CS235309B2

CS235309B2 - Method of 20-aminotylosine derivatives production

Info

Publication number: CS235309B2
Application number: CS831163A
Authority: CS
Inventors: Satoshi Omura; Akira Nakagawa
Original assignee: Satoshi Omura
Priority date: 1982-02-25
Filing date: 1983-02-21
Publication date: 1985-05-15
Also published as: PL240735A1; SU1360588A3; DE3360951D1; ES8403926A1; HU194269B; KR850000962B1; PT76272A; NZ203365A; DK153795B; AU555979B2; GB8305005D0; GR78112B; PT76272B; KR840003646A; GB2115813B; ES526529A0; ES8505207A1; GB2115813A; DK153795C; US4440759A

Description

Vrnález se týká způsobu výroby makrolidního antibiotika, zejména nových sloučenin, které jsou podobné známému léčivu tylosinu, který je popsán například v Tetrahedron Letteos, 2339 (1970) a US patentu č. 3 178 341. V nových sloučeninách je poloha 20 makkOoidního systému substituována aminoskupinou.

Přestože tylosin je velmi cenná látka, je stále zapotřebí vyríjet další antibiotika jednak proto, že by bylo zapotřebí získat deriváty ještě účinnější nebo ještě širším spektrem účinnost, jedna z toho důvodu , že u mikroorganismů snadno dochází ke vzniku oesistence. Chemické mooifikace ma^r^dních antibiotik tyloennového typu však jsou velmi obtížné. Z tohoto důvodu většina vědeckých pracovníků se snaží najít nové mifroorganismy, které by produkovaly příbuzné sloučeniny.

Nyní bylo neočekávaně zjištěno, že aldehydovou skupinu v poloze 20 v systémech, které jsou podobné tyloginu je možno převést ra^kt-ivní amir^n^c^:í na aminoskupinu, aniž by přitom došlo k současnému rozrušení mikroOidního systému. Mimoto tyto deriváty mej velmi dobrou antibiotickou účinnost.

nového mmakrlidního antibiotika obecného

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby vzorce I

kde

R znamená atom vodíku, hydroxylovou skupinu nebo myinosyloxyskupinu,

Q znamená atom vodíku nebo mrkámylovou skupinu,

X znamená skupinu obecného vzorce

^XR¹’ kde ' (i) r'® ^a r znamenaa^í nezávisle na sob^j atom vo^to, a^lkylový z^byte^k o 1 a^ž 4 atomech uhlíku nebo skupinu obecného vzorce :

kde · znamená celé číslo 0, 1 nebo 2 a

Ph .. znamená fenylový zbytek, popřípadě substiutovaný alkoxykarboinylovou skupinou o 1 až atomech uh.íku, aminoskipinou, atomem halogenu, alkylovýfa nebo alkoxylOTýfa zbytkem vždy o 1 až 4 atomech uhlíku, .

(ii) jediný subsSituent R¹⁰ nebo R¹' znamená skupinu obecného vzorce

-<CH₂)_n - Ph kde

2

R znamená atom vodíku nebo alkylový zbyzek o 1 až 4 atomech uhlíku, druhý je definován podle odstavce i) nebo (iii) R¹⁰ a r tvoř^í 'spolu s atomem dus^íku, na nějž jsou véízány heteroc^yklický kruh o až 7 atomech, přičemž dalším heteroaoomem je tyslík nebo dusík, jakož i z farmaceutického hlediska přijatelných solí a acylesterů, které jsou účinnými antibiotiky.

Přestože pro svrchu uvedený strukturní vzorce není uvedena žádná st^e^i^í^oc^h^c^mLcká konfigurace. je zřejmé, že stereochemi je stejná jako v - případě tylosinu. ' Arninocukrem je viteminoza. .

Pod pojmem cykloalkylový zbytek o 3 až 10 atomech uKLÍIoi se rozumí skupiny s uhlíkatým kruhem o 3 až 10 atomech uhlíku jako cyklobutyl, cyklobe^!, cyklooktyl a damannyl. Obdobně pod pojmem alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku se rozumí alkylové zbytky s přímým nebo rozvětveiým řetězce o 1 až 4 atomech uhlíku jako metty!, ethyl, n-propyl a isopropyl.

Výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, v nichž R znamená mycino yloxiskupinu a Q znamená atom vodíku. .

V ^přípndě^{, ž}e ^R*® a vytvoří taterocyW-JLc^ kruh o 5 a^{ž 7} atomech β kyslttem nebo dusíkem jako dalším heter□atomem, je možno uvést jako typické příklady těchto zbytků piperazinový nebo moofolinový zbytek. Heeerocyklický kruh musí obsahovat dva heteroatomy, přičemž je s výhodou nasycený.

Daaší skupinou zajímavých sloučenin, které je možno uvést, jsou látky, v nichž X znamená aminoskapinu, dioetlylnminoskupinu, anilinovou skupinu, N-Inothh1Lnlilirltvou skupinu, t-etltxykarbonylιnlilinovtu skupinu, benzylaolnoskupinu, arninobenzylaminoakupinu, laltgenbenzylaminoskupíiu, cyklohexyeommnoskupiiu a moorolinovou skupinu.

Jako výhodné sloučeniny, které je možno získat způsobem podle vynálezu uvést následnicí látky:

20-detxo-20-(^-mttlyanilint)tyLtsin

20-dtoχo-20-(N-beizylaoino )deta1и·osylty1osii a

20-deoxo-20-(N-mooff0iit)deImkk?oз71tyloзii a jejich z farmaceutického hlediska přijatelné soli a п^У^^^.

í

Makrolidy obecného vzorce I obsahuj amlnoskupiny v poloze·20 a 3' a mohou tvořit adiční soli 3 kyselinami. Tyto soli, v případě,· že jsou netoxické, je možno pouUít při chemooerapPi u teplokoevných živočichů, například z farmaceutického hlediska přijatelné soli je možno užít jako antibiotika.

Typickými solemi tohoto typu jsou soli, vznikájcí běžnými reakcemi s organickými i anorganickými kyselinami, jako jsou kyselina sírová, chlorovodíková, fosforečná, octová, Síavelová, citrónová, mléčná, maaeinová, fumaroviá, palaitová, žlučová, pamoová, mdcinová, D-glutamová, d-kafrová, glutarová, glykolová, ftalová, vinná, mra trnčí, laurová, stearová, salicylová, metheainulfonová, benzansulfonová, sorbinová, pikrová, benzoová a skořicová.

Z farmaceutického hlediska přijatelné acylestery jsou s výhodou ty látky, které jsou odvozené od monokaabooqrlové kyseliny a 2 až 7 atomech uhlíku, například kyseliny octové, ' ‘ propionové, máselně nebo isovalerové.

Sloučeniny obecného vzorce I je možno získat reduktivní aminací aldehydu obecného vzorce II

(II) kde

R a Q mmj svrchu uvedený význam, při pouuití aminačního činidla obecného vzorce III

(III) kde

R¹® a ^r mmj svrcto · uve^dený význam, nebo některé z jeho edičních solí s kyselinami.

Reduukivní aminace se s výhodou provádí při pouužtí kya^<obc^i^<^^(d^idu obecného vzorce MBHjCN, v němž M znamená kov ze skupiny la nebo amonný ion, přičemž nejvýhodnněSí látkou je kyanoborolhydrid sodný.

. :235309

Jako rozpou^ěno se k ' provedení reakce obvykle užije inertní polární ' organické rozpouUtédlo, například alkanol o 1 až 4 atomech Uhlíku, a výhodou aethsrnoo. Typické - - reakční teploty se poJhrbuUíxv rozmezí 0 až 60 °C, výho^dné rozmezí je 20 až 40 °C. Reakce ·se . obvykle provádí při neutrálním·pH v rozmezí 6 a 6. .

Reakce se obvykle provádí při pouUití přebytku reakční složky obecného vzorce III, obvykle běží o 2 až 3 ekvivalenty. Při provádění reakce se β výhodou užívá také dehydrataních činidel, například molekulového síta 4A nebo bezvodého síranu sodného nebo hořečnatého.

Reduuttvní aminaci je také možno provádět redukcí aldehydové funkce v poloze 20 na odpovíídaící hydrojx^nethylldrivét. Získaný hydronoyBethhHdřivát se pak moodfikuje tak, že se hydr^ox,yиeelhУLová skupina převede na skupinu -CHgL, v níž L znamená snadno odUtěpOtelnou skupinu, kterou je možno snadno odstranit působením aminačního činidla obecného vzorce III. · 'Podle jednoho provedení způsobu podle vynálezu je například možno převést hydroklovou skupinu v poloze 20 na triluuormethansulfonylovou·3kupinu, kterou je možno popřípadě dále převést a nOwaddt atomem jodu. Podle druhého provedení je možno vytvořit jodovaný derivát přímo addcí jodu, rozpuštěného ve vhodném -rozpouštědle jako . UimethyfUrrmEmidu k roztoku 20-hydro:χynthyddurivátu a triíenylfosfdnu v dusíkové atmooféře.

Snadno odStěpi^l^u skupinu v poloze 20, to jest atom jodu, trflUuoтаethansulfonylovuu skupinu a podobně je pak možno · nataraddt reakcí s amdnačním činidlem ve vhodném organickém rozpouštědle, například acetondtrilu · za vzniku sloučeniny obecn ho vzorce I.

HyyiOlýza sloučenin obecného vzorce I, v němž Q znamená mrkejarozu a/nebo R znamená mcinosyloxyskupinu se provádí běžným způsobem, například způsobem, popsaným v US patentovém spisu č. 3 459 053·

Je například možno m^karozu hydrolytiklým způsobem rozštěpí! při pH nižším než 4, 8 výhodou p^i pH ^0,5 a^{ž 2,0 p}ři tepL-otě ⁰ a^{ž 60} °C, s výhodu ^při ^p^tě místtiooti. Toto hyldoOytické odStěpení je možno provést působením silného vodného roztoku anorganické kyseliny, například kyseliny chlorovodíkové nebo sírové nebo silnou organickou kysanou 0”tuluensulfonuvuu. .

OMobně zbytek mydnozy je rovněž možno hydrolyticky odUš$pOt, přestože je nutno užít méně mírných podmínek a je zapotřebí dbát toho, aby nedoSlo k rozrušení makkrUiUního systému. Je nutno užít delší reakční dobu a udržovat pH v rozmezí 1,5 až 2,5. Je také zapotřebí uží-t vySSÍ ^ploty v rozmezí ⁸⁰ a^ž I³⁰ °C s výhodu 90 °C a^ž. te^ota varu reakční směsi pod zpětný^ chladičem. Protože odštěpení je obtížníjší, slouěin obecného vzorce I, v němž R znamená hydro^lovou skupinu s nejvýhodnněi připraví reaktivní aminaci výchozí látky obecného vzorce II, v němž R znamená hydroxyskúpinu.

V případě potřeby je možno sloučeniny obecného vzorce I es^ri^^vat na acyesterové deriváty působením acylačních činidel běžnými způsoby. Vhodnými organickými rozpouštědly pro toto pouužtí jsou py^idLn· a trietlyHmin.

Acylačním činidlem může být aktivovaný derivát кaotoкyLové kyseliny, například anhydrid ' nebo halogenu korbo xlové kyseliny ® 2 až 7 atomech uhlíku. Obdobným způsobem je možno získat .z farmaceutického hlediska . přijatelné soli svrchu uvedených jejich převedeném na tyto soli znátaým způsobem.

Předmětem vynálezu je tgdy způsob výroby derivátů 20-aminooylosinu obecného · vzorce·I, jeho z farmaaeutického hlediska přijatelných solí nebo a^i^lesterů, vyuiaauuící · se tm, že se

a) podrobí reaktivní aminaci sloučenina obecného vzorce II při pohltí amlrnačiníhočinidla obecného vzorce IΓΓíιitbo Jeho · ediční · · sol! · s · kyselinou · a

b) popřípadě se takto získaný výsledný produkt esterifiluje a/nebo převede na sůl»

Aldehydy obecného vzorce jsou známé sloučeniny a jejich výroba jo uvedena například v US patentových spisech č. 3 178 341, 4 321 361 a 4 321 362.

Sloučeniny, vyrobené'způsobem podle vynálezu jsou účinné proti gramppzZtivním mikroorganismům, například Streptococcus pyogenes a proti líykoplasrnatům. Sloučeniny obecného vzorce I, v němž 4 znamená atom vodíku jsou účinné také proti některým gramnegativním bakteriím, například Pasteuella sp. ' Mimoto se sloučeniny, vyrobené způsobem podle vynálezu ^dofcře vstfebávají při ^peror^álním . podání a zájišSují ^do^br^é hladí-ny αnⁿibittiks v tarri. Z těchto důvodů je možno je užit k prevenci a léčbě mokreOiálních infekcí u teplokrevných živočichů. K tomuto účelu se chemoterapeutiky účinné možství sloučenin obecného vzorce I podává paruterálně nebo perorálně inf^^^ému nebo ohroženému teplolreevnému živočichu. V některých případedeoh je také možno vstřikovat sloučeniny například ve formě poprašku do uzavřeného prostoru, ve kterém jsou chována například zvířata nebo drůbež. Tato zvířata nebo drůbež pak vdechují popraSek s obsahem účinné látky, příoomný ve vzduchu, mimoto se tento přáěek může dostávat do těla také oční sliznicí, čímž jsou zvířata léčená nebo chráněna proti infekci.

Veeikost dávky, nutné ke zvládnutí infekce se mění v závislosti na závažnosti infekce a na věku, hmoTnos! a celkovému stavu živočicha. Celková dávka při parenteráiním podání se obvykle pohybuje v rozmezí 1 až 100 вд/kK, s výhodou 1 až 50 Při perorálním se tato dávka obvykle pohybuje v roz^^s^dí 1 až 200 mg/kg, s výhodou 1 až 100 m^kg.

AttЪiotiks, získaná způsobem podle vynálezu·je možno zpracovat na prostředky pro léčbu infekcí, způsobených bakteriemi a mrkcplasmaty. Tyto veterinární prostředky obsahují jako účinnou složku mmSτetidní antibiotika obecného vzorce I, jeho z fsemascujického hlediska přijatelnou . sůl* nebo acylester spolu s jedním nebo větěím počtem nosičů nebo ředidel, přijatelných z fyziologického hlediska.

Často je nejvýhodnějším způsobem. - podání těchto sloučánin včlenění do krmivá nebo do pitné vody. Sloučeniny je možno včlenit do celé řady krmiv, včetně suchých krmiv, ných krmiv a poletovaných krmiv.

Způsob včleňování veterinárních léčiv do krm.v je dobře znám. Nejvýhodnějším způsobem je výroba koncentrovaného předběžného krmivá, které se pak přidáví do krmiv. Typické předběžné krmivo obsahuje 1 až 400 g účinné látky v 1 kg a může mít kapalnou nebo pevnou for^u.

Výsledné krmivo pro hospodářská zvířata nebo drůbež bude záviset na tom, jaké mnoetví antibiotika má být podáno. Při výrobě a pelet-ování těchto krmiv se užívá mmtod.

Injekční prostředky s obsahem sloučenin, vyrobených způsobem podle vynálezu mohou mít formu suspenze nebo roztoku. Př výrobě těchto prostředků je samozřejmé, Že lepší rozponutnost ve vodě mají adiční soli s kyselinami než volné látky. Volné látky obecného vzorce I jsou rozp^sn!^! ve zředěných kyselinách nebo kyselých roztocích než v neutrálních nebo zásaditých roztocích.

Sloučeniny, vyrobené způsobem podle vynálezu se rozpoltí v prostředcích, přijatelných ‘ z fyziologického hlediska. Může jít o vhodná rozpou^ěd^, konzervační látky . jako benzylti. alkohol a pufry. Použiteniým rozpouštědle# je například Vodné roztoky obsahuj obvykle nejvýš 50 objemových % organického rozpouštědla.

Injekční suspenze se získávají při poiužtí kapalného prostředí, popřípadě za příttmLntSi pomocného prostředku. Prostředím může být například vodný polyvinylpyerolidtn, inertní oleje j$ko rostlinné . oleje nebo vysoce čištěné minerální oleje/nebo vodná karboχymth^hlcclL^u.oza.

, :235309

Aby bylo možno udržet sloučeniny v suspenzi₉ přidávají se pomocné činidla, přija« talná s fyziologického hlediska. Jde například o zahuš^ovadla jako karboxyniethylcelulózy, polyv.Unylpyrrolidon_s želatinu & algináty* Jako činidla, napomáhající vzniku suspenze je rovněž možno užít smáčedla. Dalšími vhodnými činidly, které napomáhají vzniku suspenze jsou lecitin, adiční produkty alkylfenolu ε polyethylenoxidu, naftalensul^onáty, alkylbenzenaulfonáty a estery polyoxyethylensorbitanu.

Celá řada látek, ovlivňující hydrofilnost, hustotu a povrchové napětí kapalných suspenzí může napomáhat v jednotlivých případech к vytvoření suspenze, vhodné pro injekční použití. Je možno užít například protipěnivých činidel typu silikonů, sorbitol a cukry.

Vynález bude osvětlen následujícími příklady.

Příklad 1

20-deoxo-»20~ (N-benzylamino) tylosin g tylosinu, 7,9 g benzylarainhydrochloridu a 1,4 g kyanoborohydridu sodného se rozpustí v 50 ml methanolu a směs se nechá reagovat v dusíkové atmosféře 5 hodin při teplotě mlsnosti o Po ukončení reakce se reakční směs vlije do 500 ml chladného, nasyceného vodného roztoku hydrogenuhllčitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 100 bií chloroformu. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší dosucha za sníženého tlaku na surový produkt. Tento surový produkt se čistí chromatografií na sloupci silikagelu. jako eluČní čidnidla se užije směs chloroformu, methanolu q koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 15:1:0,05, čímž se ve výtěžku 71 % získá 3,8 g žlutého výsledného produktu.

Elementární analýza pro ^сзз^Н8б^М2°16 (molekulární hmotnost 1 006):

vypočteno: C: 63.22, H: 8,55, N: 2,78, O: 25,45 %, nalezeno: C: 64,01, H: 8,58, N: 3,69, O: 24,72%.

Teplota tání 103,5 až 107 °C

Specifická otáčivost [alf a] = -55,8 ⁰ (c = 1, methanol)

Spektrum v ultrafialovém světle

CH^OH . 283 nm ( £ 22 900)

Amax Hmotové spektrum (m/e) 673, 654, 175, 174, 145, 106, 91.

Obdobným způsobem je možno získat sloučeniny z následujících příkladů.

Příklad 2

20-deoxo-30-(N,N-d imethylamino)tylosin

Teplota tání 119,2 až 120,3 °C

Specifická otáčivost [alfa]_D : -40,4° (c = 1, methanol)

Spektrum v ultrafialovém světle ^ma°^{H (€) = 282}>^{5 (}’^{2 500)}

HnoOové spetkaum (m*): 944, 700, 770, 4*9, 175.

WM-i-paktruo, < (ppm): 1,78 (s, Hg₂) _s

2,15 (s, C₂0-N(Mee2 Л,

2.52 (s, C_p -N(Me).p

3,43 (s, C₂«—OMe),

3,60 (s, C^-OMe),

4,23 (0, I'),

4.52 (d, Η» ),

4,92 (bt, I₁₅),

5,05 (d, Η·),

5,90 (a, и₁₃),

6,26 (d, q)>

7,33 (d, I,).

Výtěžek: 84 %.

Příklad 3

20-deoooo-Oo(ncjCllno)tylopin

Teplot tání : 111 až 113 °C

Opletá o^čivost: Jdfě^ :

Hnotové spektrum (Oe): 831,

M^sjpktruo, ^f (^m): 1,77

2.46

3.46

3.56

4.23

4,54

5,04

4,97

5,84

6.23

6.57

6,67

7,10

7.23

Výtěžek : 48 %.

Příklad 4

-8^⁰ °^C ⁽e = 1 oothanol)

658, 190, 175, 145.

(s, I22) (s, C₃, -N(Me)₂), (s, C₂B-OMee, (s, C₃„-^OM), (<d.I>), (a, I,w), ^(a, Hp,), (bt, (bd, I_n), ^(a, ^Ho)(d, o-I-eaniino), (d, o-I-aaClico), (ď, o-HanClino) , (a, i,).

20-deoxo-20o[N(o-ethoxytarbooyll)jlCi.ino tylosic

Teplota tání: 122,5 až 124 °C .

Spektrum v ultrjfja0oééo světle ^MeOH (£): 282⁾3 nm (21 300) ^oax

Výtěžek: 34 %

Příklad 5

20-deoxo-20-(N-methyanillno)tylosin

Teplota tání: 106,5 až 109 °C

Hmotové spektrum (m/e): 1 006, 862, 688, 481, 175, 145

NMR-spektrum, 6 (ppm): 1,79	(S,	н₂₂),
2,40	(a,	C₃«-N(Me)₂),
2,87	(s,	C₂₀-N-Me),
3,46	(a,	C_2wrOMe),
3,59	(s,	C^-OMe),
4,27	(d,	H,'),
4,54	(d,	«1. >>
5,05	(d,	Hp),
5,0 <	(b,	Hi₅)>
5,83	(bd	. H₁₃),
6,21	(d,	^H10^’
6,7 *	(d, <	C₂₀-N-(2-^He£-^H)Ph)
7,27	(d,	^H11>>
7,15	(d,	C₂₀-N-(_a-H)Ph).

Výtěžek: 34 %.

Příklad 6

20-deoxo-20-(N,N-dibenzylamino) tylosirj

NMR-spektrum ď(ppm): 1,78 (s, H₂₂),

2.46 (a, C₃, -N(Me)₂),

3.46 (a, C_2<-OMe),

3.. 60 (β,^ C.jw-OMe),

4.. 57 (d, H_]W),

5,08 (bd, H_|3),

7,3 (benzylové protony)

Výtěžek 70 ».

Příklad 7

20-deoxo-20-(N-adamantylamino)tyloain

Teplota tání 108,5 až 110,5 °C

Optická otáčivoat: [alfa]p^ : -32,9° (c - i, methanol)

Absorpční apektrum v ultrafialovém (£) : 284 nm (9 800)

Hmotové apektrum (m/e): 1 050, 732, 718, 543, 175, 157.

Výtěžek: 82 %.

235309 10

Id 8 ²0-deoxo-20-(N,N-dibenzylanino)deim^ykOeyl tylo sin fflffi-spektrum: ^S (ppm): 1,77 (s, H^),

2,46 (s, C₃--N(Me)₂),

3,50 (s, C₂.-OMo),

3,60 (a, C^-OM),

4,54 íd, H^,

5,06 (bt, H5),

5,90 (bd, H₎₃),

6,25 (d, H_w),

7,3 (benzylový proton).

Výtěžek: 95 %

Příklad 9

20-deoxo-20-(N-cyklohexylainlio)tylo8Ín

Teplota tání: 111 až 114 °C.

Optická otáětoost: [а1ф^®: -4^8,9° ⁽c = 1, mmthanol)

Absorpční spektrum v ultreďiiOovém světle:

XlL (£)ί 284 ПШ (20 000) шал

HnmtovV speknuum (Οθ): 832, 664, 473, 175, 15*7, 145.

Výtěžek: 50 %.

Příklad 10

10-deoxoo2Q0(N--ortolii)tyltsin

Roztok 500 mg tilosinu, 480 mg moofolinu a 130 mg kyanborohydridu sodíku v 5 ml methanolu se nechá stát při teplotě mí^1^l^o)^a^l v dusíkové atmoofVře 24 hodin. Po ukončení reakce se reakční směs vlije do 150 ml vodného nasyceného roztoku hldrogenvuiičitinu sodného a pak se extrahuje třikrát 80 ml chloroformu. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší bezvodým síraiem sodným a odpitfí za sníženého tlaku do sucha, čímž se získá výsledná látka jako surový produkt·. Tento materiál se čistí clf0^miotгrai:í naOloupci silikabelu, jako )1učoí činidlo se užije směs chloroformu, ·mmehanolu a ' 'konceneftvanéht hydroxidu · amoomého v poměru 30:1:0,05, čímž se ve výtěžku 80 % získá 430 mg výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

Elementární analýza pro θ5ο^Η86^2°17 « (mooeku.ární hmoonost = 98(5):

vypočtéuo: C: 60,80, H: 8,75, N: 2,83, 0: 27,62 %, nalezeno: C: 60,85, H: 8,72, N: 2,84, O: 27,59 %.

Teplota táli: 122,5 ^až 12-4,5 °C.

Optická otáčivou = -^39,6° (с-Ц mmthanol

Absorpční spektrum v ultrifil0ověm světle:

/^H3^0H = 283⁾5 nm (£ 19 500)

Amax

Obdobným způsobem je možno získat sloučeninu z následnicí ho příkladu:

Příklad 11

20-deoxo-20-(4-N-methylpiperazinylamino)tylosin Teplota tání: 95,0 až 93,0 °C

Optická otáSivost: [alfa]^: -55,4® (с = 1, methanol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

(t) = 283 nm (17 700)

Hmotové spektrum (m/e): 1 014, 870, 680, 175» 157, 145

NMR-spektrum á*(ppm): 1,79 (s, Hgg),

2,31 (s, 4-Me),

2.47 (s, C₃—N(Me)₂),

3.47 (s, Cg^rOMe),

3,60 (s, C_r-OMe),

4,27 (d, Hj*),

4,56 (d, H_r),

5,07 (d, H,,),

4,95 (b, H₁₅),

5,86 (d, H₁₃),

6.26 (d, H₁₀),

7.27 (d, H_n),

Výtěžek: 69 %.

Příklad 12

20-deoxo-20-(N,N-dimethylamino)“5-0-mykaminosyltylonolid

100 mg 5-0-mykaminosyltylonolidu, 137 mg dimethylaminhydrochloridu a 42 mg kyanborohydridu sodíku se rozpustí ve 2 ml methanolu a směs se nechá reagovat v dusíkové atmosféře při teplotě místnosti 1,5 hodiny. Po ukončení reakce se reakční směs vlije do vodného chladného nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 10 ml chloroformu. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší bezvodýrii síranem sodným a odpaří dosucha za sníženého tlaku, čímž se získá výsledný produkt v surové formě. Tento materiál se čistí chromatografií na sloupci silikagelu, jako eluční činidlo se užije směs chloroformu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 5:1:0,05, Čímž se získá 73,6 mg výsledné látky v pevně bílé formě. Výtěžek je 70 %.

NMR-spektrum

(ppm): 1,70	(s,	H₂₂),
2,20	(s,	c₂₀-n(m.)
2,46	(s,	Cy-NCMe)
4,25	(d,	н_г)
4,88	(bt	• ^H15>’
5,88	(d,	^H _u),
6,23	(d,	^H10>>
7,26	(d,	H„).

Příklad 13

20-deoxo-20-(N-benzylamino)-23-deoxy-5-0-mykaminosyltylonolid

500 mg 23-deoxy-5-0-mykaminosyltylonolidu, 1,2 g benzylaminbydrochloridu a 216 mg kyanborohydridu sodíku se rozpouští v 10 ml methanolu a směs se nechá reagovat v dusíkové atmosféře při teplotě místnosti 3 hodiny. Po ukončení reakce se reakční směs vlije <235309 п г do chladného vodného nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 50 ml chloroformu. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší bezvodým síranem sodným a pak se odpaří dosucha za sníženého tlaku čímž se získá surový výsledný produkt. Tento materiál se čistí ehromatografií na sloupci silikagelu, přičemž jako eluční činidlo se užije směs chloroformu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 15:1:0,05, čímž se ve výtěžku 65 % získá 376 mg výsledné látky v pevné bílé formě.

Teplota tání 76 až 77,5 °C.

Optická otáčivost (alfd^?: -13,4° (с = 1, methanol).

Příklad 14

20-deoxo-20-(N,N-dibenzylamino)demykarosyltylosin g tylosinu se rozpustí v 0,2 N kyselině chlorovodíkové a směs se nechá reagovat při teplotě mísnosti 4 hodiny. Po ukončení reakce ее reakční směs promyje 20 ml chloroformu. Výsledná vodná vrstva se upraví na pH 8,0 přidáváním 1 N hydroxidu sodného a pak se extrahuje třikrát 30 ml chloroformu. Po vysušení chloroformové vrstvy bezvodým síranem sodným se roztok odpaří dosucha za sníženého tlaku, čímž se v kvantitativním množství získá bleděžlutý výsledný produkt. Tento surový produkt, sestávající převážně z demykarosyltylosinu se rozpustí spolu s 0,5 ml dibenzylemainu a 330 mg kyanborohydridu sodíku v dusíkové atmosféře při teplotě místnosti 4 hodiny. Po ukončení reakce se reakční směs vlije do 50 ml chladného vodného nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 50 ml chloroformu. Chloroformová vrstva se vysuší bezvodým síranem sodným a odpaří dosucha za sníženého tlaku, čímž se získá surový produkt, který se čistí ehromatografií na sloupci, silikagelu, přičemž jako eluční činidlo se užije směs chloroformu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 25:1:0,5, čímž se ve výtěžku 95 % získá 950 mg pevné bílé výsledné látky.

NMR-spektrum í(ppp): 1,77 (s, H₂₂),

3,46 (s, C₃-N(Me)₂),

3,50 (s, C₂w-OMe),

3,60 (s, CjrOMe)

4,54 (d, H_1W), 5,06 (bt, H₁₅), 5,90 (bd, H₁₃), 6,25 (d, H₁₀),

7,3 (benzylový proton).

Obdobným způsobem lze získat sloučeniny z následujících příkladů.

Příklad 15

20-deoxo-20-(N-cyklohyxylemino) demykaro syltylo sin

Teplota tání 98,5 až 103,0 °0

Optická otáčivost: -21,9 ⁰ (с = 1, methanol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

Μ®^0Η 284 nm (22 400) ^Amax

Hmotové spektrum (m/e): 854, 664, 473, 175, 174.

Výtěžek: 93 %.

Severografia, n. p., MOST

Cena 2,40 Kčs

Příklad 16

20-deoxo-20-(N-morfolino)demykarosyltylosin

Teplota tání: 108,0 až 110,0 °C.

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

MeOH (£_)s 283 _n° (ig 500) 'max

HnolovV spektrum (Oe): 842, 824, 669, 477, 461, 17-4.

Výtěžek: 44 %.

Anttbakktriální účinnost typických sloučenin obecného vzorce I je uvedena o následující tabulce, která uvódí výsledky pokusů se stanovením inhibiční koncentrace (ПС) při stan^dar^dnío ře^dtní na agaru, kultura se pěs^tuje 24 hodin při teplot* ³⁷ °C.

Tabulka

MnioOlní inhibiční koncentrace ( pg/ol)

Příklad číslo

Kmen	1 2	3	4	5	10	11	15	16
StaphllocGcevs au^reus FDA 2Q9P	3,12	12,5 1	»56	1 ,56	1 ,56	o, 78	i 1,56	1,56	0,4
Baacilus subttlis PGI 219	Ó²	1,56 0,	>2	0,2	0,4	<0,1	0,4	0,78	3.12
Baadlus cereus IFO 3001	0,78	3,12 0,	4	0,4	0,4	o, 4	0,78	0,78	0.2
Microccoccus luteus PCI 1001	<0,1	0,4 <0,	1	<0,1	0,4	<0,1	0,2	<0,1	<0,2
Myícbyyterium soopoíIs ATCC 607	6,75	50 25		25	25	50	100	100	50
Escherichik coli NIHJ	>100	>100 >100		100	50	50	>100	50	12,5
Ke^seHa pneumoniae PCI 602	>100	>100 50		50	50	50	100	50	12,5
Sa^onneia tiphimuritm KB 20	>100	>100 >100		>100	100	100	100	100	100

Příklad 17

20-desoxl-20-(N_>N^{^}diprlpkakoino)deIO’kak08ylaylosin

8,0 g (10,4 шпоЮ) deImkakOlykaylosinu se rozpučí v 80 ml oothiaiolu. Pak se přidá

2,1 g (20,8 шюlů)dipгlpyaamiou a výsledný roztok, se míchá, při teplotě oístnosti za ·pří— tomto oti oolekllárního síta 3A acelkem 15 minut. Pak se přidá 0,98 g (15,6 mmolů >kk^km-trrohydridu sodíku a směs se míchá jettt 17 hodin. Pak se · směs Kontruje k odstranění'· ' šíta.

Filtrát se odpaří za sníženého tlaku a zbývající pěna se rozpustí ve 400 ml ethylacetátu. EtJhflacetátový roztok se 2x promyje 400 ml a 200 ml vody. Produkt se dvakrát extrahuje 400 ml a 200 ml pufru a koncentraci 0,5 M ' dihydrogonfosforeSnEMu sodného o pH 6,5, pak se vrstvy oddělí a roztok v pufru se odpaiř na rotačním odpOřovači k odstranění zbytků ethylacetátu. Pak se zbývvajcí roztok rychle míchá a současně se přidává do vzniku masivní bílé sraženiny roztok hydroxidu sodného o konnentraci 5 N. Získaná pevná látka se oddéěí filtrací Buchnerovou nálevkou, promne se vodou a nechá se usušit ve vakuu, čímž se ve výtěžku 58,7 % získá 5,227 g výsledného produktu.

MeOH

Xmax íř) 282 nm (22,250)

Hmotové spektrum ⁽KDMS) M* +1 = ⁸⁵⁷

Titrace (pKa) = 7,7; 9,3

Výsledný produkt je také možno získat při pouuití borohydridu sodíku msto kyanborohj^pdridu sodíku. Výtěžek v tomto případě je 50 56.

Obdobným způsobem je možno získat následnuící sloučeniny:

Příklad 18

20-desoxo-20-(N,N-diethylεolno)deimykrosyllylosin

MeOH (£) = 283 nm (22,410) ^Hnmtov^é spektrum (!DMS^{) +} 1 '= ⁸²⁹

T.trace (pKa) = 7,9; 9,5

Výtěžek je 42,3 %.

Příklad 19

ŽO-deBoxo-ZO-^NyN-dibutyl aminoMemykaro syltylo sin MeOH _л _Ohx (£) = ²82 nm (20,160) ikimtove* spektrum ⁽FDMS⁾ M^{+ +} 1 = ⁸⁸⁵

Titrace (pKa) ~ 7,9; 9,5

Výtěžek = 565 %

Příklad 20

20-destxo-2O-(N_íN-dicykltpentylaoino)de!mlarosyltylosin MeOH \_ax (E) = 283 nm (21 ,000) ^Hootov^e spektrum ⁽FDMS) M⁺ + ^{1 - 909}

Titrace (pKa) =7,9; 9,6

Výtěžek = 15 % ,

Příklad 21

ÍO-desooo-202(N,N-dicyklohexylamino)-demykarosyltylo sln

MeOH = 282 au (17,000)

Amox

Haohové spektrim (FDMS) M⁺ + 1 = 936

Titroce (pKo) = 7,9; 10,0

Výtěžek je 41,3 «.

Příklad 22 ·

20«odesoxh-20-(d-ciklhpropylomlno )-deiylkrosyltylo sin

MeO^H ggj »=282 пи (19^,500)

Amax

Humhové spektrum = 813, 812

Titroce (pW = 8,9; 7,6

Výtěžek = 53 %

Příklad 23

20-desoxo-~ 20-(d ,d-d iheptyl omino) deitykaro syltylosin “^θ0Η (£) 282 nra (18^00) *mox tomoově spešrum ⁽FDMS⁾ M⁺ + ¹ = ⁹⁶5

Titroce (pKo) = 8,0;10,6

Výtěžek = 26 %

P ř íklo d 24

20-desoxo-20o( d-methllodociktopropylom ino o -demlarroyltylosin “e°^H (£) 282 n^m (20,230⁾ ' ^max ^mtově spešrum ⁽řDMS⁾ + ¹ = ⁸²7

Titroce (pKa) = 7,1;8,5

Výtěžek ' 80 %

Př pokusech no zvířotech bylo rovněž prokázáno, že ²0-odesoxoo²0o(n-benzyoimino)-demytaorosltylosin má při perorálním podiání u mlě, které byty infikovánl mikroorgsnilmiem Steeptococcus pyogenes účinnost ED^q 39 mj/kg, to jest téměř dvojnásobnou účinnost ve srovnán i s dumlarrosltylosinem.

Claims

1. Způaob o^robe derivátů 20oflminotyloeinu obecného vvoocc I (I) kde ooamená atom vodíku, OydrrxyOrvru okupiou orbo miioosylrxiotaipiou, ooimeoá atom vodíku orbo mrkarosylovou okupiou, ooamrná okupiou rernoéOr vooccr kdr (i) R¹⁰ o R¹¹' oooaens^ ooedtisto oo oo^be o tom oobíkk, o^lo^v oO^yle^r o 1 o^a I oiornern uhlíku orbo cykloilkylový Zbytek r 1 čž 4 itrmrnO uhlíku nrer cykloilkyOový obytrk o 3 čž 10 atomrcO uhlíku orbo okupiou оУсс^Оо voocce (CH₂)_n - Ph kdc tj znamená· celé čťoOo 0,1 orbo 0 &

PO z^mená fooyOový zbytek, popřípadě oubatituovarný ilkoχykaceonylovou okupioou .o 1 čž

4 atomenO uhlíku, o^l.oi^i^lk^i^ioru, atomem Očlogeou, iOkylovým orbo aOkoxyloTrfa obyt Юга vidy o 1 čž 4 atomenO uhlíku, ⁽ⁱⁱ⁾ je^dior oubetAtueiot ^r'® octo ^r 2o^8m<^n^á okupiou otoco^o voocce /—— 12

- N N-R^1Z kdc !

R2

R znamená atom vodíku orbo čOkylový obytek o 1 čž 4 atomecO uOOíku a ' dcuOý je definovto? podle odatavne i) orbo d^{ii) r}'® a ^r1' tooří opolu a atomem oa oějž joou v^áo^án^y tetecocykMcký kcu⁰ o 5 až 7 atomech, přičemž dalSím 0cteročOemee je kisoík orer.nddgok, jakož i o fčcmaceutickéOo Oledioki přijat eorýcO ooOÍ a scyleoteců, vyznačující oe tím, že

a) podrobí ceduktivoí animaci aldrOyd оУгс^Оо voocce II kde

R a Q mají svrchu uvedený význam, při použití aminačního činidla Obecného vzorce III (III) kde r!° _a mají svrchu uvedený význam, nebo adiční sůl této látky s kyselinou

b) a popřípadě se produkt, získaný ve stupni a) esterifikuje a/nebo se převede na sůl.

2. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se vychází ze sloučenin obecného vzorce II а III za vzniku makrolidu obecného vzorce I. v němž R znamená micinosyloxyskupinu a Q znamená atom vodíku, nebo soli nebo acylesteru této sloučeniny, přijatelných z farmaceutického hlediska.

3. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se '-e /.loučeniny obecného vzorce I, v němž X znamená aminoskupinu, dimethylamir.ockupinu, anilinovou skupinu, N-methylanilinovou skupinu, o-ethoxykarbonylanilinovou skupinu, b-en-zyl aminoskupinu, aminobenzylaminoskupinu, halecenbenzylaminoskupinu, 2 ykl o h-эху lamina ku plnu nebo morfolinovou skupinu nebo z farmaceutického hlediska přijatelná soli nebo acylesteru.

4. Způsob podle bodu ¹ vyznačující ce tím, že se -r _:í ze sloučeniny obecného vzorce II za vzniku 20-deoxc-2ú-(jí-methy.L_uai?.ino;tylosinu.

5. Způsob podle bodu 1 za vzniku 20-deoxo-20-(K-bensy 1.:..:1.:-.:.·' nemykaroз/1^{4 5 6}yl ?cínu.

6. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se vychází ze sloučeni.:/ .. oc-čvjho vzorce II za vzniku 20-deoxo-20-(H-morfolino)demykarosyltylosinu.