CZ9903593A3

CZ9903593A3 - Otopné těleso

Info

Publication number: CZ9903593A3
Application number: CZ19993593A
Authority: CZ
Inventors: David Mervin Jones
Original assignee: Jones Philomena Joan
Priority date: 1997-04-11
Filing date: 1998-04-09
Publication date: 2001-03-14
Also published as: EP0974032A1; CN1252124A; CA2286040C; AU7058998A; JP3862180B2; GB2324146B; GB2324146A; GB9807902D0; WO1998046946A1; RU2208741C2; US6286500B1; GB9707396D0; JP2001519018A; NO994940L; KR20010006228A; PL336232A1; CA2286040A1; HUP0001901A3; CZ294451B6; SK140299A3

Description

Otopnéjtěleso

Oblast techniky

Vynález se týká otopných těles a zejména prostorových otopných těles, určených pro vytápění velkých budov jako jsou obchodní domy, továrny, hangáry a pod.

Dosavadní stav techniky

Prostorová otopná tělesa jsou známá mezi jiným z WO - A - 96/10720, GB A - 145218, EP - A - 408 396 a EP - A - 0 410 707. Otopná tělesa popsaná v EP A O 408 396 sestávají ze skříně, podélné spalovací trubky, hořáku umístěného na jednom konci trubky a ventilátoru umístěného na druhém konci podélné spalovací trubky, kterým se ženou spaliny touto trubkou. Skříň je na svém spodním konci otevřená, aby sálavé teplo ze spalování mohlo být ze spalovací trubky směrováno dolů z otopného tělesa směrem k zemi. Navíc k sálavému teplu, otopné těleso podle EP - A - 0 408 396 je také uspořádáno tak, že provádí foukáním i teplovzdušné vytápění. Toho se dosáhne vytvořením vzduchového kanálu, který prochází podél vnitřní části skříně tak, aby se vzduch, který je uvnitř, ohříval při svém pohybu vzduchovým kanálem, přičemž otvory, které jsou vytvořeny ve vzduchovém kanále umožňují, aby ohřátý vzduch unikal směrem dolů. Dále v místě, kde vzduch vstupuje, lze podíl vzduchu měnit vychylovacími deskami tak, aby vzduch narážel přímo na spalovací trubku a tím docházelo k vyšší rychlosti ohřívání vzduchu před tím, než projde spodní částí otopného tělesa směrem k zemi. Poloha vychylovacích desek se může měnit tak, aby odchylovaly více nebo méně vzduchu do spalovací trubky a tím se dosáhla požadovaná rovnováha mezi sálavým teplem a proudícím, teplem, vysílaným otopným tělesem.

Jeden důsledek směrování vzduchu do spalovací trubice přímo je ten, že ochlazuje trubku, což může vést ke ztrátě účinnosti sáláni a může také způsobit vytváření sazí a kondenzaci uvnitř spalovací trubky. Další případnou nevýhodou otopného tělesa popsaného v EP - A -0 408 396 je, že je zde pouze jeden * · odstředivý ventilátor na jednom konci otopného tělesa a je proto obtížné zajistit, aby výkon ohřátého, ventilátorem podpořeného proudícího vzduchu z otopného tělesa, zůstalo na užitečné a konstantní úrovni po celé délce otopného tělesa; zejména u otopných těles větších délek.

Podstata vynálezu

Předložený vynález odstraňuje shora uvedené problémy použitím několika ventilátorů, umístěných na horní straně skříně otopného tělesa a uspořádaných tak, aby vháněly vnější vzduch dolů skříní otopného tělesa. Aby se zabránilo ochlazování trubek hořáku vzduchem a shora uvedeným doprovodným problémům, horní plochy trubek jsou obklopeny tepelnými sálání absorbujícími deskami nebo výměníky tepla, které jsou ohřívány sáláním z horních polovin trubek. Vzduch, hnaný otopným tělesem ventilátory na horní stranu skříně otopného tělesa, je tak jak přichází do styku s tepelným výměníkem ohříván ještě před tím, než začne vycházet spodním koncem otopného tělesa směrem k zemi.

Proto, za prvé, podstata vynálezu spočívá v tom, že je vytvořeno prostorové otopné těleso schopné vytvářet jak sálavé vytápění tak vytápění foukáním teplého vzduchu do prostoru pod otopným tělesem; otopné těleso sestává ze skříně na jejíž spodní straně je vytvořen výřez, který tvoří kanál, ve kterém je uložena spalovací trubka; otopné těleso je opatřeno hořákem, spojeným s prvním koncem trubky; a první ventilátorové prostředky jsou spojeny s trubkou pro pohyb spalin podél trubky od jejího prvního konce k jejímu druhému konci; skříň má na své horní ploše vytvořen otvor, který je spojen s druhými ventilátorovými prostředky pro směrování vzduchu do kanálu uvnitř skříně; a desky pro výměnu tepla jsou upevněné mezi trubkou a otvorem, a jsou tvarovány tak, aby obklopovaly horní plochu trubky a tak, aby absorbovaly z ní vyzařované sálání a zabránily, aby vzduch z otvoru narážel přímo na trubku; přičemž vzduch je ohříván teplem desky pro výměnu tepla dříve než vyjde směrem dolů spodním koncem kanálu.

Vyříznutá spodní strana skříně může mít uvnitř uloženou pouze jednu spalovací trubku nebo v ní může být uloženo několik spalovacích trubek, např. dvě i

nebo čtyři spalovací trubky. Pokud je více spalovacích trubek, trubky mohou být uloženy např. vedle sebe.

V jednom příkladném provedení vynálezu, má otopné těleso pouze jednu spalovací trubku.

Spalovací trubka nebo trubky mohou sestávat ze dvou nebo více větví, přičemž hlavní první větev je na jednom konci připojená k hořáku a na konci odvráceném od hořáku je spojena s jednou nebo více vratnými větvemi, která je nebo které jsou v podstatě rovnoběžné s hlavní první větví. V jednom výhodném provedení, spalovací trubka obsahuje hlavní větev a pár vratných větví, z nichž každá je spojena s hlavní první větví na konci odvráceném od hořáku, dvě vratné větve jsou uspořádány po obou stranách hlavní první větve.

Jestliže je více než jedna vratná větev, hlavní první větev má obvykle větší plochu průřezu než vratné větve. Např. jsou-li dvě vratné větve, objem hlavní první větve může být přibližně dvojnásobný než jednotlivých vratných větví.

Vratná větev nebo větve mohou mít každá k sobě připevněný ventilátor, např. odstředivý ventilátor, kterým se ženou spaliny první větví a do vratné větve nebo všech vratných větví.

Druhé ventilátorové prostředky s výhodou obsahují ventilátor umístěný na horní straně skříně. Druhé ventilátorové prostředky mohou obsahovat několik ventilátorů, umístěných v určitých vzdálenostech od sebe podél horní strany skříně. Ventilátory jsou s výhodou axiální ventilátory. Vzduch směrovaný druhými ventilátorovými prostředky do kanálu je obvykle vzduch z okolí skříně. S výhodou se může vzduch, přiváděný do skříně druhými ventilátorovými prostředky, předehřivat, např. průchodem výměníkem tepla, při odebírání tepla z výfukových plynů, vznikajících při procesu spalování. Toho lze dosáhnout např. použitím vyrovnaného systému kouřovodů.

Skříň muže obsahovat vnitřní a vnější pláště, vnitřní plášť tvoři stěny kanálu a vnější plášť tvoří horní plochu skříně, prostor mezi vnitřním a vnějším pláštěm je vyplněn alespoň částečně tepelně izolačním materiálem. Tepelně izolační materiál je s výhodou jeden z těch, které mohou odolávat teplotám nad 500 °C, a zejména teplotám vyšším než 600 °C.

Vnitřní plocha kanálu uvnitř skříně, např. vnitřní plášť, má s výhodou reflexní plochu tak, aby odrážela tepelné sálání ze spalovací trubky směrem dolů, nebo odrážela každé tepelné sálání z desek výměníku tepla zpátky na desky. Aby se zlepšila účinnost odrazovosti reflexní plochy kanálu, reflexní plochy jsou s výhodou plochy, které byly zpracovány tak, aby se snížila poréznost plochy a nestejnoměrnost a zlepšila se odrazovost. např. plochy mohou být z eloxovaného hliníku a zejména mohou být vytvořeny z barevného eloxovaného hliníku, nejlépe ze zlatě zbarveného eloxovaného hliníku. Zlatě zbarvený eloxovaný hliník se považuje za v podstatě neúčinnější pro odrazovost sálání ve spojení s otopnými tělesy podle předloženého vynálezu.

Naopak, spodní plocha desky výměníku tepla a přednostně také horní plocha, je obvykle v podstatě neodrazová a může být s výhodou zpracována ke zlepšení svých vlastností pro absorbci sálaní. Např. spodní plocha může být začerněna. Alternativně nebo přídavně, plochy tepelného výměníku mohou být zpracovány tak, aby se zvýšila jejich povrchová plocha, např. otryskáváním broky nebo skleněnými kuličkami, aby se na ploše vytvořily krátery a důlky.

Sálání vyzařované horkým tělesem závisí na teplotě tohoto tělesa podle zákona o zachování energie a to znamená, že zvýšená účinnost může být u sálavého otopného tělesa získána jeho takovým provozováním, aby otopný prvek, tj. spalovací trubka, byla co možná nejteplejší. Jeden omezující faktor účinnosti otopného tělesa je však vytvoření horkých míst na povrchu otopného tělesa, kde plameny přicházejí do přímého styku se stěnou trubky. Jestliže je spalovací směs nastavená tak, aby vznikala vyšší provozní teplota, počet a teplota takovýchto horkých míst se zvyšuje, eventuálně vede k poškození prvku. Aby se tomuto problému předešlo, spalovací trubka může mít vnitřní vyloženi, které prochází od

· »

• · hořákového konce trubky podél vnitřku trubky, do které se přivádí spalovací směs, vyložení má menší průřez, než spalovací trubka a je děrované. Proto, lze plamen zadržet uvnitř vyložení, ale je z oblasti mezi vyložením a vnitřní stěnou spalovací trubky k němu přiváděn vzduch, který může dovnitř vyložení vstupovat jeho děrováním. Protože problém tvoření horkých míst je velký zejména na konci, kde se přivádí spalovací směs, ale je menší nebo nepatrný ve vzdálenějším konci podlouhlé spalovací trubky, není nutné, aby vyložení procházelo podél celé délky spalovací trubky. Samozřejmě se dává přednost tomu, aby vyložení bylo kratší než trubka, aby se snížily náklady a zjednodušila se konstrukce.

Vyložení může být opatřeno částí s nálevkovitým rozšířením, která vychází ze spalovací trubky a do, které se směruje spalovací směs. Proto se spalovací směs snadněji směruje do vyložení a mezi nálevkovitou částí a vstupem do spalovací trubky může být ponechána pozitivní mezera, aby mohl vzduch proudit do spalovací trubky. V důsledku tohoto vyložení, se plamen udržuje v určité vzdálenosti od stěny otopného prvku, a teplota plamene proto může být zvýšena, výsledkem čehož se zvýší účinnosti.

Je-li to z důvodů zvýšení účinnosti otopného tělesa potřeba, přívod vzduchu do hořáku může být před směšováním předehřát vedením podle spalovací trubky. Tím je při zvyšování teploty na teplotu plamene promarněno menší množství tepla a proto může plamen běžet mnohem účinněji.

Podstatou vynálezu je také shora uvedené prostorové otopné těleso, které však je ve formě modulů a sestává z páru koncových modulů a jednoho nebo více středových modulů, koncové moduly a středové moduly lze vzájemně spojit, aby se vytvořilo otopné těleso; nejméně jeden z koncových modulů má na sobě upevněn hořák a nejméně jeden z koncových modulů má na sobě upevněny první ventilátorové prostředky, které jsou v této přihlášce definovány; jeden nebo všechny středové moduly obsahují střední část skříně, mající v sobě uloženou střední část spalovací trubky a desku tepelného výměníku, střední část skříně je na své horní ploše opatřena otvorem, který je připojen k druhým ventilátorovým prostředkům pro směrováni vzduchu do kanálu uvnitř skříně.

• · • · ·· ·· * ♦ · · * 9 · · ·*» »··

Otopné těleso může obsahovat pouze středový modul nebo dva nebo více středových modulů může být umístěno mezi bližším a vzdálenějším koncovým modulem. Takže počet středových modulů může být zvolen podle požadované délky otopného tělesa.

Pro vložení mezi středové moduly nebo mezi středové moduly a koncové moduly je možno použít také rozpěrné moduly, které nenesou ventilátory. Rozpěmé moduly mohou sestávat z části skříně, na kterém je upevněna část spalovací trubky a deska výměníku tepla.

Koncové moduly, středové moduly a všechny rozpěrné moduly jsou s výhodou opatřeny spojovacími formacemi, které umožňují vzájemné spojení modulů dohromady. Např. může být modul opatřen jednou nebo více spojkami a/nebo hrdlovými spoji pro zasunutí do odpovídajících spojek nebo hrdlových spojů v sousedních modulech.

V jednom provedení, jeden koncový modul může obsahovat hořák a ostatní koncové moduly mohou obsahovat první ventilátorové prostředky.

V jiném provedení, může mít otopné těleso několik samostatných spalovacích trubek a jeden koncový modul obsahuje nejméně jeden hořák a nejméně jedny první ventilátorové prostředky a druhý koncový modul může obsahovat odpovídající počet hořáků a první ventilátorové prostředky, celkový počet hořáků a prvních ventilátorových prostředků každý odpovídá počtu spalovacích trubek.

V ještě dalším provedení, jeden koncový modul může obsahovat nejméně jeden hořák a nejméně jedny první ventilátorové prostředky a druhý koncový modul může tvořit rozdělovač, spojující dohromady zde definované hlavní první spalovací trubky a vratné trubky.

·· • · · • · ·

• '· * • 9 ·

Popis obrázků na výkrese

Je zřejmé, že modulární povaha otopných těles podle předloženého vynálezu, umožňuje velký rozsah otopných těles různých velikostí a konfigurací, znázorněných na připojených výkresech, kde obr. 1 je nárys modulárního otopného tělesa podle jednoho provedení vynálezu v řezu;

obr. 2 je schematický pohled na rozpojené otopné těleso z obr. 1 zespodu;

obr. 3 je schematický pohled na rozpojené modulární otopné těleso z obr. 1 a 2 z jedné strany;

obr. 4a a 4b jsou zvětšené pohledy na hořákový koncový modul a středový modul otopného tělesa z obr. 1 až 3; a obr. 5 je řez I -1 z obr. 1.

Příklad provedení vynálezu

Otopné těleso podle jednoho provedení vynálezu sestává z pěti modulů, bližšího nebo hořákového koncového modulu 2. tří středových modulů 4, 6 a 8 a vzdálenějšího koncového modulu 10. Pět modulů je vzájemně spojeno pomocí spojek/hrdlových spojů (znázorněno na obr. 2, 3, 4a a 4b) a odpovídajících spojek/hrdlových spojů (neznázorněny).

Jsou-li vzájemně spojeny, otopné těleso sestává ze skříně 20, která obsahuje vnitřní stěnu 22 a vnější stěnu 24 a mezi nimi vloženou vrstvu izolačního materiálu 26. Skříň je zpevněna koncovými stěnami 2', 2, 4', 4, §', 6, 8', 8, IQ', IQ pěti modulů. Vyříznutá spodní strana skříně tvoří kanál 2Q, ve kterém jsou zavěšeny spalovací trubky Q0, Q2 a 34 spojené rozdělovačem 36, který je umístěn na vzdálenějším koncovém modulu 10. V bližším koncovém modulu 20 je uložen plynový hořák 4Q, který je znázorněn schematicky a může být obvyklé konstrukce. Plynový hořák může být jediný hořák nebo může být sestaven z několika hořáků. Výstupy plynových hořáku(ů) ústí do bližšího konce hlavní spalovací trubky Q2. Hlavní spalovací trubka 32 má v sobě uložené děrované vložkové trubky 42. S tímto uspořádáním může vzduch proudit podél prostoru 44 mezi vnější stranou > Φ

Φ Φ ► · *♦ • · « • · 4 • ··<

vložkové trubky 42 a vnitřní stěnou spalovací trubky 32 a procházet otvory (neznázoměny) vytvořenými ve stěnách vložkové trubky, aby byl při svém postupu vložkovou trubkou 42 přiváděn do plamene. Tímto způsobem se dosáhne mnohem dokonalejší spalování.

Na druhé straně plynového hořáku 40 na spodní straně koncového modulu 2, jsou upevněny odstředivé ventilátory 48, které mohou být běžné konstrukce. Odstředivé ventilátory 48 jsou připevněny k vratným trubkám 30 a resp. 34. Vratné trubky 3Q a 34. které mají přibližně poloviční objem než hlavní spalovací trubka 32, jsou spojeny s hlavni spalovací trubkou 32 u rozdělovače 36. Trubky 30, 32 a 34 jsou vyrobeny z ocele a mohou být povrchově upraveny, aby se maximalizovala jejich sálavá účinnost.

Nad každou spalovací trubkou jsou zavěšeny tak, aby obklopovaly horní poloviny trubek, desky 50, 52 a 54 tepelného výměníku, absorbující tepelné sálání a které jsou vytvořeny jako dolů otevřené kanálové části. Desky 50. 52 a 54 tepelného výměníku jsou rozmístěny v určité těsné vzdálenosti od sebe, aby tvořily mezery 56. 58. 60 a 62 omezené šířky, jejichž důležitost bude popsána níže. První desky 50. 52 a 54 tepelného výměníku jsou s výhodou povrchově zpracovány ke zvýšeni jejich schopnosti absorbovat sálání. Mohou být např. alespoň na své spodní straně začerněny tak, aby se maximalizovaly jejich tepelně absorpční vlastnosti. Alternativně nebo navíc, mohou být zpracovány např. otryskány broky nebo skleněnými kuličkami, aby se zvětšily povrchové plochy.

Na horní straně částí 20 skříně každého středového modulu jsou upevněny axiální ventilátory 64. které jsou znázorněny schematicky, ale mohou mít i obvyklou konstrukci. Výstup vzduchu z ventilátorů 64 je směrován otvory 66, vytvořenými v horní stěně částí 20.

Při použití se plyn přivádí do hořáku nebo hořáků 40 a spalováni nastává v hlavní spalovací trubce 32. Produkty spalování jsou taženy hlavní spalovací trubkou 32, okolo rozdělovače 36 a zpět vratnými trubkami 30. 34 do výfuku, odstředivými ventilátory 48. ležícími na konci každé vratné trubky. Spalovací *· 44 44

4 4 4 4*

4 4 4 4 4 » _ ~ „ 4 44 44 4 444 • 4 4 4 4 4 4 ••44 44 444 44 44 ·· trubky 30, 22, 34 jsou tak ohřívány na teplotu mezi 300 ° a 600 °C, a pň této teplotě teplo sálá z ploch trubek. Teplo, sálající ze spodních ploch trubek se směruje na zem, aby nastal účinek sálavého vytápění.

Nevyhnutelně bude trubka 32 teplejší než vratné trubky 30 a 34 a trubky jako takové, budou mít po své délce odstupňovanou teplotu. Avšak umístěním vratných trubek 30 a 34 v podstatě rovnoběžně s hlavní spalovací trubkou 32, zůstává průměrná teplota v podstatě konstantní po celé délce otopného tělesa. Takže celkový sálavý výkon otopného tělesa je v podstatě konstantní po celé jeho délce.

Sálání tepla z horních ploch trubek 3Q 32, 34 je zachycováno absorpčními plochami desek 50, 52, 54 výměníku tepla. Vzduch hnaný otvory 66 v horních stěnách 20 skříně axiálními ventilátory 64 prochází přes desky 50, 52, 54 výměníku tepla a je ohříván před tím, než unikne mezerami 56, 58, 60, 62 mezi deskami a dolů pod ně směrem k zemi. Účel omezené šířky mezer mezi deskami výměníku tepla je zajistit, aby v prostoru nad deskami vznikal zpětný tlak tak, aby bylo zajištěno, že má vzduch maximální příležitost přijít do styku s deskami a odtahovat z nich teplo.

Proto teplo vytváří jak sálavý tepelný účinek a ventilátory napomáhají účinku teplovzdušného vytápění. Umístěním desek výměníku tepla přes spalovací trubky, teplo, které by jinak bylo odpadním teplem, se zachycuje a směruje zpět dolů směrem na podlahu a tím se maximalizuje účinnost otopného tělesa. Dále, odstíněním spalovacích trubek od proudění vzduchu se zabrání nežádoucímu ochlazování trubek, které může snižovat sálavý výkon trubek a mohlo by vést k nedokonalému spalování. Další výhodou ventilátorem podporovaného proudění je to, že odtahuje vzduch z oblastí pod střechou budovy, který již byl v určitém rozsahu ohřát a stoupal by ke střeše normálními konvekčními proudy. Aby se dále zvýšila účinnost otopného tělesa, výfukové plyny z hořáku mohou procházet dalším výměníkem tepla (např. systémem kouřových kanálů - neznázorněný), spojeným se vstupem vzduchu do axiálních ventilátorů, čímž se předehřeje vzduch před tím, než se vhání do skříně otopného tělesa.

• 0 00

0 0 0

000 000

0

00

00 0 0 0 0 0 0

Dalším výhodným znakem otopných těles podle předloženého vynálezu je jejich modulární konstrukce, která umožňuje vytvořit otopná tělesa různých délek jednoduchou změnou počtu středových modulů. V provedení znázorněném na výkresech, má otopné těleso tři středové moduly, ale mohlo by mít stejně tak jenom jeden nebo dva moduly nebo i čtyři nebo více modulů. Pomocí hrdlového spojovacího systému, jednotlivé moduly mohou být pohotově sestaveny na místě, čímž se minimalizují přepravní problémy, které by nastaly u velmi dlouhých otopných soustav.

Je zřejmé, že lze vytvořit řadu modifikací a alternativ otopného tělesa znázorněného na výkresech, aniž by se odchýlilo od principů vynálezu a všechny takovéto modifikace a alternativy jsou zahrnuty v rozsahu této přihlášky.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Prostorové otopné těleso pro jak sálavé tak i teplovzdušné vytápění prostoru pod otopným tělesem, vyznačené tím, že sestává ze skříně, jejíž spodní strana je opatřena vybráním pro vytvoření kanálu, ve kterém je uložena spalovací trubka a otopné těleso má hořák spojený s prvním koncem trubky, přičemž první ventilátorové prostředky komunikují s trubkou pro pohánění spalovacích plynů trubkou z jejího prvního konce k jejímu druhému konci a v horní ploše skříně je vytvořen otvor, spojený s druhými ventilátorovými prostředky pro směrování vzduchu do kanálu uvnitř skříně a deska výměníku tepla, uložená mezi trubkou a otvorem, je tvarována tak, že obklopuje horní plochu trubky pro absorbování sáláni z této trubky a pro zabránění vzduchu unikajícímu z otvoru, aby narážel přímo na tuto trubku, přičemž vzduch je ohříván deskou tepelného výměníku před tím, než projde dolů spodním koncem kanálu.
2. Prostorové otopné těleso podle nároku 1,vyznačené tím, že vybrání na spodní straně skříně má v sobě uloženou pouze jednu spalovací trubku.
3. Prostorové otopné těleso podle nároku 1, vyznačené tím, že vybrání na spodní straně skříně má v sobě uloženu řadu spalovacích trubek.
4. Prostorové otopné těleso podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačené tím, že vybrání na spodní plocha skříně má v sobě uloženou jednu nebo více spalovacích trubek, z nichž každá sestává ze dvou nebo více větví, kde hlavní první větev je připojena na jednom konci k hořáku a na konci odvráceném od hořáku je připojena k jedné nebo více vratným větvím, které jsou v podstatě rovnoběžné s hlavní první větví.
5. Prostorové otopné těleso podle nároku 4, vyznačené tím, že spalovací trubka sestává z první hlavní větve a páru vratných větví, z nichž každá je připojena k hlavní první větvi na konci odvráceném od hořáku, přičemž obě vratné větve jsou uspořádány každá na jedné straně hlavní první větve.

♦ · *· φ · · · ·· Φ· ·»

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 ·

9 99 999 999

9 9 · · • ·· 99 99
6. Prostorové otopné těleso podle nároku 4 nebo 5, vyznačené tím, že každá vratná větev má na sobě upevněný ventilátor pro odtahování spalin hlavní první větví a do všech vratných větví.
7. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že druhé ventilátorové prostředky sestávají z ventilátoru, upevněného na horní straně skříně.
8. Prostorové otopné těleso podle nároku 7, vyznačené tím, že druhé ventilátorové prostředky sestávají z několika ventilátorů, upevněných v určitých rozestupech vedle sebe podél horní strany skříně.
9. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že vzduch směrovaný druhými ventilátorovými prostředky do kanálu je vzduch z vnějšího prostoru skříně.
10. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že prvními ventilátorovými prostředky je Osou) odstředivý(é) ventilátor(y).
11. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že druhými ventilátorovými prostředky je (j^sou) axiální ventilátor(y).
12. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že spodní plocha desky výměníku tepla je v podstatě nereflexní.
13. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačené tím, že má modulární formu a sestává z páru koncových modulů a jednoho nebo více středových modulů, koncové moduly a středové moduly jsou vzájemně spojitelné, aby vytvořily otopné těleso a nejméně jeden z koncových modulů má na sobě upevněný hořák a nejméně jeden z koncových modulů má na ··

13 * sobě upevněný první ventilátorové prostředky, přičemž jeden nebo každý středový modul sestává ze střední části skříně, mající na sobě upevněnou střední část spalovací trubky a desku výměníku tepla a střední část skříně je na své horní ploše opatřena otvorem nebo otvory, které jsou připojeny k druhým ventilátorovým prostředkům pro směrováni vzduchu do kanálu uvnitř skříně.
14. Prostorové otopné těleso podle nároku 13, vyznačené tím, že dva nebo více středových modulů jsou uspořádány mezi koncovými moduly.
15. Prostorové otopné těleso podle nároku 13 nebo 14, vyznačené tím, že moduly jsou opatřeny spojkami a/nebo hrdlovými spoji, aby bylo možno moduly vzájemně spojit.