CZ367996A3

CZ367996A3 - Antagonisty receptorů integrinu, způsob jejich přípravy, farmaceutický prostředek obsahující tyto látky a použití

Info

Publication number: CZ367996A3
Application number: CZ963679A
Authority: CZ
Inventors: William E. Bondinell; William H. Miller
Original assignee: Smithkline Beecham Corporation
Priority date: 1995-06-29
Filing date: 1996-12-13
Publication date: 1998-08-12
Also published as: HUP9603432A2; BR9606200A; NO965607L; EP0910563B1; NO307337B1; JP3960482B2; EP0910563A4; AU736487B2; HU9603432D0; NZ299914A; CA2192764C; DE69627899T2; HU226056B1; EP0910563A1; PT910563E; ES2197950T3; HUP9603432A3; JPH11508887A; CZ292925B6; DE69627899D1

Description

Vynález se týká farmaceuticky účinných sloučenin, které se váží na integriny, jako je například vitronektinový receptor a fibrinogenový receptor. Tyto sloučeniny jsou vhodné pro inhibování srážení krevních destiček a osteoklastové zachycení ke kosti. Vynález se rovněž týká postupu přípravy těchto sloučenin, farmaceutického prostředku obsahujícího tyto sloučeniny a použití těchto sloučenin pro výše uvedené účely.

Dosavadní stav techniky

Integriny patří ke skupině heterodimerních proteinů, které všeobecně zprostředkovávají adhezi buněk. Mezi typické výše uvedené proteiny patří vitronektinový receptor (což je αγβ^ heterodimer) a fibrinogenový receptor (což je heterodimer). Podle dosavadního stavu techniky bylo zjištěno, že přirozené ligandy těchto receptorů (jako je například vitronektin a fibrinogen) mají společnou -Arg-Gly-Asp-aminokyselinovou sekvenci, která se jeví jako rozhodující pro navázání. Ve skutečnosti bylo zjištěno, že mnoho integrinových receptorů zřejmě křížově reaguje s ligandy, které obsahují tuto aminokyselinovou sekvenci. Například je možno uvést, že “11^3 receptor reaguje s fibronektinem a vitronektinem, thrombospondinem a von Villebrandovým faktorem, a rovněž tak i s fibrinogenem. Po stránce funkční, fibrinogen, což je dimer, který má dvě vazebná místa pro “11^3 > reaguje s aktivovanými receptory nalézajícími se na povrchu destiček. Navázání «11^3 receptorů na přilehlých destičkách fibrinogenem vede k zesítění a tato skutečnosti je pokládána za hlavní faktor srážení krevních destiček. V případě sloučenin, které inhibují navázání uvedeného “11^3 receptoru na fibrinogen bylo prokázáno, že inhibují srážení krevních destiček in vitro, a tvorbu trombu in vivo, viz například EP-A 0 341 915.

Tento vitronektinový receptor se nalézá na buňkách různého typu, jako jsou například osteoklastové buněčné linie a endotheliální buněčné linie v krevních cévách. Některé studie z poslední doby naznačují, že připojení osteoklastů ke kostní matrici je zprostředkováno těmito buněčnými povrchovými adhezními receptory. Například v publikaci : Davies a kol. J. Cell. Biol. 1989, 109, 1817, se uvádí, že osteoklastový funkční antigen, který je zapojen do regulace kostní resorpce, je po stránce biochemické podobný vitronektinovému receptoru. 0 vitronektinovém receptoru je známo, že se váže na proteiny kostní matrice, jako je například osteopontin, kostní sialoprotein a trombospondin, které obsahují tri-peptidovovou sestavu Arg-Gly-Asp (neboli RGD). Dále se v publikaci : Horton a kol., Exp. Cel Res. 1991, 195, 368, uvádí, že peptidy obsahující RGD a protilátky anti-vitronektinového receptoru (23C6) inhibují dentinovou resorpci a šíření buněk osteoklasty. V publikaci : Bertolini a kol., J. Bone Min. Res.,. 6, Sup. 1, S146, 252, se uvádí, že cyklo-S,S-N^a^^^aacety 1-cysteinyl-N^al^^a-methyl-argininyl-glycyl-aspartylpěnicilaminamid inhibuje osteoklastové připojení ke kosti. Kromě toho se v publikaci : Sáto a kol., J. Cell Biol.

1990, 111, 1713, uvádí, že echistatin, což je peptid vyskytující se v hadím jedu, který obsahuje RGD sekvenci, je účinným inhibitorem kostní resorpce do tkáňové kultury a inhibuje připojení osteoklastů ke kosti. Kromě toho je v publikaci : Fisher a kol., Endocrinology 1993, 132, 1411, uvedeno, že echistatin inhibuje kostní resorpci in vivo u krys. V evropských patentech EP 528 587 a 528 586 se uvádí substituované fenylové deriváty, které inhibují kostní resorpci zprostředkovanou osteoklasty.

Ve zveřejněných mezinárodních patentových přihláškách VO 93/00095 (PCT/US92/05463) a VO 94/14776 (PCT/US93/12436) , autor Bondinell a kol., se uvádí, že určité sloučeniny, které mají substituovaný 6-7 bicyklický kruhový systém, jsou vhodné pro inhibování fibrinogenového receptoru.

Jiné 6-7 bicyklické kruhové systémy, které inhibují fibrinogenový receptor, jsou uváděny ve zveřejněné mezinárodní patentové přihlášce VO 93/08174 (PCT/US92/08788), autor Blackburn a kol. Kromě toho se ve zveřejněné mezinárodní patentové přihlášce VO 95/04057 (PCT/US94/07989), autor Blackburn a kol., uvádí sloučeniny, které mají pětičlenný nebo šestičlenný kruh kondenzovaný na tento 6-7 bicyklický kruhový systém za vzniku tricyklických kruhových systémů, které jsou vhodné jako antagonisty fibrinogenových receptorů. Další sloučeniny, které mají 6-7 bicyklické kruhové systémy, které selektivně inhibují vitronektinové receptory, jsou uváděny ve zveřejněné mezinárodních patentových přihláškách VO 96/00730 (PCT/US95/08306) a VO 96/00574 (PCT/US95/08146).

Podstata vynálezu

Podle předmětného vynálezu bylo zjištěno, že určité nové tricyklické kruhové systémy jsou vhodné jako matrice pro přípravu antagonistů integrinových receptorů. Rovněž bylo zjištěno, že tyto kruhové systémy je možno použít jako matrice, které je možno vhodně substituovat a připravit sloučeniny, které jsou selektivní jak na fibrinogenové receptory tak vitronektinové receptory.

Podstatu předmětného vynálezu představuj i sloučeniny dále uvedeného obecného vzorce I, které projevují farmakologickou účinnost při inhibování integrinových receptorů. Cílem předmětného vynálezu je poskytnout matrici, která by mohla být vhodným způsobem substituována a tím by se získaly látky, které se selektivně vážou na specifické integrinové receptory, zejména na fibrinogenové (“ιιι,ββ) nebo na vitronektinové (αγβ₃) receptory a na jiné integrinové receptory.

Rovněž do rozsahu předmětného vynálezu patří farmaceutický prostředek obsahující sloučeninu obecného vzorce I a farmaceuticky přijatelnou nosičovou látku.

Vynález se rovněž týká způsobu léčení nemocí, u kterých patologický průběh může být modifikován vazbou na integrinové receptory, zejména na vitronektinový nebo fibrinogenový receptor. Zejména jsou sloučeniny podle předmětného vynálezu vhodné pro léčení osteoporozy, atherosklerozy, restenozy, nádorových onemocnění a stavů, u kterých je třeba inhibovat srážení krevních destiček, jako je mrtvice, přechodný ischemický záchvat, infarkt myokardu a retromboza po trombolytické terapii.

5.

Podstatu předmětného vynálezu představují sloučeniny obecného vzorce I :

ve kterém znamená :

atom uhlíku nebo dusíku,

E je pětičlenný nebo šestičlenný heteroaromatický nebo šestičlenný aromatický kruh, případně substituovaný substituenty R³ nebo R^,

Χ^’-Χ² znamená CHR¹ —CH, CR¹=CH, NR¹-CH, S(O)_U-CH nebo 0 — CH,

X³ znamená CR⁵R⁵ , NR⁵, S(0)_u nebo atom kyslíku,

R’ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části,

R’’ znamená R’, skupinu -C(O)R’ nebo -C(O)OR³,

R’’’ znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části,

Rl znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

R² znamená skupinu -OR’, -NR’R’’, -NR’S0₂R’’’, -NROR’, -OCR’₂C(O)OR’, -0CR’₂0C(0)-R’, -OCR’₂C(O)NR’₂, CF₃ nebo -C0CR’₂R²’,

R² znamená -OR’, -CN, -S(O)_rR’, S(O)₂NR’₂, -C(0)R’C(0)NR’₂ nebo -C0₂R’,

R^ a znamenají nezávisle atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykioaikyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, znamená skupinu V-(CR’₂) q-Z-(CR’ R^) _r-U-(CR’₂) _S-Vnebo V’-(CR’₂) -U-(CR’₂)_S- ,

R², a R² znamenají nezávisle atom vodíku, halogenu, skupinu -OR¹², -SR¹², -CN, -NR’R¹², -N0₂, -CF₃, CF₃S(O)_r~, -CO₂R’, -C0NR’₂, R¹^-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R^-oxoalkylovou skupinu obsahuj ící 1 až 6 atomů uhlíku v alkylové části,

R¹^-alkenylovou skupinu obsahující 2 až 6 atomů uhlíku v alkenylové části, R¹^-alkinylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R¹^-alkyloxyskupinu obsahuj ící 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části,

R¹^-alkylaminoskupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo skupinu R^-alkyl-S(0)_r~ obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části,

R⁸ znamená R’, C(O)R’, CN, N02, SO2R’ nebo C(O)OR⁵, znamená R’, -CF3, -SR’ nebo -OR’,

R¹® znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku nebo -NR’R’’,

R¹² znamená R’, -C(O)R’, -C(O)NR’2, -C(O)OR⁵, -S(O)mR’ nebo S(O)₂NR’₂,

Ί

R¹⁴ znamená atom vodíku, cykloalkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku, Het nebo Ar,

R·¹·^ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahuj ící 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylová části a 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahuj ící 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části,

U a V buďto nejsou přítomny nebo znamenají CO, CR’₂, C(=CR¹⁵2), S(0)_n, 0, NR¹⁵, CR¹⁵OR¹⁵, CR’(OR’’)CR’₂,

CR’₂CR’(OR”), C(O)CR’₂, CR¹⁵2C(O), CONR¹⁵, NR¹⁵CO, 0C(0), C(0)0, C(S)O, OC(S), C(S)NR¹⁵, NR¹⁵C(S), SO2NR¹⁵, NR¹⁵SO2, N=N, nr¹⁵nr¹⁵, nr¹⁵cr¹⁵2, nr¹⁵cr¹⁵2, cr¹⁵2o, ocr¹⁵2, C=C, CR¹⁵=CR¹⁵, Het nebo Ar, s tou podmínkou, že U a V nejsou současně nepřítomny,

V znamená R’R”N-, R’R’’NR’N-, R’R’ ’NR’NCO-, R’₂NR’NC(=NR’)-, R’0NR’C(=NR’)-,

R⁹

R'₂N

Λ

R'₂n

R',N

N— . R⁹

NR

A

RR'N

NR'

Λ

NR’—XRR'N

NR⁸

NR*—

V’ znamená

NR'

Q znamená skupinu NR’, atom kyslíku nebo síry,

R^a znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, N02, NCR¹)^ CO(NR¹)2, CH₂N(R¹)₂,

R^⁵ a R^c jsou nezávisle vybrány ze souboru zahrnujícího atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, N02, N(R¹)2, CO(NR¹)₂,

CH₂N(R¹)₂, nebo jsou R¹* a R^c spojeny a společně tvoří pětičlenný nebo šestičlenný aromatický nebo ne-aromatický kruh, případně substituovaný halogenem, alkylovou skupinou obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, OR¹, SR¹, COR¹, OH, N02, N(R¹)2, C0(NR¹)2, CH2N(R¹)2, CN nebo R”R’NC(=NR’)-,

X znamená N=CR’, C(0) nebo atom kyslíku,

Y není přítomen nebo znamená atom síry nebo kyslíku,

Z znamená (CH₂)_t, Het, Ar nebo cykloalkylovou skupinu

obsahuj ící m je	3 až 7 atomů uhlíku, 1 nebo 2,
n	je	0, 1,	2 nebo	3,
a	je	0, 1,	2 nebo	3,
r	je	0, 1	nebo 2,
s	je	0, 1	nebo 2,
t	je	o, i	nebo 2,
u	je	0, 1	nebo 2,
v	je	0 nebo 1,
w	je	0 nebo 1,

a farmaceuticky přijatelné soli odvozené od těchto sloučenin.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží farmaceuticky přijatelné adiční soli, komplexy nebo prekurzory léčiv, které jsou odvozeny od výše uvedených sloučenin podle vynálezu. Těmito prekurzory léčiv se míní libovolné kovalentné vázané nosičové látky, které uvolňují účinné základní léčivo výše uvedeného obecného vzorce I in νίνο. V případech, kdy tyto sloučeniny podle vynálezu mají jedno nebo více chirálních center, i když to tato skutečnost není přímo specifikována je třeba zdůraznit, že vynález zahrnuje každou jedinečnou ne-racemickou sloučeninu, která může být syntetizována a rozštěpena běžnými metodami známými z dosavadního stavu techniky. V případech, kdy mají sloučeniny nenasycené dvojné vazby uhlík-uhlík, náleží do rozsahu předmětného vynálezu jak cis (Z) tak trans (E) isomery. V případech, kdy tyto sloučeniny podle vynálezu mohou existovat v tautomerních formách, jako jsou například keto-enolové tautomery, jako například

OR' a tautomery skupin guanidinového typu, jako například

RR'N

NR'

Λ

NR'—X—

NR'₂ í

RR'N^ ^N—X— potom každá z těchto tautomerních forem náleží do rozsahu předmětného vynálezu, af již existují v rovnovážné formě nebo zablokovány v jedné formě vhodnou substitucí pomocí R’ Význam libovolného substituentu v libovolném případě je zcela nezávislý na jeho významu v jiném případě nebo na významu jiných substituentů, pokud nebude výslovně uvedeno j inak.

Konkrétně je možno uvést, že se v případě předmětného vynálezu jedná o sloučeniny obecného vzorce II nebo III :

ve kterých :

a R^X—mají stejný význam jako bylo uvedeno u obecného vzorce I,

A2—A5 jsou vybrány ze souboru zahrnujícího CH, CR , CR⁴ a N, a — B₃ jsou vybrány ze skupiny zahrnující CR^,CR⁴, 0,

N a S, s tou podmínkou, že výsledný kruh. E je stabilní a schopný přípravy běžnými rutinními preparativními postupy

Podle dalšího provedení se vynález týká karbocyklických sloučenin obecného vzorce IV :

Zejména se vynález týká sloučenin obecného vzorce V-l až V-9 :

(IV)

(V-2)

(V-7) (V-8) r6.

co₂h (V-9)

Podle dalšího provedení do rozsahu předmětného vynálezu patří sloučeniny představující 6-7 karbocyklický kruhový systém, ke kterému je připojen heteroaromatický kruh, jako jsou například sloučeniny obecného vzorce VI a VII :

(VI) (VII)

Podle dalšího provedení do rozsahu předmětného vynálezu náleží benzazepinové sloučeniny obecného vzorce VIII nebo IX :

(VIII)

COR² (IX)

Ve výhodném provedení podle vynálezu A^ znamená atom uhlíku,

2

Ve výhodném provedení podle vynálezu X — X znamená skupinu CHR¹ nebo NR^-CH.

Ve výhodném provedení podle vynálezu X znamená

5’ 3 skupinu CR R . Rovněž je výhodné jestliže X znamená skupinu CH2.

Výhodně rovněž R¹ znamená atom vodíku. Výhodně rovněž o 3 4

R znamená skupinu OR’. Výhodně rovněž R a R znamenají atom vodíku.

Výhodně U znamená skupinu CONR¹³, NR¹³CO, CH2CH2 nebo CH2O, ve kterých R¹³ znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, která je případně substituována NO2, CN, CO2R’, R^-alkylovou skupinou obsahující v alkyiové části 0 až 6 atomů uhlíku nebo R^^-alkylaminovou skupinou obsahující v alkyiové části 0 až 6 atomů uhlíku.

Výhodně, jestliže U znamená Ar, potom se jedná o fenylový kruh, ve výhodném provedení podle vynálezu 1,3-disubstituovaný.

Výhodně R¹³ znamená R’. Podle ještě výhodnějšího provedení R¹³ znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, nejvýhodněji atom vodíku nebo methylovou skupinu.

Ve výhodném provedení, jestliže je požadováno, aby sloučeniny obecného vzorce I měly selektivní afinitu na z' fibrinogenový receptor, potom R° znamená skupinu

V-(CR’₂)q-Z-(CR’Rl®)_r-U-(CR’₂)_S-V- , přičemž R^ je výhodně substituován následujícím způsobem :

R^{7 x}-COR²

V případě, kdy se požaduje fibrinogenová antagonistická účinnost, potom vhodnými substituenty pro R^ jsou :

G

R’ ’ ’HNC(=NH)NH-(CH₂)₃(CHR¹⁰)-U, a R”HN-(CH₂)₅-U, kde 20

G znamená atom dusíku nebo skupinu CH, R znamena atom vodíku, aminoskupinu, mono- nebo dialkylaminoskupinu obsahující v alkylové části 1 až 4 atomy uhlíku, hydroxyskupinu nebo alkylovou skupinu obsahuj ící 1 až 4 atomy uhlíku, a U znamená skupinu NR’CO, CONR’, (CH₂)CO, CH=CH, C=C, CH₂0, OCH₂ a (CH₂)₂.

Zejména vhodnými substituenty k promotování selektivní fibrinogenové antagonistické účinnosti jsou :

^r20\x^x^(CH2)2NR'^co

Ύ (CH₂)₂C=C

ve kterých R’ znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku. Ve výhodném provedení R’ znamená methylovou skupinu a R’’ je atom vodíku.

Zejména výhodnými z těchto skupin pro jsou :

(CH₂)₂N(CH₃)CO

V případě, kdy je požadováno, aby sloučeniny výše uvedeného obecného vzorce I měly selektivní afinitu na vitronektinový receptor, potom ve výhodném provedení podle vynálezu znamená skupinu V’-(CR’2)q-U a je výhodně substituován následujícím způsobem :

COR²

V případě, kdy je požadována vitronektinová vazebná aktivita, potom výhodnými substituenty pro V’ jsou :

ve kterých Q znamená NH. Ve výhodném provedení podle vynálezu jsou a R^c spojeny a vytváří cyklohexylový kruh, fenylový kruh nebo pyridylový kruh. Výhodně R^a znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, alkoxyskupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, atom halogenu nebo skupinu R’NH.

Ve výhodném provedení skupina -(CR’₂)_q-U- znamená (CH₂)q-NR’CO, (CH₂)_q-CH₂O nebo (CH₂)_q-CH₂CH₂.

Specifickými výhodnými R^ substituenty pro zvýšení vitronektinové účinnosti jsou :

Vhodnou volbou vzájemného oddálení substituentu V a/nebo V’ od fenylového kruhu 6-7-kruhového systému se získají sloučeniny, které mají selektivní účinnost buď na vitronektinový receptor nebo na fibrinogenový receptor, nebo obojí aktivita na tyto receptory. Všeobecně je možno uvést, že fibrinogenová antagonistická aktivita je příznivě ovlivňována intramolekulární vzdáleností asi 16 Angstrómů mezi kyslíkem karbonylové části připojenou na sedmičlenný kruh a základní dusíkovou částí V nebo V’, přičemž vitronektinová antagonistická účinnost je příznivě ovlivňována vzdáleností asi 14 Angstrómů mezi odpovídajícím acidickým a bazickým centrem.

Konkrétními sloučeninami podle předmětného vynálezu j sou následuj ící látky :

(±)-10,ll-dihydro-3-[[[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±) -10,ll-dihydro-3-[[[(4-aza-5-methyl-lH-benzimidazol2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cykloheptan-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[[[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino ] karbonyl ] - 5H- dibenzo [ a, d ] cyklohepten-10 - octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[1-(4,4’-bipiperidiny1)karbonyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±) -10,ll-dihydro-3-[3-(2-benzimidazolyl)-1-propyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±) -10,ll-dihydro-3-[[[2-(2-pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl] -5H-dibenzo[a, d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2-pyridylamino)-1-propyloxy]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, a

2-[ [ [(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]6,ll-dihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octová kyselina.

V popisu předmětného vynálezu jsou použity k popsání sloučenin podle předmětného vynálezu zkratky a symboly, které se běžně používají v oblasti chemie a zejména v oboru chemie peptidů.

Do rozsahu termínu alkylová skupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, použitému v popisu předmětného vynálezu, náleží methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina, isopropylová skupina, n-butylová skupina, isobutylová skupina a t-butylová skupina. Do rozsahu termínu alkylová skupina obsahující 1 až 6 atomů uhlíku náleží kromě výše uvedených skupin ještě pentylová skupina, n-pentylová skupina, isopentylová skupina, neopentylová skupina a hexylová skupina a jednoduché alifatické isomery těchto skupin. Libovolná alkylová skupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku nebo libovolná alkylová skupina obsahující 1 až 6 atomů uhlíku může být případně substituována R , pokud nebude výslovně uvedeno jinak. Termín alkylová skupina obsahující 0 až 4 atomy uhlíku a alkylová skupina obsahující 0 až 6 atomů uhlíku kromě toho znamená, že nemusí být přítomna žádná alkylová skupina (to znamená, že je přítomna kovalentní vazba).

Termínem alkenylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku, který je použit v tomto textu, se míní alkylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku, ve které je jednoduchá vazba uhlík-uhlík nahražena dvojitou vazbou uhlík-uhlík. Mezi tyto alkenylové skupiny obsahující 2 až 6 atomů uhlíku náleží ethylenová skupina, 1-propenová skupina, 1-butenová skupina, 2-butenová skupina, isobutenová skupina a několik isomerních pentenových skupina a hexenových skupiny. Do rozsahu tohoto termínu náleží jak cis tak trans isomery. Libovolná alkenylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku může být případně substituována R , pokud není uvedeno j inak.

Termínem alkinylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku se míní alkylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku, ve které je jedna jednoduchá vazba uhlík-uhlík nahražena trojnou vazbou uhlík-uhlík. Mezi tyto alkinylové skupiny obsahuj ící 2 až 6 atomů uhlíku patří acetylenová skupina, 1-propinová skupina, 2-propinová skupina, l-butinová skupina, 2-butinová skupina, 3-butinová skupina a jednoduché isomery pentinové a hexinové skupiny. Libovolný sp³ uhlíkový atom v této alkinylové skupině obsahující 2 až , , 7 atomů uhlíku může být případně substituován R .

Oxoalkylovou skupinou obsahuj ící 1 až 4 atomy uhlíku se míní alkylová skupina, která obsahuje až čtyři atomy uhlíku, ve které CH2 skupina je nahrazena C(0), neboli karbonylovou skupinou. Jako reprezentativní příklady těchto skupin je možno uvést formylovou skupinu, acetylovou skupinu, 1-propanalovou skupinu, 2-propanonovou skupinu,

3-propanalovou skupinu, 2-butanonovou skupinu,

3-butanonovou skupinu, l-butanalovou skupinu a 4-butanalovou skupinu. Mezi oxoalkylové skupiny obsahující 1 až 6 atomů uhlíku kromě toho náleží vyšší analogy a isomery obsahující pět a šest atomů uhlíku, které jsou substituovány karbonylovou skupinou. Oxoalkenylová skupina obsahuj ící 3 až 6 atomů uhlíku a oxoalkinylová skupina obsahující 3 až 6 atomů uhlíku znamená alkenylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku nebo alkinylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku, ve kterých je skupina CH2 nahražena C(0) skupinou. Mezi oxoalkenylové skupiny obsahující 3 až 4 atomy uhlíku je možno zařadit

1- oxo-2-propenylovou skupinu, 3-oxo-l-propenylovou skupinu,

2- oxo-3-butenylovou skupinu a podobné další skupiny.

Substituent na alkylové skupině obsahuj ící 1 až 6 atomů uhlíku, alkenylové skupině obsahující 2 až 6 atomů uhlíku, alkinylové skupině obsahující 2 až 6 atomů uhlíku nebo oxoalkylové skupině obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, jako je například R , může být na libovolném uhlíkovém atomu, jestliže se získá stabilní struktura a jestliže se tento produkt získá běžnou syntézní metodou.

Rl4_alkylová skupina obsahující 1 až 6 atomů uhlíku v alkylové části se vztahuje na alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, ve které je v libovolné poloze vazba uhlík-vodík nahražena vazbou uhlík-R·*·^ . R^-alkeny lová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku a R^^-alkinylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku mají podobné významy jako alkenylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku a alkinylová skupina obsahující 2 až 6 atomů uhlíku.

Symbol Ar nebo arylová skupina, které jsou použ ity v popisu předmětného vynálezu, znamenají fenylovou skupinu nebo naftylovou skupinu, nebo fenylovou skupinu nebo naftylovou skupinu substituovanou jedním až třemi skupinami 7 7

R . Zejména může být R alkylová skupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, alkylthioskupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, trifluoralkylová skupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, trifluoralkylová skupina, skupina OH, fluor, chlor, brom nebo j od.

Symbol Het, neboli heterocyklus, znamená případně substituovaný pětičlenný nebo šestičlenný monocyklický kruh nebo devítičlenný nebo desetičlenný bicyklický kruh, který obsahuje jeden až tři heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující atom dusíku, atom kyslíku a atom síry, který je stabilní a získatelný běžnými chemickými syntezními metodami. Jako ilustrativní příklad těchto heterocyklů je možno uvést benzofuran, benzimidazol, benzopyran, benzothiofen, furan, imidazol, indol, indolin, morfolin, piperidin, piperazin, pyrrol, pyrrolidin, tetrahydropyridin pyridin, thiazol, thiofen, chinolin, isochinolin a tetraa perhydro- chinolin a isochinolin. Ve výhodném provedení podle vynálezu j sou uvedenými heterocykly pro část Z šestičlenný kruhový heterocyklus obsahující jeden nebo dva atomy dusíku, jako je například piperidin, piperazin, tetrahydropyridin a pyridin. Do rozsahu uvedeného vynálezu patří všechny kombinace až tří substituentů, jako jsou například substituenty pro skupinu R , na Het kruhu, které jsou získatelné chemickou syntézou a které jsou stabilní.

Termínem cykloalkylová skupina obsahující 3 až 7 atomů uhlíku se míní případně substituovaný karbocyklický systém obsahující tři až sedm atomů uhlíku, který může obsahovat až dvě nenasycené vazby uhlík-uhlík. Mezi tyto typické cykloalkylové skupiny obsahuj ící 3 až 7 atomů uhlíku patří cyklopropylová skupina, cyklobutylová skupina, cyklopentylová skupina, cyklopentenylová skupina, cyklohexylová skupina, cyklohexenylová skupina a cykloheptenylová skupina. Do rozsahu uvedeného vynálezu patří všechny kombinace až tří substituentů, jako jsou například substituenty pro skupinu R , na cykloalkylovém kruhu, které jsou získatelné chemickou syntézou a které jsou stabilní.

v popisu předmětného vynálezu znamená dusíkový heterocyklus, který může být nasycený nebo nenasycený stabilní pětičlenný, šestičlenný nebo sedmičlenný monocyklický kruh, nebo sedmičlenný až desetičlenný bicyklický kruh obsahující až tři atomy dusíku nebo obsahující jeden dusíkový atom a heteroatom vybraný ze souboru zahrnujícího kyslík a síru, přičemž může být substituovaný na libovolném atomu, což poskytne stabilní strukturu. Dusíkový atom v tomto kruhu může být substituován takovým způsobem aby byl získán kvarterní dusík. Dusíkový heterocyklus může být substituován on v libovolné stabilní poloze substituentem R , jako je

například atom vodíku, alkoxyskupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, fluor, chlor, brom, jod, NO2, NR’2» OH, CC^R’,

CONHR’, CF3, R¹⁴-alkylová skupina obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, R^^-alkyl-S(0)_u obsahující obsahující 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části (jako například skupiny, ve kterých u znamená 0, 1 nebo 2) nebo alkylová skupina obsahující 1 až 4 atomy uhlíku substituovaná libovolnými výše uvedenými substituenty. Jako reprezentativní příklad těchto heterocyklů je možno uvést pyrrolín, pyrrolidin, imidazol, imidazolin, imidazolidin, pyrazol, pyrazolin, pyrazolidin, piperidin, piperazin, morfolin, pyridin, pyridinium, tetrahydropyridin, tetrahydro- a hexahydro- azepin, chinuklidin, chinuklidinium, chinolin, isochinolin a tetra- a perhydrochinolin a isochinolin. Konkrétně je možno uvést, že tímto heterocyklem (^) může být pyridylová skupina, pyrolidinylová skupina, piperidinylová skupina, piperazinylová skupina, azetidinylová skupina, chinuklidinylová skupina nebo tetrahydropyridinylová skupina. Skupina ^ve výhodném provedení podle vynálezu představuje 4-pyridylovou skupinu,

4-(2-aminopyridylovou skupinu), 4-tetrahydropyridylovou skupinu, 4-piperidinylovou skupinu nebo 4-piperazinylovou skupinu.

Ti c

V případě, že R a R jsou spojeny a společně tvoří pětičlenný nebo šestičlenný aromatický nebo ne-aromatický kruh kondenzovaný na kruh, ke kterému jsou R^⁵ a R^cpřipojeny, potom takto vytvořený kruh bude obecně pětičlenný nebo šestičlenný heterocyklus vybraný ze souboru zahrnujícího výše uvedené heterocykly v případě symbolu Het, nebo se bude jednat o fenylový, cyklohexylový nebo cyklopentylová kruh. Benzimidazolylová skupina,

4-azabenzimidazolylová skupina, 5-azabenzimidazolylová skupina a substituované deriváty těchto skupin jsou výhodnými částmi pro V’.

V popisu předmětného vynálezu jsou určité zbytky označovány zkratkami, které mají následující význam : t-Bu znamená terciární butylovou skupinu,

Boc znamená t-butyloxykarbonylovou skupinu,

Fmoc znamená fluorenylmethoxykarbonylovou skupinu,

Ph znamená fenylovou skupinu,

Cbz znamená bezyloxykarbonylovou skupinu,

BrZ znamená o-brombenzyloxykarbonylovou skupinu

C1Z znamená o-chlorbenzyloxykarbonylovou skupinu,

Bn znamená benzylovou skupinu,

4-MBzl znamená 4-methylbenzylovou skupinu,

Me znamená methylovou skupinu,

Et znamená ethylovou skupinu,

Ac znamená acetylovou skupinu,

Alk znamená alkylovou skupinu obsahuj ící 1 až 4 atomy uhlíku,

Nph znamená 1- nebo 2-naftylovou skupinu a cHex znamená cyklohexylovou skupinu;

MeArg znamená N^alla-methylarginin, a

Tet znamená 5-tetrazolylovou skupinu.

V textu předmětného vynálezu j sou rovněž uváděny pro některé chemické látky zkratky, které mají následující význam :

DCC znamená dicyklohexylkarbodiimid,

DMAP znamená dimethylaminopyridin,

DIEA znamená diisopropylethylamin,

EDC znamená N-ethyl-N’(dimethylaminopropyl)karbodiimid, HOBt znamená l-hydroxybenzotriazol,

THF znamená tetrahydrofuran,

DMF znamená dimethylformamid,

NBS znamená N-bromsukcinimid,

Pd/C znamená paladium na uhlíku jako katalyzátor,

DPPA znamená difenylfosforylazid,

BOP znamená benzotriazol-l-yloxy-tris(dimethylamino)fosfoniumhexafluorfosfát,

HF znamená kyselinu fluorovodíkovou,

PPA znamená polyfosforečnou kyselinu,

TEA znamená triethylamin,

TFA znamená trifluoroctovou kyselinu, a PCC znamená pyridiniumchlorchroman.

Zejména výhodnými meziprodukty, používanými pro přípravu sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu, jsou sloučeniny obecného vzorce X :

ve kterém :

χΐ, X², X², R², R² , r4 , A-^ a E mají stejný význam jako u obecného vzorce I, a

L¹, který je připojen v poloze meta ke kruhovému napojení, znamená CHO, C0₂R’, brom, jod, OH, CFjSO₃ , CH₂-T nebo NR’r15, _a

T znamená skupinu OH, NHR^, chlor, brom nebo jod.

Ve výhodném provedení podle vynálezu ΐΛ znamená OH, CF₃SO₃, C0₂R’ nebo NR’R’’ a R^ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, oxoalkylovou skupinu 9 obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, R znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku nebo benzylovou skupinu, znamená Q-alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, a R^J/R^J znamená H,H. Ve výhodném provedení a kruh E společně tvoří kondenzovaný fenylový kruh, X^ — X² znamená skupinu CHR^ — CH nebo NR^ — CH a X^ znamená skupinu CHR$.

Sloučeniny obecného vzorce I se obecně připraví adicí meziproduktu obecného vzorce X se sloučeninou obecného vzorce XI :

(XI) ve kterém :

R° znamená skupinu

V-(CR’₂) -Z-(CR’R¹⁰)r-U-(CR’2)s-L² nebo V’-(CR’2) -L²1 Π ve kterých V, V’, R’ , Z., R , U, a, ras mají stejný význam jako bylo uvedeno u obecného vzorce I, a

L² znamená skupinu OH, NHR^, C=C, CHO, C0₂R’, brom. jod nebo chlor.

V určitých případech může být vhodné dále modifikovat uvedenou skupinu V nebo V’ vhodnými reakcemi za účelem zavedení nějaké funkční skupiny, nebo za účelem odstranění chránící skupiny, jak to bude ještě dále v tomto popisu ilustrováno. Při této adici obecně vznikne skupina U nebo V, přičemž metody provádění těchto adičních reakcí jsou z dosavadního stavu techniky dostatečně dobře známé. Obecné provedení těchto reakcí je možno nalézt například v publikacích VO 93/08174 (PCT/US92/08788, přihlašovatel Genetech), VO 93/08174 (PCTPUS92/08788, přihlašovatel Genetech), VO 96/00730 (PCT/US95/08306, přihlašovatel

SmithKline Beecham), VO 96/00574 (PCT/US95/08146, přihlašovatel SmithKline Beecham), VO 93/00095 (PCT/US92/05463, přihlašovatel SmithKline Beecham) a VO 94/14776 (PCT/US93/12436, přihlašovatel SmithKline Beecham), které zde slouží jako odkazový materiál.

Sloučeniny obecného vzorce X, ve kterých A¹ je atom uhlíku a A²—A^ jsou CH, se připraví postupem podle následuj ícího reakčního schématu 1.

Schéma 1

CO₂Et

Jednotlivé fáze tohoto postupu se provádí za následujících podmínek :

(a) Tf₂O, 2,6-lutidin, CH₂C1₂ (b) allyltributylcín, LÍCI, (Ph₃P)₂PdCl₂, DMF, (c) ruci₃, h₅io₆, cci₄₎ ch₃cn,h₂o, (d) PPa, (e) EtOAc/LiHMDS, THF, (f) H₂, 10 % Pd/C, koncentrovaná HCI, AcOH, (g) EtSH, A1C1₃, CH₂C1₂, (h) Tf₂O, 2,6-lutidin, CH₂C1₂, (i) CO, Pd(0Ac)₂, KOAc, dppf, DMSO.

Podle tohoto postupu se 2-benzyl-4-methoxyfenol (viz. publikace J. Am. Chem. Soc. 1949, 71, 64) převede na odpovídající trifluormethansulfonátový ester, to znamená sloučeninu 2 v tomto schématu 1 (neboli na sloučeninu 1-2) reakcí s anhydridem kyseliny trifluormethansulfonové (Tf₂O) v přítomnosti vhodného bazického činidla, jako je například 2,6-lutidin, v inertním rozpouštědle, obvykle v dichlormethanu CH₂C1₂. Reakcí sloučeniny 1-2 s allyTtributylcínem v přítomnosti chloridu lithného LÍCI a paladiového katalyzátoru, jako je například chlorid bis(trifenylfosfin)paladnatý ((Ph₃P)PdCl₂), v inertní rozpouštědle, jako je například DMF, přičemž se použije postupu podle publikace : Tilley, J. Org. Chem. 1990, 55, 906, se získá sloučenina 1-3, Oxidačním rozštěpením olefinu 3 v tomto schématu 1 se získá přímo karboxylová kyselina 1-4, což je možno provést reakcí se vhodným oxidačním činidlem, přičemž obvykle se používá manganistan draselný KMnO₄, ve vhodném vodném rozpouštědle, jako je například vodný roztok acetonu nebo vodný roztok kyseliny octové. Ve výhodném provedení se ovšem toto oxidační štěpení olefinu

1-3, při kterém je cílem přímo získat karboxylovou kyselinu

1-4, provádí postupem podle obecné metody popsané v publikaci : Sharpless, J. Org. Chem. 1981, 46, 3936; J. Org. Chem. 1985, 50, 1560, poznámka 4), při kterém se generuje Ru0₄ in sítu reakcí RuClj nebo RuO₂ s NaIO₄ nebo H^IOg v rozpouštědlové směsi obsahující CCI4, CH^CN a H₂0.

V alternativním provedení je možno oxidaci provést ve dvou operacích, přičemž tento postup zahrnuje v prvním stupni oxidační štěpení olefinu na odpovídající aldehyd, což je možno provést běžnými metodami známými pro odborníky pracující v tomto oboru z dosavadního stavu techniky, po kterém následuje oxidace aldehydu na karboxylovou kyselinu, za použiti například NaC10₂, což je popsáno v publikaci : Pinnick, Tetrahedron 1981, 37, 2091) nebo v publikaci : Dalcanale a Montanari, J. Org. Chem. 1986, 51, 567). Cyklizaci sloučeniny 1-4 na sloučeninu 1-5 je možno provést za použití polyfosforečné kyseliny, přičemž se použije metody popsané v publikaci Proctor, Renfrew a Savage, J. Chem. Soc. (C), 1969, 1000. V alternativním provedení je možno sloučeninu 1-4 převést na sloučeninu 1-5 přes odpovídající chlorid kyseliny 1-4, který je možno připravit běžně známými metodami z dosavadního stavu techniky. Zpracováním tohoto chloridu kyseliny vhodným

Friedel-Craftsovým katalyzátorem, jako je například AICI3 nebo SnCl₄, v inertním rozpouštědle, jako je například dichlormethan CH₂C1₂ nebo CS₂, se získá cyklický keton 1-5. Reakcí této sloučeniny 1-5, za použití reakce aldolového typu, s enolátem ethylacetátu, který je možno získat z ethylacetátu, jestliže se vystaví působení vhodné amidové báze, jako je například lithiumdiisopropylamid (LDA) nebo lithiumbis(trimethylsilyl)amid (LiHMDS), se získá sloučenina 1-6. Obvykle se pro aldolovou reakci vybere jako rozpouštědlo THF, přičemž velice často se rovněž používá THF v přítomnosti různých aditiv, jako je například HMPA nebo

TMEDA. Redukci sloučeniny 1-6 na sloučeninu 1-7 je možno provést hydrogenolýzou za použití vhodného katalyzátoru, jako je například kovové paládium na aktivním uhlíku (Pd/C), ve vhodném rozpouštědle, jako je například kyselina octová, v přítomnosti minerální kyseliny, jako je například kyselina chlorovodíková. V alternativním provedení je možno tuto redukci provést zpracováním sloučeniny 1-6 s triethylsilanem v přítomnosti trifluoridetherátu boritého, přičemž se obecně použije metody podle publikace : Orphanopoulos a Smonu, Synth. Commun. 1988, 833). Odstranění methyletheru ve sloučenině 1-7 za účelem přípravy sloučeniny 1-8 je možno provést pomocí bromidu boritého BBr^ v inertním rozpouštědle, jako je například dichlormethan CH₂C1₂, nebo reakcí s ethanthiolem a chloridem hlinitým AlClj v inertním rozpouštědle, ve výhodném provedení v dichlormethanu CH₂C1₂· Další vhodné metody odstranění methyletheru jsou popsány v publikaci : Greene, Protective Groups in Organic

Synthesis (vydavatel John Wiley and Sons). Sloučenina 1-9, což je trifluormethansulfonátový ester sloučeniny 1-8, se připraví stejnými metodami, které byly uvedeny výše v souvislosti s konverzí sloučeniny 1-1 na sloučeninu 1-2, přičemž tato sloučenina 1-9 potom reaguje s oxidem uhelnatým v přítomnosti acetátu draselného,

1,1 ’-bis(difenylfosfin)ferrocenu (dppf) a paladiového katalyzátoru, jako je například acetát paladnatý (Pd(0Ac)2)> ve vhodném rozpouštědle, ve výhodném provedení DMSO, přičemž se použije obecně metody popsané v publikaci : Cacchi and Lupi, Tet. Lett. 1992, 33, 3939, a tímto způsobem se připraví sloučenina 1-10.

Z výše uvedeného popisu je samozřejmé, že jestliže se dehydratuje sloučenina 1-6 místo provedení hydrogenace, získá se sloučenina obecného vzorce V-2.

Sloučenina obecného vzorce I podle vynálezu, ve které Χ?* znamená skupinu NR^, atom kyslíku nebo S(O)q_2, se připraví obecně metodou podle výše uvedeného schématu 1, s tím rozdílem, například, že se sloučenina 1-4 nahradí 4-methoxy-2-(fenylamino)- , 2-(fenyloxy)- , nebo

2-(fenylthio)-fenyloctovou kyselinou, které se připraví běžnými metodami známými z dosavadního stavu techniky.

o

Sloučenina obecného vzorce X, ve které X —X znamena NRl—CH a X^ znamená CR^CR^ , NR’, atom kyslíku nebo S(O)q_2’ ^se připraví postupem podle následujícího reakčního schématu 2.

Schéma 2

Jednotlivé fáze tohoto postupu se provádí za následujících podmínek :

(a) HCO2H, Ac₂O, zahřívání, (b) POC1₃, PPA, zahřívání, (c) CH₂=C(OCH₃)Si(CH₃)₂-t-Bu, TMSCN, [Rh(COD)Cl]₂, CH₂C1₂, (d) CO, Pd(OAc)₂, dppf, DMSO.

Sloučenina 1 v tomto schématu 2 (to znamená sloučenina

2-1) se připraví metodami běžně známými z dosavadního stavu techniky. V alternativním provedení je možno brom nahradit jodem, trifluormethansulfonyloxyskupinou nebo skupinou,kterou je možno převést na brom, jod nebo trifluormethansulfonyloxyskupinu. Tato sloučenina 2-1 se převede na N-formylovou sloučeninu 2-2 zpracováním se vhodným reakčním činidlem, jako je například kyselina mravenčí, ester kyseliny mravenčí nebo anhydrid kyseliny octové a mravenčí ve vhodném rozpouštědle při vhodně volené teplotě. Sloučenina obecného vzorce 2-2 se převede na cyklický amin 2-3 zpracováním se vhodným činidlem, jako je například směs polyfosforečné kyseliny a fosforylchloridu při vhodně volené teplotě. Sloučenina 2-3 se převede na acetátovou sloučeninu 2-4 zpracováním se vhodným reakčním činidlem, jako je například t-butyldimethylsilylketalacetal methylacetátu v přítomnosti trimethylsilylkyanidu a v přítomnosti vhodného katalyzátoru, jako je například di-p-chlor-bis(1,5-cyklooktadien)-dirhodium [Rh(COD)Cl]₂, ve vhodném rozpouštědle, jako je například dichlormethan, přičemž se obecně použije metody popsané v publikaci : Bull. Chem. Soc. Jpn. 1990, 63, 3122-3131. V alternativním provedení je možno použít Reformatskyho reakční činidlo a k provedení této reakce se použije postupu podle publikace : Bull. Soc. Chim. Fr. 1973, 1668. N alternativním provedení je možno použít anhydrid kyseliny octové v kyselině octové, přičemž k provedení této reakce se použije postupu popsaného v publikaci : J. Am. Chem. Soc. , 1950, 72, 3874.

Sloučenina 2-4 se převede na karboxylovou kyselinu 2-5 za použití obecné metody popsané v reakčním schématu 1.

Sloučeninu obecného vzorce I podle uvedeného vynálezu, ve které U znamená NR’CO, je možno připravit přímo ze sloučeniny 1-9 nebo ze sloučeniny 2-5 zpracováním s oxidem uhelnatým, primárním nebo sekundárním aminem a v přítomnosti paladiového katalyzátoru, přičemž se obecně použije metody popsané v publikaci : J. Org. Chem. 1974, 39, 3327.

Uvedené jednoduché tri-substituované benzenové výchozí látky jsou běžně komerčně dostupné sloučeniny nebo je možno tyto sloučeniny připravit rutinními metodami podle dosavadního stavu techniky.

Adiční metody, při kterých se připraví amidové vazby, jsou všeobecně z dosavadního stavu techniky známy. Tyto metody peptidové syntézy jsou obecně uvedeny v publikaci Bodansky a kol. : The Practice Of Peptide Synthesis, Springer-Verlag, Berlín, 1984; Ali a kol. : J. Med. Chem., 29, 984 (1986)·, a J. Med. Chem., 30, 2291 (1987), přičemž v těchto publikacích jsou uvedeny ilustrativní příklady těchto metod a tyto publikace slouží jako odkazové materiály. Adiční reakční činidla, použitá při těchto postupech, znamenají reakční činidla, která je možno použít k vytvoření amidové vazby. Při typicky prováděných adičních postupech se používají karbodiimidy, aktivované anhydridy a estery a acylhalogenidy. V obvyklém provedení se při provádění těchto reakcí používají taková reakční činidla, jako je například EDC, DCC, DPPA, BOP reakční činidlo, HOBt, N-hydroxysukcinimid a oxalylchlorid.

V obvyklém provedení se amin nebo anilin aduje prostřednictvím své volné aminoskupiny na vhodný substrát karboxylové kyseliny, přičemž se používá vhodné karbodiimidové adiční činidlo, jako je například

N,N’-dicyklohexylkarbodiimid (DCC), případně se tato reakce provádí v přítomnosti katalyzátoru, jako je například 1-hydroxybenzotriazol (HOBt) a dimethylaminopyridin (DMAP). Rovněž je vhodné použít i jiných metod, jako je například příprava aktivovaných esterů, anhydridů nebo halogenidů kyselin, odvozených od volných karboxylových částí vhodně chráněného substrátu kyseliny, přičemž v následné fázi se provede reakce s volným aminem v případě vhodně chráněného aminu, případně v přítomnosti bazické látky. Například se chráněná Boc-aminokyselina nebo Cbz-amidinobenzoová kyselina zpracuje v bezvodém rozpouštědle, jako je například methylenchlorid nebo tetrahydrofuran (THF), v přítomnosti bazické látky, jako je například N-methylmorfolin, DMAP nebo trialkylamin, s isobutylchlormravenčanem za vzniku aktivovaného anhydridů, který se v následné fázi uvede do reakce s volným aminem druhé chráněné aminokyseliny nebo anilinem.

Sloučenina 1-10 se převede na sloučeninu obecného vzorce I podle uvedeného vynálezu adiční reakcí, jako je například amidová adiční reakce, podle následujícího schématu 3.

O

Jednotlivé fáze tohoto postupu se provádí za následujících podmínek :

(a) 1-B0C-4,4’-bipiperidin [RP], EDC, HOBt . H₂0, (i-Pr)₂NEt, DMF, (b) 1,0 N LiOH, THF, H₂0, (c) 1,0 N HCl, H₂0, (d) TFA, CH₂C1₂₁ [R = 1-(4,4’-bipiperidin)].

Ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-karboxy-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové kyseliny (což je sloučenina 1- 10), který se připraví postupem podle shora uvedeného schématu 1, se převede na aktivovanou formu karboxylové kyseliny, například tak, že se použije EDC a HOBt nebo SOCI2 a tato aktivovaná forma se v následné fázi uvede do reakce se vhodným aminem, jako je například 1-B0C-4,4’-bipiperidin nebo 2-(methylamino)methylbenzimidazoldihydrochlorid, ve vhodném rozpouštědle, jako je například DMF, CH2CI2 nebo CH^CN, čímž se získá sloučenina 2 podle tohoto schématu 3 (neboli sloučenina

3-2). V závislosti na tom, zda je požadována neutralizace kyseliny je možno použít přídavku bazické látky, jako je například diisopropylethylamin ((i-Pr^NEt) nebo pyridin.

Z dosavadního stavu techniky je známo mnoho dalších metod k převedení karboxylové kyseliny na amid, přičemž tyto metody je možno nalézt ve standardních odkazových materiálech a publikacích, jako je například Compendium of Organic Synthetic Methods, Vol. I-VI (vydavatel Wiley-Interscience). Takto získaný ethylester 5-2 se hydrolyzuje v přítomnosti vodné bazické látky, jako je například hydroxid lithný LiOH ve vodném THF nebo hydroxid sodný NaOH ve vodném methanolu, a takto získaný meziprodukt, kterým je karboxylátová sůl, se potom okyselí vhodnou kyselinou, jako je například TFA nebo kyselina chlorovodíková HCI, čímž se získá karboxylová kyselina, neboli sloučenina 1-3. V alternativním provedení se v případě potřeby oddělí meziprodukt, kterým je karboxylátová sůl, nebo se karboxylátová sůl volné karboxylové kyseliny připraví metodami běžně známými z dosavadního stavu techniky. V případech, kdy aminová složka v reakci, při které se tvoří amidová vazba (sloučenina 1-10 na 3-2) obsahuje chránící skupinu, potom se tato chránící skupina odstraní buďto před nebo po provedení následné hydrolýzy esteru, přičemž se použije metod vhodných k selektivnímu odstranění specifických chránících skupin použitých při tomto postupu. Tyto metody jsou popsány v publikaci : Green Protective Groups in Organic Synthesžs (vydavatel Wiley-Interscience) . Například je možno uvést, že jestliže aminová složka obsahuje dusíkovou skupinu, která je chráněna terciární butoxykarbonylovou skupinou (BOC), jako je tomu například v případě sloučeniny 3-3, potom se tato BOC skupina odstraní za kyselých podmínek, za použití například 4 N roztoku kyseliny chlorovodíkové v dioxanu nebo za použití trifluoroctové kyseliny (TFA) v dichlormethanu CH2CI2, čímž se získá amoniová sůl sloučeniny 3-4. Tuto amoniovou sůl je možno neutralizovat v případě potřeby běžnými metodami všeobecně známými z dosavadního stavu techniky.

V následujícím reakčním schématu 4 je ilustrována adiční metoda tvorby vazby uhlík-uhlík, kterou je možno použít k zavedení trojné vazby uhlík-uhlík, dvojné vazby uhlík-uhlík nebo jednoduché vazby uhlík-uhlík případnou aplikací vhodného redukčního činidla (jako například ve stupni (b)).

HC

f. g

Jednotlivé fáze tohoto postupu se provádí za následujících podmínek :

(a) THPOCH₂CH₂CCSn(Bu)₃, (PPh₃)₂PdCl₂, LÍCI, dioxan, (b) H₂, 10 % Pd/C, EtOAc, (c) p-ZsOH . H₂0, EtOH, (d) 2,2,6,6-tetramethyloxopiperidiniumchlorid, CH₂C1₂, (e) NaC10₂, Na₂HPO₃, 2-methyl-2-buten, H₂0, (f) isobutylchlormravenčan, 4-methylmorfolin, potom

1,2-fenylendiamin, (g) AcOH, THF, (h) 1,0 N roztok NaOH, EtOH, potom okyselení.

Sloučenina 1 znázorněná v tomto schématu 4 (neboli sloučenina 4-1) se uvádí do reakce se

4-(2-tetrahydropyranýloxy)-1-tributylstanny1-1-butinem, přičemž se použije adiční reakce Stilleho typu, při které se požívají aromatické trifláty (trifluormethansulfonáty) a organocíničité sloučeniny (viz. J. Am. Chem. Soc. 1987, 109, 5478-5486) a získá se sloučenina 4-2. Tato reakce je katalyzována paladiovou solí, ve výhodném provedení se používá chloridu bis(trifenylfosfin)paladnatého (PPh₃)₂PdCl₂, a tato reakce se provede v nepřítomnosti chloridu lithného ve vhodném inertním rozpouštědle, obvykle je to DMF nebo 1,4-dioxan. Redukce acetylenické části této sloučeniny 4-2 se provede za standardních hydrogenačních podmínek, které jsou odborníkům pracujícím v daném oboru běžně známy. Tímto způsobem se získá výsledná sloučenina 4-3, ve které se provede odstranění chránících skupin, což se provede za běžně používaných standardních podmínek používaných pro odstraňování tetrahydropyranyletheru (THP), a tímto způsobem se získá sloučenina 4-4. K odstranění chránících skupin z THP etherů je možno použít řady různých podmínek, které jsou známy ze standardních publikací v tomto oboru, jako je například publikace : Greene Protective Groups in Organic Synthesis” (vydavatel

Wiley-Interscience). Primární alkoholová část sloučeniny 4-4 se oxiduje na odpovídající karboxylovou kyselinu 4-5, přičemž se k této oxidaci použije dvoustupňového postupu popsaného v publikaci : Wovkulich : J. Org. Chem. 1993, 58, 823-839). V publikacích podle dosavadního stavu techniky bylo popsáno mnoho alternativních metod k provedení oxidace primárního alkoholu na odpovídající karboxylovou kyselinu, které je možno použít v rovněž i v daném případě. Převedení karboxylové kyseliny 4-5 na benzimidazolový derivát 4-6 se provádí stejným způsobem jako je obecný postup uvedený v citované publikaci VO. Podle tohoto postupu se sloučenina 4-5 nejdříve převede na aktivovanou formu karboxylové kyseliny za použití například isobutylchlormravenčanu v přítomnosti vhodné bazické látky, kterou může být obvykle 4-methylmorfolin, triethylamin nebo diisopropylethylamin, a tato reakce se provede v inertním rozpouštědle, jako je například THF nebo CH2CI2· Takto získaná aktivovaná forma se v následné fázi uvede do reakce s přebytkem vhodného

1.2- diaminaromatického derivátu, jako je například

1.2- fenylendiamin, čímž se získá odpovídající mono-amidová sloučenina. Takto získaná mono-amidová sloučenina se potom cyklizuje za standardních podmínek, jako například v přítomnosti kyseliny octové v tetrahydrofuranu při teplotě varu pod zpětným chladičem, čímž se získá sloučenina 4-6. Takto získaný ethylester 4-6 se potom hydrolyzuje za použití vodné báze, jako je například hydroxid lithný LiOH ve vodném THF nebo hydroxid sodný NaOH ve vodném methanolu nebo ethanolu, a takto získaný meziprodukt, kterým je karboxylátová sůl, se potom okyselí vhodnou kyselinou, jako je například TFA nebo HCI, a tímto postupem se získá karboxylová kyselina 4-7. V alternativním provedení se meziprodukt, kterým je karboxylátová sůl, v případě potřeby isoluje, nebo je rovněž možno tuto karboxylátovou sůl volné karboxylové kyseliny připravit metodami běžně známými z dosavadního stavu techniky.

V následujícím schématu 5 je ilustrován postup adiční reakce při které se vytváří vazba uhlík-kyslík, kterou je možno použít k získání etherické vazby. Podobné adiční metody je rovněž možno použít k získání sulfidové a aminové vazby.

Schéma 5

co₂h

⁴⁵ Jednotlivé fáze tohoto postupu se provádí za následujících podmínek ;

(a) 2-[(3-hydroxy-l-propyl)amino]pyridin-N-oxid, DEAD, (Ph₃)P, DMF, (b) cyklohexen, 10 %-ní Pd/C, 2-propanol, (c) 1,0 N NaOH, EtOH, potom okyselení.

Podle tohoto schématu 5 se sloučenina 1 (neboli sloučenina 5-1) uvádí do reakce s 2-[(3-hydroxy-1-propyl)amino]pyridin-N-oxidem za použití adiční reakce Mutsunobuho typu (viz. Organic Reactions 1992, 42, 335-656; Synthesis 1981, 1-28), přičemž tímto způsobem se získá sloučenina 5-2. Průběh této reakce je zprostředkován komplexem vytvořeným reakcí mezi diethylazodikarboxylátem a trifenylfosfinem, přičemž se tato reakce provádí v aprotickém rozpouštědle, jako je například THF, CH₂Cl2 nebo DMF. Pyridin-N-oxidová část této sloučeniny 5-2 se potom redukuje na odpovídající pyridin 5-3 za použití přenosových hydrogenačních podmínek a paladiového katalyzátoru, ve výhodném provedení kovového paladia na aktivním uhlíku, přičemž tato reakce se provádí v inertním rozpouštědle, jako je například methanol, ethanol nebo 2-propanol. Jako vodíkového přenosového reakčního činidla pro reakci tohoto typu se všeobecně používá cyklohexen, 1,4-cyklohexadien, kyselina mravenčí a soli kyseliny mravenčí, jako je například mravenčan draselný nebo mravenčan amonný. Takto získaný ethylester 5-3 se potom zmýdelní stejným způsobem jako je to uvedeno v souvislosti s popisem schématu 1, přičemž tímto způsobem se získá sloučenina 5-4.

Adiční soli s kyselinami odvozené od těchto sloučenin podle vynálezu se připraví standardním způsobem ve vhodném rozpouštědle, přičemž se vychází ze základní sloučeniny nebo mohou být tyto sloučeniny obsaženy v odměřených dávkách v inhalačním prostředku nebo nebulizéru pro insuflací.

Rovněž je v některých případech vhodné přidávat excipienty, jako je například polyvinylpyrrolidon, želatina, hydroxyceluloza, akácie, polyethylenglykol, manitol, chlorid sodný nebo citronan sodný.

V alternativním provedením mohou být tyto sloučeniny zapouzdřeny, připraveny ve formě tablet nebo emulzí nebo sirupů pro orální podávání. Ke zvýšení stability těchto prostředků nebo za účelem usnadnění jejich přípravy je možno do těchto prostředků přidat farmaceuticky přijatelnou pevnou nebo kapalnou nosičovou látku. Mezi tyto pevné nosičové látky patří například škrob, laktóza, dihydrát síranu vápenatého, bílá hlinka, stearát hořečnatý nebo kyselina stearová, mastek, pektin, akácie, agar nebo želatina. Mezi kapalné nosičové látky je možno zařadit sirup, podzemnicový olej, olivový olej, slaný roztok a vodu. Tyto nosičové materiály mohou rovněž obsahovat látky pro pomalé uvolňování, jako je například glycerylmonostearát nebo glyceryldistearát, přičemž tyto látky mohou být samotné nebo s voskem. Množství tohoto pevného nosičového materiálu se může měnit v širokých rozmezích , ovšem ve výhodném provedení podle vynálezu je toto množství v rozmezí od asi 20 miligramů do asi 1 gramu na dávkovou jednotku. Farmaceutické přípravky se získají běžnými metodami používanými ve farmacii, přičemž tyto postupy obvykle zahrnují mletí, míchání, granulaci a stlačování, podle potřeby při přípravě tablet, nebo mletí míchání a plnění do tvrdých želatinových kapslí. V případě, kdy se používá kapalná nosičová látka, potom je tento přípravek ve formě sirupu, elixíru, emulze nebo vodné nebo nevodné suspenze. Tato kapalná formulace může být podávána přímo perorálně nebo může být plněna do měkkých želatinových kapslí.

V případě rektálního podávání je možno tyto sloučeniny podle vynálezu kombinovat s excipienty, jako je například kakaové máslo, glycerin, želatina nebo polyethylenglykoly a tyto látky vpravovat do čípků.

Sloučeniny uváděné v popisu předmětného vynálezu představují antagonisty vitronektinových receptorů, přičemž je možno jich použít pro léčení nemocí, u kterých je možno jejich nastávající patologický průběh přisoudit ligandům nebo buňkám, které jsou v interakci s vitronektinovým receptorem. Například je možno uvést, že jsou tyto sloučeniny použitelné pro léčení nemocí, u kterých ztráta kostní matrice vytváří patologický stav. Vzhledem k výše uvedenému je možno sloučeniny podle vynálezu použít pro léčení osteoporózy, hyperparathyroidismu, Pagetovy nemoci, hyperkalcemie při zhoubném bujení, osteolytických lézí vznikajících při kostních metastázích, ztráty kosti v důsledku imobilizace nebo deficience pohlavních hormonů.

V případě sloučenin podle předmětného vynálezu se rovněž předpokládá, že mají své použití jako protinádorové látky, protizánětové látky, anti-angiogenní a anti-metastatická činidla, a rovněž je možno jich použít pro léčení nádorů, aterosklerózy a restenózy. Zejména jsou sloučeniny podle uvedeného vynálezu použitelné pro inhibování restenózy po angioplastice.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu, které inhibuj i fibrinogenové vazby, představují takto prostředky k inhibování srážení krevních destiček a tvorbě sraženinu savců, zejména u lidí, přičemž tento postup léčení spočívá ve vnitřním podávání sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu společně s farmaceuticky přijatelným nosičem. Mezi indikace pro tuto terapii patří akutní infarkt myokardu (AMI), hluboká trombóza cév, plicní embolie, disekující aneurysma, přechodné ischemické příhody (TIA), mrtvice a další jiné poruchy souvisící s infarktem, a nestabilní angína. Toto léčení je reakcí na následující stavy souvisící s uvedenými problémy : chronické nebo akutní stavy souvisící s hyper-shlukováním, jako je například roztroušená intravaskulární koagulace (DIC), septikémíe, chirurgický nebo infekční šok, po-operační a po-porodní trauma, chirurgický kardiopulmonální bypass, inkompatibilní krevní transfuze, abruptio placenta (předčasné odloučení normálně nasedajícího lůžka), trombolytická trombocytopenická purpura (TTP), otrava hadím jedem a onemocnění imunitního systému. Kromě toho je možno sloučeniny podle předmětného vynálezu použít pro prevenci tvorby metastatických stavů, pro prevenci nebo léčení fungálních nebo bakteriálních infekcí, vyvolání imunostimulace, léčení srpkovitosti, a dále k prevenci nebo léčení onemocnění souvisících s faktorem resorpce kostí.

Předmětný vynález se rovněž týká způsobu inhibování reokluze tepny nebo žíly po fibrinolytické terapii, který zahrnuje vnitřní podávání sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu a fibrinolytického činidla. Podávání sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu při fibrinolytické terapii buďto zabraňuje reokluzi úplně nebo prodlužuje dobu reokluze. V popisu předmětného vynálezu termín fibrinolytické činidlo zahrnuje veškeré sloučeniny, af již jako přírodní produkty nebo syntetické produkty, které přímo nebo nepřímo způsobují lýzu fibrinové sraženiny. Známou skupinu plasminogenových aktivátorů představují fibrinolytická činidla. Mezi vhodné plasminogenové aktivátory patří například anistrepláza, urokináza (UK), pro-urokináza (pUK), streptokináza (SK), tkáňové plasminogenové aktivátory (tPA) a mutanty nebo varianty těchto látek.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu mohou být rovněž použity in vitro k inhibování srážení krevních destiček přímo v krvi nebo v krevních produktech, jako například při skladování, nebo pro ex vivo manipulace, jako například diagnostické nebo rešeršní použití.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu je možno pacientům podávat buďto perorálně nebo parenterálně, přičemž podávané množství je takové, že koncentrace léčiva je dostačující k inhibování resorpce kosti nebo k inhibování srážení krevních destiček nebo k jiné uvedené indikaci. Farmaceutický prostředek podle předmětného vynálezu obsahující sloučeninu podle předmětného vynálezu se podává v perorální dávce v rozmezí od asi 0,1 mg/kg do asi 50 mg/kg způsobem odpovídajícím stavu pacienta. Ve výhodném provedení podle vynálezu se perorální dávka pohybuje v rozmezí od asi 0,5 do asi 20 miligramů/kilogram. V případě akutní terapie se ve výhodném provedení provádí parenterální aplikace.

V případě intravenózní infuze se podle nej výhodnějšího provedení sloučenina aplikuje ve formě 5 %-ní dextrózy ve vodě nebo v normálním slaném roztoku, nebo se použije podobné formulace ve vhodném vehikulu, i když intramuskulární injekce bolusu je rovněž vhodná v daném případě. V obvyklém provedení se parenterální dávka pohybuje v rozmezí od asi 0,01 do asi 100 miligramů/kilogram, ve výhodném provedení podle vynálezu se tato dávka pohybuje v rozmezí od asi 0,1 do asi 20 miligramů/kilogram.

Sloučenina podle vynálezu se podává jednou až čtyřikrát denně takovým způsobem, aby byla denní dávka v rozmezí od asi 0,4 do asi 400 miligramů/kilogram/den. Přesná dávka a způsob podávání sloučenin podle vynálezu se snadno stanoví podle běžných zásad běžně známých z dosavadního stavu techniky porovnáním hladiny činidla v krvi s koncentrací nutnou k dosažení terapeutického účinku.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu je možno testovat několika biologickými testy, při kterých se stanoví koncentrace sloučeniny potřebná k dosažení daného farmakologického účinku.

Inhibování vitronektinových vazeb

Vazby Sol id-Phase 3H]-SK&F-107260 na ·

Při tomto postupu byl zředěn αγβ₂ lidské placenty nebo lidských destiček (0,1 až 0,3 miligramu/mililitr) v pufru T (obsahující 2 mM chloridu vápenatého CaCl₂ a 1 % oktylglukosidu) pufrem T obsahujícím 1 mM CaCl₂, 1 mM MnCl₂, 1 mM MgCl₂ (pufr A) a 0,05 % NaN^) a tento vzorek byl potom okamžitě převeden do 96-jímkových destiček ELISA (Corning, New York, NY) o obsahu 0,1 ml na jímku. Do každé jímky bylo přidáno 0,1 až 0,2 gg αγβ^. Tyto desky byly potom ponechány inkubovat po dobu přes noc při teplotě 4 °C. Při experimentu byly jímky jednou promyty pufrem A a inkubovány 0,1 mililitru 3,5 % bovinního sérového albuminu ve stejném pufru po dobu 1 hodiny při teplotě místnosti. Po inkubaci byly jímky úplně odsáty a promyty dvakrát 0,2 mililitru pufru A.

Sloučeniny byly rozpuštěny ve 100 % DMSO, přičemž byl připraven 2 mM zásobní roztok, který byl potom zředěn vazebným pufrem (15 mM Tris-HCl (pH 7,4) , 100 mM NaCl, 1 mM CaCl₂, 1 mM MnCl₂, 1 mM MgCl₂) na konečnou koncentraci sloučeniny 100 μΜ. Tento roztok byl potom zředěn na požadovanou konečnou koncentraci sloučeniny. Do jímek byly potom přidány různé koncentrace neoznačených antagonistů (0,001 až 100 μΜ), test byl uskutečněn ve trojím provedení, přičemž následoval přídavek 5,0 nM [^H]-SK&F-107260 (65 až 86 Ci/mmol).

Tyto desky byly potom inkubovány po dobu 1 hodiny při teplotě místnosti. Po inkubování byly jímky úplně odsáty a promyty jednou 0,2 mililitru ledově chladného pufru A v provedení jímka-jímka. Receptory byly rozpuštěny společně s 0,1 mililitru 1 % SDS a vazby [^H]-SK&F-107260 byly stanoveny kapalnou scintilační metodou za současného přídavku 3 mililitrů média Ready Safe v přístroji Beckmann LS Liquid Scintillation Counter se 40 %-ní účinností. Nespecifické vazby [^H]-SK&F-107260 byly stanoveny v přítomnosti 2 μΜ SK&F-107260, přičemž byly zásadně menší než 1 % celkových vnesených radioligandů. Hodnoty IC^q (koncentrace antagonistů k inhibování 50 % vazeb [^H]-SK&F-107260) byly určeny nelineární přibližovací metodou z křivky nejmenších čtverců, která byla modifikována programem Lundon-2. Hodnota (disociační konstanta antagonistů) byla vypočtena pomocí rovnice :

Ki = IC₅₀/l + L/K_d ve které L a K_d představují koncentraci a disociační konstantu (³H]-SK&F-107260 .

Sloučeniny podle předmětného vynálezu inhibovaly vitronektinové vazby na SK&F-107260 při koncentraci v rozmezí od 0,1 do 25 mikromolů. Výhodné sloučeniny podle předmětného vynálezu inhibovaly vitronektinové vazby při menší než 1 mikromolární koncentraci.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu byly rovněž testovány na resorpci kostí in vitro a in vivo za použití standardního testu známého z dosavadního stavu techniky pro vyhodnocování inhibování tvorby kostí, jako je například Pit test na tvorbu kostí uvedený v evropském patentu EP 528 587, který je možno rovněž provést za použití lidských osteoklastů místo krysích osteoklastů a modelu ovarektomizovaných krys, což je popsáno v publikaci :

Wronski α kol., Cells and Materials 1991, Sup. 1, 69-74.

Model paratyreoidektomizovaných krys

Při tomto experimentálním pokusu každá zkoumaná skupina sestávala ze 5-6 samečků krys Sprague-Dawley. Tyto krysy byly paratyreoidektomizovány (dodavatelem, Taconic Farms) 7 dní před použitím. Dvacet čtyři hodiny před použitím byla zjištěna hladina cirkulujícího ionizovaného vápníku v celém krevním systému okamžitě po odsátí vzorku krve ocasní venepunkcí do heparizovaných trubic. Krysy byly vzaty k testování v případě, že hladina ionizovaného Ca (měřeno pomocí přístroje Ciba-Corning model 634 calcium pH analyzer) byla 1,2 mM/1. Krysám byla potom podávána strava neobsahující vápník a deionizovaná voda. Na počátku testu byla hmotnost těchto krys přibližně 100 gramů. Při provádění testu byla změřena základní hladina vápníku a krysám bylo podáváno kontrolní vehikulum slaný roztok) nebo testovaná sloučenina (rozpuštěná v solném roztoku) ve formě jedné intravenózní (ocasní žíla) injekce bolusu, přičemž následovala jedna subkutánní injekce buďto lidského paratyreoidního hormonu, 1-34 peptid (hPTHl-34, dávka 0,2 miligramu/kilogram ve slaném roztoku /0,1 % bovinního sérového albuminu, Bachem, Ca) nebo PTH vehikula. Kalcemická odezva na PTH (a jakýkoliv účinek sloučeniny souvisící s touto reakcí) byl měřen 2 hodiny po podání kombinace sloučenina/PTH.

Model s loketní kostí u krys

Každá pokusná skupina pro tento test sestávala z 8 až 10 samečků krys Sprague-Dawley nebo Vistar o průměrné tělesné hmotnosti v rozmezí 30 až 40 gramů na začátku experimentu. Testované činidlo bylo podáváno vhodným způsobem jako jednotlivá denní dávka nebo několikanásobná denní dávka v průběhu několika dní. Před podáním první dávky byla těmto krysám podána jednotlivá dávka fluorescenčního markéru (tetracyklin 25 miligramů/kilogram, nebo kalcein 10 miligramů/kilogram), pomocí kterého byla označena poloha povrchu tvořícího kost v tomto časovém okamžiku. Po dokončení dávky sloučeniny byly krysy obětovány přičemž jím byly odňaty přední končetiny v oblasti lokte, přičemž dále byly odňaty nožičky v oblasti kotníku a odstraněna byla kůže. Vzorek byl zmražen a uchycen vertikálně na mikrotomovém upínadle. Příčný řez středovou oblastí loketní kosti byl proveden v kryostatu. Rychlost resorpce kosti byla měřena morfometricky ve středo-zadní části kortikální kosti, měření bylo prováděno následujícím způsobem. Množství resorbované kosti na periosteálním povrchu odpovídá vzdálenosti, o kterou se tento periosteální povrch posunul směrem k fluorescenčnímu označení, které bylo inkorporováno na endosteální povrch tvorby kosti v čase nula. Tato vzdálenost se odečte od šířky kosti mezi označením a periosteálním povrchem v sedmém dnu od šířky v čase nula, přičemž rychlost resorpce v mikronech za den se vypočte dělením tohoto výsledku sedmi.

Test na resorpci lidského osteoklastu (t.zn. pit-test)

- Alikvótní podíly suspenze buněk pocházejících z osteoklastu se odeberou ze zásobníku s kapalným dusíkem opatrně se ohřejou na teplotu 37 °C a promyjí se jednou v médiu RPMI-1640 za současného odstřeďování (1000 otáček za minutu, 5 minut při teplotě 4 °C).

- Odsaje se médium a nahradí se myšími anti-HLA-DR protilátkami, zředěnými v poměru 1 : 3 v RPMI-1640 médiu. Provede se inkubování po dobu 30 minut na ledu a buněčná suspenze se intenzivně promísí.

- Buňky se dvakrát promyjí chladným RPMI-1640 médiem za současného odstřeďování (1000 otáček za minutu, 5 minut při teplotě 4 °C) a tyto buňky se potom převedou do sterilní 15 mililitrové odstřeďovací trubice. Počet mononukleárních buněk se zjistí pomocí Neubauerovy sčítací komory.

- Dostatečný počet magnetických tělísek (5/mononukleární buňku), povlečených kozím anti-myším IgG, se vyjme ze zásobní lahve a umístí se do 5 mililitrů čerstvého média (tímto se promytím odstraní toxický azid jako konzervační přísada). Médium se odstraní imobilizací tělísek na magnetu a nahrazením čerstvým médiem.

- Tělíska se smísí s buňkami a suspenze se inkubuje po dobu 30 minut na ledu. Suspenze se intenzivně promísí.

- Buňky povlečené tělísky se imobilizují na magnetu a zbývající buňky (bohaté na osteoklastovou frakci) se dekantuji do sterilní 50 mililitrové trubice.

- K buňkám povlečeným tělísky se přidá čerstvé médium k vypuzení veškerého podílu zachycených osteoklastů. Tento promývací proces se opakuje desetkrát. Buňky povlečené tělísky se odstraní.

- Osteoklasty se sečtou ve sčítací komoře, přičemž se použije plastické nádobky na jedno použití s velkým otvorem k přemístění vzorku do této komory;

- Buňky se peletizují odstředěním a hustota osteoklastů se upraví na 1,5 x lO^/mililitr v EMEM médiu, do kterého bylo přidáno 10 % fetálního kravského séra a 1,7 gramu/litr hydrogenuhličitanu sodného.

- Alikvótní podíly 3 mililitry buněčné suspenze (na jedno ošetření) se dekantují do 15 mililitrových odstřeďovacích trubic. Buňky se peletizují odstředěním.

- Do každé trubice se přidají 3 mililitry vhodného prostředku (zředěného na 50 μΜ v EMEM médiu). Rovněž se přidají vhodné kontrolní prostředky vehikula, positivní kontrola (87MEM1 zředěno na 100 gg/mililitr) a isotypová kontrola (IgG2a zředěno na 100 pg/mililitr). Inkubuje se při teplotě 37 °C po dobu 30 minut.

- Alikvótní podíly 0,5 mililitru buněk se naočkují na sterilní dentinové proužky ve 48-jímkové desce a inkubuji se při teplotě 37 °C po dobu 2 hodin. Každé ošetření se sleduje ve čtyřech provedeních.

- Proužky se omyjí šesti obměněnými horkými podíly PBS (10 mililitrů/jímku v 6-jímkové desce) a potom se umístí do čerstvého ošetřovacího vzorku nebo kontrolního vzorku. Inkubace se provádí při teplotě 37 °C po dobu 48 hodin.

Postup s kyselou fosfatázou rezistentní na vínan (zachycení) (Selektivní značení buněk osteoklastového původu).

- Proužky se omyjí slaným roztokem tlumeným fosfátem a fixují se ve 2 % glutaraldehydu (v 0,2 M kakodylátu sodném) po dobu 5 minut.

- Proužky se omyjí ve vodě a inkubují se v TRAP pufru po dobu 5 minut při teplotě 37 °C.

- Po promytí v chladné vodě se inkubují v chladném acetátovém pufru po dobu 5 minut při teplotě 4 °C.

- Přebytečný pufr se odsaje a proužky se osuší na vzduchu, po omytí ve vodě.

TRAP positivní osteoklasty se sečtou pomocí mikroskopu a potom se odstraní z povrchu dentinu ultrazvukem.

- Objem (pit-objem) se stanoví za použití konfokálního mikroskopu Nikon/Lasertec ILM21V.

Inhibování vazeb ^aHbP3 zprostředkovaných RDG

Vyčištění ^aub^3·

Deset jednotek promytých lidských krevních destiček s prošlou lhůtou (získané od červeného kříže) bylo podrobeno lýze jemným promícháváním ve 3 %-ním oktylglukosidu, 20 mM Tris-HCl, pH 7,4, 140 mM NaCl, 2 mM CaCl₂ při teplotě 4 °C po dobu 2 hodin. Lyzát byl odstřeďován při 100 000 g po dobu 1 hodiny. Kapalina nad usazeninou byla aplikována na kolonu 4B o objemu 4 mililitry plněnou čočkami lektinové sefarozy (E.Y. Labs), přičemž náplň byla předem stabilizována 20 mM Tris-HCl, pH 7,4, 100 mM NaCl, 2 mM CaCl₂, 1 % oktylglukosidu (pufr A). Po 2 hodinách inkubování byla kolona promyta 50 mililitry chladného pufru A. Podíl “11^3 zachycený na lektinu byl eluován pufrem A obsahujícím 10 % dextrozy. Všechny postupy byly prováděny při teplotě 4 °C. Získaný podíl “11^3 měl > 95 % čistotu, jak bylo potvrzeno SDS polyakrylamidovou gelovou elektroforézou.

Inkorporování ^aIIb^3 ^v l^posomech.

Směs fosfatidylserinu (70 %) a fosfatidylcholinu (30 %) (Avanti Polar Lipids) byla sušena na stěnách skleněné trubice pod proudem dusíku. Vyčištěný podíl byl zředěn na konečnou koncentraci 0,5 miligramu/mililitr a promísen s fosfolipidy, přičemž poměr protein : fosfolipid byl 1 : 3 (hmot/hmot). Tato směs byla potom opětně suspendována a zpracována ultrazvukem v ponorném ultrazvukovém zařízení po dobu 5 minut. Tato směs byla potom dialyzována po dobu přes noc za použití dialyzní trubice s řezem o molekulové hmotnosti 12 000 až 14 000 při použití 1000-násobného přebytku 50 mM Tris-HCl, pH 7,4,

100 mM NaCl, 2 mM CaCl₂ (s 2 obměnami). Podíl liposomů obsahujících “11^3 byl odstřeďován při 12 000 g po dobu 15 minut a tento podíl byl resuspendován v dialyzním pufru na konečnou koncentraci proteinu přibližně miligram/mililitr. Tyto liposomy byly potom skladovány při teplotě -70 °C až do doby použití.

Konkurující si vazby na

Vazby na fibrinogenové receptory (“11^3) byly testovány nepřímou konkurenční vazebnou metodou za použití [^H]-SK&F-107260 jako ligandu typu RGD. Tento vazebný test byl proveden na 96-jímkové filtrační deskové soupravě (Millipore Corporation, Bedford, MA) za použití 0,22 μιη hydrofilních duraporových membrán. Tyto jímky byly předem potaženy 0,2 mililitru 10 pg/ml polylysinu (Sigma Chemical Co., St. Louis, MO) při teplotě místnosti, což bylo prováděno po dobu 1 hodiny k blokování nespecifických vazeb. Do jímek byly přidány různé koncentrace neoznačených benzadiazepinů, což bylo provedeno ve čtyřnásobném a

provedení. [ H]-SK&F-107260 byly aplikovány do každé jímky, přičemž konečná koncentrace byla 4,5 nM, načež následoval přídavek 1 pg vyčištěných destičkových liposomů obsahuj ících ^aIIb^3’ T^ato směs byla potom inkubována po dobu 1 hodiny při teplotě místnosti. Vazby “jji^3 na [^H]-SK&F-107260 byly odděleny od nenavázaného podílu filtrací za použití rozdělovacího filtračního kusu Millipore, načež následovalo promývání ledově chladným pufrem (dvakrát, pokaždé 0,2 mililitru). Vázaná radioaktivita ulpělá na filtrech byla vyhodnocena v 1,5 mililitru média Ready Solve (Beckman Instruments, Fullerton, CA) na zařízení Beckman Liquid Scintillation Counter (Model LS6800), se 40 %-ní účinností. Nespecifické vazby byly stanoveny v přítomnosti 2 μΜ neoznačeného SK&F-107260, přičemž tento podíl odpovídal méně než 0,14 % celkové radioaktivity vnesené do vzorků. Všechny výsledky představovaly průměrné hodnoty získané ze čtyř měření.

Hodnoty týkající se konkurenčních vazeb byly analyzovány nelineární metodou na základě křivky přizpůsobené hodnotám nejmenších čtverců. Touto metodou byly získány hodnoty IC^q antagonistů (koncentrace antagonistu, při které se dosáhne inhibování specifických vazeb [³H]-SK&F-107260 o 50 % v rovnovážném stavu). Hodnota IC^q je v relaci s rovnovážnou disociační konstantou (Ki) antagonisty podle rovnice Chenga a Prussoffa :

Ki = IC_5Q/(1 + L/Kd) ve které :

L znamená koncentraci [^aH]-SK&F-107260 použitou při konkurenčním vazebném testu (4,5 nM), a o

Kd znamená disociační konstantu [ H]-SK&F-107260, která je 4,5 nM, stanoveno Scatchardovou analýzou.

Inhibování agregace destiček je možno rovněž změřit metodou popsanou v mezinárodní patentové přihlášce VO 93/00095 (PCT/US92/05463). Tvorbu trombu in vivo je možno demonstrovat zaznamenáním systemického a hemodynamického účinku infuze peptidú do anestetizovaných psů metodou popsanou v publikaci : Aiken a kol., Prostaglandlns, 19, 620 (1980).

Výhodné sloučeniny podle předmětného vynálezu maj i afinitu na vitronektinový receptor v poměru k fibrinogenovému receptoru, nebo afinitu fibrinogenového receptoru v poměru k vitronektlnovému receptoru, větší než 5:1. Podle ještě výhodnějšího provedení mají tyto výhodné sloučeniny podle vynálezu poměr aktivity větší než 10 : 1.

Nejvýhodnější sloučeniny podle předmětného vynálezu mají selektivitu větší než 100 : 1. porovnávací výsledky týkající se zlepšení vazby sloučenin podle předmětného vynálezu na vitronektinový receptor v poměru k fibrinogenovému receptoru jsou uvedeny v následující tabulce č. 1.

TABULKA 1

Sloučenina	^Ki/“llb^3	Κι/α_νβ₃
(podle příkladu č.)	(μΜ)	(μΜ)
1	> 50	0,023
2	0,009	15

Test na migraci buněk vaskulárniho hladkého svalstva.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu byly testovány na jejich schopnost inhibovat migraci a proliferaci tkáně hladkého svalstva v tepnách nebo žílách za účelem odhadnutí jejich schopnosti zabraňovat restenóze arterie, jako například v případech vyskytujících se po angioplastice.

Pro tento test byly použity buňky aortového hladkého svalstva, krysí nebo lidské. Migrace buněk byla monitorována na zařízení Transwell cell culture chamber, přičemž bylo použito polykarbonátové membrány s póry 8 pm (Costar).

Spodní povrch tohoto filtru byl povlečen vitronektinem.

Buňky byly suspendovány v DMEM obohaceným 0,2 % bovinního sérového albuminu o koncentraci 2,5 až 5,0 x 10^ buněk/mililitr, přičemž byly předběžně zpracovány testovanou sloučeninou o různých koncentracích, což bylo prováděno po dobu 20 minut při teplotě 20 °C. Pro kontrolu bylo použito samotné rozpouštědlo. Do horního prostoru komory bylo umístěno 0,2 mililitru buněčné suspenze. Do spodního prostoru komory bylo umístěno 0,6 mililitru DMEM obohaceného 0,2 % bovinního sérového albuminu. Inkubování bylo prováděno při teplotě 37 °C v atmosféře obsahující 95 % vzruchu a 5 % oxidu uhličitého po dobu 24 hodin. Po inkubování byly nemigrující buňky na horním povrchu filtru odstraněny jemným seškrábnutím. Tento filtr byl potom fixován v methanolu a označen 10 % Giemsa. Migrace byly měřena buďto :

(a) sečtením počtu buněk, které migrovaly ke spodnímu povrchu filtru, nebo (b) extrakcí označených buněk 10 % kyselinou octovou, přičemž následovalo stanovení absorbance při 600 nM.

Obecné informace

Spektrum nukleární magnetické rezonance bylo zaznamenáno buďto při 250 nebo při 400 MHz za použití spektrometru Bruker AM 250 nebo Bruker AC 400. CDC1₃označuje deuterochloroform, DMSO-dg označuje hexadeuterodimethylsulfoxid, a CD^OD označuje tetradeuteromethanol. Chemický posun je uváděn v dílech na milion dílů (δ) v porovnání s vnitřním standardem, tetramethylsilanem. Zkratky pro NMR hodnoty mají následující význam :

s = singelt, d = dublet, t = triplet, q = kvartet, m = multiplet, dd = dublet nebo dublety, dt = dublet nebo triplety, app = zjevná , br = pás.

J znamená NMR vazební konstantu měřenou v Hertzích. Spojitá vlna infračerveného spektra (IR) byla zaznamenávána na infračerveném spektrometru Perkin-Elmer 683, a Fournierovo transformované infračervené spektrum (FTIR) bylo zaznamenáváno na infračerveném spektrometru Nicolet Impact 400 D. Hodnoty IR a FTIR spektra byly zaznamenávány v transmisním modu, přičemž polohy pásu jsou uváděny v inverzních vlnových délkách (cm^-1). Hmotové spektrum bylo měřeno buďto na přístroji VG 70 FE, PE Syx API III nebo na přístroji VG ZAB HF, za použití ostřelování rychlými elektrony (FAB) nebo elektrosprayovou (ES) ionizační metodou. Elementární analýza byla provedena pomocí přístroje Perkin-Elmer 240C elemental analyzer. Teploty tání byly měřeny na zařízení Thomas-Hoover, přičemž tyto hodnoty byly nekorigované. Všechny teploty jsou uváděny ve stupních Celsia.

Při provádění chromatografie v tenké vrstvě byly použity tenkovrstvové desky Analtech Siiica Gel GF a E. Merck Silica Gel 60 F-254. Jak mžiková chromatografie tak gravitační chromatografie byly prováděny na silikagelu E. Merck Kieselgel 60 (230-400 mesh). Analytická a preparativní vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC) byly prováděny na na chromatografickém zařízení Rainin nebo Beckman. Zkratka ODS se vztahuje na silikagelový chromatografický nosičový materiál derivatizováný oktadecylsilylem. Oktadecylsilylem derivatizovaný silikagelový chromatografický nosičový materiál, který má nominální velikost částic 5μ, se v tomto textu označuje 5 μ Apex-ODS, přičemž se jedná o produkt Jones

Chromatography, Littleton, Colorado. YMC ODS-AQ představuje ODS chromatografický nosičový materiál, který je registrován jako ochranná známka patřící firmě YMC Co. Ltd. Kyoto, Japonsko. PRP-1 představuje polymerní (styren-divinylbenzenový) chromatografický nosičový materiál, který je registrován jako ochranná známka firmy Hamilton Co., Reno, Nevada. Celit představuje filtrační prostředek tvořený křemelinou (oxid křemičitý) promytý kyselinou, přičemž tento produkt je chráněn ochrannou známkou patřící firmě Manville Corp., Denver, Colorado.

Příklady provedení vynálezu

V následující části budou podrobněji popsány sloučeniny podle vynálezu a jejich postup přípravy, stejně tak jako meziprodukty používané při tomto postupu a postup jejich přípravy a farmakologické účinky sloučenin podle vynálezu, přičemž tyto příklady jsou pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu.

Příprava 1

Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3karboxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

(a) Postup přípravy 3-benzyl-4-(trifluormethansulfonyloxy)anisolu.

Podle tohoto postupu byl anhydrid kyseliny trifluormethansulfonové (10,0 mililitrů, 60 mmol) přidán během intervalu 3 minut k roztoku, který obsahoval 2-benzyl-4-methoxyfenol (10,71 gramu, 50 mmol; tato látka byla připravena postupem podle publikace J. Am. Chem. Soc. 1949, 71, 64) a bezvodý 2,6-lutidin (12,0 mililitrů, 100 mmol) v bezvodém dichlormethanu CH2CI2 (250 mililitrů) , což bylo provedeno při teplotě -78 °C a pod atmosférou argonu. Tato reakční směs byla promíchávána při teplotě -78 °C po dobu 0,5 hodiny, načež byla ohřátá na teplotu místnosti. Po jedné hodině byla tato reakční směs zředěna hexany (250 mililitrů) a promyta postupně 1,0 N kyselinou chlorovodíkovou HCI (dva podíly po 100 mililitrech) 1,0 N roztokem hydroxidu sodného NaOH (dva podíly po 50 mililitrech), vodou (100 mililitrů) a solankou (50 mililitrů). Vysušením (síranem sodným), zkoncentrováním a zpracováním chromatografickou metodou na silikagelu (10 %-ní ethylacetát EtOAc/hexany) byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žluté pevné látky.

Výtěžek : 16,65 gramu (96 %).

TLC (chromatografie v tenké vrstvě 0,51 10 % ethylacetát EtOAc/hexany).

^XH NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

7,10 - 7,40 (m, 6H),

6,66 (d, J=3,l Hz, IH),

3,73 (s, 3H);

6,77 (dd, J=9,0, 3,1 Hz, IH), 4,03 (s, 2H),

7/ W JOf

FTIR (CC1₄):

1492. 1423, 1405, 1249, 1216, 1161. 1144, 1039, 869 cm'¹;

MS (ES) m/e:

369 (M + Na)⁺, 364,0 (M + NH₄)⁺, 347,0 (M + H)⁺.

(b) Postup přípravy 4-ally1-3-benzylan iso1u.

Podle tohoto postupu byl chlorid lithný (3,08 gramu, což je 72,8 mmol) umístěn do nádobky s kulatým dnem a potom byl sušen na plameni za současného použití vysokého vakua, načež byl tento systém ponechán ochLadit na teplotu místnosti a pod atmosférou argonu. Potom byl přidán 3 - benzy 1 - 4-(trif1uormethansulfonyloxy)aniso1 (21,0 gramu,

60,6 mmol), chlorid bis(trifenvlfosfin)paladnatý (2,13 gramu, což je 3,0 mmol), bezvodý DMF (150 mililitrů) a a 1 1 y1tr i butylei n (22,6 mililitru, 72.8 mmol) a takto získaná reakční směs byla vyčištěna argonem, přičemž byly uskutečněny tři cykly evakuování a promvvání argonem. Tato směs byla potom zahřáta na olejové lázni upravené na teplotu 95 °C, přičemž byl získán žlutý homogenní roztok. Po 1,5 hodině byla tmavá směs zkoncentrována na rotačním odpařováku rotavap (za vysokého vakua) a získaný zbytek byl vložen do xylenů a opět zkoncentrován. Takto vzniklý zbytek byl vložen do diethyletheru Et₂0 (120 mililitrů) a potom byl intenzivně promícháván s 10 % KF (120 mililitrů) po dobu 0,5 hodiny. Jednotlivé vrstvy byly odděleny a vodná vrstva byla extrahována diethyletherem Et^O (dva podíly po 120 mililitrech). Spojené organické vrstvy byly potom zf i 1 trovány přes celit, čímž byly odstraněny nerozpustné podíly pevných látek, a získaný filtrát byl promyt postupně vodou (60 mililitrů) a solankou (60 mililitrů). Vysušením (síranem hořečnatým MgS0₄) a zkoncentrováním byl získán zakalený žlutý olej. Tento produkt byl potom zpracován chromatografickým postupem (na silikagelu, eluční činidlo 5 % ethylacetát EtOAc/hexany), přičemž tímto postupem byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žlutého oleje.

Výtěžek :

TLC Rj? (5 % ethylacetát NMR (250 MHz, CDC1₃) 7,03 - 7,31 (m, 6H), 6,66 (d, J=2,7 Hz, IH), 4,89 - 5,07 (m, 2H), 3,75 (s, 3H),

FTIR (CC1₄):

1610, 1496, 1256, 1046, MS (ES) m/e:

239,2 (M + H)⁺.

14,21 gramu (98 %) .

EtOAc/hexany) 0,51.

6,74 (dd, J=8,3, 2,7 Hz, 5,79 - 5,98 (m, IH),

3,97 (s, 2H),

3,21 - 3,33 (m, 2H);

914 cm'¹;

IH) , (c) Postup přípravy kyseliny 2-benzyl-4-methoxyphenyloctové.

Podle tohoto postupu byl roztok obsahující H^IOg (23,83 gramu, což je 104,5 mmol) ve vodě (56 mililitrů) přidán do roztoku obsahujícího 4-ally-3-benzylanisol (5,30 gramu, což je 22,24 mmol) v tetrachlormethanu CC1₄ (28 mililitrů) a CH₃CN (28 mililitrů, přičemž takto získaná směs byla dobře promíchávána a potom ochlazena na teplotu 0 °C. V další fázi byl přidán RuC1₃ (231 miligramů, 1,11 mmol) a tato reakční směs byla promíchávána intenzivním způsobem při teplotě 0 °C po dobu 4 hodin, načež byla promíchávána při teplotě okolí po dobu 45 minut. Takto získaná reakční směs byla potom zfiltrována přes celit a toto filtrační lože bylo potom promyto díchlormethanem CH₂Cl2 (120 mililitrů) a potom vodou (120 mililitrů) . jednotlivé vrstvy byly odděleny a vodná vrstva byla extrahována dichlormethanem CH2CI2 (tři podíly po 120 mililitrech). Usušením tohoto produktu (pomocí síranu sodného Na₂S0₄) a zkoncentrováním byl získán hnědý olej . Tento produkt byl rozdělen mezi diethylether ΕΪ2Ο (90 mililitrů) a 0,25 N roztok hydroxidu sodného NaOH (90 mililitrů) a jednotlivé vrstvy byly odděleny.

Diethyletherová vrstva byla potom extrahována 0,25 N roztokem hydroxidu sodného (dva podíly po 10 mililitrech), vodné vrstvy byly spojeny a tento spojený podíl byl okyselen (pH 2) za pomoci koncentrované kyseliny chlorovodíkové.

V dalším postupu byla opět provedena extrakce dichlormethanem, produkt byl usušen (síranem sodným) a zkoncentrován, čímž byla získána titulní sloučenina ve formě žlutého oleje, který potom ztuhl na žlutou pevnou látku.

Výtěžek : 4,19 gramu (74 %).

¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

7,05 - 7,35 (m, 6H), 6,71 (d, J=2,7 Hz, IH), 3,76 (s, 3H),

6,77 (dd, J=8,3, 2,7 Hz, IH), 4,0 (s, 2H),

3,54 (s, 2H);

FTIR (CC1₄):

2300 - 3500 (pás), 1700, 1611, 1502, 1496, 1285, 1257,

1045 cm“1;

MS (ES) m/e:

279,0 (M + Na)⁺, 274,0 (M + NH₄)⁺, 257,0 (M + H)⁺.

(d) Postup přípravy 3-methoxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten10(11H)-onu.

Podle tohoto provedení byla jemně rozmělněná 2-benzyl4-methoxyfenyloctová kyselina na prášek (v množství 3,26 gramu, což je 12,72 mmol) přidána do dobře promíchané polyfosforečné kyseliny (165 gramů) při teplotě v rozmezí od

100 do 110 °C. Po 15 minutách byla tato reakční směs nalita na led (330 gramů). V další fázi byl přidán diethylether Et20 (330 mililitrů) a takto získaná reakční směs byla intenzivně promíchávána po dobu 15 minut. Jednotlivé vrstvy byly odděleny a vodná vrstva byla extrahována diethyletherem ΕΪ2Ο (330 mililitrů). Organické podíly byly spojeny a tento spojený podíl byl promyt 5 %-ním hydrogenuhličitanem sodným NaHCO^ (dva podíly po 80 mililitrech) a potom solankou (80 mililitrů), načež byl tento podíl usušen (síranem hořečnatým MgS0₄) a zkoncentrován. Tento zbytek byl potom přidán do toluenu a opět zkoncentrován a potom byl tento produkt zpracován chromatograficky (na silikagelu, 20 %-ní ethylacetát EtOAc/hexany). Tímto způsobem byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě žluté pevné látky.

Výtěžek : 1,44 gramu ( 48 %).
TLC Rf (20 % EtOAc/hexany)	0,46.
¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:
8,07 - 8,15 (m, IH),	7,39	- 7,	49 (m, IH),
7,25 - 7,48 (m, 2H),	7,19	(d,	J=8,3 Hz, IH),
6,86 (d, J=2,6 Hz, IH),	6,71	(dd,	J=8,3, 2,6 Hz,
4,21 (s, 2H),	4,11	(s,	2H) ,

3,77 (s, 3H);

FTIR (CC1₄):

1680, 1501, 1282, 1270 cm“¹;

MS (ES) m/e:

261 (M + Na) ⁺ , 256,0 (M + NH₄)⁺, 239,0 (M + H)⁺.

(e) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro10-hydroxy-3-methoxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové

Podle tohoto provedení byl bezvodý ethylacetát EtOAc (0,58 mililitru, 6,6 mmol) přidán po kapkách do roztoku obsahujícího lithiumbis(trimethylsilyl)amid (1,0 M roztok v THF, 6 mililitrů, 6 mmol) v suchém THF (24 mililitrů) v nádobě sušené pod plamenem při teplotě -78 °C pod atmosférou argonu. Takto získaný žlutý roztok byl potom promícháván při teplotě -78 °C po dobu 0,5 hodiny, načež byl přidán roztok 3-methoxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10(11H) onu (715 miligramů, 3 mmol) v suchém THF (3 mililitry), přičemž tento přídavek byl proveden po kapkách během intervalu 3 minut. Při přenosu bylo použito dalšího podílu suchého THF (0,4 mililitru). Po 0,5 hodině zpracovávání při teplotě -78 °C byla takto získaná reakční směs zpracována nasyceným roztokem chloridu amonného (15 mililitrů), načež byla ohřátá na teplotu místnosti a extrahována ethylacetátem EtOAc (dva podíly po 30 mililitrech). Usušením tohoto produktu (za použití síranu hořečnatého MgSO^J , zkoncentrováním a chromatografickým zpracováním (na siiikagelu, 10 %-ní ethylacetát EtOAc/hexany (400 mililitrů) byl získán 3-methoxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10(11H)-on (v množství 305,4 miligramu, což je výtěžek 43 %) ve formě žluté pevné látky, načež byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žlutého oleje.

Výtěžek : 531,9 miligramu (54 %) .

TLC Rf 0,37 (20 % ethylacetát EtOAc/hexany).

^ΧΗ NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

7,63	(d,	J=7,7	Hz,	IH) ,	7,0 -	• 7,3	0 (m,	4H) ,
6,80	(d,	J=2,6	Hz,	IH) ,	6,69	(dd,	J=8,2	, 2,	6 Hz,
3,95	- 4,	35 (m,	2H)		4,07	(s,	2H) ,
3,76	(s,	3H) ,			3,68	(s,	IH) ,
3,64	(d,	J=14,2	Hz,	IH),	3,35	(d,	J=14,2	Hz,	IH) ,
2,79	(d,	J=16,0	Hz,	IH) ,	2,66	(d,	J=16,0	Hz,	IH) ,
1,22	(ΐ ,	J=7,2	Hz,	3H) ;

FTIR (CC1₄):

3580 (ostrý pík), 3509 (pás), 1735, 1715, 1503, 1261, 1198, 1156, 1044 cm¹;

MS (ES) m/e:

675,2 (2M + Na)⁺, 653,2 (2M + H)⁺.

(f) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-methoxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu bylo 10 %-ní paládium na uhlíku Pd/C (v množství 242 gramů, 0,23 mmol) přidáno do roztoku, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-10,11-dihydro10-hydroxy-3-methoxy-5H-díbenzo[a,d]cyklohepten-10octové (741,1 miligramu, což je 2,27 mmol) a koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou HCl (0,19 mililitru, 2,27 mmol) v ledové kyselině octové AcOH (23 mililitrů), přičemž takto získaná reakční směs byla potom protřepávána v Parrově zařízení při teplotě místnosti pod atmosférou vodíku (při tlaku 345 kPa). Po šesti hodinách byla tato reakční směs zfiltrována přes celit a filtrační lože bylo promyto ethylacetátem EtOAc. Filtrát byl potom zkoncentrován a získaný zbytek byl přemístěn do toluenu a znovu koncentrován. Takto získaný slabě žlutý olejový zbytek byl zpracován chromatografickým způsobem (na silikagelu, %-ní ethylacetát EtOAc/hexany), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě bezbarvého oleje. Výtěžek : 643,6 miligramu (91 %).

TLC R_f 0,57 (20 % EtOAc/hexany).

^XH NMR (250 MHz, CDC1₃) 5:

7,05	- 7	,22 (m,	4H)		7,01	(d, J=8,2 Hz, IH),
6,76	(d,	J=2,7	Hz,	IH) ,	6,67	(dd, J=8,2, 2,7 Hz
4,30	(d,	J=15,0	Hz,	IH) ,	4,11	- 4,25 (m, 2H),
3,85	(d,	J=15,0	Hz,	IH),	3,70	- 3,90 (m, IH),

3,77	(s,	3H) ,			3,31 (dd, J=15,0, 4,1 Hz,
2,93	(dd,	J=15,0,	9,2	Hz,	IH) ,
2,64	(dd,	J=15,6,	5,0	Hz,	IH) ,
2,52	(dd,	J=15,6,	9,3	Hz,	IH) ,

1,27 (t, J=7,l Hz, 3H);

FTIR (CC1₄):

1734, 1611, 1504, 1285, 1263, 1155, 1044 cm'¹;

MS (ES) m/e:

333,0 (M + Na) ⁺ , 328,0 (M + NH₄)⁺, 265,0 (Μ + Η-ΕΐΟΗ)⁺.

(g) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-hydroxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Při tomto postupu byl bezvodý chlorid hlinitý A1C1₃(v množství 1,38 gramu, což je 10,35 mmol) přidán ve formě jednorázového přídavku do roztoku, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-methoxy-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-lOoctové (643,6 miligramů, 2,07 mmol) v bezvodém dichlormethanu CH2CI2 (21 mililitrů) při teplotě 0 °C pod atmosférou argonu. Takto získaný žlutý roztok byl potom ohřát na teplotu místnosti a promícháván při této teplotě po dobu 3 hodin, načež byl ochlazen na teplotu 0 °C a zpracován chladným roztokem 3 N kyseliny chlorovodíkové HCl (10 mililitrů). Jednotlivé vrstvy byly potom odděleny a vodná vrstva byla extrahována dichlormethanem CH2CI2· Organické podíly byly potom spojeny a tento spojený podíl organických vrstev byl usušen (síranem hořečnátým) a zkoncentrován. Chromatografickým zpracováním na silikagelu (25 % EtOAc/hexany) byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě téměř bezbarvého oleje.

Výtěžek ; 611,7 miligramu (100 %).

TLC R-j? 0,26 (20 % EtOAc/hexany).

¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

7,03 - 7,22 (m, 4H),	6,93 (d, J=8,l Hz, IH),
6,69 (d, J=2,6 Hz, IH) ,	6,58 (dd, J=8,l, 2,6 Hz,
5,00 (s, IH),	4,25 (d, J=14,9 Hz, IH),
4,11 - 4,25 (m, 2H),	3,73 - 3,88 (m, IH),
3,79 (d, J=14,9 Hz, IH), 2,91 (dd, J=15,0, 9,3 Hz, 2,65 (dd, J=15,6, 4,9 Hz, 2,53 (dd, J=15,6, 9,5 Hz,	3,28 (dd, J=15,0, 4,1 Hz, IH) , IH) , IH) ,

1,27 (t, J=7,2 Hz, 3H);

FTIR (CC1₄):

3611 (ostrý pík), 3447 (pás), 1734, 1504, 1291, 1272, 1176, 1152 cm¹;

MS (ES) m/e:

314,2 (M + NH₄)⁺, 297,2 (M + H)⁺.

(h) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-(trifluormethansulfonyloxy)-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byl anhydrid kyseliny trifluormethansulfonové (0,45 mililitru, což je 2,68 mmol) přidáván po kapkách k roztoku, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-hydroxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 611,7 miligramu, 2,06 mmol) a 2,6-lutidin (0,48 mililitru, což je 4,12 mmol) v bezvodém dichlormethanu CH₂C1₂ (10,3 mililitru) při teplotě -78 °C pod atmosférou argonu. Po 0,5 hodině byla takto získaná reakční směs zahřáta na teplotu místnosti a potom byla promíchávána po dobu 1 hodiny. Takto získaný žlutý roztok byl potom zředěn diethyletherem Et₂O (50 mililitrů), načež byl promyt postupně 1,0 N roztokem kyseliny chlorovodíkové HCI (5 mililitrů), 5 %-ním hydrogenuhličitanem sodným NaHCO^ (5 mililitrů) a solankou (5 mililitrů). Usušením (pomocí síranu horečnatého), zkoncentrovánim a chromatografickým zpracováním na silikagelu (20m% ethylacetát EtOAc/hexany) byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě bezbarvého oleje.

Výtěžek :	808,9 miligr	amu	(92 %)
TLC R_f (2	0 % EtOAc/hex	any)	0,58.
²Η NMR (2	50 MHz, CDC1₃	) δ:
6,98 - 7,	30 (m, 7H),		4,35	(d, J=15,2 Hz, IH),
4,19 (q,	J=7,l Hz, 2H)	,	3,91	(d, J=15,2 Hz, IH),
3,78 - 3,	95 (m, IH),		3,37	(dd, J=15,2, 4,1 Hz
3,02 (dd,	J=15,2, 9,6	Hz,	IH) ,
2,70 (dd,	J=15,8, 4,8	Hz,	IH) ,
2,53 (dd,	J=15,8, 9,6	Hz,	IH) ,

1,27 (t, J=7,l Hz, 3H);

FTIR (CC1₄):

1735, 1493, 1427, 1250, 1215, 1144, 961, 856 cm'¹;

MS (ES) m/e:

451,1 (M + Na)⁺, 446,2 (M + NH₄)⁺, 429,2 (M + H)⁺.

(i) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-karboxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byla směs, která obsahovala ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-(trifluormethansulfonyloxy)-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 808,9 miligramu, což je 1,89 mmol), KOAc (742 miligramů, 7,56 mmol), Pd(OAc)2 (21,2 miligramu, 0,095 mmol), 1,1’-bis(difenylfosfino)ferrocen (210 miligramů, 0,38 mmol) a bezvodý DMSO (11 mililitrů), přečištěna oxidem uhelnatým (tři cykly evakuování/CO promývání, načež následovalo probublávání oxidem uhelnatým touto směsí po dobu 5 minut), a potom byla promíchávána pod atmosférou oxidu uhelnatého na olejové lázni při teplotě 70 °C. Po 3,5 hodině byla tato reakční směs zředěna vodou (11 mililitrů), ochlazena na teplotu 0 °C a okyselena 1,0 N roztokem kyseliny chlorovodíkové (asi 8 mililitrů). Tento produkt byl potom podroben extrahování dichlormethanem CH2CI2 (tři podíly po 30 mililitrech), sušení (síranem sodným), zkoncentrován! a opětnému zkoncentrován! z toluenu, přičemž byla získána červenavě-oranžová kapalina (2 až 3 mililitry). Chromatografickým zpracováním (na silikagelu za použití směsi EtOAc/toluen/AcOH v poměru 3 : 2 : 0,1 jako elučního činidla, přičemž směsné frakce byly znovu eluovány směsí EtOAc/toluen/AcOH v poměru 1 : 1 : 0,1) byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě viskozního žlutého oleje, který částečně vykrystaloval za vysokého vakua a při teplotě 40 °C.

Výtěžek : 581,9 miligramu (95 %).

TLC Rf (EtOAc/toluen/AcOH v poměru 3 : 2 : 0,1) 0,60.

¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:
7,95	(d, J=l,5 Hz, IH),	7,87	(dd, J=7,8, 1,5 Hz, IH),
7,00	- 7,35 (m, 5H),	4,40	(d, J=15,2 Hz, IH),
4,19	(q, J=15,2 Hz, IH),	3,97	(d, J=15,2 Hz, IH),
3,82	- 4,00 (m, IH),	3,43	(dd, J=15,3, 4,0 Hz, IH)
3,07	(dd, J=15,3, 9,5 Hz,	IH) ,
2,69	(dd, J=15,8, 4,8 Hz,	IH) ,
2,53	(dd, J=15,8, 9,5 Hz,	IH) ,
1,28 FTIR 2357	(t, J=7,l Hz, 3H); (CC1₄): - 3378 (pás), 1735,	1692,	1280 cm^-'*';

MS (ES) m/e:

342,2 (M + NH₄)⁺, 325,2 (M + H)⁺, 307,2 (M + H-H₂O)⁺.

Příprava 2

Postup přípravy ethylesteru kyseliny 2-karboxy-10,lití ihydr o- 5H-dibenzo[a,d]cykloheptenyl-10-octové.

(a) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-benzoyl-5methoxyfenyloctové.

Podle tohoto provedení byl methylester kyseliny 3-methoxyfenyloctové zpracováván benzoylchloridem a chloridem hlinitým stejným způsobem jako je uvedeno v publikaci J. Am. Soc., Perkin Trans I. 1991, 171, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-benzyl-5methoxyfenyloctové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(a) byla podle tohoto provedení zpracovávána borohydridem sodným a kyselinou trifluoroctovou v dichlormethanu, přičemž bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : Synthesis 1978, 763, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy kyseliny 2-benzyl-5-methoxyfenyloctové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(b) byla podle tohoto provedení zpracovávána vodným roztokem hydroxidu sodného a methanolu za současného promíchávání. Takto získaná směs byla zkoncentrována a zpracována zředěným roztokem kyseliny chlorovodíkové, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy 5,ll-dihydro-2-methoxy-10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(c) byla podle tohoto provedení přidána ke směsi obsahující kyselinu fosforečnou a oxid fosforečný za současného promíchávání a zahřívání na teplotu 80 °C, přičemž bylo použito obecného postupu uvedeného v patentu Spojených států amerických č.

567 730, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(e) Postup přípravy 5,ll-dihydro-2-hydroxy-10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(d) byla podle tohoto provedení zpracována ethanthiolem a chloridem hlinitým, přičemž bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : Tetrahedron Letters 1978, 5211, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(f) Postup přípravy 5,ll-dihydro-2-(trifluormethansulf onyl) oxy-10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(e) byla podle tohoto provedení zpracována anhydridem kyseliny trifluormethansulfonylové, přičemž bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : J Chem. Soc., Chem. Commun 1987, 904, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

(g) Postup přípravy 5 , ll-dihydro-2-methoxykarbonyl10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(f) byla podle tohoto provedení zpracovávána oxidem uhelnatým, methanolem, acetátem paladnatým a 1,3-bis(difenylfosfino)propanem v dimethylsulfoxidu, přičemž bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : J. Chem. Soc., Chem. Commun

1987, 904, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(h) Postup přípravy 5 , ll-dihydro-2-karboxy-10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(g) byla podle tohoto provedení promíchávána zředěným vodným roztokem hydroxidu sodného. Takto získaná směs byla potom zpracována zředěným roztokem kyseliny chlorovodíkové, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(i) Postup přípravy 5,ll-dihydro-2-terc-butoxykarbonyl10H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-onu.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(h) byla podle tohoto provedení zpracovávána N,N-dimethylformamiddi-terc-butylacetalem, přičemž bylo použito obecného postupu podle publikace : Synthesis 1983, 2, 135, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(j) Postup přípravy ethylesteru kyseliny 2-terc-butoxykarbonyl-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(i) byla podle tohoto provedení zpracovávána zinkovým práškem a ethylesterem kyseliny bromoctové, přičemž bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : Org. Reactions 1947, l, 7 a v publikaci : J. Am. Chem. Soc. 1938, 60,

2947, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(k) Postup přípravy ethylesteru kyseliny 2-karboxy-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 2(j) byla podle tohoto provedení zpracovávána kyselinou trifluoroctovou v dichlormethanu za současného promíchávání. Tato reakční směs byla potom zkoncentrována, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(1) Postup přípravy ethylesteru kyseliny 2-karboxy-10,11dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Při tomto postupu bylo použito obecného postupu popsaného v příkladu l(f), s tím rozdílem, že sloučenina podle Přípravy 2(k) byla nahražena sloučeninou podle Přípravy l(e), čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 3

Postup přípravy ethylesteru kyseliny 7-karboxy-9,10dihydro-4H-benzo[4,5]cyklohepta[1,2-b]furan-10-octové.

Podle tohoto provedení se postupovalo stejným způsobem jako v Přípravě 2 s tím rozdílem, že benzoylchlorid byl nahražen 3-furoylchloridem, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 4

Postup přípravy methylesteru kyseliny 8-karboxy-10,11dihydro-5H-tetrazolo[5,1-c][1,4]-benzodiazepin-11-octové.

(a) Postup přípravy terc-butylesteru kyseliny 4-[N-(tercbutoxykarbonyl)-N-(methoxykarbonyl)aminomethyl]-3nitrobenzoové.

Podle tohoto provedení byla k roztoku, který obsahoval terc-butylester kyseliny 4-brommethyl-3-nitrobenzoové (v množství 2,27 gramu, což je 7,2 mmol) (viz. Int. J. Peptide Res. 1990, 36, 31) v dimethylformamidu (25 mililitrů), přidána suspenze draselné soli terc-butylesteru kyseliny methyliminodikarboxylové (viz. J.C.S. Perkin I, 1977, 1088-90) (1,56 gramu, což je 7,3 mmol) v dimethylformamidu (20 mililitrů). Takto získaný tmavě hnědý roztok byl potom promícháván po dobu 1 hodiny, načež byl nalit do vody (400 mililitrů), extrahován ethylacetátem (tři podíly po 100 mililitrech), načež byly organické vrstvy spojeny a tento spojený podíl byl potom promyt vodou (pět podílů po 75 mililitrech), usušen (síranem sodným) a zkoncentrován, čímž byl získán světle oranžový olej, který byl potom přečištěn mžikovou chromatografickou metodou na silikagelu (20 % ethylacetát/hexan), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 2,15 gramu (73 %).

^ΤΗ NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

8,65 (s, 1H), 8,2 (d, 1H),

5,3 (s, 2H), 3,8 (s, 3H),

7,45 (d, 1H), 1,6 (s, 9H),

1,45 (s, 9H).

(b) Postup přípravy terc-butylesteru kyseliny

4-[N-(terc-butoxykarbonyl)aminomethyl]-3-nitrobenzoové.

Sloučenina připravená postupem podle Přípravy 4(a) (v množství 2,15 gramu, což je 5,24 mmol) byla podle tohoto provedení rozpuštěna ve směsi methanolu (120 mililitrů) a 0,95 N roztoku hydroxidu sodného (15 mililitrů). Po 15 minutách byla přidána kyselina octová (3,0 mililitry) a tato směs byla potom zkoncentrována. Získaný zbytek byl rozpuštěn v ethylacetátu (300 mililitrů) a extrahován vodou (tři podíly po 75 mililitrech). Organická vrstva byla potom promyta solankou (75 mililitrů), usušena (síranem sodným) a zkoncentrována, přičemž tímto postupem byl získán žlutý olej, který byl potom přečištěn chromatografickým postupem na silikagelu (20 %-ní ethylacetát/hexanu), přičemž tímto shora uvedeným postupem byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 1,0 gram (54 %).

¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

8,6 (s, IH) , 8,2 (d, IH), 7,7 (d, IH) ,

5,35 (m, 2H), 4,6 (d, 2H), 1,65 (s, 9H),

1,4 (s, 9H).

(c) Postup přípravy terč-butylesteru kyseliny

3-amino-4-[N-(terc-butoxykarbonyl)aminomethyl]benzoové.

Podle tohoto provedení byl hydrogenován roztok obsahující sloučeninu získanou postupem podle Přípravy 4(b) (v množství 0,80 gramu, což je 2,27 mmol) v ethanolu (100 mililitrů), který obsahoval 10 % paládium na uhlíku (0,5 gramu) při tlaku 275 kPa. Po 30 minutách byla takto získaná směs zfiltrována a zkoncentrována, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 0,72 gramu (100 %).

¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

7.25 (m, 2H), 7,1 (d, IH),

4.25 (d, 2H), 1,6 (s, 9H),

4,9 (b, IH), 1,45 (s, 9H).

(d) Postup přípravy terc-butylesteru kyseliny (E,Z)-4-[N-(terc-butoxykarbonyl)aminomethyl]- 3 [ 2-(1,4-dimethoxy-l,4-dioxo-2-butenylJamino]benzoové.

Podle tohoto provedení byla směs obsahující sloučeninu získanou postupem podle Přípravy 4(c) (v množství 0,7 gramu, což je 2,2 mmol) a dimethylester kyseliny acetylendikarboxylové (v množství 0,37 gramu, což je 2,6 mmol) v methanolu (40 mililitrů) zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 30 minut, načež byla ochlazena a zkoncentrována. Získaný zbytek byl přečištěn mžikovou chromatografickou metodou (na silikagelu, eluční činidlo 20 % ethylacetát/hexan), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenin.

Výtěžek : 0,7 gramu (70 %) .

^XH NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:
9,6 (s, IH), 7,7 (d,	IH) ,	7,35 (m, 2H)
5,5 (s, IH), 5,0 (b,	IH) ,	4,4 (d, 2H),
3,75 (s, 3H), 3,7 (s,	3H) ,	1,6 (s, 9H),

1,45 (s, 9H).

(e) Postup přípravy terč-butylesteru kyseliny

4-[N-(terč-butoxykarbonyl)aminomethyl]-3-[2-(1,4dimethoxy-1,4-dioxo-2-butyl)amino]benzoové.

Podle tohoto provedení byla směs obsahuj ící sloučeninu získanou postupem podle Přípravy 4(d) (v množství 0,68 gramu, což je 1,5 mmol) a 10 %-ní paládium na uhlíku (0,5 gramu) v methanolu (70 mililitrů) protřepávána ve vodíkové atmosféře (při tlaku 275 kPa) po dobu 1 hodiny. Takto získaná směs byla potom zfiltrována a zkoncentrována, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 0,66 gramu (95 %).

Mí NMR	(400 MHz,	CDC1₃) δ:
7,8	(d,	IH) ,	7,75 (s.	, IH),	7,1	(d, IH),
5,4	(b,	IH) ,	4,9 (b,	IH) ,	4,6	(m, IH),
4,3	(m,	2H) ,	3,7 (s,	3H) ,	3,65	(s, 3H),
2,9	(m,	2H) ,	1,6 (s,	9H) ,	1,45	(s, 9H).

(f) Postup přípravy kyseliny 4-(aminomethyl)-3-[2(1,4-dimethoxy-l,4-dioxo-2-butyl)amino]benzoové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 4(e) (v množství 0,66 gramu, což je 1,4 mmol) v methylenchloridu (10 mililitrů) a kyselině trifluoroctové (10 mililitrů) byla podle tohoto provedení udržována při teplotě místnosti po dobu 1 hodiny, načež byla zkoncentrována čímž byla připravena titulní sloučenina.

(g) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R, S)-8-karboxy-2,3,4,5-tetrahydro-3-oxo-IH-1,4benzodiazepin-2-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 4(f) byla podle tohoto provedení rozpuštěna v methanolu (60 mililitrů) a potom byla zpracována roztokem 25 % methoxidu sodného v methanolu (0,73 mililitru, 3,2 mmol), načež byla tato směs ohřívána při teplotě 50 C po dobu 1 hodiny. Takto získaná reakční směs byla potom okyselena 1 N roztokem chlorovodíku v etheru (3,5 mililitru), načež byla zkoncentrována a tím byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 0,44 gramu (98 %) .

¹H NMR (400 MHz, DMSO-d₆) δ:

8,15 (t, IH),	7,2	(s, IH),	7,1	(d, IH),
7,05 (d, IH),	5,0	(dd, IH),	4,9	(m, IH),
3,75 (dd, IH),	3,6	(s, 3H),	2,8	(dd, IH)
2,6 (dd, IH).

(h) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy10,ll-dihydro-5H-tetrazolo[5,1-c][1,4]-benzodiazepin11-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 4(g) byla podle tohoto provedení zpracována trifenylfosfinem, diethylazodikarboxylátem a trimethylsilylazidem v tetrahydrofuranu postupem, který je obecně popsán v publikaci : J. Org. Chem. 1991, 56, 2395, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 5

Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy10,11-dihydro-5H-imidazo[2,1-c][1,4]benzodiazepin11-octové.

(a) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy2.3.4.5- tetrahydro-3-thioxo-lH-l,4-benzodiazepin2-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 4(g) byla podle tohoto provedení zpracována Lawesonovýra reakčním činidlem postupem uvedeným obecně v publikaci Tet. Lett. 1980, 21, 4061, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy2.5- dihydro-3-methylthio-lH-l,4-benzodiazepin-2-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 5(a) byla podle tohoto provedení zpracována jodmethanem postupem uvedeným obecně v publikaci Tetrahedron 1960, 517, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy2.5- dihydro-3-[(2,2-dimethoxyethyl)amino]-1H-1,484 benzodiazepin-2-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 5(b) byla podle tohoto provedení zpracována aminoacetaldehyddimethylacetalem postupem uvedeným obecně v publikaci J. Heterocyclic Chem. 1989, 36, 205, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy methylesteru kyseliny (R,S)-8-karboxy10,ll-dihydro-5H-imidazo[2,1-c][1,4]benzodiazepin11-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 5(c) byla podle tohoto provedení zpracována vodným roztokem trifluoroctové kyseliny, přičemž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 6

Postup přípravy ethylesteru kyseliny (R,S)-2-amino-10,11dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

(a) Postup přípravy ethylesteru kyseliny

2-benzyloxykarbonylamino-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten10-octové.

Směs obsahující sloučeninu získanou postupem podle

Přípravy 2(k), triethylamin a difenylfosforylazid v toluenu byla podle tohoto provedení zahřívána. Získaná výsledná směs byla zpracovávána benzylalkoholem, promíchávána a zkoncentrována. Získaný zbytek byl chromatograficky zpracován na silikagelu, čímž byla připravena výsledná požadovaná sloučenina.

(b) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (R,S)-2-amino10,ll-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptenyl-10-octové.

Sloučenina získaná postupem podle Přípravy 6(a) byla podle tohoto provedení rozpuštěna v methanolu a potom byla tato směs zpracovávána 10 %-ním paládiem na uhlíku a 1 M roztokem chlorovodíku v etheru, přičemž tato směs byla potom protřepávána ve vodíkové atmosféře. Takto získaná reakční směs byla zfiltrována a zkoncentrována, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 7

Postup přípravy 2-[1-[4-(benzyloxykarbonyl)piperazinyl]]N-methyl-ethanaminu.

(a) Postup přípravy 2-[1-[4-(benzyloxykarbonyl)piperazinyl]]ethanaminu.

Podle tohoto postupu byl nejdříve chráněn 2-(l-piperazinyl)ethylamin, přičemž bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : Tet. Lett. 1986, 27 4391. Potom byl roztok obsahující terc-butylchlordifenylsilan (v množství 7,8 mililitru, což je 30 mmol) v acetonitrilu (10 mililitrů) přidáván po kapkách k roztoku obsahujícímu 2-(1-piperazinyl)ethylamin (v množství 4,0 mililitry, což je 31 mmol) a triethylamin (6,3 mililitru, což je 45 mmol) v acetonitrilu (20 mililitrů), promíchávanému při teplotě 10 °C. Tato reakční směs byla potom promíchávána po dobu 2 hodin při teplotě místnosti, načež byla ochlazena na teplotu 10 °C a zpracována triethylaminem (6,3 mililitru, což je 45 mmol) a roztokem obsahujícím benzylchlormravenčan (4,3 mililitru, 30 mmol) v dichlormethanu (10 mililitrů). Tato reakční směs byla potom promíchávána při teplotě místnosti po dobu 2 hodin, načež byla zfiltrována a zkoncentrována. Získaný zbytek byl potom promíchávána v 80 %-ní kyselině octové (100 mililitrů) po dobu přes noc, načež byl tento podíl nalit do solanky a promyt ethylacetátem. Vodná fáze byla potom zalkalizována nasyceným roztokem uhličitanu sodného, načež byl tento podíl extrahován ethylacetátem a organická fáze byla potom usušena (síranem hořečnatým), zfiltrována a zkoncentrována, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 1,1 gramu (14 %) .

¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

2,43 (6H, m), 2,80 (2H, m), 3,52 (4H, m),

5,14 (2H,s), 7,38 (5H,s).

(b) Postup přípravy 2-[1-[4-(benzyloxykarbonyl)piperazinyl]]-N-methyl-ethanaminu.

Podle tohoto provedení byla kyselina mravenčí (v množství 0,5 mililitru, což je 12,2 mmol) přidávána po kapkách pomocí stříkačky k anhydridú kyseliny octové (1,0 mililitr, což je 9,8 mmol) při teplotě 10 °C. Takto získaná reakční směs byla promíchávána po dobu 10 minut a potom byla zahřívána při teplotě 50 °C po dobu 2 hodin. Takto získaná reakční směs byla potom ochlazena na teplotu místnosti, načež byl přidán bezvodý tetrahydrofuran (10 mililitrů) a potom následoval přídavek sloučeniny získané postupem podle Přípravy 7(a) (v množství 1,0 gram, což je 3,8 mmol), rozpuštěné v tetrahydrofuranu. Tato reakční směs byla potom promíchávána po dobu 2,5 hodiny při teplotě místnosti, načež byla zkoncentrována a získaný zbytek byl rozpuštěn v tetrahydrofuranu (25 mililitrů) a tento podíl byl ochlazen na teplotu 10 °C. K této směsi byl potom přidáván 1,0 M roztok bormethylsulfidu (1 mililitr, 10 mmol) rozpuštěný v tetrahydrofuranu (10 mililitrů), přičemž tento přídavek byl prováděn po kapkách při teplotě 10 °C. Získaná reakční směs byla potom promíchávána tak dlouho dokud neustal vývoj plynu, načež byla tato reakční směs zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 2 hodin. Získaná reakční směs byla ochlazena, zpracována opatrně nasyceným methanolickým roztokem chlorovodíku (20 mililitrů) a zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 1 hodiny. Tato směs byla potom zkoncentrována, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 400 miligramů (40 %).

MS (ES) m/e :

278,0 [M + H]⁺ , ¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) 5:

2,68 - 3,92 (15H, m), 5,15 (2H, s), 7,37 (5H, s).

Příprava 8

Postup přípravy 4-[N-(benzyloxykarbonyl)-(aminoiminomethyl)]benzoylchloridu.

Směs obsahující kyselinu 4-[N-(benzyloxykarbonyl)(aminoiminomethyl)]benzoovou (v množství 0,23 gramu, což je 1,0 mmol) a thionylchlorid (3 mililitry) v dichlormethanu (3 mililitry) byla podle tohoto provedení zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 10 minut, načež byla zkoncentrována a několikrát zpracována toluenem a koncentrována, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 9

Postup přípravy N-(t-butoxykarbonyl)-4,4’-bipiperidinu.

Podle tohoto postupu byl 4,4’-bipiperidin88 dihydrochlorid (v množství 2,5 gramu, což je 10 mmol) rozpuštěn ve vodě (10 mililitrů) a potom byla tato směs zpracovávána 5 N roztokem hydroxidu sodného při hodnotě pH v rozmezí od 8 do 9, načež byla tato reakční směs zředěna na objem 120 mililitrů ethanolem a potom byla promíchávána při teplotě místnosti. Výsledná reakční směs byla potom zpracovávána di-terc-butyldiuhličitanem (v množství 2,4 gramu, což je 11 mmol) v ethanolu (80 mililitrů), který byl přidán ve formě jednorázového přídavku, a tato reakční směs byla promíchávána při teplotě okolí za současného periodického přidávání 5 N roztoku hydroxidu sodného k udržení hodnoty pH v rozmezí od 8 do 9. Po 5 hodinách byla tato reakční směs zkoncentrována a získaný zbytek byl rozpuštěn ve směsi etheru a vody v poměru 1 . 1 (100 mililitrů), přičemž hodnota pH byla potom upravena na 12 přídavkem 5 N roztoku hydroxidu sodného. Vodná fáze byla potom extrahována etherem a organická fáze byla promyta postupně solankou, zředěným roztokem kyseliny citrónové a vodou. Hodnota pH vodné fáze byla upravena na 12 až 13 přídavkem 5 N hydroxidu sodného a tato reakční směs byla extrahována etherem. Organická fáze byla potom promyta solankou, usušena (síranem sodným), zkoncentrována na čirý olej a potom usušena za použití vakua, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě pevné látky.

Výtěžek : 1,7 gramu (63 %) .

TLC Rf 0,4 (Kieselgel 60 F254’ ²butanol, kyselina mravenčí a voda v poměru 15 : 3 : 2) .

MS (ES) m/e : 268,3 [M + H]⁺.

Příprava 10

Postup přípravy 2-(methylaminomethyl)benzimidazoldihydrochloridu.

(a) Postup přípravy 2-[(terc-butoxykarbonyl)sarkosyl]aminoanilinu.

Roztok obsahující fenylendiamin (100 gramů, 0,924 gramu) a Boc-sarkosin (175 gramů, což je 0,924 mol) v DMF (1750 mililitrů) byl podle tohoto provedení ochlazen na teplotu -10 °C pod atmosférou argonu a potom byl přidán roztok obsahující DCC (190,8 gramu, 0,924 mol) v dichlormethanu CH₂C1₂) 1750 mililitrů) ve formě pomalu přidávaného proudu během intervalu 1 hodiny. Během tohoto přídavku se teplota zvýšila na 0 °C. Tato reakční směs byla potom promíchávána po dobu přes noc, přičemž teplota byla ponechána vzrůst na teplotu okolí. Tímto způsobem vznikla bílá sraženina, která byla odstraněna odfiltrováním a filtrát byl zředěn vodou (3,5 litru) a nasycenou solankou (1 litr). Dichlormethanová vrstva byla oddělena a vodná fáze byla extrahována ethylacetátem EtOAc (dva podíly po 1 litru). Spojené organické vrstvy byly potom promyty vodou (1 litr) a solankou (0,5 litru), načež byl tento podíl zkoncentrován za vzniku žlutého zbytku (341 gramu). Tento zbytek byl potom triturován ethylacetátem EtOAc, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 179,4 gramu (70 %) .

Teplota tání : 134 - 136 °C.

(b) Postup přípravy 2-[(N-terc-butoxykarbonyl-N-methyl)aminomethyl]benzimidazolu.

Podle tohoto provedení byl roztok obsahující 2- [(terc-butoxykarbonyl)sarcosyl]aminoanilin (v množství 178,4 gramu, což je 0,639 mol) v THF (900 mililitrů) a kyselinu octovou AcOH (900 mililitrů), byl zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem pod atmosférou argonu po dobu 1 hodiny, načež bylo opatrným způsobem aplikováno na tuto reakční směs vakuum a většina z THF byla odstraněna oddestilováním. Zbytek získaného roztoku byl nalit na promíchávanou směs ledu a vody, načež byl přidán hydroxid amonný (1150 mililitrů) k úpravě pH na 10. Tímto způsobem vznikl olejový produkt, který byl vykrystalován při promíchávání po dobu přes noc. Pevná látka byla potom zfiltrována a sušena při teplotě 50 °C a při atmosférickém tlaku po dobu dvou dnů, čímž byla získána žlutobílá pevné látka.

Výtěžek : 167 gramů (100 %).

Teplota tání : 140 - 150 °C.

Dalším sušením při teplotě místnosti a při atmosférickém tlaku byla získán surový produkt, kterým byla požadovaná titulní sloučenina.

Výtěžek : 162 gramů (97 %).

(c) Postup přípravy 2-(methylaminomethyl)benzimidazoldichloridu.

Roztok obsahující 4 M roztok chlorovodíku v dioxanu 616 mililitrů, což je 2,46 mol) a anisolu (134 mililitrů, 1,23 mol) byl ochlazen na teplotu 0 °C pod atmosférou argonu, načež byl přidán roztok obsahující

2-[(N-terc-butoxykarbonyl-N-methyl)aminomethyl]benzimidazol (v množství 161 gramu, což je 0,616 mol) v dichlormethanu CH2CI2 (800 mililitrů) ve formě pomalu přidávaného proudu během intervalu 30 minut. Teplota během tohoto přídavku vzrostla na 8 °C, přičemž ještě před dokončením tohoto přídavku se počala tvořit bílá sraženina. Tato reakční směs byla potom promíchávána po dobu 20 minut, načež byla požadovaná titulní sloučenina oddělena filtrací.

Výtěžek : 66,6 gramu (46 %).

Teplota tání : 250 - 255 °C (za rozkladu).

Analýza pro ^9^11^3 · 2 HCl :

vypočteno : 46,17 % C 5,60 % H 17,95 % N nalezeno : 46,33 % C 5,68 % H 17,55 % N.

Příprava 11

Postup přípravy 2-[(2-aminoethyl)amino]pyridindihydrochloridu.

(a) Postup přípravy mono-boc-1,2-ethylendiaminu.

Podle tohoto provedení byl roztok obsahuj ící di-terc.-butyldikarbonát (v množství 10,91 gramu, což je 50 mmol) v dichlormethanu CH₂Cl2 (50 mililitrů) přidáván po kapkách během intervalu 30 minut do intenzivně promíchávanému roztoku obsahujícímu 1,2-ethylendiamin (33 mililitrů, 500 mmol) v dichlormethanu (250 mililitrů) při teplotě 0 °C pod atmosférou argonu. Během tohoto přidávání se vytvářela sraženina. Po dokončení tohoto přídavku byla takto získaná reakční směs zahřáta na teplotu místnosti, promíchávána po dobu 1 hodiny a potom byla zkoncentrována na rotačním odpařováku. Takto vzniklý zbytek byl potom vložen do vody (100 mililitrů) a tento podíl byl zfiltrován za účelem odstranění malého podílu nerozpustného materiálu. Získaný filtrát byl potom extrahován dichlormethanem CH₂C1₂(tři podíly po 100 mililitrech) a organické podíly byly spojeny, přičemž tento spojený podíl byl potom usušen (síranem hořečnátým MgSO₄) a zkoncentrován, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě zakaleného roztoku.

Výtěžek : 6,00 gramů (75 %) .

^XH NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

4,75 - 5,00 (m, IH), 3,05 - 3,25 (m, 2H),

2,65 - 2,85 (m, 2H), 1,46 (s, 9H),

1,12 (br s, 2H).

(b) Postup přípravy 2-[[2-(boc-amino)ethyl]amino]pyridinN-oxidu.

Podle tohoto provedení byla reakční směs obsahující mono-Boc-1,2-ethylendiamin (v množství 5,83 gramu, což je 36,39 mmol), hydrochlorid 2-chlorpyridin-N-oxidu (7,25 gramu, což je 43,67 mmol), hydrogenuhličitan sodný NaHCO₃(15,29 gramu, 182 mmol) a terc-amylalkohol (36 mililitrů) zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem. Po 47 hodinách byla tmavě hnědá směs ochlazena, zředěna dichlormethanem CH₂Cl2 (100 mililitrů) a zfiltrována za současného odsávání za účelem odstranění nerozpustných látek. Filtrát byl zkoncentrován a potom rozpuštěn a opět zkoncentrován z toluenu. Chromatografickým zpracováním na silikagelu (10 %-ní MeOH/CHCl₃) byla připravena požadovaná znečištěná titulní sloučenina ve formě žluté pevné látky, která byla potom použita bez dalšího přečišťování.

Výtěžek : 8,23 gramu (89 %).

TLC (10 % MeOH/CHCl₃) R_f 0,42, ¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

8,16	(dd, J=6,5, 1,3 Hz, IH),	7,05 - 7,30	(m,	2H)
6,68	(br d, J=8,6 Hz, IH),	6,50 - 6,65	(m,	IH)
5,70 1,44	- 5,95 (m, IH), (s, 9H);	3,25 - 3,60	(m,	4H)

MS (ES) m/e : 254 (M + H)⁺.

(c) Postup přípravy 2-[[2-(boc-amino)ethyl]amino]pyridinu.

Podle tohoto provedení bylo 10 % Pd/C (v množství

106,4 gramu, což je 0,10 mmol) přidán k roztoku obsahujícímu

2-[[2-(Boc-amino)ethyl]amino]pyridin-N-oxid (126,7 miligramu, což je 0,5 mmol) a cyklohexen (0,25 mililitru, 0,25 mmol) v absolutním ethanolu EtOH (5 mililitrů) a tato reakční směs byla potom zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem. Po 16 hodinách byla tato reakční směs zfiltrována přes celit a filtrát byl zkoncentrován. Takto získaný zbytek byl zkombinován se zbytkem získaným při jiné m postupu přípravy (0,5 mmol) a tento spojený podíl byl potom přečištěn chromatografickou metodou na silikagelu (5 % MeOH/CHClj). Požadovaná titulní sloučenina byla získána ve formě žlutého oleje.

Výtěžek : 148,4 miligramu (63 % vztaženo na 1 mmol

- [ [ 2-(Boc-amino)ethyl]amino]pyridin-N-oxidu).

TLC (5 % MeOH/CHClj) R_f 0,43.

^ΧΗ NMR	(400	MHz, CDC1₃) δ:
8,05 -	8,12	(m, IH),
6,53 -	6,61	(m, IH),
5,12 (b	r s,	IH) ,
3,26 -	3,51	(m, 4H),
MS (ES)	m/e	: 238 (M + H)⁺

7,37	-7,46	(m,	IH) ,
6,41	(d, J=8	,3	Hz, IH)
4,86	(br s,	IH)
1,44	(s, 9H)

(d) Postup přípravy 2-[(2-aminoethyl)amino]pyridindihydrochloridu.

Podle tohoto postupu byl 4 N roztok chlorovodíku v dioxanu (3,2 mililitru) přidáván ve formě proudu^do roztoku obsahujícího 2-[[2-(Boc-amino)ethyl]amino]pyridin (148,4 miligramu, 0,63 mmol) v bezvodém dichlormethanu CH2CI2 (3,2 mililitru) při teplotě 0 °C, načež byla takto získaná reakční směs zahřáta na teplotu okolí. Po 2 hodinách byla tato reakční směs zfiltrována za současného odsávání za účelem odstranění vysrážené pevné látky, která byla potom promyta bezvodým diethyletherem ΕΪ2Ο a usušena, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě žluté pevné látky.

Výtěžek : 132,8 miligramu (kvant.) ¹H NMR (400 MHz, CD₃OD) δ:

7,	99	- 8,07 (m.	, IH)	7,92	- 7,98 (m,	IH) ,
7,	19	(d, J=9,l	Hz,	IH), 6,98	- 7,04 (m,	IH) ,
3,	76	(t, J=6,2	Hz,	2H) ,
3,	27	(t, J=6,2	Hz,	2H, částečně zakryto signálem zbytkového

rozpouštědla).

MS (ES) m/e : 138 (M + H)⁺.

Příprava 12

Postup přípravy 2-[(3-hydroxy-1-propyl)amino]pyridinN-oxidu.

(a) Postup přípravy 2-[ (3-hydroxy-1-propyl)amino]pyridinN-oxidu.

Směs, která obsahovala 2-chlorpyridin-N-oxid (v množství 16,6 gramu, což je 0,1 mol), 3-amino-1-propanol (15,3 mililitru, 0,2 mol), hydrogenuhličitan sodný NaHC0₃(42 gramů, což je 0,5 mol) a terc-amylalkohol (100 mililitrů), byla podle tohoto provedeni zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem. Po 21 hodinách byla tato reakční směs ochlazena, zředěna dichlormethanem CH2CI2 (300 mililitrů) a zfiltrována za současného odsávání za účelem odstranění nerozpustného materiálu. Získaný filtrát byl potom zkoncentrován a rozpuštěn v toluenu a znovu zkoncentrován, čímž byl získán žlutý olej. Tento produkt byl potom zpracován chromatografickým způsobem na silikagelu (20 % MeOH/CHCl₃), čímž byla získána požadována titulní sloučenina ve formě žluté pevné látky.

Výtěžek : 15,62 gramu (93 %).

TLC (20 % MeOH/CHCl₃) R_f 0,48

¹H NMR (250	MHz	, CDC1	₃) δ:
8,07	(dd, J=	=6,6	, 1,2	Hz, 1H)
7,10	- 7,30	(m,	1H) ,
6,40	- 6,60	(m,	1H) ,
3,65	- 3,90	(m,	2H) ,
1,75	- 2,00	(m,	2H) ;
MS (ES) m/e	: 1'	69 (M	+ H) ⁺ .

7.34 (br t, 1H),

6,64 (dd, J=8,5, 1,4 Hz, 1H), 4,49 (br s, 1H),

3.35 - 3,60 (m, 2H),

Příprava 13

Postup přípravy methylesteru kyseliny 3-karboxy-10,11dihydro-5-methyl-dibenzo[b,f]azepin-10-octové.

(a) Postup přípravy 5-methoxy-2-(methoxykarbonyl)difenylaminu.

Podle tohoto provedení byl 5-methoxy-2-(karboxy)difenylamin, připravený postupem podle publikace : Chem.

Ber. 1956, 89, 2174-2190, zpracován roztokem chlorovodíku v methanu, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy 5,ll-dihydro-3-methoxy-5-methyl1OH-dibenzo[b,f]azepin-10-onu.

Při tomto postupu bylo použito obecně stejného postupu jako v patentu NL 7011296, s tím rozdílem, že 5-chlor-2(methoxykarbonyl)difenylamin byl nahrazen sloučeninou získanou podle Přípravy 13(a), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny 3-karboxy-10,11dihydro-5-methyl-dibenzo[b,f]azepin-10-octové.

V tomto případě bylo použito stejného postupu jako v Přípravě l(e-i) s tím rozdílem, že sloučenina podle Přípravy l(d) byla nahražena sloučeninou podle Přípravy 13(b), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 14

Postup přípravy methylesteru kyseliny 3-karboxy-10,11dihydro-dibenzo[b,f]oxepin-10-octové.

(a) Postup přípravy 3-methoxy-dibenzo[b,f]oxepin10(llH)-onu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu podle publikace : J. Heterocycl. Chem. 1986, 23, 265-9, s tím rozdílem, že byl nahražen 4-fluorfenol fenolem, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy methylesteru kyseliny 3-karboxy-10,lití ihydro-dibenzo[b,f]oxepin-10-acetátu.

Podle tohoto provedení bylo použito stejného postupu jako v Přípravě 1 (e-i) s tím rozdílem, že sloučenina získaná podle Přípravy l(d) byla nahražena sloučeninou získanou podle Přípravy 14(a).

Příprava 15

Postup přípravy methylesteru kyseliny 3-karboxy-10,11dihydro-dibenzo[b,f]thiepin-10-octové .

Podle tohoto provedení bylo použito obecně postupu podle Přípravy l(e-i), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy l(d) byla nahražena

3-methoxy-dibenzo[b,f]thiepin-10(11H)-oněm, připraveným

- 97 podle publikace ; Collect. Czech. Chem. Commun. 1979, 44, 2108-23, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 16

Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-karboxy-6,lldihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octové.

(a) Postup přípravy 2-benzyl-4-brom-N-(formyl)anilinu.

Při tomto postupu bylo použito obecně postupu popsaného v publikaci : Coli. Czech. Chem. Commun. 1965, 30, 1163-1172, přičemž byl 2-benzyl-4-bromanilin, získaný podle publikace : Khim. Geterocikl. Soedin. 1983, 3,

411-414, zahříván s ethylmravenčanem, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy 2-brom-llH-dibenz[b,e]azepinu.

Podle tohoto provedení bylo obecně použito postupu podle publikace : Coli. Czech. Chem. Commun. 1965, 30, 1163-1172, přičemž sloučenina získaná postupem podle Přípravy 16(a) byla zahřívána ve směsi polyfosforečné kyseliny a oxychloridu fosforečného, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-brom-6,lití ihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octové.

Podle tohoto provedení bylo obecně použito postupu podle publikace : Bull. Chem. Soc. Jpn. 1990, 63, 3122-3131, přičemž sloučenina získaná postupem podle Přípravy 16(b) byla zpracovávána t-butyldimethylsilylketen acetalem methylalcetátu, trimethylsilylkyanidem a katalytickým množstvím di-g-chlor-bis(1,5-cyklooktadien) dirhodia ([Rh(COD)Cl]₂) v dichlormethanu za chlazení, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-karboxy-6,11dihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu podle Přípravy l(i) s tím rozdílem, že sloučenina připravená postupem podle Přípravy l(h) byla nahražena sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 16(c), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 17

Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,11dihydro-5-methyl-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin-11-octové.

(a) Postup přípravy 2-amino-5-brom-N-(methyl)difenylaminu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : Ann. Chem. 1898, 303, 322, s tím rozdílem, že anilin byl nahražen N-methylanilinem, přičemž tímto způsobem byl získán 2-nitro-5-brom-N-(methyl)difenylamin, který byl potom redukován chloridem cínatým, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy 7-brom-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepinu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : Helv. Chem. Acta 1964, 47, 1163-72, s tím rozdílem, že 2-amino-N-(methyl)difenylamin byl nahražen sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 17(a),čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-brom-10,11dihydro-5-methyl-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v Přípravě 16(c), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy 16(b) byla nahrazena sloučeninou získanou podle Přípravy 17(b), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,11dihydro-5-methyl-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v Přípravě l(i), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy l(h) byla nahrazena sloučeninou získanou podle Přípravy 17(c), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příprava 18

Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,11dihydro-dibenz[b,f][1,4]oxazepin-11-octové.

(a) Postup přípravy 4-brom-N-formyl-2-(fenoxy)anilinu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : J. Chem. Soc. Perkin I 1976, 1279-1285, při kterém byl 4-brom-2-(fenoxy)anilin, připravený postupem podle publikace : J. Chem. Soc., 1930, 1202-1208, zahříván s kyselinou mravenčí, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

100 (b) Postup přípravy 7-brom-dibenz[b,f][1,4]oxazepinu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : J. Chem. Soc. Perkin I 1976,

1279-1285, přičemž sloučenina získaná postupem podle Přípravy 18(a) byla zahřívána ve směsi polyfosforečné kyseliny a oxychloridu fosforečného, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-brom-10,11dihydro-dibenz[b,f][1,4]oxazepin-11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu podle Přípravy 16(c), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy 16(b) bylanahražena sloučeninou vyrobenou postupem podle Přípravy 18(b), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,lití ihydro-dibenz[b,f][1,4]oxazepin-11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v Přípravě l(i), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy l(h) byla nahražena sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 18(c), čímž byla získána požadovaná sloučenina.

Příprava 19

Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,11dihydro-dibenzo[b,f][1,4]thiazepin-11-octové.

(a) Postup přípravy 2-fenylthio-4-(brom)anilinu.

101

Podle tohoto postupu byl 3-brom-6-nitrodifenyldisulfid, který byl připraven postupem uvedeným v publikaci : .J. Chem. Soc. B 1966, 963-72, redukován chloridem cínatým, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy 7-brom-dibenz[b,f][1,4]thiazepinu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu popsaného v publikaci : Helv. Chem. Acta 1964, 47, 1163-72, s tím rozdílem, že 2-(fenylthio)anilin byl nahražen sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 19(a), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-bromo-10,11dihydro-dibenz[b,f][1,4]thiazepin-11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito stejného obecného postupu, jako je uvedeno v Přípravě 16(c), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podlePřípravý 16(b) byla nahražena sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 19(b), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(d) Postup přípravy methylesteru kyseliny 7-karboxy-10,11dihydro-dibenz[b,f][1,4]thiazepin-11-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v Přípravě l(i), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy 1(h) byla nahražena sloučeninou získanou podle Přípravy 19(c), čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

102

Příprava 20

Postup přípravy methyl esteru kyseliny 2-karboxy-10,lldihydro-dibenzo[b,f]oxepin-10-octové.

(a) Postup přípravy 2-methoxy-dibenzo[b,f]oxepin10(11H)-onu.

Podle tohoto provedení bylo použito obecného postupu uvedeného v publikaci : J. Heterocycl. Chem. 1986, 23, 265-9, s tím rozdílem, že 4-fluorfenol byl nahražen fenolem čímž byla připravena titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-karboxy-10,11dihydro-dibenzo[b,f]oxepin-10-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito stejného postupu jako je uvedeno vPřípravě l(e-i), s tím rozdílem, že sloučenina připravená postupem podle Přípravy l(d) byla nahrazena sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 20(a), čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina.

V následujících příkladech budou ilustrovány metody přípravy biologicky účinných sloučenin podle vynálezu za použití meziproduktů vyrobených postupem podle výše uvedených Příprav.

Příklad 1

Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[[[(1Hbenzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbony1]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

103 (a) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3 - [[[(IH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byl EDC (v množství 202,4 gramu, což je 1,06 mmol) přidán ve formě jednorázového přídavku k roztoku obsahujícímu ethylester kyseliny (±)-10,11-dihydro3-karboxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (285,6 miligramů, 0,88 mmol), 2-(methylamino)methylbenzimidazoldihydrochlorid (247,2 miligramu, což je 1,06 mmol),

HOBt.H₂0 (142,7, což je 1,06 mmol) a diisopropylethylamin (0,61 mililitru, což je 3,52 mmol) v bezvodém DMF (4,4 mililitru), což bylo provedeno při teplotě místnosti. Takto získaná reakční směs byla potom promíchávána při teplotě místnosti po dobu 16,5 hodiny, načež byla zkoncentrována na rotačním odpařováku (za vysokého vakua). Vzniklý zbytek byl zkoncentrován z xylenů, načež byl tento podíl rozpuštěn ve vodě (5 mililitrů). Tento produkt byl potom extrahován ethylesterem kyseliny octové EtOAc (dva podíly po 5 mililitrech), sušen (síranem hořečnatým), zkoncentrován a zpracován chromatografickým postupem (na sílikagelu, eluční činidlo 5 % MeOH ve směsi ethylacetátu EtOAc a trichlormethanu CHC1₃ v poměru 1 : 1), čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žluté pěny.

Výtěžek : 389,2 miligramu (95 %) .

TLC R_f (10 % MeOH ve směsi EtOAc/CHCl₃ 1 : 1) 0,60.

^ΧΗ NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

7,70	- 7,80 (m,	IH)	»	7,40	- 7,50 (m, IH),
7,35	(s, IH),			7,21	- 7,32 (m, 3H),
7,04	- 7,21 (m,	5H)	»	4,76	- 4,88 (m, 2H),
4,36	(d, J=15,2	Hz,	IH) ,	4,18	(q, J=7,l Hz, 2H)
3,90	(d, J=15,2	Hz,	IH),	3,82	- 3,95 (m, IH),

104

3,38	(dd, J=15,4,	4,0 Hz, IH),
3,11	(s, 3H),	3,03	(dd, J=15,4,	9,5 Hz, IH)
2,69	(dd, J=15,8,	4,8 Hz, IH),
2,52	(dd, J=15,8,	9,6 Hz, IH),
1,27	(t, J=7,l Hz	, 3H);
FTIR	(CC1₄):
2700	- 3470 (pás)	, 1735, 1629	(zakřivení),	1617, 1484,
1454 ,	, 1422, 1397,	1271, 1180,	1157 cm”¹ ;
MS (ES) m/e : 468	,2 (M + H)⁺.

(b) Postup přípravy sodné soli kyseliny (±)-10,11dihydro-3-[[[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové.

Podle tohoto provedení byl roztok 1,0 N hydroxidu lithného LiOH (1,0 mililitr, 1,0 mmol) přidán ke směsi obsahující ethylester kyseliny (±)-10,11-dihydro3- [ [[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 389,2 miligramu, což je 0,83 mmol) v THF (4,2 mililitru) a vodu (3,2 mililitru), přičemž takto získaný výsledný žlutý roztok byl promícháván při teplotě místnosti po dobu 2 hodin, dále při teplotě 40 °C po dobu 15 hodin a potom při teplotě varu pod zpětným chladičem po dobu 0,5 hodiny. Tato reakční směs byla potom zkoncentrována do sucha na rotačním odpařováku a zbytek byl rozpuštěn ve vodě (4 mililitry). Tento roztok byl potom promyt diethyletherem Et20 (dva podíly po 4 mililitrech), přičemž diethyletherové vrstvy byly odděleny a odstraněny. Vodná vrstva byla zfiltrována za účelem odstranění částečkovitého materiálu, načež byla neutralizována 1,0 N roztokem kyseliny chlorovodíkové HCI (1,0 mililitr). Vysrážený podíl pevných látek byl shromážděn

105 filtrací a současného odsávání a tento podíl byl potom promyt vodou a rozpuštěn ve směsi horkého CH^CN ve vodě (v poměru 1:1). Tento roztok byl potom za horka zfiltrován k odstranění nerozpustného hnědého oleje, načež byla tato reakční směs ponechána ochladit na teplotu místnosti.

Jelikož tento produkt přešel do olejové formy byl tento podíl zkoncentrován do sucha na rotačním odpařováku. Takto získaný zbytek byl rozpuštěn v MeOH (2 mililitry) a potom byl přidán 5 % roztok hydrogenuhličitanu sodného NaHC0₃ (2 mililitry). Tato reakční směs byla potom ohřívána tak dlouho až byl získán homogenní roztok, který byl potom zkoncentrován za účelem odstranění MeOH. Zpracováním ODS chromatograf ickou metodou (eluční činidlo 30 % MeOH/^O, potom opětná chromatografie za použití směsi MeOH/H2O v poměru 1:1), zkoncentrováním a lyofilizací byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě bezbarvého prášku.

Analýza pro vypočteno : nalezeno :

Výtěžek : 187,5 miligramu (45 %) .

HPLC k’ 1,47 (Hamiltonův roztok PRP-1, 35 - 0,1 % TFA).

^H NMR (400 MHz, CD^OD) Rotamerní směs: 6,80 - 7,65 (m, 11H), 4,64 - 5,05

3,68 - 4,41 (m, 3H), 2,87 - 3,46

2,30 - 2,58 (m, 2H);

MS (ES) m/e : 440,2 (M + H)⁺.

^C27^H24^N3°3^Na · ²’^{25 H}2° 64,60 % C 5,72 % H

64,52 % C 5,80 % H % ch₃cn/h₂o (m, 2H), (m, 5H),

8,37 % N 8,27 % N.

Příklad 2

Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[1-(4,4’bipiperidinyl)karbonyl]-5H-dibenzofa,d]cyklohepten-10octové.

106 (a) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,lldihydro-3- [1-(1’-BOC-4,4’-bipiperidinyl)karbonyl]5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byl EDC (v množství 209,3 miligramu, což je 1,09 mmol) přidán ve formě jednorázového přídavku k roztoku, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-10,11-dihydro-3-karboxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové (296,3 miligramu, což je 0,91 mmol),

1-BOC-4,4’-bipiperřdin (293 miligramů, 1,09 mmol), HOBt.H2O (147,6 miligramu, což je 1,09 mmol), a diisopropylethylamin (0,32 mililitru, což je 1,82 mmol) v bezvodém DMF (4,6 mililitru) při teplotě místnosti. Takto získaná reakční směs byla potom promíchávána při teplotě okolí po dobu přes noc, načež byla zkoncentrována na rotačním odpařováku (vysoké vakuum). Vzniklý zbytek byl potom rozředěn v xylenech a potom znovu zkoncentrován, načež byl získaný produkt rozpuštěn ve vodě (5 mililitrů). Extrakcí ethylesterem kyseliny octové EtOAc (dva podíly po 5 mililitrech), sušením (síranem hořečnatým), zkoncentrovánim a chromatografickým zpracováním na silikagelu (eluční činidlo ethylacetát a hexany v poměru 7 : 3) byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žluté pěny.

Výtěžek : 463,4 miligramu (89 %).

TLC R.f (ethylacetát a hexany ¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:	v poměru 7 :	3) 0,59.
6,94	- 7,46 (m, 7H),		4,58	- 4,88	(m, IH),
4,37	(d, J=15,2 Hz, IH),		4,19	(q, 1=7	,1 Hz, 2H)
3,89	(d, J=15,2 Hz, IH),		3,68	- 4,30	(m, 4H),
3,38	(dd, J=15,3, 4,1 Hz,	IH)
3,01	(dd, J=15,3, 9,4 Hz,	IH)
2,40	- 3,09 (m, 5H),		1,45	(s, 9H)
1,27	(t, J=7,l Hz, 3H),		0,85	-1,90	(m, 11H);

107

FTIR (CC1₄):

1734, 1694, 1637, 1426, 1171 cm¹;

MS (ES) m/e:

1149,8 (2M + H)⁺, 597,4 (M + Na)⁺, 575,4 (M + H)⁺, 519,4 (M + H-C₄H₈)⁺.

(b) Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[1(4,4’-bipiperidinyl)karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byla heterogenní směs obsahující ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[1(1’-B0C-4,4’-bipiperidinyl)karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 463,4 miligramu, což je 0,81 mmol), 1,0 N roztok hydroxidu lithného LiOH (1,0 mililitr, což je 1,0 mmol), THF (4,1 mililitru), a vodu (3,1 mililitru), promíchávána při teplotě 40 °C. Po 17 hodinách byl tento homogenní roztok ochlazen na ledu a okyselen 1,0 N roztokem kyseliny chlorovodíkové (1,5 mililitru). Extrakcí dichlormethanem CH2CI2 (tři podíly po 10 mililitrech), usušením (síranem hořečnatým) a zkoncentrováním byla získána šedavé bílá pěnová látka. Tato látka byla potom rozpuštěna v dichlormethanu CH₂C1₂ (4,1 mililitru) a tento roztok byl potom ochlazen na teplotu 0 °C. Potom byl k této reakční směsi přidán TFA (4,1 mililitru) ve formě jednorázového přídavku, přičemž tato reakční směs byla potom zahřáta na teplotu místnosti. Po 1,5 hodině byl tento světle žlutý roztok zkoncentrován do sucha na rotačním odpařováku, čímž vznikl olej. Chromatografickým zpracováním ODS metodou (eluční činidlo 30 % CH-^CN/H^-0,1 % TFA), zkoncentrováním a lyofilizací byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě bazbarvého prášku.

Výtěžek : 437,2 miligramu (86 %) .

108

HPLC k’ 1,91 (Hamiltonův roztok PRP-1, 30 % CH₃CN/H2O-0,1 % TFA) ,

^XH NMR (400	MHz,	CD₃OD) δ:
7,02	- 7,29	(m,	7H) ,	4,	53	- 4,73 (m,	IH),
4,34	(d, J =	15,0	Hz, IH),	3,	99	(d, J=15,0	Hz, IH),
3,65	- 3,89	(m,	2H) ,	3,	30	- 3,50 (m,	3H) ,
2,70	- 3,15	(m,	5H) ,	2,	68	(dd, J=16,0, 5,2 Hz, IH),
2,52	(dd, J	=16,0	ι, 9,1 Hz,	IH)	>
1,06	- 2,09	(m,	10H) ;

MS (ES) m/e : 447,2 (M + H)⁺.

Analýza pro	^C28^H34^N2°3 ·	. 1,5 CF₃CO₂H .	. 0,75	h₂o
vypočteno :	59,00 % C	5,91 % H	4,44	% N
nalezeno :	58,96 % C	6,00 % H	4,50	% N

Příklad 3

Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2benzimidazolyl)-1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové.

(a) Postup přípravy 4-(2-tetrahydropyranyloxy)-1tributylstannyl-l-butinu.

Podle tohoto provedení byl roztok obsahující n-butyllithium v hexanech (1,6 M roztok, 18,8 mililitru, mmol) přiváěn ve formě proudu v intervalu 2 minuty do roztoku obsahujícího 2-(3-butinyloxy)tetrahydro-2H-pyran (4,7 mililitru, 30 mmol) v suchém THF (60 mililitrů) což bylo prováděno při teplotě 0 °C pod atmosférou argonu. Po 0,5 hodině byl přidán tributylcínchlorid (8,1 mililitru, 30 mmol) ve formě jednorázového přídavku a tato reakční směs byla potom zahřívána při teplotě místnosti. Po 3 hodinách byla tato reakční směs zředěna hexany (300 mililitrů) a promyta postupně vodou (dva podíly po 60 mililitrech),

109 %-ním roztokem KF (dva podíly po 30 mililitrech) a nasyceným roztokem solanky (60 mililitrů). Usušením (síranem sodným Na₂S0₄), zkoncentrováním a chromatografickým zpracováním na silikagelu (eluční činidlo 3 % roztok EtOAc v hexanech) byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě téměř bězbarvého oleje.

Výtěžek : 3,58 gramu (27 %).

TLC (5 % EtOAc/Hexany) R_f 0,37.

^XH NMR (400 MHz, CDC1₃)	δ :
4,66 (úzký	t, IH),	3,75 - 3,96	(m,	2H) ,
3,49 - 3,62	(m, 2H),	2,56 (app t,	2H)
1,76 - 1,91	(m, IH),	1,65 - 1,78	(m,	IH) ,
1,42 - 1,65	(m, 10H),	1,22 - 1,41	(m,	6H) ,
0,82 - 1,08	(m, 15H).

(b) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-3-[4-(2tetrahydropyranyloxy)-l-butin-l-yl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byla reakční směs obsahující ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-(trifluormethansulfonyloxy)-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (1,34 gramu, což je 3,13 mol), 4-(2-tetrahydropyranyloxy)-1tributylstannyl-l-butin (1,66 gramu, což je 3,76 mmol). chlorid lithný LiCl (398 miligramů, což je 9,39 mmol), dichlorid bis(trifenylfosfin)paladnatý (110 miligramů, což je 0,094 mmol) a bezvodý dioxan (31 mililitrů) zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem pod atmosférou argonu. Po 1,5 hodině byla tato reakční směs zkoncentrována za účelem odstranění většiny dioxanu, přičemž získaný zbytek byl vložen do diethyletheru Et₂O (100 mililitrů), načež byl přidán 10 % KF (50 mililitrů) a tato reakční směs byla intenzivně promíchávána po dobu 0,5 hodiny. Vodná vrstva

110 byla odstraněna a diethyletherová vrstva byla zfiltrována směsí celitu a síranu horečnatého MgS0₄. Získaný filtrát byl zkoncentrován a zbytek byl zpracován chromatografickou metodou na silikagelu (eluční činidlo 10 % ethylacetát EtOAc/hexany), čímž byla připravena titulní sloučenina ve formě světle žlutého oleje.

Výtěžek : 1,12 gramu (83 %).

TLC (20 % EtOAc/hexany) Rf 0,40.

¹H NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:

7,21	- 7,30 (m, IH),	7,06	- 7,20 (m, 5H),
7,00	(d, J=7,8 Hz, IH),	4,69	(t, J=3,6 Hz, IH)
4,31	(d, J=15,2 Hz, IH),	4,11	- 4,23 (m, 2H),
3,76	- 3,97 (m, 4H),	3,59	- 3,68 (m, IH),
3,48	- 3,57 (m, IH),	3,34	(dd, J=15,2, 4,1	Hz,	IH) ,
2,97	(dd, J=15,2, 9,6 Hz,	IH) ,
2,70	(t, J=7,3 Hz, 2H),	2,65	(dd, J=15,7, 4,8	Hz,	IH) ,
2,51	(dd, J=15,7, 9,5 Hz,	IH) ,
1,78	- 1,92 (m, IH),	1,68	- 1,78 (m, IH),
1,44	- 1,68 (m, 4H),	1,27	(t, J=7,l Hz, 3H)

MS (ES) m/e : 455 (M + Na)⁺.

(c) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-3-[4-(2tetrahydropyranyloxy)-l-butyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byla směs, která obshovala ethylester kyseliny (±)-3-[4-(2-tetrahydropyranyloxy)-1butin-1-yl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 1,2 gramu, což je 2,77 mmol), 10 % Pd/C (v množství 0,3 gramu, což je 0,28 mmol) a ethylacetát EtOAc (28 mililitrů) protřepávána při teplotě místnosti a pod atmosférou vodíku (345 kPa) v Parrově zařízení. Po 3 hodinách byla získaná reakční směs zfiltrována přes celit a filtrát byl

111 zkoncentrován. Získaný produkt byl potom zpracován chromatografickou metodou na silikagelu (eluční činidlo 10 % ethylacetát EtOAc/hexany), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě bezbarvého oleje.

Výtěžek : 1,06 gramu (88 %).

TLC (20 % EtOAc/hexany) Rf 0,51.

^XH NMR (400 MHz,	CDC1₃) δ:
7,05 - 7,20	(m,	4H) ,	6,92 - 7,03 (m, 3H),
4,53 - 4,60	(m,	IH) ,	4,34 (d, J=15,l Hz, IH),
4,12 - 4,26	(m,	2H) ,	3,80 - 3,90 (m, 3H),
3,71 - 3,80	(m,	IH) ,	3,44 - 3,53 (m, IH),
3,35 - 3,44	(m,	IH) ,	3,33 (dd, J=15,l, 4,1 Hz, IH),
2,95 (dd, J=	15,1	, 9,4	Hz, IH),
2,65 (dd, J =	15,5	, 4,9	Hz, IH),
2,49 - 2,61	(m,	3H) ,	1,77 - 1,90 (m, IH),
1,45 - 1,77	(m,	9H) ,	1,27 (t, J=7,l Hz, 3H);
MS (ES) m/e	: 459 (M	+ Na)⁺.
(d) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-3-[4-hydroxy
1-butyl]	-5H-	dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byl roztok obsahuj ící ethylester kyseliny (±)-3-[4-(2-tetrahydropyranyloxy)-1-butyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 456,0 miligramů, což je 1,04 mmol) a monohydrát p-toluensulfonové kyseliny (60 miligramů, což je 0,31 mmol) v absolutním ethanolu EtOH (10 mililitrů) promícháván při teplotě místnosti. Po 2 hodinách byla tato reakční směs zpracována 5 %-ním roztokem hydrogenuhličitanu sodného NaHCO^ (1 mililitr) a zkoncentrována za účelem odstranění ethanolu EtOH. Získaný zbytek byl zředěn vodou (2 mililitry) a extrahován dichlormethanem CH2CI2· Takto získaný produkt byl usušen (síranem hořečnatým), zkoncentrován a zpracován

112 chromatografickým způsobem na silikagelu (eluční činidlo ethylacetát EtOAc/hexany v poměru 1 : 1), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina Výtěžek : 342,4 miligramu (93 TLC (EtOAc/hexany v poměru 1 ¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) 5:

6,85 - 7,25 (m, 7H), 4,34

4,08 - 4,30 (m, 2H), 3,75

3,53 - 3,72 (m, 2H), 3,33

2,95 (dd, J=15,l, 9,4 Hz, IH) 2,40 - 2,75 (m, 4H), 1,45

1,27 (t, J=7,l Hz, 3H);

MS (ES) m/e : 353 (M + H)⁺.

ve formě bezbarvého oleje. %) .

1) R_f 0,49.

(d, J=15,l Hz, IH),

- 3,95 (m, 2H), (dd, J=15,l, 4,1 Hz, IH) ,

- 1,80 (m, 4H), (e) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-3-[3-karboxy1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byl roztok obsahující ethylester kyseliny (±)-3-[4-hydroxy-1-buty1]-5H-dibenzo[ a, d]cyklohepten-10-octové (342,4 miligramu, což je 0,97 mmol) v bezvodém dichlormethanu CH₂C1₂ (19 mililitrů) ochlazen na teplotu 0 °C pod atmosférou argonu, načež byl přidán 2,2,6,6-tetramethyloxopiperidiniumchlorid (viz. publikace : J. Org. Chem. 1985, 50, 1332-1334; 260 miligramů, což je 1,36 mmol) ve formě jednorázového přídavku. Tato reakční směs byla potom promíchávána při teplotě 0 °C po dobu 1 hodiny, načež byl přidán

2-methyl-2-buten (1,2 mililitru, což je 11,64 mmol), přičemž potom následoval přídavek chladného roztoku (ochlazen na teplotu 0 °C) obsahujícího NaC10₂ (0,88 gramu, což je 7,76 mmol) a NaH₂PO₄ (0,90 gramu, což je 6,50 mmol) ve vodě (26 mililitrů). Po 10 minutách byla tato reakční směs zředěna ethylacetátem EtOAc (100 mililitrů) a jednotlivé vrstvy byly

113 odděleny. Organická vrstva byla promyta postupně chladným 1,0 N roztokem kyseliny chlorovodíkové HCI (10 mililitrů) a nasyceným roztokem solanky (20 mililitrů), načež byl tento podíl usušen (síranem hořečnatým) a zkoncentrován. Produkt byl zpracován chromatografickým způsobem na silikagelu (gradien : ethylacetát EtOAc/CHCl^ v poměru 1 : 1, a potom EtOAc/CHCl₃/EtOH v poměru 9:9:2), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina. Opětným chromatografickým zpracováním na silikagelu (eluční činidlo toluen/EtOAc/AcOH v poměru 7 : 3 : 0,1) byla získána titulní sloučenina v čisté formě.

Výtě:	žek : 233,7	miligramů	(66 %).
TLC	(EtOAc/CHCl₃	v poměru	1 : 1) R_f	0,46.
¹H Ni	MR (400 MHz,	CDC1₃) δ:
7,05	- 7,22 (m,	4H) ,	6,92 - 7,i	05 (m,	3H) ,
4,34	(d, J=15,0	Hz, IH),	4,10 - 4,:	25 (m,	2H) ,
3,80	- 3,90 (m,	2H) ,	3,33 (dd,	J=15,	1, 4,	1 Hz
2,95	(dd, 15,1,	9,4 Hz, IH), 2,48	- 2,60	(m,	4H) ,
2,48	- 2,60 (m,	4H) ,	2,37 (t,	J=7,4	Hz,	2H) ,
1,87	- 2,00 (m,	2H) ,	1,27 (t,	J=7,2	Hz,	3H) ;

MS (ES) m/e :

389 (M + Na)⁺, 367 (M + H)⁺.

(f) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-3-[3-[[(2aminofenyl)amino]karbonyl]prop-1-yl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byl roztok obsahuj ící ethylester kyseliny (±)-3-[3-karboxy-1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (v množství 233,7 miligramu, což je 0,64 mmol) v suchém tetrahydrofuranu (6,4 mililitru) ochlazen na teplotu 0 °C pod atmosférou argonu, načež byl přidán k této reakční směsi 4-methylmorfolin (0,14

114 mililitru, což je 1,28 mmol). Tento roztok byl promícháván při teplotě 0 °C po dobu několika minut, načež byl přidán isobutylchlormravenčan (0,11 mililitru, což je 0,83 mmol), přičemž tento přídavek byl proveden po kapkách. Takto získaný zakalený roztok byl potom promícháván při teplotě 0 °C po dobu 0,5 hodiny a potom byl rychle přidán roztok 1,2-fenylendiaminu (138 miligramů, což je 1,28 mmol) v suchém THF (0,6 mililitru). Tato reakční směs byla ohřátá na teplotu okolí a potom byla promíchávána po dobu 3 hodin, načež byla zředěna vodou (2 mililitry) a extrahována ethylacetátem EtOAc. Usušením tohoto produktu (síranem hořečnatým MgSO^), zkoncentrováním a chromatografickým zpracováním na siiikagelu (eluční činidlo EtOAc/hexany v poměru 3 : 2) byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě světle žluté pěny.

Výtěžek : 257,6 miligramu (88 %) .

TLC (EtOAc/hexany v poměru 3 : 2) 0,40.

¹H NMR (250 MHz, CDC1₃) δ:

6,	90	- 7,23 (m, 10H), 6,72	- 6,80	(m, 2H),
4,	33	(d, J=15,0 Hz, IH), 4,10	-4,25	(m, 2H),
3,	71	- 3,91 (m, 4H), 3,32	(dd, J=	15,1, 4,0	Hz,	IH) ,
2,	95	(dd, J=15,l, 9,5 Hz, IH),
2,	59	- 2,72 (m, 3H), 2,54	(dd, J=	15,6, 9,5	Hz ,	IH) ,
2,	34	(t, J=7,4 Hz, 2H), 1,98	- 2,09	(m, 2H),
1,	27	(t, J=7,l Hz, 3H);

MS (ES) m/e : 457 (M + H)⁺.

(g) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-[3-(2-benzimidazolyl)-1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byl roztok, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-3-[3-[[(2-aminofenyl)amino]115 karbonyl]prop-1-y1]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10- octové (v množství 257,6 miligramu, což je 0,56 mmol) v ledové kyselině octové AcOH (2,8 mililitru) a v suchém THF (2,8 mililitru), zahříván při teplotě varu pod zpětným chladičem a pod atmosférou argonu. Po 3 hodinách byla takto získaná reakční směs zkoncentrována a zbytek byl potom znovu zkoncentrován ze xylenů. Výsledný zbytek byl přemístěn do diethyletheru Et₂O (30 millitrů) a promyt postupně 1,0 N roztokem hydroxidu sodného NaOH (2 mililitry), vodou (2 mililitry) a nasyceným roztokem solanky (2 mililitry). Usušením (za použití síranu hořečnatého), zkoncentrováním a chromatografickým zpracováním na silikagelu (eluční činidlo 2 % ethanol EtOH ve směsi EtOAc/hexany v poměru 1:1), byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě šedavé bílé pěny.

Výtěžek : 236,3 miligramu (96 %) .

TLC (2 % EtOH ve směsi EtOAc/hexany vpoměru 1 : 1) Rf 0,34.

¹H Nl	UR (400 MHz, CDC1₃	) δ
7,30	- 7,80 (m, 2H),		7,03	- 7,24 (m, 6H),
6,80	- 6,95 (m, 3H),		4,12	- 4,28 (m, 3H),
3,77	- 3,89 (m, 1H),		3,74	(d, J=15,l Hz, 1H),
3,28	(dd, J=15,2, 4,0	Hz,	1H),
2,90	(dd, J=15,2, 9,5	Hz,	1H) ,
2,84	(t, J=7,7 Hz, 2H)	>	2,65	(dd, J=15,7, 4,9 Hz,	1H) ,
2,60	(t, J=7,5 Hz, 2H)		2,52	(dd, J=15,7, 9,6 Hz,	1H) ,
2,03	- 2,18 (m, 2H),		1,28	(t, J=7,l Hz, 3H);
MS (:	ES) m/e : 439 (M +	H)	+
(h)	Postup přípravy so	dně	soli	kyseliny (±)-10,11-dihydro

3-[3-(2-benzimidazolyl)-1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byla směs, která obsahovala

116 ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2benzimidazoly1)-1-propyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové (v množství 236,3 miligramu, což je 0,54 mmol),

1,0 N roztok hydroxidu sodného NaOH (0,65 mililitru, což je 0,65 mmol) a absolutní ethanol EtOH (4,8 mililitru), zahřívána na olejové lázni, jejíž teplota byla upravena na 50 °C. po 16 hodinách byla tato reakční směs zkoncentrována do sucha a získaný zbytek byl přečištěn ODS chromatografickou metodou (gradient : 35 % MeOH/voda, potom 40 % MeOH/voda). Po zkoncentrován! a lyofilizaci byla získána požadovaná titulní sloučenina ve formě bezbarvého prášku.

Výtěžek : 143 miligramu (58 %).

HPLC (PRP-1, 40 % CH₃CN/H₂O obsahující 0,1 ^τΗ NMR (400 MHz, CD₃OD) δ:

7,41 - 7,49 (m, 2H),

4,24 (d, J=14,7 Hz, IH),

3,73 - 3,85 (m, IH),

TFA) K’ = 1,5,

6.86 - 7,27 (m, 9H),

3.87 (d, J=14,7 Hz, IH),

3,23 - 3,25 (m, IH, částečně zakryto signálem zbytkového rozpouštědla)

2,80 - 2,93 (m, 3H),

2,56 (dd, J=14,4, 5,1 Hz, IH), 2,40 (dd, J=14,4, 9,7 Hz, IH) , 2,05 - 2,17 (m, 2H);

2,62 (t, J=7,5 Hz, 2H),

MS (ES) m/e Analýza pro vypočteno : nalezeno :

411 (Μ + H) .

^C27^H25^N2°2^Na70,57 % C 70,65 % C

1,5 H₂O 6,14 % H 5,95 % H

6,10 % N 5,95 % N.

Příklad 4

Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[[[2-(2pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten- 10-octové .

117 (a) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-[[[2-(2-pyridylamino)ethyllamino]karbonyl]-5Hdibenzo[ a, d ]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byl EDC (v množství 112,7 miligramu, což je 0,59 mmol) přidán ve formě jednorázového přídavku do roztoku obsahujícího ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-karboxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové (157,8 miligramu, což je 0,49 mmol), dihydrochlorid 2-[(2-aminoethyl)amino]pyridinu (123,5 miligramu, což je 0,59 mmol), HOBt.H₂O (79,5 miligramu, což je 0,59 mmol) a diisopropylethylamin (0,43 mililitru, což je 2,45 mmol) v bezvodém DMF (2,5 mililitru) při teplotě okolí. Takto získaná reakční směs byla promíchávána při teplotě okolí po dobu 18 hodin, načež byla zkoncentrována. Získaný zbytek byl znovu zkoncentrován z xylenů, načež byl tento produkt zředěn vodou (5 mililitrů) a extrahován postupně ethylacetátem EtOAc (dva podíly po 5 mililitrech) a trichlormethanem CHC1₃(dva podíly po 5 mililitrech). Organické vrstvy byly spojeny a tento spojený podíl byl zpracován malým podílem methanolu MeOH za účelem rozpuštění malého množství nerozpustného materiálu. Usušením (pomocí síranu hořečnatého MgS0₄), zkoncentrováním a chromatografickým zpracováním na silikagelu (eluční činidlo 5 % MeOH/CHCl^) byla získána požadovaná titulní sloučenian ve formě žlutého oleje.

Výtěžek : 199,1 miligramu (92 ‘
TLC (5 % MeOH/CHCl₃) R_f 0,42.
^TH NMR (400 MHz, CDC1₃) δ:
8,10 (d, J=3,5 Hz, IH), 8,02	(br s, IH),
7,60 (app. úzké d, IH), 7,53	(app. dd, IH) ,
7,33 - 7,42 (m, IH), 7,08	- 7,22 (m, 5H)
6,57 - 6,65 (m, IH), 6,45	(d, J=8,3 Hz,
4,79 - 4,90 (m, IH), 4,36	(d, J=15,l Hz,

118 (d, J=15,l Hz, IH),

- 3,72 (m, 4H),

4,11	- 4,	26 (m, 2H),		3,92
3,80	- 3,	95 (m, IH),		3,55
3,38	(dd,	J=15,2, 4,1	Hz,	IH) ,
3,03	(dd,	J=15,2, 9,5	Hz,	IH) ,
2,66	(dd,	J=15,8, 4,8	Hz,	IH) ,
2,50	(dd,	J=15,8, 9,6	Hz,	IH) ,
1,27	(t,	J=7,2 Hz, 3H)	;
MS (ES) m	/e : 444 (M 4	Η)’	+

(b) Postup přípravy sodné soli kyseliny (±)-10,11-dihydro3-[[[2-(2-pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byl roztok, který obsahoval ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[[[2-(2pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten- 10 -octové (v množství 199,1 miligramu, což je 0,45 mmol) a 1,0 N roztok hydroxidu sodného NaOH (v množství 0,54 mililitru, což je 0,54 mmol) v absolutním ethanolu EtOH (4 mililitry), zahříván na olejové lázni, jejíž teplota byla upravena na 45 °C. Po 23 hodinách byla tato reakční směs zkoncentrována a zbytek byl přečištěn ODS chromatografickou metodou (gradient : 30 % MeOH/voda, potom 40 % MeOH/voda). Zkoncentrováním a lyofilizací byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě téměř bězbarvého prášku.

Výtěžek : 95,8 miligramu, (46 %) .

HPLV (PRP-1, 30 % CH₃CH/voda obsahující 0,10 TFA) K’ = 2,0; ¹H NMR (400 MHz, CD₃OD) δ:

7,92	(app. d, J=	=4,2	Hz,	IH) ,	7,61	(d, 1=1,8 Hz,	IH) ,
7,53	(dd, 1=7,9.	, i,	8 Hz,	IH) ,	7,38	- 7,47 (m, IH)	*
7,01	- 7,24 (m,	5H)	»		6,56	(d, 3=7,9 Hz,	IH) ,
6,50	- 6,60 (m,	IH)			4,34	(d, 1=14,9 Hz,	IH) ,
3,97	(d, 1=14,9	Hz,	IH) ,		3,78	- 3,89 (m, IH)	·>

119

3,44 - 3,61 (m, 4H), 3,39 (dd,

3,00 (dd, J=15,4, 10,2 Hz, IH),

2,61 (dd, J=14,9, 5,1 Hz, IH),

2,43 (dd, J=14,9, 9,5 Hz, IH);

416 (M + H)⁺.

^C25^H24^N3°3^Na · ^^{33 H}2° 65,07 % C 5,82 % H

65,02 % C 5,62 % H

J=15,4, 4,4 Hz, IH) ,

MS (ES) m/e Analýza pro vypočteno : nalezeno :

9,11 % N 9,17 % N.

Příklad 5

Postup přípravy kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2pyridylamíno)-1-propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten10-octové.

(a) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-[3-[2-(N-oxopyridyl)amino]-1-propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto postupu byl roztok, který obsahoval

2-[(3-hydroxy-l-propyl)amino]pyridin-N-oxid (2 mmoly) a diethylester kyseliny azodikarboxylové (2 mmoly) v bezvodém DMF (10 mililitrů), přidáván postupně pomalu po kapkách k roztoku obsahujícímu ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-hydroxy-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten10-octové (1 mmol) a trifenylfosfin (2,1 mmol) v bezvodém DMF (10 mililitrů), což bylo provedeno při teplotě okolí pod atmosférou argonu. Po dokončení této reakce byla použité rozpouštědla odstraněna na rotačním odpařováku, přičemž zbytek byl opětně zkoncentrován z xylenů za účelem odstranění zbytkového DMF. Chromatografickým zpracováním tohoto zbytku na silikagelu byla získána požadovaná titulní sloučenina.

120 (b) Postup přípravy ethylesteru kyseliny (±)-10,11-dihydro3-[3-(2-pyridylamino)-1-propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové.

Podle tohoto provedení byla směs obsahující ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[3-[2-(N-oxopyridy1)amino]-1propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octové (1 mmol), cyklohexen (10 mmol) a 10 % Pd/C (0,1 mmol) v isopropanolu (10 mililitrů) zahřívána při teplotě varu pod zpětným chladičem. Po dokončení této reakce byla reakční směs zfiltrována přes celit a filtrát byl zkoncentrován na rotačním odpařováku. Zbytek byl opětně zkoncentrován z toluenu a potom byl chromatograficky zpracován na silikagelu, čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(c) Postup přípravy sodné soli kyseliny (±)-10,11-dihydro3 - [ 3-(2-pyridylamino)-1-propyloxy]-5H-dibenzof a,d]cyklohepten-10-octové.

Při provádění tohoto postupu byla směs, která obsahovala ethylester kyseliny (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2pyridylamino)-1-propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10octové (1 mmol) a 1,0 N roztok hydroxidu sodného NaOH (1,2 mol) v absolutním ethanolu EtOH (10 mililitrů), zahřívána na olejové lázni, jejíž teplota byla upravena na 50 °C. po dokončení této reakce bylo použité rozpouštědlo odstraněno na rotačním odpařováku a zbytek byl přečištěn ODS chromatografickou metodou. Zkoncentrováním a lyofilizací byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Příklad 6

Postup přípravy kyseliny 2-[[[(ΙΗ-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-6,11-díhydro-5H-dibenz[b,e]121 azepin-6-octové.

(a) Postup přípravy methylesteru kyseliny 2-[[[(lHbenzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-6,lití ihydr o- 5H- dibenz [b,e]azepin-6-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito stejného postupu jako v příkladu l(a), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Přípravy l(i) byla nahražena sloučeninou získanou postupem podle Přípravy 16(d), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

(b) Postup přípravy kyseliny 2-[[[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]-6,ll-dihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octové.

Podle tohoto provedení bylo použito stejného postupu jako v příkladu l(b), s tím rozdílem, že sloučenina získaná postupem podle Příkladu l(a) byla nahražena sloučeninou získanou postupem podle Příkladu 6(a), čímž byla získána požadovaná titulní sloučenina.

Z výše uvedeného popisu je zcela zřejmé jakým způsobem je možno využít základní znaky předmětného vynálezu. Ovšem rozsah předmětného vynálezu jení omezen na uvedená konkrétní provedení, podrobně popsaná ve výše uvedeném textu, ale zahrnuje všechny modifikace náležící do rozsahu tohoto vynálezu, který je dán následujícími patentovými nároky. Všechny odkazy na literární publikace, patenty a jiné dokumenty, které se týkaj i dosavadního stavu techniky a které jsou citovány ve shora uvedeném textu zde slouží jako odkazový materiál.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

1. Sloučenina obecného vzorce I :

ve kterém znamená :

A^ atom uhlíku nebo dusíku,

E je pětičlenný nebo šestičlenný heteroaromatický nebo šestičlenný aromatický kruh, případně substituovaný substituenty R^ nebo R^,

X¹-*² znamená CHR¹ —CH, CR¹=CH, NR¹ —CH, S(O)_U~CH nebo 0 — CH,

X² znamená CR^R² , NR^, S(0)_u nebo atom kyslíku,

R’ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylová části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

R’’ znamená R’, skupinu -C(O)R’ nebo -C(O)OR^,

R’’’ znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylová části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

R¹ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující

124 nebo S(O)₂NR’₂,

R^X4 znamená atom vodíku, cykloalkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku, Het nebo Ar,

R¹⁵ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou·skupinu obsahující 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části,

U a V buďto nejsou přítomny nebo znamenají CO, CR ’ ₂, C(=CR¹⁵2), S(0)_n, 0, NR¹⁵, CR¹⁵’OR¹⁵, CR’(OR” )CR’₂,

CR’₂CR’(OR’’), C(O)CR’₂, CR¹⁵2C(O), CONR¹⁵, NR¹⁵CO, 0C(0), C(0)0, C(S)O, OC(S), C(S)NR¹⁵, NR¹⁵C(S), SO2NR¹⁵, NR¹⁵SO2, N=N, nr¹⁵nr¹⁵, nr¹⁵cr¹⁵2, nr¹⁵cr¹⁵2, cr¹⁵2o, ocr¹⁵2, C=C, CR¹⁵=CR¹⁵, Het nebo Ar, s tou podmínkou, že U a V nejsou současně nepřítomny,

V znamená R’R”N-, R’R”NR’N-, R’R’’NR’NCO-, R’₂NR’NC(=NR’)-, R’ONR’C(=NR’)-,

125

Q znamená skupinu NR’, atom kyslíku nebo síry,

R^a znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, NO2,

N(R¹)2, co(nr¹)2, ch₂n(r¹)₂, r'³ a R^c jsou nezávisle vybrány ze souboru zahrnujícího atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, N02, N(R¹)2, CO(NR¹)₂, ch₂n(r¹)₂, nebo jsou R¹* a R^c spojeny a společně tvoří pětičlenný

126 nebo šestičlenný aromatický nebo ne-aromatický kruh, případně substituovaný halogenem, alkylovou skupinou obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, OR^, SR^, CORl, OH, N0₂, N(R¹)2, CO(NR¹)2, CH₂N(R¹)₂, CN nebo R”R’NC(=NR’)-,

X znamená N=CR’, C(0) nebo atom kyslíku,

Y není přítomen nebo znamená atom síry nebo kyslíku,

Z znamená (CH₂)_t, Het, Ar nebo cykloalkylovou skupinu

obsahuj ící 3 až 7 atomů uhlíku, a je 1 nebo 2, n je 0, 1, 2 nebo 3, a je 0, 1, 2 nebo 3, Z je 0, 1 nebo 2, s je 0, 1 nebo 2, X je 0, 1 nebo 2, U je 0, 1 nebo 2, Y je 0 nebo 1, w je 0 nebo 1,

a farmaceuticky přijatelné soli odvozené od těchto sloučenin.

2. Sloučenina podle nároku 1, ve které R^ je zbytek vybraný ze souboru zahrnujícího skupiny :

(CH2)2_3 U _x.(CH₂)₂—U G

R-N,

R-N

NR

127 .xx. /^CH2-^U

R-ΗΪ4

R’’’HNC(=NH)NH-(CH₂)₃(CHR¹⁰)-U, a R’’HN-(CH₂)₅-U, kde G znamená atom dusíku nebo skupinu CH,

R ^u znamená atom vodíku, aminoskupinu, mono- nebo dialkylaminoskupinu obsahující v alkylové části 1 až 4 atomy uhlíku, hydroxyskupinu nebo alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, a

U znamená skupinu NR’CO, CONR’, (CH₂)CO, CH=CH, C=C,

CH₂O, 0CH₂ a (CH₂)₂.

3. Sloučenina podle nároku 1, ve které R^ znamená skupinu V’-(CR’₂)q-U- a V’ znamená skupiny :

128

Q znamená NH,

R^a znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, alkoxyskupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, atom halogenu nebo skupinu R’NH, a R^c spojeny a vytváří případně substituovaný cyklohexylový kruh, fenylový kruh nebo pyridylový kruh, a

U- znamená (CH₂)q-NR’CO, (CH₂)q-CH₂0 nebo <CH₂)_q-CH₂CH₂.

4. Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina obecného vzorce IV :

(iv;

5. Sloučenina podle nároku 4, ve které — X₂ J^eCH₂ — CH nebo NH - CH a Xj znamená skupinu CH₂.

6. Sloučenina podle nároku 1, kterou je :

(±) -10,ll-dihydro-3- [ [ [ (lH-benziinidazol-2-yl)niethyl] amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,11-dihydro-3-[1-(4,4’-bipiperidinyl)karbonyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,11-dihydro-3-[3-(2-benzimidazoly1)-1-propyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepxen-10-octová kyselina, (±)-10,11-dihydro-3-[[[2-(2-pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2-pyridylamino)-1-propyloxy]-5H129 dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, a

2-[[[(lH-benzimidazol-2-yl)methyl]methylamino]karbonyl]6,11-dihydro-5H-dibenz[b,e]azepin-6-octová kyselina.

7. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu podle některého z nároků 1 až 6 a farmaceuticky přijatelnou nosičovou látku.

8. Použití sloučeniny podle některého z nároků 1 až 6 pro přípravu léčiva.

9. Použití sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro inhibování fibrinogenových receptorů u savců potřebuj ícím toto léčení.

10. Použití sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro inhibování vitronektinových receptorů u savců potřebujícím toto léčení.

11. Použití sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro léčení osteoporózy, aterosklerózy, nádorů a restenózy po angioplastice.

12. Použití sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro léčení mrtvice, přechodné ischemické příhody, infarktu myokardu nebo pro inhibování reokluze po trombolytické terapii.

13. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím, že se do reakce uvádí sloučenina obecného vzorce X ;

130 ve kterém :

X¹, X², X³, R², R³, R⁴, A-£ a E mají stejný význam jako u obecného vzorce I , a

L¹, který je připojen v poloze meta ke kruhovému napojení, znamená CHO, CO2R’, brom, jod, OH, CF^SO^, CH2-T nebo NR’R¹³, a

T znamená skupinu OH, NHR¹⁵, chlor, brom nebo jod, se sloučeninou obecného vzorce XI :

R⁶ — L² (XI) ve kterém :

znamená skupinu

V-(CR’₂)_q-Z-(CR’R¹⁰)r-U-(CR’2)S-L² nebo V’-(CR’2)_q-L² ve kterých V, V’, R’, Z, R¹⁰, U, 3, r a s mají stejný význam jako bylo uvedeno u obecného vzorce I, a

L² znamená skupinu OH, NHR¹⁵, C^C, CHO, CO2R’, brom. jod nebo chlor, přičemž potom následuje odstranění chránících skupin a případně příprava farmaceuticky přijatelné soli.

14. Způsob inhibování fibrinových receptorů, vyznačující se tím, že se podává sloučenina podle nároku 1.

15. Způsob inhibování vitronektinových receptorů, vyznačující se tím, že se podává sloučenina podle nároku 1.

131

16. Způsob léčení osteoporózy, aterosklerózy, nádorů a restenózy po angioplastice u savců, vyznačující se tím, že se savci podává sloučenina podle nároku 1 a farmaceuticky přijatelná nosičová látka.

17. Způsob léčení mrtvice, přechodné ischemické příhody, infarktu myokardu nebo pro inhibování reokluze po trombolytické terapii, vyznačující se tím, že se savci podává sloučenina podle nároku 1 a farmaceuticky přijatelná nosičová látka.

Zastupuje :

Dr. Pavel Zelený

132

Anotace :

Název vynálezu : Antagonisty receptorů integrinu, způsob jejich přípravy, farmaceuticky prostředek obsahující tyto látky a použití.

Sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém znamená :

A^ atom uhlíku nebo dusíku, E je pětičlenný nebo šestičlenný heteroaromatický nebo šestičlenný aromatický kruh, případně substituovaný substituenty R³ nebo R⁴; X¹ — X² znamená

CHR¹—CH, CR¹=CH, N^r1-CH, S(O)_u-CH nebo O-CH; X³ znamená

CR⁵R⁵ , NR³, S(0)_u nebo atom kyslíku, R² znamená skupinu

-OR’, -NR’R’’, -NR’SO₂R’”, -NROR’, -OCR’₂C(O)OR’,

-OCR’₂0C(0)-R’, -OCR’₂C(O)NR’₂, CF₃ nebo -COCR’₂R²’; R³, R⁴7 a R znamenají nezávisle atom vodíku, halogenu, skupinu -OR¹², -SR¹², -CN, -NR’R¹², -N0₂, -CF₃, CF₃S(O)_r~,

-CO₂R’,-CONR’₂, R¹⁴-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R¹⁴-oxoalkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R¹⁴-alkenylovou skupinu obsahující 2 až 6 atomů uhlíku v alkenylové části, R¹⁴-alkinylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R¹⁴-alkyloxyskupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R¹⁴-alkylaminoskupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo skupinu R¹⁴-alkyl-S(0) - obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, R^b znamená skupinu V-(CR’2)q-Z-(CR’R¹⁰)r-U-(CR’₂)_S-V- ^nebo

V’-(CR’₂)q-U-(CR’₂)_g- ; U a V buďto nejsou přítomny nebo znamenají CO, CR’₂, C(=CR¹⁵2), S(0)_n, 0, NR¹⁵, CR¹⁵’oR¹⁵,

CR’(OR’’)CR’₂, CR’₂CR’(OR’’), C(O)CR’₂, CR¹⁵2C(O), CONR¹⁵, NR¹⁵C0, 0C(0), C(0)0, C(S)O, OC(S), C(S)NR¹⁵, NR¹⁵C(S), so2nr¹⁵, nr¹⁵so2, n=n, nr¹⁵nr¹⁵, nr¹⁵cr¹⁵2, nr¹⁵cr¹⁵2, C^r1520, OC^r152, C=C, CR¹⁵=CR¹⁵, Het nebo Ar; s tou

133 podmínkou, že U a V nejsou současně nepřítomny, a V a V’ jsou substituenty obsahující dusík, které představují antagonisty receptorů integrinu. Do rozsahu rovněž náleží farmaceutický prostředek a použití těchto sloučenin jako léčiv pro léčení osteoporózy, aterosklerózy, nádorů a restenózy po angioplastice, a rovněž mrtvice, přechodné ischemické příhody, infarktu myokardu nebo pro inhibování reokluze po trombolytické terapii. Rovněž tak náleží do rozsahu vynálezu postup přípravy těchto sloučenin.

134 tj

K anotaci (obecný vzorec I)

c *O i— 79 Ί> CZ) C- -l π (O > o O σ —1 < n < n; -T o

ro >1 ><

(£>

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Sloučenina obecného vzorce I :

ve kterém znamená :

A-£ atom uhlíku nebo dusíku,

X¹-X² znamená CHR¹-CH, CR¹=CH, NR¹-CH, S(O)_U-CH nebo 0 — CH, znamená CR^R^ , NR^, S(0)_u nebo atom kyslíku,

R’ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

R’’ znamená R’, skupinu -C(O)R’ nebo -C(O)OR^,

R’ znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

124 nebo S(O)₂NR’₂, r!4 znamená atom vodíku, cykloalkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku, Het nebo Ar,

R¹-’ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahuj ící 3 až 7 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části nebo Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 8 atomů uhlíku v alkylové části,

U a V buďto nejsou přítomny nebo znamenají CO, CR ’ ₂ , C(=CR¹⁵2), S(0)_n, 0, NR¹⁵, CR¹⁵’OR¹⁵, CR’(OR” )CR’₂,

CR’₂CR’(OR”), C(0)CR’₂, CR¹⁵2C(O), CONR¹⁵, NR¹⁵CO, 0C(0), C(0)0, C(S)O, OC(S), C(S)NR¹⁵, NR¹⁵C(S), SO2NR¹⁵, NR^l5SO2, N=N, nr¹⁵nr¹⁵, nr¹⁵cr¹⁵2, nr¹⁵cr¹⁵2, cr¹⁵2o, ocr¹⁵2, C=C, CR¹⁵=CR¹⁵, Het nebo Ar, s tou podmínkou, že U a V nejsou současně nepřítomny,

V znamená R’R”N~, R’R”NR’N-, R’R”NR’NCO-, R’₂NR’NC(=NR’)-, R’ONR’C(=NR’)-,

125

Q znamená skupinu NR’, atom kyslíku nebo síry,

R^a znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, N0₂, N(R¹)2, co(nr¹)2, ch₂n(r¹)₂,

R^ a R^c jsou nezávisle vybrány ze souboru zahrnujícího atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, Ar-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, Het-alkylovou skupinu obsahující 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části nebo cykloalkyl-alkylovou skupinu obsahující 3 až 6 atomů uhlíku v cykloalkylové části a 0 až 6 atomů uhlíku v alkylové části, atom halogenu, skupinu OR¹, SR¹, COR¹, OH, N02, N(R¹)2, C0(NR¹)2, ch2n(r¹)2, nebo jsou R¹* a R^c spojeny a společně tvoří pětičlenný

126 .tičlenný aromatický nebo ne-aromatický kruh, aně substituovaný halogenem, alkylovou skupinou >ahující 1 až 4 atomy uhlíku, OR¹, SR¹, COR¹, OH, N0₂, N(R¹)2, CO(NR¹)2, CH₂N(R¹)₂, CN nebo R”R’NC(=NR’)-,

X znamená N=CR’, C(0) nebo atom kyslíku,

Y není přítomen nebo znamená atom síry nebo kyslíku,

Z znamená (CH₂)_t, Het, Ar nebo cykloalkylovou skupinu

obsahuj ící 3 až 7 atomů uhlíku, a je 1 nebo 2, n je 0 , 1 , 2 nebo 3, a je 0 , 1 , 2 nebo 3, £ je 0 , 1 nebo 2, s je 0 , 1 nebo 2, 1 je 0 , 1 nebo 2, a je 0 , 1 nebo 2, Y je 0 nebo 1, w je 0 nebo 1,

a farmaceuticky přijatelné soli odvozené od těchto sloučenin.

2. Sloučenina podle nároku 1, ve které R^ je zbytek vybraný ze souboru zahrnuj ícího skupiny :

NR

127

-^U

R-HN

R’’’HNC(=NH)NH-(CH₂)₃(CHR¹⁰)-U, a R’ΉΝ-(CH₂)₅-U, kde G znamená atom dusíku nebo skupinu CH, on

R znamená atom vodíku, aminoskupinu, mono- nebo dialkylaminoskupinu obsahující v alkylové části 1 až 4 atomy uhlíku, hydroxyskupinu nebo alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, a

U znamená skupinu NR’CO, CONR’, (CH₂)CO, CH=CH, C=C, CH₂O, 0CH₂ a (CH₂)₂.

128

Q znamená NH,

R^a znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, alkoxyskupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, atom halogenu nebo skupinu R’NH,

R*³ a R^c spojeny a vytváří případně substituovaný cyklohexylový kruh, fenylový kruh nebo pyridylový kruh, a

U- znamená (CH2)q-NR’CO, (C^^-C^O nebo (CH₂)_q-CH₂CH₂.

4. Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina obecného vzorce IV :

5. Sloučenina podle nároku 4, ve které — X2 je CH2 — CH nebo NH — CH a X₃ znamená skupinu CH2.

6. Sloučenina podle nároku 1, kterou je :

(±) -10,ll-dihydro-3-[[[(IH-benzimidazol-2-yl)methyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[1-(4,4’-bipiperidinyl)karbonyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[3-(2-benzimidazolyl)-1-propyl]-5Hdibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±)-10,ll-dihydro-3-[[[2-(2-pyridylamino)ethyl]amino]karbonyl]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, (±) -10,ll-dihydro-3-[3-(2-pyridylamino)-1-propyloxy]-5H129 dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina, a

9. Použití sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro inhibování fibrinogenových receptorů u savců potřebujícím toto léčení.

13. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím, že se do reakce uvádí sloučenina obecného vzorce X :

130 • · · ·· · ve kterém :

X¹, X², X³, R², R³, R⁴, A-l a E mají stejný význam jako u obecného vzorce I , a iÁ, který je připojen v poloze meta ke kruhovému napojení, znamená CHO, CO₂R’, brom, jod, OH, CF^SO^, CH₂~T nebo NR’R^³, a

T znamená skupinu OH, NHR^³, chlor, brom nebo jod, se sloučeninou obecného vzorce XI :

R⁶’-L² (XI) ve kterém ;

R° znamená skupinu

V-(CR’₂) -Z-(CR’R¹⁰)r-U-(CR’2)s-L² nebo V’-(CR’2) -L² ve kterých V, V’, R’, Z, R , U, g., ras maj 1 stejný význam jako bylo uvedeno u obecného vzorce I, a

L² znamená skupinu OH, NHR^³, C=C, CHO, C0₂R’ , brom. jod nebo chlor, přičemž potom následuje odstranění chránících skupin a případně příprava farmaceuticky přijatelné soli.