CZ294451B6

CZ294451B6 - Prostorové otopné těleso

Info

Publication number: CZ294451B6
Application number: CZ19993593A
Authority: CZ
Inventors: David Mervin Jones
Original assignee: Jones Philomena Joan
Priority date: 1997-04-11
Filing date: 1998-04-09
Publication date: 2005-01-12
Also published as: NZ500723A; GB2324146B; CN1252124A; JP2001519018A; CA2286040A1; AU748894B2; RU2208741C2; PL336232A1; EP0974032A1; NO994940D0; HUP0001901A3; HUP0001901A2; SK140299A3; GB9807902D0; KR20010006228A; UA54506C2; AU7058998A; CZ9903593A3; US6286500B1; GB2324146A

Abstract

Prostorové otopné těleso jak pro sálavé, tak i pro teplovzdušné vytápění prostoru pod otopným tělesem zahrnuje skříň (20), jejíž spodní strana je opatřena vybráním, které tvoří kanál (28), ve kterém je uložena alespoň jedna spalovací trubka (32) a otopné těleso má hořák (40) spojený s prvním koncem trubky (32). První ventilátorové prostředky (48) jsou propojeny s trubkou (32) pro pohánění spalovacích plynů trubkou (32) z jejího prvního konce k jejímu druhému konci. V horní ploše skříně (20) je vytvořen alespoň jeden otvor (66), spojený s druhými ventilátorovými prostředky (64) pro směrování vzduchu do kanálu (28) uvnitř skříně (20). Alespoň jedna deska (50, 52, 54) výměníku tepla, uložená mezi trubkou (32) a otvorem (66), je tvarována tak, že obklopuje horní plochu trubky (32) pro absorbování sálání z této trubky (32) a pro zabránění vzduchu unikajícímu z otvoru (66), aby narážel přímo na trubku (32) a pro ohřívání vzduchu deskou (50, 52, 54) tepelného výměníku před tím, než projde dolů spodním koncem kanálu (28).ŕ

Description

Prostorové otopné těleso

Oblast techniky

Vynález se týká prostorového otopného tělesa jak pro sálavé, tak i pro teplovzdušné vytápění prostoru pod otopným tělesem, určeného pro vytápění velkých budov jako jsou obchodní domy, továrny, hangáry a pod.

Dosavadní stav techniky

Prostorová otopná tělesa jsou známá mezi jiným ze spisů WO 96/10720, GB 145218, EP A 0 408 396 a EP 0 410 707. Otopná tělesa popsaná ve spisu EP 0 408 396 sestávají ze skříně, podélné spalovací trubky, hořáku umístěného na jednom konci trubky a ventilátoru umístěného na druhém konci podélné spalovací trubky, kterým se ženou spaliny touto trubkou. Skříň je na svém spodním konci otevřená, aby sálavé teplo ze spalování mohlo být ze spalovací trubky směrováno dolů z otopného tělesa směrem k zemi. Navíc k sálavému teplu, otopné těleso podle spisu EP 0 408 396 je také uspořádáno tak, že provádí foukáním i teplovzdušné vytápění. Toho se dosáhne vytvořením vzduchového kanálu, který prochází podél vnitřní části skříně tak, aby se vzduch, který je uvnitř, ohříval při svém pohybu vzduchovým kanálem, přičemž otvory, které jsou vytvořeny ve vzduchovém kanále umožňují, aby ohřátý vzduch unikal směrem dolů. Dále v místě, kde vzduch vstupuje, lze podíl vzduchu měnit vychylovacími deskami tak, aby vzduch narážel přímo na spalovací trubku a tím docházelo k vyšší rychlosti ohřívání vzduchu před tím, než projde spodní částí otopného tělesa směrem k zemi. Poloha vychylovacích desek se může měnit tak, aby odchylovaly více nebo méně vzduchu do spalovací trubky a tím se dosáhla požadovaná rovnováha mezi sálavým teplem a proudícím teplem, vysílaným otopným tělesem.

Jeden důsledek směrování vzduchu do spalovací trubice přímo je ten, že ochlazuje trubku, což může vést ke ztrátě účinnosti sálání a může také způsobit vytváření sazí a kondenzaci uvnitř spalovací trubky. Další případnou nevýhodou otopného tělesa popsaného ve spisu EP 0 408 396 je, že je zde pouze jeden odstředivý ventilátor na jednom konci otopného tělesa a je proto obtížné zajistit, aby výkon ohřátého, ventilátorem podpořeného proudícího vzduchu z otopného tělesa, zůstal na užitečné a konstantní úrovni po celé délce otopného tělesa; zejména u otopných těles větších délek.

Podstata vynálezu

Shora uvedené problémy odstraňuje prostorové otopné těleso jak pro sálavé, tak i pro teplovzdušné vytápění prostoru pod otopným tělesem, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že zahrnuje skříň, jejíž spodní strana je opatřena vybráním, které tvoří kanál, ve kterém je uložena alespoň jedna spalovací trubka a otopné těleso má hořák spojený s prvním koncem trubky. První ventilátorové prostředky jsou propojeny s trubkou pro pohánění spalovacích plynů trubkou z jejího prvního konce k jejímu druhému konci. V horní ploše skříně je vytvořen alespoň jeden otvor, spojený s druhými ventilátorovými prostředky pro směrování vzduchu do kanálu uvnitř skříně. Alespoň jedna deska výměníku tepla, uložená mezi trubkou a otvorem, je tvarována tak, že obklopuje horní plochu trubky pro absorbování sálání z této trubky a pro zabránění vzduchu unikajícímu z otvoru, aby narážel přímo na trubku a pro ohřívání vzduchu deskou tepelného výměníku před tím, než projde dolů spodním koncem kanálu.

Předložený vynález odstraňuje shora uvedené problémy použitím několika ventilátorů, umístěných na horní straně skříně otopného tělesa a uspořádaných tak, aby vháněly vnější vzduch dolů skříní otopného tělesa. Aby se zabránilo ochlazování trubek hořáku vzduchem a shora uvedeným doprovodným problémům, horní plochy trubek jsou obklopeny tepelnými sálání absorbujícími deskami nebo výměníky tepla, které jsou ohřívány sáláním z horních polovin trubek. Vzduch, hnaný otopným tělesem ventilátory na horní stranu skříně otopného tělesa, je tak, jak přichází do styku s tepelným výměníkem ohříván ještě před tím, než začne vycházet spodním koncem otopného tělesa směrem k zemi.

Vybrání na spodní straně skříně může mít uvnitř uloženou pouze jednu spalovací trubku nebo v něm může být uloženo několik spalovacích trubek, např. dvě nebo čtyři spalovací trubky. Pokud je více spalovacích trubek, trubky mohou být uloženy např. vedle sebe.

Spalovací trubka nebo trubky mohou sestávat ze dvou nebo více větví, přičemž hlavní první větev je na jednom konci připojená k hořáku a na konci odvráceném od hořáku je spojena s jednou nebo více vratnými větvemi, která je nebo které jsou rovnoběžné s hlavní první větví. V jednom výhodném provedení, spalovací trubka obsahuje hlavní první větev a pár vratných větví, z nichž každá je spojena s hlavní první větví na konci odvráceném od hořáku, dvě vratné větve jsou uspořádány po obou stranách hlavní první větve.

Jestliže je více než jedna vratná větev, hlavní první větev má obvykle větší plochu průřezu než vratné větve. Např. jsou-li dvě vratné větve, objem hlavní první větve může být přibližně dvojnásobný než jednotlivých vratných větví.

Vratná větev nebo větve mohou mít každá k sobě připevněný ventilátor, např. odstředivý ventilátor, kterým se ženou spaliny první větví a do vratné větve nebo všech vratných větví.

Druhé ventilátorové prostředky s výhodou obsahují ventilátor umístěný na horní straně skříně. Druhé ventilátorové prostředky mohou obsahovat několik ventilátorů, umístěných v určitých vzdálenostech od sebe podél horní strany skříně. Ventilátory jsou s výhodou axiální ventilátory. Vzduch směrovaný druhými ventilátorovými prostředky do kanálu je obvykle vzduch z okolí skříně. S výhodou se může vzduch, přiváděný do skříně druhými ventilátorovými prostředky, předehřívat, např. průchodem výměníkem tepla, při odebírání tepla z výfukových plynů, vznikajících při procesu spalování. Toho lze dosáhnout např. použitím vyrovnaného systému kouřovodů.

Skříň může obsahovat vnitřní a vnější pláště, vnitřní plášť tvoří stěny kanálu a vnější plášť tvoří horní plochu skříně, prostor mezi vnitřním a vnějším pláštěm je vyplněn alespoň částečně tepelně izolačním materiálem. Tepelný izolační materiál je s výhodou jeden z těch, které mohou odolávat teplotám nad 500 °C, a zejména teplotám vyšším než 600 °C.

Vnitřní plocha kanálu uvnitř skříně, např. vnitřní plášť, má s výhodou reflexní plochu tak, aby odrážela tepelné sálání ze spalovací trubky směrem dolů, nebo odrážela každé tepelné sálání z desek výměníku tepla zpátky na desky. Aby se zlepšila účinnost odrazovosti reflexní plochy kanálu, reflexní plochy jsou s výhodou plochy, které byly zpracovány tak, aby se snížila poréznost plochy a nestejnoměmost a zlepšila se odrazovost, např. plochy mohou být z eloxovaného hliníku a zejména mohou být vytvořeny z barevného eloxovaného hliníku, nejlépe ze zlatě zbarveného eloxovaného hliníku. Zlatě zbarvený eloxovaný hliník se považuje za v podstatě neúčinnější pro odrazovost sálání ve spojení s otopnými tělesy podle předloženého vynálezu.

Naopak, spodní plocha desky výměníku tepla a přednostně také horní plocha, je obvykle v podstatě neodrazová a může být s výhodou zpracována ke zlepšení svých vlastností pro absorpci sálání. Např. spodní plocha může být začerněna. Alternativně nebo přídavně, plochy tepelného výměníku mohou být zpracovány tak, aby se zvýšila jejich povrchová plocha, např. otryskáváním broky nebo skleněnými kuličkami, aby se na ploše vytvořily krátery a důlky.

Sálání vyzařované horkým tělesem závisí na teplotě tohoto tělesa podle zákona o zachování energie, a to znamená, že zvýšená účinnost může být u sálavého otopného tělesa získána jeho takovým provozováním, aby otopný prvek, tj. spalovací trubka, byla co možná nejteplejší. Jeden omezující faktor účinnosti otopného tělesa je však vytvoření „horkých míst“ na povrchu otopné-2CZ 294451 B6 ho tělesa, kde plameny přicházejí do přímého styku se stěnou trubky. Jestliže je spalovací směs nastavená tak, aby vznikala vyšší provozní teplota, počet a teplota takovýchto horkých míst se zvyšuje, eventuálně vede k poškození prvku. Aby se tomuto problému předešlo, spalovací trubka může mít vnitřní vložkovou trubku, která prochází od hořákového konce trubky podél vnitřku trubky, do které se přivádí spalovací směs. Vložková trubka má menší průřez, než spalovací trubka a je perforovaná. Plamen tak lze držet uvnitř vložkové trubky a z oblasti mezi vložkovou trubkou a vnitřní stěnou spalovací trubky je k němu přiváděn vzduch, který může dovnitř vložkové trubky vstupovat jejím děrováním. Protože problém tvoření horkých míst je velký zejména na konci, kde se přivádí spalovací směs, ale je menší nebo nepatrný ve vzdálenějším konci podlouhlé spalovací trubky, není nutné, aby vložková trubka procházela podél celé délky spalovací trubky. Samozřejmě se dává přednost tomu, aby vložková trubka byla kratší než spalovací trubka, aby se snížily náklady a zjednodušila se konstrukce.

Vložková trubka může být opatřena částí s nálevkovitým rozšířením, které vyčnívá ze spalovací trubky a do kterého se směruje spalovací směs. Proto se spalovací směs snadněji směruje do vložkové trubky a mezi nálevkovitou částí a vstupem do spalovací trubky může být ponechána pozitivní mezera, aby mohl vzduch proudit do spalovací trubky. V důsledku použití vložkové trubky se plamen udržuje v určité vzdálenosti od stěny otopného prvku, a teplota plamene proto může být zvýšena, výsledkem čehož se zvýší účinnosti.

Je-li to z důvodu zvýšení účinnosti otopného tělesa potřeba, přívod vzduchu do hořáku může být před směšováním předehřát vedením podle spalovací trubky. Tím je při zvyšování teploty na teplotu plamene promarněno menší množství tepla a proto může spalování probíhat mnohem účinněji.

Podstatou vynálezu je také shora uvedené prostorové otopné těleso, které však je ve formě modulů a sestává z páru koncových modulů a jednoho nebo více středových modulů, koncové moduly a středové moduly lze vzájemně spojit, aby se vytvořilo otopné těleso. Nejméně jeden z koncových modulů má na sobě upevněn hořák a nejméně jeden z koncových modulů má na sobě upevněny první ventilátorové prostředky, které jsou v této přihlášce definovány. Jeden nebo všechny středové moduly obsahují střední část skříně, mající v sobě uloženou střední část spalovací trubky a desku tepelného výměníku, střední část skříně je na své horní ploše opatřena otvorem, který je připojen k druhým ventilátorovým prostředkům pro směrování vzduchu do kanálu uvnitř skříně.

Otopné těleso může obsahovat pouze středový modul nebo dva nebo více středových modulů může být umístěno mezi bližším a vzdálenějším koncovým modulem. Takže počet středových modulů může být zvolen podle požadované délky otopného tělesa.

Pro vložení mezi středové moduly nebo mezi středové moduly a koncové moduly je možno použít také rozpěmé moduly, které nenesou ventilátory. Rozpěmé moduly mohou sestávat z části skříně, na kterém je upevněna část spalovací trubky a deska výměníku tepla.

Koncové moduly, středové moduly a všechny rozpěmé moduly jsou s výhodou opatřeny spojovacími prvky, které umožňují vzájemné spojení modulů dohromady. Např. může být modul opatřen jednou nebo více čepy a/nebo objímkami pro spojení s odpovídajícími objímkami nebo čepy v sousedních modulech.

V jednom provedení, jeden koncový modul může obsahovat hořák a ostatní koncové moduly mohou obsahovat první ventilátorové prostředky.

V jiném provedení, může mít otopné těleso několik samostatných spalovacích trubek a jeden koncový modul obsahuje nejméně jeden hořák a nejméně jedny první ventilátorové prostředky a druhý koncový modul může obsahovat odpovídající počet hořáků a první ventilátorové

-3CZ 294451 B6 prostředky, celkový počet hořáků a prvních ventilátorových prostředků každý odpovídá počtu spalovacích trubek.

V ještě dalším provedení, jeden koncový modul může obsahovat nejméně jeden hořák a nejméně jedny první ventilátorové prostředky a druhý koncový modul může tvořit rozdělovač, spojující dohromady zde definované hlavní první spalovací trubky a vratné trubky.

Přehled obrázků na výkresech

Je zřejmé, že modulární povaha otopných těles podle předloženého vynálezu umožňuje vytvořit velký rozsah otopných těles různých velikostí a konfigurací, znázorněných na připojených výkresech, kde obr. 1 je boční pohled na modulární otopné těleso podle jednoho provedení vynálezu v řezu;

obr. 2 je schematický pohled zespodu na rozpojené otopné těleso z obr. 1;

obr. 3 je schematický pohled z boku na rozpojené modulární otopné těleso z obr. 1 a 2;

obr. 4a a 4b jsou zvětšené pohledy na hořákový koncový modul a středový modul otopného tělesa z obr. 1 až 3; a obr. 5 je řez I -1 z obr. 1.

Příklady provedení vynálezu

Otopné těleso podle jednoho provedení vynálezu sestává z pěti modulů, a to bližšího nebo hořákového koncového modulu 2, tří středových modulů 4, 6 a 8 a vzdálenějšího koncového modulu 10. Pět modulů 2, 4, 6, 8. 10 je vzájemně spojeno pomocí spojů, tvořených čepy (znázorněno na obr. 2, 3,4a a 4b) a odpovídajícími objímkami (neznázoměny).

Jsou-li vzájemně spojeny, otopné těleso sestává ze skříně 20, která obsahuje vnitřní stěnu 22 a vnější stěnu 24 a mezi nimi vloženou vrstvu izolačního materiálu 26. Skříň 20 je zpevněna koncovými stěnami 2', 4', 4, 6', 6, 8', 8, 10', 10 pěti modulů 2, 4, 6, 8, 10. Zapuštěná spodní strana skříně 20 tvoří kanál 28, ve kterém jsou zavěšeny spalovací trubky 32 a vratné větve 30, 34, propojené rozdělovačem 36, který je umístěn na vzdálenějším koncovém modulu 10.

V bližším koncovém modulu 2 je uložen plynový hořák 40, který je znázorněn schematicky a může být obvyklé konstrukce. Plynový hořák 40 může být jediný hořák 40 nebo může být sestaven z několika hořáků 40. Výstupy plynových hořák(ů) 40 ústí do bližšího konce hlavní spalovací trubky 32. Hlavní spalovací trubka 32 má v sobě uložené perforované vložkové trubky 42. V tomto uspořádáním může vzduch proudit prostorem 44 mezi vnější stranou vložkové trubky 42 a vnitřní stěnou spalovací trubky 32 a procházet otvory (neznázoměny) vytvořenými ve stěnách vložkové trubky 42, aby byl při svém postupu vložkovou trubkou 42 přiváděn do plamene. Tímto způsobem se dosáhne mnohem dokonalejšího spalování.

Na obou stranách plynového hořáku 40 jsou na spodní straně koncového modulu 2 upevněny první ventilátorové prostředky 48, v tomto případě odstředivé ventilátory, které mohou být běžné konstrukce. Odstředivé ventilátory jsou připevněny k trubkám vratné větve 30 respektive 34. Trubky vratné větve 30 a 34, které mají přibližně poloviční objem než hlavní spalovací trubka 32, jsou spojeny s hlavní spalovací trubkou 32 u rozdělovače 36. Spalovací trubka 32 a trubky vratných větví 30 a 34 jsou vyrobeny z ocele a mohou být povrchově upraveny, aby se maximalizovala jejich sálavá účinnost.

-4CZ 294451 B6

Nad spalovací trubkou 32 a trubkami vratných větví 30 a 34 jsou zavěšeny desky 50, 52 a 54 tak, aby obklopovaly jejich horní poloviny. Tyto desky 50, 52 a 54 tepelného výměníku absorbují tepelné sálání a jsou vytvořeny jako dolů otevřené kanálové části. Desky 50, 52 a 54 tepelného výměníku jsou rozmístěny v určité těsné vzdálenosti od sebe, aby tvořily mezery 56, 58, 60 a 62 omezené šířky, jejichž důležitost bude popsána níže. Desky 50, 52 a 54 tepelného výměníku jsou s výhodou povrchově zpracovány ke zvýšení jejich schopnosti absorbovat sálání. Mohou být např. alespoň na své spodní straně začerněny tak, aby se maximalizovaly jejich tepelně absorpční vlastnosti. Alternativně nebo navíc, mohou být zpracovány např. otryskány broky nebo skleněnými kuličkami, aby se zvětšily povrchové plochy.

Na horní části 20 skříně 20 každého středového modulu 4, 6, 8 jsou upevněny druhé ventilátorové prostředky 64, v tomto případě axiální ventilátory, které jsou znázorněny schematicky, ale mohou mít i obvyklou konstrukci. Výstup vzduchu z axiálních ventilátorů je směrován otvory 66, vytvořenými v horní stěně částí 20.

Při použití se plyn přivádí do hořáku 40 nebo hořáků 40 a spalování nastává v hlavní spalovací trubce 32. Produkty spalování jsou taženy hlavní spalovací trubkou 32, rozdělovačem 36 a zpět trubkami vratných větví 30, 34 do výfuku, prvními ventilátorovými prostředky 48, v tomto případě odstředivými ventilátory, ležícími na konci každé trubky vratných větví 30, 34. Spalovací trubky 32 a trubky vratných větví 30, 34 jsou tak ohřívány na teplotu mezi 300 až 600 °C, a při této teplotě teplo sálá z jejich ploch. Teplo, sálající z jejich spodních ploch se směruje na zem, aby nastal účinek sálavého vytápění.

Nevyhnutelně bude spalovací trubka 32 teplejší než trubky vratných větví 30 a 34 a trubky, budou mít po své délce odstupňovanou teplotu. Avšak umístěním trubek vratných větví 30 a 34 v podstatě rovnoběžné s hlavní spalovací trubkou 32, zůstává průměrná teplota v podstatě konstantní po celé délce otopného tělesa. Takže celkový sálavý výkon otopného tělesa je v podstatě konstantní po celé jeho délce.

Sálání tepla z horních ploch spalovací trubky 32 a trubek vratných větví 30, 34 je zachycováno absorpčními plochami desek 50, 52, 54 výměníku tepla. Vzduch hnaný otvory 66 v horních částech 20 skříně 20 druhými ventilátorovými prostředky 64, v tomto případě axiálními ventilátory, prochází přes desky 50, 52, 54 výměníku tepla a je ohříván před tím, než unikne mezerami 56, 58, 60, 62 mezi deskami 50, 52, 54 a dolů pod ně směrem k zemi. Účelem omezené šířky mezer mezi deskami 50, 52, 54 výměníku teplaje zajistit, aby v prostoru nad deskami 50, 52, 54 vznikal zpětný tlak tak, aby bylo zajištěno, že má vzduch maximální příležitost přijít do styku s deskami 50, 52, 54 a odebírat z nich teplo.

Proto teplo vytváří jak sálavý tepelný účinek a ventilátory napomáhají účinku teplovzdušného vytápění. Umístěním desek 50, 52, 54 výměníku tepla nad spalovacími trubkami 32 a trubkami vratných větví 30, 34 se teplo, které by jinak bylo odpadním teplem, zachycuje a směruje zpět dolů směrem na podlahu a tím se maximalizuje účinnost otopného tělesa. Dále, odstíněním spalovacích trubek 32 a trubek vratných větví 30, 34 od proudění vzduchu se zabrání jejich nežádoucímu ochlazování, které může snižovat jejich sálavý výkon a mohlo by vést k nedokonalému spalování. Další výhodou ventilátorem podporovaného proudění je to, že odtahuje vzduch z oblastí pod střechou budovy, který již byl v určitém rozsahu ohřát a stoupal by ke střeše normálními konvekčními proudy. Aby se dále zvýšila účinnost otopného tělesa, výfukové plyny z hořáku 40 mohou procházet dalším výměníkem tepla (např. neznázoměný systémem kouřových kanálů), spojeným se vstupem vzduchu do axiálních ventilátorů, čímž se předehřeje vzduch před tím, než se vhání do skříně 20 otopného tělesa.

Dalším výhodným znakem otopných těles podle předloženého vynálezu je jejich modulární konstrukce, která umožňuje vytvořit otopná tělesa různých délek jednoduchou změnou počtu středových modulů 4, 6, 8. V provedení znázorněném na výkresech, má otopné těleso tři středové moduly 4, 6, 8, ale mohlo by mít stejně tak jenom jeden nebo dva moduly nebo i čtyři nebo více

-5CZ 294451 B6 modulů. Pomocí spojovacího systému mohou být jednotlivé moduly 2,4, 6, 8, 10 pohotově sestaveny na místě, čímž se minimalizují přepravní problémy, které by nastaly u velmi dlouhých otopných soustav.

Claims

1. Prostorové otopné těleso jak pro sálavé, tak i pro teplovzdušné vytápění prostoru pod otopným tělesem, vyznačující se tím, že zahrnuje skříň (20), jejíž spodní strana je opatřena vybráním, které tvoří kanál (28), ve kterém je uložena alespoň jedna spalovací trubka (32) a otopné těleso má hořák (40) spojený s prvním koncem trubky (32), přičemž první ventilátorové prostředky (48) jsou propojeny s trubkou (32) pro pohánění spalovacích plynů trubkou (32) z jejího prvního konce k jejímu druhému konci a v horní ploše skříně (20) je vytvořen alespoň jeden otvor (66), spojený s druhými ventilátorovými prostředky (64) pro směrování vzduchu do kanálu (27) uvnitř skříně (20), alespoň jedna deska (50, 52, 54) výměníku tepla, uložená mezi trubkou (32) a otvorem (66), je tvarována tak, že obklopuje horní plochu trubky (32) pro absorbování sálání z této trubky (32) a pro zabránění vzduchu unikajícímu z otvoru (66), aby narážel přímo na trubku (32) a pro ohřívání vzduchu deskou (50, 52, 54) tepelného výměníku před tím, než projde dolů spodním koncem kanálu (28).

2. Prostorové otopné těleso podle nároku 1,vyznačuj ící se tím, že vybrání na spodní straně skříně (20) má v sobě uloženu množinu spalovacích trubek (32).

3. Prostorové otopné těleso podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že každá spalovací trubka (32) zahrnuje alespoň dvě větve, kde hlavní první větev je připojena na jednom konci k hořáku (40) a na konci odvráceném od hořáku (40) je připojena k alespoň jedné vratné větvi (30, 34), která je rovnoběžná s hlavní první větví.

4. Prostorové otopné těleso podle nároku 3, vyznačující se tím, že spalovací trubka (32) zahrnuje hlavní první větev a pár vratných větví (30, 34), z nichž každá je připojena k hlavní první větvi na konci odvráceném od hořáku (40), přičemž obě vratné větve (30, 34) jsou uspořádány každá na jedné straně hlavní první větve.

5. Prostorové otopné těleso podle nároku 3 nebo 4, vyznačující se tím, že každá vratná větev (30, 34) má na sobě upevněný ventilátor pro odtahování spalin hlavní první větví a do všech vratných větví (30, 34).

6. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že druhé ventilátorové prostředky (64) zahrnují alespoň jeden ventilátor, upevněný na horní straně skříně (20).

7. Prostorové otopné těleso podle nároku 6, vyznačující se tím, že druhé ventilátorové prostředky (64) zahrnují množinu ventilátorů, upevněných v určitých rozestupech vedle sebe podél horní strany skříně (20).

8. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že druhé ventilátorové prostředky (64) směřují vzduch z vnějšího prostoru skříně (20) do kanálu (28).

9. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že první ventilátorové prostředky (48) zahrnují alespoň jeden odstředivý ventilátor.

-6CZ 294451 B6

10. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že druhé ventilátorové prostředky (64) zahrnují alespoň jeden axiální ventilátor.

11. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že spodní plocha desky (50, 52, 54) výměníku teplaje nereflexní.

12. Prostorové otopné těleso podle některého z předcházejících nároků, vyznačující se t í m , že má modulární formu a zahrnuje pár koncových modulů (2, 10) a alespoň jeden středový modul (4, 6, 8), přičemž koncové moduly (2, 10) a středové moduly (4, 6, 8) jsou vzájemně spojitelné pro vytvoření otopného tělesa a nejméně jeden z koncových modulů (2, 10) má na sobě upevněný hořák (40) a nejméně jeden z koncových modulů (2, 10) má na sobě upevněné první ventilátorové prostředky (48), přičemž alespoň jeden ze středových modulů (4, 6, 8) zahrnuje střední část skříně (20), mající na sobě upevněnou střední část spalovací trubky (32) a desku (50, 52, 54) výměníku tepla a střední část skříně (20) je na své horní ploše opatřena alespoň jedním otvorem (66), kterýje propojen s druhými ventilátorovými prostředky (64) pro směrování vzduchu do kanálu (28) uvnitř skříně (20).

13. Prostorové otopné těleso podle nároku 12, vyznačující se tím, že mezi koncovými moduly (2, 10) jsou uspořádány alespoň dva středové moduly (4, 6, 8).

14. Prostorové otopné těleso podle nároku 12 nebo 13,vyznačující se tím, že moduly (2, 10, 4, 6, 8) jsou opatřeny spojkami a/nebo hrdlovými spoji pro vzájemné spojování.