Vynález se týká způsobu spřádání vláken v přízi, u kterého se vlákna zkrucují mezi dvěma sousedními, v opačném smyslu se pohybujícími děrovanými povrchy a mezi mezní oblastí proudu vzduchu. Vynález se také týká zařízení k provádění tohoto způsobu.
U jednoho principu spřádání (Melliand Textilberichte 1975, sešit 9, str. 690 a dále) se z pramene od mykacího stroje, sestávajícího ze staplových vláken, rozvolňují jednotlivá vlákna pomocí rychle se otáčejícího vyčesávacího válce a potom se přivedou na otáčející se válcový sítový buben. Tento má ve svém vnitřku sací hrdlo, které vyúsťuje podél površky vnitřní plochy sítového bubnu. Nasátý proud vzduchu přitlačuje staplová vlákna na vnější povrch sítového bubnu a má je kromě toho přidržovat na vnější površce sítového bubnu, ohraničující po jedné straně sací hrdlo. V důsledku otáčení sítového bubnu se vnáší kroutící moment do spřádaného rouna, kterým se formují jednotlivá vlákna v přímce tvoření příze do svazku vláken a pravým zákrutem se zkrueují v přízi. Toto zařízení má ten nedostatek, že setrvání jednotlivých vláken na uvedené povrchové přímce pláště je labilní. Jednotlivá vlákna opouštějí povrchovou přímku a spřádací proces ustává, jestliže rychlost otáčení sítového bubnu, nasávaný proud vzduchu a titr spřádané příze nejsou navzájem správně sladěny, resp. jestliže jejich hodnoty kolísají. Kromě toho brzdí nasávaný proud vzduchu zkracování tvořícího se svazku vláken na povrchové přímce pláště, neboť nasávaný proud vzduchu směřuje na jedné straně tohoto svazku vláken proti zkrucování. Tentýž princip je ukázán v DE-Os 2 361 313, přičemž i zde musí se vytvořit proudění vzduchu pomocí odsávání, které má silnou složku proudění proti směru pohybu pohybované plochy, která je ale směrovaná proti kroutícím silám, způsobujícím zkrucování svazku vláken.
Z DE-Os 2 449 583 je znám takový způsob spřádání textilních vláken, u kterého jsou vlákna zkracována ve svazek vláken v klínovitém prostoru mezi dvěma ve stejném smyslu se otáčejícími válci, které jsou navzájem rovnoběžné. V každém sítovém bubnu jsou uspořádána ústrojí pro odsávání vzduchu, jejichž ústí jsou směrovaná proti klínovitému prostoru, ve kterém se tvoří příze.
Vlákna jsou odpovídajícími proudy vzduchu v tomto klínovitém prostoru přitlačována na stěny sítových bubnů.
Tento způsob má ten nedostatek, že jak jeden z těchto sítových bubnů, tak také je209436 mu přiřazené proudění vzduchu, vytvořené nasáváním, působí proti požadovanému zkrocování svazku vláken. Také zde lze docílit stabilní provoz jen obtížně a jen tehdy, jestliže svazek vláken, resp. příze se udržuje na přímce, ve které se tvoří tato příze, odváděcími válci, upravenými napříč ke klínovitému prostoru.
Úkolem vynálezu je navrhnout způsob a zařízení, u kterého jsou shora uvedené nedostatky odstraněny. Zejména se má zabránit tomu, aby svazek vláken nebyl působením pohybovaných povrchů nebo proudění vzduchu vystaven navzájem proti sobě působícím kroutícím silám. Dále má býti zajištěno to, aby se i bez zvláštních vodicích prvků příze dosáhl stabilní provoz nezávisle na nastavení okamžitých provozních parametrů.
Řešení tohoto úkolu spočívá v tom, že v oblasti konce tvořící se příze se na přiváděná vlákna působí na každé straně přímky tvoření příze, jedním proudem vzduchu navzájem opačného smyslu, které se přivádějí děrovanými povrchy.
Rozvinutí tohoto způsobu spočívá v tom, že podél přímky tvoření příze se přivádějí nejméně dva proudy vláken různého druhu.
Dalším význakem vynálezu pak je, že vlákna jednoho druhu se přivádějí jedné straně přímky tvoření příze a vlákna druhého druhu se přivádějí druhé straně přímky tvoření příze.
Dalším význakem vynálezu je, že na přímku tvoření příze se přivádí nekonečné vlákno jako jádro příze.
Zařízení k provádění tohoto způsobu se pak vyznačuje podle vynálezu tím, že odsávací ústrojí vzduchu, přiřazená odpovídajícímu povrchu, resp. pohyblivému povrchu; jsou při pohledu ve směru pohybu tohoto povrchu, uspořádána před přímkou tvoření příze.
Význakem tohoto zařízení rovněž je, že odsávací ústrojí vzduchu jsou ústím uspořádána po vnitřní části pohyblivých povrchů ve směru přímky tvoření příze, přičemž pohyblivé povrchy jsou tvořeny děrovanými plášti rotačních těles, například válců, nebo rotačních hyperboloidů.
Oblast překrytí ústí odsávacích ústrojí vzduchu* je při pohledu ve směru přívodu pohyblivými povrchy, například ve vzdálenosti 1- až lOnásobku průměru příze.
Výhodné provedení vynálezu spočívá rovněž v tom, že vzdálenost os a/nebo poloha os rotačních těles je upravena stavitelně.
Dalším význakem vynálezu rovněž je, že průměr rotačních těles se směrem k výstupu příze plynule zmenšuje.
Po obou stranách mezery, vytvořené mezi rotačními tělesy, je uspořádáno vždy přívodní ústrojí vláken.
Další rozvinutí vynálezu spočívá v tom, že podél přímky tvoření příze jsou uspořádána nejméně dvě přívodní ústrojí vláken.
Na přímce tvoření příze leží osa jehly, která je poháněna motorem, ve smyslu zkrucování příze a její hrot zasahuje do oblasti přívodu vláken. Tato jehla je dutá.
Výhodnost způsobu a zařízení podle vynálezu spočívá mimo odstranění nedostatků stávajícího stavu i v tom, že lze použít pro výrobu příze vlékna rozdílného původu. Tak se mohou například smíchat vlákna přírodní a syntetická z různých surovin, nebo syntetická vlákna různých vlastností, což se doposud provádělo před spřádacím zařízením.
Výhodnost řešení podle vynálezu spočívá dále v tom, že lze pomocí tohoto řešení zhotovovat také efektní příze s různou vlastností jádra příze a vnějších vláken.
Vynález bude v dalším textu blíže objasněn na příkladech provedení, znázorněných na připojených výkresech.
Na obr. 1 je znázorněno schéma způsobu spřádání, na obr. 2 je schematicky znázorněn příklad provedení s oboustranným přívodem vláken, na obr. 2a je znázorněn další příklad provedení, na obr. 3 je znázorněn principiální obraz pro způsob spřádání, podle vynálezu, při kterém se působí dopravním účinkem na svazek vláken, na obr. 4 a 4a je znázorněn schematicky příklad provedení pro realizaci principu, ukázaného v obr. 3, na obr. 5 je znázorněn schematicky způsob spřádání podle obr. 1 s použitím jehly, na obr. 6 je znázorněno spřádací zařízení s přívodním ústrojím vláken, na obr. 6a je znázorněn řez tímto spřádacím zařízením podle obr. 6 a na obr. 6b je jiné provedení přívodního ústrojí.
V obr. 1 jsou schematicky znázorněny sítové pásy 61, 62, které se proti sobě pohybují se směry pohybů 11, 12. Prostřednictvím odsávacích ústrojí 13, 14 vzduchu se vytvářejí proudění 3, 4 vzduchu, která pronikají sítovými pásy. Jednomu nebo oběma sítovým pásům se přivádějí jednotlivá vlákna 5. Tato jednotlivá vlákna jsou tlačena prouděním 3 vzduchu nejdříve na sítový pás 62. Jednotlivá vlákna dojdou potom až do oblasti proudění 4 vzduchu a jsou jím tlačena na sítový pás 61. Protože se tento sítový pás pohybuje proti směru pohybu sítového pásu 62, jsou jednotlivá vlákna opět dopravována zpět až do oblasti proudění vzduchu. Tímto koloběhem jednotlivých vláken jsou tato jednotlivá vlákna zkrucována do svazku 8. Pohybové vektory sítových pásů 61, 62, jakož i proudění 3, 4 vzduchu obíhají přímku 9 tvoření příze ve stejném smyslu a způsobují, že svazek 8 vláken má na přímce 9 tvoření příze stabilní polohu. Vznikající příze 10 je plynule vytahována prostřednictvím neznázorněného navíjecího zařízení z oblasti mezi povrchy sít.
Příklad provedení podle obr. 2 sestává z válcových sítových bubnů 1, 2, které se otáčejí ve stejném smyslu, takže jejich povrchy mají v oblasti přímky 9 tvoření příze pohyb opačného smyslu. Po obou stranách přímky 9 tvoření příze jsou uvnitř sítových bubnů
1, 2 uspořádána odsávací ústrojí 13, .14 vzduchu, která vytvářejí proudění 3, resp. 4 vzduchu, pronikající sítovými bubny.
Jednotlivá vlákna se přivádějí přívodním ústrojím 6 nebo přívodním ústrojím 7 nebo oběma. Přívodní ústrojí 6, 7 vláken jsou vytvořena jako kanál a ústí na ohnutý plech, který ústí na sítový buben 1, resp. sítový buben 2, přičemž děrované pláště těchto sítových bubnů tvoří pohyblivé povrchy pro vlastní předení. Doprava jednotlivých vláken do přívodních ústrojí vláken se může provádět injektorem 15. Před přívodním ústrojím 6, resp. 7 vláken se může uspořádat vyčesávací válec známé konstrukce.
Jednotlivá vlákna, která byla přivedena přívodním ústrojím 6, resp. 7 v oblasti proudění 3, resp. 4 vzduchu na sítové bubny 1, resp. 2, jsou přitlačována prouděním vzduchu na povrchy bubnů a dopravována do oblasti přímky 9 tvoření příze. Ostí odsávacích ústrojí se překrývají jen nepatrně v oblasti přímky 9 tvoření příze. V důsledku smyslu pohybových vektorů povrchu sít, popsaných ve spojení s obr. 1 a v důsledku proudění vzduchu se zhotoví v přímce 9 tvoření příze z jednotlivých vláken svazek vláken. Svazek vláken, vznikající v přímce 9 tvoření příze se odtahuje z pásma spřádání například prostřednictvím navíjecího ústrojí a přitom se případně podrobí v napojení na spřádací zařízení prostřednictvím vhodného zařízení pro tvoření zákrutu dalšímu kroutícímu momentu pro dosažení požadovaného zkroucení. Takovéto zařízení pro tvoření zákrutů může například sestávat ze tří os, otáčejících se ve stejném smyslu, které jsou uloženy ve vrcholech rovnostranného trojúhelníka a na kterých jsou nasazeny ve sledu podle jejich smyslu otáčení třecí kotouče, které se ve středu rovnostranného trojúhelníka překrývají. Svazek vláken je veden středem rovnostranného trojúhelníka. Přitom provádějí třecí kotouče současně zákrut a dopravu svazku vláken, resp. vznikající příze.
Mezera mezi sítovými bubny 1, 2, která se nachází v rovině, ve které leží osy sítových bubnů, je přibližně rovna průměru tvořené příze, výhodně je ale ve výstupu příze poněkud menší a v oblasti vstupu vláken přibližně dvakrát až třikrát větší nežli je průměr tvořené příze.
Pro výrobu bavlněné příze č. 10 byl výhodný rozměr mezery 0,1 mm v oblasti výstupu příze a 0,5 mm v oblasti vstupu vláken. Pro bavlněnou přízi č. 20 byla vzdálenost sítových bubnů mezi 0,2 mm a 0,8 mm.
Obr. 2a ukazuje podobné zařízení jako obr. 2. V obr. 2a se provádí přívod příze jen prostřednictvím přívodního kanálu 6. Budiž poznamenáno, že také by se mohl uspořádat druhý přívodní kanál příze jako v obr. 2. Zvláštnost zařízení podle obr. 2a spočívá v tom, že ústí odsávacího ústrojí 13 je uspořádání před rovinou spojující osy obou sítových bubnů 1, 2. Přitom se nachází ústí 16, které určuje polohu, přímky, na které se tvoří příze, při pohledu ve směru pohybu sítového bubnu 1, dopravujícího vlákna do mezery, ve vzdálenosti 0- až 10násobku průměru příze před touto rovinou. Zvláštnost uspořádání podle obr. 2a spočívá v tom, že plocha ústí odsávacího ústrojí 14 v sítovém bubnu 2 překrývá s určitým plošným rozsahem plochu ústí odsávacího ústrojí 13. Vzdálenost ústí 16 u odsávacího· ústrojí 13 a ústí 17 u odsávacího ústrojí 14 ve smyslu překrytí je mezi 0- až lOnásobkem průměru příze. Tímto uspořádáním ústí se dosáhne toho, že přímka, na které se tvoří příze, se nastaví před nejužší mezeru. To je příznivé pro stabilizaci přímky, na které se tvoří příze a pro zvýšení vytvářeného kroutícího momentu.
Na obr. 3 je znázorněn princip tvoření zákrutu při současné dopravě svazku vláken podle vynálezu. Znázorněny jsou sítové pásy 61, 62, které se pohybují v navzájem rovnoběžných rovinách ve směru pohybu 11 a 12. Vzdálenost sítových pásů je přizpůsobena průměru příze. Po obou stranách přímky 9 tvoření příze jsou uspořádána odsávací ústrojí 13, 14, případně s nepatrným překrytím jejich ústí. Maximální šířka překrytí činí lOnásobek průměru příze. Průměr příze je přitom vztažen, jako také již na dříve uvedených místech, na hotovou zkroucenou přízi a vypočítá se podle rovnice:
, f > 1,12838 d mm = —~—...— χ/g/cm-5 x Nm
Přitom značí γ specifickou hmotnost a Nm metrické číslo jemnosti příze, měřeno v metrech na gram. Jednotlivá vlákna 5 se přivádějí na pás 62 nebo přídavně na pás 61 a odsávacími ústrojími jsou přitlačována na pás. Dochází pak ke zkracování podle již popsaného principu.
Současně mají sítové pásy 61, 62 také pohybové složky ve směru dopravy. Při pohledu ze shora svírají spolu sítové pásy úhel 2a. Hrany ústí 16, 17 odsávacích ústrojí 13, 14, které definují přímku 9 tvoření příze, jsou uspořádány na ose tohoto úhlu 2a, respektive v nepatrné vzdálenosti rovnoběžně s touto osou, takže se ústí překrývají. Přesazení vzhledem k ose úhlu může být až 10 d, přičemž d je průměr příze. Budiž uvedeno, že i proudění vzduchu, která jsou vytvářena odsávacími ústrojími 13, 14, mohou mít pohybovou složku ve směru dopravy. Popsaný princip způsobu, u kterého se současně vytváří zákrut obíhajícími silovými vektory a provádí se doprava, je v praxi uskutečněn sítovými bubny podle obr. 4, které jsou vytvořeny jako hyperboloidy. Tyto hyperboloidy jsou uspořádány tak, že jejich osy leží v navzájem rovnoběžných rovinách, případně že každá z nich má tvořící přímku, která je rovnoběžná s přímkou 9 tvoření příze.
To znamená, že při promítnutí obou os na rovinu je úhel mezi nimi dvakrát tak velký, nežli úhel β, pod kterým každá tvořicí přímka protíná svou osu hyperboloidu. Pohybové vektory 11, 12 obvodových rychlostí plášťů hyperboloidů se protínají v mezeře mezi rovnoběžnými tvořícími přímkami pod úhlem 2a, který byl již dříve definován.
Hyperboloidy jsou dále uspořádány tak, že mezera, kterou vytvářejí sousední tvořicí přímky, je v podstatě obdélníková. Protože rotační hyperboloid 31 je svým ložiskem 21 upraven na suportu 22 posuvně a otočně kole osy 24, je možné nastavit šířku mezery a/nebo sklonit rotační hyperboloid 31 tak, že mezera se zužuje ve směru k výstupu příze. Tím se dosáhne toho, že třecí síly, kterými působí sítové bubny na svazek vláken, zhušťující se v přízi, s jejím zhušťováním vzrůstají. Přitom se má zabránit tomu, aby svazek vláken nebyl vystaven příliš vysokým kroutícím momentům, resp. tažným silám, které by roztrhly svazek. Dále zužováním mezery ve směru výstupu příze má být zajištěno to, že na přízí, opouštějící spřádací zařízení, mohou působit tak vysoké krouticí momenty, že dochází k dostatečnému zkracování. Rozměry mezery se nastaví tak, že v oblasti přívodu vláken 20 je dvakrát tak velká a v oblasti výstupu příze je menší nežli průměr příze.
Rotační hyperboloidy 31, 32 tvořící sítové bubny jsou poháněny hnacími motory 17, 19 ve směrech pohybů 11, 12. V jejich vnitřku se nacházejí odsávací ústrojí 13, 14, jejichž ústí jsou upravena přes část vnitřního povrchu sítových bubnů, tvořených rotačními hyperboloidy 31, 32 a končí krátce před nebo za přímkou 9 tvoření příze. Výhodné je opět nepatrné překrytí, přičemž oblast překrytí se nachází na přívodní straně vláken 20 před mezerou.
V souvislosti s obr. 2 budiž ještě poukázáno na to, že přívod vláken se může provádět prostřednictvím přívodního ústrojí 6 nebo 7 nebo také oběma ústrojími. Jestliže se přívod vláken provádí oběma přívodními ústrojími 6, 7, pak je podle vynálezu také možné vyrábět příze ze směsi vláken, přičemž vlákna jednoho druhu se přivádějí přívodním ústrojím 6 a vlákna druhého druhu přívodním ústrojím 7. Spřádací zařízení, znázorněné v obr. 2, je možno tedy použít současně pro směšování a spřádání jednotlivých vláken. Přitom mohou být přívodní ústrojí 6, resp. 7 ve směru přímky, na které se tvoří příze, vůči sobě navzájem přesazena nebo se mohou za přívodními ústrojími 6, resp. 7 vláken nacházet další přívodní ústrojí vláken. Tím je možné spřádat takové příze, jejichž jádro se, pokud se týká původu a struktury jednotlivých vláken, odlišuje od vnějších vláken. Tím je možno zhotovovat například efektní příze, u kterých efekt spočívá v rozdílném jádru a plášti, například příze s jádrem z chemických vláken pro dosažení vysoké pevnosti a s pláštěm z přírodních vláken pro zlepšení vzhledu, omaku, přijímání vlhkosti atd. Viz také obr. 6a čárkované znázornění.
Přitom se může, jak lze seznat například z obr. 4, přivésti jádro příze jako nekonečné vlákno na přímku 9 tvoření příze ze shora a mezi pohyblivými povrchy. Tak se může vyrobit příze, jejíž jádro sestává z nekonečných vláken a jejíž plášť sestává ze staplových vláken. Výhodně je nekonečné vlákno tvarované, kadeřené vlákno s třírozměrným tvarováním, jak vzniká například při tvarování falešným zákrutem nebo při tvarování foukaným vzduchem.
U způsobu spřádání, který je předmětem tohoto vynálezu, se zjistilo, že u tlustých přízí, a zejména u tlustých přízí se silným zkroucením, se vyskytují nerovnoměrnosti zkroucení v průřezu příze. Bylo totiž zjištěno, že vlákna, která leží uvnitř svazku vláken, mají menší počet zákrutů na jeden metr nežli vlákna, která se ve svazku vláken nacházejí na povrchu. Dalším úkolem vynálezu tudíž je, dosáhnout rovnoměrného zkroucení po celém průřezu i při tlustých přízích. Za tím účelem se vytváří přídavný krouticí moment ve svazku vláken pomocí jehly.
V obr. 5, který odpovídá obr. 1, se na jedné straně sítových pásů vznikající příze 10 plynule odtahuje pomocí neznážorněného, resp. neznázorněných navíjecích zařízení z oblasti mezi povrchy sítových pásů 61, 82. Na druhém konci zařízení se nachází jehla 123, která je otočně uložena v ložiskách 124 a 125. Jehla je poháněna motorem 127 prostřednictvím řemenu 128 a řemenice 126, a sice ve smyslu, ve kterém pohybové vektory povrchů sítových pásů 61, 62 a proudění vzduchu 3, 4 obíhají přímku 9 tvoření příze. Přitom se může jehla, což zde není zvlášť vyznačeno, posunout v axiálním směru, takže se jehla ponoří rozdílně hluboko do té oblasti, ve které se jednotlivá vlákna 5 ukládají na přímku 9 tvoření příze. Při pokusech se prokázala hloubka ponoření jehly do svazku vláken o hodnotě cca 30 mm jako velmi účinná. Přitom činil poloměr jehly
1,5 mm, přičemž byla jehla na jejím vnějším konci přibližně v rozsahu cca 10 mm kónicky zašpičatěna. Otočky jehly byly 60 000 ot/min. Mohlo se přitom dosáhnout zkroucení 600 zákrutů na metr. Odtahová rychlost příze byla 100 m/min.
Budiž poznamenáno, že jehla může být výhodně uložena ve dvou dvojicích otočných podpěrných válečků, z nichž nejméně jeden je poháněný, přičemž jehla je držena magnetickými silami v mezeře každé dvojice podpěrných válečků.
Jehla 123 může být také dutá, jak je znázorněno. Jehlou 123 je vedeno vlákno 130 jádra. Toto vlákno jádra tím tvoří, že je přiváděno v jehle, nutně duši v celé tvořené přízi a ovlivňuje jako takové velmi podstatně textilní vlastnosti, zejména pokud se týká pevnosti a rryztažnosti. Budiž ještě uve209436 děno, že použití jehly je možno u všech popsaných způsobů a zařízení.
V obr. 6 a 6a je ukázáno spřádací zařízení s přívodním ústrojím 45 vláken. Spřádací zařízení sestává z válců 41, 42. Plášťové plochy válců jsou děrované. Válce jsou poháněny ve stejném smyslu. Ve válcích se nacházejí odsávací ústrojí vzduchu, ze kterých jsou vidět v obr. 6 odsávací hrdla 43, 44. Přívodní ústrojí 45 vláken obsahuje kryt, který je v obr. 6 znázorněn v řezu podél tangenciální roviny, která prochází v mezeře mezi válci 41, 42. V krytu přívodního ústrojí 45 vláken jsou otočně uloženy podávači válec 47 a vyčesávací válec 48 a jsou poháněny neznázorněnými převodovými prostředky a motory. Podávacíip válcem 47 se přást 46 zatahuje do přívodu a dopravuje se do oblasti vyčesávacího válce 48. Vyčesávací válec 48 je obvyklým způsobem opatřen na svém povrchu zuby 53. Zuby 53 rozvolňují jednotlivá vlákna, která jsou v přástu 46 obsažena a dopravují tato jednotlivá vlákna na povrchu vyčesávacího válce ke kanálové vstupní štěrbině 51. V důsledku odstředivé síly a proudu vzduchu, přivedeného injektorem 49, kterýžto proud vzduchu vytváří v kanálové vstupní štěrbině 51 podtlak, jsou jednotlivá vlákna odmršťována do kanálové vstupní štěrbiny 51, přičemž leží v podstatě rovnoběžně k ose mykacího, resp. vyčesávacího válce. Přívodní kanál vláken se zužuje, a sice jak pokud se týká rozšíření, rovnoběžného s osou vyčesávacího válce, tak také pokud se týká průřezu. Ústí 52 přívodního kanálu vláken leží přitom rovnoběžně s mezerou mezi oběma válci 41, 42 a má takovou délku, která je sladěna s délkou staplu. Činí nejméně jednu třetinu délky válců 41, resp. 42 propustné pro vzduch. Ústí 52 je jen několik málo milimetrů široké, například 1 až 5 mm. Tím, že průřez od vstupní štěrbiny 51 až k ústí 52 se mění pokud se týká jeho tvaru a jeho plošného obsahu, jakož i v důsledku působení proudu vzduchu, přiváděného injektorem 49, jsou
1Θ jednotlivá vlákna otáčena a urychlována, takže jsou v podstatě srovnána v jedné rovině s přímkou tvoření příze a přicházejí s rozestupem navzájem od sebe a pod uhlem menším, nežli 30° na přímku tvoření příze. Vlákna se potom zkrucují z hotovou přízi
10. Budiž uvedeno, že v přívodním kanálu vláken, mezi vstupní štěrbinou 51 a ústím 52 mohou ústit ještě další vzduchové kanály. Tyto vzduchové kanály jsou uspořádány tak, že zesilují podtlak ve vstupní štěrbině 51 a podporují urychlení, ojednocnvání, zkrucování a uspořádání vláken popsaným způsobem.
V obr. 6a je dále ukázáno, že přívodní kanál vláken má žebra 54, která se od kanálové vstupní štěrbiny 51 vějířovitě rozbíhají. Žebra tvoří se stěnou měkké přechody a jsou pouze tak vysoká, že se nedotýkají protilehlé stěny, případně protilehlých žeber. Žebra způsobují to, že se vlákna pohybují do roviny, rovnoběžné s přímkou tvoření příze. V koncové oblasti 55 ústí 52 není plocha ústí rovnoběžná s plochou mezery mezi válci 41, resp. 42, nýbrž je skloněna pod úhlem 20°. Tím může proud vzduchu, vznikající v přívodním kanálu vláken, unikat proti směru pohybu příze 10 na nejužším místě mezery. Tím se dosáhne natažení a vyrovnání jednotlivých vláken.
V obr. 6b je znázorněno jiné provedení přívodního ústrojí vláken, které má tu přednost, že příznivě ovlivňuje rovnoběžné uspořádání jednotlivých vláken navzájem mezi sebou a vzhledem k přímce tvoření příze, jakož i natažení těchto vláken. Konstrukce přívodního ústrojí vláken odpovídá tomu vytvoření, které je znázorněno v obr. 6a s tou výjimkou, že ústí 52 kanálu je oproti vstupní štěrbině 51 daleko přesazeno ve směru tvoření příze. Zadní ohraničení 56 přívodního kanálu mělo by přitom tvořit vzhledem k přímce tvoření příze úhel ε menší nežli 60°; přední ohraničení 55 tvoří oproti přímce tvoření příze úhel S menší nežli 45°.