CS258454B2 - Deflecting system for cathode-ray tubes - Google Patents

Description

258454

Vynález se týká vychylovacího systému pro obrazovky majícího obvod horizontálního vychy-lování pro vytváření signálu horizontálního vychylování a obvod vertikálního vychylování při vytváření pilovitého rozkladného signálu. \ Většina systémů vertikálního vychylování pro použití u televizních přijímačů obsahujelineární zesilovače pro zesilováni pilovité napětové vlny. Ve výstupních stupních takovýchsystémů mohou být použita jednoduchá nebo' dvojčinná uspořádání pro vybuzení vertikálního vinutiproudovou pilou. Měření ukázala, že výstupní stupeň vertikálního vychylování rozptyluje výkonv množstvích, která v některých případech mohou být dvojnásobkem nebo ještě větším násobkempříkonu vertikálně vychylovacího vinuti.

Byly navrženy účinnější obvody vertikálního vychylování, používající výstupních obvodůse zesilovačem pracujícím v třídě D. U zesilovačů třídy D pracují výstupní tranzistory jakospínače a ježto tranzistory v tomto provozu bud nevedou nebo jsou nasyceny, je výkon rozptý-lený v tranzistorech snížen. Aby se dosáhlo požadovaného průběhu proudové vlny snímkovéhorozkladu, je obvyklé modulovat šířkou impulsů signál o vyšším kmitočtu, jako signál řádkovéhorozkladu nebo jeho násobek, při kmitočtu snímkového rozkladu a použít těchto signálů s impulsymodulovanými šířkou pro buzeni výstupních stupňů třídy D. Aby se odstranila složka řádkovéhokmitočtu z proudu snímkového rozkladu, je někdy nutno použít filtračních obvodů, které spotře-bují poměrně velké množství výkonu a tím do jisté míry ruší výhody zesilovače třídy D. Dále se musíme při použití zesilovačů třídy D vážně zabývat minimalizací křížového kres-lení. Ke křížovému zkreslení dochází, když pilovitý průběh vlny rozkladového proudu není line-ární při průchodu nulou a mění polaritu ve středu snímkování aktivního běhu. Takové zkreslení,vyplývající z nelineárního proudu, se projevuje jako horizontální pruh o zvýšené intenzitěpřes střed stínítka obrazovky. V jiných situacích, kdy obvody třídy D vytvářejí složku troj-úhelníkovitého proudu řádkového kmitočtu na proudu snímkového rozkladu, může se objevit nastínítku obrazovky úhlopříčná linka.

Vertikální vychylovací obvod obsahuje spínače, které jsou řízeny tak, aby přikládalypostupně malá množství impulsní energie řádkového zpětného běhu během jedné části cyklu verti-kálního vychylování a postupně větší množství impulsní energie řádkového zpětného běhu běhemjiné části cyklu vertikálního vychylování na vertikální vychylovací vinuti, aby v něm bylvytvořen pilovitý proud.

Popsané nevýhody jsou odstraněny u vychylovacího systému obrazovky podle vynálezu, jehožpodstatou je, že generátor horizontálního vychylování, jehož první vstup je připojen k výstupuoddělovače synchronizace, je připojen k horizontálně vychylovacímu vinutí obrazovky a k pri-márnímu vinutí transformátoru řádkového kmitočtu, spínací systém je připojen sekundárním vinu-tím transformátoru řádkového kmitočtu přes indukční systém k prvnímu kondensátoru a paralelněs ním k vinutí vertikálního vychylování a k zpětnovazebnímu odporu, zpětnovazební odpor jepřipojen ke generátoru pilovitého napětí, který je připojen k řídicímu prvku spínacího systémupro řízení celého cyklu vertikálního vychylování. Výhodou popsaného obvodu vertikálního vychylování je jeho vyšší účinnost. Není použitožádného stejnosměrného zdroje energie pro výstupní spínací stupně a tudíž nemohou vzniknoutztráty rozptylem dodávané energie. Veškeré obvody v popsaných provedeních mají vazbu stejno-směrným proudem, což má za následek vyloučení poměrně nákladného vazebního kondenzátoru vychy-lovacího vinutí, používaného v obvodech vázaných střídavým proudem. Dále vazba stejnosměrnýmproudem dovoluje jednoduché uspořádání pro-středění, ježto stejnosměrný pracovní bod obvodumůže být pohotově nastaven pro dosažení stejnosměrného proudu středěni vychylovacím vinutím,přičemž není třeba žádných dalších obvodových součástek. Je-li žádoucno, může mít obvod vazbustřídavým proudem, aniž bychom se odchýlili z rozsahu vynálezu.

Jinou výhodou vychylovacího systému podle vynálezu je, že nedochází k rušení televizníhoobrazu, ježto spínače tvořené polovodičovými řízenými usměrňovači jsou zapínány jen běhemintervalů řádkového zpětného běhu, když obrazovka je zatemněna a nedochází k náhlému vypnutí 3 258454 proudu polovodičových řízených usměrňovačů, poněvadž vypínání se uskutečňuje při prouduv podstatě nulovém, když proud v rezonančních nabíjecích obvodech prochází nulou.

Vychylovací systém podle vynálezu poskytuje také alespoň nějakou boční a horní a dolníkorekci poduškovitého zkreslení příslušným nabíjením řádkové energie při snímkovém kmitočtua generování poněkud parabolického vertikálního vychylovacího proudu při řádkovém kmitočtu,oboje bez použití jakéhokoliv vnějšího zařízení pro korekci poduškovitého zkreslení a bezpřídavné spotřeby energie. Příklady provedeni vychylovacího systému obrazovky podle vynálezu jsou zobrazeny na výkre-sech, na nichž znázorňuje obr. 1 blokové schéma vychylovacího systému obrazovky, obr. 2a až2h průběhy vln získané v různých bodech vychylovacího systému podle obr. 1, obr. 3 podrobnějšíschéma vychylovacího systému, obr. 4a až 4c průběhy vln získávané v různých bodech obvodupodle obr. 3, obr. 5 schéma jiného provedení vychylovacího systému obrazovky a obr. 6a až6£ průběhy vln získávané v různých bodech obvodu podle obr. 5.

Obr. 1 vychylovací systém obrazovky podle vynálezu, který může být například zabudovándo televizního přijímače. Řádkové synchronizační impulsy í> z neznázorněného oddělovače synchro-nizace, se přivádějí na první vstup 6 generátoru T_ horizontálního vychylováníGenerátor 2horizontálního vychylování může být jakéhokoliv vhodného typu pro dodávání proudu hoyi^sontál-ního vychylování horizontálně vychylovacímu vinutí 11, namontovaného vedle obrazovky 10, jakoži pro dodávání impulsů řádkového kmitočtu pro různé funkce v televizním přijímači. Primárnívinutí 8a výstupního vysokonapětového transformátoru 2 řádkového kmitočtu dostává energiiz generátoru T_ horizontálního vychylování. Třetí sekundární vinutí 8d transformátoru 6 řádkové-ho kmitočtu dodává impulsy zpětného běhu vysokonapětové násobičové a usměrňovači sestavě 9_,která dodává vysoké stejnosměrné napětí na svorku druhé anody obrazovky 10.

Na sekundární straně transformátoru 2 řádkového kmitočtu jsou v sérii zapojeny prvníčást 13a spínacího systému 13a, 13b, první sekundární vinutí 8b transformátoru 2 řádkovéhokmitočtu dodávající impulsy řádkového zpětného běhu přibližně o napětí 80 V, první část 14aindukčního systému 14a, 14b, druhá část 4b indukčního systému 14a, 14b, druhé sekundární vinutí8c transformátoru 2 řádkového kmitočtu poskytující impulsy řádkového zpětného běhu přibližněo napětí 80 V a druhá část 13b spínacího systému 13a, 13b. Anoda polovodičového řízeného usměr-ňovače v první části 13a spínacího systému 13a, 13b a katoda polovodičového řízeného usměrňo-vače v druhé části 13b spínacího systému 13a, 13b jsou uzemněny. Spoj první části 14a indukční-ho systému 14a, 14b a druhé části 14b indukčního systému 14a, 14b je uzemněn prostřednictvímprvního kondenzátoru 15 a prostřednictvím vinutí 18 vertikálního vychylování a zpětnovazebníhoodporu 19 vzorkování proudu. Spoje každého konce vinutí 18 vertikální vychylování s prvníma druhým vstupem generátoru 20 pilovitého napětí poskytují zpětnou vazbu pro účely, kterébudou popsány ve spojitosti s obr. 3 a 5.

Synchronizační impulsy 21 snímkového rozkladu, rovněž odvolané od oddělovače synchroniza-ce, sé přikládají na třetí vstup 22 generátoru 20 pilovitého napětí za účelem synchronizacejeho funkce. Výstupní signály získávané z generátoru 20 pilovitého napětí se přikládají naprvní vstup modulátoru 23. Zdroj 12 stejnosměrného proudu je připojen ke generátoru 2 řádkovéhokmitočtu, ke generátoru 20 pilovitého napětí a k modulátoru 23 a dodává jim pracovní proud.

Na modulátor 23 se také přikládají impulsy řádkového kmitočtu získávané ze čtvrtého sekun-dárního vinutí 8e transformátoru 2 řádkového kmitočtu. Výstupní signály získávané z prvníhovýstupu 24 modulátoru 23 se přikládají na řídicí elektrodu polovodičového řízeného usměrňovačeprvní části 13a spínacího systému 13a, 13b a výstupní signály získávané z druhého výstupu25 modulátoru 23 se přikládají na řídicí elektrodu polovidočového’ řízeného usměrňovače druhéčásti 13b spínacího systému 13a, 13b.

Obr. 2a až 2h znázorňují průběhy vln získávané v různých bodech obvodu podle obr. 1.

Na obr. 2a jsou znázorněny impulsy 30 řádkového zpětného běhu, jak se získávají na prvním, 258454 4 druhém a čtvrtém sekundárním vinuti 8b, 8c a 8e výstupního vysokonapětového transformátoruji řádkového kmitočtu. První spouštěcí impulsy 31 na obr. 2b se získávají z modulátoru 23 apřikládají se z jeho prvního výstupu 24 na řídicí elektrodu polovodičového řízeného usměrňo-vače první Části 13a a spínacího systému 13a, 13b pro umožněni jeho vodivosti. Druhé spouštělcí impulsy 32 na obr. 2c z druhého výstupu 25 modulátoru 23 se přikládají na řídicí elektrodupolovodičového řízeného usměrňovače druhé části 13b spínacího systému 13a, 13b pro umožněníjeho vodivosti. Prohlídkou na obr. 2b a 2c lze seznat, že modulátor 23 vytváří první a druhéspouštěcí impulsy 31 a 32, které mají náběžné hrany, které se mění v čase vůči náběžným hranámimpulsů 30 řádkového zpětného běhu. Náběžné hrany prvních spouštěcích impulsů 31 se plynulezpoždují vůči náběžným hranám impulsů 30 řádkového zpětného běhu od začátku až do určité dobypo středu rozkladu a pak ustanou. Náběžné hrany druhých spouštěcích impulsů 32 se plynulezrychlují vůči týlům impulsů 30 řádkového zpětného běhu od určité doby před středem rozkladuaž do jeho konce.

První a druhé spouštěcí impulsy 31 a 32 na obr. 2b a 2c mají stejnou šířku a jejich náběž-né hrany a týly se mění v čase během snímkového intervalu vůči náběžným hranám impulsů 3_0řádkového zpětného běhu. Takové sledy i impulsů mohou být generovány kterýmkoliv vhodným modu-látorem modulujícím polohou impulsů. Takový sled impulsů o stejné šířce vyhovuje, poněvadž,když je použito polovodičových řízených usměrňovačů jako spínačů, je nutné otevřít je jenna začátku, přičemž vodivost je pak řízena jen proudem procházejícím polovodičovým řízenýmusměrňovačem v propustném směru. Náběžné hrany prvních spouštěcích impulsů 31 vyskytujících se během první části intervaluΤθ-Tg aktivního běhu, uvádějí polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému13a, 13b do vodivého stavu. Impulsy 30 řádkového zpětného běhu objevující se na prvním sekun-dárním vinutí 8b transformátoru 8. řádkového kmitočtu působí jako napětový zdroj, kladný naspodní svorce druhého sekundárního vinutí 8b vzhledem k jeho horní svorce, což poskytuje kon-venční tok proudu od spodní svorky prvního sekundárního vinutí 8b první části 14a indukčníhosystému 14a, 14b kondenzátorem 15 k zemi a polovodičovým řízeným usměrňovačem první části13a spínacího systému 13a, 13b od jeho anody k jeho katodě a k záporné svorce prvního sekundár-ního vinutí 8b transformátoru £ řádkového kmitočtu. To nabíjí první kondenzátor 15 kladněvůči zemi. Polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému 13a, 13b počnevést, když jeho řídicí elektroda se nabije v propustném směru prvním spouštěcím impulsem 31a vede dále, pokud proud v propustném směru teče od jeho anody ke katodě.

První část 14a indukčního systému 14a, 14b a první kondenzátor 15 tvoří sériový resonanč-ní obvod pro nabíjení prvního kondenzátoru 15. Sklon vzrůstu a poklesu proudu první částí14a indukčního systému 14a, 14b, znázorněný kladnou proudovou vlnou 33 na obr. 2d, je určovánresonančním kmitočtem první části 14a indukčního systému 14a, 14b a prvního kondenzátoru 15.

Tento resonanční kmitočet jakož.i resonanční kmitočet obvodu obsahujícího druhou část14b indukčního systému 14a, 14b a první kondenzátor 15 je zvolen tak, aby byl nižší než kmito-čet řádkového vychylování, aby se zabránilo nežádoucímu kmitání. Po skončení impulsu 30 řádko-vého zpětného běhu kladná proudová vlna 33 se začne měnit při nižším sklonu v intervalu T^až T2 aktivního.běhu, než je sklon v intervalu Τθ až T^, poněvadž první sekundární vinutí8b není více zdrojem napětí impulsu 30, řádkového zpětného běhu, ale zdrojem napětí aktivníhoběhu opačné polarity a transformovaná indukčnost je větší během aktivního běhu a snižuje kmi-točet resonančního obvodu. Polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému13ai 13b se uzavře, když kladná proudová vlna 33 dosáhne nuly, jak v okamžiku Ti,. V této doběnapětí na prvním kondenzátoru 15 dosáhlo svého maxima, jak naznačeno první napětovou vlnou35 na obr. 2f. Při řádkovém kmitočtu indukčnost vinutí 18 vertikálního vychylování, kteráleží paralelně k prvnímu kondenzátoru 15, je tak velká, že má malý účinek na nahoře popsanéresonanční nabíjecí obvody pro první kondenzátor 15.

Vychylovací proud se získúvú vybíjením prvního kondenzátoru 15 přes vinutí 18, vertikál-ního vychylování, které integruje napětí řádkového kmitočtu na prvním kondenzátoru 15 na proud 5 258454 v podstatě pilovitý o snímkovém kmitočtu. Ačkoliv napětí 1 napětové vlny 35 je znázorněno,jak se vrací k zemnímu potenciálu na začátku spouStěcích impulsů, vrací se toto napětí veskutečnosti k napětové hodnotě nepatrně nad nebo pod zemním potenciálem v závislosti na reso-nanci vinutí 18 vertikálního vychylování, poněvadž během intervalu T2~T4 paralelní spojeniprvního kondenzátoru 15 a vinutí 18 vertikálního vychylování je odpojeno od zbytku obvodu.

Ale, jak znázorněno podrobněji na obr. 3, stejnosměrná zpětná vazba stabilizuje pracovní bodobvodu vychylování a střídavá zpětná vazba řídí amplitudu a linearitu obvodu vychylování.

Vinutí 18 vertikálního vychylování tvoří vybíjecí dráhu přes první kondenzátor 15. Vzhledemk velké indukčnosti vinutí 18 vertikálního vychylování nemůže vybíjecí proud sledovat troj-úhelníkové napětí na prvním kondenzátoru 15. V důsledku toho proud vinutím 18 vertikálníhovychylování uvádí na střední hodnotu napětí na prvním kondenzátoru 15. Proto vinutí 18 ver-tikálního vychylování působí jako akumulátor proudu pro vybíjení prvního kondenzátoru 15,což má za následek, že napětí první napětové vlny 35 klesá lineárně během intervalu T2~T4a tak dále. paralelní resonančni kmitočet prvního kondenzátoru 15 a vinuti 18 vertikálníhovychylování také určuje interval snímkového zpětného běhu. Vybíjecí proud prvního kondenzátoru15 vinutím 18 vertikálního vychylování představuje integrál první napětové vlny 35 a jakovýsledek této integrace’proud vinutím 18 vertikálního vychylování je nepatrně parabolickéhotvaru při řádkovém kmitočtu, jak znázorněno na obr. 2g, ukazujícím vychylovací proud 36. Před-pokládáme-li, že indukčnost vinutí 18 vertikálního vychylování je neproměnná, je amplitudaparabolické složky nepřímo úměrná hodnotě kapacity prvního kondenzátoru 13. S pokračováním intervalu vertikálního vychylování modulátor 23 vytváří impulsy 31 řádko-vého zpětného běhu pro polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému 13a,13b, které mají náběžné hrany zvyšující se měrou zpožděny vůči náběžným hranám impulsů 30řádkového zpětného běhu. V důsledku toho doba vodivosti polovodičového řízeného usměrňovačeprvní části 13a spínacího systému 13a, 13b počíná stále později od počátku každého impulsu30 řádkóvého zpětného běhu na obr. 2a. To má za následek pokles nabíjecího proudu první části14a indukčního systému 14a, 14b a pokles napětí první napětové vlny 35 na prvním kondenzátoru15. Z toho plyne, že proud vinutím 18"vertikálního vychylování poklesne podobně. Vychylovacíproud prochází nulovou osou v okamžiku T?. Před tímto okamžikem modulátor 23 začal vytvářet druhé spouštěcí impulsy 32 pro otvíránídruhého polovodičového řízeného usměrňovače 17. Druhý spouštěcí impuls 32, který začíná něcopo okamžiku Tg, se vysílá druhým výstupem 25 modulátoru 23 a otevírá polovodičový řízený usměr-ňovač druhé části 13b spouštěcího systému 13a, 13b. Tento usměrňovač vytváří vodivou cestuod své anody ke katodě a k zemi, dále prvním kondenzátorem 15, druhou části 14b indukčníhosystému 14a, 14b k horní svorce druhého sekundárního vinutí 8c, na níž je impuls zpětnéhoběhu záporné polarity vzhledem k jeho spodní svorce. Tudíž vodivostí tohoto polovodičovéhořízeného usměrňovače se nabíjí první kondenzátor 15 tak, že se na prvním kondenzátoru 15 vytvo-ří záporný náboj vůči zemi. Ježto uvedený polovodičový řízený usměrňovač vede déle než polovo-dičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému 13a, 13b, jak je to určováno prv-ními a druhými spouštěcími impulsy 32 a 31 během intervalu začínajícího u Τθ, čistý nábojna prvním kondenzátoru 15 se nyní stane záporným. Během periody, kdy oba polovodičové řízené usměrňovače spínacího systému 13a, 13b vedou,obecně v intervalu Tg až Tg, jen rozdíl mezi kladnou a zápornou proudovou vlnou 33 a 34 budenabíjet první kondenzátor 15 J Zbytek obou proudů cirkuluje v klidové dráze tvořené spínacímsystémem 13a, 13b, prvním a druhým sekundárním vinutím 8b, 8c transformátoru 8. řádkového kmi-točtu indukčním systémem 14a, 14b.

Nabíjecí proud druhou částí 14b indukčního systému 14a, 14b po první kondenzátor 15,jak znázorněn zápornou proudovou Vlnou 34 na obr. 2e, vzrůstá po zbytek intervalu snímkovéhoaktivního běhu, končícího v okamžiku T^. Tudíž výchylky záporného napětí na prvním kondenzá- 'toru 15 se zvětšují během tohoto intervalu a podobně záporný proud vinutím 18 vertikálníhovychylování, jak znázorněno vychylovacím proudem 36 na obr. 2q. 258454 6

Obr. 2h zobrazuje napětí na polovodičovém řízeném usměrňovači první části 13a spínacíhosystému 13a, 13b během cyklu vertikálního vychylování. Během intervalu Τθ-Τ2 tento polovodi-čový řízený usměrňovač vede proud impulsů zpětného běhu a proud nastřádaný v první části 14aindukčního systému 14a, 14b a v prvním sekundárním vinutí 8b transformátoru 8^ řádkového kmi-točtu na konci impulsu zpětného běhu v okamžiku Tj. Interval T2-T3 u druhé napětové vlny 37představuje zotavovací čas polovodičového řízeného usměrňovače, když kladná proudová vlna33 má nulovou hodnotu a první napětová vlna 35 klesá od svého vrcholu. Během intervalu T-j-T^na polovodičovém řízeném usměrňovači první části 13a spínacího systému 13a, 13b vyskytujezáporná část impulsu 30 řádkového zpětného běhu když jeětě není zapnut. V okamžiku T, prvníspouštěcí impuls 31 spustí uvedený polovodičový řízený usměrňovač a tento opět vede. Budižrozuměno, že průběh napětové vlny na polovodičovém řízeném usměrňovači druhé části 13b spína-cího systému 13a, 13b bude zrcadlovým obrazem průběhu vlny 37 s opačnou polaritou.

Na obr. 2d a 2e jsou znázorněny překrývající se nabíjecí proudy pouze pro dvě periodyprvních a druhých spouštěcích impulsů 31 a 32 polovodičových řízených usměrňovačů. Ježto jeasi 262 impulsů 30 řádkového zpětného běhu během každého kompletního vertikálního vychylovacíhointervalu TQ až TQ*, může být ve skutečnosti mnoho přesahujících se částí nabíjecích proudůkladných a záporných proudových vln 33 a 34. Tak je přechodu dosaženo velmi hladce a lineárně,poněvadž rozdíl mezi kladnými a zápornými proudovými vlnami 33 a 34 klesá na nulu v bodě pře-chodu. Vlivem reaktančních prvků, jako prvního kondensátoru 15, přechod může být ve skutečnostiposunut o malou vzdálenost od okamžiku T7, naznačeného u vychylovacího proudu 36 vinutí vychy-lovacího jha.

Snímkový zpětný běh se získá jednou polovinou cyklu volně kmitajícího paralelního reso-nančního obvodu tvořeného prvním kondensátorem 15 a vinutím 18 vertikálního vychylování. Tímnapětí na tomto vinutí a magnetické pole v něm mění svou polaritu.

Poznamenává se, že během intervalu Tjj-Tq' neexistují žádné nabíjecí proudy, vyjma jedi-ného nabíjecího cyklu polovodičovým řízeným usměrňovačem první části 13a spínacího systému13a, 13b a první částí 14a indukčního systému 14a, 14b, kterýžto nabíjecí cyklus vybavujeinterval snímkového zpětného běhu. Je tomu tak proto, poněvadž modulátor 23 reaguje na průběhyvln přiložené generátorem 20 pilovitého napětí za účelem zábrany spouštěcích impulsů na druhémvýstupu 25 modulátoru 23, které by normálně přivedly polovodičový řízený usměrňovač druhéčásti 13b spínacího systému 13a, 13b do vodivého stavu a vybaví spouštěcí impulsy na prvnímvýstupu 24 modulátoru 23,. Polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému13a, 13b silně povede a způsobí rychlou změnu polarity napětí na prvním kondensátoru 15. Pakimpuls snímkového zpětného, běhu, znázorněný v první napětové vlně 35 během intervalu T^3 ažTq' polarizuje uvedený polovodičový řízený usměrňovač v závěrném směru a zabrání mu vést běhemzbytku intervalu snímkového zpětného běhu. V obvodu podle obr. 1 se dosáhne význačného snížení rozptylu energie, poněvadž polovodi-čové řízené usměrňovače spínacího systému 13a, 13b jsou provozovány jako spínače, to jestbud jsou nevodivé nebo nasycené. Proto je v prvcích rozptylován malý výkon, pále není třebažádného vnějšího zdroje stejnosměrné energie pro provoz těchto polovodičových řízených usměr-ňovačů. Zdroji energie pro tyto polovodičové řízené usměrňovače jsou impulsy 30 řádkovéhozpětného běhu na prvním a druhém sekundárním vinutí 8b a 8c transformátoru fl řádkového kmito-čtu. To má za následek další snížení spotřeby energie, takže není třeba žádných usměrňovačícha filtračních obvodů s doprovodnou spotřebou energie pro provoz obvodu.

Zatíženi obvodu horizontálního vychylování obvodem vertikálního vychylování během každéperiody řádkového zpětného běhu má za následek alespoň částečnou boční korekci poduškovitéhozkreslení, poněvadž odběr proudu (zatížení) je největší na začátku a na konci intervalu sním-kového aktivního běhu a snižuje se na minimum ve středu intervalu snímkového aktivního běhu.Alespoň částečné horní a dolní korekce poduškovitého zkreslení se dosáhne bez přídavných obvodůparabolickou modulací vertikálně vychylovacího proudu řádkového kmitočtu, způsobovanou integra-ci napětí na prvním kondenzátoru 15 indukčností vinutí 18 vertikálního vychylování. Tato para- 7 258454 bolická složka je největší na začátku a na konci intervalu snímkového aktivního běhu a zmen-šuje se ke středu intervalu snímkového aktivního běhu, čímž se dosahuje takzvané "motýlkovitémodulace" pro provádění horní a dolní korekce poduškovitého zkreslení rozkladového rastru.·

To je jasně ilustrováno průběhem 26 proudu se vinutí 18 vertikálního vychylování na obr. 1,přičemž jeho horní svorce ja napéřový průběh 27.

Na obr. 3 je schéma, částečně blokové, systému vertikálního vychylování, podobného systé-mu znázorněnému na obr. 1. Zdroj synchronizačních impulsů 21 snímkového rozkladu je připojenk třetí vstupní svorce 22 generátoru 20 pilovitého napětí, zde spojené s bází prvního tran-zistoru 40. Emitor prvního tranzistoru 40 je uzemněn a jeho kolektor je připojen prostřed-nictvím první diody 41, prvního odporu 42 prvního potenciometru 44 sloužícího pro nastavenívýšky a druhého odporu 45 ke zdroji kladného potenciálu B+ získávaného ze zdroje 12 stejno-směrného proudu. Potenciál B+ má být řádově 24 V. Spoj prvního odporu 42 a prvního potenciome-tru 44 je připojen prostřednictvím druhého kondenzátoru 43, třetího kondenzátoru 48 třetíhoodporu 49, čtvrtého odporu 50 a druhého potenciometru 51, sloužícího pro řízení linearity,k zemi i

Spoj druhého a třetího kondenzátoru 43 a 48 je spojen prostřednictvím pátého odporu 46s invertující svorkou prvního zesilovače 47. Šestý odpor 52 spojuje invertující svorku první-ho zesilovače 47 se středícím třetím potenciometrem 53, který opět je spojen prostřednictvímsedmého odporu 54 s kladným potenciálem B+ zdroje 12 stejnosměrného proudu. Mezi invertujicívstupní svorkou a výstupní svorkou prvního zesilovače 47 jsou zapojeny k sobě obráceně prvnía druhá Zenerova dioda 60 a 61 pro omezení překmitů vrcholů signálů. Osmý odpor 59 zprostřed-kovává zpětnou vazbu pro první zesilovač 47 a paralelní obvod 55, mající v první větvi devátýodpor 57 zapojený v sérii s pátým kondenzátorem 58 a v druhé větvi čtvrtý kondensátor 56,slouží pro tlumení, aby se zabránilo nežádoucímu kmitání nebo zákmitům v prvním zesilovači47. Desátý a jedenáctý odpor 63 a 64, sériově zapojené mezi kladný potenciál B+ zdroje 12 · stejnosměrného proudu a zem, tvoří dělič stejnosměrného napětí pro vytvoření referenčníhonapětí, které je přiloženo prostřednictvím šedesátého třetího odporu 62 na neinvertující vstupní svorku prvního zesilovače 47 a prostřednictvím dvanáctého odporu 65 na neinvertující svorkudruhého zesilovače 66. Výstupní svorka prvního zesilovače 47 je připojena prostřednictvímtřináctého odporu 67 k invertujicí vstupní svorce druhého zesilovače 66. čtvrtý odpor 68,připojený mezi výstupní svorku druhého zesilovače 66 a jeho invertujicí vstupní svorku obsta-rává zpětnou vazbu pro druhý zesilovač 66. Výstupní svorka prvního' zesilovače 47 je spojena prostřednictvím druhé diody 71 k bázidruhého tranzistoru 72 diferenciálního zesilovače 73. První diferenciální zesilovač 73 pro-vádí modulaci šířkou impulsu, která bude dále popsána. Kolektor druhého tranzistoru 72 jeuzemněn a emitory druhého a třetího tranzistoru 72 a 74 jsou spojeny prostřednictvím společ-ného emitorového patnáctého odporu 75 s kladným potenciálem B+ zdroje' 12 stejnosměrného prou-du. Předpětový šestnáctý a sedmnáctý odpor 76 a 77 jsou zapojeny mezi společný spoj emitorůa příslušnou bázi druhého a třetího tranzistoru 72 a 74. Kolektor třetího tranzistoru 74 dodá-vá výstupní signál, který se přikládá prostřednictvím třetí diody 93 na bázi budicího čtvrtéhotranzistoru 94. Báze třetího tranzistoru 74 je připojena prostřednictvím čtvrté diody 78k emitoru pátého tranzistoru 112 a prostřednictvím páté diody 86 k bázi šestého tranzistoru82, který tvoří část druhého diferenciálního zesilovače 81, který rovněž působí jako modulátoršířkou impulsů a který bude v dalším popsán.

Emitory šestého tranzistoru 82 a sedmého tranzistoru 80 jsou spojeny prostřednictvímspolečného osmnáctého odporu 83 s kladným potenciálem B+ zdroje 12 stejnosměrného proudu.Předpětový devatenáctý a dvacátý odpor 84 a 85 jsou zapojeny mezi emitory sedmého a šestéhotranzistoru 80 a 82 a jejich báze. Báze sedmého tranzistoru 80 je připojena prostřednictvímšesté diody 79 k výstupní svorce druhého zesilčvače 66. Kolektor šestého tranzistoru 82 jepřipojen k bázi budicího osmého tranzistoru 87.

Osmý tranzistor 87 má svůj kolektor připojen prostřednictvím dvacátého prvního odporu90 ke zdroji kladného potenciálu B+. Dvacátý druhý odpor 91 a šestý kondenzátor 92 slouží 258454 8 pro odstranění vazby tohoto stupně od zdroje 12 stejnosměrného proudu B+. Emitor osmého tran-zistoru 87 je připojen prostřednictvím dvacátého třetího odporu 89 k zemi a k řídicí elektroděpolovodičového řízeného usměrňovače druhé části 13b spínacího systému 13a·, 13b. Báze osméhotranzistoru 87 je prostřednictvím šedesátého šestého odporu 88 připojena k zemi. čtvrtý tranzistor 94 má svůj kolektor připojen prostřednictvím sedmé diody 97 a dvacáté-ho čtvrtého odporu 98 ke kladnému potenciálu B+ zdroje 12 stejnosměrného proudu. Emitor čtvr-tého tranzistoru 94 je připojen k řídicí elektrodě polovodičového řízeného usměrňovače prvníčásti 13a spínacího systému 13a, 13b a prostřednictvím dvacátého pátého odporu 96 ke spojivinutí 18 vertikálního vychylování a prvního kondenzátoru 15. Druhá svorka prvního kondensátoru15 je uzemněna a druhá svorka vinutí 18 vertikálního vychylování je připojena prostřednictvímzpětnovazebního odporu 19 k zemi. Stejnosměrný signál získávaný z hořejšího konce vinutí 18vertikálního vychylování se přikládá prostřednictvím sériového dvacátého šestého odporu 115a jej přemosťujícího sedmého kondenzátoru 116 na svorku třetího potenciometru 53 za účelemzpětného napájení prvního zesilovače 47. Tato stejnosměrná zpětná vazba nastavuje pracovníbod vertikálně vychylovacího obvodu se stejnosměrnou vazbou. Střídavá zpětná vazba je vedenaod spoje vinutí 18 vertikálního vychylování a zpětnovazebního odporu 19 osmým kondenzátorem114 ke spoji třetího a čtvrtého odporu 49 a 50. Tento zpětnovazební obvod slouží pro získáníkorekce linearity ve spojení k druhému potenciometrem 51 nastavování linearity. Výstupní stupně včetně polovodičových řízených usměrňovačů spínacího systému 13a, 13ba transformátoru £ řádkového kmitočtu jsou podobné jako stupně popsané ve spojitosti s obr. 1. Čtvrté sekundární vinutí 8e transformátoru £ řádkového kmitočtu je připojeno prostřednict-vím napěťového děliče tvořeného odporem 101 a odporem 102 k zemi. Spoj dvacátého sedmého advacátého osmého odporu 101 a 102 poskytuje impulsy řádkového zpětného běhu na bázi zesilovačetvořeného devátým tranzistorem 103. Emitor devátého tranzistoru 103 je uzemněn a jeho kolektorje připojen prostřednictvím zatěžovacího dvacátého devátého odporu 104 na kladný potenciálB+ ze zdroje 12 stejnosměrného proudu. Kolektor devátého tranzistoru 103 je připojen k bázidesátého tranzistoru 105, aby mu poskytoval budicí proud. Emitor desátého tranzistoru 105je uzemněn a jeho kolektor připojen prostřednictvím třicátého odporu 106 na kladný potenciálB+ ze zdroje 12 stejnosměrného proudu a k bázi jedenáctého tranzistoru 107,. Emitor jedenáctéhotranzistoru 107 je uzemněn a jeho kolektor je připojen prostřednictvím třicátého prvního odporu108 na kladný potenciál B+ ze zdroje 12 stejnosměrného proudu a prostřednictvím devátého kon-denzátoru 109 a osmé diody 110, polarizované jak naznačeno, k zemi. Třicátý druhý odpor 111je připojen ke kolektoru desátého tranzistoru 105 a ke spoji mezi devátým kondenzátorem 109a osmou diodou 110.

Kolektor jedenáctého tranzistoru 107 je dále připojen k bázi pátého tranzistoru 112,zapojeného v obvodu jako emitorový sledovač. Kolektor pátého tranzistoru 112 je uzemněn ajeho emitor je připojen prostřednictvím třicátého třetího odporu 113 na kladný potenciál B+zdroje 12 stejnosměrného proudu. Obecně řečeno, úlohou devátého, desátého, jedenáctého a páté-ho tranzistoru 103, 105, 107 a 112 a s nimi sdružených obvodů je poskytování pilových signálůo kmitočtu horizontálního vychylování, přikládaných čtvrtou a pátou diodou 78 a 86 na jednuvstupní svorku prvního a druhého diferenciálního zesilovače 73 a 81. Báze pátého tranzistoru112 je připojena ke kolektoru jedenáctého tranzistoru 107 a prostřednictvím v sérii spojenéhotřicátého čtvrtého odporu 130 se čtvrtým potenciometrem 131 k zemi. čtvrtý potenciometr 131,obstarává překrývající se provoz polovodičových řízených usměrňovačů snímacího systému 13a, 13b. Při provozu kladné snímkové synchronizační impulsy přikládané na bázi prvního tranzistoru40 způsobují', že se tento stává vodivým, což vybíjí pilovité napětí nabíjející druhý a třetíkondenzátor 42 a 48. Aby započal interval snímkového aktivního běhu při skončení snímkovéhosynchronizačního impulsu na třetí vstupní svorce 22 generátoru 20 pilovitého napětí, prvnítranzistor 40 se uzavře a druhý a třetí kondenzátor 43 a 48 se nabíjejí obvodem od zdroje12 stejnosměrného proudu B+ přes druhý odpor 45, první potenciometr 44, třetí odpor 49, osmýkondenzátor 114 a zpětnovazební odpor 19 k zemi. Pilovitá vlna se přikládá prostřednictvím 9 258454 pátého odporu 46 na první zesilovač 47 a každý rozdíl mezi ní a pilovitou vlnou zpětnovazebněpřikládanou prostřednictvím osmého kondenzátoru 114 se objevuje zesílen a invertován na výstup-ní svorce prvního zesilovače 47, jak naznačeno signálem, majícím pilovitý tvar 69 zápornévlny vertikálního kmitočtu. Nastavení středícího třetího potenciometru 53 mění stejnosměrnouúroveň pilovitého průběhu vlny na vstupu prvního zesilovače 47 a vzhledem k vazbě stejnosměrnýmproudem na vinutí 18 vertikálního vychylování poskytuje stejnosměrnou složku pro dosaženi středění rastru přidáním stejnosměrné složky k proudu vychylovacího jha. Navíc stejnosměrná zpětnávazba od horního konce vinutí 18 vertikálního vychylování dvacátým šestým odporem 115 k jednéstraně středícího třetího potenciometru 53 dodává stabilitu stejnosměrnému pracovnímu bodu. Záporný pilovitý tvar 69, záporné vlny vertikálního kmitočtu, získávaná na výstupní svor-ce prvního zesilovače 47, se přikládá na invertující svorku druhého zesilovače 66, který posky-tuje na své výstupní svorce signál, který je znázorněn jako pilovitý tvar 70 záporné vlnyvertikálního kmitočtu, ,se stejnou úrovni jako stejnosměrná úroveň pilovitého tvaru 69 zápornévlny vertikálního kmitočtu, tedy opačné polarity ve vztahu k referenčnímu napětí vytvářenémuna spoji desátého a jedenáctého odporu 63 a £4. Pilovité tvary 69 a 70 záporné a kladné vlnyvertikálního kmitočtu s opačnou polaritou se přikládají prostřednictvím druhé a šesté diody71 a 79 jako vstup na první a druhý diferenciální zesilovač 73 a 81.

Obr. 4a až 4c znázorňuji průběhy vln získávané v různých bodech obvodu na obr. 3. Pilovitýtvar 69 záporné vlny vertikálního kmitočtu na obr. 4a je části záporné pilovité chybové vlnypřikládané na bázi druhého trazistoru 72 prvního diferenciálního 2esilovače 73. Pilovitý tvar70 kladné vlny vertikálního kmitočtu na obr. 4a je částí kladné pilovité chybové vlny přiklá-dané na bázi sedmého tranzistoru 80 druhého diferenciálního zesilovače 81.

Kladné impulsy řádkového zpětného běhu, přikládané na bázi devátého tranzistoru 103,působí, že tento vede a invertované impulsy zpětného běhu se přikládají na bázi desátého tran-zistoru 105, který se zavře během intervalu řádkového zpětného běhu. Kladný vzrůst napětína kolektoru desátého tranzistoru 105 přivede jedenáctý tranzistor 107 do vodivého stavu.Kladný náboj na pravé straně desátého kondenzátoru 109, který se předtím vytvořil děličemnapětí tvořeným třicátým prvním a třicátým čtvrtým odporem 108, 130 a čtvrtým potenciometrem131, zapojeným mezi kladný potenciál B+ zdroje 12 stejnosměrného napětí a zem se náhle snížívodivosti jedenáctého tranzistoru 107 a pokles napětí se projeví jako záporné napětí na spojidevátého kondenzátoru 109 a třicáté druhé diody 110. Proud, který dříve tekl třicátým odporem1Q6 a desátým tranzistorem 105, se nyní dělí mezi přechod báze-emitor jedenáctého tranzistoru107 a třicátý druhý odpor 111 a teče k záporné straně devátého kondenzátoru 109: Tudíž devátýkondensátor 109 se počne vybíjet jedenáctým tranzistorem 107 do země, zdrojem 12 stejnosměr-ného proudu, třicátým odporem 106 jako proudovým zdrojem, třicátým druhým odporem 111 k levé(záporné) svorce devátého kondenzátoru 109. V tomto obvodě, který je modifikovaným typem Mi-llerova integrátoru, proud tekoucí třicátým druhým odporem 111 se rovná proudu tekoucímu tři-cátým odporem 106, vyjma velmi malého množství proudu tekoucího báz£ jedenáctého tranzistoru107. Na třicátém druhém odporu 111 je konstantní úbytek napětí a třicátý druhý odpor 111 po-skytuje krok v záporném směru první vlny 120. Vybíjení devátého kondenzátoru 109 poskytujezápornou pilovitou napětovou vlnu na kolektoru jedenáctého tranzistoru 107, jak znázorněnoprvní vlnou 120 na obr. 4a. Pátý tranzistor 112 je zapojen jako emitorový sledovač a napětína jeho emitoru je znázorněno jako první vlna 120 na obr. 4a. Nejkladnější část první vlny120 je určována nastavením čtvrtého potenciometru 131 obvodu děliče napětí. Ostrý zápornýpokles na první vlně 120 je způsobován úbytkem napětí na dvaatřicátém odporu 111, způsobova-ném třicátým odporem 106. Náhlý kladný vzrůst části první vlny 120 je způsobován ukončenímimpulsů zpětného běhu, objevujících se na bázi devátého tranzistoru 103, což způsobuje, žetento se zavře, devátý tranzistor 105 vede a jedenáctý tranzistor 107 se zavře, čímž se napětíbáze pátého tranzistoru 112 a tudíž napětí první vlny 120 přivede na úroveň určovanou nasta-vením čtvrtého potenciometru 131, na kteroužto Úroveň se desátý kondenzátor 109 nabije z klad-ného potenciálu B+ zdroje 12 stejnosměrného proudu třicátým prvním odporem 108 a osmou diodou110 vůči zemi. 258454 10

První vlna 120 se zápornými pilovitými Špičkami získávané na emitoru pátého tranzistoru112, se přikládají čtvrtou a pátou diodou 78 a 86 na báze třetího a šestého tranzistoru 74a 82. Co se týče prvního diferenciálního zesilovače 73, ten z dvojice tvořené druhým a třetímtranzistorem 72 a 74, který má nejzápornější napětí na své bázi, povede a druhý tranzistorbude zavřen. Tudíž během první části intervalu snímkového aktivního běhu, když je pilovitýtvar 69 záporné vlny vertikálního kmitočtu na obr. 4a kladný vůči první vlně 120, třetí tran-zistor 74 povede, nasycuje se a poskytuje řadu kladných impulsů řádkového kmitočtu na svémkolektoru třetí diodou 93 a čtvrtým tranzistorem 94, čímž se polovodičový řízený usměrňovačprvní části 13a spínacíhb systému 13a, 13b přivede do vodivého stavu. Budicí impulsy na řídicíelektrodě tohoto polovodičového řízeného usměrňovače jsou znázorněny impulsy druhé vlny 123na obr. 4b. Na obr. 3 je tento průběh znázorněn první křivkou 99. Na obr. 4a a 4b lze pozoro-vat, že čím se pilovitý tvar 69 záporné vlny vertikálního kmitočtu stává zápornějším, tímse impulsy druhé vlny 123 stávají kratšími a kratšími. Co se týče obr. 4a a 4b, lze pozorovat,že průběh první vlny 120 způsobuje, že třetí tranzistor 74 vede při řádkovém kmitočtu takdlouho, pokud je záporná pilovitá část první vlny 120 zápornější než úroveň pilovitého tvaru 69 záporné vlny vertikálního kmitočtu, čímž se vytvářejí řídicí impulsy pro přivodění vodivostpolovodičového řízeného usměrňovače první části 13a spínacího systému 13a, 13b a nabíjeníprvního kondenzátoru 15 při řádkovém kmitočtu kladným proudem klesajícím v podstatě lineárně. V okamžiku T^ pilovitá část první vlny 120 se stane zápornější vůči pilovitému tvaru 70 kladné vlny vertikálního kmitočtu a šestý tranzistor 82 opět počne vésti. Během každé ná-sledné periody řádkového zpětného běhu náběžná hrana impulsu napětí kolektoru šestého tranzi-storu 82 rostoucím způsobem se přibližuje k náběžné hraně impulsů první vlny 120, jak snímkovýinterval postupuje, jak je znázorněno třetí vlnou 124 na obr. 4c, jíž odpovídá druhá křivka100 na obr. 3. Kladné impulsy třetí vlny 124 se přikládají budicím osmým tranzistorem 87 azpůsobují vodivost polovodičového řízeného usměrňovače druhé části 13b spínacího systému 13a,13b. Proud tekoucí od země nahoru prvním kondenzátorem 15, druhou částí 14b indukčního systé-mu 14a. 14b ke spodní svorce druhého sekundárního vinutí 8c transformátoru 8. řádkového kmi-točtu, která má záporný impuls zpětného běhu vůči jeho horní svorce, a polovodičovým řízenýmusměrňovačem druhé části 13b spínacího systému 13a, 13b způsobuje, že během druhé polovinyintervalu snímkového zpětného běhu se na prvním kondenzátoru 15 vytváří vzrůstající zápornénapětí.

Na obr. 4b a 4c lze pozorovat, že impulsy druhé a třetí vlny 123 a 124 se překrývajípo určitý interval kolem středu intervalu snímkového aktivního běhu. Během intervalu Tg ažT? dochází ke stejné vodivosti polovodičových řízených usměrňovačů spínacího systému 13a, 13b. jejímž následkem je nulový nabíjecí proud do prvního kondenzátoru 15. To je bod křížení.Jak dříve popsáno, nastavení čtvrtého potenciometru 131 určuje napětovou úroveň, na kterouse superponují impulsy první vlny 120 a tudíž počet překrývajících se impulsů druhé a třetívlny 123 a 124. Je vidno, že dominují kladné nebo záporné proudy, čímž se vytvoří pilovitýproud vinutím 18 vertikálního vychylování na levé nebo pravé straně okamžiku Tg. Referenčnínapětí ,'VR, znázorněné jako střední čára na obr. 4a představuje jmenovité střední stejnosměrnénapětí pilovitých tvarů 69 a 70 záporné a kladné vlny vertikálního kmitočtu. Toto referenčnínapětí je určováno děličem napětí tvořeným desátým a jedenáctým odporem 63 a 64, znázorněnýmina obr. 3. Nastavení třetího potenciometru 53 řízení středění způsobuje vlivem prvního a dru-hého zesilovače 47 a 66, že pilovité tvary 69 a 70 záporné a kladné vlny vertikálního kmito--čtu se posouvají ve směru opačných:polarit vůči referenčnímu napětí VR. To způsobuje, že bodkřížení pilovitého tvaru 69, 70 záporné a kladné vlny vertikálního kmitočtu se posouvá buddoprava nebo doleva od středu, jak znázorněno na obr. 4a, čehož výsledkem je, že vychylovacíproud vinutím 18 vertikálního vychylování se superponuje na stejnosměrný středící proud v zá-vislosti na nastavení, třetího potenciometru, 53.

Zpětný běh započne vodivostí prvního tranzistoru 40, což způsobí, že záporná část impulsůpilovitého tvaru 70 kladné vlny vertikálního kmitočtu, přiložená na bázi sedmého tranzistoru80 druhého diferenciálního zesilovače 81,, způsobí, že šestý tranzistor 82 přestane vést apřestane vytváření impulsů třetí vlny 124. V téže době kladná část impulsů pilovitého tvaru69 záporné vlny vertikálního kmitočtu, přiložená na druhý tranzistor 72 prvního diferenciál- 11 258454 ního zesilovače 73., uzavře druhý tranzistor 72 a ponechá třetí tranzistor 74 ve stavu umož-ňujícím vedení, když se na jeho bázi přiloží první vlna 120. První vlna 120 vyskytující se.· této době, generuje široký impuls druhé vlny 123 na kolektoru třetího tranzistoru 74 a spus-tí polovidočový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému 13a, 13b velmi brzo vevztahu k impulsům 30 řádkového zpětného běhu na obr. 2a. Proud procházející uvedeným polovodi-čovým řízeným usměrňovačem nabíjí první kondenzátor 15 kladně a magnetická energie nastřádanáve vinutí 18 vertikálního vychylování způsobuje, že napětí na prvním kondensátoru 15 se staneještě kladnější. To je znázorněno na obr. 2b, 2d, 2f a 2g. Trvání impulsu první napětové vlny35 na obr. 2f se rovná asi 3 a 4 řádkům. Kladný impuls zpětného běhu je přiložen prostřednict-vím předpětového třicátého pátého odporu 95 na katodu třetí diody 93 za účelem dosažení před-pětí třetí diody 93 v závěrním směru vůči kladným impulsům o relativně nízké úrovni, vytvářenýmna její anodě, když třetí tranzistor 74 vede. Podobně sedmá dioda 97 má předpětí v závěrnémsměru během intervalu snímkového zpětného běhu a odpojuje čtvrtý tranzistor 94 od odpojenéhozdroje 12 stejnosměrného napětí, což umožňuje impulsu zpětného běhu vzrůst nad úroveň kladnéhopotenciálu B+ zdroje 12 stejnosměrného napětí pro polovinu cyklu určovaného rezonančním kmi-točtem paralelní kombinace prvního kondenzátoru 15 a vinutí 18 vertikálního vychylování. Ježtovinutí 18 vertikálního vychylování není připojeno na žádné napětí během intervalu zpětného bě-hu, napětí impulsu zpětného běhu může vzrůst na relativně vysokou úroveň, čímž se způsobírychlá reverzace proudu vychylovacího vinutí a tudíž krátký interval zpětného běhu. Potpolo-vině cyklu rezonančního kmitočtu počne impuls snímkového zpětného běhu vykyvovat do zápornýchhodnot, čímž se třetí a sedmá dioda 93 a 97 polarizují v propustném směru a umožní sé přilože-ní spouštěcích impulsů na polovodičový řízený usměrňovač první části 13a spínacího systému13a, 13b a započetí nového intervalu aktivního běhu.

Na obr. 3 je katoda polovodičového řízeného usměrňovače první části 13a spínacího systé-mu 13a, 13b připojená k prvnímu kondenzátoru 15 místo k hornímu konci prvního sekundárníhovinutí 8b transformátoru ji řádkového kmitočtu, jak na obr. 1. Tím v uspořádání podle obr. 3bude katoda a řídicí elektroda na mnohem nižším potenciálu než na obr. 1, což má za následekvětší stabilitu při provozu uvedeného polovodičového řízeného usměrňovače.

Na obr. 3> na rozdíl od obr. 1, je použito modulátoru pro modulaci šířkou impulsu prořízené vodivosti polovodičových řízených usměrňovačů spínacího systému 13a, 13b, přičemž semění náběžná hrana jen u impulsů druhé a třetí vlny 123 a 124 vůči náběžným hranám impulsů30 řádkového zpětného běhu.

Na obr. 5 je podrobné schéma, částečně blokové, jiného spínacího systému snímkového kmi-točtu podle vynálezu. Hlavním rozdílem mezi provedením podle obr. 5 a obr. 3 je, že na obr. 5oddělený oscilátor a generátor 150 pilovitých kmitů vytváří stabilní vlnu pilovitého napětí,získávanou z výstupní svorky čtvrtého zesilovače 176, kterážto vlna se přikládá na první adruhý zesilovač 47 a 66 a na zbytek generátoru snímkového kmitočtu, který působí jako lineár-ní zesilovač, přičemž zpětná vazba je vedena od vinutí 18 vertikálního vychýlení k prvnímu .zesilovači 47. Výhodou provedení podle obr. 5 je, že se snadno dosáhne prokládání dvou půl-snímků.

Synchronizační impuls 21 snímkového rozkladu je veden na třetí výstupní svorku 22 gene-rátoru 20 pilovitého napětí a třicátým šestým odporem 151, devátou diodou 153, desátým kon-denzátorem 155 a diodou 156 k uvedení dvanáctého tranzistoru 157 do vodivého stavu za účelemzahájení intervalu zpětného běhu. Vodivá cesta dvanáctého tranzistoru 157 vede od zdroje 12stejnosměrného napětí s kladným potenciálem B+ šedesátým pátým odporem 169«k zemi. Úbytekpotenciálu na kolektoru dvanáctého tranzistoru 157 se přivádí jedenáctou diodu 158 a třicátýmsedmým odporem 159 k třináctému tranzistoru 160 za účelem jeho otevření. Vodivý stav třinác-tého tranzistoru 160 vybíjí jedenáctý a dvanáctý kondenzátor 174 a 175, generující piloviténapětí, třicátým osmým odporem 172. Proudová cesta z emitoru do kolektoru je doplněna cestouod zdroje 12 stejnosměrného proudu s kladným potenciálem B+ pátým potenciometrem 171 řízenívýšky, třicátým devátým odporem 170, třicátým osmým odporem 172 a čtyřicátým odporem 173k zemi. Vodivost třináctého tranzistoru 160 během intervalu zpětného běhu způsobuje, že na 258454 12 invertující vstupní svorce čtvrtého zesilovače 176 je generována část napěíové vlny zpětnéhoběhu.

Snížené kolektorové napětí dvanáctého tranzistoru 157 po náběžné hraně synchronizačníchimpulsů 21 snímkového rozkladu je přiloženo prostřednictvím čtyřicátého prvního odporu 161na čtrnáctý tranzistor 162. čímž se způsobí jeho vodivost. Báze čtrnáctého tranzistoru 162je spojena s jeho emitorem pomoci šedesátého čtvrtého odporu 163. Hlavní vodivá cesta čtrnác-tého tranzistoru 162 vede od svorky s kladným potenciálem B+ čtyřicátým druhým odporem 165,čtyřicátým třetím odporem 164 a čtyřicátým čtvrtým odporem 154 k zemi, přičemž čtyřicátý čtvr-tý odpor 154 je zapojen paralelně k sériovému spojení desátého kondensátoru 155. desáté diody156 a přechodu báze-emitor dvanáctého tranzistoru 157 se zemí. Tato proudová cesta umožňujedesátému kondensátoru 155 vybíjet se desátou diodou 156 a přechodem báze-emitor dvanáctéhotranzistoru 157. Když se desátý kondenzátor 155 vybil na bod, že desátá dioda 156 a přechodbáze-emitor dvanáctého tranzistoru 157 nemají více předpětl v propustném směru, dvanáctý tran-zistor 157, třináctý tranzistor 160 a čtrnáctý tranzistor 162 se uzavřou. V této době jedenáctýa dvanáctý kondenzátor 174 a 175 počnou vytvářet pilovitou napětovou vlnu na svém spoji, tím,že se nabíjejí ze zdroje 12 stejnosměrného proudu s kladným potenciálem B+ pátým potenciomet-rem 171, třicátým devátým odporem 170 a uzemněným čtyřicátým odporem 173, čímž se na výstupnísvorce čtvrtého zesilovače 176 vytváří záporná pilovitá vlna. V současnou dobu se počne desátýkondenzátor 155 nabíjet šestým potenciometrem 168, který slouží jako řízení kmitočtu rozkladu,čtyřicátým pátým odporem 167 a uzemněným čtyřicátým čtvrtým odporem 154, čímž je určován kmi-točet volně kmitající oscilátorové části obsahující čtrnáctý a dvanáctý tránzistor 162, 157. V nepřítomnosti synchronizačních impulsů 21 snímkového rozkladu, dvanáctý tranzistor 157 nepo-vede a zahájí se snímkový zpětný běh, když napětí na desátém kondensátoru 155 se stane dosta-tečně kladným, aby polarizovalo desátou diodu 156 a dvanáctý tranzistor 157. Třináctý konden-zátor 166, zapojený mezi spoj čtyřicátého třetího a čtyřicátého druhého odporu 164 a 165 azem, slouží pro odstranění vazby se zdroje energie. Čtrnáctý kondenzátor 152, zapojený mezispoj třicátého šestého odporu 151 a deváté diody 153 a zem, zabraňuje, aby nepronikla žádnéenergie řádkového kmitočtu devátou diodou 153.

Spoj čtyřicátého šestého odporu 182 a 183, zapojených mezi svorku s kladným potenciálemB+ a zem, je připojen k neinvertující svorce pátého zesilovače 185 za účelem poskytování sta-bilního referenčního napětí na výstupní svorce pátého zesilovače 185. Patnáctý kondenzátor184 odstraňuje vazbu, pokud jde o všechny napěňové změny, které by se mohly dostat na invertu-jící vstupní svorku pátého zesilovače 185. Výstupní svorka pátého zesilovače 185 je připojenazpět k jeho invertující vstupní svorce ze zpětnovazebních důvodů a je také připojena pro-střednictvím čtyřicátého osmého odporu 177 k neinvertující vstupní svorce čtvrtého zesilovače176 za účelem poskytování referenčního napětí.

Sedmý potenciometr 178 a čtyřicátý devátý odpor 179, zapojené mezi výstupní svorku čtvr-tého zesilovače 176 a jeho invertující svorku, pečují o linearitu nastavení pilovité vlny.Padesátý odpor 180 a šestnáctý kondenzátor 181, zapojené mezi výstupní svorku čtvrtého zesilo-vače 176 a spodní svorku dvanáctého kondenzátoru 175, jsou zvoleny pro esovité tvarování gene-rované pilovité vlny. V důsledku toho kladná pilovitá vlna na výstupu čtvrtého zesilovače176 má vytvářenou svou linearitu a esovité tvarování nezávisle na zpětné vazbě zbytku vyChylo-vacího obvodu. Tato vlna v tomto provedení je ekvivalentem kladné pilovité vlny přiloženéna vstupní invertující svorku prvního zesilovače 47 na obr. 3. Výstupní svorka čtvrtého zesi-lovače 176 je připojena prostřednictvím padesátého prvního odporu 186 k neinvertující svorceprvního zesilovače 47, který slouží k témuž účelu, jak na obr. 3. Výstupní svorka prvníhozesilovače 47 je připojena prostřednictvím třináctého odporu 67 k invertující svorce druhéhozesilovače 66, který rovněž má stejnou funkci jak na obr. 3. Referenční napětí získávané navýstupní svorce pátého zesilovače 185 je přiloženo prostřednictvím padesátého druhého odporu187 na neinvertující vstupní svorku druhého zesilovače 66. Osmý a čtrnáctý odpor 59 a 68 vy-tvářejí zpětnou vazbu pro první a druhý zesilovač 47 a 66, jak u provedení podle obr. 3. Výstupní svorky prvního a druhého zesilovače 47 a 66 jsou připojeny prostřednictvím druhé a šestédiody 71 a 79 k prvnímu a druhému diferenciálnímu zesilovači 73 a 81, jak na obr. 3. Protona druhé diodě 71 bude pilovitý tvar 69 záporné vlny vertikálního kmitočtu a na šesté diodě 13 258454 79 bude invertovaný pilovitý tvar 70 kladné vlny vertikálního kmitočtu, jak na obr. 3. Rozumíse, že ostatní výstupní obvody, neznázorněné na obr. 5, jsou stejné jak u provedení na obr. 3,přičemž jediným rozdílem je uspořádání zpětné vazby od vinutí 18 vertikálního vychylování,kteréžto uspořádání podle obr. 5 bude nyní popsáno. Třetí diferenciální zesilovač 189 obsahuje patnáctý a šestnáctý tranzistor 188 a 190,jejichž emitory jsou připojeny prostřednictvím padesátého druhého a padesátého třetího odporu212 a 211 a prostřednictvím padesátého čtvrtého odporu 213 ke zdroji 12 stejnosměrného proudus kladným potenciálem B+. Kolektor patnáctého tranzistoru 188 je uzemněn a jeho báze má jakovstupní signál referenční napětí získávané z výstupní svorky pátého zesilovače 185. Toto na-pětí určuje jmenovitý stejnosměrný pracovní bod pro zesilovač snímkového kmitočtu. Kolektoršestnáctého tranzistoru 190 je připojen prostřednictvím padesátého pátého odporu 204 s para-lelně připojeným padesátým šestým odporem 205 k zemi a k bázi sedmnáctého tranzistoru 202,pracujícímu jako zesilovač se zpětnou vazbou. Padesátý sedmý odpor 208, osmý potenciometr207 středění, pades*átý osmý odpor 206 a sedmnáctý kondenzátor 209 jsou zapojeny v sérii v tom-to sledu me*zi svorkou s·kladným potenciálem B+ a zemí. Běžec osmého potenciometru 207 středěníje připojen k bázi šestnáctého tranzistoru 190 a osmnáctého kondenzátoru 210, připojenémumezi bázi šestnáctého tranzistoru 190 a zem, sloužícímu pro odfiltrování všech výchylek napě-tí na bázi. Spoj padesátého osmého odporu 206 a sedmnáctého kondenzátoru 209 je připojen pro-střednictvím padesátého devátého odporu 214 k vysokonapětové straně vinutí 18 vertikálníhovychylování za účelem získání zpětné vazby pro stabilizaci pracovního bodu a jejího zrušenís nastavením řízení středění, je-li žádoucno způsobit průchod stejnosměrné složky vinutím18 vertikálního vychylování. Tím se stejnosměrné napětí nastavení stability a středění srovná-vají s referenčním napětím získávaným z pátého zesilovače 185 a rozdíl se přivádí od kolektorušestnáctého tranzistoru 190 k bázi sedmnáctého tranzistoru 202.

Zpětná vazba se bere ze zdroje vinutí 18 vertikálního vychylování a zpětnovazebního odpo-ru 19 a je přivedena prostřednictvím šedesátého odporu 200 k emitoru sedmnáctého tranzistoru202. Šedesátý první odpor 201, zapojený mezi emitor sedmnáctého tranzistoru 202 a zem para-lelně k šedesátému a zpětnovazebnímu odporu 200 a 19 určuje celkový emitorový odpor a řídíproud šedesátým druhým odporem 203 a sedmnáctým tranzistorem 202. Tento zpětnovazební signálřídí amplitudu a linearitu vychylovacího proudu. Zpětnovazební signály přiložené na bázi aemitor sedmnáctého tranzistoru 202 mění vodivost sedmnáctého tranzistoru 202 a napětí vytváře-né na zatěžovacím šedesátém druhém odporu 203 je přiloženo na invertující svorku prvního ze-silovače 47, aby se dosáhlo žádaného chodu spínaného systému vertikálního vychylování.

Nyní je nutno si všimnout obr. 6a až 6f, na nichž jsou průběhy vln, získané v různýchbodech obvodu na obr. 5. Obr. 6a znázorňuje první průběh 225 vlny napětí oscilátoru, získávanýna kolektoru dvanáctého tranzistoru 157, Ježto první průběh 225 je synchronizován se synchro-nizačními impulsy 21 snímkového rozkladu, přiloženými na oscilátor, obsahuje první průběh225 nutně informaci o časování prokládání. Podobně druhý průběh 226 napětové pilovité vlnyna obr. 6b, který znázorňuje napětí získávané na výstupu Čtvrtého zesilovače 176, je podobněsynchronizován synchronizačními impulsy 21 snímkového rozkladu, a proto obsahuje informacio časování prokládání. Třetí a čtvrtý průběh 228 a 229 napětových vln na obr. 6c a 6d udávají časování řádkovýchzpětných běhů ve vztahu k průběhům vln snímkového kmitočtu na obr. 6a a 6b pro sudé a proliché půlsnímky. Řádkové impulsy třetího průběhu 228 jsou posunuty o polovinu řádkového roz-kladového intervalu od impulsů řádkového kmitočtu, čtvrtého průběhu 229, přičemž posuv před-stavuje vztah prokládání mezi sudými a lichými půlsnímky.

Prokládaný vychylovací provoz je charakterizován stejnými amplitudami vychylovacího prouduv suchých a lichých půlsnlmcích vůči časování impulsů snímkové synchronizace. Co se týče impul-sů řádkové synchronizace nebo zpětného běhu, amplitudy prokládaného vychylovacího proudu nejsoustejné mezi.sudými a lichými půlsnímky. Je zde rozdíl ve vychylovacím proudu, rovnající sepolovině řádku, kterýžto rozdíl může dosahovat několika miliampérů. Ježto předmětný vychylovacíobvod je buzen impulsy řádkového zpětného běhu, nemůže být prokládaný provoz získán časováním 258454 14 snímkového zpětného běhu, jak to bylo prováděno u dosud známých vychylovacích obvodů. U tohotovynálezu se prokládaného provozu dosahuje srovnáváním a nastavováním amplitudy vychyloavcíhoproudu vůči amplitudě vlny referenční pily druhého průběhu 226 na obr. 6d na začátku a běhemkaždého vychylovacího cyklu. To je prováděno střídavou zpětnou vazbou obcházející zesilovačs lineárním výstupem, jak bude podrobněji vysvětleno v dalším. ' Jak popsáno ve spojitosti s obr. 3, interval zpětného běhu každého cyklu vertikálníhovychylování je zahajován prvním impulsem řádkového zpětného běhu, následujícím po náběžnéhraně vln prvního ip druhého průběhu 225 a 226 na obr. 6a a 6b. Je tomu tak, poněvadž vychylo-vací proud může být měněn polovodičovými řízenými usměrňovači spínacího systému 13a, 13b jenv přítomnosti impulsů řádkového zpětného běhu. Za předpokladu prokládaného provozu amplitudyvln vychylovacího proudu pátého a šestého průběhu 230, 231 na obr. 6e a 6f jsou stejné v su-dých a lichých půlsnímcích v okamžiku Τθ, který udává kouec intervalu aktivního běhu. Toje znázorněno prvním, druhým a třetím vektorem 232, 233 a 234 na obr. 6b, 6e,a 6f, které majístejnou délku. Stejné amplitudy vychylovacího proudu v okamžiku Τθ se získávají střídavouzpětnou vazbou obcházející zesilovač vychylování, který srovnává napětí na zpětnovazebnímodporu 19 vzorkování proudu s referenčním pilovitým napětím druhého průběhu 226 na obr. 6bna vstupu prvního zesilovače 42· Jak vysvětleno nahoře, snímkový zpětný běh může započít připrvní koincidenci mezi řádkovými impulsy třetího a čtvrtého průběhu 228 a 229 s vertikálnímimpulsem prvního průběhu 225 superponovaným na vlnu druhého průběhu 226. Tak v sudých půlsním-cích snímkový zpětný běh začíná v okamžiku Τθ a v lichých půlsnímcích v okamžiku T^. Počáteksnímkového zpětného běhu není proto prokládán. Dále v lichých půlsnímcích se nastřádá vícemagnetické energie ve vychylovacím vinutí, poněvadž vychylovací proud vzrůstá mezi okamžikyΤθ a T^, jak znázorněno na obr. 6f. Během intervalu snímkového zpětného běhu v intervalu Τθ ažΤθ pro sudé půlsnímky a v intervalu Tj až Tg pro liché půlsnímky vinutí 18 vertikálního vychy-.1 ováni spolu s paralelním prvním kondenzátorem 15 kmitají po dobu půl periody svého rezonanční-ho kmitočtu, jak vysvětleno ve spojitosti s obr. 3. Nastřádaná magnetická energie se přenášíz vinutí 18 vertikálního vychylování do prvního kondenzátoru 15 a zpět do vinutí 18 vertikál-ního vychylování, čímž se způsobuje veliké napětí zpětného běhu na vinutí 18 vertikálníhovychylování á na prvním kondenzátoru 15. Dále změní polaritu vychylovacího proudu ze zápornév intervalu Τθ až T^ na kladnou v intervalu Tg až Τθ.

Rozdílné množství nastřádané magnetické energie na počátku zpětného běhu v okamžiku Τθpro sudé půlsnímky a v okamžiku T^ pro liché půlsnímky má za následek, že amplituda zpětnéhoběhu na vinutí 18 vertikálního vychylování a na prvním kondenzátoru 15 se změní o malou hodnotumezi sudými a lichými půlsnímky, přičemž je větší v lichých půlsnímcích. V důsledku toho ampli-tuda vychylovacího proudu v okamžicích Τθ a Τθ je také o něco rozdílná mezi sudými a lichýmisnímky, jak znázorněno čtvrtým a pátým vektorem 235 a 236 na obr. 6e a 6f. Interval aktivníhoběhu, řízený zesilovačem, započne, sníženým napětím zpětného běhu na vinutí 18 vertikálníhovychylování a na prvním kondenzátoru 15 se umožní, aby polovodičový řízený usměrňovač prvníčásti 13a spínacího systému 13a, 13b byl uveden do vodivého stavu druhou vlnou 123 na obr. 4b.To se stane právě po okamžiku Τθ v sudých půlsnímcích a po okamžiku Τθ v lichých půlsnímcích.Ježto vychylovací proudy intervalu aktivního běhu začínají v různé době v sudých a v lichýchpůlsnímcích a při různých amplitudách v okamžiku Τθ a Τθ, prokládání se dosáhne nastavenímproudu vychylovacího jha jeho srovnáváním s nezávisle generovanou pilovitou vlnou druhéhoprůběhu 226 v prvním zesilovači ‘47 na obr. 5. Tak se zpětnovazební signál získávaný na zpětno-vazebním odporu 29.» což se děje s různými amplitudami v dané době v sudých a v lichých půlsním-cích, srovnává s nezávisle generovanou a prokládanou referenční pilovitou vlnou druhého prů-běhu 226 pro získávání chybového signálu pro opravu rozkladového proudu, tak, aby byl stejnýv dané době ve vztahu ke snímkové synchronizaci jak v lichých, tak v sudých půlsnímcích. Toje znázorněno v okamžiku T^ na obr. 6b, 6e a 6f, kdy se sedmý a šestý vektor 238 a 237, před-stavující vychylovací rozkladový proud v okamžiku T4 během lichých a sudých půlsnímků srovná-vají s napěťovou úrovní 227 v okamžiků T^ vyskytující se v každém sudém a lichém půlsnímků.

Tak srovnáváním vychylovacího proudu intervalu neprokládaného snímkového aktivního běhu s re-ferenční vlnou prokládané nezávisle generované napětové pily opravuje se rozkladový proudtak, že je konformní s prokládanou referenční vlnou, což má za následek správně prokládanýrozkladový proud během sudých a lichých půlsnímků.

Claims (2)

15 258454 Uspořádání pro nabíjení prvního kondenzátoru 15 umožňuje použití bu3 nízkoimpedančníhonebo vysokoimpedančního vinutí 18 vertikálního vychylování, jak je libo, ježto v každém pří-padě impedance vinutí 18 vertikálního vychylování je pro nabíjecí proud řádkového kmitočtutak vysoká, že má malý vliv na práci obvodu. PŘEDMĚT VYNALEZU

1. Vychylovací systém pro obrazovky mající obvod horizontálního vychylování pro vytvářenísignálu horizontálního vychylování a obvod vertikálního vychylování pro vytváření pilovitéhorozkladného signálu, vyznačující se tím, že generátor (7) horizontálního vychylování, jehožprvní vstup (6) je připojen k výstupu oddělovače synchronizace, je připojen k horizontálnímuvychylovacímu vinutí (11) obrazovky (10) a k primárnímu vinutí (8a) transformátoru (8) řádko-vého kmitočtu, přičemž spínací systém (13a, 13b, je připojen sekundárním vinutím (8b, 8c)transformátoru (8) řádkového kmitočtu přes indukční systém (14a, 14b) k prvnímu kondenzátoru(15) a paralelně s ním k vinutí (18) vertikálního vychylování a k zpětnovazebnímu odporu (19),který je připojen ke generátoru (20) pilovitého napětí, který je dále připojen k řídicímuprvku spínacího systému (13a, 13b) pro řízení spínání během celého cyklu vertikálního vychy-lování .

2. Vychylovací systém podle bodu 1, vyznačující se tím, že indukční systém (14a, 14b)tvoři s prvním kondenzátorem (15) rezonanční obvod naladěný na rezonanční kmitočet ležícípod kmitočtem horizontálního vychylování. 6 výkresů