CZ292509B6 - Deriváty xanthinu, způsob jejich přípravy a léčiva, která je obsahují - Google Patents

Abstract

Deriváty xanthinu obecného vzorce I, ve kterém 1) symboly R.sup.1.n. a R.sup.3.n. jsou vždy alkinolový zbytek obecného vzorce Ia nebo Ib, R.sup.2.n. je (C.sub.1.n.-C.sub.5.n.)-alkyl, (C.sub.3.n.-C.sub.6.n.)-cykloalkyl nebo (C.sub.4.n.-C.sub.8.n.)-cykloalkylalkyl, R.sup.4.n. je vodík nebo (C.sub.1.n.-C.sub.3.n.)-alkyl, R.sup.5.n., R.sup.6.n. a R.sup.7.n. jsou vždy vodík, (C.sub.1.n.-C.sub.6.n.)-alkyl, (C.sub.3.n.-C.sub.6.n.)-cykloalkyl, (C.sub.4.n.-C.sub.8.n.)-cykloalkylalkyl, aryl-(C.sub.1.n.-C.sub.2.n.)-alkyl, kde arylová část je odvozena od benzenu či naftalenu, nebo tri- (C.sub.1.n.-C.sub.4.n.)-alkylsilyl, nebo R.sup.5.n. a R.sup.6.n. společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří popřípadě substituovaný čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který popřípadě obsahuje další heteroatom, A je (C.sub.1.n.-C.sub.6.n.)-alkylen, a Z.sup.-.n. je anion fyziologicky přijatelné kyseliny, nebo 2) jeden ze zbytků R.sup.1.n. a R.sup.3.n. je alkinolový zbytek obecného vzorce Ia nebo Ib a druhý ze zbytků R.sup.3.n. a R.sup.1.n. je vodík nebo R.sup.8.n., kde R.sup.8 .n.je (C.sub.1.n.-C.sub.6.n.)-alkyl, (C.sub.3.n.-C.sub.6.n.)-cykloalkyl nebo (C.sub.4.n.-C.sub.8.n.)-cykloalkylalkyl, jsou vhodné k přípravě léčiv pro léčení cerebrovaskulárních onemocnění, které se vyznačují ischemicky podmíněným zánikem nervových buněk.ŕ

Description

Deriváty xanthinu, způsob jejich přípravy a léčiva, která je obsahují

Oblast techniky

Vynález se týká nových derivátů xanthinu s alespoň jedním alkinovým postranním řetězcem v poloze 1 nebo 7 xanthinového skeletu, způsobu jejich přípravy a jejich použití jako účinných látek v léčivech obzvláště pro léčení nebo/a profylaxi cerebrovaskulámích onemocnění, která se vyznačují ischemicky podmíněným poškozením a následujícím nekrotickým zánikem nervových buněk (neuronů).

Dosavadní stav techniky

Postischemická buněčná smrt neuronů a jí podmíněné fatální výpadky funkcí s odpovídajícími závažnými neurologickými nebo/a psychickými symptomy jsou společným klinickým obrazem řady cerebrovaskulámích onemocnění. Patří sem například apoplexie, přechodné ischemické záchvaty (TIA), demence v důsledku více infarktů, demence smíšeného typu svaskulámí a degenerativní (Alzheimerovou) složkou, poškození míchy, úrazy mozku v důsledku zranění hlavy, a poškození neuronů po zástavě srdce, (neonatální) asfyxii a reanimaci, jakož i po chirurgických zákrocích na cévách (například při bypass-operacích) v oblasti hlavních tepen zásobujících mozek.

V klinické praxi dominuje apoplexie, synonymně nazývaná rovněž mozková mrtvice, apoplexia cerebri nebo apoplektický záchvat. Je důvodem kolem 15 % všech úmrtí (Pschyrembel, Klinisches Worterbuch, Walter de Gruyter-Verlag, 255. vydání, 1986, strana 105) a stojí tak ve statistice příčin úmrtí na třetím místě za srdečními a rakovinovými onemocněními (Pharmazeutische Zeitung 1994, 139/31: 2482 - 2483). Postihováni jsou stejně ženy i muži, přičemž od 60 let věku dochází k drastickému přírůstku nemocnosti. Výskyt případů činí v současnosti celosvětově zhruba 0,8 % obyvatelstva s trvale stoupající četností zvláště v průmyslových zemích, jelikož se v nich stále prodlužuje střední délka života.

Pokud pacient apoplexii přežije, zanechává na něm zpravidla trvalá poškození, například ochrnutí, poruchy řeči nebo/a záchvaty křečí, která si vynucují trvalou intenzivní péči o pacienta spojenou s enormními útrapami rovněž pro členy rodiny a s velkými náklady na zdravotnictví.

V důsledku toho jsou náklady na léčení a následnou péči o pacienty s apoplexii v současnosti odhadovány pouze v USA na 20 miliard USD ročně. Kromě toho dojde u přibližně 10 % všech přeživších obětí apoplexie v průběhu prvního roku po apoplexii k novému mozkovému infarktu se značně zhoršenou pravděpodobností přežití.

V důsledku toho představuje vyvinutí a klinické zavedení účinné medikamentózní terapie, která by snižovala jak akutní mortalitu tak rozsah neurologického deficitu a četnost recidiv, a tím zřetelně zlepšovala kvalitu života po překonané apoplexii, pro farmaceutický výzkum velkou výzvu se sociálním a lékařským dosahem.

Příčinou apoplexie je stále s nedostatkem kyslíku spojená porucha krevního oběhu v ohraničené oblasti mozku. Klinickými symptomy jsou poruchy vědomí až koma, často spastická hemiplegie, nejrůznější centrální motorické, senzitivní a senzorické zánikové jevy a fokální nebo generalizované křečové záchvaty. Etiologicky lze rozlišovat mezi s vyšší letalitou spojeným krvácením do mozku nebo encefalorrhagií (primárně krvácivý stav, zhruba 15 % případů, často jako parenchymatózní krvácení) po ruptuře cévy, především striolentikulámích tepen, v důsledku hypertonie, arteriosklerózy nebo intrakraniálního aneurysmatu a mozkovým infarktem nebo encefalomalacií (primárně nekrvácivý stav, přibližně 85 % případů) s vytvořením ischemického ložiska změknutí (nekrosy), způsobeným buď funkční ischemií mimo jiné v důsledku většinou kardiálně podmíněného kritického poklesu krevního tlaku nebo převážně progradující nebo perzistentní ischemií

-1 CZ 292509 B6 v důsledku stenotických popřípadě obliteračních procesů v cévách, arteriosklerotického, thrombotického a embolického původu v oblasti extra- nebo/a intrakraniálních tepen s předností lokalizací v Arteria carotis interna, cerebri media a vertebralis. Vzácná, pomalu se vyvíjející symptomatika encefalomalacie se označuje jako „progresivní mrtvice“.

Za předzvěst hrozícího mozkového infarktu platí často recidivující přechodné ischemické záchvaty (TIA) trvající 2 až 15 minut s postupně se vyskytujícími neurologickými zánikovými symptomy, jejichž základem jsou dočasné stenoticky podmíněné nebo mikroemboliemi způsobené ohraničené poruchy prokrvení a u kterých dochází během minut až nejvýše 24 hodin k úplné restituci. Účinné léčení těchto ischemických záchvatů má tudíž velký význam pro profylaxi apoplexie.

Epidemiologicky zajištěnými rizikovými faktory, které podporují vznik cerebrální ischemie, jsou například arteriální hypertonie, hyperlipidemie, hyperurikemie, diabetes mellitus, reologické poruchy krve, srdeční nedostatečnost a užívání hormonální antikoncepce (Pschyrembel, Klinisches Worterbuch, Walter de Gruyter-Verlag, 255. vydání, 1986, strana 1840).

Dnes praktikovaná terapie cerebrovaskulámích onemocnění se omezuje na opatření bez přímého vlivu na cerebrální ischemii (Schweiz. Med. Wochenschr. 1994, 124/45: 2005 až 2021). Terapeutickým cílem je pouze dosažení dostačující perfuze v ještě neporušené okrajové zóně ložiska ischemie, a tím v nejlepším případě omezení pokračující infarzace mozkových cév. Přednostní roli hrají při výše uvedené indikaci chirurgická opatření na cévách, jako je intramurální desobliterace nebo přemostění cévních zúžení pomocí extraintrakraniálního bypassu, která jsou ovšem spojena s relativně vysokým operačním rizikem. Medikamentózní opatření, která jsou v současné době zejména k dispozici, neumožňují kauzální léčení, nýbrž jsou zaměřena výlučně na odstranění klinických symptomů. Sem patří v prvé řadě zajištění dostatečné srdeční činnosti podání glykosidů na bázi Digitalis purpurea a antiarytmik, regulace krevního tlaku, odstranění poruch látkové přeměny především v hospodaření s elektrolyty a glukosou, a zabránění vzniku dalších ložisek thrombosy antithrombotickou terapií acetylsalicylovou kyselinou nebo heparinem, přičemž jsou kontraindikovány antikoagulancia typu antagonistů vitaminu K (kumarin) pro zvýšené nebezpečí krvácení. Mimoto je potřeba přičíst terapeutický význam rovněž vyloučení výše uvedených rizikových faktorů.

Medikamentózní akutní ošetření cerebrální ischemie tedy představuje dosud nevyřešený klinický problém (Ann. Radiol. 1994, 37/1—2: 132 - 135). K tomuto závěru dochází rovněž nedávno publikovaná kritická analýza všech dosud provedených větších klinických terapeutických výzkumů (Lancet, 1992, 339/8792: 537- 539), přičemž je znovu zdůrazněno, že snížení mortality a omezení neurologických následných škod u přeživších pacientů jsou stejně významnými kritérii vyhodnocení úspěšnosti léčení.

Kliničtí lékaři tedy vyžadují nové, více kauzálně zaměřené terapeutické koncepty. Slibné jsou zde komplexní patofyziologické procesy na vaskulámí a buněčné úrovni, které jsou ve formě uzavřeného kruhu základem progresivního průběhu akutní cerebrální ischemie. Podle současného stavu znalostí se patogenetický pochod mezi buněčnou ischemii a buněčnou smrtí vyznačuje kaskádou fyziologických a biochemických procesů za účasti řady mediátorových systémů, která začíná nedostatečným zásobením, spotřebováním energeticky bohatých sloučenin a zhroucením energetické látkové přeměny a přes nadměrné vyplavení excitatorických neurotrasmiterů, jako glutamátu a aspartátu, při omezením nebo chybějícím zpětném příjmu, vede k patologickému vzestupu koncentrace intracelulámího vápníku jako hlavního nosiče cytotoxicity. Ruku v ruce s fatálním narušením vápníkové homeostasy přispívají ke ztrátě buněčné integrity další škodlivé procesy. Sem patří mimo jiné aktivace membránových fosfolipas a látkové přeměny kyseliny arachidonové za tvorby volných mastných kyselin a jejich odbourávání cykloxygenazovou a lipoxygenazovou reakční dráhou na prostaglandiny popřípadě leukotrieny jako mediátory zánětů, produkce agresivních kyslíkových radikálů s výrazným potenciálem poškozovat buněčné membrány, drastický nárůst permeability membrán, vytváření vasogenerických a cytotoxických edémů

-2CZ 292509 B6 mozku a ionty vápníků spouštěná proteolýza vlastních buněčných bílkovinných struktur. Jelikož jsou všechny tyto mechanizmy časově závislé, existuje mezi nástupem ischemie a zánikem buňky doba latence zhruba 6 až nejvýše 12 hodin, a pouze v tomto časovém rozmezí mohou mít medikamentózní zákroky vůbec vyhlídku na úspěch (Rev. med. Inteme 1994,15/5: 350 - 356).

Nové kauzální terapeutické pokusy se nyní soustřeďují na to, co nejdříve přerušit cíleným zásahem do patogenetické reakční kaskády progradující průběh akutní cerebrální ischemie a tím trvale omezit postischemický úbytek neuronů. V současné době jsou sledovány v podstatě dvě strategie (Stroke 1990,21/8, dodatek 1:1-130 -1-131). V prvním případě se provádí thrombolysa thromboembolických a atherothrombotických uzavření fibrinolytiky, jako je streptokinaza, urokinaza nebo rekombinantní tkáňový plazminogenový aktivátor r-tPA, pro brzkou rekanalizaci tepenního proudu a v druhém případě cytoprotekce, která má za cíl přežití neuronů za ischemických podmínek.

K neuroprotektivním terapeutickým principům, které jsou obzvláště farmakologicky, částečně však již rovněž klinicky intenzivně zkoumány, patří například potlačení proudění vápníku do neuronů pomocí antagonistů vápníků (například nimodipinu, nikardipinu, flunarizinu a levemopamilu), antagonistů excitačních aminokyselin (například kompetitivních a nekompetitivních antagonistů NMDA (N-methyl-D-aspartátu) jakož i nikoli N-methyl-D-aspartátových antagonistů) nebo gangliosidů (například GM-1); blokáda kaskády arachidonové kyseliny jakož i vyloučení škodlivých produktů její látkové přeměny pomocí inhibitorů fosfolipaz, cyklooxygenaz a lipoxygenaz, popřípadě antagonistů PAF (faktoru aktivujícího destičky), thromboxanu a leukotrienů; inhibice peroxidace lipidů poškozující buněčné membrány pomocí látek zachycujících kyslíkové radikály (například superoxiddismutazy, katalazy, alfa-tokoferolu, kyseliny askorbové, listů jinanu, allopurinolu, tirilazadu a melatoninu) nebo látek chelatujících těžké kovy (například deferoxaminu); omezení šíření edému pomocí antiedematicky účinných látek (například kortikosteroidů); snížení náchylnosti k thrombozám pomocí antikoagulantů (například heparinu) a látek inhibujících agregaci thrombocytů (například ASS, ticlopidinu, prostacyklinu a jeho stabilnějších syntetických derivátů), a podpora endogenních ochranných faktorů pomocí agonistů serotoninu IA (například urapidilu a ipsapironu), modulátorů adenosinu (například propentofyllinu a vinpocetinu) nebo neurotroíních růstových faktorů (například transformujícího růstového faktoru TGF-βΙ a z mozku získaného neurotroíhího faktoru; brain-derived nerotrophic factor) a pomocí aktivátorů jejich uvolňování (Prog. Neuro-Psychopharmacol. Biol. Psychiatry 1993, 17/1: 21 - 70; Clin. Neuropharmacol. 1990,13 dodatek 3: str. 9 - 25). Nejvyšší šance na úspěch jsou přitom přirozeně dávány multifaktoriálnímu zákroku do patogenetické reakční kaskády sjeho komplexní sítí vzájemně se amplifikujících mediátorových systémů (Drugs 1988, 35/4: 468 - 476), ať už je tento zákrok prováděn pomocí kombinace nejrůznějších selektivně účinkujících léčiv nebo výhodně pomocí jediného léčiva s co nejširším farmakologickým spektrem účinnosti.

Kromě již uvedeného propentofylinu (3-methyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu) byly rovněž další xanthiny, jako v přírodě velmi rozšířené methylxanthiny theofylin (1,3-dimethylxanthin), theobromin (3,7-dimethylxanthin) a kofein (1,3,7-trimethylxanthin), jakož i syntetických 1,3,7-trialkylderiváty pentoxifylin (3,7-dimethyl-l-(5-oxohexyl)xanthin; Drugs and Aging 1995, 7/6: 480- 503) a denbufylin (l,3-dibutyl-7-(2-oxopropyl)xanthin), více nebo méně důkladně farmakologicky a z větší části rovněž klinicky zkoumány, aniž by u nich dosud bylo možné prokázat jednoznačnější terapeutický užitek při profylaxi a léčení akutní ischemické apoplexie. V přírodě se vyskytující methylxanthiny mohou naopak vést dokonce ke zhoršení klinické situace (Schweiz. Rundsch. Med. Prax. 1989, 78/23: 663- 666) a měly by být tudíž kontraindikovány. Zdá se však, že samotný propentofylin na základě svého výlučného farmakologického působení (Gen. Pharmac. 1994, 25/6: 1053 - 1058; Drug Dev. Res. 1993, 28/3: 438 -444) zaujímá jisté výjimečné postavení; jsou ovšem potřebné další kontrolované klinické studie s dostatečně velkým počtem pacientů, aby bylo možné s větší jistotou posoudit terapeutický význam tohoto preparátu (J. Cereb. Blood. Flow Metab. 1993, 13/3: 526 - 530).

-3CZ 292509 B6

Podstata vynálezu

S překvapením bylo nyní zjištěno, že zavedením alkinolových postranních řetězců s koncovou aminofunkcí v poloze 1 nebo/a 7 xanthinového skeletu se získají sloučeniny, které v klinicky relevantních experimentálních modelech zřetelně předčí propentofylin a mají tudíž větší terapeutický potenciál pro profylaxi a léčení cerebrovaskulámích onemocnění.

Vynález se tedy týká nových derivátů xanthinu obecného vzorce I

(I), ve kterém

1) symboly R¹ a R³ představují vždy alkinolový zbytek obecného vzorce Ia nebo Ib

R² znamená

a) přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku,

b) cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, nebo

c) cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku,

R⁴ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy

a) atom vodíku,

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

c) cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku,

d) cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku,

e) arylalkylovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylové Části, jejíž arylová část je odvozena od benzenu nebo naftalenu, nebo

-4CZ 292509 B6

f) trialkylsilylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který je nesubstituovaný nebo jednou- až čtyřikrát substituovaný alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, ve kterém je jedna kruhová skupina -CH₂- nahrazena zbytkem vybraným ze skupiny zahrnující atom kyslíku, síry, skupiny SO, SO₂ a NR¹³, kde

R¹³ znamená atom vodíku, alkylkarbonylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a tento kruh je nesubstituovaný nebo jednou- až čtyřikrát substituovaný alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku,

A představuje nerozvětvenou nebo rozvětvenou alky lenovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, a

Z” znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny, nebo

2) jeden ze zbytků R¹ a R³ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb a druhý ze zbytků R¹ a R³ znamená

a) atom vodíku, nebo

b) skupinu R⁸, přičemž

R⁸ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, nebo cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku, a symboly R², R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, A a Z” mají významy definované pod bodem 1.

Výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých pouze jeden ze symbolů R¹ a R³ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb a druhý z těchto symbolů znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸.

Dále jsou výhodné sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých

R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb, a

R³ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸.

Ještě výhodnější jsou sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých

R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb,

R² znamená přímou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cyklopropylovou nebo cyklopropylmethylovou skupinu,

R³ představuje

a) atom vodíku, nebo

b) skupinu R⁸, přičemž

-5CZ 292509 B6

R⁸ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cyklopropylovou skupinu nebo cyklopropylmethylovou skupinu,

R⁴ představuje atom vodíku, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cyklopropylovou skupinu, cyklopropylmethylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří pěti- až šestičlenný nasycený kruh vybraný ze skupiny zahrnující morfolinový zbytek, 4—alkylkarbonylpiperazinové zbytky s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části, 4-alkylpiperazinové zbytky s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylové části, piperazinový zbytek, piperidinový zbytek, pyrrolidinový zbytek a thiomorfolinový zbytek,

A představuje nerozvětvenou alkylenovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku, a

Z znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny.

Zvláště výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých

R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo Ib,

R² znamená alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R³ představuje přímou alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku nebo cyklopropylovou skupinu,

R⁴ představuje atom vodíku nebo methylovou skupinu, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo benzylovou skupinu, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří morfolinový, pyrrolidinový, piperidinový, 4-methylpiperazinový nebo 4-acetylpiperazinový kruh,

A představuje nerozvětvenou alkylenovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, a

Z~ znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny.

Obzvláště výhodnými sloučeninami jsou l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)3-methyl-, 1 -(5-hydroxy-5-methyl-8-pyrrolidinookt-6-inyl}-3-methyl-, 3-butyl-l -(5hydroxy-5-methyl-8-piperidinookt-6-inyl)-, l-(5-diethylamino-2-hydroxy-2-methylpent-3inyl)-3-propyl-, l-(6-dimethylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-ethyl-, l-(7—diethylamino-4-hydroxy-4-methylhept-5-inyl)-3-ethyl-, a l-[8-(4-acetylpiperazino)-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)]-3-methyl-7-propylxanthin, jakož i jejich fyziologicky přijatelné adiční soli s kyselinami, a N,N-diethyl-N-[4-hydroxy-4-methyl-8-(3-methyl-7-propylxanthin-lyl)okt-2-inyl]-N-methylamoniumjodid.

Výraz „cykloalkylalkylová skupina se 4 až 8 atomy uhlíku“ označuje takové alkylové zbytky, které jsou substituovány cykloalkylovou skupinou se 3 až 6 atomy uhlíku, přičemž součet všech atomů uhlíku je menší nebo rovný 8. Patří sem například cyklopropylmethylová a -pentylová skupina, cyklobutylmethylová až -butylová skupina, cyklopentylmethylová až -propylová skupina jakož i cyklohexylmethylová a -ethylová skupina. Termín „aryl“ označuje zbytky odvozené od benzenu nebo naftalenu. Vhodné čtyř- až sedmičlenné nasycené kruhy pro strukturní

-6CZ 292509 B6 seskupení -NR⁵R⁶ představují například 4—alkylpiperazinové zbytky s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, azetidinový zbytek, 2,5-dimethylpyrrolidinový zbytek, 2,6-dimethylpiperidinový zbytek, morfolinový zbytek, perhydroazepinový (azepanový) zbytek, piperazinový zbytek, piperidinový zbytek, pyrrolidinový zbytek, 2,2,6,6-tetramethylpiperidinový zbytek, thiomorfolinový zbytek a jejich sulfoxidy nebo sulfony.

Pro vytváření fyziologicky přijatelných adičních solí s kyselinami a kvartemích amoniových solí obecného vzorce I se strukturním elementem obecného vzorce lb jsou vhodné mimo jiné halogenovodíkové kyseliny, jako kyselina chlorovodíková, bromovodíková a jodovodíková, kyselina sírová, fosforečná, octová, mléčná, maleinová, fumarová, oxalová, vinná, citrónová, D-glukonová, 4-toluensulfonová, methansulfonová, benzensulfonová a cyklohexylsulfamidová, nebo vždy jejich anion Z.

Sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu obsahují v důsledku přítomnosti sekundární nebo terciární alkoholové struktury v alkinolovém zbytku obecného vzorce la nebo lb vždy chirální centrum a vyskytují se tudíž v enantiomemích formách. Kromě toho se v nich vyskytují v případě přítomnosti nesymetricky rozvětveného alkylového zbytku ve významu symbolu R² nebo/a R⁵ až R⁸ nebo/a v případě přítomnosti nesymetricky rozvětvené alkylenové skupiny A další asymetrické atomy uhlíku, takže se sloučeniny obecného vzorce I mohou vyskytovat v diastereomemích formách. Vynález tudíž zahrnuje jak všechny stereoizomemě čisté sloučeniny tak jejich směsi.

Vynález se dále týká způsobu přípravy sloučenin obecného vzorce I. Podle varianty A způsobu se 3-alkylxanthin obecného vzorce Π

ve kterém má symbol R² význam definovaný v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce Π podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΙΠ

(III), ve kterém X představuje atom halogenu, výhodně chloru, bromu nebo jodu, nebo esterový zbytek sulfonové kyseliny nebo esterový zbytek fosforečné kyseliny a symboly A, R⁴, R⁵ a R⁶ mají významy definované v případě obecného vzorce I, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic

(ΙΟ, s alkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R³ a atomem vodíku ve významu symbolu R¹ v obecném vzorci I, a poté se sloučenina obecného vzorce lc bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce lc buď znovu podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΙΠ za vzniku sloučeniny obecného vzorce Id

nebo se alkyluje pomocí sloučeniny obecného vzorce IV

R⁸ - X (IV), ve kterém má R⁸ význam definovaný v případě obecného vzorce I a X význam definovaný v případě obecného vzorce ΙΠ, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ie

-8CZ 292509 B6

H

se zbytkem R⁸ ve významu symbolu R¹ a s alkinolovým zbytkem obecného vzorce la ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I, nebo se

1,3-dialkylxanthin obecného vzorce V

(V),

N

ve kterém mají symboly R² a R⁸ významy definované v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce V podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΙΠ za vzniku sloučeniny 10 obecného vzorce le, nebo se

3,7-dialkylxanthin obecného vzorce VI

ve kterém mají symboly R² a R⁸ významy definované v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce VII podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce IH za vzniku sloučeniny obecného vzorce If

-9CZ 292509 B6

s alkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R¹ a zbytkem R⁸ ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I.

Podle varianty B způsobu se sloučenina obecného vzorce Π, V nebo VI analogicky s variantou A způsobu alkyluje pomocí sloučeniny obecného vzorce Vin

ve kterém mají symboly A a R⁴ významy definované v případě obecného vzorce I a X má význam definovaný v případě obecného vzorce ΙΠ, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IX

(IX), ve kterém buď symboly R⁹ a R¹⁰ představují dva stejné nebo rozdílné zbytky obecného vzorce IXa

(IXa), nebo pouze jeden ze symbolů R⁹ a R¹⁰ představuje zbytek obecného vzorce IXa a druhý ze zbytků R¹⁰ a R⁹ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸, přičemž symboly R², A, R⁴ a R⁸ mají významy definované v případě obecného vzorce I, a poté se sloučenina obecného vzorce IX za podmínek Mannichovy reakce (RÓMPP Chemie Lexikon, 9. vydání, svazek 4 (1991), strana 2632) aminomethyluje pomocí formaldehydu a aminu obecného vzorce X

-10CZ 292509 B6

R⁵ / H--N (X), ve kterém mají symboly R⁵ a R⁶ významy definované v případě obecného vzorce I, na koncové (nebo koncových) ethinylové skupině (nebo ethinylových skupinách) za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic, Id, Ie nebo If.

Podle varianty C způsobu se 1,3- nebo 3,7—di— nebo 1,3,7-trisubstituovaný xanthin obecného vzorce XI

(XI), ve kterém buď symboly R¹¹ a R¹² představují dva stejné nebo rozdílné zbytky obecného vzorce Xla

O

(Xla), nebo pouze jeden ze symbolů R¹¹ a R¹² představuje zbytek obecného vzorce Xla a druhý ze zbytků R¹² a R¹¹ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸, přičemž symboly R², A, R⁴ a R⁸ mají významy definované v případě obecného vzorce I, podrobí redukční alkinylaci karbonylové skupiny (nebo karbonylových skupin) pomocí organokovové sloučeniny obecného vzorce ΧΠ

M (XII), ve kterém mají symboly R⁵ a R⁶ významy definované v případě obecného vzorce I a M znamená alkalický kov jako sodík, draslík nebo zvláště lithium, kov alkalické zeminy jako vápník nebo zvláště lithium, kov alkalické zeminy jako vápník nebo zvláště hořčík, například ve formě Grignardovy sloučeniny (-Mg-halogenid), nebo těžký kov jako cer, měď nebo stříbro, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic, Id, Ie, If nebo Ig

-11CZ 292509 B6

dg), salkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R¹ a atomem vodíku ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I.

Podle varianty D způsobu se xanthin obecného vzorce XI, ve kterém R¹¹ nebo/a R¹² představuje zbytek obecného vzorce Xla, podrobí Nefově reakci (RÓMPP Chemie Lexikon, 9. vydání, svazek 4 (1991), str. 2954), při které dochází kethinylaci karbonylové skupiny (nebo karbonylových skupin), buď s acetylidem obecného vzorce ΧΠΙ

HOC-M (ΧΙΠ), ve kterém má symbol M význam definovaný v případě obecného vzorce ΧΠ, nebo s na konci chráněným acetylidem obecného vzorce XIV

R^a-C=C-M (XIV), ve kterém má symbol M význam definovaný v případě obecného vzorce ΧΠ a R^a představuje následně snadno odstranitelnou odstupující skupinu, například fluoridem katalyzovanou reakcí odštěpitelnou trimethylsilylovou skupinu (TMS), za vzniku sloučeniny obecného vzorce IX, ve kterém R⁹ nebo/a R¹⁰ představuje zbytek obecného vzorce IXa, a poté se získaná sloučenina obecného vzorce IX Mannichovou reakcí aminomethyluje pomocí formaldehydu a aminu obecného vzorce X analogicky jako ve variantě B způsobu, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic, Id, le, If nebo Ig.

Podle varianty E způsobu se sloučenina obecného vzorce Ic, Id, le nebo If připravená podle variant A až D způsobu nebo sloučenina obecného vzorce Ig připravená podle varianty C nebo D způsobu, ve které R⁵ nebo/a R⁶ představuje atom vodíku, jednou nebo dvakrát redukčně alkyluje oxoderivátem (aldehydem nebo ketonem) alkanu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkanu se 3 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylalkanu se 4 až 8 atomy uhlíku nebo arylalkanu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkanové části.

Podle varianty F způsobu se sloučenina připravená podle variant A až E způsobu přemění pomocí fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny HZ na adiční sůl sloučeniny obecného vzorce I s kyselinou, přičemž R¹ nebo/a R³ znamená alkinolový zbytek obecného vzorce Ib, kde R⁷ představuje atom vodíku, a R² má význam definovaný v případě obecného vzorce I.

Podle varianty G způsobu se sloučenina připravená podle variant A až E způsobu přemění pomocí alkylačního činidla obecného vzorce VII

R⁷-Z (VH),

- 12CZ 292509 B6 kde má R⁷ význam definovaný v případě obecného vzorce I s výjimkou atomu vodíku a Z má význam definovaný v případě obecného vzorce ΠΙ pro symbol X, na kvartémí amoniovou sůl sloučeniny obecného vzorce I, přičemž R¹ nebo/a R³ znamená alkinolový zbytek obecného vzorce lb a R² má význam definovaný v případě obecného vzorce I.

Podle varianty H způsobu se sloučenina připravená podle variant A až G způsobu chromatograficky nebo frakční krystalizací rozdělí na čisté stereoizomery.

Xanthiny obecného vzorce Π, V, VI nebo XI, alkylační činidla obecného vzorce ΙΠ, IV, VII nebo VIH, organokovové sloučeniny obecného vzorce ΧΠ, ΧΙΠ nebo XIV a aminy obecného vzorce X, používané ve variantách A až D způsobu jako výchozí látky, jsou známé nebo je lze připravit pomocí známých způsobů.

Tak lze bazicky substituované alkinoly obecného vzorce ΙΠ získat například metalorganickou syntézou, při které se stéricky nebráněné halogenaldehydy nebo -ketony obecného vzorce Hal-A-CO-R⁴ podrobí za redukční alkinylace karbonylové funkce reakci s 2-propinylaminkovovými sloučeninami obecného vzorce ΧΠ (R⁵R⁶N-CH₂-C=C-M), výhodně ve formě lithných sloučenin nebo halogenhořečnatých (Grignardových) sloučenin, za standardních podmínek (jak jsou podrobněji popsány u variant C a D způsobu). Podobnou reakcí halogenaldehydů a -ketonů s acetylidy obecného vzorce ΧΙΠ (HCsC-M) nebo XIV (R^a-C=C-M) se získají - po odštěpení chránící skupinu R^a při použití sloučeniny obecného vzorce XIV- alkinoly obecného vzorce VID.

2-propinylaminy (R⁵R⁶N-CH₂-C=CH), které jsou základem pro přípravu organokovových sloučenin obecného vzorce XII, lze bez problémů připravit z 2-propinylbromidu a aminů obecného vzorce X přímou výměnou reakcí halogen-amin nebo nepřímo přes intermediámě připravené amidy kovů pomocí následující reakce probíhající v jediné reakční nádobě, známé z literatury (Tetrahedron 1992, 48/30: 6231 - 6244):

sloučenina obecného + vzorce X c₄ ^h ₉lí v THF

------>

- 78’C

R⁵R⁶NLi + c₄h₁₀

• 20’C

------►

- LiBr (THF = Tetrahydrofuran)

Reakce mono- a disubstituovaných derivátů xanthinu obecného vzorce Π nebo Ic, lg, V, VI a IX s příslušnými reakčními činidly obecného vzorce Π, IV nebo VHI se provádí obvykle v ředidle nebo rozpouštědle inertním vůči látkám podílejícím se na reakci. Jako taková přicházejí v úvahu především dipolámí aprotická rozpouštědla například dimethylformamid, dimethylacetamid, N-methylpyrrolidon, tetramethylmočovina, hexamethylfosfortriamid nebo dimethylsulfoxid, lze však použít rovněž formamid, acetonitril, aceton, butanon nebo alkoholy, jako methanol, ethylenglykol a jeho mono- popřípadě dialkylethery s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části, ethanol, propanol, izopropanol a různé butanoly, uhlovodíky, jako benzen, toluen nebo xylen,

-13CZ 292509 B6 halogenované uhlovodíky, jako dichlormethan nebo chloroform, a pyridin, jakož i směsi výše uvedených rozpouštědel nebo jejich směsi s vodou.

Reakce se účelně provádí za přítomnosti bazického kondenzačního činidla. Vhodné jsou například hydroxidy, uhličitany, hydridy a alkoxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin, a organické báze, jako trialkylaminy, například triethyl- nebo tributylamin, kvartémí amoniumnebo fosfoniumhydroxidy a zesítěné pryskyřice s fixovanými, popřípadě substituovanými, amoniovými nebo fosfoniovými skupinami. Deriváty xanthinu lze však použít rovněž bezprostředně ve formě jejich zvlášť připravených solí, jako solí s alkalickými kovy, skovy alkalických zemin nebo popřípadě substituovanými amoniovými nebo fosfoniovými solemi. Dále lze deriváty xanthinu bez problémů alkylovat jak za přítomnosti výše uvedeného anorganického kondenzačního činidla tak rovněž ve formě jejich soli s alkalickým kovem nebo kovem alkalické zeminy, za pomoci katalyzátorů fázového přenosu, například terciárních aminů, kvartemích amoniových nebo fosfoniových solí, nebo rovněž korunových etherů (crown-etherů), výhodně ve dvoufázovém systému za podmínek katalýzy fázového přenosu. Vhodnými, většinou komerčně dostupnými katalyzátory fázového přenosu jsou mimo jiné tetraalkyl- s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části a methyltrioktylamoniové a -fosfoniové soli, methyl-, myristyl-, fenyl- a benzyl-trialkyl- s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části a cetyltrimethylamoniové soli nebo alkyl- s 1 až 12 atomy uhlíku a benzyl-trifenylfosfoniové soli, přičemž jsou zpravidla účinné libovolné sloučeniny, které obsahují větší a symetricky uspořádaný kation.

Obecně se přitom pracuje při reakčních teplotách mezi 0 °C a teplotou varu použitého reakčního prostředí, zejména mezi 20 a 130 °C, popřípadě za zvýšeného nebo sníženého tlaku, ale obvykle za atmosférického tlaku, přičemž reakční doba může činit od doby kratší než 1 hodina do více hodin.

Libovolná redukční alkylace sloučenin obecných vzorců Ic až Ig s koncovou primární (symboly R⁵ a R⁶ představují vždy atom vodíku) nebo sekundární (R⁵ nebo R^é představují vždy atom vodíku) nebo sekundární (R⁵ nebo R⁶ znamená atom vodíku) aminoskupinou valkinolovém postranním řetězci na sekundární popřípadě terciární aminy se provádí reakcí s oxoderivátem (aldehydem nebo ketonem) alkanu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkanu se 3 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylalkanu se 4 až 8 atomy uhlíku nebo arylalkanu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkanové části, které jsou vesměs známé z literatuiy, za přítomnosti vhodného redukčního činidla. Redukce azomethinu intermediámě připraveného z oxosloučeniny a aminu se provádí například pomocí mravenčí kyseliny a jejích derivátů, výhodná je však hydrogenace pomocí komplexních hydridů kovů, jako je lithiumalanát, lithium- nebo natriumboranát a zvláště natriumkyanboranát. Přitom se účelně pracuje v ředidle nebo rozpouštědle, které je inertní vůči reaktantům, jako je například ether, jako diethylether, dioxan nebo tetrahydrofuran, nižší alkohol, zejména methanol nebo ethanol, voda nebo vzájemné směsi těchto rozpouštědel, při teplotách mezi 20 °C a teplotou varu reakční směsi.

Převedení xanthinů obecného vzorce Ic až Ig pomocí kyselin HZ na fyziologicky přijatelné adiční soli s kyselinami patří ke stavu techniky.

Při přípravě fyziologicky přijatelných kvartemích amoniových solí z xanthinů obecného vzorce Ic až Ig alkylací pomocí reakčních činidel obecného vzorce VII, zejména ve formě alkylhalogenidů (R⁷Hal), zvláště jodidů R⁷I, nebo dialkylsulfátů (R⁷2SO₄) se účelně pracuje v inertních ředidlech nebo rozpouštědlech, jako jsou dialkylethery s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části, cyklické ethery, aromatické nebo halogenované uhlovodíky nebo ketony (například aceton), nebo rovněž ve směsích těchto rozpouštědel nebo za přidání dipolámích aprotických rozpouštědel (například dimethylformamidu) při teplotách od 20 °C do teploty varu příslušného reakčního prostředí, přičemž je k úplnému proběhnutí reakce často nutná doba více hodin. Kvartémí soli se přitom obvykle získají v krystalické formě. Pokud je to žádoucí, lze jejich anion Z“ následně libovolně měnit pomocí činidel vyměňujících anionty.

-14CZ 292509 B6

Třísložkovou kondenzaci podle Mannicha, kterou se provádí aminomethylace (Weygand/Hilgetag: Organich-chemische Experimentierkunst, 4. vydání, 1970, str. 990-993) sloučeniny IX na koncové acetylenové skupině lze provádět v principu pomocí amoniaku, primárních nebo výhodně sekundárních aminů obecného vzorce X za přítomnosti formaldehydu (použitého buď ve vodném roztoku nebo výhodněji v pevné formě jako paraformaldehyd) jako karbonylové složky, za katalytického působení jak bází tak kyselin. Výhodný je však kyselinou katalyzovaný postup, při kterém se amin obecného vzorce X podrobí reakci ve formě soli, jako hydrochloridu nebo acetátu. Často se osvědčuje přidání katalytických množství solí kovů, jako chloridu zinečnatého, chloridu železitého nebo zvláště chloridu měďného (J. Med. Chem. 1990, 33: 3182-3189).

Jako reakční prostředí se používají obecně nižší alkoholy, dialkylethery s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo zejména cyklické etheiy, především dioxan. Reakční teplota obvykle leží mezi 20 °C a teplotou varu reakční směsi, výhodně mezi 30 a 70 °C, přičemž reakční doba zpravidla činí až několik hodin.

3-Alkylované mono- nebo dioxoalkylxanthiny obecného vzorce XI používané jako výchozí látky při reakčních s organokovovými sloučeninami podle variant C a D způsobu jsou většinou známé mimo jiné z německých spisů DOS 23 30742 s DOS 24 02908 nebo je lze snadno připravit z mono- nebo dialkylxanthinů obecného vzorce Π popřípadě V nebo VI a halogenaldehydů nebo -ketonů obecného vzorce Hal-A-CO-R⁴, popřípadě rovněž ve formě jejich acetalu popřípadě ketalu s otevřeným řetězcem nebo ve formě kruhu, za alkylačních podmínek podrobně popsaných výše. Přitom jsou takové sloučeniny obecného vzorce XI, které nesou v poloze symbolu R¹² atom vodíku a v poloze symbolu R¹¹ oxoalkylový zbytek obecného vzorce Xla, bez potíží dostupné pomocí způsobu podrobně popsaného ve WO 87/00523 přes l-oxoalkyl-3,7-dialkylxanthiny, ve kterých alkylový zbytek v poloze 7 představuje snadno odstranitelnou odstupující skupinu, například ve formě redukčně odstranitelné benzylové skupiny nebo hydrolyticky odštěpitelné methoxy-, ethoxy-, propoxy- nebo butoxymethylové skupiny. Mezi vhodnými organokovovými sloučeninami obecného vzorce ΧΠ, ΧΙΠ nebo XIV používanými pro alkinylaci karbonylové skupiny zaujímají v důsledku jejich snadné dostupnosti a manipulace přednostní místo lithné sloučeniny a halogenhořečnaté (Grignardovy) sloučeniny. Tak lze výše popsané 2-propinylaminy obecného vzorce R⁵R⁶N-CH₂-CsCH a na jedné straně chráněné acetyleny obecného vzorce R^a-C=CH, zejména ethinyltrimethylsilan, kvantitativně metalovat pomocí alkyllithných sloučenin s 1 až 4 atomy uhlíku, výhodně butyllithia, v jednom z níže uvedených rozpouštědel, zejména bezvodém tetrahydrofuranu, při nízkých teplotách mezi -50 a -80 °C pomocí alkylmagneziumhalogenidů s 1 až 4 atomy uhlíku, například methyl- nebo ethylmagneziumchloridu nebo -bromidu, v etheru s nízkou teplotou varu, zpravidla diethyletheru, při teplotě varu, za vzniku sloučenin obecného vzorce ΧΠ popřípadě XIV, které se bez izolace podrobí reakci s karbonylovými sloučeninami obecného vzorce XI. Jako reakční činidlo obecného vzorce ΧΙΠ lze výhodně použít komerčně získatelný lithiumacetylid ve formě stabilních komplexů s ethylendiaminem, přičemž pro zvýšení reaktivity se doporučuje přidání suchého chloridu čeřitého v alespoň stechiometrickém množství (Tetrahedron Letters 1984, 25/38: 4233 - 4236). Silně nukleofilní organokovové sloučeniny jsou velmi citlivé na hydrolýzu a oxidaci. Jejich bezpečnou manipulaci je tedy třeba provádět za nepřístupu vlhkosti a popřípadě v atmosféře ochranného plynu.

Vhodná rozpouštědla nebo ředidla pro alkinylační reakci jsou především ta, která jsou rovněž vhodná pro přípravu organokovových sloučenin. Jako takové přicházejí v úvahu především ethery s jedním nebo více etherovými atomy kyslíku, například diethyl-, dipropyl- diizopropylnebo dibutylether, 1,2-dimethoxyethan, tetrahydrofuran, dioxan, tetrahydropyran, furan a anisol, a alifatické a aromatické uhlovodíky, jako petrolether, cyklohexan, benzen, toluen, xylen, diethylbenzen a tetrahydronaftalen, lze však rovněž použít terciární aminy, jako triethylamin, nebo dipolámí aprotická rozpouštědla, jako dimethylformamid, dimethylacetamid, N-methylpynolidon, hexamethylfosfortriamid a dimethylsulfoxid, jakož i směsi uvedených rozpouštědel.

-15CZ 292509 B6

Alkinylační reakce se zpravidla provádí při teplotách mezi -40 a +100 °C, výhodně mezi -20 a +70 °C nebo při teplotě místnosti bez vnějšího chlazení, přičemž se obvykle příslušná organokovová sloučenina použije v nepatrném nadbytku. Reakční doba přitom činí obvykle několik minut až několik hodin. Rozklad vytvořeného alkoxidu se provádí výhodně pomocí vody, vodného roztoku chloridu amonného nebo zředěné kyseliny chlorovodíkové nebo octové.

Desilylaci jak alkinolů chráněných na ethinylové skupině, získaných z karbonylových sloučenin obecného vzorce XI reakcí s lithiumtrimethylsilylacetylidem (sloučeninou obecného vzorce XIV) při přípravě meziproduktů obecného vzorce IX tak i sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu s N-trialkylsilylovanými alkinolovými postranním řetězci lze výhodně provádět methanolýzou za přítomnosti katalytických množství fluoridu draselného, která kvantitativně probíhá při teplotách mezi 20 °C a teplotou varu methanolu v průběhu několika málo hodin.

K přípravě sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu v stereoizomemě čisté formě lze buď vyjít od stéricky jednotných výchozích látek obecného vzorce ΙΠ nebo VHI (popřípadě rovněž obecného vzorce Π, IV, V, VI, VII, X nebo/a XI) a meziproduktů obecného vzorce IX, nebo v případě variant C a D způsobu enantioselektivně provádět přípravu alkinolů z prochirálních karbonylových sloučenin obecného vzorce XI reakcí s organokovovými sloučeninami obecného vzorce ΧΠ, ΧΙΠ nebo XTV pomocí asymetrické indukce za přítomnosti chirální pomocné látky.

Výhodné je však následující rozdělení stereoizomemích forem pomocí o sobě známých způsobů. Jelikož diastereomery na rozdíl od enantiomerů vykazují odlišné fyzikální a chemické vlastnosti, nezpůsobuje rozdělení jejich směsí, například fřakční krystalizací nebo chromatografickými postupy, zpravidla žádné potíže. Ve srovnání stím vyžaduje fyzikální štěpení racemátu na enantiomemí formy (antipody) přídavná opatření; tak se trakční krystalizace daří až po vytvoření diastereomemí soli s opticky aktivní kyselinou HZ a chromatografické štěpení se daří pouze za použití chirálních stacionárních fází, které vykazují rozdílnou prostorovou afinitu kenantiomerům.

Alkinoly obecného vzorce IX jsou nejen cennými meziprodukty k přípravě sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu, ale kromě toho mohou též vykazovat určitou farmakologickou účinnost konečných produktů obecného vzorce I, vykazují však nižší rozpustnost ve vodě.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou na základě jejich silných farmakologických vlastností velmi vhodné pro použití jako účinné látky v léčivech, zejména v takových, která umožňují účinné kurativní a profylaktické ošetření ischemicky podmíněných cerebrovaskulámích onemocnění, jako je apoplexie, přechodné ischemické záchvaty (TIA), demence v důsledku více infarktů, demence smíšeného typu s vaskulámí a degenerativní (Alzheimerovou) složkou, poškození míchy, úrazy mozku v důsledku zranění hlavy, a poškození neuronů po zástavě srdce, (neonatální) asfyxii a reanimaci, jakož i po chirurgických zákrocích na cévách (například při bypassoperacích) v oblasti hlavních tepen zásobujících mozek. Přitom lze sloučeniny obecného vzorce I podávat buď samotné, například ve formě mikrokapslí, jako směs více těchto látek, nebo v kombinaci s vhodnými nosnými látkami.

Vynález se tedy týká rovněž léčiv, která obsahují alespoň jednu sloučeninu obecného vzorce I jako účinnou látku.

Dále se vynález týká jednak použití léčiva podle vynálezu v rámci všech forem terapie uplatňovaných v současné době u cerebrovaskulámích onemocnění (Schweiz. Med. Wochenschr. 1994, 124/45: 2005- 2012), jako je primární prevence k potlačení hrozícího ischemického záchvatu, akutní ošetření k omezení infarzace cév po začátku ischemie a sekundární profylaxe ke snížení počtu recidiv po překonané ischemické příhodě, a jednak použití tohoto léčiva ve formě farmaceutických přípravků především pro parenterální a orální, popřípadě však rovněž pro rektální nebo transdermální podání.

-16CZ 292509 B6

Vhodnými pevnými nebo kapalnými galenickými formami přípravků jsou například granule, prášky, tablety, dražé, (mikro)kapsle, sirupy, emulze, suspenze, želé, preparáty s protrahovaným uvolňováním účinné látky, čípky, náplasti uvolňující účinnou látku, aerosoly, kapky a především injikovatelné roztoky ve formě ampulí nebo injekčních lahví pro dlouhotrvající infuze, při jejich přípravě se obvykle používají pomocné látky, jako nosné látky, bubřidla, pojidla, činidla pro potahování, nadouvadla, kluzné prostředky nebo mazadla, látky upracující chuť, sladidla nebo solubilizační přísady. Jako často používané pomocné látky lze uvést například uhličitan hořečnatý, oxid titaničitý, laktosu, mannitol a další cukry, mastek, bílkoviny mléka, želatinu, škrob, vitaminy, celulózu a její deriváty, živočišné a rostlinné oleje, polyethylenglykoly a rozpouštědla, jako je sterilní voda, fyziologický roztok chloridu sodného, alkoholy, glycerin a další vícemocné alkoholy (polyoly).

Výhodně se farmaceutické preparáty připravují a podávají v dávkovačích jednotkách, přičemž každá jednotka obsahuje jako účinnou složku určenou dávku sloučeniny obecného vzorce I. U pevných dávkovačích jednotek, jako jsou tablety, kapsle a čípky, může tato dávka činit až 1000 mg, výhodně však 100 až 600 mg, a u injekčních roztoků ve formě ampulí až 300 mg, výhodně však 20 až 200 mg.

Při léčení dospělého pacienta jsou indikovány - vždy podle účinnosti dané sloučeniny obecného vzorce I na člověka a závažnosti onemocnění ohrožujícího život - při orální aplikaci denní dávky 100 až 5000 mg účinné látky, výhodně 300 až 3000 mg, a při intravenózní aplikaci denní dávky 30 až 3000 mg, výhodně 50 až 2000 mg. Podání denní dávky se může provádět jak pomocí jednorázového podání ve formě jediné dávkovači jednotky nebo ve formě více menších dávkovačích jednotek nebo pomocí podání více rozdělených dávek v určitých časových intervalech.

Při intravenózní dlouhotrvající infuzi činí denní dávka 100 až 5000 mg, výhodně 500 až 2000 mg, což odpovídá lychlosti infuze 0,1 až 3 mg na kg tělesné hmotnosti a hodinu, výhodně 0,3 až 1 mg na kg tělesné hmotnosti a hodinu.

U všech aplikačních forem lze však za určitých okolností použít rovněž vyšší nebo nižší denní dávky.

Sloučeniny obecného vzorce I lze rovněž podávat nebo společně formulovat při přípravě galenických forem přípravků spolu s jinými vhodnými účinnými látkami, zejména takovými, které rovněž regulačně zasahují do patogenetické reakční kaskády akutní cerebrální ischemie, například s fibrinolytiky, antagonisty vápníku, antagonisty excitačních aminokyselin, ganglikosidy, inhibitory fosfolipas, cyklooxygenas a lipoxygenas, antagonisty PAF (faktoru aktivujícího destičky), antagonisty thromboxanu a antagonisty leukotrienů, látkami zachycujícími kyslíkové radikály, látkami chelatujícími těžké kovy, antiedematicky účinnými látkami, antikoagulanty, látkami inhibujícími agregaci thrombocytů, agonisty serotoninu 1A, modulátory adenosinu nebo neurotrofílními růstovými faktory a aktivátory jejich uvolňování.

V následující části je na reprezentativních příkladech blíže vysvětlena příprava sloučenin obecného vzorce I shrnutých podle strukturního hlediska v tabulce 1. V tabulce 2 jsou shrnuty sloučeniny obecného vzorce IX. U všech preparativně připravených meziproduktů a konečných produktů byla ověřena struktura jak pomocí 'H-NMR-spektrometrie tak rovněž pomocí elementární analýzy nebo hmotové spektrometrie.

-17CZ 292509 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

Podle variant D a F způsobu:

Dl) l-(5-hydroxy-5-methylhept--6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K suspenzi 75,5 g (0,82 mol) lithiumacetylidu ve formě komplexu s ethylendiaminem v 500 ml dioxanu se za nepřístupu vlhkosti za míchání při teplotě místnosti po kapkách přidá roztok 153,2 g (0,5 mol) 3-methyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthmu v 750 ml dioxanu. Tím se zahájí slabě exotermní reakce, která se zcela dokončí během šestihodinového míchání a zahřívání na 70 °C. Poté se při teplotě místnosti přidá voda, organické rozpouštědlo se v maximální možné míře oddestiluje za sníženého tlaku, vodná fáze se důkladně extrahuje chloroformem, extrakt se vysuší nad síranem sodným a poté se zahustí za sníženého tlaku a zbytek se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití chloroformu jako elučního činidla, čímž se získá 150,4 g (91 % teorie) olejovitého produktu, který pozvolna tuhne a nechá se překrystalovat z ethylacetátu za přidání petroletheru za zahřívání k varu. Výtěžek činí 136,8 g (82 % teorie), teplota tání produktu je 98 °C.

Analýza pro C17H24N4O3 (molekulová hmotnost 332,41 g/mol):

vypočteno: 61,42 % C, 7,28 % H, 16,86 % N; nalezeno: 61,48 % C, 7,37 % H, 16,68 % N.

D2) l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

16,6g (50 mmol) meziproduktu ze stupně Dl), 1,8 g (60 mmol) paraformaldehydu, 7,3 g (0,1 mol) diethylaminu a 0,8 g chloridu zinečnatého se míchá za varu pod zpětným chladičem po dobu 5 hodin ve 250 ml suchého dioxanu. Poté se rozpouštědlo oddestiluje za sníženého tlaku anačervenalý olejovitý zbytek se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu v poměru 19: 1 jako elučního činidla, čímž se získá sloučenina uvedená v názvu ve formě světle žlutého oleje. Výtěžek činí 12,6 g (60 % teorie). Molekulová hmotnost C22H35N5O3 činí 417,56 g/mol.

F3 ) 1 -(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

Pro vytvoření soli se 12,6 g (30 mmol) báze ze stupně D2) rozpustí ve 30 ml IN kyseliny chlorovodíkové, roztok se odpaří za sníženého tlaku do sucha, pevný zbytek se suší přes noc ve vakuu vytvářeném olejovou vývěvou, poté se vyjme horkým ethanolem, roztok se odbarví aktivním uhlím, zfiltruje se za horka, za zahřívání k varu se přidává diizopropylether až se roztok zakalí a hydrochlorid se nechá vykrystalovat ochlazením. Výtěžek činí 11,5 g (84 % teorie), teplota tání produktu je 132 °C.

Analýza pro C22H36CIN5O3 (molekulová hmotnost 454,03 g/mol):

vypočteno:58,20 % C, 7,99 % H, 7,81 % Cl, 15,43 %N; nalezeno: 58,12 % C, 8,24 % H, 7,84 % Cl, 15,37 % N.

-18CZ 292509 B6

Podle variant C a F způsobu:

Cl) N,N-diethyl-2-propinylamin

Směs 100 ml (0,16 mol) 1,6M roztoku n-butyllithia v n-hexanu a 100 ml tetrahydrofuranu se za míchání ochladí na teplotu -78 °C a při této teplotě se po kapkách přidá 11,7 g (0,16 mol) diethylaminu. Poté se směs nechá zahřát na teplotu místnosti, míchá se při ní po dobu jedné hodiny, znovu se ochladí na teplotu -20 °C a přikape se roztok 9,04 g (76 mmol) 2-propinylbromidu v 50 ml tetrahydrofuranu. Reakční směs se nechá stát přes noc při teplotě místnosti, poté se vmíchá do studeného vodného roztoku fosfátového pufřu, důkladně se extrahuje chloroformem, extrakt se vysuší nad uhličitanem vápenatým, zahustí se a zbytek se trakčně destiluje na koloně. Výtěžek činí 6,2 g (73 % teorie), teplota tání produktu je 117 °C (v literatuře je uváděno 119 °C). Molekulová hmotnost C₇Hi₃N činí 111,19 g/mol.

C2) l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K 5,8 g (52 mmol) N,N-diethyl-2-propinylaminu ze stupně Cl), rozpuštěným ve 40 ml suchého tetrahydrofuranu, se při teplotě mezi -60 a -65 °C přikape v průběhu 30 minut 32,4 ml (52 mmol) 1,6M roztoku n-butyllithia v n-hexanu. Směs se míchá po dobu 1 hodiny při teplotě -70 °C, poté se zahřeje na teplotu místnosti a během 20 minut se po kapkách přidá roztok 12,3 g (40 mmol) 3-methyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu v 60 ml tetrahydrofuranu, přičemž teplota reakční směsi stoupne až na 35 °C. Směs se míchá po dobu 4 hodin při teplotě místnosti, poté se přidá 100 ml studené IN kyseliny chlorovodíkové, směs se několikrát roztřepe s dichlormethanem, vodná fáze se zalkalizuje uhličitanem sodným, reakční produkt se extrahuje dichlormethanem, vysuší se nad síranem sodným a odpaří se za sníženého tlaku. Olejovitý zbytek se vyčistí filtrací na sloupci silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu v poměru 19:1 jako elučního činidla. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě bezbarvého oleje s výtěžkem 13,9 g (83 % teorie). Molekulová hmotnost C₂₂H₃5N₅O₃ činí 417,56 g/mol.

F3) l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methyokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

Přeměna 13,9 g (33,3 mmol) báze ze stupně C2) na hydrochlorid se provede jak je popsáno u varianty D způsobu, přičemž však není nutné používat při překrystalování ze směsi ethanolu a diizopropyletheru aktivní uhlí. Výtěžek činí 13,8 g (91 % teorie), teplota tání produktu je 132 °C.

Analýza pro C₂₂H₃6C1N5O₃ (molekulová hmotnost 454,03 g/mol):

vypočteno:58,20 % C, 7,99 % H, 7,81 % Cl, 15,43 % N; nalezeno: 58,02 % C, 8,26 % H, 7,94 % Cl, 15,27 % N.

Podle variant B a F způsobu:

Β1) l-chlor-5-hydroxy-5-methyl-6-heptin

200 g (2,17 mol) lithiumacetylidu ve formě komplexu s ethylendiaminem se suspenduje v 800 ml suchého dioxanu a za intenzivního míchání a chlazení se rychle přikape 262,9 g (2,0 mol) l-chlor-5-hexanonu, přičemž se teplota zvýší až na 48 °C. Exotermní reakce se nechá doběhnout během tříhodinového míchání bez dalšího vnějšího chlazení, opatrně se přidá 500 ml vody, směs se zfiltruje, větší část dioxanu se oddestiluje za sníženého tlaku, vodná fáze se důkladně extrahuje chloroformem, extrakt se vysuší nad síranem sodným, rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a zbytek se podrobí frakční destilaci. Výtěžek činí 190,2 g (59 % teorie), teplota varu při tlaku 800 Pa je 87 až 88 °C. Molekulová hmotnost CsHbCIO činí 160,65 g/mol.

-19CZ 292509 B6

B2) 1 -(5-hydroxy-5-methylhept-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

Směs 6,25 g (30 mmol) 3-methyl-7-propylxanthinu, 4,8 g (30 mmol) chloralkinolu ze stupně Bl) a 4,15g (30mmol) uhličitanu draselného ve 150 ml diethylformamidu se míchá po dobu 3 hodin při teplotě 130 °C, poté se zfiltruje za horka a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se vyjme chloroformem, promyje se nejprve IN hydroxidem sodným a poté se promývá vodou až do neutrálního pH, vysuší se nad síranem sodným, rozpouštědlo se oddestiluje za sníženého tlaku a zbytek se překrystaluje z ethylacetátu s přídavkem petroletheru za zahřívání varu. Výtěžek činí 3,6 g (36 % teorie), teplota tání produktu je 98 °C.

Analýza pro C17H24N4O3 (molekulová hmotnost 332,41 g/mol):

vypočteno:61,42 % C, 7,28 % H, 16,86 % N; nalezeno: 61,63 % C, 7,41 % H, 16,87 % N.

Tuto intermediámí sloučeninu identickou s produktem z příkladu 1D1) lze převést Mannichovou reakcí s paraformaldehydem a diethylaminem a vytvořením soli (příklady 1D2) a 1F3)) na konečný produkt.

Podle variant A a F způsobu:

A1) 1 -chlor-8-diethylamino-5-hydroxy-5-methy 1-6-oktin

K roztoku 2,0 g (18 mmol) N,N-diethyl-2-propinylaminu (sloučenina z příkladu 1C1)) v 50 ml tetrahydrofuranu se při teplotě -78 °C pomalu přikape 12,37 ml (19,8 mmol) 1,6M roztoku n-butyllithia v n-hexanu. Po uplynutí 1 hodiny při teplotě -78 °C se směs zahřeje na teplotu místnosti a přidá se 2,42 g (18 mmol) l-chlor-5-hexanonu. Směs se poté míchá po dobu 1 hodiny při teplotě místnosti, pH se upraví 2N kyselinou chlorovodíkovou na hodnotu 7 a směs se rozdělí mezi 5% roztoku hydrogenuhličitanu sodného a dichlormethan. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a za sníženého tlaku se odstraní rozpouštědlo. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě olejovitého produktu s výtěžkem 4,38 g (99 % teorie). Molekulová hmotnost C13H24CINO činí 245,83 g/mol.

’Η-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 200 MHz), hodnoty δ: 0,97 (t, 6H, N(CH₂CH3)₂), 1,33 (s, 3H, CH3), 1,40- 1,85 (m, 6H, CHz), 2,45 (q, 4H, N(CřkCH₃)₂), 3,33 (s, 2H, NCHzOC), 3,63 (t, 2H, CH2CI), 5,12 (s, 1H, OH)

Tuto látku lze bez dalšího čištění přímo použít pro alkylační reakci podle stupně A2).

A2) l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K roztoku 2,0 g (9,6 mmol) 3-methyl-7-propylxanthinu v 60 ml dimethylformamidu o teplotě 60 °C se přidá 2,12 g (15,3 mmol) uhličitanu draselného a směs se míchá po dobu jedné hodiny při teplotě 60 °C. Poté se po kapkách přidá 3,07 g (12,5 mmol) l-chlor-8-diethylamino-5hydroxy-5-methyl-6-oktinu ze stupně AI) a směs se míchá po dobu 12,5 hodiny při teplotě 80 °C. Poté se směs nechá ochladit na teplotu místnosti, přidá se voda a směs se extrahuje třikrát terc.butylmethyletherem. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým, zahustí se za sníženého tlaku a vyčistí se velmi rychlou chromatografií za použití směsi dichlormethanu a methanolu v poměru 19:1 jako elučního činidla. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě nažloutlého oleje s výtěžkem 2,29 g (57 % teorie). Molekulová hmotnost C₂2H₃₅N5O₃ činí 417,56 g/mol).

Tato látka je identická s produkty připravenými v příkladu 1D2) a 1C2) a lze ji přeměnit na hydrochlorid analogickým postupem jako je popsán v příkladu 1F3).

-20CZ 292509 B6

Příklad 1 a: (+)-1-( 8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

Příklad 1 b: (-)-1-( 8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

Podle variant H a F způsobu:

Racemický l-(8-diethylamino~5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-inethyl-7-propylxanthinhydrochlorid připravený v příkladu 1 pomocí varianty A, B, C nebo D a F způsobu se pomocí vysokotlaké kapalinové chromatografíe (HPLC) na koloně o rozměrech 250 x 4,6 mm s chirálním nosným materiálem (CSP Chiralpak AD) za použití směsi n-hexanu a 2-propanolu v poměru 85 : 15 s přídavkem 0,1 % diethylaminu jako elučního činidla rozdělí na enantiomemě čisté báze. Molekulová hmotnost C22H35N5O3 činí 417,56 g/mol.

(+)-enantiomer: retenční čas 11,61 min, optická čistota 100 % (-)-enantiomer: retenční čas 14,46 min, optická čistota 100 %

Přeměna enantiomemích bází na hydrochlorid se provádí podle příkladu 1F3) uvedeného u varianty C způsobu. Molekulová hmotnost C22H36CIN5O3 činí 454,03 g/mol.

V případě (+)-enantiomeru la výtěžek činí 82 % a jeho teplota tání je 86 °C.

V případě (-)-enantiomeru lb výtěžek činí 70 % a jeho teplota tání je 89 °C.

Příklad 2

N,N-diethyl-N-[4-hydroxy-4-methyl-8-(3-methyl-7-propylxanthin-l-yl)okt-2-inyl]-Nmethylamoniumjodid (podle varianty G způsobu) g (2,4 mmol) l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinu připraveného podle příkladu 1A2), 1C2) nebo 1D2) se vnese do 30 ml diethyletheru, přidá se 425 mg (3,0 mmol) methyljodidu a směs se míchá po dobu 20 hodin při teplotě místnosti. Poté se přidá dalších 212 mg (1,5 mmol) methyljodidu a směs se míchá po dobu 2 hodin za varu pod zpětným chladičem. Vzniklé krystaly se odsají, promyjí se diethyletherem a vysuší. Výtěžek činí 813 mg (60 % teorie), teplota tání produktu je 160 °C. Molekulová hmotnost C23H38IN5O3 činí 559,51 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 432 (100 %, M^1-)

Příklad 3 l-(6-dimethylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-fumarát

Podle variant C a F způsobu:

Cl) l-(6-dimethylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

4,32 g (52 mmol) N,N-dimethyl-2-propinylaminu, 32,4 ml (52 mmol) n-butyllithia ve formě 1,6M roztoku v n-hexanu a 11,1 g (40 mmol) 3-methyl-l-(3-oxobutyl)-7-propylxanthinu se

-21 CZ 292509 B6 v tetrahydrofuranu podrobí reakci a zpracuje analogicky jako v příkladu 1C2), přičemž se však jako extrakční činidlo použije místo dichlormethanu chloroform. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě olejovitého produktu s výtěžkem 13,2 g (91 % teorie). Molekulová hmotnost

Ci8H₂7N₅O₃ činí 361,45 g/mol.

F2) l-(6-dimethylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinfumarát

K přeměně báze na fumarát se 13,2 g (36,5 mmol) olejovité látky ze stupně Cl) vyjme 50 ml ethanolu a přidá se horký roztok 4,24 g (36,5 mmol) kyseliny filmařové ve 100 ml ethanolu. Poté se směs zahustí až se začne tvořit zákal, uvede se do varu a sůl se nechá vykrystalovat. Výtěžek činí 14,1 g (81 % teorie), teplota tání produktu je 170 °C. Molekulová hmotnost C22H31N5O7 činí 477,53 g/mol.

Podle variant D a F způsobu:

Dl) l-(3-hydroxy-3-methylpent—4—inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K suspenzi z 36,8 g (0,4 mol) lithiumacetylidu ve formě komplexu s ethylendiaminem a 98,6 g (0,4 mol) bezvodého chloridu čeřitého ve směsi tvořené vždy 500 ml suchého dioxanu a toluenu se za míchání při teplotě 50 °C během 45 minut přikape roztok 55,7 g (0,2 mol) 3-methyl-l-(3oxobutyl)-7-propylxanthmu ve směsi tvořené vždy 200 ml dioxanu a toluenu. Směs se poté míchá po dobu 7 hodin při teplotě 50 °C, ochladí se, přidá se studená voda, směs se okyselí 2N kyselinou chlorovodíkovou, intenzivně se extrahuje chloroformem, extrakt se promyje vodou, vysuší se nad síranem sodným, odpaří se za sníženého tlaku a zbytek se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu v poměru 50: 1 jako elučního činidla, čímž se získá 65,0 g (58 % teorie) pevné látky, která se se ztrátami překrystaluje z ethanolu. Výtěžek činí 18,0 g (30 % teorie), teplota tání produktu je 149 °C.

Analýza pro C15H20N4O3 (molekulová hmotnost 304,36 g/mol):

vypočteno: 59,20 % C, 6,62 % H, 18,41 % N; nalezeno: 58,72 % C, 6,51 % Η, 18,33 % N.

Z tohoto meziproduktu lze Mannichovou reakcí s paraformaldehydem a dimethylamin-hydrochloridem analogickým postupem jako v příkladu 1D2) a poté vytvořením soli podle příkladu 3F2) připravit konečný produkt.

Příklad 4 l-(5-hydroxy-5-methyl-8-pyrrolidinookt-6-inyl)-3-methyl-7—propylxanthin-fumarát (podle variant B nebo D a F způsobu)

Směs 9,97 g (30 mmol) l-(5-hydroxy-5-methyIhept-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinu z příkladu 1D1) nebo připraveného podle příkladu 1B2), 1,02 g (34 mmol) paraformaldehydu, 2,05 g (34 mmol) ledové kyseliny octové, 2,42 g (34 mmol) pyrrolidinu a 0,6 g chloridu měďného ve 150 ml suchého dioxanu se míchá po dobu 18 hodin při teplotě 45 °C, poté se zahustí za sníženého tlaku, vyjme se dichlormethanem, třikrát se extrahuje vždy 70 ml IN kyseliny chlorovodíkové, kyselý extrakt se zalkalizuje uhličitanem sodným a produkt se roztřepe s dichlormethanem. Po vysušení nad síranem sodným a odpaření za sníženého tlaku se získá Mannichova báze (C22H33N5O3, s molekulovou hmotností 415,55 g/mol) ve formě olejovitého surového produktu s téměř kvantitativním výtěžkem, a tato látka se převede s 3,5 g (30 mmol) kyseliny filmařové na fumarát analogickým postupem jako je popsán v příkladu 3F2). Výtěžek činí 12,4 % (78 % teorie), teplota tání produktu je 151 °C.

-22CZ 292509 B6

Analýza pro C26N37N5O7 (molekulová hmotnost 531,62 g/mol):

vypočteno:58,74 % C, 7,02 % H, 13,17 % N;

nalezeno: 58,18 % C, 6,81 % H, 12,68 % N.

Příklad 5 l-(9-diethylamino-6-hydroxy-6-methylnon-7-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant D a F způsobu)

D1) l-(6-hydroxy-6-methylokt-7-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K 2,55 g (26 mmol) ethinyltrimethylsilanu ve 25 ml tetrahydrofuranu se při teplotě -60 °C až -70 °C v atmosféře dusíku za nepřístupu vlhkosti za míchání v průběhu 45 minut po kapkách přidá 16,2 ml (26 mmol) 1,6M roztoku n-butyllithia vn-hexanu, směs se míchá po dobu 1 hodiny při teplotě -70 °C, teplota se nechá vystoupit na teplotu místnosti a během 20 minut se přikape 6,4 g (20 mmol) 3-methyl-l-(6-oxoheptyl)-7-propylxanthinu ve 20 ml tetrahydrofuranu. Směs se poté míchá po dobu 4 hodin při teplotě místnosti, přidá se 50 ml studené IN kyseliny chlorovodíkové, směs se důkladně extrahuje chloroformem, organická fáze se vysuší nad síranem sodným, odpaří se za sníženého tlaku a olejovitý zbytek se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu v poměru 10 : 1 jako elučního činidla, čímž se získá 6,8 g (81 % teorie) trimethylsilylovaného alkinolu s koncovou ethinylovou skupinou C21H34N4O3S1, s molekulovou hmotností 418,62 g/mol a teplotou tání 91 °C.

Pro provedení desilylace se k roztoku 4,19 g (10 mmol) tohoto produktu v 50 ml methanolu přidá

58,1 mg (1 mmol) fluoridu draselného a směs se míchá po dobu 2 hodin za varu pod zpětným chladičem. Poté se směs zahustí za sníženého tlaku, vyjme se chloroformem, promyje se vodou, vysuší se nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Olejovitý zbytek po delším stání krystaluje a rozmíchá se v petroletheru. Výtěžek činí 3,2 g (92 % teorie), teplota tání je 79 °C.

Analýza pro C18H26N4O3 (molekulová hmotnost 346,44 g/mol):

vypočteno: 62,41 % C, 7,56 % H, 16,17 %N; nalezeno: 62,23 % C, 7,41 % H, 16,41 % N.

Tento meziprodukt lze připravit rovněž reakcí oxoalkylxanthinu s lithiumacetylidem jak analogickým postupem jako v příkladu ID 1) tak reakcí urychlovanou chloridem čeřitým podle příkladu 3D1), výtěžky jsou však zřetelně nižší (30 až 50 %), jelikož speciálně v tomto případě lze obzvláště pozorovat rušivou tendenci molekul acetylenu podléhat vedlejší reakci s ketonem za vzniku alkindiolu C34H50N8O6 (s molekulovou hmotností 666,84 g/mol a teplotou tání 129 °C) jako vedlejšího produktu, a izolace požadovaného monosubstituovaného produktu v čisté formě je mimořádně ztrátová.

D2) l-(9-diethylamino-6-hydroxy-6-methylnon-7-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

10,4 g (30 mmol) meziproduktu připraveného podle stupně Dl) se podrobí Mannichově reakci analogickým postupem jako v příkladu 4 za použití 2,49 g (34 mmol) diethylaminu místo pyrrolidinu. Získaný olejovitý surový produkt se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu v poměru 10:1 jako elučního činidla. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě olejovitého produktu s výtěžkem 8,3 g (64 % teorie). Molekulová hmotnost C23H37N5O3 činí 431,59 g/mol.

-23CZ 292509 B6

F3) l-(9-diethylamino-6-hydroxy-6-methylnon-7-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

8,3 g (19,2 mmol) Mannichovy báze ze stupně D2) se rozpustí v methanolu a přidá se stechíometrické množství methanolické kyseliny chlorovodíkové. Rozpouštědlo se oddestiluje za sníženého tlaku, zbytek se vysuší ve vysokém vakuu, digeruje se se suchým diethyletherem a pevná látka se odsaje na nuči. Výtěžek činí 8,8 g (98 % teorie), teplota tání je zhruba 100 °C (produkt je hygroskopický). Molekulová hmotnost C23H38CIN5O3 činí 468,05 g/mol.

Příklad 6 l-(6-dibutylamino-3-hydroxy-3-methyIhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

C1) 1 -(6-dibutylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K roztoku 2,09 ml (10,7 mmol) N,N-dibutyl-2-propinylaminu ve 20 ml tetrahydrofuranu se při teplotě -65 °C až -70 °C pomalu přikape 6,73 ml (10,77 mmol) 15% roztoku butyllithia v n-hexanu. Směs se míchá po dobu 1 hodiny při teplotě -60 °C až -65 °C, zahřeje se na teplotu místnosti a přidá se roztok 2,0 g (7,18 mmol) 3-methyl-l-(3-oxobutyl)-7-propylxanthmu ve 30 ml tetrahydrofuranu. Po 30 minutách je mírně exotermní reakce ukončená. Hodnota pH se upraví IN kyselinou chlorovodíkovou na 5 - 6 a směs se rozdělí mezi dichlormethan a vodu. Organická fáze se promyje vodou, vysuší se síranem hořečnatým a zahustí za sníženého tlaku. Olejovitý surový produkt se vyčistí pomocí velmi rychlé chromatografie za použití směsi dichlormethanu a methanolu v poměru 19 : 0,75 jako elučního činidla. Výtěžek činí 2,37 g (74 % teorie), teplota tání produktu je 73 °C. Molekulová hmotnost C24H39N5O3 činí 445,61 g/mol.

F2) l-(6-dibutylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

597 mg (1,34 mmol) xanthinu připraveného ve stupni Cl) se rozpustí v 1,34 ml IN kyseliny chlorovodíkové, zahustí se ve vysokém vakuu, míchá se po dobu 2 dnů s diethyletherem a poté se směs zfíltruje. Výtěžek činí 591 mg (91 % teorie), teplota tání produktu je 179 °C. Molekulová hmotnost C24H40CIN5O3 činí 482,07 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 446,5 (100 %, Μ + H), 428,5 (32 %)

Příklad 7 l-(6-N-benzyl-N-methylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinfumarát (podle variant C a F způsobu)

C1) l-(6-N-benzyl-N-methylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin l-(6-N-benzyl-N-methylamino-3-hydroxy-3-methylhex—4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin se připraví za použití 3-methyl-l-(3-oxobutyl)-7-propylxanthinu a N-benzyl-N-methyl-2propinylaminu podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 86 %. Molekulová hmotnost C24H31N5O3 činí 437,55 g/mol.

F2) l-(6-N-benzyl-N-methylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-fumarát

-24CZ 292509 B6

540 mg (1,23 mmol) xanthinu připraveného ve stupni Cl) se rozpustí v ethanolu, přidá se horký roztok 146 mg (1,23 mmol) kyseliny fumarové v ethanolu a směs se míchá po dobu 30 minut při teplotě 50 °C. Směs se zahustí ve vysokém vakuu, zbytek se rozmíchá s diethyletherem a zfiltruje. Výtěžek činí 570 mg (83 % teorie), teplota tání produktu je 104 °C. Molekulová hmotnost C28H35N5O7 je 553,62 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 438,4 (100 %, Μ + H), 420,4 (87 %).

Příklad 8 l-(4—hydroxy—4-methyl-7-[4-methylpiperazino]hept-5-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinfumarát

Podle variant C a F způsobu:

Cl) 4-methyl-l-(2-propinyl)piperazin

K roztoku 22,2 ml (0,20 mol) N-methylpiperazinu ve 100 ml toluenu se za chlazení ledem přidá

11,1 ml (0,10 mol) 80% roztoku 2-propinylbromidu v toluenu. Směs se zahřívá kvaru pod zpětným chladičem po dobu 30 minut, poté se odsaje vzniknuvší N-methylpiperazin-hydrobromid, promyje se toluenem, filtrát se promyje vždy dvakrát 15% hydroxidem sodným a nasyceným roztokem chloridu sodného, zahustí se a oddestiluje ve vakuu. Výtěžek činí 4,19 g (30 % teorie), teplota varu produktu je 100 °C při tlaku 4,7 kPa (čistota podle plynové chromatografie: 98,6 %). Molekulová hmotnost CgHu^ činí 138,21 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 139,2 (100 %, Μ + H), 138,2 (22 %), 101,1 (24 %) ’Η-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 300 MHz), hodnoty δ: 2,10 - 2,54 (m, 8H, CH?), 2,13 (s, 3H, NCH3), 3,12 (t, 1H, C=CH), 3,23 (d, 2H, NCI^C^C)

C2) l-(4-hydroxy-4-methyl-7-[4—methylpiperazino]hept-5-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinfumarát l-(4—hydroxy-4-methyl-7-[4-methylpiperazino]hept-5-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin se připraví za použití 3-methyl-l-(4-oxopentyl)-7-propylxanthinu a 4-methyl-l-(2-propinyl)piperazinu ze stupně Cl) postupem podle příkladu 6C1) ve formě olej ovité látky s výtěžkem 82 %. Sůl s kyselinou filmařovou se vytvoří podle příkladu 7F2) s výtěžkem 55 %. Teplota tání produktu činí 168 °C. Molekulová hmotnost C₂6H_3gN6O7 je 546,63 g/mol, molekulová hmotnost báze C22H34N6O3 činí 430,56 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 431,4 (100 %, M + H), 413,4 (7 %)

Podle varianty D způsobu:

Dl) l-(4-hydroxy-4-methylhex-5-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

Tento meziprodukt obecného vzorce IX se připraví z 3-methyl-l-(4-oxopentyl)-7-propylxanthinu jak ethinylací pomocí lithiumacetylidu urychlovanou chloridem čeřitým podle příkladu 3D1) s výtěžkem 67 % tak reakcí s lithiovaným ethinyltrimethylsilanem a následnou desilylací analogickým postupem jako v příkladu 5D1), s celkovým výtěžkem 69 %. Molekulová hmotnost C16H22N4O3 činí 318,38 g/mol, teplota tání produktu je 108 °C.

-25CZ 292509 B6

Analýza:

vypočteno:60,36 % C, 6,97 % H, 17,60 % N;

nalezeno: 60,09 % C, 7,10 % H, 17,39 % N.

Mannichovou reakcí tohoto produktu s N-methylpiperazinem a paraformaldehydem za reakčních podmínek popsaných v příkladu 4 se získá rovněž sloučenina uvedená v názvu příkladu ve formě báze.

Příklad 9 l-(5-diethylamino-2-hydroxy-2-methylpent-3-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-fumarát (podle variant C a F způsobu) l-(5-diethylamino-2-hydroxy-2-methylpent-3-myl)-3-methyl-7-propylxanthin se připraví za použití 3-methyl-l-(2-oxopropyl)-7-propylxanthinu a N,N-diethyl-2-propinylaminu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 48 %. Sůl s kyselinou filmařovou se vytvoří pole příkladu 7F2) s výtěžkem 98 %. Teplota tání produktu činí 109 °C. Molekulová hmotnost C23H33N5O7 je 491,56 g/mol, molekulová hmotnost báze C19H29N5O3 činí 375,48 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 376,2 (30 %m, M + H), 358,2 (66 %), 285,1 (100 %), 150,2 (48 %)

Příklad 10 l-(7-dipropylammo-4-hydroxy-4-methylhept-5-inyl)-3-ethyl-7-propylxanthm-hemifumarát (podle variant C a F způsobu)

Cl) 1 -(7-dipropylamino-4-hydroxy-4-methylhept-5-inyl)-3-ethyl-7-propylxanthin

K roztoku 1,36 ml (7,8 mmol) N,N-dipropyl-2-propinylaminu v 6 ml tetrahydrofuranu se při teplotě -78 °C (8,45 mmol) pomalu přikape 15% roztok butyllithia v n-hexanu a směs se míchá po dobu jedné hodiny při teplotě -78 °C. Po zahřátí na teplotu místnosti se přidá roztok 2,0 g (6,5 mmol) 3-ethyl-l-(4-oxopentyl)-7-propylxanthinu v 8 ml tetrahydrofuranu. Po 7 hodinách při teplotě místnosti se pH upraví 4N kyselinou chlorovodíkovou na hodnotu 6 - 7 a směs se rozdělí mezi 5% roztok hydrogenuhličitanu sodného a dichlormethan.

Organická fáze se vysuší síranem hořečnatým, zahustí se za sníženého tlaku a vyčistí se pomocí velmi rychlé chromatografie za použití směsi dichlormethanu a methanolu v poměru 19:1 jako elučního činidla. Sloučenina uvedená v názvu se získá ve formě olejovitého produktu s výtěžkem 0,71 g (24 % teorie). Molekulová hmotnost C24H39N5O3 činí 445,62 g/mol.

F2) l-(7-dipropylamino-4-hydroxy-4-methylhept-5-inyl)-3-ethyl-7-propylxanthin-hemifumarát

Vytvoření hemifumarátu se provede za použití 1 ekvivalentu kyseliny filmařové postupem podle příkladu 7F2), s výtěžkem 86 %. Teplota tání produktu činí 117 °C. Molekulová hmotnost C26N41N5O5 je 503,65 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 446,2 (100 %, M + H), 329,2 (50 %), 307,1 (56 %), 100,1 (83 %) 'H-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 200 MHz), hodnoty δ: 0,79 (t, 6H, N((CH₂)2CH3)₂), 0,83 (t, 3H, N⁷(CH2)2-CH3), 1,23 (t, 3H, N³CH2CH3), 1,33 (s, 3H, CH3), 1,26 - 1,89 (m, 10H,

-26CZ 292509 B6

CHzv, 2,32 (t, 4H, N(CH2CH₂CH₃)₂), 3,31 (s, 2H, NCHzOC), 3,88 (t, 2H, lSP-CHj), 4,03 (q, 2H, tf-CHJ, 4,20 (t, 2H, bf-CHJ, 5,12 (s, 1H, OH), 6,61 (s, 1H, C=CH-COOH), 8,10 (s, 1H, N=CH)

Příklad 11 l-(8-dimethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-ethyl-7-propylxanthin-fumarát (podle variant C a F způsobu) l-(8-dimethylamino-5-hydroxy-5-niethylokt-6-inyl)-3-ethyl-7-propylxanthin se připraví za použití 3-ethyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu a N,N-dimethyl-2-propionylaminu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 57 %. Sůl s kyselinou fumarovou se vytvoří podle příkladu 7F2) s výtěžkem 51 %. Teplota tání produktu činí 117 °C. Molekulová hmotnost C^H^NsO? je 519,60 g/mol, molekulová hmotnost báze C₂₁H₃₃N₅O₃ činí 403,54 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 404,2 (100 %, Μ + H), 386,2 (44 %), 321,2 (49 %)

Příklad 12

3-ethyl-l-(3-hydroxy-3-methyl-6-pyrrolidinohex-4-inyl)-7-propylxanthin-fumarát (podle variant C a F způsobu)

3-ethyl-l-(3-hydroxy-3-methyl-6-pynOlidinohex-4-inyl)-7-propylxanthin se připraví za použití 3-ethyl-l-(3-oxobutyl)-7-propylxanthinu a N-(2-propinyl)pyrrolidinu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 50 %. Sůl s kyselinou fumarovou se vytvoří podle příkladu 7F2) s výtěžkem 90 %. Teplota tání produktu činí 133 °C. Molekulová hmotnost C₂₅H₃₅N₅O₇ je 517, 59 g/mol, molekulová hmotnost báze C₂iH_3]N₅O₃ činí 401,52 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 402,2 (100 %, Μ + Η), 116,9 (65 %)

Příklad 13

3.7- dipropyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-[4-methylpiperazino]okt-6-myl)xanthin-fumarát (podle variant C a F způsobu)

3.7- dipropyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-[4-methylpiperazino]okt-6-inyl)xanthin se připraví za použití 3,7-dipropyl-l-(5-oxohexyl)xanthinu a 4-methyl-l-(2-propinyl)piperazinu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 71 %. Sůl s kyselinou fumarovou se vytvoří podle příkladu 7F2) s výtěžkem 95 %. Teplota tání produktu činí 98 °C. Molekulová hmotnost C^HuNeO? je 588,71 g/mol, molekulová hmotnost báze C₂₅H4oN60₃ činí 472,64 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 473,2 (98, Μ + H), 335,1 (95 %), 138,9 (100 %), 85,1 (67 %)

Příklad 14

3-butyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-piperidinookt-6-inyl)-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

Cl) 3-butyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-piperidinookt-6-inyl)-7-propylxanthin

-27CZ 292509 B6

Tato sloučenina se připraví za použití 3-butyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu a N-(2-propinyl)piperidinu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olej ovité látky s výtěžkem

%. Molekulová hmotnost C26H41N5O3 činí 471,65 g/mol.

F2) 3-butyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-piperidinookt-6-inyl)-7-propylxanthin-hydrochlorid

470 mg (1 mmol) xanthinu připraveného ve stupni Cl) se rozpustí v methanolu, přidá se 1 ml IN kyseliny chlorovodíkové, směs se zahustí ve vysokém vakuu, rozmíchá se s acetonem a zfiltruje. Výtěžek činí 450 mg (84 % teorie), teplota tání produktu je 177 °C. Molekulová hmotnost C₂6H42C1N₅O₃ činí 508,11 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 472,5 (100 %), M + H), 454,4 (12 %)

Příklad 15

3-butyl-l-(6-dipropylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-7-propylxanthm (podle varianty C způsobu)

3-butyl-l-(6-dipropylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4-inyl)-7-propylxanthin se připraví za použití 3-butyl-l-(3-oxobutyl)-7-propylxanthinu a N,N-dipropyl-2-propinylaminu postupem podle příkladu 6C1) s výtěžkem 28 %. Teplota tání produktu činí 101 °C. Molekulová hmotnost C25H41N5O3 je 459,64 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 460,2 (100 %, Μ + H), 442,2 (15 %)

Příklad 16

3-butyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-morfolmookt-6-inyl)-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

3-butyl-l-(5-hydroxy-5-methyl-8-morfolinookt-6-inyl)-7-propylxanthin se připraví za použití 3-butyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu a N-(2-propmyl)morfolinu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olej ovité látky s výtěžkem 76 %. Sůl s kyselinou chlorovodíkovou se vytvoří podle příkladu 14F2) s výtěžkem 86 %. Teplota tání produktu činí 126 °C. Molekulová hmotnost C25H40CIN5O4 je 510,08 g/mol, molekulová hmotnost báze C25H39N5O4 je 510,08 g/mol, molekulová hmotnost báze C25H39N5O4 činí 473,63 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 474,3 (100 %, Μ + H), 456,4 (83 %)

Příklad 17

7-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-l-propylxanthin-hydrochlorid

Podle variant C a F způsobu:

7-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-l-propylxanthin se připraví za použití 3-methyl-7-(5-oxohexyl)-l-propylxanthinu a N,N-diethyl-2-propinylaminu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olejovité látky s výtěžkem 35 %. Sůl s kyselinou chlorovodíkovou se vytvoří podle příkladu 14F2) s výtěžkem 64 %. Teplota tání produktu činí 127 °C. Molekulová hmotnost C22H36CIN5O3 je 454,01 g/mol, molekulová hmotnost báze C22H35N5O3 činí 417,55 g/mol.

-28CZ 292509 B6

Hmotová spektrometrie: 418,3 (100 %, M + H), 400,3 (35 %)

Podle variant B a F způsobu:

B1) 7-(5-hydroxy-5-methylhept-6-inyl)-3-methylxanthin

33,2 g (0,2 mol) 3-methylxanthinu ve 350 ml dimethylformamidu se míchá s 32,1 g (0,2 mol) l-chlor-5-hydroxy-5-methyl-6-heptinu z příkladu 1B1) za přítomnosti 13,8 g (0,1 mol) uhličitanu draselného po dobu 6 hodin při teplotě 120 °C. Poté se směs zfiltruje za horka, odpaří se za sníženého tlaku do sucha, vyjme se ethanolem, za zahřívání kvaru se přidává diizopropylether až se vytvoří zákal a směs se nechá vykrystalovat ochlazením. Výtěžek činí 38,8 g (67 % teorie), teplota tání produktu je 173 °C. Molekulová hmotnost C14H18N4O3 činí 290,33 g/mol.

Analýza:

vypočteno:57,92 % C, 6,25 % H, 19,30 % N; nalezeno: 57,62 % C, 6,27 % H, 19,20 % N.

B2) 7-(5-hydroxy-5-methylhept-6-ínyl)-3-methyl-l-propylxanthin

19,5 g (67 mmol) meziproduktu ze stupně Bl), 9,3 g (67 mmol) uhličitanu draselného a 8,24 g (67 mmol) propylbromidu se ve 200 ml dimethylformamidu podrobí reakci jak je popsáno ve stupni Bl). Olej ovitý surový produkt se vyčistí filtrací přes sloupec silikagelu za použití ethylacetátu jako elučního činidla a poté překrystalováním pevné látky z diizopropyletheru za přidání ethylacetátu při zahřívání kvaru až do vyčeření roztoku. Výtěžek činí 15,1 g (68%teorie), teplota tání produktu je 97 °C. Molekulová hmotnost C17H24N4O3 činí 332,41 g/mol.

Analýza:

vypočteno: 61,42 % C, 7,28 % H, 16,86 % N; nalezeno: 61,20 % C, 7,39 % H, 16,74 % N.

Produkty ze stupňů Bl) a B2) lze jako sloučeniny obecného vzorce IX podrobit Mannichově reakci. Tak se reakcí alkinolu ze stupně B2) s diethylaminem a paraformaldehydem analogickým postupem jako je popsán v příkladu 4 a vytvořením soli podle příkladu 1F3) rovněž získá sloučenina uvedená v názvu tohoto příkladu.

Příklad 18 l,7-bis-(8-diethylammo-5-hydroxy-5-methylokt-6-myl)-3-methyxanthin (podle varianty C způsobu)

Sloučenina uvedená v názvu se připraví za použití l,7-bis-(5-oxohexyl)-3-methylxanthinu a N,N-diethyl-2-propinylaminu postupem podle příkladu 6C1) ve formě olej ovité látky s výtěžkem 30 %. Molekulová hmotnost C3₂H₅₂N₆O₄ činí 584,82 g/mol.

'H-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 300 MHz), hodnoty δ: 0,93 a 0,94 (2t, 12H, N(CH₂CH3)₂), 1,20- 1,62 a 1,71 - 1,85 (m, 12H, CH₂), 1,31 (s, 6H, CH₃), 2,32-2,48 (m, 8H, N(CH2CH3)₂), 3,35 (2s, 4H, NCfibCsC), 3,42 (s, 3H, bfCHj), 3,80- 3,90 (m, 2H, N⁷CH2), 4,24 (t, 2H, bfCHz), 5,10 a 5,11 (2s, 2H, OH), 8,08 (s, 1H, N=CH)

-29CZ 292509 B6

Příklad 19 l-(7-dipropylamino-4-hydroxy-4-methylhept-5-inyl)-3-methylxanthin

Podle varianty C způsobu:

Sloučenina uvedená v názvu se připraví postupem podle příkladu 6C1) z 3-methyl-l-(4-oxopentyl)xanthinu a N,N-dipropyl-2-propinylaminu ve formě olej ovité látky s výtěžkem 51 %. Molekulová hmotnost C20H31N5O3 činí 389,51 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 390,2 (100 %, M + H), 372,2 (47 %) ’Η-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 300 MHz), hodnoty 8: 0,80 (t, 6H, N(CH₂)₂-CH3), 1,32 - 1,88 (m, 8H, CH,), 1,32 (s, 3H, C(OH)CH3), 2,32 (široký m, 4H, NCHr-CzHs), 3,33 (s, 2H, NCHr-C^C), 3,45 (s, 3H, N³-CH₃), 3,90 (t, 2H, fcP-CHO, 5,12 (s, IH, OH), 8,04 (s, IH, N=CH), 13,53 (široký s, IH, N⁷-H)

Podle varianty B způsobu:

Β1) 7-ethoxymethyl-l-(5-hydroxy-5-niethylhept-6-inyl)-3-methylxanthin

44,84 g (0,2 mol) 7-ethoxymethyl-3-methylxanthinu se analogickým postupem jako je popsán v příkladu 1B2) podrobí reakci s 32,13 g (0,2 mol) l-chlor-5-hydroxy-5-methyl-6-heptinu z příkladu 1B1) a zpracuje. Výtěžek činí 52,3 g (75 % teorie), teplota tání produktu je 106 °C. Molekulová hmotnost Ci₇H₂₄N₄O₄ činí 348,41 g/mol.

Analýza:

vypočteno:58,61 % C, 6,94 % H, 16,08 % N;

nalezeno: 58,41 % C, 7,08 % H, 15,97 % N.

B2) l-(5-hydroxy-5-methylhept-6-inyl)-3-methylxanthin

41,8 g (0,12 mol) alkinolu ze stupně Bl) se míchá po dobu 4 hodin při teplotě 60 °C ve směsi vždy 600 ml IN kyseliny chlorovodíkové a ledové kyseliny octové. Poté se směs zahustí za sníženého tlaku, neutralizuje se IN hydroxidem sodným, produkt se extrahuje chloroformem, extrakt se vysuší nad síranem sodným, odpaří se za sníženého tlaku a zbytek se po vyčištění pomocí velmi rychlé chromatografie za použití chloroformu jako mobilní fáze překrystaluje ze směsi ethanolu a petroletheru. Výtěžek činí 23,6 g (68 % teorie), teplota tání produktu je 172 °C. Molekulová hmotnost C_]4HigN₄O₃ činí 290,33 g/mol.

Analýza:

vypočteno: 57,92 % C, 6,25 % H, 19,30 %N;

nalezeno: 57,65 % C, 6,25 % H, 19,33 % N.

Mannichovou reakcí tohoto meziproduktu s dipropylaminem a paraformaldehydem podle příkladu 4 se rovněž získá sloučenina uvedená v názvu tohoto příkladu.

Příklad 20

3-cyklopropyl-l-(8-diethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-myl)-7-propylxanthm-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

-30CZ 292509 B6

3-cyklopropyl-l-(8-diethylammo-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-7-propylxanthin se připraví postupem podle příkladu 6C1) ze 3-cyklopropyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu aN,Ndiethyl-2-propinylaminu ve formě olej ovité látky s výtěžkem 89 %. Sůl s kyselinou chlorovodíkovou se vytvoří podle příkladu 6F2) s výtěžkem 93 %. Teplota tání produktu činí 146 °C. Molekulová hmotnost C24H38CIN5O3 je 480,06 g/mol, molekulová hmotnost báze C24H37N5O3 činí 443,60 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 444,3 (100 %, Μ + H), 426,3 (41 %), 253,1 (21 %)

Příklad 21 l-(8-diethylamino-5-hydroxyokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

Cl) 1 -(8-diethylamino-5-hydroxyokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K roztoku 676 μΐ (4,9 mmol) N,N-diethyl-2-propinylaminu ve 4 ml tetrahydrofuranu se v atmosféře argonu při teplotě -78 °C za míchání pomalu přikape 2,93 ml (4,68 mmol) 15% roztoku butyllithia v n-hexanu. Směs se při této teplotě míchá po dobu jedné hodiny, poté se zahřeje na teplotu místnosti a pomalu se přidá roztok 1,05 g (3,6 mmol) 3-methyl-l-(5-oxopentyl)-7-propylxanthinu v 5 ml tetrahydrofuranu. Po 1,5 hodině je reakce ukončena. Směs se neutralizuje 4N kyselinou chlorovodíkovou, tetrahydrofuran se odstraní ve vakuu, zbytek se vyjme dichlormethanem, promyje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vysuší se síranem hořečnatým, vysoušeči činidlo se odfiltruje a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Surový produkt se vyčistí velmi rychlou chromatografií za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru 19:1: 0,05 jako elučního činidla. Výtěžek činí 1,1 g (76 % teorie), produktem je nažloutlý olej. Molekulová hmotnost C21H33N5O3 činí 403,53 g/mol.

F2) l-(8-diethylamino-5-hydroxyokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

430 mg (1,07 mmol) xanthinu připraveného ve stupni Cl) se rozpustí v 1,07 ml IN kyseliny chlorovodíkové, směs se zahustí ve vakuu, přidá se pentan a směs se míchá po dobu 3 dnů. Pentan se odstraní ve vakuu, poté se přidá diethylether a směs se míchá po dobu dalších 4 týdnů až do úplného proběhnutí krystalizace. Ether se odstraní ve vakuu a zbytek se znovu míchá po dobu 10 minut s pentanem. Po odstranění pentanu ve vakuu se zbytek znovu zpracuje pentanem, který se poté zcela odstraní nejprve na rotační odparce a poté ve vysokém vakuu. Produkt se získá ve formě bílé pevné látky. Výtěžek činí 460 mg (98 % teorie), teplota tání produktu je 65 °C. Molekulová hmotnost C21H34CIN5O3 činí 439,99 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 404,3 (100 %, Μ + H)

Příklad 22 l-(8-amino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid (podle variant C a F způsobu)

Cl) N,N'-bis(trimethylsilyl)-2-propmylamin

K roztoku 95 ml etheru a 95 ml (152 mmol) 15% roztoku butyllithia v n-hexanu se při teplotě -78 °C v atmosféře argonu za míchání pomalu přikape 32 ml (154 mmol) hexamethyldisilazanu. Směs se nechá zahřát na teplotu místnosti, míchá se po dobu 1 hodiny, poté se ochladí na teplotu -20 °C a pomalu se přikape 8,24 ml (73 mmol) 80% roztoku 2-propinylbromidu v toluenu. Po

-31 CZ 292509 B6 dokončení přidávání se odstraní chladicí lázeň a směs se míchá ještě 5 hodin při teplotě místnosti. Poté se reakční směs vylije do 200 ml fosfátového pufru, který tvoří 7,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného, 5,81 g hydrogenfosforečnanu sodného a 200 ml vody. Sraženina se odsaje, fáze se rozdělí, organická fáze se promyje vodou a vysuší se uhličitanem sodným, vysoušeči činidlo se odfiltruje, rozpouštědlo se odstraní na rotační odparce a zbytek se frakcionuje dvojí destilací ve vakuu. Výtěžek činí 9,26 g (63 % teorie). Teplota varu při tlaku 400 Pa je 50 °C. Molekulová hmotnost C9H21NSÍ2 činí 199,45 g/mol.

^!H-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 250 MHz), hodnoty δ: 0,11 (s, 18H, C[Si(CH3)₃]2), 3,00 (t, 1H, C=CH), 3,50 (d, 2H, NCHjC^C)

C2) l-(8-amino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K roztoku 9,26 g (46,5 mmol) N,N-bis(trimethylsilyl)-2-propinylaminu ze stupně Cl v 50 ml tetrahydrofuranu se v atmosféře argonu při teplotě -40 °C za míchání pomalu přikape 29 ml (46,5 mmol) 15% roztoku butyllithia vn-hexanu. Poté se směs zahřeje na teplotu místnosti, znovu se ochladí na teplotu -40 °C a pomalu se přidá roztok 14,25 g (46,5 mmol) 3-methyl-l(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu ve 40 ml tetrahydrofuranu. Po odstranění chladicí lázně se směs míchá po dobu 6 hodin při teplotě místnosti. Poté se reakční směs vylije do nasyceného roztoku chloridu amonného o teplotě 0 °C, vodná fáze se extrahuje etherem, organická fáze se vysuší síranem sodným, vysoušeči činidlo se odfiltruje a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Surový produkt se podrobí velmi rychlé chromatografii za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru nejprve 19 : 1,5 : 2,5 a poté 9 : 1 : 2,5 jako elučního činidla. Výtěžek činí 9,79 g (58 % teorie), produkt se získá ve formě nažloutlého oleje. Molekulová hmotnost Ci₈H27N₅O₃ činí 361,45 g/mol.

Tuto sloučeninu lze získat rovněž přímou reakcí s 2-propinylaminem:

K roztoku 630 μΐ (9,1 mmol) 2-propinylaminu ve 20 ml tetrahydrofuranu se v atmosféře argonu při teplotě -78 °C za míchání pomalu přikape 5,3 ml (8,49 mmol) 15% roztoku butyllithia v n-hexanu. Směs se míchá po dobu 1 hodiny při výše uvedené teplotě, poté se zahřeje na teplotu místnosti a k mezitím žluté suspenzi se pomalu přidá roztok 2,0 g (6,53 mmol) 3-methyl-l-(5oxohexyl)-7-propylxanthinu v 5 ml tetrahydrofuranu. Po 3 hodinách je reakce ukončená. Směs se neutralizuje 2N kyselinou chlorovodíkovou a 5% roztokem hydrogenuhličitanu sodného, extrahuje se dichlormethanem, vysuší se síranem hořečnatým, vysoušeči činidlo se odfiltruje a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Surový produkt se vyčistí velmi rychlou chromatografií za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru 19:1: 0,02 jako elučního činidla. Jelikož získaných 1,4 g produktu je stále ještě mírně znečištěno, podrobí se znovu velmi rychlé chromatografii za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru 19: 1,5 :0,02 jako elučního činidla. Výtěžek činí 1,01 g (43 %), produkt se získá ve formě nažloutlého oleje.

F3) l-(8-amino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin-hydrochlorid

940 mg (2,6 mmol) xanthinu připraveného ve stupni C2) se rozpustí ve 2,6 ml IN kyseliny chlorovodíkové, směs se zahustí ve vysokém vakuu, přidá se pentan a směs se míchá po dobu 3 týdnů. Vzniklá pevná látka se odsaje. Již znovu se roztékající podíl (hygroskopický) se vrátí zpátky do baňky, rozpustí se v malém množství vody, vysuší se ve vakuu, znovu se přidá pentan a směs se míchá. Po dvou dnech se pentan odstraní ve vakuu a zbylá prášková pevná látka se oddělí od nekrystalického produktu. Výtěžek činí 587 mg (57 % teorie) bílé pevné látky o teplotě tání 80 °C a 345 mg (33 % teorie) nekrystalického produktu. Molekulová hmotnost Ci₈H2₈C1N₅O₃ je 361,45 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 362,3 (7 %, M + H), 344,2 (59 %), 209,0 (100 %)

-32CZ 292509 B6

Příklad 23 l-(8-ethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin (podle varianty C způsobu)

Cl) N-ethyl-2-propinylamin ml (0,5 mol) ethylaminu se zkondenzuje při teplotě -78 °C ve vychlazené a argonem propláchnuté baňce. Po zahřátí na teplotu 0 °C se během 45 minut pomalu přikape 5,57 ml (50 mmol) 80% roztoku 2-propinylbromidu v toluenu. Plynovou chromatografíí se po uplynutí jedné hodiny zjistí, že reakce proběhla úplně. Nadbytečný ethylamin se po odstranění ledové lázně vypudí dusíkem, zbytek se vyjme směsí etheru a vody, vodná fáze se vícekrát extrahuje etherem, spojené etherové fáze se vysuší uhličitanem draselným, vysoušeči činidlo se odfiltruje a filtrát se zahustí na rotační odparce. Následnou frakční destilací se získá 937 mg (18 % teorie) směsi, kterou tvoří 83 % N-ethyl-2-propinylaminu a 17 % toluenu, která se přímo podrobí další reakci. Molekulová hmotnost C₅H₉N činí 83,15 g/mol.

'H-NMR (deuterochloroform, 250 MHz), hodnoty δ: 1,12 (t, 3H, CH2CH3), 1,30 (široký s, NH), 2,20 (t, 1H, C=CH), 2,74 (q, 2H, CH2CH3), 3,42 (d, 2H, NCILC=C)

C2) l-(8-ethylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin

K roztoku 937 mg (9,35 mmol) 83% N-ethyl-2-propinylaminu v toluenu ze stupně Cl) ve 30 ml tetrahydrofuranu se v atmosféře argonu při teplotě -78 °C za míchání pomalu přikape 5,43 ml (8,69 mmol) 15% roztoku butyllithia vn-hexanu. Směs se míchá při této teplotě po dobu 1 hodiny, poté se zahřeje na teplotu místnosti a k mezitím bílé suspenzi se přidá roztok 2,05 g (6,68 mmol) 3-methyl-l-(5-oxohexyl)-7-propylxanthinu ve 12 ml tetrahydrofuranu. Po uplynutí jedné hodiny se směs neutralizuje 2N kyselinou chlorovodíkovou a 5% roztokem hydrogenuhličitanu sodného, extrahuje se dichlormethanem, extrakt se vysuší síranem hořečnatým, vysoušeči činidlo se odfiltruje a za sníženého tlaku se odstraní rozpouštědlo. Surový produkt se vyčistí velmi rychlou chromatografíí za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru 19 : 1,5 : 0,02 jako elučního činidla. Získá se 2,35 g (90 %) oleje.

1,3 g produktu ještě znečištěného dichlormethanem se rozpustí ve směsi acetonu a vody a poté se znovu odstraní rozpouštědla nejprve na rotační odparce a pak ve vysokém vakuu. Získá se 1,3 g viskózního oleje neobsahujícího rozpouštědla. Molekulová hmotnost C20H31N5O3 činí 389,56 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 390,2 (100 %, M + H), 372,2 (28 %), 209,1 (47 %) ’Η-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 200 MHz), hodnoty δ: 0,85 (t, 3H, N⁷(CH2)2CH3), 0,98 (t,3H, NCH2CH3), 1,30- 1,65 (m, 6H, CIL), 1,30 (s, 3H, QOHjCHj), 1,79 (sextet, 2H, N⁷CH2CH2CH₃), 2,56 (q, 2H, NCHzCHj), 3,30 (s, 2H, NCJLC^C), 3,44 (s, 3H, N³CH3), 3,77 - 3,95 (m, 2H, N^Hz), 4,21 (t, 2H, N⁷CIL), 5,07 (s, 1H, OH), 8,10 (s, 1H, N=CH)

Příklad 24 l-(8-ethylpropylamino-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthin (podle varianty E způsobu)

650 mg (1,67 mmol) l-(8-ethylammo-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-7-propylxanthinu z příkladu 23 se rozpustí ve 30 ml ethanolu. Po ochlazení na teplotu -78 °C se přidá 602 μΐ (8,34 mmol) propionaldehydu, směs se poté zahřeje na teplotu 0 °C a přidá se 105 mg

-33CZ 292509 B6 (1,67 mmol) natriumkyanborohydridu. Pro zajištění úplného proběhnutí reakce se po uplynutí hodin přidá na špičku špachtle natriumkyanborohydridu a po 3 hodinách znovu 602 μΐ (8,34 mmol) propionaldehydu a 105 mg (1,67 mmol) natriumkyanborohydridu. Po dokončení reakce se reakční směs zahustí na rotační odparce za sníženého tlaku, ke zbytku se přidá 5 nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného, vodná fáze se extrahuje dichlormethanem, smíchané extrakty se vysuší síranem hořečnatým, vysoušeči činidlo se odfiltruje a filtrát se zahustí na rotační odparce za sníženého tlaku. Surový produkt se vyčistí velmi rychlou chromatografií za použití směsi dichlormethanu, methanolu a nasyceného roztoku amoniaku v poměru 19:1: 0,02 jako elučního činidla. Získá se 503 mg (70 %) oleje. Molekulová hmotnost 10 C23H37N5O3 činí 431,65 g/mol.

Hmotová spektrometrie: 432,4 (100 %, M + H), 414,3 (44 %) ¹ H-NMR (perdeuterodimethylsulfoxid, 200 MHz), hodnoty δ: 0,75 - 0,88 (2t, 6H, N(CH2)2CH3, 15 N⁷(CH2)2CH3), 0,94 (t, 3H, NCHzCHj), 1,30 - 1,68 (m, 6H, CH2), 1,30 (s, 3H, C(OH)CH3),

1,79 (sextet, 2H, N⁷CH₂-CH2CH₃), 2,24- 2,45 (m, 4H, NCHjCHjC^, NCH2CH3), 3,32 (s, 2H, NCHzCsC), 3,43 (s, 3H, N³CH3), 3,76 - 3,95 (m, 2H, N¹^), 4,21 (t, 2H, N⁷^), 5,06 (s, ÍH, OH), 8,10 (s, 1H,N=CH)

-34CZ 292509 B6

-35CZ 292509 B6

-36CZ 292509 B6

o“ 4 LI • 4-»	117	r-	133 L	00 σ>	177	O
0
•ΓΛ	'(0
co				o
5|s	E	+»	4->		-C
§	□	'tQ	'CO	'co	o
r< 0	Ϊ	h_ (0 E	CO E	CO E	o k_ Ό		8
N ♦M	Φ I	□ LU	□ LL	□ LL	X		'á
	CÓ	00	co	CO	co		(O
	X	X	X	X	X		X
	L>	o		o	ω		ω
	CM	CM	CM	CM	CM		CM
	^CM	CM	CM	CM	CM		CM
	X	X	X	X	X		X
CO	o	CJ	ω	ω	o		L)
oc			1	•			J
				n X (J i . 04	σι X u 1 CO		σ> X 1 co
	ID	iD	ID	04	’ CM		CM
	X	X	X	X	X		X
CM cc	CN ω 1	CM ω t	CM ω 1	1	ω		ω 1
							1 rt
				1 MT	1		<N X
	*rt **** C4 X	»	1 CM oi X	C4 h	CM X o	X	<<c OH
	o x		θ X	Vo	\	O
	\ o w	X o x X	\ o	ř	/		/ / \ X
		/Z	Λ	\			' CO
f“	( X ' <*» ZrO / <n	r z— /	0	Q \	\ c		z-o / O) ω JK. X
oc	X
3	o		CM	co	Mt		in
	v·“				T“

-37CZ 292509 B6

oG A a U	126	127	*n Φ r* 0	olej	<o	65
	2	2			2	2
•m	O	O			o	o
	jC O o k- Ό	A a o TJ			-C	X
B 3		$	o '1— Ί3	o bw T)
N	>-	>·	'S	>	>
·*<	X	X	&	X	X
	co X		γ		m X	co X
			v		O	u
	CN	/*o	Λο		CN	CN
	CN	X	,-T X		CN
	X	«Ν X	T		X	X
CO cc	o »	o 1	o 1	X ».	o í	o »
	co
	X
	ω				v
	CO				Y
	CN	CO	CO	co		co
	X	X	X	X		X
CN cc	CJ t	ω 1	ω 1	o 1		o í
				i	’v
				x	X
	«r X		’χτ X	o τ \ °	o X \ O	'xr tN X
	Si x		Si X		A	Si x
			V°	/Z	//	V°
	A		A	///	Z/	/X
	/	CN	/	/ 1*· < x	(	/
7c	< Q	X o í. co X	< o	' <*> z-o / d o rX	c	< c
Příklad
CO r—	r<	00	σ>	o CM	CM

-38CZ 292509 B6

-39CZ 292509 B6

οϋ » A •	140	85	85	102	85	108 162 (rozklad)
5	T3					T3	2		2
10						w	-U.		u.
m	O					o	o		o
é	JZ			4-*		_c	A		A
'(U	o			'CO		o	O		O
8	o •a	Ό		CD E		o K. Ό	O k. 0		O 8 -°
0	>.	Ό		□		>	>
K •H	X	%		LL		X	X
	CO	CO		<*>		CO	co		cn
	X	X		X		X	X		X
	o	o		o		O	O		o
	CM	CN		CN		CN	*CN		CN
	Tň	^CN		’ CN		CN	CN		CN
	X	X		X		X	X		X
D cr	u 4	CJ I		o 1		o 1	o 1		o 4
	co			CO			CO
	X			X			X
	ω			o			o
	<N			CN			<N
CN X	CN X o	m X O 4		CN X o 1		m X CN O 1	CN X o »		co X O t
				1 CM
				X	X
		1 ΓΜ		o	O
		X o	X O			1			4 CM CM
	1 c* X T v	//,		/		CM CM X o r	*CM CM X o	X	X o χ
	K	///				\ o		,O	x
	f			z—		f	/		/
ť““ cc	0	o		\—z X	z— /	z— /		r
T3
<o
r* v*
a cu	σ>	o		r-		CN	00
CN	co		00		00	co		00

-40CZ 292509 B6

*** • • 4J	olej	107	110	118 122	olej	145
izolován jako	'S	8	Hydrochlorid	p o JG O O ω *o N Έ Ί3 X	τ> Ό o Ό	Ό ’*□ O Ό
ct	D X o 1 CM CM X o 1	n X O 1 CN X o 1	m X u 1 CN CN X ω »	cn X O I CN CM X o 1	cn X (J 1 CN ~ΓΝ X o i	CO X O • CN CN X Q 1
CM cc	CO X ω 1 O CM X o	cn X O	tn X CN O 1	cn X O 1 CN 'ČN X o 1	cn X O	tn X CN O 1
Ίε	'cn .***%· ΓΝ X o T z z— /	'OH	1 Ci I θ x	1 <N CM r O χ í o Λ r	<N x o X λ ° Z	1 Cm CM r θ x
Příklad	IO CO	CO co	ΓΝ co	00 co	cn co	o

-41 CZ 292509 B6

-42CZ 292509 B6

οϋ	olej	σ>	10L	180	166	801	691
izolován jako	Φ N ‘á	4-* 'CD k_ (0 £ □ LL	Hydrochlorid	~o I?	Hemifumarát	'S	Ό T3 O >3
CO Ct	« X ω l· CM *~CN X o l	co X O 1 CM ~CM X ω t	m X O 1 CN ^04 X o 1	cn T O CN CN X ω 1	cn X D 1 CN X o	cn X O CN CN X ω 1	cn X φ CN Tj Xo 1.
CN cc	X CM O i	C9 X O ') CM X o 1	cn X ω 1 CO CN X o	ir> X CN O «	cn X O >	co X O 1	cn X O l
Tc	1 <N C* X θ T 0	1 CM CM X o r \O 0	Jí1 X o x 0	cm I y, x \ ° Ό	Γ4 X o z \O f o	t C4 rv X y Q	I ΓΜ ΓΜ X Q x \ θ Z Ό
Příklad	r-4·	00	σ> M-	o in	lo	CM 10	co 10

-43CZ 292509 B6

ou *·<·· • 4J • L>	o co	co	165	152	125	70	153	76
0
X			n	Ό
Λ			k. o	k. o				o
	xcd k_ (0 E	&	o o i— Ό	.jX u o UΌ	'Έ V- (0 E		<0 E	o o k_ Ό		'to u. tu E
	□		>·	>·	□					□
·*·<	LL	‘5	X	X	LL		LL	X		LL
	cn		cn	cn	cn		cn	<n		cn
	X		X	X	X		X	X		X
	O		o	o	o		ω	ω		o
	CM		CM	CM	*CM		CM	CM CM X		CM
	CM I		CM X	CM X	CM X		X		X
cn X	u I		<J <	<J 1	o »		o 1	CJ l		o
				cn				ca
				X				X
				CJ				φ
				cn				CM
			m				10	CM		ca X (J i
CM cc	n X O 1		X CN O 1	X o	ca X u 1		X CN O 1	X o i
	t CM	1 04	’<M					1 <n 04 X.
		04	*cc					O X	1
	X		X	X					\ θ
	u	X	ω X	o χ			« cn			X
		o	xO		CN X o	X	CN X o χ			O X v°
	/		7	r	>	Λ>	K	h	Γ	/x
			(		/					7'
	o	o	Q	( -Z —		( z—	z /		\ p
7r		\	\	\	/		/		\
3	xr		10	<o	r-		co	cn		o
	io		10	10	10		10	10		<0

-44CZ 292509 B6

οϋ • 4-1 • * 4J	128	140	CD	olej	145	olej
S	2
•í2)	o
c	E
'S	O	cu
δ	O	(5	Báze	T3		Ό	*o
8 •H	o > X	É □ U.	σ o !□		Ό O •o	Ό o o
	co	CO	cn	cn		CO	CO
	X	X	X	X		X	X
	o 1 CN CN	o i CN CN	o	o		ω	o
	CN CN	CN CN		CN <N	CN CN
	X	X	X.	X		X	X
CO □Z	1	ω 1	G> 1	o l		Q	u 1
	lí)		m			m	m
	X	cn	X	cn		X	X
	CN	X	CN	X		CN	CN
CN cc	O 1	o i	u 1	o 1		1	o i
				’n
				X
	1 m	’r>	!rt	o	OH	1 cn CN	Xi **» X
	X	X	X			X	o	X
	2, r \ O /X	O X \O	HO / □)X	/		HO / 0)^
	/	/Λ			Λ
	(	(	p			*
	p	p	ϋΊ		ΓΛ
	\	\	\
3		CN	co			lO	CO
	CO	CD	CO	<O		CO	CO

-45CZ 292509 B6

oH • 4J ♦J	137	LD 't T-*	135	119	olej	olej	σ> ID <£> r- «—
ako	2			Ό	TJ			2
		X	X			k.
•o	o			o	o			jó
c-	xz			XZ	xz			xz
	o			o	o			o
o			o	o			o
0	u. X	2		u. X	u. X	2	8	N Í
0	>	Ό		>.	>	X	'S X
N •H	x	O		X	X	o »3	'S
	cn	CO		cn	cn	Λ		cň
	X	X		X	X	X		X
	ω	ω CN		ω	o	o		ω
	CN		CN	CN	'cn		CN
	~*fN	CN		OJ	CN	CN		<N
	X	X		X	X	X		X
D CC	o .»	o t		o 1	o »	u 1	X i	o 1
	ω	CQ			cn	n
	X	X			X	X
	ω	u			o	O
	CN	CN			CM	CM
	CN X	OJ X		cn X	CN X	CN X	n X	cn i
OJ a:	ω »	(J		o	L) 1	o	ω 1	Q 1
					1 c*>
					<M X
				jn	Ρ, X *ť o		1 rt	1 n
	r? CM	CM		. CM X			(M X	X
	X P X	X o	X	O X \ O	/Z	.X O X Ύ O		ω x \ O
	\ O Z'	/	Λ*	'Γ	r c **· \ χ	/	Z	/ σ»
	/			< X	• M Z—O	\	< χ ' M1	< X ' v
	o	Π		z-o z Λ ω r-	/ Cl o ř*. X	*' rt o —	Z-O z T o 0>	ζ-υ z v O 0>
X				X		X	X	X
fc
tt >u c.	r-*	co		o	o	V-	CM	o
<O	(O		<0	Γ-	r·'·	Γ'*

-46CZ 292509 B6

02: 4-1 • 4-J	139	157	olej	V-“ r-	88	98 L	78
izolován jako	Ό ό	Ό T> 18	8 ‘S	0 'u· 0 X O O Ό > X	33 \_ 0 X O 0 Ό > X	4-» 'Q OJ E □ ·*Ě ω X	jO .0 X 0 0 k_ Ί3 >· X
cn CC	I 1	m X O l CN **CN X ω 1	cn X O 1 CN CN X u	cn X 0 t CN CN X 0 1	cn X O 1 CN CN X u i	cn X O 4 CN *04 X 0 Ί	cn X O 1 CN **04 X q 1
04 CC	cn I O	cn X ω 1	cn X O »	cn X (J	10 X CN O t	cn X O 1	in X 04 ω
Tc	1 rt rt x υ T \ 0 í Φ \ ' «· + Z-O / \ T 0 0) X	1 rt rn X θ x \ O / 0 < X + Z-Ó* / \ VT 0 Ol X	1 rt rt X 0 x z—	I rt rt X 2 X 0	’rt **^4 X 0 x ř 0	> rt rt X O X Λ z 0	« rt *rt X y Λ 0
Příklad	•cf r-.	LO r-	CD Γν	rr-.	co r-	cn	o co

-47CZ 292509 B6

oG 4J « 4->	85 i 1 1 [	olej	100	olej	co
9
	♦-·
	'tO
	(0 c	Ό		73		73		73
8	c 3	73 o		73 O		73 O		73 O
	LL	5		•5		*0		Ό
	CO	ω		n		ω		CO
	I	X		X		X		z
	ω	O		O		o		ω
	CM	OJ		OJ		Joj		OJ
	CM X	OJ X		OJ X		OJ X		OJ X
C*) CC	ω »	ω 1		CJ 1		o t		o 1
	rt							o
	X							z
	O							CJ
	OJ							‘<M
	”cN	<n X O		ID		ir>		*Oi
04 CC	X o 1		X CM O <		X CM ω t		X ω 1
		Ci X				♦ Tm X
		o	X			o	z
			O		r> x—>	'Ύ*	0	. tn
	Js? cT I	/Z	—X		z o z \ o	✓Z	— Z	X O X \ o
	v°	///			X	///		κ
	ř	—z^			Γ	-X		///
’α:	o	Ό		<	3	o		v
Tg
	t—	CM		co		xf		in
&	co	00		co		co		co

-48CZ 292509 B6

oE « 4-> •	198	178 i	r- CM	103	132	hygr.
i	4-» 'CD	4-» CO		32 *ε
	<0 E	CD E		o Q	4-» 5 CD
izolová	«3 1 a> x	M·*- E o . X	*D Ťq o d	o k- T3 > X	t_ CD E □ IX.	T3 O d
	CO X ω 1 CN	cn X υ 1 CN	CO X. CJ 1 CN	CO X CN	CO X O CN	co X ω 1 CN
CO a:	<N X o k	<N X o t	CN Z ω 1	CN X ω 1	X o k	X o í
				lí) X CN O 4	CO X O 1 CN <N	co
CN x	X o i	X υ 1	X ω 1	X ω 4	X Ό
	% di T o. x \ o	to ř £ X z	1 r> r< X o I /	'rt d. r θ X ř	X V X	1 et X “ X v O Λ
Ίε	Λ O	o \--Q	( Ό	0 \		t)
Ό nj d
£	<0 00	00	αο 00	CD 00	O ω	CD

-49CZ 292509 B6

<P >-· I .J	137	89	127	75	O	128	97
	4-» 'G3					-g________	2	2		2
•m	L·* <D					hw o	o	o		O
—	ε					X	JC	JZ		JZ
Affl	□	'co				ϋ	o	u		o
K	H—	V-				o	o	o		o
í-H	ε	CD P		σ		TJ	u Ό	L_ T5		u. Ό
s	ω	□		T5		>	>-	>		>
N • H	X	UL		o >-í		X	X	X		X
	CO	CO		co		co	co	(O		co
	X	X		X		X	X	X		X
	o	ω		ω		CJ	ω	ω		o
	CM	'cm		CM		CM	CM	CM		ÍN
	CM	CM		CM		CM	CM	CM		CM
	X	X		X		X	X	X		X
co	o	CJ		ω		(J .	ω	CJ		o
0C	t	1		1		i	>	1		i
		CO		CO				ÍO		CO
		I		X				X		z
		CD		u				ω		φ
		CM		CM				CM		CO
		**C4		CM		ID		CM
	<*) X o l	X		X		X	X	X		X
CM cr	o 1		CJ i		CM O	CM u í	Q >		o J
						1 v				l v
	r*					CN X	CN		T	CN I
	X 2. z \ °	xr IM X o	X	v eu X o	X	θ X \ o	OH		y x v°	HO /
	F		/2	/	-O	c	r			f
	z—	( z—		( 'z—		o	\ o	<
»“! cc	/	/		/ '			\
Ό
nj
u
<3	CN	co				tn	có	r-		co
σι	CD		CD		CD	ω	Φ		σ>

-50CZ 292509 B6

• 4-1 « 4->	118	175	00 ’ύ·	130	193	olej
izolován jako	n TJ o >Ί	TJ TJ	TJ TJ 1?	TJ TJ £	TJ T) o •Ό	Φ N 'S
CO OC	cn X O 1 0J **04 X Q 1	co X O 1 CN **04 X ω i	CO X ω 1 04 *0J X ω 4	(Ό X o 1 04 04 X ω >	cn X O 1 CM **04 X o 1	X 1
CN CC	cn X ω t	ΙΏ X CN O	cn X u 1 04 04 X o i'	co X CJ 4 CO CN X ω 1	CO X O 1	cn X O 1
Ίχ	.1 ΤΓ CM X O X XT Λ e	4 V X o X \ o	• <9· **04 X o X ŽZ ř	1 V **e« X o x \ o νΛ	1 V CM X O -r i Z * Z—\	CM X θ x V° φ f +*· < X ' rt z-o / X
Příklad	cn o	o o	o Τ’”	CN O	o o	o

-51 CZ 292509 B6

-52CZ 292509 B6

o£ • •	192	2 o σ> *- > 11 -C	hygr.	58	CN co	82
o
jí	TJ	TJ	TJ
fú •o	Ita· o	Έ O	'w O
i	.c o	JZ. o o l— TJ	JC υ Q		4—· 'CO	4-J Ύ(0 u05 E		w '(0 a E
g	TJ	k. Ό		<0 E
>	>	>		□	□		□
•r4	X	X	X		LL	U.		LL
	cn	cn	cn		cn	cn		cn
	I	X	X		X	X		X
	o	o	CJ		o	o		o
	(NI	CN	<N		cn	CN		CN
	CN X	CN X	CN X '		CN X	X		X
cn X	ω 1	o 1	u i		ω I	o <		ω 1
								cn
								X
								o
								CN
					in	LD		CN
	cn	cn	co		X	X		X
	X	X	X		CN	CN		o
CN X	o i	o 1	O 1		O	u		1
	04 X o I	’-σ v	1 w ťM X o	X O	» v *O4 X	'**o* X o	X O	1 v· *O4 X
	\ o	/Z		— X	y. x		— X	y. x
					v°		\ o
		A z—	/		Z	/		z
	\ x* > TT	\_
	1 c	X—7	0		0	0		0
cc
Ό
£	r—	CN	co		Μ-	tn		CD
	r—	r—	r—		r—	r—		T—
Cu	r~·	*“			1·			r-

-53 CZ 292509 B6

• 4J • 4J	|-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 134	olej 1	82	79	104
izolován jako	o xi	o •Ό O »3	o T3	o τϊ o A	~2 T) £
CO cc	co X (J 1 CN CN I ω	co X O 1 CN CN X o »	co X O 1 CN X o *	co X U i CN CN X 1	co X O t CN <N X (J 1
CN ce	CO X o I	co X O »	m X CN O 1	in ZE CN o	co X O 1 CN CN X (J 1
	1 v X o I z Ό	1 v X**. X O X ~\ ° V^-x / £	1 c< X o x \ o i Ό	CM X O X X<o /X 4Ό	1 v **Γί X Si x \O i Ό
*3 i	s r—	03	<n T“	O CN	CM

-54CZ 292509 B6

-55CZ 292509 B6

♦ A • u	hygr.	olej	olej
£
A
c
'<0
δ			Báze
	jodid		Báze
	cn		CO	cn
	x		X	X
	ω		Q	O
	CN		CN	JCN
	CN X.		CN X	X
cn X	CJ v		o 1	o 1
	co		CO	cn
	X		X	X
CN cc	o 1		o 4	o 1
		» ’Τ
		X	·»
		O, X		1 m
			v	e· X
			X	o	X
	/	7/	ť		,O
	Ό	Q y»=o	w -Z—
		\		/
x
Έ
	28		CD CN	o CO
s

t.t. = teplota tání hygr. = hygroskopický

-56CZ 292509 B6

Tabulka 2

Sloučeniny obecného vzorce IX:

příklad	R9	R2	R10	t.t. (°C)
131	H\	-ch3	-{CH2)2-CH3	149
132	H. ^OH	-ch3	-(CH2)2-CH3	108
133	H.		-(CH2)2-CH3	78
134	H	-ch3	-H	172
135	K 'CH	-ch3	-ch3	121
136	H ^<X(CH2)4 -Ί3Η Racemát	-ch3	-(CH2)2-CH3	98

-57CZ 292509 B6

Příklad	R9	R2	R10 * * * * 15	t.t. (°C)
136a	^OH (-)-Enantiomer	-ch3	.(CH2)2-CH3 (alD 20 = -6,05 (CHCI3; c= 6,0)	75
136b	H. ( + )-Enantiomer	-ch3	-(CH2)2-CH3 [a]D 20 = + 5,97 (CHCI3; c= 11,6)	75
137	H.	-c2h5	-(CH2)2-CH3	96
138	-H	-ch3	-(CH2)4X>^	173
139	H3C-(CH2)2-	-ch3	H HO^	97
140	h ^OH	-ch3	-ÍCH2)2-CH3	79

Legenda k tabulce 2:

t.t. = teplota tání

Farmakologické testy a výsledky

Výrazné ochranné působení sloučenin obecného vzorce I na neurony lze demonstrovat v experimentech na zvířatech, pomocí klinicky relevantních modelů působení, přičemž se jako srovnávací preparát v testech používá derivát xanthinu propentofyllin (3-methyl-l-(5-oxohexylj-7-propylxanthin).

Výsledky testů svědčí o tom, že sloučeniny podle vynálezu zřetelně předčí srovnávací preparát a mají tedy větší terapeutický potenciál pro kurativní a profylaktické ošetření cerebrovaskulámích onemocnění.

1. Neuroprotektivní působení v modelu přechodné globální ischemie na pískomilech

K provedení pokusu, který je v souladu s německým zákonem na ochranu zvířat, se 30 samců pískomila mongolského o tělesné hmotnosti mezi 60 a 70 g náhodně rozdělí do dvou skupin po zvířatech. Zvířatům první skupiny se 30 minut po ischemické periodě intraperitoneální injekcí

-58CZ 292509 B6 podá testovaná látka, zatímco zvířatům z druhé skupiny, která slouží jako neošetřená kontrolní skupina, se podá pouze stejný objem příslušné nosné látky.

Pro provedení dočasné ischemie předního mozku se zvířata v halothanové narkóze fixují v poloze na zádech na vyhřátém operačním stole, opatrně se vypreparují obě arterie carotides communes a na tři minuty se uzavřou pomocí mikroaneurysmatických svorek (J. Cereb. Blood Flow Metab. 1987, 7/1: 74- 81). 7 dnů po této tříminutové ischemické periodě se zvířata v halothanové narkóze dekapitují, lychle a šetrně se vyjmou mozky, nejprve se imerzně fixují vCamoyově roztoku (směs ethanolu, chloroformu a kyseliny octové v poměru 6:3: 1) a poté se umístí do parafinu. Následně se připraví koronární řezy hippokampem zhruba ve výšce bregma o tloušťce 4 až 6 pm a obarví se hemotaxylinem a eosinem. Poté se stanoví podle metodiky slepého pokusu světelným mikroskopem míra eosinofilních nekros pyramidových buněk v oblasti CA 1 hippokampu za použití semikvantitativního histopatologického hodnocení (0 = žádná nekrosa, 1 = lehká nekrosa, 2 = středně těžká nekrosa, 3 = těžká nekrosa, 4 = úplná nekrosa). Jako měřítko pro vyhodnocení neuroprotektivního působení slouží procentuální změna středního histopatologického hodnocení ošetřené skupiny ve srovnání sneošetřenou kontrolní skupinou. Výsledky pokusu jsou shrnuty v tabulce 3.

Tabulka 3

Bránění ischemickému poškození nervových buněk u pískomila mongolského

sloučenina z příkladu	dávka v mg/kg	bránění poškození neuronů v CA 1-hippokampu v %
1	10	31
1	5	19
2	10	49
3	10	30
4	10	45
4	5	39
6	10	30
13	10	36
14	10	48
18	10	38
21	10	38
25	10	54
32	10	48
41	10	42
44	10	39
52	10	31
62	10	22
63	10	50
77	10	39
87	10	39
94	10	25
97	10	34
107	10	30
110	10	32
111	10	34
112	10	21
124	10	31
126	10	36
129	10	45
137	10	38
propentofyllin	10	19
(srovnání)

-59CZ 292509 B6

Překvapivě dobrou neuroprotektivní účinnost sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu lze přesvědčivě prokázat rovněž v dále popsaných z hlediska techniky ještě nákladnějších pokusech.

2. Inhibiční působení na neurologickou symptomatiku v modelu permanentní fokální cerebrální ischemie u krys

Jako pokusná zvířata se použijí dospělí samci krys Sprague-Dawley o hmotnosti 300 až 400 g, s experimentálně vyvolaným fokálním mozkovým infarktem pomocí permanentního uzavření střední cerebrální arterie (J. Cereb. Blood Flow Metab. 1981, 1: 53 - 60).

Zhruba 20 až 30 minut trvající chirurgická preparace se provede v anestezii vyvolané působením rajského plynu obsahujícího 1 až 1,2 % halothanu, který se přimíchává k dýchanému vzduchu při spontánním dýchání přes plynovou masku. Po katetrizaci pravé femorální arterie a vény pro měření krevního tlaku, odběry krve a pozdější podání testované látky se provede uzavření pravé střední cerebrální arterie za silného zvětšení operačním mikroskopem subtemporální cestou bez odstranění jařmového oblouku a spánkového svalu pomocí elektrokoagulace a následujícího protětí cévy, přičemž se průběh operace sleduje kontinuálním zaznamenáváním krevního tlaku ve střední arterii pomocí elektromechanického přístroje měřícího tlak (model 7E Polygraph, Grass, USA). Po operačním zákroku se zvířata nechají probrat z narkózy a jejich tělesná teplota se udržuje homeotermní topnou dečkou (Homeothermic Blanket Systém, Harvard Apparatus, Velká Británie) v normovaném rozsahu kolem 37 °C.

minut po uzavření cévy se podá zvířatům testovací skupiny (v počtu 8 kusů) testovaná látka ve formě intraperitoneální bolusové injekce v množství 10 mg/kg jako počáteční dávka a nastaví se podávání této látky pomocí 24-hodinové dlouhotrvající infuze v množství 0,1 mg/kg/min přes venózní katetr pomocí speciálního volně otáčivého tlakem uzavíraného systému (Harvard Apparatus, Velká Británie), zatímco zvířatům neošetřované kontrolní skupiny (v počtu 7 kusů) se podává odpovídajícím způsobem pouze nosná látka. 15 minut před okluzí cévy a bezprostředně po ní, jakož i krátce po začátku dlouhotrvající infuze testovaného preparátu popřípadě nosné látky se pro zjištění fyziologických nepravidelností kontrolují arteriální krevní plyny a hodnota pH (178 pH/Blutgas-Analysator, Coming, USA), jakož i hematokrit a hladina glukózy v krvi. Poté lze arteriální katetr odstranit. Kromě toho se od začátku operace až do doby 10 minut po začátku dlouhotrvající infuze a několik minut před koncem pokusu zjišťuje bilaterálně teplota spánkového svalu (Therm 2250-1, Ahlbom Mefi- und Regeltechnik, SRN) a rektálně tělesná teplota. 24 hodin po uzavření cévy se ukončí dlouhotrvající infuze a stanoví se míra ischemicky podmíněného neurologického deficitu na základě čtyřstupňové škály symptomů, jak ji uvádějí Bederson a kol. (Stroke 1986,17: 422 - 476) s následujícími kritérii hodnocení:

= žádné neurologické zánikové jevy, = ohnuté držení předních končetin, = snížená odolnost proti bočním nárazům bez kruhových pohybů, = stejná symptomatika jako u stupně 2, ale s kruhovými pohyby.

K biostatistické analýze pokusných údajů se rozdělení četností neurologických hodnocení testovací skupiny a kontrolní skupiny srovná pomocí Studentova t-testu (hladina významnosti p<0,05). Přitom způsobuje například sloučenina z příkladu 1 významné snížení (p<0,01) neurologického deficitu (1,1 ± 0,4, střední hodnota ± standardní odchylka) ve srovnání s neošetřenými kontrolními zvířaty (2,3 ± 0,5, střední hodnota ± standardní odchylka), což odpovídá zlepšení neurologického stavu o 52 %, bez toho, že by bylo možné pozorovat jakýkoli negativní vliv na sledované fyziologické parametry.

-60CZ 292509 B6

3. Neuroprotektivní působení v modelu permanentní fokální cerebrální ischemie u krys

Uspořádání pokusu odpovídá v největším možném rozsahu metodě popsané v pokusu 2. Testovací a kontrolní skupina obsahují vždy 6 zvířat. Testované látky se však nepodávají intravenózní dlouhotrvající infuzí, která je u slabých zvířat skutečně komplikovaná, ale výlučně intraperitonálně, a to ve třech dávkách vždy 10 mg/kg v časovém odstupu 15 minut, 3 a 6 hodin po chirurgickém uzavření střední cerebrální arterie. Po 24 hodinách průběhu pokusu se zvířata v narkóze dekapitují, rychle a šetrně se vyjmou mozky, mrazí se po dobu 10 minut na teplotu -10 °C a poté se v předních mozcích v definovaných rovinách provede 8 koronárních řezů, které se obarví pomocí kresylové barvicí techniky. Pomocí metodiky slepého pokusu se poté infarzované, nebarvitelné oblasti koronárních řezů po grafickém přenesení na diagram planimetricky změří a integrací údajů ze všech ploch (Neurosci. Lett. 1992, 147: 41 - 44) se stanoví objem infarktu v levé mozkové hemisféře postižené ischemií. Významnost (hladina významnosti < 0,05) rozdílů mezi neošetřenou kontrolní skupinou a testovací skupinou se posoudí Studentovým t-testem.

Při testování sloučenin podle vynálezu v přímém srovnání s propentofyllinem vede například preparát z příkladu 1 po intraperitoneálním podání v dávce 3 x 10 mg/kg (odpovídá 3x 22 pmol/kg) k statisticky významnému (p < 0,05) 56% snížení objemu infarktu (99 ± 17 μΐ, střední hodnota ± standardní odchylka) ve srovnání s neošetřenou kontrolní skupinou (222 ± 43 μΐ, střední hodnota ± standardní odchylka), zatímco srovnávací preparát propentofyllin rovněž v dávce 3x10 mg/kg (odpovídá 3 x 33 pmol/kg) způsoboval 43% snížení (127 ± 28 μΐ, střední hodnota ± standardní odchylka).

4. Neuroprotektivní působení v modelu permanentní fokální cerebrální ischemie u myší

V tomto pokusu se zkoumá účinek sloučenin obecného vzorce I ve srovnání s propentofyllinem jako referenční látkou na nekrotické poškození na povrchu mozkové kůry (kortexu) po permanentním uzavření pravé střední cerebrální arterie, které představuje spolehlivé měřítko pro objem infarktu (J. Pharmacol. Methods 1992,27: 27 - 32).

Jako pokusná zvířata slouží samci myší Swiss CD1 s tělesnou hmotností mezi 33 a 40 g, jejichž pravá střední cerebrální arterie byla uzavřena pomocí chirurgického zákroku analogického jako v pokusu 2 v chloralhydrátové narkóze (400 mg/kg intraperitoneálně). U čtyř myší se provede falešná operace, při které se sice stejným způsobem vypreparuje střední cerebrální arterie, ale neokluduje se. Tato zvířata tvoří kontrolní skupinu, u které je možné kvantifikovat libovolný možný vliv operačního zákroku na poškození nervových buněk. Vzhledem ktomu, že jak anestezie tak ischemie obvykle indukují hypotermii, která může vést ke snížení velikosti infarktu (Brain Res. 1992, 587: 66 - 72), udržuje se rovněž v tomto pokusném modelu teplota spánkového svalu během operace pomocí halogenové topné lampy, a tělesná teplota po celou dobu pokusu pomocí adekvátního upravování teploty prostředí, v normovaném rozsahu kolem 37 °C. 5 minut po okluzi střední cerebrální arterie, jakož i 3 a 6 hodin po ní se zvířatům testovací skupiny (v počtu 12 kusů) podá testovaná látka - rozpuštěná v destilované vodě - intraperitoneální injekcí vždy 10 mg/kg, zatímco zvířatům placebo-skupiny (v počtu 12 kusů) se podá pouze nosná látka a myším kontrolní skupiny (v počtu 4 kusy) se nepodá ani preparát ani nosná látka. 24 hodin po uzavření cévy se zvířata dekapitují v isofluranové narkóze, mozky se vyjmou a barví se po dobu 30 až 40 minut v 2% vodním roztoku 2,3,5-trifenyltetrazoliumchloridu (TTC) o teplotě 37 °C. Poté se izoluje mozková kůra pravé hemisféiy a infarktové plochy, které se nebarví 2,3,5-trifenyltetrazoliumchloridem, se změří obrazovou analýzou (BIOCOM). Statistické vyhodnocení výsledků pokusu se provede neparametrickými testy podle Kruskal-Wallise aMannWhitneyho. Přitom se zjistí, že u falešně operovaných myší kontrolní skupiny je stav tak dobrý, že nedochází k žádným nekrosám kortexu, zatímco u nosnou látkou ošetřovaných zvířat placeboskupiny dochází v důsledku fokální ischemie k podstatnému poškození neuronů s plochou infarktu 31,3 ± 1,7 mm² (střední hodnota ± standardní odchylka, p = 0,0002).

-61CZ 292509 B6

Tato poškození lze například pomocí sloučeniny z příkladu 1 podstatně omezit o 38% na 19,3 ±1,5 mm² (střední hodnota ± standardní odchylka, p = 0,0001), zatímco při použití propentofyllinu jako srovnávacího preparátu se dosáhne omezení poškození pouze o 20 % na 25,2 ± 2,1 mm² (střední hodnota ± standardní odchylka, p = 0,0153). Jelikož rovněž rozdíl mezi oběma testovacími skupinami ošetřovanými těmito látkami vykazuje statistickou významnost s p < 0,05, je sloučenina podle vynálezu v porovnání se srovnávacím preparátem podstatně více neuroprotektivně účinná.

Claims (15)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Derivát xanthinu obecného vzorce I (I), ve kterém

   O symboly R¹ a R³ představují vždy alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo Ib

   R² znamená

   a) přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku,

   b) cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, nebo

   c) cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku,

   R⁴ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy

   a) atom vodíku,

   -62CZ 292509 B6

   b) alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

   c) cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku,

   d) cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku,

   e) arylalkylovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylové části, jejíž arylová část je odvozena od benzenu nebo naftalenu, nebo

   f) trialkylsilylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který je nesubstituovaný nebo jednou- až čtyřikrát substituovaný alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, ve kterém je jedna kruhová skupina -CH₂- nahrazena zbytkem vybraným ze skupiny zahrnující atom kyslíku, síry, skupiny SO, SO₂ a NR¹³, kde

   R¹³ znamená atom vodíku, alkylkarbonylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a tento kruh je nesubstituovaný nebo jednou- až čtyřikrát substituovaný alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku,

   A představuje nerozvětvenou nebo rozvětvenou alkylenovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, a

   Z znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny, nebo ²⁾ jeden ze zbytků R¹ a R³ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb a druhý ze zbytků R¹ a R³ znamená

   a) atom vodíku, nebo

   b) skupinu R⁸, přičemž

   R⁸ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, nebo cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku, a symboly R², R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, A a Z mají významy definované pod bodem 1, ve stereoizomemě čisté formě nebo ve formě směsi stereoizomerů.
2. 2. Derivát xanthinu podle nároku 1 obecného vzorce I, ve kterém pouze jeden ze symbolů R¹ a R³ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb a druhý z těchto symbolů znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸.
3. 3. Derivát xanthinu podle nároku 1 nebo 2 obecného vzorce I, ve kterém

   R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce la nebo lb, a

   R³ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸.

   -63CZ 292509 B6
4. 4. Derivát xanthinu podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 3 obecného vzorce I, ve kterém

   R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce Ia nebo Ib,

   R² znamená přímou alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cyklopropylovou nebo cyklopropylmethylovou skupinu,

   R³ představuje

   a) atom vodíku, nebo

   b) skupinu R⁸, přičemž

   R⁸ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cyklopropylovou skupinu nebo cyklopropylmethylovou skupinu,

   R⁴ představuje atom vodíku, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cyklopropylovou skupinu, cyklopropylmethylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří pěti- až šestičlenný nasycený kruh vybraný ze skupiny zahrnující morfolinový zbytek, 4-alkylkarbonylpiperazinové zbytky s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části, 4-alkylpiperazinové zbytky s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylové části, piperazinový zbytek, piperidinový zbytek pyrrolidinový zbytek a thiomorfolinový zbytek,

   A představuje nerozvětvenou alkylenovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku, a

   Z znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny.
5. 5. Derivát xanthinu podle nároku 4, obecného vzorce I, ve kterém

   R¹ představuje alkinolový zbytek obecného vzorce Ia nebo Ib,

   R² znamená alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

   R³ představuje přímou alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku nebo cyklopropylovou skupinu,

   R⁴ představuje atom vodíku nebo methylovou skupinu, symboly R⁵, R⁶ a R⁷ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo benzylovou skupinu, nebo symboly R⁵ a R⁶ společně s atomem dusíku, na který jsou navázány, tvoří morfolinový, pyrrolidinový, piperidinový, 4-methylpiperazinový nebo 4-acetylpiperazinový kruh,

   A představuje nerozvětvenou alkylenovou skupinu s 2 až 4 atomy uhlíku, a

   Z” znamená anion fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny.
6. 6. Derivát xanthinu podle nároku 5, vybraný ze skupiny zahrnující l-(8-diethylamino-5hydroxy-5-methylokt-6-inyl)-3-methyl-, l-(5-hydroxy-5-methyl-8-pyrrolidinookt-6-myl)

   -64CZ 292509 B6

   3-methyl- 3-butyl-l-{5-hydroxy-5-methyl-8-piperidinookt-6-inyl)-, l-(5-diethylainino-2hydroxy-2-methylpent-3-inyl)-3-propyl-, l-(6-dimethylamino-3-hydroxy-3-methylhex-4inyl)-3-ethyl-, l-(7-diethylamino-4-hydroxy-4—methylhept-5-inyl)-3-ethyl-, a l—[8—(4— acetylpiperazino)-5-hydroxy-5-methylokt-6-inyl)]-3-methyl-7-propylxanthin, jakož i jejich fyziologicky přijatelné adiční soli s kyselinami, a N,N-diethyl-N-[4-hydroxy-4-methy 1-8-(3methyl-7-propylxanthin-l-yl)okt-2-inyl]-N-methylamoniumjodid.
7. 7. Způsob přípravy derivátu xanthinu obecného vzorce I podle jednoho nebo několika z nároků laž 6, vyznačující se tím, že se podle varianty A 3-alkylxanthin obecného vzorce Π

   R² ve kterém má symbol R² význam definovaný v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce Π podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΙΠ ve kterém X představuje atom chloru, bromu nebo jodu, nebo esterový zbytek sulfonové kyseliny nebo esterový zbytek fosforečné kyseliny a symboly A, R⁴, R⁵ a R⁶ mají významy definované v případě obecného vzorce I, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic salkinolovým zbytkem obecného vzorce la ve významu symbolu R³ a atomem vodíku ve významu symbolu R¹ v obecném vzorci I, a poté se sloučenina obecného vzorce Ic bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce Ic buď znovu podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce III za vzniku sloučeniny obecného vzorce Id

   -65CZ 292509 B6 se dvěma stejnými nebo rozdílnými alkinolovými zbytky obecného vzorce Ia ve významu symbolů R¹ a R³ v obecném vzorci I,

   5 nebo se alkyluje pomocí sloučeniny obecného vzorce IV

   R-X (IV), ve kterém má R⁸ význam definovaný v případě obecného vzorce I a X význam definovaný

   10 v případě obecného vzorce ΙΠ, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ie (Ie), se zbytkem R⁸ ve významu symbolu R¹ a salkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I, nebo se

   1,3-dialkylxanthin obecného vzorce V (V), ve kterém mají symboly R² a R⁸ významy definované v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny

   -66CZ 292509 B6 obecného vzorce V podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΠΙ za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ie, nebo se

   3,7-dialkylxanthin obecného vzorce VI ° R⁸ ve kterém mají symboly R² a R⁸ významy definované v případě obecného vzorce I, bez kondenzačního činidla nebo za přítomnosti bazického kondenzačního činidla nebo sůl sloučeniny obecného vzorce VH podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce ΙΠ za vzniku sloučeniny obecného vzorce If (If), s alkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R¹ a zbytkem R⁸ ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I, nebo se podle varianty B sloučenina obecného vzorce Π, V nebo VI analogicky s variantou A alkyluje

   15 pomocí sloučeniny obecného vzorce VHI (VIII), ve kterém mají symboly A a R⁴ významy definované v případě obecného vzorce I a X má význam definovaný v případě obecného vzorce ΙΠ, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IX

   -67ί

   CZ 292509 Β6 ve kterém buď symboly R⁹ a R¹⁰ představují dva stejné nebo rozdílné zbytky obecného vzorce IXa nebo pouze jeden ze symbolů R⁹ a R¹⁰ představuje zbytek obecného vzorce IXa a druhý ze zbytků R¹⁰ a R⁹ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸, přičemž symboly R², A, R⁴ a R⁸ mají významy definované v případě obecného vzorce I, a poté se sloučenina obecného vzorce IX za podmínek Mannichovy reakce aminomethyluje pomocí formaldehydu a aminu obecného vzorce X

   R⁵ /

   H---N (X),

   R⁶ ve kterém mají symboly R⁵ a R⁶ významy definované v případě obecného vzorce I, na koncové ethinylové skupině, nebo koncových ethinylových skupinách, za vzniku sloučeniny obecného vzorce Ic, Id, Ie nebo If, nebo se podle varianty C 1,3-nebo 3,7-di- nebo 1,3,7-trisubstituovaný xanthin obecného vzorce XI (XI), ve kterém buď symboly R¹¹ a R¹² představují dva stejné nebo rozdílné zbytky obecného vzorce Xla

   O (Xla), nebo pouze jeden ze symbolů R¹¹ a R¹² představuje zbytek obecného vzorce Xla a druhý ze zbytků R¹² a R¹¹ znamená atom vodíku nebo skupinu R⁸, přičemž symboly R², A, R⁴ a R⁸ mají významy definované v případě obecného vzorce I, podrobí redukční alkinylaci karbonylové skupiny, nebo karbonylových skupin, pomocí organokovové sloučeniny obecného vzorce ΧΠ (XII), ve kterém mají symboly R⁵ a R⁶ významy definované v případě obecného vzorce I a M znamená alkalický kov, kov alkalické zeminy nebo těžký kov, za vzniku sloučeniny obecného vzorce lc, Id, Ie, If nebo lg dg), s alkinolovým zbytkem obecného vzorce Ia ve významu symbolu R¹ a atomem vodíku ve významu symbolu R³ v obecném vzorci I, nebo se podle varianty D xanthin obecného vzorec XI, ve kterém R¹¹ nebo/a R¹² představuje zbytek obecného vzorce Xla, podrobí Nefově reakci, při které dochází k ethinylaci karbonylové skupiny, nebo karbonylových skupin, buď s acetylidem obecného vzorce ΧΙΠ

   HOC-M (ΧΠΙ), ve kterém má symbol M význam definovaný v případě obecného vzorce ΧΠ, nebo s chráněným acetylidem obecného vzorce XIV

   R^a-C=C-M (XIV), ve kterém má symbol M význam definovaný v případě obecného vzorce ΧΠ a R^a představuje následně snadno odstranitelnou odstupující skupinu, například fluoridem katalyzovanou reakcí odštěpitelnou trimethylsilylovou skupinu (TMS), za vzniku sloučeniny obecného vzorce IX, ve kterém R⁹ nebo/a R¹⁰ představuje zbytek obecného vzorce IXa, a poté se získaná sloučenina obecného vzorce IX Mannichovou reakcí aminomethyluje pomocí formaldehydu a aminu obecného vzorce X analogicky jako ve variantě B způsobu, za vzniku sloučeniny obecného vzorce lc, Id, Ie, If nebo lg, nebo se podle varianty E sloučenina obecného vzorce lc, Id, Ie nebo If připravená podle variant A až D nebo sloučenina obecného vzorce lg připravená podle varianty C nebo D, ve které R⁵ nebo/a R⁶ představuje atom vodíku, jednou nebo dvakrát redukčně alkyluje oxoderivátem (aldehydem nebo ketonem) alkami s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkanu se 3 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylalkanu se 4 až 8 atomy uhlíku nebo arylalkanu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkanové části, nebo se podle varianty F sloučenina připravená podle variant A až E přemění pomocí fyziologicky přijatelné anorganické nebo organické kyseliny HZ na adiční sůl sloučeniny obecného vzorce I s kyselinou, přičemž R¹ nebo/a R³ znamená alkinolový zbytek obecného vzorce Ib, kde R⁷ představuje atom vodíku, a R² má význam definovaný v případě obecného vzorce I, nebo se

   -69CZ 292509 B6 podle varianty G sloučenina připravená podle variant A až E přemění pomocí alkylačního činidla obecného vzorce VH

   R⁷-Z (VII), kde má R⁷ význam definovaný v případě obecného vzorce I s výjimkou atomu vodíku a Z má význam definovaný v případě obecného vzorce ΙΠ pro symbol X, na kvartémí amoniovou sůl sloučeniny obecného vzorce I, přičemž R¹ nebo/a R³ znamená alkinolový zbytek obecného vzorce lb a R² má význam definovaný v případě obecného vzorce I, nebo se podle varianty H sloučenina připravená podle variant A až G chromatograficky nebo trakční krystalizací rozdělí na čisté stereoizomery.
8. 8. Léčivo, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství alespoň jednoho derivátu xanthinu obecného vzorce I ve stereoizomemě čisté formě nebo ve formě směsi stereoizomerů podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 6.
9. 9. Léčivo podle nároku 8, vyznačující se tím, že dále obsahuje účinné množství alespoň jedné účinné látky vybrané ze skupiny zahrnující fibrinolytika, antagonisty vápníku, antagonisty excitačních aminokyselin, gangliosidy, inhibitory fosfolipas, cyklooxygenas a lipoxygenas, antagonisty PAF, faktoru aktivujícího destičky, antagonisty thromboxanu a antagonisty leukotrienů, látky zachycující kyslíkové radikály, látky chelatující těžké kovy, antiedematicky účinné látky, antikoagulanty, látky inhibující agregaci thrombocytů, agonisty serotoninu 1A, modulátory adenosinu a neurotrofní růstové faktory a aktivátory jejich uvolňování.
10. 10. Použití derivátu xanthinu obecného vzorce I podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 6, k přípravě léčiva ke kurativnímu nebo profylaktickému ošetření cerebrovaskulámích onemocnění.
11. 11. Použití podle nároku 10 pro přípravu léčiva ke kurativnímu a profylaktickému ošetření onemocnění vybraného ze skupiny zahrnující apoplexii, přechodné ischemické záchvaty, demenci v důsledku více infarktů, demenci smíšeného typu svaskulámí a degenerativní Alzheimerovou složkou, poškození míchy a úrazy mozku v důsledku zranění hlavy.
12. 12. Použití podle nároku 10 pro přípravu léčiva ke kurativnímu a profylaktickému ošetření poškození neuronů po zástavě srdce, asfyxii, neonatální asfyxii, reanimaci nebo po chirurgických zákrocích v oblasti hlavních tepen zásobujících mozek.
13. 13. Použití podle jednoho nebo několika z nároků 10 až 12 pro přípravu léčiva k primární prevenci, akutnímu ošetření a sekundární profylaxi cerebrovaskulámích onemocnění.
14. 14. Použití podle jednoho nebo několika z nároků 10 až 13 pro přípravu léčiva k parenterální, orální, rektální nebo transdermální aplikaci.
15. 15. Způsob přípravy léčiva podle nároku 8 nebo 9, vyznačující se tím, že se alespoň jeden derivát xanthinu obecného vzorce I podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 6 spolu s farmaceuticky přijatelnými a fyziologicky přijatelnými nosnými a přídavnými látkami, ředidly nebo/a jinými účinnými a pomocnými látkami upraví do vhodné aplikační formy.