CZ7197A3

CZ7197A3 - Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu

Info

Publication number: CZ7197A3
Application number: CZ9771A
Authority: CZ
Inventors: Michael Vanderpuy; Alagappan Thenappan
Original assignee: Alliedsignal Inc.
Priority date: 1994-07-11
Filing date: 1995-07-05
Publication date: 1998-02-18
Also published as: AU2916095A; WO1996001797A1; ES2104521T1; GR970300031T1; CN1063736C; ATE175180T1; HUT75954A; JP2818035B2; JPH09508138A; DE69507034D1; DE770048T1; US5574192A; EP0770048A1; DK0770048T3; ES2104521T3; KR100240375B1; AU688925B2; CN1152904A; EP0770048B1; DE69507034T2

Description

Oblast techniky , tj H

Vynález se týká nového způsobu výroby 1,1,1,3,3-penta!fluorpro₀ í

panu, CF₃CH₂CF₂H, který je v oboru uváděn jako HFC-245fa. VyffáTŠFse zejména týká fluorace sloučeniny o vzorci :

CF_yCI₃._yCH₂CHF_wCI₂._w kde w = 0 či 1, a y = 0 - 3, pomocí fluorovodíku a v přítomnosti fluoračního katalyzátoru, k výrobě HFC-245fa.

Dosavadní stav techniky

HFC-245fa vykazuje všechny fyzikální vlastnosti, včetně bodu varu přibližně 14°C, které ho Činí zvláště přitažlivým jako nadouvadlo, (viz Ger. Offen, DE 3 903 336, 1990 (EP 381 986 A)). Rovněž má schopnost fungovat, podobným způsobem jako trichlorfluormethan, označovaný v oboru jako CFC-11, jako aerosolové hnací činidlo (propelant), viz US patent 2 942 036, Smith a Woolf, a jako agens přenosu tepla (Jpn. Kokai Tokyo Koho JP 02 272 086 ve Chemical Abstracts 114, 125031q (1991)).

Chlorované fluoruhlovodíky (CFC), jako CFC-11 a dichlordifluormethan (CFC-12), byly tradičně používány jako mrazící činidla, nadouvadla a propelantní látky. Tyto materiály jsou však považovány za přispívající ke úbytku stratosférického ozónu. Průmysl fluorovaných uhlovodíků tedy soustředil svou pozornost na vývoj pro stratosféru bezpečnějších alternativ těchto materiálů. HFC-245fa je kandidátem náhražkového materiálu, neboť působí v zásadě stejným způsobem jako látky typu CFC, ale nespotřebovává ozón. Vzhledem k tomu, že poptávka po těchto a jiných materiálech o nulové nebo nízké spotřebě ozónu bude v

- 2 budoucnosti dramaticky narůstat, je potřebný komerčně životaschopný způsob jejich výroby,

V oboru jsou uváděny pouze dva způsoby výroby HFC-245fa (které nejsou hydrofluoračními reakcemi). Ovšem tyto metody nepostrádají nevýhody. Knunyants se spoluautory popisuje v Catalytic Hydrogenation of Perfluoro Olefins, Chemical Abstracts 55, 349f, 1961, redukci 1,1,1,3,3-pentafluorpropenu na HFC-245fa. Tento postup je nevýkonný a neekonomický, neboť obsahuje mnohočetné kroky. Burdon se spoluautory popisuje v Partial Fluorination of Tetrahýdrofuran with Cobalt Trifluoride, J. Chem. Soc. (C), 1739, 1969, základní fluoraci tetrahydrofuranu k výrobě HFC-245fa. Nevýhodou tohoto způsobu je vznik velkého množství vedlejších produktů, Čímž se snižuje výtěžek požadovaného produktu.

Pokud jde o hydrofluorační reakce, v oboru nejsou popsány takové způsoby výroby HFC-245fa, nepočítaje fluorační reakce, které využívají

I, 1,1,3,3-pentachlorpropan (CCI₃CH₂CHCI₂) jako výchozí materiál k výrobě HFC-245fa. I když je konverze skupin -CCí₃ na skupiny -CF₃ v oboru dobře známá, nebyly pokusy fluorovat koncové -CHCI₂ Či -CHCIF skupiny na skupiny CHF₂ u sloučenin, majících více než dva uhlíkové atomy (zejména u sloučenin o vzorci RCH₂CHCI₂ a RCH₂CHFX, kde X je Cl nebo Br a R je alkylová skupina, mající nejméně jeden uhlíkový atom), úspěšné. Viz Henee a spol., Fluoroethanes and Fluoroethylenes,

J. Am. Chem. Soc. 58, 889, 1936.

Tarrant se spoluautory, ve Free Radical Additions Involving Fluorine Čompounds. IV. The Addition of Dibromodifluoromethane to Some Fluorooíefins, J. Am. Chem. Soc. 77, 2783, 1955, popisuje fluoraci sloučenin typu CF₂BrCH₂CHFBr fluorovodíkem (HF) v přítomnosti katalyzátoru Sb(V) sole, jako je SbCl_s a TaF₅. Tento způsob však poskytoval při 125°C jen 14% výtěžek CF₃CH₂CHFBr a při 170°C

- 3 , jen skromné zvýšení výtěžku. Ani při vyšších teplotách nedošlo ke vzniku HFC-245fa.

Podstata vynálezu ř

Autoři zjistili, že nevýhody, spojené s postupy výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu (či HFC-245fa) podle dřívějšího stavu techniky mohou být odstraněny způsobem podle tohoto vynálezu. Objevili účinný a ekonomický způsob výroby HFC-245fa v komerčním měřítku, který využívá snadno dostupné suroviny a vytváří vysoký výtěžek HFC-245fa.

Vynález se týká způsobu výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, který zahrnuje:

1) reakci sloučeniny o vzorci

CF_yCl_3yCH₂CHF_wCI₂,__w kde w = 0 či 1, a y = 0-3, s fluorovodíkem, v přítomnosti fruoračního katalyzátoru za podmínek dostačujících k výrobě sloučeniny o vzorci

CF₃CH₂CF₂H; a

2) volitelně odebrání sloučeniny o vzorci cf₃ch₂cf₂h,

Organické výchozí látky, odpovídající vzorci CF_yCI₃._yCH₂CHF_wCI₂._wkde w = 0 či 1, a y = 0-3, zahrnují CCI₃CH₂CHCI₂, CF₃CH₂CHCI₂, CFCI₂CH₂CHCI₂, cf₂cich₂chci₂, cfci₂ch₂chcif, CF₂CICH₂CHFCI a CF₃CH₂CHFCI. Upřednostňovanou výchozí sloučeninou je CCI₃CH₂CHCI₂.

- 4 Tyto látky nejsou komerčně dostupné. Mohou však být připraveny prostředky, dobře známými v oboru. Viz například B. Boutevin sa spol., Monofunctional Vinyl Chloride Telomers. /. Synthesis and Characterization of Vinyí Chloride Tetomer Standards, Eur. Polym. J. 18, 675, 1982 v Chemical Abstracts 97, 182966c, 1982; a Kotora se spol., Seiective Additions of Poiyhalogenated Compounds to Chloro Substitued Ethenes Catalyzed by a Copper Complex, React. Kinet. Catal. Lett. 44(2), 415, 1991. Viz také metody, uvedené níže v Příkladech 1 a 2. Pokud je výchozí látkou CCI₃CH₂CHCI₂, s výhodou se připravuje podle způsobu, který je zde níže uveden v Příkladu 1. Jinou možností je příprava CCI₃CH₂CHCI₂ redukcí CCI₃CH₂CCI₃ (viz Příklad 2), stejně jako fotochlorací CCI₃CH₂CH₂CI.

Jakákoli voda, přítomná v HF, bude reagovat s fluoračním katalyzátorem a deaktivovat ho. Proto se dává přednost v podstatě bezvodému HF. Výrazem v podstatě bezvodý se míní to, že HF obsahuje méně než 0,05 hmotnostního % vody a s výhodou méně než 0,02 hmotn. % vody. Ovšem osoba s běžnou zkušeností v oboru bude vědět, že přítomnost vody v katalyzátoru lze vyrovnat zvýšeným množstvím použitého katalyzátoru. HF vhodný pro použití v reakci může být získán od firmy AlliedSignal lne. of Morristown, New Jersey.

Vzhledem ke stechiometrii reakce, vyžadovaný molární poměr HF vůči organickým látkám (tj. CF_yCI₃__yCH₂CHF_wCI₂._w) činí 5-y-w (nebo počet atomů chlóru ve výchozí organické látce) ku 1,0. HF se s výhodou používá v množství přibližně od 1 do 15 násobku stechiometrického množství HF vzhledem k organickým látkám, a lépe přibližně od 6 do 15 násobku stechiometrického množství HF vzhledem k organickým látkám.

K fluoračním katalyzátorům, vhodným pro použití při způsobu podle vynálezu, patří: (I) pětimocné antimonové, niobové, arsenové a

tantalové halidy; (II) pětimocné antimonové, niobové, arsenové a tantalové směsné halidy; a (lil) směsi pětimocných antimonových, niobových, arsenových a tantalových halidových katalyzátorů. Příkladem katalyzátorů skupiny (I) jsou pentachlorid antimonu a pentafluorid antimonu. Příkladem katalyzátorů skupiny (II) jsou SbCI₂F₃ a SbBr₂F₃. Příkladem katalyzátorů skupiny (III) je směs pentachloridu antimonu a pentafluoridu antimonu.

Pětimocné halidy antimonu, niobu, arsenu a tantalu jsou komerčně dostupné, a jejich směsné halidy jsou vytvářeny in šitu reakcí s HF. Přednost se dává pentachloridu antimonu pro jeho dostupnost a nízkou cenu. Ještě více upřednostňovány jsou pětimocné antimonové směsné halidy o vzorci SbCl_nF_s._n, kde n je 0-5. Fluorační katalyzátor, používaný v tomto vynálezu, má s výhodou čistotu nejméně asi 97 %. Ačkoli se může množství použitého fluoračního katalyzátoru široce lišit, autoři doporučují v poměru k organickým látkám použití přibližně 5 až 50 hmotn. %, nebo lépe asi 10 až 25 hmotn. % katalyzátoru.

Katalyzátor může být výhodné, vzhledem k disociaci pětimocného katalyzátoru v průběhu doby, opakovaně regenerovat. Regenerace se může provádět kterýmikoli prostředky, známými v oboru. Katalyzátor může být regenerován například přídavkem chlóru (v množství přibližně 1 až 10 molárních % vzhledem k množství pětimocného katalyzátoru původně přítomného v reaktoru) ke spojení toku s obsahem organických látek o vzorci CF_yCI₃__yCH₂CHF_wCI_{2 w}, a recyklovaného toku s obsahem méně fluorovaných látek a HF. Chlór, který se spojitě přidává k procesu podle tohoto vynálezu při jeho provádění spojitým způsobem (a opakovaně při provádění vsádkovým způsobem), oxiduje katalyzátor z trojmocného stavu do pětimocného stavu. Osoba s běžnou znalostí oboru snadno určí i bez přehnaného experimentování, jaké množství chlóru je nutné přidat k optimalizaci použití katalyzátoru.

- 6 Teplota, při níž probíhá fluorační reakce, a reakční doba budou záviset na výchozích látkách a použitém katalyzátoru. Osoba s běžnou znalostí oboru bez přehnaného experimentování snadno optimalizuje podmínky reakce k zisku nárokovaných výsledků, ale teplota se bude pohybovat obecně v rozmezí přibližně od 50 do 175°C a s výhodou přibližně od 115 do 155°C po dobu například asi 1 až 25 hodin a s výhodou asi 2 až 8 hodin.

Tlak není kritickým parametrem. Vhodné reakční tlaky se pohybují asi od 1500 do 5000 KPa a s výhodou asi od 1500 do 2500 KPa.

Zařízení, v němž se fluorace provádí, je s výhodou vyrobeno z materiálu odolného vůči korozi, jako je inconel nebo Monel.

HFC-245fa může být získán ze směsi nezreagovaných výchozích látek, vedlejších produktů a katylyzátoru jakýmikoliv prostředky, známými v oboru, jako je destilace a extrakce. Jak je doloženo v Příkladu 3, na konci období zahřívání, tj. ,na konci takového množství času, které je nezbytné pro dokončení reakce při provozu vsádkovým způsobem, mohou být produkt fluorace a zbylý HF odvzdušněny skrze ventil hlavy autoklávu, který je naopak připojen na kyselou propíračku plynu s kyselinou a studený lapač ke shromažďování produktu.. Jinou možností je odvzdušnění a kondenzace HF a organických látek a recyklování vrstvy HF v reaktoru. Organická vrstva může být upravována, tedy promývána vodnou bází k odstranění rozpuštěného HF a destilována. Tento postup, isolace je zvláště vhodný, pro nepřetržitý postup fluorace. Méně fluorované látky, jako CF₃CH₂CHFCI, mohou být recyklovány v následném průběhu.

V jiném ztělesnění se vynález týká způsobu výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, který zahrnuje:

. 7 1. reakci CCI₄ a vinylchloridu v přítomnosti telomerízačního kalyzátoru za podmínek, dostačujících k výrobě sloučeniny o vzorci CCI₃CH₂CHCI₂;

2. reakci sloučeniny o vzorci CCi₃CH₂CHCI₂ s fluorovodíkem v přítomnosti fluoračního katalyzátoru za podmínek, dostačujících k výrobě sloučeniny o vzorci CF₃CH₂CF₂H; a

3. volitelně opětné odebrání sloučeniny o vzorci CF₃CH₂CF₂H.

Telomerizace vinylchloridu reakcí s CCI₄ za vzniku CCI₃CH₂CHCI₂je v oboru známá. Viz například B. Boutevin se spol·, Monofunctional Vinyl Chloride Telomers. I. Synthesis and Characterization of Vinyl Chloride Telomer Standards, Eur. Polym. J.. 18, 675., 1982 v Chemical Abstraets 97, 182966c, 1982; a Kotora se spol., Selective Additions of Polyhalogenated Compounds to Chloro Subsťitued Ethenes Catalyzed by a Copper Complex, React. Kinet. Catal. Lett. 44(2), 415, 1991.

Výchozí látky pro telomerizační reakci, tj. chlorid uhličitý a vinylchlorid, jsou dostupné z komerčních zdrojů. Molární poměr chloridu uhličitého a vinylchloridu je asi 0,5:10, s výhodou asi 1:8 (pro minimalizaci vzniku vyšších telomerů) a nejlépe asi 1:5.

Telomerizace vinylchloridu může být spuštěna jakýmkoli komerčně dostupným katylyzátorem, o němž je v oboru známo, že je vhodný ke spuštění a katalyzování reakce telomerizace chloridu uhličitého, a vinylchloridu. Ke vhodným katalyzátorům patří, ne však výhradně, organické peroxidy, kovové sole a karbonyly kovů. Přednost se dává katalyzátorům tvořeným solemi mědi a železa, jako je chlorid měďný (CuCl), jodid měďný (CuJ) a chlorid železnatý (FeCI₂). Množství katalyzátoru, použitého v telomerizační reakci, představuje nejméně asi

- 8 0,1 až 50 mmol a lépe asi 1 až 20 mmol na mol organické látky (tj. CCI₃CH₂CHCI₂).

Aminový pomocný katalyzátor jako alkanolamin, alkylamin a aromatický amin, mohou být volitelně použity ke zmírnění podmínek telomerizačního postupu. K příkladům vhodných aminových pomocných katalyzátorů patří ethanolamin, butylamin, propylamin, benzylamin a pyridin. Upřednostňovaným pomocným katalyzátorem je 2-propyiamin. Tyto pomocné katalyzátory jsou komerčně dostupné. Pokud jsou použity, měly by být použity v množství asi 1 až 10 molů na 1 mol katalyzátoru, t. j. například soli mědi.

K rozpuštění katalyzátoru může být v telomerizační reakci použito rozpouštědlo, které je inertní vůči reagujícím látkám a požadovanému produktu. Vhodná rozpouštědla zahrnují, ne však výlučně, komerčně dostupný acetonitril, dimethylsulfoxid, dimethylformamid, tetrahydrofuran, isopropanol a terciární butanol. Přednost se dává, vzhledem ke snadnému zacházení a stabilitě, acetonitrilu. Množství použitého rozpouštědla se pohybuje od asi 5 násobku množství použitého katalyzátoru v molárních hodnotách do asi 80 % celkového objemu celkové telomerizační reakční směsi (tj. rozpouštědla, katalyzátoru, pomocného katalyzátoru, chloridu uhličitého, vinylchloridu) a ještě lépe přibližně od 10 do 50 násobku množství použitého katalyzátoru v molárních hodnotách.

. . Teplota, při níž probíhá telomerizační reakce a doba trvání reakce budou záviset na zvoleném katalyzátoru, přítomnosti pomocného katalyzátoru a na rozpustnosti katalytického systému v rozpouštědle. Osoba s běžnou znalostí oboru může bez nadměrného experimentování snadno optimalizovat podmínky reakce k získání nárokovaných výsledků, ale teplota se bude obecně pohybovat v rozmezí přibližně od 25 do 225°C, s výhodou pak přibližně od 50 do 150°C. Doba trvání

- 9 reakce bude obecně v rozmezí od asi 3 do asi 72 hodin a s výhodou přibližně od 10 do 24 hodin.

Tlak není kritický.

Teiomerizační reakce se s výhodou provádí v běžném zařízení, jako je autokláv, vyrobený z materiálů odolných vůči korozi, např. Teflonu a skla.

Teiomerizační produkt je z vedlejších produktů, rozpouštědla, katalyzátoru a pomocného katalyzátoru s výhodou získán před fluorační reakcí,čímž se v zásadě odstraní tvorba vedlejších produktů v kroku fluorace. Teiomerizační produkt může být získán jakýmikoliv prostředky, dobře známými v oboru, jako např. destilací a extrakcí. Může být také volitelně dále čištěn přídavnou destilací..

Vzhledem k toxicitě vinylchloridu mohou být použity i jiné postupy k výrobě CCI₃CH₂CHCI₂. Viz Příklad 2 (redukce CCI₃CH₂CCI₃). Jinou možností je příprava CCI₃CH₂CCI₃ dobře známou teiomerizační reakcí vinylidenchloridu s chloridem uhličitým.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 _____.Výroba CCI₃CH₂CHCJ₂.z CCJ₄ a CH₂=CHCI

Monelův autokláv o objemu 600 ml, doplněný mechanickým míchadlem, byl naplněn 1 g CuCI, 156,6 g CCI₄ a 75 ml acetonitrilu.

Objemy byly vychlazeny v ledové lázni a autokláv byl uzavřen a rychle evakuován. Poté bylo přidáno 36,7 g vinylchloridu a obsah autoklávu byl míchán a zahříván na 135’C po dobu 16 hodin. Těkavé látky byly

- 10 odstraněny destilací při atmosférickém tlaku. Destilace při tlaku 23 mm

Hg (3,07 kPa) poskytla 90,0 g (71% výtěžek vzhledem k přidanému vinylchloridu) bezbarvé kapaliny. Pomocí protonové nukleární resonance (NMR) byla potvrzena identita této kapaliny, CCI₃CH₂CHCI₂ (bod varu

72-74°C, ¹H NMR(CDCI₃): δ 6,15 (t, 1H), 3,7 (d, 2H)).

• Líži*,

Příklad 2

Výroba CCI₃CH₂CHCI₂ redukcí CCI₃CH₂CCI₃.

Mohelův autokláv o objemu 600 ml, doplněný mechanickým míchadlem, byl naplněn 199,9 g CCI₃CH₂CCI₃, 199,5 g isopropanolu a 4 g CuJ. Autokláv byl uzavřen a rychle evakuován. Uvedené objemy byly 16 hodin zahřívány na 120-125’C. Těkavé látky, včetně vedlejšího produktu isopropylchioridu, byly odstraněny na rotační odparce za vzniku 200 g zbytku. Analýza na plynovém chromatografu Varian s plněnou kolonou (GC analýza) prokázala CCI₃CH₂CHCI₂ a CCI₃CH₂CCI₃v poměru přibližně 1:2. Destilace při tlaku 29 mm Hg (3,87 kPa) poskytla 107,9 g výchozího materiálu (bod varu přibližně 105-107°C) a 36,9 g (46% výtěžek) CCI₃CH₂CHCI₂ (bod varu přibližně 85-90°C).

Příklad 3

Fluorace CCI₃CH₂CHCI₂ prostřednictvím HF/SbCI₅

Monelův autokláv o objemu 600 ml, doplněný mechanickým míchadlem, byl naplněn 8,7 g SbCl_s a ochlazen na -27°C. Poté byl autokláv evakuován a naplněn 49,8 g bezvodého HF. Uvedené objemy byly ochlazeny na -40°C a bylo přidáno 44 g CCI₃CH₂CHCl₂. Pak byl reaktor napojen na sestavu plněné kolony a chladiče. Teplota chladiče byla udržována na -20°C. Reakční směs byla zahřáta v průběhu 2,25 ·?/'

- 11 hodiny na 135°C a při ni byla udržována po dobu dalších 2 hodin. Během této doby zahřívání byl tlak v autoklávu udržován mezi 1965 a 2655 kPa opakovaným odvzdušnováním (vedlejší produkt HCI) při překročení hodnoty 2655 kPa. Odvzdušňování bylo prováděno z vrcholu chladiče do studeného vodného roztoku KOH v promývačce, připojené na odlučovač o teplotě -78°C. Pak byl reaktor plně odvzdušněn do studeného lapače. Shromážděno bylo 18,5 g bezbarvé kapaliny. Její identita byla stanovena pomocí GC analýzy na 84% CF₃CH₂CHF₂(odpovídající 57% výtěžku) a 11% CF₃CH₂CHClF.

Příklad 4

Fluorace CF₃CH₂CHCI₂ prostřednictvím HF/SbF_s

Pokus, popsaný v Příkladu 3, byl opakován s tím rozdílem, že jako výchozího látky bylo použito CF₃CH₂CHCI₂. Zařízení, popsané v Příkladu 3, bylo naplněno 8,2 g SbF₅, 41 g HF a 37 g CF₃CH₂CHCI₂. (Sloučenina CF₃CH₂CHCI₂ byla získána fotochlorací komerčně dostupné látky CF₃CH₂CH₂CI při laboratorní teplotě). Tato směs byla za míchání zahřívána po dobu 4,5 hodiny na teplotu asi 130-135°C při maximálním operačním tlaku 3450 kPa. Získáno bylo 18,1 g (odpovídající 57% výtěžku) bezbarvé kapaliny. Pomocí analýzy GC bylo určeno, že látkou je HFC-245fa o 94% čistotě.

Příklad 5

Fluorace CF₃CH₂CHCI₂ prostřednictvím HF/SbCl_s při 150-160°C a nízkém použitém tlaku

Pokus, popsaný v Příkladu 3, byl opakován s tím rozdílem, že jako výchozího látky bylo použito CF₃CH₂CHCI₂. Zařízení, popsané v

Příkladu 3, bylo naplněno 9,5 g SbCI₅, 47,9 g HF a 34,6 g CF₃CH₂CHCI₂.

- 12 Tato směs byla za míchání zahřívána 3,5 hodiny na teplotu asi 150-160°C a poté byla při stejné teplotě udržována další 2 hodiny. Maximální operační tlak, kontrolovaný opakovaným odvzdušňováním vedlejšího produktu HCI, činil 1280 kPa. GC analýza surového reakčního produktu prokázala, že obsahoval 71 % HFC-245fa.

b, í Jak bylo doloženo výše uvedenými příklady, sloučenina

HFC-245fa je vyráběna s vysokým výtěžkem bez použití vysokých teplot či tlaků a bez použití velkých množství drahých katalyzátorů.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, vyznačující se t í m, že zahrnuje:

a) reakci sloučeniny o vzorci CF_yCI₃,_yČH₂CHF_wCI₂._w , kde w = 0 či 1, a y = Ó-3, s fluorovodíkem, v přítomnosti fluoračního katalyzátoru za podmínek dostačujících k výrobě sloučeniny o vzorci

CF₃CH₂CF₂H.
2. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 1, v yz n a č u j í c i se t i m, že fluorační katalyzátor se zvolí ze skupiny, sestávající z pětimocného halidu antimonu, pětímocného halidu niobu, pětimocného halidu arsenu, pětimocného halidu tantalu; směsného halidu pětimocného antimonu, směsného halidu pětimocného niobu, směsného halidu pětimocného arsenu, směsného halidu pětimocného tantalu a směsi těchto sloučenin.
3. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 2, v yz n a č u j i c i se t i m, že fluorační katalyzátor má vzorec SbCl_nF₅._n, kde n je 0 až 5.
4. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 2, v yznačující se tím, že uvedená sloučenina o vzorci CF_yCI₃._yCH₂CHF_wCI₂__w se zvolí ze skupiny, sestávající z CCI₃CH₂CHCI₂, CF₃CH₂CHCI₂, cfci₂ch₂chci₂₁ cf₂cich₂chci₂, cfci₂ch₂chcif, CF₂CICH₂CHFCI a CF₃CH₂CHFCI.

- 14
5. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 2, v yznačující se tím, že uvedenou sloučeninou o vzorci CF_yCI₃._yCH₂CHF_wCI₂._w je CCI₃CH₂CHCI₂.
6. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 1, vyzná č u j í c í s e t í m, že uvedená reakce se provádí při teplotě od asi 50 do asi 175°C.
7. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 1, v yznačující se tím, že množství použitého HF činí přibližně T až 15 násobek stechiometrického množství HF vzhledem k uvedené sloučenině o vzorci CF_yČI₃ CH₂CHF_WCI₂._W.
8. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 7, v yz n a č u j í c í s e · t í m, že uvedený fluorační katalyzátor je přítomen v množství od asi 5 do asi 50 hmotnostních % vzhledem k přítomnému množství sloučeniny o vzorci CF_yCI₃._yGH₂CHF_wCI₂._w.
9. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, vyznačující se t í m, že zahrnuje:

a) reakci CCI₄ a vinylchloridu za podmínek, dostačujících k výrobě sloučeniny o vzorci CCI₃CH₂CHCI₂; a

b) reakci sloučeniny o vzorci CCI₃CH₂CHCI₂ s fluorovodíkem v přítomnosti fluoračního katalyzátoru k výrobě sloučeniny o vzorci CF₃CH₂CF₂H.
10. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu podle nároku 9, vyznačující se tím, že uvedená sloučenina CF₃CH₂CF₂H je odebírána před krokem b.