CS221903B2 - Weft insertor for the looms - Google Patents

Description

Vynález se týká zanašeče útku pro tkalcovské stavy, plněného útkovou nití z vnějšího zdroje a sestávájícího z podlouhlého základního tělesa, opatřeného na jednom koně! vstupním otvorem e na protieehéém konci výstupním otvorem, přičemž jeho vnější stěnou je vymezen vnější tvar základního tělesa. Zanašeč útku je dále opatřen děrovanou vnntřní stěnou, ohranněčjící plochu zásobního prostoru pro útkovou nit uvnntř základního tělesa.

Zanašeče útku tohoto typu jsou určeny k zanášení útku do prošlupu tkalcovského stavu, přičemž útková nit je do nich přiváděna z předlohové cívky, umístěné na vněěší straně tkalcovského stavu. Alespoň část zásoby útkové niti je u těchto zanašečů umístěna v zásobní komoře uvnitř tělesa zanašeče. Zanašeče tohoto typu a tkalcovský stav, řešený pro pOL^žií těchto zanašečů, jsou popsány v patentním spisu Spoó. st. am. č. 3 831 640. Zanašeč útku je u tohoto známého řešení upraven pro střídavé prohazovaní zanašeče z protilehlých stran tkalcovského stavu. Zanašeč je proto opatřen zásobními komorami na obou koncích a je také opatřen prostředky, které UIno0ňují průchod vzduchu z jednoho konce zanašeče ke druhému. Průchod vzduchu je u těchto zanašečů nezbytný pro správné ukládání útkové niti do zásobní komory před prohozem útku a zanašeče osnovním prošlupem.

Řešení podle vynálezu je zaměřeno zejména na zanašeče útku, u nichž se alespoň část náplně a zásoby útkové niti ukládá do zásobní komory proudem vzduchu. Proto musí být konstrukce zanašeče taková, aby umoonniLa průchod vzduchu zásobní komorou od plnicího otvoru k výstupu a aby tak bylo umožněno dopravení útkové niti do vstupního prostoru a jím potom dále až do zásobní komory. Ukládání útkové niti do zásobní komory již nepředstavuje žádný problém, probémmem je pouze doprava útkové niti do zásobní komory, protože na vhodném uložení útku záleží, zda v průběhu prohozu bude mooi být útková nit plynule vytahována ze zásobní komory a ukládána do prošlapu.

Je-li ukládáni útkové niti nahhodlé, a útková nit není správně orientována, vytvářejí se velmi často při vytahování útku při prohozu na útkové niti smyčky. Navíc je důležž-té, aby se útek vytahoval ze zásobní komory hladce a plynule. Jiný problém je vyvoláván tím, že prvky, které umoožňjí průchod vzduchu zásobní komorou v průběhu ukládání útkové niti do jejeht vnitřního prostoru, vyvoláv^í také v průběhu prohozu zanašeče útku proudění vzduchu opačným směrem, což má za . následek předčasné vyfukování útkové niti, uložené v zásobní komoře, zadním koncem ' zanašeče, obráceným proo! směru pohybu, takže se útková nit dostává do prošlapu ve formě chomáčů nebo smeček.

Uložený útek je potom .vadný a tím je kazová i celá . tkanina. V některých případech činí obtíže také ukádání útkové niti do zanašeče útku. V průběhu ukládání do zásobní komory má útková nit tendenci se usazovat proo! vstupnímu otvoru zásobní komory a porušují se tak podmínky pro správné ukládání další části útkové niti do zásobní komory.

Mnoho z těchto nedostatků již bylo odstraněno nappíklad u zanašeče útku, podle patentního spisu Брод st. am. č. 4 095 620, který je ostřen průchodem pro vzduch, spo^jíc^ vstupní komoru s výstupním otvorem zanašeče. Propojovací kanálek pro vedení vzduchu prochází celou délkou zanašeče a část tohoto kanálku je uza^rate!^, ale vždy zůstává alespoň částečné propojení mmzi zásobní komorou a výstupním otvorem. Navíc je spojovací kanálek ’mezi zásobní komorou a výstupním otvorem v podstatě rovnoběžný s drahou pohybu zanašeče při průchodu prošlupem, takže.v průběhu prohozu nedochází k přímému působení proudu vzduchu, vystupujícího předním otvorem zanašeče při prohozu, na útkovou nit, uloženou v zásobní komoře.

Avšak ani u tohoto řešení stejně jako u předchozích řešení podle patentního spisu Sp. st. am. č. 3 831 640 vyřešen problém rovnoměrného vytahování útkové niti ze zanašeče útku v průběhu prohozu osnovním prošlupem. Válcový tvar zásobní komory způsobuje, že útková nit je uložena v Jejím vnitřním prostoru ve tvaru kruhových smyček. V některých ^případec^h v^ša^k víitení vz^duchu zabrarnuje rovnom^nému ^kla^dení úttové nit^- do takových smyček a dochází k tomu, že následuuící smyčky se snaží použit do předchozích vytvořených s^ček. Takové uložení útkové niti potom může vést k zapletení nebo zasm^kovtání útkové niti, při jejím odebírání.v průběhu prohozu. Z těchto důvodů má prvořadou důležitost zajištění takového ukládání .útkové niti, kterým by se zajistilo její kladení od vnitřního okraje postupně ke vstupnímu otvoru, aby žádná část útkové nti při svém odtahování nernišila další smyčky, které budou odtahovány pozZdji.

Proto je základním úkolem vynálezu vyřešení zanašeče útku pro tkalcovské stavy, který by byl opatřen zásobní komorou pro útkovou nit, v níž by se útková nit Ukládala takovým způsobem, který umožňuje nerušené odtahování -útku bez vytváření sm/ček nebo jňrých neepavideenossí.

Konstrukce zanašeče má být taková, aby z něj zásobě útkové niti nemohla být vyfukována proudem vzduchu., vznikajícím při - prohozu, a . nemohla - se tak dostávat najednou do koncového otvoru, který by se ucpával.

Zanašeč útku podle vynálezu by měl bý^ vybaven takovou zásobní komorou, do které by se útek ukládal rovnoměrně a mohl být rovnoměrně odtahován ze zásobní komory, sm^re^m k výstupnímu otvoru, aby tak bylo zajištěno rovnoměrné kladení útkové niti do prošlapu.

Tyto úkoly jsou odstraněny zanašečem útku podle vynálezu, určeným pro tkalcovské stavy a plněným útkovou nití z vnějšího zdroje, který sestává z podlouhlého základního tělesa, opatřeného na jednom konci vstupním otvorem a na protieehlém konci výstupním otvorem, přieemž jeho vnější stěnou je vymezen vnější tvar základního tělesa a zanašeč útku je dále opatřen děrovanou vnitřní stěnou, slaavceijící plochu zásobního prostoru pro útkovou nit uvnitř základního tělesa. Podstata vynálezu spočívá v tom, že podlouhlé základní těleso je opatřeno průchodem, umístěným meei vnitřní stěnou a vnitřní válcovou plochou základního tělesa, která je vnitřní stranou válcové stěny zanašeče, přčeemž průchod - je . spojen s výstupním otvorem a se zásobní komorou prostřednictvím otvorů v děrované vnitřní stěně.

Podle konkrétního provedení vynálezu jsou otvory, sppoující vnitřní prostor zásobní komory s průchodem, rovnoměrně rozloženy po celé ploše vnitřní děrované stěny. VněSí stěna je tvořena válcovou trubkou, a děrovaná vnitřní stěna je tvořena plochou trubkou, jejíž d^c^^ji^c^e vzájemně protilehlých užších stran přUéhá na vnitřní válcovou plochu základního tělesa a dvc^ice delších stran vymezuje část prostoru zásobní komory. Průchod pro vzduch je umístěn mezi nejméně jednou širší stranou ploché trubky a vnitřní válcovou plochou válcové trubky základního tělesa.

Jeden konec ploché trubky je podle jiného provedení vynálezu otevřený a je spojen se vstupním otvorem, přičemž prosilehlý konec ploché trubky je uzavřený. Vzájemná vzdálenost meei širšími stranami ploché trubky je větší u otevřeného konce než u uzavřeného konce a větší část délky širších stran ploché trubky se v.souseessví uzavřeného konce sbíhá směrem k uzavřenému konci k sobě.

Vstupní otvor může mít kruhový tvar a jeho průměr může být roven užšímu rozměru otevřeného konce děrované ploché trubky, přičemž na wrttřní konec vstupního otvoru navazují dvě rozbíha^cí se vodicí plochy, probíhaaící k užším stranám ploché trubky. Plochá zásobní komora zanašeče útku má podle jiného výhodného provedení dviSici vzájemně protilehlých užších ploch, které meei sebou vymeeují větší šířkový rozměr zásobní komory, a dvvoici vzájemně prstilehlýca širších ploch, sρoSujícíca navzájem obě užší plochy a iymeeujícíca meei sebou menší šířkový rozměr zásobní komory, přieemž menší šířkový rozměr je větší na konci, sousedícím se vstupním otvorem než na protějším konci zásobní komory.

Podle dalšího konkrétního provedení vynálezu jsou širší plochy zásobní komory v prvním úseku, navazujícím na vstupní otvor, vzájemně rovnoběžné a - v dalším úseku zásobní komory se sbfHeaí k sobě. Vstupní otvor má rovněž kruhový tvar a jeho průměr je roven užšímu šířkovému rozměru zásobní komory v jeho soussessví, přieemž- na vnitřní okraj vstup ního otvoru navazují vzájemně se rozbíhající vodicí plochy, probíhající к užším plochám zásobní komory.

Mezi podélnou dutinou a válcovou plochou podlouhlého tělesa je vytvořen průchod, spojený s vnitřním prostorem zásobních komor, které jsou v tomto případě dvě, soustavou otvo-r rů, vytvořených ve stěnách, ohraničujících podélné dutiny. ZanaSeč útku je opatřen příčnou dělicí stěnou pro rozdělení podélné dutiny na dvě zásobní komory, opatřenou nejméně jedním otvorem, spojujícím navzájem obě zásobní komory. Každá z obou zásobních komor má širší Šířkový rozměr a užSí šířkový rozměr, přičemž užší šířkový rozměr je větší v sousedství vstupních otvorů než na jejich opačném konci.

Podle jiného konkrétního provedení je užší šířkový rozměr každé zásobní komory v prvním úseku od vstupního otvoru stálý a v delším úseku se zužuje směrem к dělicí stěně mezi oběma zásobními komorami, přičemž spojovací otvory jsou pravidelně rozmístěny po ploše .stěny mezi podélnou dutinou a průchodem. Zanašeč útku je také opatřen vodicími plochami, které se rozbíhají od vstupního otvoru směrem к užším stranám zásobní komory, aby se tak vytvořil plynulý přechod mezi vstupním otvorem a zásobní komorou pro ukládání útkové niti.

Zanašeč útku má zajištěn plynulý plynulý průchod vzduchu mezi vstupním a výstupním otvorem základního tělesa, aniž by přitom vznikalo nebezpečí strhávání uložené útkové niti proudem vzduchu, protože vzduch může procházet velkým počtem otvorů ve stěnách zásobní komory a jeho rychlost v otvorech se tak snižuje.

Příklady provedení zanašeče útku podle vynálezu jsou zobrazeny na výkresech, kde značí obr. 1 půdorysný pohled na zanašeč útku podle vynálezu, jehož část je znázorněna v podélném řezu, obr. 2 čelní pohled na zanašeč z obr. 1, vedený ve směru Šipky II z obr. 1, obr. 3 svislý podélný řez zanašečem, vedený rovinou III-III z obr. 2, obr. 4 podélný vodorovný řez zanašečem, vedený rovinou IV-IV z obr. 2, obr. 5 svislý příčný řez zanašečem, vedený rovinou V-V z obr. 3, obr. 6 svislý příčný řez zanašečem, vedený rovinou VI-VI z obr. 3, obr. 7 podélný svislý řez jiným příkladem provedení zanašeče, obr. 8 podélný svislý řez třetím příkladným provedením zanašeče útku a obr. 9 čelní pohled na zanašeč, vedený ve saěru šipky IX z obr. 8.

Ne výkresech je znázorněno jen několik z možných příkladných provedení zanašeče útku podle vynálezu, přičemž v příkladech na obr. t až 6 je nejvýhodnější alternativa příkladného provedení. Zanašeče útku, zobrazené na těchto obrázcích, jsou určeny pro střídavé prohazování z protilehlých stran prošlupu a jsou proto vytvořeny souměrně.

V příkladech provedení, zobrazených na obr 1 až 4, sestává zanašeč 10 útku z dutého válcového podlouhlého základního tělesa 1 2. které je uvnitř ohraničeno vnitřní válcovou plochou 14. Uprostřed podlouhlého základního tělesa 12 je umístěna děrovaná plochá trubka 16, která je střední příčnou dělicí stěnou 22 rozdělena na dvě zásobní komory J8, 20 pro ukládání útkové niti. Na vnějších koncích jsou zásobní komory 18, 20 napojeny ne. koncové otvory 24. 26, které jsou spojeny se vstupními otvory 28, 30 vnějšího základního tělesa 12. Příčná dělicí stěna 22 je koncovou stěnou obou zásobních komor 18. 20 a .ie opatřena otvory 32. které zajišťují průchod vzduchu mezi oběma zásobními komorami 18, 20.

Příčný průřez ploché trubky 16 je v podstatě obdélníkový (obr. 5) a sestává ze dvou užších stran 34. dosedajících na dvě protilehlé části vnitřní válcové plochy 14 vnějšího základního tělesa 12, a ze dvou širších stran 36. spojujících navzájem užší strany 34. Užší strany 34 mají zevnitř užší vnitřní povrchové plochy 38. které mezi sebou vymezují šířku zásobní komory 18, 20, a širší strany 36 mají z vnitřní strany širší vnitřní povrchové plochy 40. které mezi sebou vymezují užší rozměr zásobní komory 18. 20 pro ukládání útkové niti. Širší střeny 36 jsou opatřeny soustavou otvorů 12, které spojují zásobní komory 18. 20 s průchodem Ц, umístěným mezi vnitřní válcovou plochou 14 vnějšího základního tělesa e širší stranou 36 ploché trubky 16 po obou jejích protějších stranách. Vnější základní těleso 12 tvoří vnější stěny průchodů 44 a plochá trubka 16 tvoří ' vnitřní stěny obou průchodů 44. Užší strany 34 mohou být přieepeny nebo jinak připojeny k v^^třní válcové ploše 14. aby udržovaly správnou polohu ploché trubky 16.

širší vnitřní povrchové plochy 40 každé plnicí zásobní komory 18 . 20 jsou nejprve směrem od vstupních otvorů JO, 28 vzájemně rovnoběžné (obr. 3) v délce prvního úseku a potom se plynule k sobě přibližují až na šířku příčné děěicí stěny 22. Užší rozměr zásobní komory ПЗ, 20 v bezprostředním sousedství koncových otvorů 24. 26 jo.rcven průměru .vstupních otvorů 2<B, 30 zatímco v souseessví příčné děěicí stěny 22 je tento rozměr podstatně menší. Jak je patrno z obr. 4, širší rozměry zásobních komor 18. 20 pro ukládání útkové niti jsou podstatně větší.než je průměr vstupních otvorů 28, 10, přčeemž tento rozměr je po celé délce zásobních komor 18, 20 stejný.

VnUřní části vstupních otvorů 28, 30 se rozšiřuuí ve směru širšího rozměru zásobních komor 18, 20, přičemž rozšířené čássi . jsou tvořeny rozbíhajícími se plochami 46. 48 (obr. 6). Tyto plochy 46. 48 se rozbíhájí od vnějších válcových částí vstupních otvorů 28, 20 do téměř pravoúhelníkových tvarů průřezu koncových otvorů 21, 26 zásobních komor .13, 20 pro ukládání útkové niti, takže se vytvoří plynulý přechod mezi vstupními otvory 28, 30 a vnitřním prostorem zásobních komor 18. 20.

Pracovní funkce zanašeče 10 útku podle vynálezu je v podstatě patrna z přnSchásšnícího popisu a bude ještě blíže objasněna v šástnduUící č^s^si. Při uložení zanašeče 10 útku podle obr. 4 se předpokládá, že se zašašnč 10 nachází na levé straně tkalcovského stavu, odkud je potom prohozen prošlumm na pravou stranu. Útková nit F se přivádí do levé zásobní komory 18 vzduchovou hubbcí 50» zobrazenou na obr. 4 čárkovanými čarami. Vzduchová hubice 50 je čássi prohozního úst-roj tkalcovského stavu. Volný konec FE útkové niti F je dopraven do zásobní komory 18 pneiumttcky proudem vzduchu, procházejícím vzduchovou hubbcí 50. Proud vzduchu nese volný konec FE útkové nti F až k zadní části zásobní komory 18 až na příčnou děěicí stěnu 22·

Otvory 32 v příčné děěicí stěně 22 pak může proud vzduchu volně procházet do pravé zásobní komory 20, zatímco volný konec FE útkové niti F zůstane uložen na děěicí stěně 22 a další část útkové niti F se začíná ukládat od nejzadnějšího konce zásobní komory 18 Brotože zásobní komora 18 má plochý tvar, ukládá se útková nit do jejího vnitřního prostoru v dlouhých smyčkách, které probíhej napříč celé šířky zásobní komory 18 a ohýbá se podél její užší stěny s^ddavě vždy z jedné strany na druhou, jak je patrno z grafcekého znázornění na obr. 4. Postupným ukládáním útkové niti F do vnitřního prostoru zásobní komory 18 je ze střídavých smyček vytvořena zásoba útkové niti F, která přibývá směrem od příčné děěicí stěny 22 ke koncovému otvoru 24. Otvory 42 ve stěnách ploché trubky 16 dovoouuí unikání vzduchu ze zásobní komory 18 do průchodu 44 a z něj potom do pravé zásobní komory 20, dalšími otvory 42 ve stěně sousední pravé zásobní komory 20; z pravé zásobní komory 30 potom může vzduch un.kat vstupním otvorem. který při této poloze zanášeče.

'10 útku má funkci výstupního otvoru.

Podobně levý vstupní otvor 28 působí jako výstupní otvor pro pravou zásobní komoru 20, jestliže je útková nit F ukládána do ni v průběhu následujícího pracovního cyklu stroje, kdy je zanašeč útku umístěn na pravé straně tkalcovského stavu. Při prohozu zanašeče 10 útku osnovním prošlupem tkalcovského stavu například zleva doprava (obr. 3, 4) není útková nit F tvořící zásobu v levé zásobní komoře 18 vystavena přímému účinku proudícího vzduchu, vnikajícího do otvoru JO. v důsledku toho není zásoba útkové nti F .vyfukována ze zásobní komory 18 jako tomu bylo u dosud známých zanašečů útku.

Navíc při průchodu zanašeče osnovním prošlupem směrem k pravé straně tkalcovského stavu je útková nit F vytahována ze zásobní komory 18 postupně, po jednotlivých smekách, v opačném sledu, než v jakém byla ptková nit F do smrtek ukládána. Tím se dosáhuje plynulého a rovnoměrného uvolňování zásoby příze’v průběhu prohozu a také rovnoměrného uložení

221903 6 útku bez jakýchkoliv uzlíků nebo smyček. Ukládání útku do prošlupu je kritickou a základní tkalcovskou operací a zlepšení kvality uložených útků, kterého se dosahuje pomocí zanašeče útku podle vynálezu má rozhooující vliv na celkovou kvaitu tkaniny, vyiáběné na tkalcovském stavu.

Na obr. 7 je znázorněno první alternativní příkaadné provedení zanašeče útku podle vynálezu. Konstrukce tohoto zanašeče 10' je v podstatě stejná jako u předchozích příkladů pouze s tím rozdílem, že obě zásobní komory 18'. 2Q' nejsou od sebe v nejužším místě odděleny příčnou dělicí stěnou. Ott^t^n:Í součásti jsou stejné jako u předchozích příkladů. V tomto alternatvvním provedení je širší strana 36' každé zásobní komory 18'. 20' skloněna směrem ^{k ρ}Γ^^έ^ί stran^{ě 3}6,' a ob^ě se sbíhej směrem ^ke stře^du, ta^kže jejich šir^ší vnntřní povrchové plochy 40' se uprostřed zanašeče 10.' vzájemně stýkají.

Zásobní komory 18'. 20' v tomto znázorněném přík^nném provedení jsou vytvořeny zploštěním děrované válcové trubky 16'. jejíž příčný průřez je po zploštění stejný jako u ploché trubky 16 z obr. 5 po celé její délce. Širší strany 36' se stýki^ají ve středním spdi 52 a ohrannčují dvě zásobní komory 18'. 20' (obr. 7). Po zploštění je tiubka 16' umístěna doonntř základního tělesa 12' a zajištěna. Základní těleso 12 má pro větší srozumitelnost jednoduchou souvslou Oo^í^si^^(^c . Avšak je pochhcitelné, že základní těleso 12' může být nappíklad vyrobeno tak, že sestává z duté trubky, k jejíž oběma čelům je po uložení zploštělé trubky 16' do jejího vnitřního prostoru připojena koncová část se vstupními otvory 28'. 30'. Po připojení koncových částí k hlavní střední válcové čáási je vytvořeno základní těleso 12' podle příkladu z obr. 7·

Druhé alternativní případné provedení zanašeče -54 útku je znázorněno na obr. 8 a 9· Toto další rozvinut.! základní mšlenky vynálezu je určeno pro tkalcovské stavy, u nichž prochází zanašeč osnovním prošlupem pouze z jedné strany stavu. U tohoto typu stavů jsou útky zaváděny do prošl-upu jen z jedné strany a na protější straně se zachhccjí a dopravní mimo prošl-up například dopravníkem zpět k výchozí straně stavu. Každý zanašeč obsahuje útek jen v délce jednoho prohozu a k provádění výrobního postupu je třeba několika zonašečů.

Zanašeč 54 útku má podlouhlé válcové základní tllesc 56 se zaoblenými konci 58. 60. Válcové základní těleso 56 je duté a má na vnntřní straně vnntřní válcovou plochu 62. Uvnňtř válcového základního tělesa 56 je uložena děrovaná zploštělá trubka 64, jejíž vnntřní prostor tvoří zásobní komoru 66 pro útek, jejíž vnntřní tvar je shodný s vnitřním tvarem zásobní komory 18' z obr. 7. širší konec zásobní komory 66 je zakončen koncovým otvorem 68, který je spojen se vstupním otvorem 70 na zaobleném konci 58 vnějšího válcového ^lesa 56. Širil stoany ⁷² z^oš^lé trubty '4 probíhá a! od koncového oUoru 68 ^ve ^ste-jⁿé délce jako u předchozích příkladů provede ní vzájemně rovnoběžně a pot^o^m se vzájemně přbližují k sobě a sbíhá1ϊ se u druhého zaobleného konce 60 základního tělesa 56. V zaobleném konci 60 jsou vytvořeny výstupní otvory 14» které jsou zaústěny do průchodu 16, vytvořeného mezi v^SIší plochou zploštělé trubky 64 a v^třní válcovou plochou 62 základního tělesa 56. Otvory — ve zploštělé trubce 64 spooují vntřní prostor zásobní komory 66 s průchodem 76.

Útková nit se přivádí do jzásobní komory 66 steným způsobem jako byla přiváděna do^? zásobní komory 18 u prvního příkladu - provedení, to znamená dopravuje se doonniř pneummaicky pomocí hubice, zasunuté vstupním otvorem 70 do zásobní komory 66, přičemž přiváděný vzduch může volně unikat otvory 78 ve stěnách zploštělé trubky 64 do průchodu 76 a výstupními otvory 74 v zaobleném konci 60 ven. Ve znázorněném příkladu je zaoblený konec 60 opatřen dvěma výstupními otvory 14> ale jejich počet je - - v podstatě libovolný. Po naplnění zásobní komory 66 útkovou nití, která se ukládá stejně jako u předchozích příkladů do příčných smyček postupně od zúženého konce ke vstupnímu otvoru 70. je zanašeč 54 útku připravenk prohozu prošlupem, který probíhá při poloze zanašeče 54. odp^ví^ící obr. 8, zleva doprava.

V průběhu prohozu osnovním prošlupem vniká vzduch výstupními otvory 74 do vnitřního prostoru základního tělesa 56 a do průchodu 76. z něhož může prostupovat - otvory 78 ve stěně

7.

zploštělé trubky 64 do vnitřního prostoru zásobní komory 66 a z ní potom vystupuje vstupními otvory 70 ven ze zanašeěe 54 útku.

Jak je patrno z těchto příkladrých provedení, v rozsahu vynálezu je možno provádět několik konstrukčních úprav zanašečů , které všechny vycházeeí ze základní milenky vynálezu, přičemž však zobrazené příklady jsou nejvýhodnějšími konstrukčními provedeními zanašeče podle vynálezu.

Claims (15)

1. Zanašeč útku pro tkalcovské stavy, plněný útkovou nití z vnějšího zdroje ,a sestávaáící z podlouhlého základního tělesa, opatřeného na jednom konci vstupním otvorem a na protieehéém konci výstupním otvorem, vnější stěnou pro vymezení vnějšího tvaru základního tělesa, a nejméně jednou děrovanou vnntřní stěnou, ohrarnčující nejméně jednu plochou zásobní komoru pro útkovou nit uvntř základního tělesa, vyzn^^jc! se tím, že plochá zásobní komora (^{18, 20}, pena průchodem (44, 41', 76), vnntřní plochou (14, 14*, 62) s výstupním otvorem (30, 30', prostorem zásobní komory (18, rované vnntřní stěně.

18', 20', 66) je spojena se vstupním otvorem (28, 28', 70) a je obkloohraničeným podélně jednak děrovanou vn.třní stěnou a jednak vnější stěny základního tělesa (12, 12', 54) a spojeným 74), přúeemž průchod (44, 44'*, 76) je také spojen s vnitřním 20 18', 20', 66) prostřednictvím otvorů (42, 42', 78) v dě-

2. Zanašeč útku podle bodu 1, vyzna^ící se tím, že otvory (42, 42*, 78), spořící vnntřní prostor zásobních kom^o¹ (18, 20, 16', 20*, 66) s průchodem (44, 44', 76) jsou rovnoměrně rozloženy po celé ploše děrované vnntřní stěny.

3. Zanašeč útku podle bodu 1 , vyzna^ujcí se tím, že vnější stěna základního tělesa (12, 12', 54) je tvořena válcovou trubkou s vnntřní válcovou plochou (14, 14', 62) a děrovaná vnntřní stěna pro oddělení průchodu (44, 44', 76) od zásobní komory (18, 20, 18', 20 , 66) je tvořena plochou trubkou (16, 16', 64), maáící dvorci protilehlých užších stran (34), přiléhajících na vnntřní válcovou plochu (14, 14', 62) základního tělesa (12, 12*, 56) a dvorci širších stran (36, 36'), které se stýkaj s užšími stranami (34), pro óhhannčení zásobní komory (18, 20, 18', 20', 66), přUemž průchod (44, 44', 76) je umístěn meei nejméně jednou áirŠí stranou (36, 36')oloché trubky (16, US', 64) a vnitřní válcovou plochou (14, 14,' 62) v^ěší stěny válcové trubky základního tělesa (12, 12*, 54).

4. Zanašeč útku podle bodu 3, vyznaačuící se tím, že·jeden konec ploché trubky (16, 16' 64) je otevřený a je spojen se vstupním otvorem (28, 28', 70) základního tělesa (12, 12', 56), přičemž protilehlý konec ploché trubky (16, 16', 64) je uzavřený.

5. Zanašeč útku podle bodu 4, vyzna^u^í se tím, že vzájemná vzdálenost meei širšími stranami (36, 3' ' ) ploché trubky (16, 16 ' , 64) je ·větší u otevřeného konce než u uzavřeného konce.

6. Zanašeč útku podle bodu 4, vyzna^u^í se tím, že větší část délky širších stran (36, 36') ploché trubky (16, 16', 64) se v souseedsví uzavřeného konce sbíhá k sobě směrem k uzavřenému konec.

7. Zanašeč útku podle bodu 4, vyznaačuící se tím, že vstupní otvor (28, 28', 70) má kruhový tvar a jeho průměr je roven užšímu rozměru otevřeného konce děrované ploché trubky ' (16, 16', 64), přúeemž na vnntřní konec vstupního otvoru (28, 28', 70) navaauuí rozbíhající se voddcí plochy (46, 48), vedoucí k užším stranám (34) ploché trubky (16, 16', 64). .

8. Zanašeč útku podle bodu 1, vyzn^ču^cí se tím, že plochá zásobní komora (18, 20,

18,' 20*, 66) má dvojici protilehlých užších vnitřních povrchových ploch í38, 38*), které mezi sebou vymeeuUÍ větší šířkový rozměr zásobní komory (18, 20, 18*, 20*, 66), e dvojici vzájemně protilehlých vnitřních povrchových ploch (40, 40*), spPOujících vzájemně užší vnitřní povrchové plochy (38, 38*) a vymezujících mezZ sebou menší šířkový rozměr zásobní komory (18, 20, 18*, 20*, 66), přičemž menší šířkový rozměr je větší ne konci, sousedícím * se vstupním otvorem (28 28*, 30, 30*, 70), než na protějším konci zásobní komory (18, 20,

18', 20', 66).

9. Zanašeč útku · podle bodu 8, vyznačuuící se tím, že širší vnntřní povrchové plochy (40, ⁴°'⁾ zásobní tamory ď, 2^ 18', ²0*, ⁶⁶⁾ jsou v prvním ^úseku, navazuuOím n^a vstu^pn^í otvor (28, 30, 30*, 28*, 70), vzájemně rovnoběžné a sbíhaaí se vzájemně směrem k opačnému konci na dalším úseku zásobní komory (18, 20, 18*, 20*, 66).

10. Zanašeč útku podle bodu 9, vyznaččjící se tím, že vstupní otvor (28, 30, 28*,

30 *, 70) má kruhový tvar a jeho průměr je roven užšímu šířkovému rozměru zásobní komory (18, 20, 18*, 20*, 66) v jeho souseedSví, přččemž na vnitřní okraj vstupního otvoru (28, 30 28*, 30*, ⁷⁰⁾ navazv^í vz^ájemn^ě se rozbíhají^ vodicí ploc^hy (4^6, 48) vedoucí k užěím vnitiníím povrchovým plochám (38, 38*) zásobní komory (18, 20, 18' , 20' , 66).

11. Zanašeč útku podle bodu 1, oyznaččjící se tím, že uvnitř základního tělesa (12,

12*, . 56) jsou vytvořeny dvě zásobní komory (18, 20, 18*, 20*) ·a průchod (44, 44*), vytvořený mezi zásobními komorami (18, 20, 18*, 20*) a vnntřní válcovou plochou (14, 14*) podlouhlého základního tělesa (12, 12*), je spojen s vnitřním prostorem zásobních komor (18, 20» 18*, 20*) pro útkovou nit (F) soustavou otvorů /42, 42*), vytvořených ve * stěně, ohraaičující podélnou dutinu.

12. Zanašeč útku podle bodu 11, vyznaačujcí se tím, že obě zásobní komory (18, 20,. 18*, 20*) jsou od sebe odděleny příčnou dělicí stěnou (22), opatřenou nejméně jedním otvorem (322, spooujícím navzájem obě zásobní komory (18, 20, 18*, 20*).

13. Zanašeč útku podle bodu 11, se tím, že každá zásobní komora (18, 20,

18*, 20*) je ohraničena širšími stěnami a užšími stěnami, přúeemž dvě protilehlé užší stěny maaí šířku proměnnou od největší v souseedSví vstupních otvorů (28, 30, 28*, 30*) do nejméně! na jejím · opačném konci. .

14. Zanašeč útku podle bodu 13, vyznačující se tím, že užší stěna, o^i^ť^r^nt^b^ující zásobní komoru (18, 20, 18,* 2(0), má v prvním úseku od vstupního otvoru (28, 30, 28', 30*) stélou šířku a v dalším úseku se zužuje směrem k děěicí stěně (22) mezi oběma zásobními komorami (18, 20, 18*, 20*).

15. Zanašeč útku podle bodu 11, vyznaččjící se tím, že otvory (42, 42*) jsou rovnoměrně rozmístěny po ploše děěicí stěny meei podélnou dutinou a průchodem (44, 44*).