Vynález se týká způsobu výroby derivátů ergolinu obecného vzorce I
HNR1
/I/.
kde Cg---Č1o r1 znamená jednoduchou nebo dvojnou vazbu mezi sousedními atomy uhlíku, znamená atom vodíku netio zbytek vzorce
CONEt, ve kterém Et představuje etyl a seskupení -NR' může být v potoze e neloo β , H R představuje nižší alkylovou skupinu až se 3 atomy uhlíku, a solí z kyselin, odpovídajících amidů kyseliny který spočívá v tom, že se . . na ergolinylkarboxylové a fyziologicky snášenlivých amid kyseliny karboxylové obecného vzorce II
/II/, kde
R a Cg---Cj mýjí výše uvedenývýznam, působí v aprotickém polárním rozpouštědle octanem olovičitým v přebytku 1,5 až 4 molárních ekvivalentů, vztaženo na množství použitého amidu kyseliny ergolinylkarboxylové, za teplot v rozmezí 0 až 25 °C a isokyanát vzn^l-ý jako mez^ročlukt se zaseje na top^tu 70 až 90 °C v pHtomnosti zředěné kyseliny s nebo se necM reagovat s dietylaminem za teploty místnosti a popřípadě se potom přemedí s fyziologicky snášenlivou kyselinou na odpovídající adiční sůl s kyselinou.
Při provádění tohoto způsobu se účelně k reakční směsi přidává bezvodý uhličitan alkalického kovu nebo kovu alkalické zeminy.
Ergoliny vyrobitelné způsobem podle vynálezu jsou bud samy o sobě biologicky účinné sloučeniny nebo se dají použít jako meziprodukty pro jejich výrobu.
Je známo, že se z hydrazidů kyseliny lysergové a kyseliny isolysergové ^r^usovým odbouráním mohou získat aminy a jejich deriváty /močoviny, urethany/. Tento způsob má nevýhodu, že azid vzniklý z hydrazidů není konfiguračně stabilní za reakčních podmínek a přítomný amin nebo jeho derivát je znečištěn jiným isomerem /A. Hoffmann, Helv. 30 44 /1947/ a F. Troxler, Helv. 30 163 /1947//.
Nyní bylo nalezeno, že se 84- “a 8/3 -a^iinoergoliny a jejich deriváty mohou 'vyrobit snadno a přitom se dosáhne vysoké'čistoty způsobem podle vynálezu, ježto nedochází k isomeraci na uhlíku v poloze 8.
Způsob pocfe vynálezu se provádí tak, že se například amid kyseliny 84· -ergolinkarboxylové rozpustí v aproticknu polárním rozpouštědle a potom se k němu pomalu přidá octan olovičitý,. přičemž Líakčýí teplota nemá stoupnout nad teplotu místnosti. Přitom je účelné pracovat za vnějšího chlazení, například ledovou vodou.
Vhodná rozpouštědla jsou například a·í·tGOýirll, hexamítylamie kyseliny fosforečné, eimetylformamid a dimítylacítaciú. PoIoí .. reakční směs, nyní obsahující 8<-írgolΐýiзo kyanát, nechá reagovat s vodou v přítomnosti kyseliny, jako kyseliny sírové nebo kyseliny chloristé, na 8Z--ergolinamin nebo s reaktivním aminem, jako monoalkylaminem nebo dialkylaminem, například metylaminem, dimetylaminem, metyletylaminem nebo dietylaminem na odpovídající derivát 8<£ -ergolinylmočoviny. Analogickým způsobem se nechá reagovat amid kyseliny 8Í) -ergolinkarboxylové na 8/3 -ergolinamin nebo jeho močovinový derivát.
Octan olovičitý se používá v přebytku 1,5 až 4, s výhodou 1,75 až 2,5 molárních ekvivalentů.
Následující zpracování se provádí obvyklým způsobem, jako tromytím, filtrací, rekrystalizací, extrakcí a chromatografií.
Ukazuje se, že je účelný přídavek uhličitanu alkalického kovu nebo kovu alkalické zeminy, jako uhličitanu sodného, draselného nebo vápenatého, protože tyto sloučeniny váží kyselinu octovou a tak se zabrání tvorbě acylaminů adicí kyseliny octové z octanu olovičitého na isokyanát. Tyto sloučeniny se používají v množství 5 až 10 molárních ekvivalentů, vztaženo na použitý ergolin.
požadovaný konečný produkt získat ye formě adiční soli s kyselinou, volná rozpustí například v etanolu a nechá reagovat s požadovanou kyselinou. jsou vhodné všechny fyziologicky nezávadné kyseliny; příkladně se jmenují
Má-li se sloučenina se Jako kyseliny kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, kyselina sírová, kyselina bromovodíková, kyselina dusitá nebo kyselina fosforitá nebo organické kyseliny, jako například alifatické monokarboxylové nebo dikarboxylové kyseliny, fenylem substituované alkankarboxylové kyseliny, hydroxyalkankarboxylové kyseliny nebo alkandikarboxylové kyseliny, aromatické kyseliny nebo alifatické nebo aromatické sulfonové kyseliny.
Fyziologicky nezávadné soli těchto kyselin jsou tedy například sulfát, hydrogensulfát, fosfát, monohydrogenfosfát, dihydrogenfosfát, chlorid, bromid, acetát, propionát, dekanoát, kaprylát, akrylát, formiát, isobutyrát, kapronát, heptanoát, propiolát, malonát, sukcinát, suberát, sebakát, hydrogenmaleát, mandlát, butin-1,4-dioát, hexin-1,6-dioát, benzoát, chlorbenzoát, metylbenzoát, hydrobenzoát, metoxybenzoát, ftalát, tereftalát, benzensulfonát, toluensulfonát, chlorbenzensulfonát, xylensulfonát, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktát, /3-hvdroxybutyrát, glykolát, tartrát, metansulfonát, propansulfonát, naftalen-1-sulfonát nebo naftalen-2-sulfonát.
Průběh postupu podle vynálezu je překvapující, nebo, by se dalo očekávat, že octan olovičitý bude působit na indolovou část ergolinové molekuly na uhlíku v poloze 3 nebo 2 nebo na bázický dusík v poloze 6.
Na základě prací o indolu /jako například R. J. Sundberg, The Chemistry of Indoles in Organic Chemistry, sv. 18, Academie Press, New York a Londýn 1970 a zvláště str. 300/ dalo by se očekávat, že na indolové sloučeniny působí octan olovičitý.
Následující příklady mají osvětlit způsob podle vynálezu.
Příklad 1
534,6 mg /2 mmol/ amidu kyseliny isolysergové se rozpustí v 10 ml dirnetylfoxmamidu. Po přidání 0,6 g uhličitanu draselného se za chlazení ledovou vodou přidá po částech 1,8 g 98 % /4 mmol/ octanu olovičitého během 3 minut do reakční směsi, míchá se 5 minut a přikape 8 ml čerstvě destilovaného dietylarnnnu. Po 10 minutách, se reakční roztok zředěný 50 ml metylchloridu promyje dvakrát vždy 10 ml 16% vodného roztoku amoniaku a poté opět promyje 500 ml vody. Organická fáze vysušená síranem hořečnatým a potom odpařená se zpracuje na 50 g oxidu nJ.iní tóno /neutrální, stupeň aktivity II/ za použití směsi metylenchloridu a ety l.aaOtát v pernim 80 : 20.
Odparek zbývající po odpaření, který sestává z 3-/9,10-didehydro-6-metyl-8Z/-ergolinyl/-l,1-dietylmočoviny, se rozpustí v 10 ml etanolu, k tomu se přidá 0,25 g kyseliny malei-óvé v 5 ml etanolu, odpaří na dvě třetiny objemu a nechá krystalovat po přidání očkovacích krystalů přes noc v chladničce. Izoluje se 0,51 g hydrogenmaleátu 3-/9,10-didehydro“6-metyl-8(£ -ergolinyl/-l,1-dietylmoČoviny.
/Z/^5» +288 °C, c = 0,5 /met^o!/.
Příklad 2
267,3 mg /1 mmol/ amidu kyseliny isolysergové se nechá reagovat s octanem olovičitým jako je popsáno v příkladě 1. Reakční směs se potom opatrně vnese do 25 ml IN kyseliny sírové, která byla napřed zahřáta na eeplotu 85 °C, míchá 5 rnn^ za ^p.lo^ 80 °C, po ochlazení se po částech přidají 2 g hydrogenuhllčitanu sodného a po přidání 25 ml metylenchloridu se míchá 15 minut. Celý reakční roztok se přefiltruje přes kře—elinu a vodná fáze se dvakrát extrahuje vždy 20 ml -etylenchloridu. Odparek ze spojené -etylenchloridové fáze se zpracuje na silikagelu se směsí metanolu a vody v průměru 95 : 5. získá se 84 mg 9,10-didehydro-6-meyylrgoolio-8<t -aminu.
/<Z/25= +260°, c = 0,5 /pyridin/.
Příklad 3
Analogicky jako v příkladu 1 se nechá reagovat 295 mg amidu kyseliny 9,10-didehydroo6oiopropyl-8ce -ergolinkarboxylové s octa-em olovičitým na isokyanát, který se nechá dále reagovat s dietyla-ine- na odpovídající močovinu. Po zpracování a po chromatografií na oxidu hlinitém se směsí metylenchloridu a etylacetátu se získá 120 mg 3rZ9,10odidehydroo6-n-propyO-8<· -ergolinyl/-l,1odieeyl—očoviny.
Výroba výchozího materiálu:
Z 3,1 g -etylesteru kyseliny 9,10-didehydroo6oil-propy 1-8/3 -ergoli-karboxylové se získá ponecháním v roztoku amoniaku v etylenglykolu směs iso—erních amidů, ze které se chrcffatograficky oddělí 1,2 g amidu kyseliny 9,10-dίdehydro-6-i-propyl-8<e -ergolinkarboxylové,
AZ/25= +297°, c °·0,5 /pyridin/.
Příklad 4
538 mg /2 mmol/ amidu kyseliny G-metylergc lin-OeZ-ka rboxylové se nechá reagovat jako v příkladě 1 s octanem olovičieý- na isokyanát a ten se převede s dietylf-iiem -a 1,lodietyУ-3-/6-meУyO-8·· -ergo^ny^-očovi-u. Výtěžek 290 mg.
//«5= +29° /0,5% v chyorofor-uZ.
Výroba výchozího materiálu.
V asi 10 -у bezvodého f-onifku se rozpust za ^p^^ -7° °C 10° mg liehia a při této teplotě sc· přidá 1 mmol amidu kyseliny isolysergové a 1,5 mmol aiiУiiu v 5 ml eeerahydrofurfiu během několika -i-ue. Když se roztok odbarví přidá se ještě malé množství lithia. Potom se roztok -íchá za teploty -70 °c 30 -ϊ-γ: a plí-dáv^i chLorid amo-iý až k odbarvení a poté se amoniak odpaří. Odparek se vyjme nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, nasytí chloridem sodný— a vytřepe chloroforme- nebo etylacetátem. Organická fáze se pavaří se sírane— sodným, odpaří a odparek krysealuje z: etanoliÍ. Ve výtěžku 90 % se získá amid kyseliny 6omeeylergolino8efokfrboxylové.
/°f/^5= +2°, c -0,5 /pyridin/.
Příklad 5
Obdobně jako v příklade 1 se nechá reagovat amid kyseliny 6-n-propylergol.in-8«C -karboxylové, který se získal redukcí amidu kyseliny 9,10-didehydro-6-n-propylergolin-8dí -karboxylové s lithiem v kapalném amoniaku, na 1,1-dietyl-3-/б-n-propy l“80C-e.rgolinyl·/močovinu. Po chromatografií a reakci s kyselinou vinnou se sloučenina isoluje ve formě tartrátu. Výtěžek: 45 % teorie.
/'«/j2)3 +15) °, /°,5% v pyridinu/.
Příklad 6
Analogicky jako v příkladě 1 se 267 mg /1 mmol/ amidu kyseliny lysergové oxiduje octanem olovičitým a vzniklý isokyanát nechá reagovat s dietylaminem na 3-/9,10-didehydro-6-metyl-8«.-ergolinyl/-l,1-diétylmočovinu. Výtěžek 210 mg.
/<χ·/θ5 + 1W /0,5% v pyridinu/
Příklad 7
267 mg /1 mmol/ amidu kyseliny lysergové se nechá reagovat s octanem olovičitým a dále zpracuje jako je popsáno a příkladě 2, přičemž se získá 110 mg 9,lO-didehydro-6metylergolin-8 /3 -aminu.
Л//^5- °, /0/5% v pyridinu/.