CS233706B2 - Flaxible coupling - Google Patents

Description

jednoduché a tím také levmé konstrukci. Mimoto má být tato spojka shodná pro širokou oblast použití a její pružnost má být snadno přizpůsobitelná pro toto použití.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že boky zubů planetového kola jsou v přímém dotykovém záběru s boky zubů centrálních kol a planetové kolo nebo centrální kola jsou opatřena v radiálním směru pružným základním tělěsem nebo v radiálním směru pružnými zuby nebo v radiálním směru pružinami.

Zuby centrálních kol jsou tedy v přímém záběru se zuby planetového kola a do silového toku ze zubu na zub nejsou zařazeny žádné pružné tlumicí členy, což umo o nu je přenášet libovolně velké kroutící mommeny, jejichž velikost je závislá toliko na smykové pevnnoti zubů.

Pružnnoti spojky se dosahuje radiálním pružným zatížením zubů, které způsobuje, že tý zuby, které jsou v záběru, se mohou přizpůsobovat virtuálním mezerám zubů měnícím se v závislosti na natáčení centrálních kol, přičemž toto přizpůsobení a tím i natáčení centrálních kol se může uskutečňovat proti odporu radiální pružné síly. Vhodnou volbou velikosti tohoto odporu, to je pružného zatížení, lze určit velikost natáčení a tím i torzní pružnost spojky.

Spojka podle vynálezu se liší svou činnootí, to je svým kinematickým principem, zásadně od známých spojek tohoto druhu.

U známé spojky se uskutečňuje přenos kroutícího mommntu přes základní těleso planetového kola. U spojky podle vynálezu se však uskutečňuje přenos kroutícího mommntu tím, že každý jednotlivý zub planetového kola přenáší přímo krouHcí mommnt a je namáhán na smyk, zatímco základní těleso planetového kola nepřenáší žádný krouUicí mommnn, může být tedy vytvořeno radiálně pružně a proto jej lze vyuužt pro radiální pružné zatížení zubů.

V dalším jsou uvedeny podstatné výhody pružné spojky pod.e vynálezu.

Při tuhé spojce, to znamená při velmi tvrdém nastavení vzájemného pružného zatížení zubů, lze dosáhnout optimálního vystředění spojovaných hřídelů.

V závisí o sti na vnějším průměru lze přenášet větší krou^cí mommnty než u dosud známých spojek.

Spojku lze vhodným pružným zatížením zubů provést od velmi tuhé až k vysoce pružné spojce, aniž by se přitom základní prvky nějak podstatněji odlišovaly; je rovněž možné vytvořit konstrukci tak, aby byla pružnost spojky nastavitelná.

Při zatížení a i při větších výchylkách zatížení zůstávají zuby spojky trvale v dotyku, takže nemůže doo^ít ke korozi v mezeře nebo k vytváření jiskry. Spojka je bez vůle.

Vzhledem k tomu, že řada zubů planetového kola nezabírá bezprostředně se řadami zubů centrálních kol, nýbrž s virtuální radou zubů, děěí se přesazení hřídelů na polovinu, to znamená, že na zuby působí toliko v poloviční velikosti; tomu odpovídá i zmenšení vratných sil. .

Při vhodné konstrukci planetového· kola a jeho zubů lze překlenout i velká přesazení hřídelů, přičemž planetové kolo pak provádí jednak otočný pohyb s hřídmli a jednak superponovaný radiální pohyb.

Spojka je velmi snadno smontovatelná a demontovetelná. Mezi zuby planetového kola' a zuby centrálních kol vzniká jen relativně me^ý plošný tlak, jehož velikost lze ovlivňovat- volbou počtu a rozměrů zubů.

^Spojka ^umožňuje ^do^bré v^zójemné vy streSování i u hří^lů o různých průměrech. Pokud se spojka vytvoří tak, že radiální pružné zatížení zubů působí i bez vzájemného natáčení centrálních kol, například ve stavu klidu, dosáhne se spojkou spojení spojovaných částí x v axiálním směru, takže například není . třeba provádět upevnění v axiálním směru nebo je lze alespoň zjednodušit.

Termino0lvis, která byla zvolena pro popis vynálezu a která se obvykle používá toliko u planetových převodů, vyplývá z toho, že konstrukční prvky spojky podle vynálezu a jejich pohyb odpovídá prvkům a pohybu, které jsou obvyklé u planetových převodů.

Konstrukčně a mootážně zvláště výhodné vytvoření spočívá v tom, že alespoň jedno ' centrální kolo je vytvořeno ve tvaru vlnitého plechu, který je neotočně spojen s hlavou spojky nebo s hřídelem. Pokud se použžvají centrální kola s vnějším ozubením, spočívá neotočné spojení v tom, že hlava spojky nebo hřídel mají na voější ploše v axiálním směru uspořádané zaoblené zářezy, v nichž jsou uloženy spodní špičky vlnitého plechu. Svařování není potřebné, protože zuby planetového kola neustáLe · tlačí ve směru dowňtř, což vylučuje vyskočení vlnitého plechu ze zářezu, pokud jsou·zářezy dost hluboké· Další zjednodušení mcrnnáže se dosáhne tím, že vlnitý plech nemusí být uzavřen, protože v jeho obvodovém směru se nepřenášejí žádné síly. Když jsou zářezy upraveny bezprostředně na hřídeei, mohou odpadnout dokonce hlavy spojky.

Obdobně lze konstrukci zjednoddušt tím, že se jako vlnitý plech vytvoří řada zubů planetového kola. Ani tento vlnitý plech nemusí být uzavřený, pokud je z vnějšku obklopen dutým těleeem planetového kola, které jej drží pohromadě. Když je však planetové kolo vytvořeno z uzavřeného vlnitého plechu, mže zcela odpadnout · základní těleso.

Taková nejjednndužší konstrukce spojky podle vynálezu je tvořena toliko třemi vlnitými plechy. Dva vlnité plechy, které nemuuseí být uzavřené, jsou uloženy jako centrální kola neotočně v zářezech hřídelů. TTeeí, uzavřený a pro přenos kroutícího mommntu dostatečně silný plech tvoří planetové kolo.

Pro přizpůsobení virtuálním .mmzerám zubů centrálních kol mže být výhodné, aby zuby planetového kola byly v obvodovém směru posuvné. U vlnitého plechu existuje tato možnost sama sebou. Když se zuby opírají o základní těleso planetového · kola, je každý zub planetového kola výkyvně uložen ve válcovém loži nebo na válcové pružině pro přizpůsobení virtuálním mezerám zubů.

Při vzájemm^né^m natáčení centrálních kol se mění nejen velikost virtuálních mezer zubů, avšak také úhel boků virtuálních mezer. Z tohoto důvodu je výhodné umoožót i pružné přestavování úhlu boku zubů planetového kola, aby se molh. tento úhel přizpůsobit měnícímu se úhlu boků virtuálních mezer. Taková konstrukce se výhodně vytvoří tak, že každý zub planetového kola sestává ze dvou bočních částí, které jsou kloubově spojeny na hranách a maj mmzi sebou odH^du^í pružinu.

Tyto boční části nesahají až k základnímu tělesu planetového kola, aby se neomezovala jejich výkyvn^t. Aby se ⁱ zuby c^entr^álního kola motty vykyvovat, což umožňuje jl.stou změnu dělení zubů virtuální řady zubů, jsou s výhodou paty zubů alespoň jednoho centrálního kola spojeny se základním tělesem centrálního kola přes úzkou poddajnou přepážku.

Ve většině případů použití jsou s výhodou centrální kola opatřena · vnějším ozubením a objímá je planetové kolo s vnitřním ozubením. Majjíli se však spojovat duté hřídele nebo jsou-li hlavy spojek duté, jsou upravena ce^l^rá)l^í kola s vnitřním ozubením a objímaaí planetové kolo s vnějším ozubením.

U zmíněných známých spojek maj obě centrální kola a planetové kolo stejný počet zubů. U spojky pod.e vynálezu je však možné vynechat na planetovém kole jednotlivé zuby, s výhodou v pravidelných roztečích. Toto opatření přinese úspory například tehdy, maa^li hřídele tak velký obvod, ie pro přenos příaLušného kroutícího momentu postačí jen relativně málo zubů na planetovém kole. Ostatní zuby lze potom vynechat, přičemž ty zuby, které zůstávají k dispozici, se s výhodou ekvidist antně rozdělí po zbývajícím obvodu. V takovém případě se pak spojka podstatně liší od známých spojek, u kterých je počet zubů planeto*· vého kola stejně velký jako počet zubů centrálních kol. V takovém případě je toliko úhlové dělení zubů planetového kola shodné s úhlovým dělením centrálních kol, to znamená, ie se shoduj úhlové rozteče.

Pokud se nastaví pruiná síla působící na zuby planetového kole měkce, lůže se stát, ie při vysokých kro'ut,icích mon^ntech jsou zuby planetového kola z virtuálních mezer zubů centrálních kol zcela vytlačeny. Spojka tedy pracuje v takovém případě jako prokluzová spojka a omezuje k^c^uu^i-c^ оошопП, který lze přenášet. Tohoto účinku lze velmi jednoduchým způsobem dosáhnout při pouuití vlnitých plechů.

Vynniez je v dalším podrobnnji popsán na příkladech provedení ve spojení s výkresem, kde značí obr. 1 pružnou spojku pod.e vynálezu v axiálním řezu, přičemž spodní polovina zobrazuje obměnu provedení planetového kola, obr. 2 v menším m^í^řítku příčný řez spojkou podLe obr. 1 v rovině II-II, obr. 3, 4, 5, 6 různé tvary zubů centrálního kola spojky, obr. 7, 8, 9 uspořádání zubu planetového kola mezi sousedními zuby centrálních kol, obr. 10 bokorys ' dvou vedle sebe uspořádaných centrálních kol, obr. 11 horní polovinu spojky podLe obr. 1 v bokoryse s úhlem natočení centrálních kol, obr. 12 bokorys spojky s přesazením obou centrálních kol, obr. 13 detail z obr. 12 ve větším mmřítku pro vysvětlení přesazení centrálních kol, obr. 14 bokorys pruiné spojky s výkyvnými zuby planetového kola, obr. 15 ve větším mměřítku detail zubu planetového kola podle obr. 14, obr. 16 deaší variantu uloiení a vytvoření zubu planetového kola pod.e obr. 14, obr. 17 dílčí bokorys pruiné spojky s pohyblivými zuby centrálních kol, obr. 18 dílčí příčný řez spojkou s centrálními koly a planetovým kolem ve tvaru vlnitého plechu, obr. 19 obměnu · provedení spojky poi^e obr. 13, obr. 20 osový řez horní polovinou spojky s centrálními koly s vnitřním ozubením a obr. 21 příčný řez spojkou podle obr, 20 v rovině XXI-XXI.

Stejné součásti jsou na jednotlivých obrázcích opatřeny vztahovými znaky. Mimoto jsou ty souuéss±, které se na jednotlivých obrázcích opakuj, označeny pro přehlednost vztahovými znaky jen v těch případech, pokud je to nutné pro porozueelt.

Pruiná spojka podle obr. 1 a 2 je v podstatě tvořena planetovým kolem 90 s vnitřním ozubením a dvěma centrálními koly §2, 84 s vnějším ozubením. Zuby .46, 74 centrálních kol 82. 84 jsou uspořádány na dvou hlavách .42, 44 spojky, které jsou pro neotočné upevnění na ^znázorněných koncích hřídelů opatřeny vidy jedním vrtáním 45 a dráika^i 70 pro zalícovaná pera. Osu^ělní kola 82, 84 leií v podstatě v jedné ose a jsou uspořádána bezprostředně vedle sebe.

Počet tvar i daa.ší znaky chajaauenizutjcí ozubení jsou u zubů .46. 74 obou centrálních kol 22, 84 shodné, takie vidy jeden zub 48 planetového kola 90 zabírá se zuby 46. 24 centrálních kol 82. 84. Z tohoto důvodu je nutné, aby axiální šířka zubů 48 planetového kola 90· byla zhruba tak velká jako obě axiální šířky zubů 46-,74 centrálních kol 82. 84.

Konatrakce planetového kola 22 jo nejlépe patrna z příčného řezu podle obr· 2, kde horní a spodní polovina zobrazuje dvě různé varianty provedení planetového kola 90·

Planetové kolo 90 podle horní poloviny obr· 2 mé základní těleso 120 ve tvaru kruhového prstence, jehož axiální šířka je o nšco vštší než axiální rozměr zubů 48 planetového kola 9Q. Základní těleso 120 je z kovu, například z oceli, a zuby 48 jsou tvořeny vlnitým plechem 80, který je vložen do prstencového základního tělesa 120,

Vlnitý plech 8£ je zvlněn tak, že jeho hroty 81 zapadají do mezer zubů centrálních kol 82, fi£ & vytvářejí tak zuby planetového kola 90. Vlnitý plech 80 je a výhodou zhotoven z pražného pruživého materiálu, například z oceli, přičemž jeho tloušťka je nepatrná ve srovnání.a průměrem základního tělesa 120. Jako směrnou hodnotu pro tloušťku vlnitého plechu 80 lze udat hodnotu 1 až 5 mm, a výhodou 2 až 3 mm·

U varianty provedení planetového kola 90. která je znázorněna ve spodní polovině obr· 2, je prstencové základní těleso 120 z pružného materiálu, například z pryže nebo plastické hmoty, a zuby 48 jsou plné· Upevnění zubů £8 mezi sebou není nutné· Rovněž tak není nutné upevnění zubů £g na pružném základním tělese 1,20. Stačí tedy uspořádat zuby £g po jednom a volně v mezerách zubů centrálních kol 82, Q£. Radiálnímu vypadnutí zubů 48 z mezer zabraňuje pružné základní těleso 120· Jak je patrno z obr· 1, kroužky 47. které jsou upevněny bočně na základním tělese 120 a dosahují až zhruba к hlavám £2, £4 spojky, zajišťující volné enhy 48 proti bočnímu vypadnutí. Tyto kroužky £2 slouží současné jako ochrana proti vnikání nečistot do ozubení a zabraňují ztrátě maziva, například tuku nebo oleje, které se v případě potřeby dává do ozubení.

Obr. 3 až 6 ukazuje v axonometrickém pohledu různé tvary zubu 46. 74 centrálního kola 82, §1· Třebaže zuby £6, 74 jsou z plného materiálu, je možné znázorněné tvary zubů vytvořit i vlnitým plechem 180 podle obr. 18 a 19, který se příslušným způsobem poskládá.

Zub £6 centrálního kola fi£ podle obr. 3 je na Špičce 154 zaoblen a má boky 116. které jsou ve směru výšky zubu přímé.

Zub 46 podle obr. 4 má boky 116, které jsou ve směru výšky zubu konvexní, zatímco bok LI 6 zubu podle obr. 5 je konkávní.

Na obr. 6 je znázorněn zub £6, jehož bok 116 je vypouklý, to znamená je ve směru šířky zubu vyklenut ven. U jedné pružné spojky se použijí pro centrální kola 82, 8£ samozřejmě zuby toliko jednoho provedení, přičemž zuby planetového kola 90 musejí být co do tvaru přizpůsobeny·

Obr. 7 a 8 znázorňuje zub 48 planetového kola 90 a jeho součinnost se zuby 46. 74 centrálních kol 82. 84. Zuby 46. 74 jsou vyznačeny toliko boky 116. 118 zubů. Je patrno, že na bok 146 zubu £g planetového kola 22 dosedá bok U6 zubu £6 centrálního kola 8£ a na bok 148 zubu ££ planetového kola ?0 dosedá bok 118 zubu 74 druhého centrálního kola 82. Boky 116. 118 zubů 46. 74 centrálních kol 82, 84 vytvářejí virtuální mezeru, kterou v podstatě zcela vyplňuje zub £§ planetového kola 90.

Na obr. 8 je znázorněna spojka podle obr. 2 v půdoryse· Oblasti boků 116. 18 zubů £6, 74. které dosedají na zub 48 planetového kola £0, jsou označeny křížky· Pokud nejsou boky 146. 148 zubů £g planetového kola £0 přímé, jak je to znázorněno na obr. 7 a 8, nýbrž jsou zakřiveny, jak je to znázorněno na obr. 4 až 6, nedochází pochopitelně к plošnému styku mezi zuby 48 planetového kola 90 a zuby £6, 74 centrálních kol §2, §£. V tomto případě se uskutečňuje styk v přímce.

Přenáší-li ae při provozu přes spojku mezi oběma hlavami £2, 44 spojky krouticí moment, jsou zuby 48 planetového kola 90 vzhledem ke svému pružnému vytvoření (obr· 2 nahoře) deformovány a/nebo vzhledem ke svému pružnému uložení (obr· 2 dole) vytlačovány radiálně ven· Důsledkem této možnosti pružného pohybu zubů je, že se obě hlavy 42. 44 spojky navzájem natočí o úhel <p potočení· Tento případ je znázorněn na obr· 10· Obr· 10 znázorňuje bokorys dvou vedle sebe uspořádaných centrálních kol 62, 84. například pohled zleva na spojku z obr· 1 v menším měřítku· Je zde však vynecháno planetové kolo 90 a kroužky 47, přičemž viditelné části zubů 46 centrálního kola 84 jsou vytečkovány·

Obě za sebou uspořádaná centrální kola £2, 84 jsou proti sobě natočena o úhel φ pootočení· Boky 116. 118 zubů £6, j£ obou centrálních kol 84 spolu vytvářejí dvě řady virtuálních zubových mezer 50. 51. Boky větších virtuálních mezer 50 se protínají v čáře, která vytváří špičku 62 virtuálních mezer. Všechny špičky 62 virtuálních mezer ££ leží na virtuální patní kružnici 64 o poloměru rv·

Mimoto vznikne ještě jedna řada menších virtuálních zubových mezer £1, jejichž špičky leží na kružnici o poloměru rv· Radiální hloubka těchto virtuálních mezer 51 je však podstatně menší než radiální hloubka virtuálních mezer 50. takže z obou vznikajících virtuálních mezer 50. 51 lze prakticky využít jen řadu virtuálních mezer 50 s virtuální patní kružnicí 64 o poloměru rv, která má větší radiální hloubku·

Obr· 9 vysvětluje součinnost zubů 42 planetového kola 90 a virtuálními mezerami ££ zubů 46. 74 centrálních kol 82, 84· К tomu účelu je zakreslen výřez ze spodní poloviny obr. Ю ve větším měřítku,'přičemž je znázorněn jediný zub £g planetového kola ЗД а э ním spolupracující zuby 46. 74 centrálních kol 82. 8£.

Protože centrální kola 82. 84 jsou navzájem natočena, vytváří bok 118 zubu 21 předního centrálního kola 82 spolu s bokem 116 zubu 46 zadního centrálního kola 84 virtuální mezeru 50. která je vyplněna zubem 48 planetového kola 90· Bok 148 zubu 48 planetového kola 90 dosedá proto na bok 118 zubu 74 centrálního kola 62. zatímco bok 146 zubu 48 planetového kola ££ dosedá na bok 116 zubu 46 centrálního kola g£. U znázorněného příkladu provedení není špička zubu 48 planetového kola 90 zaoblená, takže se Špička 62 virtuální mezery ЗД kryje se špičkou zubů 48 planetového kola 90· Pokud by byla špička zubu 48 planetového kola 90 obvyklým způsobem zaoblena, к tomu překrytí by nedošlo·

Zuby 46. 74 centrálních kol 82. 84 působí na zub 48 planetového kola ££ silami, které jsou vyznačeny šipkami 102. 104. Tyto síly se rozkládají jednak na tečné složky 106. 108 a na radiální složku 110· Jak je patrno, tečné složky 106. Ю8 se navzájem ruší, což vede к tomu, že na zub 48 planetového kola 22 nepůsobí žádné síly v obvodovém směru· Proto nemusejí být zuby 48 upevněny na základním tělese £20 planetového kola 2fi· Z® stejného důvodu nemusí planetové kolo 22 přenášet síly* v obvodovém směru a proto může být tenké a pružné, aniž by tím byla nepříznivě ovlivňována životnost a snižovala se velikost přenášeného kroutícího momentu· Na zub £g planetového kola 22 působí toliko radiální složka 110 síly, které jej tlačí na základní těleso 1_20··

Základní těleso 120 planetového kola 90» které ne obr. 9 není znázorněno, je pružné a tlačí zuby 48 ve směru šipky 114 do virtuální zubové mezery· Se vzrůstajícím úhlem ? pootočení se pohybuje průsečnice trvale ven a poloměr rv patní kružnice virtuální mezery se zvětšuje· Proti pružné síle základního tělesa 120 se zuby £§ posouvají radiálně ven·

Pokud obě poloviny spojky spojují hnací stroj a pracovní stroj, je při rozběhu hnacího stroje třeba přenášet nejprve značné kroutící momenty, aby se pracovní stroj urychlil· Pokud je pružná síla základního tělesa 120 nastavena měkce, jsou zuby ££ vytlačovány značně ven a to způsobuje nejdříve relativně velký úhel φ pootočení centrálních kol 82, 8£«

Pružná síla základního tělesa 120 se váak potom snaží zatlačit zuby 48 zase dovnitř a tak zmenšit úhel <i> pootočení. Ve stacionárním provozním stavu má úhel φ pootočení opět nulovou hodnotu nebo hodnotu, která se nule blíží.

Když se nastaví pružná síla základního tělesa 120 značně měkce, mohou být zuby 48 planetového kola 90 vytlačeny tak daleko ven, že každý zub 48 přeskočí při předem stanoveném kroutícím momentu do nejblíže následující virtuální mezery. Tímto přeskočením zubů 42 Ó^e omezen přenáěený kroutící moment, takže spojka působí jako bezpečnostní spojka.

Když nejsou zuby 48 planetového kola 90 plné, nýbrž jsou jako u příkladu provedení v horní polovině obr. 2 tvořeny vlnitým plechem, platí st.ejné skutečnosti pokud jde o jejich radiální pohyblivost, přičemž takovým vytvořením se dosáhne přídavné pružnosti.

Jak z uvedeného vyplývá, je pružnost spojky podle vynálezu způsobena pohyblivostí zubů planetového kola, přečemž stupen této pohyblivosti je dán pružností základního tělesa případně ve spojení s vlnitým plechem. Touto pružností dosahuje tlumení případných torzních kmitů nebo torzních rázů· Charakteristika tlumení je v tomto případě závislá na počtu zubů centrálních kol, na úhlu boků zubů centrálních kol a na tvaru jejich boků· Přitom platí, že tlumení vzrůstá s počtem zubů a se zmenšujícím se úhlem boků zubů centrálních kol. Tlumicí charakteristiky, která je závislá na úhlu pootočení centrálních kol, se dosáhne konkávním nebo konvexním tvarem boků zubů centrálních kol· Když se zvolí boky zubů konkávní, to znamená ve směru výšky zubu vyklenuté ven, zmenšuje se tlumení spojky se vzrůstajícím úhlem pootočení. Když jsou boky zubů konvexní, to znamená ve směru výšky zubu vyklenuté ven, zmenšuje se tlumení spojky se vzrůstajícím úhlem pootočení. Když jsou boky zubů konvexní, to znamená ve směru výšky zubu vyklenuté dovnitř, platí opak.

Na obr· 11 je znázorněna horní polovina spojky podle obr. 1 v pohledu zleva bez kroužku 47. přičemž obě centrální kola jsou pootočena o úhel, který je na rozdíl od obr. 1 nebo 2 větší než nula. Pro lepší přehlednost je vlnitý plech 80 znázorněn Šrafovaně, třebaže není v řezu. Je patrno, že vlnitý plech 80 a základní těleso 120 jsou tlačeny v radiálním směru ven. Velikost stlačení vlnitého plechu ven je dána rozdílem rv - r, přičemž rv je poloměr virtuální patní kružnice 64, na které leží Špičky virtuálních zubových mezer, zatímco r je poloměr patní kružnice centrálních kol při nulovém úhlu Φ pootočení.

Na obr. И jsou rovněž patrné úseky 122 vytvoření je možné v těch případech, kdy pro zubů 42? Je patrno z pravé části obr. 11, je 80 na vnitřní straně prstencového základního tváří teprve na následující virtuální mezeře zůstane volná.

planetového kola 90 prosté zubů. Takové přenos kroutícího momentu není třeba všech pro vytvoření úseku 122 veden vlnitý plech tělesa 12Q přes virtuální mezeru ДО a vyzub 42» takže jedna virtuální mezera 50

V levé polovině obr. 11 je znázorněn úsek 122 prostý zubů v jiné variantě provedení, kde vlnitý plech 80 vytváří oblouk 124. zasahující do virtuální шегегу 50. Tento oblouk 124 se však nedotýká boků zubů centrálních kol. Vytvořením vlnitého plechu 80 s obloukem 124 v oblasti virtuálních mezer 50 se zvyšuje pružnost vlnitého plechu 80. Jak je rovněž patrno z obr. 11, jsou úseky 122 uspořádány v pravidelných roztečích. U znázorněného příkladu provedení má vzdálenost mezi dvěma úseky 122 prostými zubů hodnotu šesti zubů 48 planetového kola 90.

Na obr. 12 je znázorněna obdobná spojka jako na obr. 11. Zatímco však u spojky podle obr. 11 objímá prstencové základní těleso 120 planetového kola 90 vlnitý plech 80, který tedy nemusí být uzavřený do prstence a může být otevřený, chybí u spojky podle obr. 12 základní těleso 120. Z tohoto důvodu musí být vlnitý plech 80 u tohoto provedení uzavřený a poměrně silný a sám svou pružností zatlačovat hroty 81 tvořící zuby 48 do virtuálních zubových mezer centrálních kol 82, 84.

Jak je z obr. 12 rovněž patrné, jsou centrální kola, to znamená spojované hřídele navzájem přesazeny o přesazení £. Patní kružnice virtuálních mezer přitom zůstává kruhová a její střed £8 půůí téměř přesně přesazení a, jak je patrno zejména z obr. 13, který ve ^větěím ^méří^tku znázorňuje střední oblast o^br. ¹². Hoctanta přesazení ^£ udává vzdálenost středů M84. M82 centrálních kol 84. 82.

Zuby £6 zadního centrálního kola 84 jsou na obr, 12, stejně jako v ostatních provedeních zvýrazněny vytečkováním, pokud nejsou překryty zuby 74 předního centrálního kola. 82. Zuby 46 centrálního kola 84 jsou vzhledem k hodnotě přesazení £ na levé straně méně patrné než na pravé straně. Protože však střed 58 patní kružnice řady virtuálních zubových mezer půůí přesazení £, projevuje se přesazení £ na zubech toliko v poloviční velikosti. To způsobuje, Že planetové kolo .20 vykonává sice při rotaci radiáLní pohyb, ale jen o £/2. V důsledku toho jsou zmenšeny i vratné síly působící na ložiska hřídelů a poloviční hodnotu maaí i imptdsy pro vznik tanitů. Na bocích zubů dochází ke klouzání. Z toho důvodu vyžaduje spojka při větších přenášených výkonech mazání tukem nebo olejem, přičemž mazivo mlže sloužit i pro chlazení.

Jak je patrno z obr. 10, svírají boky И8 zubů 74 jednoho centrálního kola 82 úhel a a stejný úhel a svírají i boky Ц6 zubů £6 druhého centrálního kola 84. Virtuální mezera £0 je však vymezena na jedné straně bokem . I18 a na druhé straně bokem 116. které spolu svírají maní úhel a_y. Hodin ta tohoto menního úhlu «_y je shodná s hodnotou úhlu a , pokud má úhel <p pootočení centrálních kol nulovou hodnotu. Se vzrůstajícím úhlem<p pootočení klesá hodnota mmnšího úhlu a_y, to znamená, že virtuální mezera 50 se stává špičatější. Aby se zajistilo plošné dosednutí na obr. 10 nezakreslených zubů planetového kola, je s výhodou boků každého zubu planetového kola proměnný. Změn úhlu boků také způsobuj, že oea virtuální mezery 50 neprobíhá přesně radiálně a že se se vzrůstajícím úhlem pootočení stále více oddaluje od radiálního směru.

Kontrukcí spojky pod.e obr. 14 lze kommenzovat uvedené změny boků a/nebo změny polohy osy virtuální mezery .50. Na tomto obrázku, který znázorňuje bokoorys spojky s toliko částečně zakreslniým planetovým kolem .20. jsou zobrazeny zuby 48 planetového kola .20. ^u kterých je mměntelný jak úhel boků, tak i směr půlicí přímky. Mimoto jsou v pravídelnýeh roztečích upraveny úseky 122 prosté zubů. Deaaiy této konstrukce jsou dobře patrné z obr. 15, na kterém je ve větším měřítku zobrazen jeden zub 48 planetového kola 90 včetně uložení, přičemž základní tělesj 120 je šrafováno.

ZUkadní těleso 120 planetového kola 90 má jako lože 12 výkyvného uložení zubu konkáwní válcovou plochu. Pokud by byl střed křivosti konkávní Válcové plochy, nehledě na zaoblení, shodný se špičkou 154 zubu 4B. nezpůsoboval by výkyv zubu 48 ve směru dvooité šipky 150 změnu výšky zubu 42. Jestliže však leží střed křivosti konkáwní válcové plochy mimo špičku 154. způsobu je každé vykývnutí zubu £8 změnu jeho výšky. Vhodnou volbou zakřivení konkáirní plochy lze vytvořit libovolný vztah mezi změnou výšky zubu 48 a jeho výchylkou ve směru dvooité šipky 150. Mimoto se vytváří závi.slost mmzl výškou zubu 48 a úhlem jeho boků.

Moonnst výkyvu zubu 48 dovoluje jeho přizpůsobení změnám polohy virtuální zubové mezery. Štěrbina 147. která je upravena v zubu 48 podél p^Hcí přímky 155 a která sahá od lože 152 výkyvného uložení až téměř ke špičce 154. dovoluje změnu úhlu boků bez jakýchkooiv pooíží. Mimoto lze vhodnou volbou parametrů, které jsou k dispozici, dosáhnout požadované cha^taktristiky tlumení torzních k^mtů.

Na obr. 16 je znázorněna dedší varianta uložení zubu £8. v tomto případě má základní těleso 120 planetového kola 90.p^lválcové vybrání 145 a do něho je vložena válcová pružina 156. která je otevřena v místě 15Q. smějícím radiálně ven.

Na pružinu ,156 dosedá zub 48 oběma bočními částmi 168. které jsou nahoře na hranách 179 navzájem spojeny a s výhodou mohou být vytvořeny z jednoho kusu. Boční části 168 zubu £8 jsou u provedení podle obr. 16 zakončeny s m^s^erou nad základním tělesem 120. takže zub 48 uložený na pružině 156 může vykyvovat vpravo nebo vlevo. Následkem toho se poloha zubu 48 může přizpůsobit změně polohy osy virtuální zubové mezery zubů a může se měnit i úhel boků. Mimoto působí pružiny 156 pružnou silou na zuby planetového kola ve směru k virtuálním mezerám zubů centrálního kola.

Obr. ¹⁷ znázorňuje bokorys spojky» u ^které je možné měrút úhel bok^ů zubů £6. 74 centrálních kol 82, 84. V tělesech centrálních kol 82, 84 jsou upravena axiální vrtání 73. která jsou otevřená směrem k mezerám mezi dvěma sousedními zuby 46, nebo 74 v místě 143 například Štěrbinou. Se základním těleeem 72 centrálních kol 82, 84 jsou zuby ,46. 74 spojeny toliko úzkou poddajnou přepážkou 75. Přepážky 75 se mohou při provozu trochu prohýbat, takže půlicí přímka zubů £6. 74 neprochází přesně radiálně a zuby 46. 74 se mohou přizpůsobit řadě zubů 48 planetového kola ,90.

Obr. 18 ukazuje příčný řez spojkou vedený centrálním kolem, přičemž je znázorněna toliko spodií část. Jak je patrné, nemají centrální kola hlavu spojky, nýbrž na spojovaných hřídelích 31 jsou uloženy klínové prvky 3£. zhotovené například z kovu, jejichž vnittoí pioc^hy ³³ hladce na vnější ^ploc^{hy hř}íde^lů 31. Řady zub^ů centrálách kol jsou tvořeny vlnitými plechy 180. *

Vlnitý' plech 180 je uložen s předpětím na klínových prvcích ,32. které lze při monnáži na hřídel , 1 n aeppt. Cennrální kolo, tvořené klínovými prvky 32 a vlnitým plechem 180. je tedy uloženo bezprostředně na hřídeli 31 , , a tato velmi jednoduchá konstrukce nevyžaduje proto žádnou hlavu spojky.

U konstrukce poďLe obr. 18 jsou obě centrální kola tvořena klínovými prvky 32 a vlnitými plechy 180. které jsou na nich upraveny s předpětím. Také řada zubů planetového kola je tvořena vlniýým plechem 80, který je podepřen prstencovým základním těleeem 120. Vlnitý plech 180 je uzavřen a tvoří prstenec.

V principu obdobná konstrukce je znázorněna na obr, 19, avšak nejsou u ní použity klínové prvky ,32. Místo toho jsou na hřídeli 31 upraveny zaoblené zářezy 126. do kterých zapadaaí dowiítř sramě^^í hrany 34 vlnitého plechu 180 vytvářejícího centrální kolo. Zářezy ,126 muus;jí být dostatečně hluboké, aby při přenosu krout-Pcího momentu z nich nebyl vlnitý plech 180 vytržen. Pokud se však při určitém zatížemí připustí vysunutí vlnitého plechu 188 ze zářezů 126. například volbou hloubky zářezů 126. lze vytvořit bezpečnostní prokluzovou spojku, která oddděí oba spojené hřídele při dosažení předem stanoveného kroutícího mcT^etu.

Výhoda konstrukce podle obr. 19 ve srovnání s konstrukcí podle obr. 18 spočívá v tom, že odpadaaí kUnové prvky ,32. Nappooi tomu u konstrukce poifte obr. 18 je výhodné to, že není třeba provádět opracování hřídele 31. protože u klínových prvků 32 se dosahuje požadovaného přenosu kroutícího m^^ntu třením.

Zatímco u dosavadních příkladů provedení podle obr. 1 až 19 mmají centrální kola 82. 8£ vněěěí ozubení a planetové kolo 90 vnitřní ozubení, znázorňuje obr. 20 a 21 obrácený případ, přičemž na obr. 20 je osový podélný řez horní polovinou spojky a na obr. 21 příčný řez v rovině XXI-XXI z obr. 20.

Duté hřídele, případně hlavy 142. 144 spojky máj na koncích doiviitř si^mě^ící zuby 274. 276. které vytvářejí centrální,kola 182. 184 s vnitřním ozubením.

Uvnitř centrálních kol 182. 184 s vnitřním ozubením je uspořádáno planetové kolo 190 s vnějším ozubením, které má vlnitý plech 80 zasahující do mezer zubů centrálních kol 162. 184. Uvnitř se vlnitý plech 80 opírá o prstencové základní těleso 220. které je například z pryže a je tedy pružně deformovatelné. Je samozřejmé, že místo vlnitého plechu 80 by mohly být jako u příkladu provedení podle obr. 1 a 2 použity jednotlivé, volně uspořádané plné zuby, které by tvořily planetové kolo 190. Pro pružné zatížení zubů lze vytvořit i hlavy 142. 144 spojky pruživé v radiálním směru.

Pro ochranu proti vnikání nečistot nebo prachu a pro axiální vedení základního tělesa 2^0 jsou do obvodových drážek hlav 142. 144 spojek vsazeny kroužky 247. Činnost této spojky odpovídá funkci spojky podle obr. 1 a 2 s tím rozdílem, že základní těleso 220 není tlačeno zuby 48 planetového kola 190 radiálně ven, nýbrž dovnitř. Je samozřejmé, že i u spojky podle obr. 20 a 21 lze využít všechny varianty provedení, které byly vysvětleny v souvislosti s provedením podle obr. 1 až 19.

Claims (9)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Pružná spojka se dvěma shodnými centrálními koly uloženými na koncích spojovaných hřídelů, jejichž řady zubů leží vedle sebe, a s planetovým kolem, přičemž zuby planetového kola a centrálních kol mají stejnou úhlovou rozteč a centrální kola jsou pružně natáčivá a boky jejich zubů vytvářejí v podstatě klínové virtuální zubové mezery, jejichž profil se při vzájemném natáčení centrálních kol mění a do nichž zasahují v podstatě klínové zuby planetového kola, vyznačené tím, že boky (146, 148) zubů (48) planetového kola (90, 190) jsou v přímém dotykovém záběru s boky (116, 118) zubů (46, 74, 274, 276) centrálních kol (84, 82, 182, 184) a planetové kolo (90, 190) nebo centrální kola (82, 84, 182, 184) jsou opatřena v radiálním směru pružným základním tělesem (120, 220) nebo v radiálním směru pružnými zuby (46, 48, 74) nebo v radiálním směru pružinami (156).
2. 2. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, že nejméně jedno centrální kolo (84, 82) je vytvořeno ve tvaru vlnitého plechu (180), který je neotočně spojen e hlavou (42, 44) spojky nebo s hřídelem (31).
3. 3. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, Že řada zubů (48) planetového kola (90) je vytvořena ve tvaru vlnitého plechu (80).
4. 4. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, že každý zub (48) planetového kola (90) je výkyvné uložen ve válcovém loži (152) nebo na válcové pružině (156) pro přizpůsobení virtuálním mezerám (50) zubů.
5. 5. Pružná spojka podle bodu 4, vyznačená tím, že každý zub (48) planetového kola (90) sestává ze dvou bočních částí (168), které jsou kloubově spojeny na hranách (179) a mají mezi sebou odtlačující pružinu (156).
6. 6. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, že pata každého zubu (46,74) nejméně jednoho centrálního kola (82, 84) je spojena se základním tělesem (72) centrálního kola (82, 84) přes poddajnou přepážku (75)·
7. 7. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, že centrální kola (82, 84) s vnějším ozubením jsou obklopena planetovým kolem (90) s vnitřním ozubením.
8. 8. Pružná spojka podle bodu 1, vyznačená tím, že centrální kola (182, 184) s vnitřním ozubením obklopují planetové kolo (190) s vnějším ozubením.
9. 9. Pružná spojka podle bodu 1 až 13, vyznačená tím, že v řadě zubů (48) planetového kola (90) jsou upraveny úseky (122) prosté zubů, jejichž délka odpovídá nejméně dvojnásobku úhlové rozteče zubů (48).