě zkoušky chování vůči působení ohně.
7. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 6, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z látky, jejíž teplota měknutí je v rozmezí od 60 do 120 °C.
8. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z látky, jejíž teplota měknuti je vyšší nebo rovna 90 °C.
9. Ohnivzdorný zasklívací panel podle některého z nároků 6 až 8, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z laku na bázi termoplastu, jako je například akrylátový lak.
10. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 9, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z laku, • · ·* « · · 9 ·» ··· · • · • 9

99 9 9999 ·« ·· • · · • · 9

999 999

9 obsahujícího dispergované organické částice o velikosti v rozmezí od 0,01 μπι do 5 μιη.
11. Ohnivzdorný zasklívací panel podle nároku 9 nebo 10, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z laku obsahujícího dispergované organické částice s filmotvornou teplotou (MFT) v rozmezí od 0 do 25 °C.
12. Ohnivzdorný zasklívací panel podle některého z nároků 1, 2, 6, 7 nebo 8, vyznačující se tím, že základová vrstva je vytvořena z vosku.

Zastupuj e:

Dr. Miloš Všetečka