CS235343B2 - Způsob výroby derivátů 20-aminotylosinu - Google Patents

Abstract

Předmětem vynálezu je způsob výroby nových makrolidních antibiotik ze skupiny 20-aminoderivátu tylosinu 'a podobných makrolidních látek, které jsou účinné proti bakteriím a mykoplasmatům.

Description

Vynález se týká způsobu výroby mekrolidního antibiotika, zejména nových sloučenin, která jsou podobné známému léčivu tylosinu, který je popsán například v Tetrahedron Letters, 2339 (1970) a US patentu č. 3 178 341. V nových sloučeninách je poloha 20 makrolidního systému substituována aminoakupinou.

Přestože tylosin je velmi cenná látka, je stále zapotřebí vyvíjet další antibiotika jednak proto, že by bylo zapotřebí získat deriváty jeSté účinnéjší nebo s ještš širším spektrem účinnosti, jednak z toho důvodu, že u mikroorganismů snadno dochází ke vzniku resistence. Chemické modifikace makrolidních antibiotik tylosinového typu však jsou velmi obtížné. Z tohoto důvodu většina vědeckých pracovníků se snaží najít nová mikroorganismy, které by produkovaly příbuzné sloučeniny.

Nyní bylo neočekávané zjiétěno, že aldehydovou skupinu v poloze 20 v systémech, která jsou podobné tylosinu je možno převést reduktivní snímací aminaeí na aminoskupinu, aniž by přitom došlo k současnému rozrušení makrolidního systému. Mimoto tyto deriváty mají velmi dobrou antibiotickou účinnost.

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby nového makrolidního antibiotika obecného vzorce I

kde

R znamená atom vodíku, hydroxylovou skupinu nebo mycinosyloxyakupinu, Q znamená atom vodíku,

X znamená skupinu obecného vzorce

kde (i) R¹⁰ a R¹¹ znamenají nezávisle ne sobě atom vodíku, alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku nebo cykloalkylový zbytek o 3 až 10 atomech uhlíku nebo skupina obecného vzorce (CH,) -Ph kde q znamená celá číslo 0, 1 nebo 2a/

Ph znamená fenylový zbytek, popřípadě substituovaný alkoxykarbonylovou skupinou o 1 až atomech uhlíku, aminoskupinou, atomem halogenu, alkylovým nebo alkoxylovým zbytkem vždy o 1 až 4 atomech, uhlíku, (ii) jediný substituent R¹⁰ nebo R¹’ znamená skupinu obecného vzorce

kde r’2 znamená atom vodíku nebo alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku, druhý je definován podle odstavce i) nebo (iii)

R¹⁰ a

R¹¹ tvoří spolu s atomem dusíku, na nějž jsou vázány heterocyklický kruh o 5 až 7 atomech, přičemž dalžím heteroatom je kyslík nebo dusík, jakož i z farmaceutického hlediska přijatelných solí a acylesterů, které jsou účinnými antibiotiky.

Přestože pro svrchu uvedený strukturní vzorec není uvedena žádná atereochemická konfigurace, je zřejmé, že stereoehemie je stejná jako v případě tylosinu. Aminocukrem je wylaminóza.

Pod pojmem cykloalkylový zbytek o 3 až 10 atomech uhlíku se rozumí skupiny s uhlíkatým kruhem o 3 až 10 atomech uhlíku jako cyklobutyl, cyklohexyl, cyklooktyl a adamantyl. Obdobně pod pojmem alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku se rozumí alkylové zbytky s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 1 až 4 atomech uhlíku jako methyl, ethyl, n-propyl a isopropyl.

Výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, v nichž R znamená myciaosyloxyskupinu.

V případě, íe κ'θ a r'' vytváří heterocyklický kruh o 5 až 7 atomech s kyslíkem nebo dusíkem jako daléím heteroatomem, je možno uvést jako typické příklady těchto zbytků piperazinový nebo morfolinový zbytek. Heterocyklický kruh musí obsahovat dva heteroatomy, přičemž je s výhodou nasycený.

Dalěí skupinou zajímavých sloučenin, které je možno uvést, jsou látky, v nichž X znamená aminoskupinu, dimethylaminoskupinu, anilinovou skupinu, H-methylanilinovou skupinu, o-ethoxykarbonylanilinovou skupinu, benzylaminoskupinu, aminobenzylaminoskupinu, halogenbenzylaminoskupinu, cyklohexylaminoskupinu a morfolinovou skupinu.

Jako výhodné sloučeniny, které je možno získat způsobem podle vynálezu lze uvést následující látky:

20-deoxo-20-(N-benzylamino)demykarosyltylosin a

20-deoxo-20-(N-morfolino)demykarosyltylosin a jejich z farmaceutického hlediska přijatelné^- soli a acylestery.

Hakrolidy obecného vzorce I obsahují aminoskupiny v poloze 20 a 3* a mohou tvořit adiční soli s kyselinami. Tyto soli, v případě, že jsou netoxické, je možno použit při chemoterapii u teplokrevných živočichů, například z farmaceutického hlediska přijatelné soli je možno užít jako antibiotika.

Typickými solemi tohoto typu jsou soli, vznikající běžnými reakcemi s organickými i anorganickými kyselinami, jako jsou kyselina sírová, chlorovodíkové, fosforečná, octová, števelová, citrónová, mléčná, maleinová, fumarová, palmitová, žlučová, pamoová, mucinová, D-glutamová, d-kafrová, glutarová, glykolová, fialová, vinná, mravenčí, laurová, stearová, salicylová, methansulfonová, benzensulfonová, sorbinová, pikrová, benzoová a skořicová.

Z farmaceutického hlediska přijatelné acylestery jsou a výhodou ty látky, která jsou odvozené od monokarboxylové kyseliny o 2 až 7 atomech uhlíku, například kyseliny octové, proplonové, máselné nebo isovalerové.

Sloučeniny obecného vzorce 1 v nichž Q' znamená mycarosyloxyskupinu je možno získat reduktlvní aminací aldehydu obecného vzorce II

kde

R má svrchu uvedený význam, a

Q' znamená mycarosyloxyskupinu při použití aminačního činidla obecného vzorce III

HN‘ (III)

JI kde

R¹® a R¹¹ mají svrchu uvedený význam, nebo některé z jeho edičních soli s kyselinami,

Reduktivní aminace se s výhodou provádí při použití kyanoborohydridu obecného vzorce MBHjCN, v němž U znamená kov ze skupiny Ia nebo amonný ion, přičemž nejvýhodnějěí látkou je kyanoborohydrld sodný.

Jako rozpouštědlo ae k provedení reakce obvykle užije inertní polární organické roz-. pouštědlo, například alkanol o 1 až 4 atomech uhlíku, s výhodou methanol. Typické reakční teploty se pohybují v rozmezí 0 až 60 °C, výhodné rozmezí je 20 až 40 °C. Reakce se obvykle provádí při neutrálním pH v rozmezí 6 až 8.

Reakce se obvykle provédí při použití přebytku reakční složky obecného vzorce III, obvykle běží o 2 až 3 ekvivalenty. Při prováděni reakce se s výhodou užívá také dehydratačních činidel, například molekulového síta 4A nebo bezvodého síranu sodného nebo hořečnatého.

Reduktivní aminaci je také možno provádět redukcí aldehydové funkce v poloze 20 na odpovídající hydroxymethylderivét. Získaný hydroxymethylderivét se pak modifikuje tak, že se hydroxymethylové skupina převede na skupinu -CHgL, v níž L znamená snadno odětěpitelnou skupinu, kterou je možno snadno odstranit působením aminačnlho činidla obecného vzorce III. Podle jednoho provedená způsobu podle vynálezu je například možno převést hydroxylovou skupinu v poloze 20 na trifluormethansulfonylovou skupinu, kterou je možno popřípadě dále převést a nahradit atomem jodu. Podle druhého provedení je možno vytvořit jodovaný derivát přímo adicí jodu, rozpuštěného ve vhodném rozpouštědle jako dimethylformamid k roztoku 20-hydroxymethylderivátu a trifenylfosfinu v dusíkové atmosféře.

Snadno odStěpitelnou skupinu v poloze 20, to jest atom jodu, trifluormethansulfonylovou skupinu a podobně je pak možno nahradit reakcí s aminaSnlm činidlem ve vhodném organickém rozpouštědle, například acetonitrilu za vzniku sloučeniny obecného vzorce I.

. Hydrolýze sloučenin obecného vzorce I, v němž Q znamená mykarózu a/nebo R znamená mycinoeyloxyskupinu se provádí běžným způsobem, popsaným v US patentovém spisu č. 3 459 853.

Je například možno mykarózu hydrolytickým způsobem rozštěpit při pH nižším než 4, s výhodou při pH 0,5 až 2,0 při teplotě 0 až 60 °C, s výhodou při teplotě místnosti.

Toto hydrolytická odštěpení je možno provést působením silného vodného roztoku anorganické kyseliny, například kyseliny chlorovodíkové nebo sírové nebo silnou organickou kyselinou, napřiklad kyselinou p-toluensulfonovou.

Obdobně zbytek mycinózy je rovněž možno hydrolyticky odStěpit, přestože je nutno užít méně mírných podmínek a je zapotřebí dbát toho, aby nedoSlo k rozruSení makrolidního systému. Je nutno užít delSÍ reakční dobu a udržovat pH v rozmezí 1,5 až 2,5. Je taká zapotřebí užít vyšší teploty v rozmezí 80 až 130 °C, s výhodou 90 °C až teplotu varu reakční směsi pod zpětným chladičem. Protože odštěpení mycinózy je obtížnější, sloučenina obecného vzorce I, v němž R znamená hydroxylovou skupinu se nejvýhodněji připraví reduktivní aminaci výchozí látky obecného vzorce II, v němž R mámená hydroxyskupinu.

V případě potřeby je možno sloučeniny obecného vzorce I esterifikovat na acylesterová deriváty působením acylačních činidel běžnými způsoby. Vhodnými organickými rozpouštědly pro toto použiti jsou pyridin a triethylamin.

Acylačním činidlem může být aktivovaný derivát karboxylové kyseliny, například anhydrid nebo halogenid karboxylové kyseliny o 2 až 7 atomech uhlíku. Obdobným způsobem je možno získat z farmaceutického hlediska přijatelné soli svrchu uvedených antibiotik jejich převedením na tyto soli známým způsobem.

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby makrolidnlho antibiotika obecného vzorce 1, jeho z farmaceutického hlediska přijatelné soli nebo acylestery, vyznačující se tím, že se

a) odštěpí cukr mykaróza z markolidního antibiotika obecného vzorce I', v němž Q' znamená mykarózu hydrolýzou v kyselém prostředí za vzniku slouSeniny obecného vzorce 1, v němž Q znamená atom vodíku a

b) popřípadě se esterifikuje a/nebo převede na sůl takto získaný výsldný produkt.

Aldehydy obecného vzorce jsou známé slouSeniny a jejich výroba je uvedena například v US patentových spisech č. 3 17© 341, 4 32, 361 a 4 321 362.

SlouSeniny, vyrobené způsobem podle vynálezu jsou úSinná proti grampozitivním mikroorganismům, například Streptococcus pyogenes a proti Mykoplasaatům. SlouSeniny obecného vzorce 1 jsou úSinné také proti některým, gramnegativním bakteriím, například Pasteurella sp. Mimoto se slouSeniny, vyrobená/způsobem podle vynálezu dobře vstřebávají při podání a zajištují dobré hladiny antibiotika v krvi. Z těchto důvodů je možno je užít k prevenci a léSbě mikrobiálních infekcí u teplokrevných živoSichů. K tomuto účelu se chemoterapeuticky účinné množství sloučenin obecného vzorce I podává parenterálně nebo perorálně infikovanému nebo ohroženému teplokrevnému živočichu. V některých případech je také možno vstřikovat sloučeniny například ve formě poprašku do uzavřeného prostoru, ve kterém jsou chována například zvířata nebo drůbež. Tato zvířata nebo drůbež pak vdechují poprašek s obsahem účinná látky, přítomný ve vzduchu, mimoto se tento práěek může dostávat do těla také oční sliznicí, čímž jsou zvířata léčena nebo chráněna proti infekci.

Velikost dávky, nutné ke zvládnutí infekce, se mění v závislosti na závažnosti infekce a na věku, hmotnosti a celkovém stavu živočicha. Celková dávka při parenterálním podání se obvykle pohybuje v rozmezí I až 100 mg/kg. Při perorálním podání se tato dávka obvykle . pohybuje v rozmezí , až 300 mg/kg, s výhodou 1 až 100 mg/kg.

Antibiotika, získaná způsobem podle vynálezu je možno zpracovat na,prostředky pro .. léčbu infekcí, způsobených bakteriemi a mykoplasmaty. Tyto veterinární prostředky obsahuji jako účinnou složku makrolidní antibiotika obecného vzorce 1, jeho z farmaceutického hlediska přijatelnou sůl nebo acylester spolu s jedním nebo větším počtem nosičů nebb ředidel, přijatelných z fyziologického hlediska.

Často je nejvýhodnějším způsobem podání těchto sloučenin včlenění do krmiv nebo do pitné vody. Sloučeniny je možno včlenit do celé řady krmiv, včetně suchých krmiv, kapalných krmiv a peletovaných krmiv.

Způsob včleňování veterinárních léčiv do krmiv je dobře znám. Nejvýhodnějším způsobem je výroba koncentrovaného předběžného krmivá, které ae pak přidává do krmivá. Typické předběžné krmivo obsahuje 1 až 400 g účinné látky v 1 kg a může mít kapalnou nebo pevnou formu.

Výsledné krmivo pro hospodářská zvířata nebo drůbež bude záviset na tom, jaké množství antibiotika má být podáno. Při výrobě a peletování těchto krmiv se užívá běžných metod.

Injekční prostředky s obsahem sloučenin, vyrobených způsobem podle vynálezu mohou mít formu suspenze nebo roztoku. Při výrobě těchto prostředků je samozřejmá, že lepší rozpustnost ve vodě mají adiční soli s kyselinami než volné látky. Volné látky obecného vzorce I jsou rozpustnější ve zředěných kyselinách nebo kyselých roztocích než v neutrálních nebo zásaditých roztocích.

Sloučeniny vyrobené způsobem podle vynálezu se rozpustí v prostředcích, přijatelných z fyziologického hlediska. Může jít o vhodná rozpouštědla, konzervační látky jako benzylalkohol a pufry. Použitelným rozpouštědlem je například voda, směs vody a alkoholů, l· glykoly a estery, například diethylkarbonát. Vodné roztoky obsahují obvykle nejvýše 50 objemových % organického rozpouštědla.

Injekční suspenze se získávají při použití kapalného prostředí, popřípadě za přítomnosti pomocného prostředku. Prostředím může být například vodný polyvinylpyrrolidon, inertní oleje jako rostlinné oleje nebo vysoce čištěné minerální oleje nebo vodná karboxymethylcelulóza.

Aby bylo možno udržet sloučeniny v suspenzi, přidávají se pomocná činidla, přijatelná z fyziologického hlediska. Jde například o zahuětovadlo jako karboxymethy.lcelulózy, polyvinylpyrrolidon, želatinu a algináty. Jako činidla,.napomáhající vzniku suspenze,je rovněž užít smáčedla. Dalšími vhodnými činidly, která napomáhají vzniku suspenze jsou lecitin, adični produkty alkylfenolu a polyethylenoxidu, naftalensulfonáty, alkylbenzensulfonáty a estery polyoxyethylensorbitanu.

Celá řada látek, ovlivňující hydrofilnost, hustotu a povrchové napětí kapalných · suspenzí,může napomáhat v jednotlivých případech k vytvořeni suspenze vhodné pro injekční použití. Je možno užit například protipěnivých činidel typu silikonů, sorbitol a cukry.

Vynález bude osvětlen následujícími příklady.

Přikladl

20-deoxo-20-(N-benzylamino)tylosin g tylosinu, 7,9 g benzylaminhydrochloridu a 1,4 g kyanoborohydridu sodného se rozpustí v 50 ml methanolu a směs se nechá reagovat v dusíková atmosféře 5 hodin při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se reakční směs vlije do 600 ml chladného, nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 100 ml chloroformu. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší bezvodným síranem sodným a odpaří dosucha za sníženého tlaku na surový produkt. Tento surový produkt se čistí chromatografií na sloupci silikagelu jako eluční činidlo se užije směs chloroformu, methanolu e koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 15:1:0,5, čímž se ve výtěžku 71 % získá 3,8 g žlutého výsledného produktu.

Elementární analýza pro 6 molekulární hmotnost 1 006:

vypočteno:

nalezeno:

63,22 % C, 64,01 % C,

8,55 % H, 8,58 % H,

2,78 % N, 2,69 % N,

25,45 # O; 24,72 » O.

Teplota tání: 103,5 až 107 °C

Specifická otéčivost [n]^⁹: » -55,8° (c 1, methanol)

Spektrum v ultrafialovém světle

LCH-jOH max

283 nm (S 22 900)

Hmotové spektrum (a/e) 673, 654, 175, 174, 145, 106, 91.

Obdobným způsobem je možno získat sloučeniny z následujících příkladů

Příklad 2

20-deoxo-20-(K,N-dimethylamino)tylosin

Teplota tání 119,2 až 120,3 °C

Specifická otáčivoet v -40,4° (c 1, methanol)

Spektrum v ultrafialovém světle .HeOH (O- 282,5 nm (12500)

Hmotová spektrum (m/e): 944, 700, 770, 419, 175.

NMR-spektrum, $íppm):

1,78	(a,
2,15	<8,	C20-N(Me)2),
2,52	(.·,	O3, -N(Me)a)
3,43	(e,	C2,,,-0lle),
3,60	(8,	C3,,,-0Me),
*,23	Cd,	H,«),
4,52	Cd,	,»»)«
4,92	(bt	’ H15^’
5,05	(d,	H,,,),
5,90	Cd,	h,3),
6,26	Cd,	^0^
7,33	Cd,	H,,)>

Výtážek: 84 «.

P ř i k 1. a d 3

20-deoxo-20-(N-anilino)tyloain

Teplotá tání: 111 až 113 °C

Optická otáčivoat: M -86,0° (c 1, methanol)

Haotové spektrum (m/e): 831, 658, 190, 175, 145.

•NMR-spektrum (ppm):

1,77	(s,	^22^-
2,46	(·,	C3, -N(Me.)g)
3,46	(e,	C2,,,-Cbe),
3,56	(s,	C3,,,-0Ke),
4,23	Cd,	H,'),
4,54	Cd,	H,,,,),
5,04	Cd,	,,),
4,97	(bt,	- H15}·

I

5,84	(bd.	• H,3)>
6,23	(d,	H10)'
6,57	(d,	o-H-anilino)
6,67	(d,	o-H-anilino)
7,10	(d,	m-H-anilino)
7,23	(d,	H,,).

Výtěžek: 48 %.

Přiklad 4

20-deoxo-20- [N- (o-ethoxykarbonyl) anilinoj tylosin Teplota tání: 122,5 až 124 °C Spektrum v ultrafialovém světle i MeOH ^Xaax ^{(C): 282,3} ““ ⁽²’ ^300> Výtěžek: 34 %.

Příklad 5

20-deoxo-20-(N-methylanilino) tylosin

Teplota tání: 106,5 až 109 °C

Hmotové spektrum (m/e): Γ 006, 862, 688, 481, 175, 145 HMK-spektrum, £ (ppm):

1,79	(s,	Hgg),
2,40	(s,	Cy-N(Me)2),
2,87	(s,	C20-N-Ue),
3,46	(s,	C2,,,-0Me),
3,59	(s,	C3,,,-0Me),
4,27	(d,	H,'>,
4,54	(d,	«,,,,,),
5,05	(d,	«,,,>,
5,0	(b,	h,5),
5,83	(bd	, h,3),
6,21	(d,	H,o),
6,7	(d,	C20-N-(o-H« g-H)Ph),
7,27	(d,	».,>·
7,15	(d,	C20-N-(b-H)PH).

Výtěžek: 34 %.

Příklad

20-deoxo-20-(N,N-dibenzylamino)tylosin MMR-spektrum <5 (ppm):

1,78 (s, Hgg),

2,46 (s, C₃, -N(Me)₂), to

3,46 (s, C₂,,,-0Me),

3,60 (s, C₃,,,-0Me),

4,57 (d, H,,,,),

5,88 (bd, H₁₃),

6,23 (d, H,_o),

7,3 (benzylové protony).

Výtěžek: 70 %.

Příklad 7

20-deoxo-20-(N-adamantylamino)tylosin

Teplota táni 108,5 až ,10,5 °C

Optická otáěivost: {otj -32,9° (o = 1, methanol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

, UeOH ^Zmax 284 nm (9 800)

Hmotové spektrum (m/e): 1 050, 732, 718, 543, 175, 157.

Výtěžek: 82 %.

Příklade

20-deoxo-20-(M-cyklohexylamino)tylosin

Teplota tání: 111 až 114 °C.

Optická otáěivost: [o<] -48,9° (c1, methanol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém svčtle:

UeOH max (£.): 284 nm (20 000)

Hmotová Spektrum (m/e): 832, 664, 473, 175, 157, 145.

Výtěžek: 50 %.

Příklad 9

20-deoxo-20-(N-benzylamino)demykarosyltylosin g 20-deoxo-20-(N-benzylamino)tylosin se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíková o koncentraci 0,1 K a směs se nechá reagovat 19 hodin při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se reakční směs promyje 30 ml chloroformu á pH výsledné vodné vrstvy se upraví na 8,0 hydroxidem sodným o koncentraci 1 N. Pak se roztok extrahuje třikrát ,00 ml chloro formu, chloroformové vrstva se vysučí bezvodným síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku dosucha, čimž se získá 820 mg bledě žlutého surového materiálu. Tento materiál se čistí chromatografií na sloupci silikagelu, jako elučnl činidlo se užije směs chloroformu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 20:1:0,95? čímž se získá 620 mg výsledné látky jako pevné bílé sloučeniny, výtěžek je 72 %.

Elementární analýza pro (molekulová hmotnost 862):

vypočteno:

nalezeno:

64,10 % C, 64,04 % C,

8,60 % H, 8,58 % H,

3,20 % N, 3,25 % N,

24,10 % 0; 24,13 % 0.

Teplota tání 88,5 až 91,5 °C.

Optické otáčivost:[«] = -35,2° (c,= 1, methanol)

Spektrum v ultrafialovém světle:

, CH,OH ^max ^{= 264 ( C 22 000)}·

Absorpční spektrum v infračerveném světle (KBr): 3 440, 2 980, 2 950, 1 710, 1 680, 1 590, 1 460, 1 350, 1 165, 1 090 cm^-’.

Hmotové spektrum (m/e): 756, 672, 565, 482, 174, 91.

Obdobným způsobem je možno získat sloučeninu z následujícího příkladu.

Přikladlo

0-deoxo-2 0-(N-me thylanili.no)demykaro syltylo sin

Teplota táni: 95,5 až 98,5 °C.

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

MeOH max (C):

283 nm (20 600)

Hmotové spektrum (m/e): 862, 688, 190, 174. NMR spektrum (5 (ppm):

1 ,77	(s,	h22) ,
2,49	(s,	C3, -N(Me)2
2,87	(s,	C20-N-Me),
3 <46	(s,	C2,,-OMe>,
3,59	(s,	C3,,-C«e),
4,33	Cd,	H, '),
4,56	(a,	H,'),
5,00	(dt,
5,84	(bd,	, h13),
6,63	Cd,	H10)>
6,70	(a,	o-H-anilin)
6,73	Ca,	p-H-anilin)
7,20	Cd,	m-H-anilin)
7,2	CH,,	).

Výtěžek: 43 »

Příklad 11

20-deoxo-20-(N-morfolin)tylosin

Roztok 500 mg tylosinu, 480 mg morfolinu a ,30 mg kyanborohydridu sodíku v 5 ml methanolu se nechá stát při teplotě místnosti v dusíková atmosféře 24 hodin. Po ukončení reakce se reakční smés vlije do ,50 ml vodného nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se extrahuje třikrát 80 ml chloroform. Výsledná chloroformová vrstva se vysuší bezvodým síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku dosucha, čímž se získá výsledná látka jako surový produkt. Tento materiál se čistí chromatografií na sloupci silikagélu, jako eluční činidlo se užije smšs chloroformu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 30:1:0,05, čímž se ve výtěžku 80 % získá 430 mg výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

Elementární analýza pro ^50^6^2^17 (molekulární hmotnost ’ 986):

vypočteno; 60,80 % C, 8,75 % H, nalezeno: 60,85 % C, ' 8,72 % H,

2.83 % N, 27,62 % 0.

2.84 % N, 27,59 » O.

Teplota tání: 122,5 až 124,5 °C.

Optická otáčivost:[a] = -39,6° (c = 1, metahnol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

CH,0H ^Ámax ^{283,5 ( L} '9 500)

Obvyklým způsobem je možno získat sloučeninu z následujícího příkladu:

Příklad 12

20-deoxo-20-(4-N-methylpiperasínylamino)tylosin

Teplota tání: 95,0 až 98,0 °C

Optická otáčivost: -55,4° (c 1, methanol)

Absorpční spektrum v ultrafialovém světle:

> MeOH (t) 283 nm (17 700) n&x

Hmotové spektrum (m/e): 1 014, 870, 680, 175, 157, 145

HMR-apektrum $ (ppm);

1,79	(s,	«22),
2,31	(e,	4-Me),
2,47	(s,	C3 :-N(Me)2),
3,47	(e,	Og’’’OMe),
3,60	(s,	C3,,,-0Me),
4,27	<4,
4,56	<a.	H,,,,),
5,07	(a,	H,,,),

4,95 (b, H₁₅), 5,86 (d, H₎₃),

6.26 (d, H₎₀),

7.27 (d, H,,).

Výtěžek: 69 «.

Antibakteriální účinnost typických sloučenin obecného vzorce 1 je uvedena v následující tabulce, která uvádí výsledky pokusů se stanovením minimální inhibičnl koncentrace (HIC) při standardním řešení na agaru, kultura se pěstuje 24 hodin při teplotě 37 °C.

Tabulka

Minimální inhibiční koncentrace (jug/ml)	Příklad číslo ...... 9	,0 .
Staphylococcus aureus PDA 209P	0,4	0,4
Bacillus subtilis PCI 219	0,4	0,4
Bacillus cereus IPC 300,	0,4	<0,1
Micrococcus leuteus PCI 1001	<0,1	<0,1
Mycobacterium smegmatis ATCC 607	3,12	25
Esterichia coli NIHJ	25	>100
Klebsiella pneumoniae PCI 602	50	50
Salmonella typhimuriua KB 20	50	>100

Při pokusech na zvířatech bylo rovněž prokázáno, že 20-deoxo-20-(N-benzylamino)demykarosyltylosin při perorálním podání myším, které byly infikovány Streptococcus pyogenes mé účinnost EDg₀ 39 mg/kg, to 'jest téméř dvojnásobně ve srovnání s demykarosyltylosinem.

Claims (5)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   ,. Způsob výroby derivátů 20vaminotylosinu obecného vzorce I kde

   H znamená atom vodíku, hydroxylovou skupinu hebo mycinosyloxyskupinu, Q znamená atom vodíku,

   X Znamená skupinu obecného vzorce kde (1) r'O a r'' znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku nebo cykloalkylový zbytek o 3 až 10 atomech uhlíku nebo skupinu obecného vzorce

   -<^CH2)_n-Ph kde

   U znamená celé číslo 0, 1 nebo 2a

   Ph znamená fenylový zbytek, popřípadě substituovaný alkoxykarbonylovou skupinou o 1 až 4 atomech uhlíku, aminoskupinou, atomem halogenu, alkylovým nebo alkoxylovýa zbytkem vždy o 1 až 4 atomech uhlíku, (ii) jediný substituent R ° nebo r znamená skupinu obecného vzorce kde ,12 (iii) r’° a znamená atom vodíku nebo alkylový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku, druhý je definován podle odstavce i) nebo ,11 tvoří spolu s atomea dusíku, na nějž jsou vázány, heteroeyklický kruh o 5 až 7 atomech, přičemž dalSím heteroatomem je Iqralík nebo dualk, jakož i z farmaceutického hlediska přijatelných solí a acylesterů, vyznačující se tím, že se

   a) odětěpí cukr mykaróza z aakrolidu obecného vzorce I'odpovídajícího obecnému vzorci I, kde Q je nahrazen Q* a Q* znamená aykarózu kyselou hydrolýzou za vzniku sloučeniny obecného vzorce I, v němž Q znamená atom vodíku

   b) popřípadě se produkt, získaný ve stupni (a) esterifikuje a/nebo převeáe na sůl.
2. 2. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tía, že se vychází ze sloučeniny výěe uvedeného obecného vzorce i' za vzniku aakrolidu obecného vzorce I, v něaž R znaaená mycinoayloxyskupinu a ostatní obecné symboly mají výže uvedený význam nebo soli nebo acylezter, této sloučeniny, přijatelných z farmaceutického hlediska.
3. 3. Způsob podle bodu 1 vyznačující ae tím, že.se vychází ze sloučeniny výže uvedeného obecného vzorce i' za vzniku makrolidního antibiotika obecného vzorce 1, v něaž X znamená aminoskupinu, dimethylaainoskupinu, anilinovou skupinu, N-aethylanilinovou skupinu, o-ethoxykarbonylanilinovou skupinu, benzylaminoskupinu, aainobenzylaainoakupinu, halogenbenzylaminoskupinu, cyklohexylaminoakupinu nebo aorfolinovou skupinu nebo jeho z farmaceutického hlediska přijatelné..soli nebo acylesteru.

   2353*3
4. 4. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se vychází ze sloučeniny výie uvedeného obecného vzorce l' za vzniku 20-deoxo-20-(N-benzylamino)demykarosyltylosinu.
5. 5. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se vychází ze sloučeniny výáe uvedeného obecného vzorce I* za vzniku 20-deoxo-20-(N-morfolino)demykarosyltylosinu.