CZ282312B6 - Úzké poly- a mono-dispergované aniontové oligomery, způsob jejich přípravy, farmaceutický prostředek a použití těchto látek - Google Patents

Abstract

Uzké polydispergované nebo monodispergované oligomery podle tohoto řešení představují polymočoviny, polykarbonáty, polyestery nebo polyamidy, které mají 3 až 50 opakujících se jednotek. Tyto oligomery jsou rozpustné ve vodě, výhodně mají tuhou základní strukturu, uvedené opakující se jednotky jsou spojeny karbonylovými spojovacími částmi, které mají aniontové skupiny, tyto látky mají převážně lineární geometrickou strukturu, přičemž ve vodném prostředí existuje pravidelná vzdálenost mezi uvedenými aniontovými skupinami, a jsou farmaceuticky přijatelné. Tyto úzké polydispergované nebo monodispergované oligomery jsou vhodné pro léčení a/nebo diagno'zu AIDS a/nebo ARC nebo HSV. Tyto látky je možno charakterizovat absorbancí v závislosti na čase podle přiloženého grafu.ŕ

Description

(57) Anotace:

Úzké polydispergované nebo monodispergované oligomery obecného vzorce I, Π, ΙΠ nebo IV, ve kterých R, R¹, R², R³, R⁴. R⁵, R⁶. R⁷, X, X¹, X², X³, Y mají významy, uvedené v popisné části, m je 0 nebo lan je celé číslo od 3 až 50, podle tohoto řešení představují polymočoviny, polykarbonáty, polyestery nebo polyamidy, které mají 3 až 50 opakujících se Jednotek, Jsou rozpustné ve vodě, výhodné mají tuhou základní strukturu, a uvedené opakující se jednotky Jsou spojeny karbonylovými spojovacími částmi, které mají aniontové skupiny. Látky mají převážně lineární geometrickou strukturu a ve vodném prostředí existuje pravidelná vzdálenost mezí uvedenými aniontovými skupinami. Do rozsahu řešení náleží i postup přípravy těchto sloučenin. Tyto úzké polydispergované nebo monodispergované oligomery farmaceuticky přijatelné Jsou vhodné pro léčení a/nebo diagnózu AIDS a/nebo ARC nebo HSV, přičemž do rozsahu řešení patří rovněž toto použití. Tyto látky Je možno charakterizovat absorbancí v závislosti na čase.

	H J.		H HO 1 .. 1 II	H 1
	II 0			n

n -c—o

X¹—o-

n

	0 D

(D (11) (ΙΠ)

-6	0 O i x3 I n x-r-	___t?	(ÍV)
*
	Η H

n

Úzké póly- a mono-dispergované aniontové oligomery, způsob jejich přípravy, farmaceutický prostředek a použití těchto látek.

Oblast techniky

Vynález se týká polydispergovaných a monodispergovaných aniontových oligomerů s úzkým rozmezím molekulových hmotností, způsobu jejich přípravy, farmaceutických prostředků, obsahujících tyto sloučeniny, a použití těchto látek jako činidel, působících proti viru lidské imunodefícience. Tyto monodispergované aniontové oligomery je možno vzhledem k výše uvedenému použít pro léčení syndromu získané imunodefícience (AIDS) a pro léčení nemocí, způsobených viry Herpes Simplex (HSV) typ 1 a 2 a cytomegaloviry.

Dosavadní stav techniky

V poslední době je značná část výzkumné činnosti zaměřena na vyvinutí léčebných prostředků a metod léčení virových infekcí, vyskytujících se u lidí a u zvířat, zejména prostředků a metod léčení nemocí, způsobených viry Herpes Simplex (HSV) typ 1 a 2 a léčení AIDS a příslušného komplexu ARC (AIDS related complex). Jak je známo, výskyt AIDS a ARC u lidí nabývá v poslední době hrozivých rozměrů a stává se svým rozsahem alarmující. Deprimující je zejména skutečnost, že u pacientů, trpících AIDS, je interval přežití pět let, přičemž tito pacienti, u kterých se vyskytuje tento syndrom získané imunodefícience a jejichž imunitní systém byl vážně narušen touto infekcí, trpí četnými průvodními infekcemi, do kterých je možno zařadit Kaposiho sarkom a Pneumocystis caminii pneumonia. Dosud není znám žádný prostředek ani léčebná metoda léčení AIDS, přičemž v případě léčebných metod a prostředků, používaných v současné době, se v mnoha případech nepotvrzuje jejich očekávaný odpovídající účinek, a kromě toho projevují tyto prostředky četné vedlejší účinky. Strach a obava před nemocí AIDS se potom projevuje v sociálním ostrakismu a v diskriminaci vůči těm, kteří mají tuto nemoc, nebojsou podezřelí z toho, že by tuto nemoc mohli mít.

Retroviry patří do skupiny virů, tvořených ribonukleovými kyselinami (RNA), přičemž tyto viry se replikují za použití reverzní transkriptázy a vytváří vlákno komplementární DNA (cDNA), ze kterého se vytvoří dvouvláknová provirální DNA. Tato provirální DNA se potom nahodile inkorporuje do chromozomální DNA hostitelské buňky, umožňující případnou virovou replikaci následnou translací virového poselství z integrovaného virového genomu.

Mnoho ze známých retrovirů je onkogenních nebo způsobují tumor. To potvrzuje skutečnost, že u prvních dvou objevených lidských retrovirů, které byly označeny jako viry leukémie lidských T-buněk I a II, neboli HTLV-I a Π, bylo zjištěno, že způsobují u lidí po infikování T-lymfocytů vzácnou leukémii. V případě třetího nyní objeveného lidského viru, to znamená HTLV-III, který se nyní označuje jako HIV, bylo zjištěno, že způsobuje po infikování T-lymfocytů odumírání buněk, přičemž tento virus byl identifikován jako příčina AIDS a ARC.

Proteinem v obalu viru HIV je glykoprotein 160 kDa. Tento protein se štěpí účinkem proteázy, čímž vznikne vnější protein 120 kDa, to znamená gp 120, a transmembránový glykoprotein, to znamená gp 41. Tento gp 120 protein obsahuje sekvenci aminokyselin, která rozpoznává CD4 antigen na lidských pomocných T-buňkách (T4) (T-helper).

Jednou ze široce používaných metod je zabránění vazby HIV na jeho cílový objekt, to znamená T4 buňky v lidském těle. Tyto T4 buňky mají specifickou oblast, CD4 antigen, ve které dochází k interakci s gp 120. Jestliže se nalezne možnost, jak této interakci zabránit, potom se dosáhne inhibování infekce hostitelské buňky.

- 1 CZ 282312 B6

Narušením tvorby glykoproteinu obalu viru se může zabránit interakci původního viru s hostitelskou buňkou nebo následnému spojení, nebo je možno zabránit virovému zmnožení zabráněním tvorby vhodného glykoproteinu, který je zapotřebí ke kompletování virové membrány. Podle dosavadního stavu techniky je známo [viz. H.A. Blough a kol., Biochem. Biophys. Res. Comm. 141 (1), 33-38 (1986)], že nespecifické inhibitory glykosylace, to znamená 2-deoxy-D-glukóza a β-hydroxynorvalin, inhibují expresi HIV glykoproteinů a blokují tvorbu syncycia. Virové zmnožení buněk, infikovaných HIV, ošetřených těmito činidly, se zastaví, pravděpodobně z toho důvodu, že není k dispozici glykoprotein, který je zapotřebí k tvorbě virové membrány. Podle jiných pramenů [viz. například W. McDowel a kol., Biochemistry 24 (27), 8145-52 (1985)] se uvádí, že u jiného inhibitoru glykosylace, to znamená 2-deoxy-2-fluorD-manózy, bylo zjištěno, že inhibuje antivirovou účinnost vůči buňkám, infikovaným chřipkou, tím, že zabraňuje glykosylaci proteinu virové membrány. Podle této výzkumné zprávy byla rovněž studována antivirová účinnost 2-deoxyglukózy a 2-deoxy-2-fluorglukózy, přičemž bylo zjištěno, že každá z těchto látek inhibuje virovou proteinovou glykosylaci rozdílným mechanizmem. Ovšem ujiných běžně známých inhibitorů glykosylace bylo zjištěno, že neprojevují antivirovou účinnost. Z výše uvedeného vyplývá, že antivirová účinnost inhibitorů glykosylace proti virům obecně, a konkrétně proti virovému účinkuje zcela neodhadnutelná.

Výzkum v této oblasti se v poslední době všeobecně zaměřil na vyvinutí prostředků a metod léčení HSV typů 1 a 2. Oba tyto HSV typy 1 a 2 projevují tendenci k infikování ektodermálních tkání, přičemž infekce těmito viry způsobuje lézi na kůži, v ústní dutině, ve vagíně, na spojivkách a v nervovém systému. Obecně je možno uvést, že infekce HSV typ 1 (HSV 1) je spojena s orální, faciální a oční lézí. Infekce HSV typ 2 (HSV 2) se obecně projevuje v lézi na genitáliích a v anální lézi. HSV infekce, které zůstávají neléčeny, vedou často k oslepnutí, k neonatální smrti a k encefalitidě. Infekce HSV typ 2 je ve Spojených státech amerických na úrovni epidemie v důsledku venerického přenosu. V této zemi je více než dvacet milionů lidí postiženo tímto onemocněním, přičemž nové případy a opětovný výskyt této infekce pravidelně zvyšuje tento počet o půl milionu ročně. Celkové roční náklady, souvisící s infekcemi HSV, vyplývají ze značných ekonomických ztrát, nutných k provádění diagnóz a léčení. Epidemiologická kontrola HSV je špatná, neboť značná část populace, až asi 90 %, byla vystavena působení tohoto viru.

Člověk slouží jako přirozený host infekcí HSV typ 1 a 2, přičemž se tento virus přenáší při úzkém tělesném styku. Původní nebo primární infekce virem HSV typ 1 a 2 je umožněna průnikem mezerami ve slizniční membráně. U zdravého nositele může být virus izolován během absence zjevné nemoci v slzách, slinách, ve vaginálních nebo jiných výměšcích. Ze slizniční membrány jsou tyto viry schopné replikování a rozšiřování do regionálních mízních uzlin. Příležitostně mohou tyto viry infikovat buňky hemopoitického systému a způsobovat virémii.

Potíže při léčení infekcí HSV vyplývají částečně z toho, že tyto viry mají schopnost setrvávat v latentní, neboli inaktivní formě. Jestliže primární infekce odeznívá nebo ustupuje, virus obvykle setrvává v latentní formě v gangliích senzorických nervů, které inervují oblasti primární infekce. V případě očních nebo orálních infekcí, způsobených virem HSV typ 1, se tento virus obvykle vyskytuje v gangliích trojklanného nervu. V případě HSV typ 2 se tento virus obvykle nachází v sakrálních gangliích, jejichž činnost je spojena s genitáliemi a podbřiškem. Faktory, které určují periodu latence tohoto HSV viru, jsou neznámé, jinak je ovšem známo, že tato perioda může být ukončena v případě, kdy je organizmus vystaven působení tepla, chladu, slunečního záření, hormonální nebo emocionální zátěži nebo rozrušení, nebo působením imunosupresivních látek, což má za následek opětovný výskyt infekce.

Dosavadní metody léčení HSV se ukázaly být do značné míry neúčinné. Až dosud byly navrženy a vyvinuty různé strategické metody k zastavení působení tohoto viru. Používané látky obvykle inhibují některou z řady specifických virových funkcí, jako jsou například: (1) absorpce viru, (2)

-2CZ 282312 B6 zastavení tvorby obalu viru, (3) transkripce viru, (4) proteinová syntéza, (5) replikace nukleové kyseliny, (6) maturace a (7) uvolňování.

Většina z antivirových činidel, až dosud používaných k léčení HSV infekcí, představuje 5 sloučeniny, které interferují s virovou DNA. Mezi tyto sloučeniny je možno zařadit Idoxuridine, Cytosine, Arabinoside, Adenine Arabinoside a Trifluorothymidine. Tyto látky rovněž interferují s podobnými funkcemi hosta, což vede k obecném problému, spojenému s toxicitou buněk a systemickému použití u lidí. V současné době se jako výhodné léčivo k léčení infekcí, souvisících s HSV 1 a HSV 2, jeví acyclovir, neboť projevuje účinný antivirový účinek ío a zanedbatelnou toxicitu. Špatná rozpustnost při vysokých dávkách a výskyt virů, rezistentních vůči léčivům, ovšem omezuje použití této látky.

Četné viry, obsahující RNA a DNA, mají obaly, do kterých se inkorporují virem kódované glykopeptidy. Mezi tyto viry, opatřené obalem, patří HSV a cytomegalovirus (CMV). Infekce 15 hostitelské buňky viry, opatřenými obalem, v počátečním stadiu spočívá v interakci různých receptorů na povrchu hostitelské buňky s obalovými glykoproteiny virové membrány. V dalším stádiu se virus a buněčná membrány spojí a obsah virionu se uvolní do cytoplazmy hostitelské buňky. Obal viru, obsahující glykoprotein, hraje důležitou roli jak v počáteční interakci virionu a hostitelské buňky, tak v dalším stadiu při spojení virové membrány a membrány hostitelské 20 buňky. Předpokládá se, že virový obal pochází z buněčné membrány, ovšem jeho specifita spočívá ve virem zakódovaných glykopeptidech. Z tohoto důvodu může inhibitor, schopný interferovat s tvorbou membrán, specifických pro daný virus, zabraňovat tvorbě infekčního pokračovatele viru.

V evropské patentové přihlášce č. 0406512, která byla publikována 9. ledna 1991, bylo uvedeno, že vyčištěná forma heparinu, sulfatovaný polysacharid, se váže prostřednictvím interakcí na virový protein, který je odpovědný za rozpoznávání buňky, a tímto umožňuje omezené inhibování infekce hostitelské buňky. Ovšem heparin způsobuje některé vedlejší účinky, zejména je možno uvést hemoragii a zvětšený interval tvorby sraženiny, a rovněž tak i thrombocytopénii.

Použití heparinu je kontraindikováno u pacientů, kteří trpí aktivním krvácením, nebo kteří mají hemofilii, purpuru, trombocytopénii, intrakranální hemoragii, bakteriální endokartitidu, aktivní tuberkulózu, zvý šenou kapilární permeabilitu, ulcerativní léze gastrointestinálního traktu, velkou hypertenzi, hrozící potrat nebo viscerální karciom. Kontraindikace u hemofiliků je zejména důležitá, neboť mnoho těchto jedinců je nyní HIV pozitivních.

Již delší dobu je známo, že určité syntetické ve vodě rozpustné polymery projevují široké spektrum biologické účinnosti [viz. R.M. Ottenbrite,Biological Activities of Polymers, Amer. Chem. Soc. Symp. Ser. No. 182, str. 205-220, editor C.E. Carraher aC.G. Gebelein (1982)].

V případě kopolymeru divinyletheru a anhydridu kyseliny maleinové bylo prokázáno, že je tato 40 látka účinná vůči četným virům, přičemž možnost použití této sloučeniny při nádorové chemoterapii je sledována a testována po mnoho let [viz. Breslow, D.S. Pure and Applied Chem. 46, 103 (1976)]. Rovněž u polyakrylových polymerů, polymethakrylových polymerů a různých jiných ve vodě rozpustných polymerů s alifatickým hlavním strukturním řetězcem bylo prokázáno, že tyto látky mají široké spektrum biologické účinnosti [viz. W. Regelson a kol., 45 Nátuře 186, 778 (1960)]. V evropské patentové přihlášce č. 0 043 974 jsou uvedeny sulfonované polyurethany, kterých ovšem není možno použít jako antivirových prostředků. V patentu Velké Británie č. 781 479 je popsán postup oddělování sulfonovaných polymočovin odstřeďováním, ovšem číselný průměr molekulové hmotnosti je u těchto produktů 10 000 nebo větší. Bohužel ovšem extrémní toxicita těchto polymerů je překážkou jejich klinickému využití. Rovněž je třeba 50 uvést, že tyto polymery mají vysokou molekulovou hmotnost, což jim zabraňuje, aby mohly procházet renálními membránami.

-3CZ 282312 B6

V dalším stadiu vývoje byly učiněny mnohé pokusy překonat nebo obejít problémy, souvisící s toxicitou výše uvedených látek a s problémy s jejich vyměšováním syntézou nízkomolekulámích alifatických polymerů (s molekulovou hmotností v rozmezí od 1 000 do 10 000), viz. R..M. Ottenbrite Biological Activities of Polymers, Amer. Chem. Soc. Symp. Ser. No. 182, str. 205-220, editor C.E. Carraher a C.G. Gebelein (1982)]. Testováním těchto látek bylo zjištěno, že tyto polymery jsou mnohem méně toxické, ovšem jejich protivirová účinnost je mnohem nižší. Tyto nízkomolekulámí alifatické polymery je možno klasifikovat jako polymery typu nahodilého svinutého klubka (neboli statistická neuspořádaná konformace ve stavu svinutého klubka nebo svinuté spirály). Tyto polymemí látky mají nepředvídatelnou konfiguraci v důsledku flexibility spojujících skupin v základním řetězci polymeru. Tato konfigurace statistických svinutých polymerů v roztoku může být obecně popsána jako kulovitá. I když mechanizmus působení těchto ve vodě rozpustných polymerů není známý, podle jedné z teorií se tento polymer váže na virové membrány, například na virus, způsobující encefalomyokartitidu, prostřednictvím iontového přitahování což způsobuje, že je potom tento virus neschopen infikovat hostitelské buňky.

Další metoda, jak vyřešit výše uvedený problém se syntetickými polymery, spočívá v zabudování iontových skupin do základního řetězce polymeru, které projevují lépe definované geometrické uspořádání. Podle dosavadního stavu techniky existuje řada příkladů neiontových syntetických polymerů, které projevují lineárnější geometrické uspořádání v nevodném roztoku v porovnání s alifatickými polymery, popsanými výše [viz. J. Macromol. Sci-Reviews in Macromol. Chem. Phys. C26(4), 551 (1986)]. Faktory, které ovlivňují tvorbu této výše uvedené ne-statistické (nenahodilé) svinuté struktury, jsou složité a obtížně vysvětlitelné. Všeobecně je možno uvést, že tyto polymery mají buďto velice omezený počet otáčivých vazeb, které nejsou paralelní vzhledem kose polymeru, nebo mají vodíkové vazby nebo dipolámí interakce, které mají příznivý vliv na vznik lineární struktury. Tyto polymery se označují za látky, které mají tuhý základní řetězec. Jako velice dobře známý příklad polymerů tohoto typu je možno uvést polyamid, odvozený od tereftalové kyseliny a p-diaminobenzenu (běžně známý pod obchodním označením Kevlar, který je dodáván firmou DuPont).

Syntetické ve vodě rozpustné polymery s tuhou strukturou jsou mnohem méně obvyklé, ovšem několik těchto vysokomolekulámích látek je z dosavadního stavu techniky známo (viz. například patenty Spojených států amerických č. 4 824 916 a 4 895 660). Ne-nahodilá svinutá struktura polymerů, patřících do této skupiny, způsobuje to, že v roztoku mají tyto polymery vysokou viskozitu pro danou molekulovou hmotnost a koncentraci.

Určité aniontové oligomery, které inhibují replikaci virů bez vedlejších účinků, které byly prokázány u heparinu a polymerů, známých z dosavadního stavu techniky, byly již rovněž nalezeny. Tyto oligomery mají pravidelnou aniontovou vzdálenost, mají tuhou strukturu základního řetězce a jsou ve vodě rozpustné. Tyto oligomery, ve formě polydisperzních směsí, jsou popsány v evropské patentové přihlášce č. 0 467 185, která byla publikována 22. ledna, 1992. I když jsou v této publikaci uváděny různé aniontové oligomery, jsou všechny tyto aniontové oligomery ve formě směsí různých molekulových hmotností.

Z výše uvedeného rozboru je patrné, že v této oblasti existuje potřeba nalézt prostředky a způsoby léčení AIDS, ARC a HSV, při kterých by se vyskytovaly minimální nebo vůbec žádné vedlejší účinky, a pomocí kterých by bylo dosaženo zcela průkazných lepších výsledků v porovnání s polymery podle dosavadního stavu techniky, používanými až dosud jako farmaceutické prostředky. Rovněž je třeba uvést, že by tyto oligomery měly výhodně mít úzké rozmezí molekulových hmotností, nízkou toxicitu a dále by měly být snadno charakterizovatelné.

-4CZ 282312 B6

Podstata vynálezu

Podstatu uvedeného vynálezu tvoří polydispergované a monodispergované ve vodě rozpustné oligomery s úzkým rozmezím molekulových hmotností, které obsahují 3 až 50 opakujících se jednotek, které jsou spojeny karbonylovými spojujícími skupinami, přičemž tyto oligomery mají aniontové skupiny a převážně lineární geometrickou strukturu, takže ve vodném prostředí existují mezi uvedenými aniontovými skupinami pravidelné vzdálenosti. Tyto oligomery podle uvedeného vynálezu je možno znázornit dále uvedenými obecnými vzorci I až IV.

Podstatou předmětného vynálezu je úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný, ve vodě rozpustný aniontový oligomer, jehož poměr polydisperzity je v rozmezí od 1,0 do 1,3 a který je reprezentován libovolným z následujících obecných vzorců:

(A) polymočovinové látky obecného vzorce I:

		H 1 .XT
		n

(I), ve kterém znamená:

R atom vodíku, alkylovou skupinu, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, substituovanou jednou nebo dvěma R*-částmi a až 3 substituenty, nezávisle zvolenými ze souboru, zahrnujícího chlor nebo brom, nebo alkylové skupiny, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku,

R¹ představuje skupinu -SO3R², -CO2R², -PO3(R²)2 nebo -OPO₃R²,

R² představuje vodíkový atom nebo farmaceuticky přijatelný kation, m znamená celé číslo 0 nebo 1, s tou podmínkou, že v případě, že m je 0, potom R představuje vodíkový atom,

X znamená skupiny:

-5CZ 282312 B6

Y znamená skupiny -CO₂-, -C=C-, -N=N-,

-C-N-,

O H

-N=Nnebo

-C=N-N=CR R n je celé číslo od 3 do 50, a

R³ představuje skupiny -R nebo -X-NH₂, ve kterých R a X mají stejný význam, jako bylo uvedeno shora, (B) polykarbonátové sloučeniny obecného vzorce II:

-6CZ 282312 B6

X¹—Q

(Π), ve kterém znamenají:

X a n stejné symboly jako bylo definováno shora u obecného vzorce I,

X^I představuje HO-X-skupinu, ve které X má stejný význam, jako bylo definováno shora u obecného vzorce I, nebo alkylovou skupinu, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, substituovanou jednou až dvěma R‘-skupinami a až 3 substituenty, nezávisle zvolenými ze souboru, zahrnujícího chlor nebo brom, nebo alkylové skupiny, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, a

X² představuje atom vodíku nebo skupinu -CChX¹, ve které má X¹ stejný význam, jako bylo uvedeno shora;

(C) polyesterové sloučeniny obecného vzorce III:

(ΠΙ), ve kterém znamená:

X a n stejné symboly, jako bylo uvedeno shora u obecného vzorce I,

R⁴ představuje zbytek -R², stejný, jako byl definován u obecného vzorce I, nebo zbytek -X¹, stejný, jako byl definován u výše uvedeného obecného vzorce II,

R⁵ představuje zbytek:

O O

R⁴O-C-X³-Cve kterém má R⁴ stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce III, nebo znamená zbytek -R², kde R² má stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce I,

X³ znamená skupiny:

-8CZ 282312 B6 ve kterých mají R¹ a Y stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce I, nebo (D) polyamidové sloučeniny obecného vzorce IV:

N—X—NI I

Η H

(IV), ve kterém znamená:

X a n stejné symboly, jako bylo uvedeno u výše uvedeného vzorce I,

X³ má stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce III,

R⁶ představuje skupiny:

H₂N-X-NH- , R²-O- , RNH- nebo R-C(O)-NH-X-NHve kterých R, R² a X mají stejný význam, jako bylo definováno shora u obecného vzorce I,

R⁷ představuje atom vodíku a skupiny:

O O O

II II II

R²O-C-X³-C- , R-C- nebo

O O

I

RNH-C-X³-Cve kterých mají R a R² stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce I,a

X³ má stejný význam, jako bylo definováno u výše uvedeného obecného vzorce ΠΙ.

Podstata postupu přípravy úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného ve vodě rozpustného aniontového oligomeru podle uvedeného vynálezu spočívá vtom, že zahrnuje omezování odpovídající surové polydispergované aniontové oligomemí směsi na úzkou polydispergovanou aniontovou oligomemí směs s požadovaným poměrem polydisperzity v rozmezí od 1,0 do 1,3.

Ve výhodném provedení tohoto postupu potom dále následuje izolování monodispergovaného aniontového oligomeru, případně dále následuje převedení tohoto úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného aniontového oligomeru na farmaceuticky přijatelnou sůl.

Uvedené omezování se ve výhodném provedení tohoto postupu provádí postupem, zvoleným ze souboru, zahrnujícího gelovou filtraci, selektivní vysrážení, membránovou permeaci, chromatografický postup s reverzními fázemi, gelovou elektrofórezu a iontovou výměnu. Rovněž i izolování se provádí ve výhodném provedení uvedenými metodami.

-9CZ 282312 Β6

Při provádění tohoto postupuje výhodně uvedeným oligomerem polymočovina obecného vzorce lan je monodispergovaná frakce v rozmezí od 5 do 10, ještě výhodněji od 6 do 9, přičemž uvedenou solí je výhodně amonná, sodná nebo draselná sůl. V tomto případě se převedení provádí iontovou výměnou nebo přídavkem soli slabé těkavé kyseliny.

Postup podle vy nálezu se výhodně provádí za vzniku monodispergovaného materiálu o čistotě přinejmenším 75 %, ještě výhodněji o čistotě přinejmenším 85 % až 100 %. Rovněž je výhodné provádět postup tak, že se získá materiál, jehož polydisperzní poměr je v rozmezí od 1,0 do 1,2, ještě výhodněji v rozmezí od 1,0 do 1,1.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží použití úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného, ve vodě rozpustného aniontového oligomeru, definovaného výše, pro přípravu léčiva pro diagnózu a/nebo léčení AIDS a/nebo ARC nebo HSV.

Rovněž do rozsahu vynálezu patří použití tohoto úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného, ve vodě rozpustného aniontového oligomeru pro přípravu léčiva pro diagnózu a/nebo léčení HSV, HIV nebo cytomegalovirové infekce.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží použití tohoto úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného, ve vodě rozpustného aniontového oligomeru pro přípravu léčiva pro diagnózu HIV infekce a/nebo profylaxi přenosu HIV infekce.

Předmětem vynálezu je rovněž farmaceutický prostředek pro léčení virových infekcí, jehož podstata spočívá v tom, že jako účinnou látku obsahuje výše definovaný úzký polydispergovanv nebo monodispergovaný oligomer v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu mají dále uvedené symboly v uvedených obecných vzorcích I až IV následující význam:

R a R³ představují 4-methylfenylovou skupinu, m je 1, n je 3 až 15,

R⁴ a R~ představují atom vodíku,

R⁶ znamená fenylovou skupinu,

R⁷ představuje benzoylovou skupinu,

X¹ znamená 4-methylfenylovou skupinu,

X² představuje -CO2-(4-methylfenylovou) skupinu,

X³ představuje skupiny:

- 10CZ 282312 B6

X znamená skupiny:

-11 CZ 282312 B6

přičemž zejména je výhodná skupina:

SO₃R²

R²O₃S

Zejména jsou podle uvedeného vynálezu výhodné polymočoviny obecného vzorce I, ve kterém:

RaR³ představují 4-methylfenylovou skupinu, m je 1, n je 3 až 15,

X znamená skupiny:

- 12CZ 282312 B6

r²o₃s a R² má stejný význam, jako bylo uvedeno shora.

Jako konkrétní příklad těchto polymočovinových sloučenin je možno uvést:

StDS/P/T = alfa-{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}-omega[(4-methylfenyl)amino]-poIy[imino(3sulfo-l,4-fenylen)-l,2-ethendiyl-(2-sulfo-l,4-fenylen)iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I, viz výše, ve kterém:

R a R³ představují 4-methylfenylovou skupinu,

R² je atom vodíku, a

X představuje skupinu:

a n má j iž uvedený význam.

- 13CZ 282312 B6

PDS/P/T = alfa-{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}-omega[(4-methylfenyl)amino]-poly[imino(2,5-disulfo-l,4-fenylen)iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I, viz výše, ve kterém:

R a R³ představuj i 4-methylfenylovou skupinu,

R² je atom vodíku, a

X představuje skupinu:

a n má j iž uvedený význam.

BPDS/P/T = alfa-{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}-omega[(4-methylfenyl)amino]-poly{imino[2,2'-disulfo-(l,r-bifenyl)-4,4'-diyl]iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I, viz výše, ve kterém:

R představuje 4-methylfenylovou skupinu,

R² je atom vodíku, a

X představuje skupinu:

R²O₃S a n má j iž uvedený význam, a zejména jsou výhodné sloučeniny, ve kterých n je 5, 6, 7, 8, 9 nebo 10.

Pokud se týče polykarbonátů, potom jsou zejména výhodné sloučeniny obecného vzorce II, ve kterých:

X¹ představuje 4-methylfenylovou skupinu,

X² znamená -CO2-(4-methylfenylovou) skupinu, n je 3 až 15, a

X představuje skupiny:

- 14II

- 15 CZ 282312 B6

Jako konkrétní příklad těchto polykarbonátových sloučenin je možno uvést:

HBDS/P/C = alfa[(4-methylfenoxy)karbonyl]-omega(4-methylfenoxy)-poly[oxy-(2,5-disulfo-l,4fenylenjoxykarbonyl], což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce II, ve kterém znamená:

X¹ 4-methylfenylovou skupinu,

R² znamená atom vodíku,

X představuje skupinu:

X² znamená skupinu:

an je celé číslo od 3 do 15;

HBPDS/P/C = aIfa[(4-methylfenoxy)karbonyl]-omega-(4-methylfenoxy)-poly {oxy [2,2'-disulfol,l'-bifenyl)-4,4'-diyl]oxykarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce II, ve kterém znamená:

X¹ 4-methylfenylovou skupinu,

R² znamená atom vodíku,

- 16CZ 282312 B6

a n je celé číslo od 3 do 15.

Zejména výhodnými jsou polyestery obecného vzorce III, ve kterém:

R⁴ a R⁵ představuj í atom vodíku, n je 3 až 15, a

X³ znamená skupiny:

a X představuje skupiny:

- 17CZ 282312 B6

R²O₃S

R²O₃S

Jako konkrétní příklad těchto polyesterových sloučenin je možno uvést:

HBPDS/TPC = poly{oxy[2,2'-disulfo(l,r-bifenyl)-4,4'-diyl]oxykarbonyl-l,4-fenylenkarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce III, ve kterém znamenají:

R⁴ a R³ atom vodíku,

X³ představuje p-fenylenovou skupinu,

X znamená skupinu:

R²O₃S an znamená celé číslo 3 až 15;

HBDS/TPC = poly[oxy(2,5-disulfo-l,4-fenylen)oxykarbonyl-l,4-fenylenkarbonyl], což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce III, ve kterém znamenají:

- 18CZ 282312 B6

R⁴ a R⁵ atom vodíku,

X³ představuje p-fenylenovou skupinu,

X znamená skupinu:

a n znamená celé číslo 3 až 15;

Zejména výhodnými polyamidovými sloučeninami jsou sloučeniny výše uvedeného obecného vzorce IV, ve kterém znamená:

R⁶ fenylovou skupinu,

R⁷ představuje methylbenzoylovou skupinu, n je číslo 3 až 15,

X³ znamená skupiny:

a X znamená skupiny:

- 19CZ 282312 B6

R²O₃S

r²o₃s

Jako konkrétní příklad těchto polyamidových sloučenin je možno uvést sloučeniny:

BPDS/TPC/MBC = alfa{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}-omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly{imino[2,2'-disulfo( 1,1 '-bifeny l)-4,4'-diyl]iminokarbonyl-1,4-fenylenkarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce IV, ve kterém znamená:

R⁶ skupinu R-C(O)-NH-X-NH-,

R znamená 4-methylfenylovou skupinu,

R² znamená atom vodíku,

R⁷ znamená 4-methylbenzoylovou skupinu,

-20CZ 282312 B6

X³ znamená p-fenylenovou skupinu,

a n je celé číslo od 3 do 15.

Pokud se týče některých termínů, použitých k definování výše uvedených sloučenin a skupin, potom je třeba uvést následující:

Termínem alkylová skupina, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, přičemž v tomto termínu je zahrnut rovněž termín alkylová skupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, se míní jak rozvětvené skupiny tak i skupiny s přímým řetězcem, jako jsou například methylová skupina, ethylová skupina, isopropylová skupina, t-butylová skupina, n-decylová skupina, n-dodecylová skupina a podobné další skupiny.

Termínem farmaceuticky přijatelný kation se míní kation, který je možno farmaceuticky využít. Mezi tyto farmaceuticky přijatelné kationty patří takové kationty, které nejsou v podstatě toxické při podávaných dávkách k dosažení požadovaného účinku a samostatně neprojevují významnou farmakologickou účinnost. Jako ilustrativní příklad těchto solí je možno uvést soli s alkalickými kovy, jako jsou například soli, obsahující sodík a draslík, dále soli s kovy alkalických zemin, jako jsou například soli, obsahující vápník a hořčík, dále soli amonné, soli, obsahující lehké kovy ze IIIA skupiny periodického systému, včetně hliníku, a soli, obsahující organické kationty, odvozené od primárních, sekundárních a terciárních aminů, amonné soli nebo alkylamonné soli, zejména se jedná o terciární amonné soli. Jako příklad těchto solí je možno uvést trialkylaminové sloučeniny, včetně triethylaminových sloučenin, prokainových sloučenin, dibenzylaminových sloučenin, Ν,Ν'-dibenzylethylendiaminových sloučenin, dihydroabietylaminových sloučenin, N-(Ci-C4)alkylpiperidinových sloučenin a dalších jiných aminových sloučenin. Do výhodné skupiny patří sodné a draselné soli. Tímto výše uvedeným termínem farmaceuticky přijatelné se míní takové látky, které jsou vhodné pro podávání teplokrevným zvířatům, zejména lidem, a dále se tímto termínem míní netoxické látky, to znamená takové látky, které jsou vhodné pro farmaceutické použití, přičemž nejsou jedovaté pro teplokrevná zvířata. Tyto farmaceuticky přijatelné kationty oligomerů podle uvedeného vynálezu se připraví běžnými ionto výměnným i procesy, známými z dosavadního stavu techniky, nebo zpracováním R’-kyseliny se vhodnou bázickou látkou. Zejména je třeba poznamenat, že je možno triethylamonné soli, které se částečně připraví při provádění postupu podle vynálezu (viz. stupeň 2), převést na výhodnější farmaceuticky přijatelné soli, jako je například sodná sůl.

Oligomery podle uvedeného vynálezu představují polydispergované a monodispergované polymery s úzkým rozmezím molekulových hmotností, které jsou ve vodě rozpustné a mají nízkou molekulovou hmotnost. Kromě toho je třeba uvést, že tyto oligomery mají pravidelné 50 rozmístění aniontových skupin. Tímto termínem uspořádané rozmístění aniontových skupin nebo pravidelné vzdálenosti mezi aniontovými skupinami se míní to, že tyto aniontové skupiny (R¹) jsou přítomny v základním řetězci polymeru v intervalech, určených použitou výchozí reakční látkou, přičemž výskyt těchto aniontových skupin je kontrolován ovlivnitelným a určeným způsobem. Aniž by následující úvaha byla vázána na nějaké teoretické zdůvodnění,

-21 CZ 282312 B6 předpokládá se, že právě tyto aniontové skupiny uvedených oligomemích sloučenin podle vynálezu představují část, která se váže na HIV, HSV a/nebo buněčnou membránu a tím narušuje schopnost viru se replikovat.

Výše uvedený termín převážně lineární geometrické uspořádání ve vodném médiu se týká konfigurace oligomeru v roztoku. Z dosavadního stavu techniky je velice dobře známa metoda charakterizace konfigurace polymemích molekul v roztoku, která je založena na následujícím vztahu, označovaném jako Mark-Houwinkova rovnice [viz. Introduction to Physical Polymer Science, ed. L.H. Sperling, pub. John Wiley & Sons (1985), str. 81-83]:

[η] = KM^a ve kterém znamená:.

η vnitřní vizkozitu,

M je hmotnostní průměr molekulové hmotnosti,

K je konstanta, vztahující se k rozměru vazebného řetězce, a a je konstanta, určená konfigurací polymeru.

Tato hodnota konstanty a se u statistického svinutého polymeru pohybuje v rozmezí 0,5 < a < 0,8, přičemž v případě lineárního polymeru se tato hodnota pohybuje v rozmezí 0,8 < a < 1,8. Podle tohoto vzorce závisí hodnota vizkozity roztoku η na molekulové hmotnosti M. V případě uvedeného vynálezu jsou lineární polymery definovány tak, že mají hodnotu a větší nebo rovnou 0,8. V případě tyčových tuhých polymerů je teoretická horní hranice této hodnoty a = 1,8. Pro danou molekulovou hmotnost se dosáhne tedy u polymerů s lineární konfigurací vyšší viskozity roztoku v porovnání s polymery, které existují v konfiguraci nahodilé statistické svinuté struktury (neuspořádaná svinutá spirála). Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že hodnota a je funkcí použitého rozpouštědla. Tato hodnota a může být pro polymery rozpustné ve vodě různá při různých koncentracích soli. V případě uvedeného vynálezu je koncentrace soli uváděna pro úroveň přítomnou v séru (přibližně 80 gramů/litr chloridu sodného NaCl, 4 gramy/litr chloridu draselného KC1).

Výše uvedenými termíny monodispergované a polydispergované” oligomery (a podobné jiné termíny) se vztahují k rozdělení oligomerů ve vzorku. Polydisperzita je ve vzorku určována poměrem hmotnostního průměru molekulové hmotnosti M_w k číselnému průměru molekulové hmotnosti M_n (viz. G. Odian, Principles of Polymerization, 2nd ed., str. 20-25, John Wiley & Sons, 1981). Pro účely uvedeného vynálezu platí pro surové polydispergované oligomemí směsi hodnota M_w/M_n > 1,3 (viz obrázek č. 1). Dále pro účely uvedeného vynálezu platí pro úzké polydispergované oligomery hodnota M_w/M_n = 1,0 až 1,3 (viz. obrázek č. 2), přičemž ve výhodném provedení podle vynálezu se tato hodnota pohybuje v rozmezí od 1,0 do 1,2 a ještě výhodněji v rozmezí od 1,0 do 1,15. Tento úzký polydispergovaný oligomer byl připraven ze surové polydispergované oligomemí směsi. V případě uvedeného vynálezu se jedná o monodispergovaný oligomer v případě, kdy poměr M_w/M_n = 1,0 až 1,1 (viz obr. 4), což je užší rozsah v rozmezí úzkého polydispergovaného oligomeru. Termínem úzké rozmezí molekulové hmotnosti se míní zmenšení poměru polydisperzity v určitém rozsahu v porovnání s předchozí směsí.

Termínem tuhý základní řetězec se míní to, že opakující se jednotky jsou tvořeny převážně skupinami, které omezují rotaci v místě mimo osu řetězce. Například je možno uvést, že pfenylenové skupiny a amidové skupiny -(C(O)-NR-) se neohýbají snadno mimo osu řetězce.

-22CZ 282312 B6

Omezený počet ohýbatelných skupin je možno v ose řetězce tolerovat, jako jsou například mfenylenové skupiny amočovinové skupiny. Oligomery podle uvedeného vynálezu mají ve výhodném provedení tuto tuhou základní strukturu.

Čistota každé monodispergované frakce libovolné n frakce je přinejmenším 75 %, ve výhodném provedení podle vynálezu je tato čistota v rozsahu od asi 85 do asi 100 %. Tato čistota je definována jako poměr plochy požadovaného oligomeru vzhledem k ploše všech píků, zjištěných při analýze metodou HPLC.

Jak již bylo výše uvedeno, termín oligomer zahrnuje všechny možné hodnoty n, to znamená 3 až 50. Tyto oligomery jsou ve výhodném provedení podle vynálezu lineární, přičemž n představuje celé číslo od 3 do 50, ve výhodném provedení podle vynálezu od 3 do 15, ještě výhodněji od 5 do 10 a nejvýhodněji v rozmezí od 6 do 9. Ovšem je samozřejmé, že molekulová hmotnost přímo souvisí s touto hodnotou n výsledného oligomeru. V případě daného vynálezu je podstatné, že tyto oligomery podle uvedeného vynálezu mají dostatečně nízkou molekulovou hmotnost ktomu, aby mohly procházet renální exkreční membránou, přičemž ovšem jsou schopné inhibovat HIV virus.

V případě uvedeného vynálezu představují oligomery, popsané výše, a fyziologicky přijatelné soli, odvozené od těchto sloučenin, ekvivalentní látky. Fyziologicky přijatelné soli se vztahují na soli s takovými bázickými látkami, které tvoří soli s přinejmenším jednou kyselou skupinou, obsaženou v R¹ skupině a které v podstatě nezpůsobují nepříznivé fyziologické účinky při podání danému subjektu, jak to již bylo uváděno výše. Mezi tyto vhodné bazické látky je možno například zařadit hydroxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin, uhličitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin a hydrogenuhličitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin, jako jsou například hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid vápenatý, uhličitan draselný, hydrogenuhličitan sodný, uhličitan hořečnatý a podobné další látky, dále amoniak, primární, sekundární a terciární aminy a podobné další látky. Mezi zejména výhodné bazické látky je možno zařadit hydroxidy alkalických kovů, uhličitany alkalických kovů a hydrogenuhličitany alkalických kovů. Tyto fyziologicky přijatelné soli je možno připravit běžnými ionto výměnným i postupy nebo zpracováním R’-kyseliny vhodnou bázickou látkou. Příklady dalších těchto solí jsou uvedeny v tomto popisu.

Prostředky, obsahující látky podle uvedeného vynálezu, mohou být v pevné nebo kapalné formě. Tyto prostředky podle uvedeného vynálezu mohou tvořit soupravu, přičemž v případě této soupravy jsou složky před použitím smíchány ve vhodném časovém okamžiku. Ať již jsou tyto látky v předem smíchané formě nebo ve formě soupravy, obvykle tyto prostředky vyžadují použití vhodného farmaceuticky přijatelného nosiče nebo pomocné látky.

Oligomery podle uvedeného vynálezu jsou rozpustné ve vodě a v solných roztocích, zejména ve slaných roztocích při fyziologické hodnotě pH. Z výše uvedeného vyplývá, že oligomery podle uvedeného vynálezu jsou snadno formulovatelné do vhodných vodných farmaceutických dávkových forem. Rovněž je třeba poznamenat v této souvislosti, že po podání uvedeného prostředku, obsahujícího oligomemí sloučeninu podle uvedeného vynálezu, zůstává tato oligomemí sloučenina v roztoku in vivo.

Polydispergované nebo monodispergované oligomery s úzkým rozmezím molekulových hmotností podle vynálezu jsou vhodné jako látky proti viru lidské imunodeficience a jako činidla proti viru herpes simplex, a vzhledem k výše uvedenému jsou vhodné pro léčení AIDS, ARC a HSV.

Postup přípravy polydispergovaných a monodispergovaných aniontových oligomerů, zejména oligomerů dále uvedených obecných vzorců I až IV, je možno charakterizovat tak, že zahrnuje následující stupně:

-23 CZ 282312 B6 (1) omezení surové polydispergované aniontové oligomemí směsi na polydispergovanou aniontovou oligomemí směs s úzkým rozmezím molekulových hmotností; a/nebo (2) izolování monodispergovaného aniontového oligomeru; a (3) případně převedení polydispergované nebo monodispergované aniontové oligomemí soli s úzkým rozmezím molekulových hmotností, získané podle výše uvedeného stupně 1 nebo 2, na požadovanou farmaceuticky přijatelnou sůl, zejména na sodnou nebo draselnou sůl.

Při provádění výše uvedeného postupu podle vynálezu je možno uskutečnit následující kombinace jednotlivých stupňů:

- provést postup podle stupně 1 nebo 2 samostatně;

- provést stupeň 1 nebo 2, po kterém následuje stupeň 3;

- provést všechny tři uvedené stupně.

Podstata tohoto postupu je zaměřena na izolování těchto výše uvedených oligomerů na jejich jednotlivé složky, to znamená na složky s úzkým rozmezím molekulových hmotností, a na izolované oligomemí produkty takto připravené.

Při provádění postupu podle uvedeného vynálezu je možno k přípravě úzkých polydispergovaných a monodispergovaných aniontových oligomerů podle uvedeného vynálezu použít různých stupňů, což probíhá následujícím způsobem:

Stupeň 1 - restrikce (omezování) surové polydispergované aniontové oligomemí směsi na úzkou polydispergovanou aniontovou oligomemí směs, což je možno provést gelovou filtrací, selektivním vysrážením, membránovou permeací nebo chromatografickým postupem s reverzními (obrácenými) fázemi; a/nebo.

Stupeň 2 - izolování monodispergovaného aniontového oligomeru, což je možno provést gelovou elektroforézou nebo chromatografickým postupem s reverzními fázemi; monodisperzní čistota každé požadované n frakce je přinejmenším 75 %, ve výhodném provedení podle vynálezu asi 85 % až asi 100 %; a

Stupeň 3 - případné převedení úzké polydispergované nebo monodispergované aniontové oligomemí soli ze stupně 1 nebo 2 na požadovanou farmaceuticky přijatelnou sůl, zejména na sodnou nebo draselnou sůl, což je možno provést buďto iontovou výměnou, zejména v případech, kdy byla připravena tetrabutylamonná sůl, nebo přídavkem soli slabé těkavé kyseliny.

Při provádění postupu podle uvedeného vynálezu jsou jednotlivé metody běžně známé a používané podle dosavadního stavu techniky. Jelikož tyto metody jsou známé, stačí uvést pouze některé příklady publikací, ve kterých jsou tyto metody popsány, a kde je možno nalézt jejich podrobný popis:

Gelová filtrace - Protein Purification, ed. Charles R. Cantor, Springer-Verlag, 1987, v kapitole, jejíž autorem je Robert K. Scopes Separation in Solution, str. 186-198,

Selektivní vysrážení - Polymer Fractionation, ed. Manfred. J.R. Cantow, Academie Press, 1967, v kapitole, jejíž autorem je Akira Kotera, Fractional Precipitation, str. 43-65,

Membránová permeace - Polymer Fractionation, ed. Manfred J.R. Cantow, Academie Press, 1967, str. 462,

Chromatografie s obrácenými (reverzními) fázemi J. Chrom. Library, 41 A, High-Performance Liquid Chromatography of Biopolymers and Biooligomers, ed. O. Mikeš, Elsevier, 1988, str. A127-A208, A303-A399,

-24CZ 282312 B6

Gelová elektroforéza - Protein Purification, ed. Charles R. Cantor, Springer-Verlag, 1987, v kapitole, jejíž autorem je Robert K. Scopes, Separation in Solution, str. 199-215,

Iontová výměna - Dowex Ion Exchange, The Dow Chemical Company, The Lakeside Press, 1958, str. 39-66.

Přídavkem soli slabé těkavé ky seliny je možno oligomery v roztoku ve formě například amonných solí těkavých aminů převést na výhodnější farmaceuticky přijatelné soli, jako například sodné nebo draselné soli, přičemž se tento roztok zpracuje solí slabé těkavé kyseliny s alkalickým kovem. Po zkoncentrování takto získaného roztoku odpařením nebo lyofilizací se amin a slabá kyselina odstraní a oligomery se izolují ve formě jejich solí s alkalickými kovy. Jako příklad těchto vhodných amonných solí, které je možno takto převést v tomto stupni, je možno uvést amonné soli, monoethylaminové soli, triethylaminové soli, trimethylaminové soli a dimethylaminové soli (v tomto textu označované jako amonné soli). Jako příklad solí alkalických kovů je možno uvést hydroxid sodný nebo draselný, hydrogenuhličitan sodný nebo draselný, acetát sodný nebo draselný, mravenčan sodný nebo draselný a propionát sodný nebo draselný.

Postup přípravy surových polydispergovaných aniontových oligomemích výchozích látek.

Surové polydispergované aniontové oligomery, které se používají jako výchozí látky v postupu podle uvedeného vynálezu k přípravě úzkých polydispergovaných a monodispergovaných aniontových oligomerů, se připraví postupem podle evropské patentové přihlášky č. 0 467 185, publikované 22. ledna 1992. Při provádění tohoto postupu přípravy uvedených polydispergovaných oligomerů se aplikuje modifikace postupu podle Kershnera (viz. patent Spojených států amerických č. 4 895 660, což je dále popsáno podrobněji), přičemž při provádění tohoto postupu se nahradí část jednoho difunkčního monomeru monofunkčním činidlem, uzavírajícím konec řetězce (end-capping činidlo), a reakce probíhá v nepřítomnosti povrchově aktivního činidla. Číselný průměr molekulové hmotnosti (M_n) se řídí stechiometrií reakčních složek.

Polydispergované aniontové oligomery se připraví různými reakčními postupy, které jsou uvedeny v dalším textu.

Polydispergované polymočoviny a polyamidy (látky výše uvedeného obecného vzorce I a III).

Výhodný postup přípravy těchto polydispergovaných polymočovin a polyamidů výše uvedeného obecného vzorce la ΠΙ je znám a popsán v literatuře podle dosavadního stavu techniky (viz. Kershner, patent Spojených států amerických č. 4 824 916), přičemž podrobně bude tento postup objasněn v dalším textu. Rovněž jsou zde popsány různé používané reakční látky a reakční podmínky:

Diaminy: Pro uvedené účely je možno použít celé řady různých aromatických diaminů. Podobně je rovněž i široký- rozsah případných možných substituentů, přičemž do této skupiny substituentů je možno zařadit hydroxylovou skupinu, alkenylová skupiny, nižší alkylové skupiny, karboxylové skupiny, sulfonátové skupiny a halogeny. Tyto substituenty nejsou nezbytně aniontové při neutrální hodnotě pH ve vodě.

Difunkční elektrofilní látky: fosgen (karbonyldichlorid), karbonyldibromid, CI3COCOCI, karbonyldiimidazol, CI3COCO2CCI3, halogenidy dvojsytných karboxylových kyselin, jako je například kyselina tereftalová, isoftalová a 2,6-naftalendiová.

-25 CZ 282312 B6

Látky vážící kyselinu: pro tyto účely je možno použít některé bázické látky, jako je například uhličitan sodný, hydroxid sodný a tributylamin.

Různé další přídavné látky: Pro dané účely je možno použít přídavku různých vhodných povrchově aktivních látek. Těmito vhodnými povrchově aktivními látkami mohou být neiontové látky, jako je například sorbitmonolaurát, sorbitmonostearát, ethylenglykoldistearát nebo polyethylenoxy/polypropylenoxy-polymer. V některých případech dochází k situaci, kdy je obtížné odstranit tuto povrchově aktivní látku ze získaného produktu a z tohoto důvodu není použití povrchově aktivních látek výhodné.

Rozpouštědla: Při provádění postupů s jedním rozpouštědlem se obvykle používá polárních aprotických rozpouštědel, jako je například Ν,Ν-dimethylacetamid a N,N-dimethylformamid. Rovněž je možno použít kombinace vody a druhého rozpouštědla, jako je například toluen, tetrachlorid uhličitý, benzen, aceton, ethylendichlorid a podobná další rozpouštědla. Obvyklý poměr organického rozpouštědla k vodnému rozpouštědlu je v rozmezí od asi 0,5 do až asi 2.

Při provádění postupů, popsaných v publikacích podle dosavadního stavu techniky, se halogenid dvojkyseliny přidá k míchanému roztoku nebo suspenzi, obsahující další výchozí látky. V některých případech se během přídavku halogenidu dvojkyseliny přidává bázická látka. Teplota reakční směsi se udržuje na hodnotě v rozmezí od 0 do 50 °C, ve výhodném provedení na teplotě v rozmezí od 20 do 30 °C. Při provádění tohoto postupu je možno použít reakční poměr (to znamená molámí poměr diaminu k halogenidu dvojkyseliny) v rozmezí od asi 0,9 do 1,2, přičemž výhodně se používá v podstatě ekvimolámího množství obou složek.

Reakční směs se promíchává dostatečně intenzivně, aby bylo dosaženo promíchání jednotlivých reakčních složek. Reakční rychlost je závislá částečně na mezifázové ploše mezi jednotlivými vzniklými fázemi, z čehož vyplývá, že intenzivní míchání reakční směsi je výhodné. Pro tyto účely je možno použít běžných míchacích zařízení.

Postup, který se používá k přípravě polydispergovaných polymočovin, je modifikací výše uvedeného postupu.

Diaminy: Používané diaminy podle uvedeného vynálezu jsou hlavně aromatické, přičemž jejich vzorce byly uvedeny v předchozích částech tohoto popisu. Tyto diaminy jsou substituované přinejmenším jednou skupinou, která je nabitá při neutrální hodnotě pH, ve výhodném provedení to je sulfonátová skupina. Pro dané účely je možno použít jednovazných alifatických substituentů. Dále je možno použít malých strukturních částí s alifatickými spojovacími skupinami, která poutají aromatické zbytky, jako je například trans-substituovaná ethylenová skupina a acetylenová skupina. Ve výhodném provedení podle vynálezu se používají takové diaminy, u kterých jsou vazby uhlík-dusík nuceny do paralelní orientace, jako je například 2,5-diamino-

1,4-benzendisulfonová kyselina (PDS), 4,4'-diamino-(l,T-bifenyl)-2,2'-disulfonová kyselina (BPDS), trans-2,2'- (l,2-ethendiyl)bis(5-aminobenzensulfonová kyselina (StDS) a2,5-diaminobenzensulfonová kyselina.

Difunkční elektrofilní látky: K. přípravě polymočovinových látek je možno použít fosgen (karbonyldichlorid) a karbonyldibromid a další močovinové prekurzory, jako je například karbonyldiimidazol, hexachloraceton, CI3COCO2CCI3, CCI3COCI a C1₃COCOC1.

Látky vážící kyselinu: Pro tyto účely je možno použít řady anorganických bázických látek, jako jsou například hydroxidy, uhličitany, hydrogenuhličitany a fosforečnany alkalických kovů nebo dvojmocných kovů. Ve výhodném provedení podle vynálezu se používají takové látky vážící kyselinu, které mají tlumicí kapacitu (pufry) v případech, kdy se všechny bázické látky přidají před přídavkem difunkční elektrofilní látky. Dále je možno použít organických bázických látek, jako jsou například trialkylaminy, ovšem použití těchto látek není nijak zvlášť výhodné.

-26CZ 282312 B6

Monofunkční činidla pro zakončování řetězce nebo části molekuly (end capping činidla): Podle uvedeného vynálezu je možno použít celé řady těchto činidel pro omezování molekulové hmotnosti. Tyto látky mohou být alifatické nebo aromatické, přičemž reagují s diaminy nebo s difunkčními elektrofilními látkami. Jako příklad těchto vhodných monofunkčních činidel je možno uvést anilin, methylanilin, methylamin, ethylamin, butylamin, diethylamin, amoniak, Nmethylanilin, fenol a kresol. Jako příklad monofunkčních látek, reagujících s aminem, je možno uvést benzoylchlorid, methylbenzoylchlorid, acetylchlorid a fenylchlormravenčan. Tyto látky pro zakončování řetězce mohou rovněž obsahovat nabité substituenty, jako je například 2-sulfofenol draselný nebo 4-sulfoanilin draselný.

Různá další přídavná činidla: Přídavek povrchově aktivních látek není nezbytný ani výhodný, přičemž může komplikovat průběh oddělování produktu.

Rozpouštědla: Při provádění postupů s jedním rozpouštědlem se ve výhodném provedení podle vynálezu používá voda v případě, že difunkční elektrofilní látkou je látka kapalná při reakční teplotě. Jako příklad těchto difunkčních elektrofilních látek je možno uvést fosgen. V případě, že se použijí pevné ve vodě nerozpustné reakční látky, potom je vhodné použít malých množství ve vodě nemísitelných ko-rozpouštědel. Jako příklad těchto ve vodě nemísitelných ko-rozpouštědel je možno uvést chloroform, chlorid uhličitý, toluen a methylenchlorid. Obvykle se používá poměru organického rozpouštědla k vodnému rozpouštědlu v rozmezí od 0 do 1, přičemž ve výhodném provedení je tento poměr 0 až 0,1.

Tento postup se provádí při teplotách, které umožňují proběhnutí uvedené reakce, což je obvykle při teplotách v rozmezí od asi 0 do asi 100 °C. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se používá teplot v rozmezí od 0 do 25 °C. V případě, že se používá nízkovroucích výchozích látek, jako je například fosgen (teplota varu 6 °C), potom je výhodné pracovat při teplotách okolo teploty varu nebo pod těmito teplotami. Tlak nepředstavuje důležitý parametr při provádění těchto reakcí, přičemž obvykle se používá okolního tlaku. Hodnotu pH je nutno opatrně udržovat na požadované hodnotě, aby proces proběhl optimálním způsobem. Při nižších hodnotách pH (to znamená při hodnotách < 6) je průběh reakce velice pomalý, zatímco při vysokých hodnotách pH (to znamená při hodnotách > 10) je difunkční elektrofilní látka nestabilní ktomu, aby mohla atakovat hydroxid nebo jinou bázickou látku. Při vysokých hodnotách pH může rovněž nastat degradace polymočoviny. Tato hodnota pH se ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu udržuje na hodnotě v rozmezí od 7 do 9.

V případě, kdy se nepoužívá žádného činidla pro zakončování řetězce, potom je možno kontrolu molekulární hmotnosti dosáhnout opatrným upravením stechiometrie reakčních látek. Při provádění tohoto postupu je možno jak diamin, tak difunkční elektrofilní látku použít v přebytku, například v molámím přebytku 1 až 100 %. Při upravování této stechiometrie je třeba vzít v úvahu veškeré difunkční elektrofilní látky, které jsou rozloženy hydrolýzou před reakcí s diaminem. Například je možno uvést, že v případě, kdy se použije fosgen při vysoké hodnotě pH, je třeba použít velkého přebytku této látky ke kompenzování rychlosti reakce s hydroxidem, který rozkládá tuto látku. Vzhledem ktomu, že se rozsah boční reakce obtížně kontroluje, používá se ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu ke kontrolování molekulové hmotnosti monofunkčního činidla pro zakončování řetězce. I přesto, že se používá výše uvedených metod ke kontrolování číselného průměru molekulové hmotnosti, představují získané produkty směsi polymerů s několika molekulovými hmotnostmi, charakterizované rozdělením molekulových hmotností.

Pořadí přidávání reakčních látek není důležité. Ovšem ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se přidává nejdříve difunkční elektrofilní látka. V případech, kdy se používá přídavku látky, vážící kyselinu, která není pufrem, jako je například hydroxid, je nejvýhodnější přidávat část na začátku postupu k dosažení požadované hodnoty pH a potom přidat zbytek současně s přídavkem difunkční elektrofilní látky.

-27CZ 282312 B6

Nakonec je třeba uvést, že je vhodné provádět tyto polymerizační reakce při vysokých koncentracích. Při tomto provedení je zapotřebí použít nižšího množství rozpouštědla, které je třeba odstranit v další fázi postupu při oddělování produktu. Rovněž je třeba uvést, že v některých případech se produkt vysráží z reakčního roztoku těsně před koncem reakce, přičemž je možno jej oddělit jednoduchým dekantováním rozpouštědla. Při provádění tohoto postupu se odstraní většina z anorganických solí, které vzniknou reakcí látky, vážící kyselinu. Koncentrace reakčních látek nepředstavuje v tomto případě kritický parametr, přičemž tato koncentrace se může pohybovat v rozmezí od 0,5 do 50 % hmotnosti, vyjádřeno jako hmotnost diaminu ke hmotnosti rozpouštědla. Ve výhodném provedení se používá koncentrace v rozmezí od 1 do 10 % hmotnosti.

Takto získaný surový polydispergovaný produkt je potom možno oddělit vysrážením z reakčního roztoku za pomoci rozpouštědla, které je mísitelné s vodou, ovšem je špatným rozpouštědlem pro připravovaný produkt. Jako příklad těchto rozpouštědel je možno uvést aceton, methanol, ethanol a isopropanol.

Polykarbonáty a polyestery (sloučeniny výše uvedeného obecného vzorce II a IV).

Postup uvedený shora, který byl použit v případě polymočovin a polyamidů, je možno použít i pro polykarbonáty a polyestery s následujícími výjimkami:

- Místo diaminů se použijí difenoly.

- Vhodnými aromatickými difenoly jsou látky, obsahující přinejmenším jeden substituent, které jsou aniontové při hodnotě pH 7. Tyto difenoly mají stejnou strukturu, jako je struktura diaminů s tím rozdílem, že aminové skupiny jsou nahraženy hydroxylovými skupinami. Rovněž je možno předem zpracovat tyto dioly jedním nebo dvěma mol bázické látky, čímž se připraví monofenoxidy nebo difenoxidy. Jako konkrétní příklady těchto látek je možno uvést 4,4'dihydroxy(l,T-bifenyl)-2,2'-disulfonát dvojdraselný (HBPDS) a2,5-dihydroxy-l,4-benzendisulfonát dvojdraselný (HBDS).

Podmínky provádění tohoto postupu jsou mnohem více důležité vzhledem k nestabilitě připravovaných produktů ve vodných roztocích. Zejména je důležitá kontrola hodnoty pH. Při hodnotách pH nižších než 7 je rychlost polymerace velmi nízká, zatímco při vysokých hodnotách pH (to znamená při hodnotách > 9) podléhá karbonátová skupina nebo esterová skupina v polymeru hydrolýze. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se tento postup provádí při hodnotách pH v rozmezí od 7 do 8, přičemž je vhodné použít automatického zařízení pro kontrolu této hodnoty pH k udržování tohoto parametru na požadované hodnotě. Pokud se týče teplotního rozmezí, potom je třeba uvést, že vhodné rozmezí teplot, při kterých je možno polymeraci provést, je užší, to znamená že se tyto teploty pohybují v rozmezí od 0 do 40 °C, přičemž ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu je toto teplotní rozmezí od 0 do 25 °C.

Po dokončení přídavku chloridu dvojkyseliny je vhodné určitý časový interval počkat, obvykle je to časový interval 15 až 120 minut, čímž se zajistí úplná konverze výchozích látek. Během tohoto intervalu je možno přidat další podíl bázické látky, ovšem hodnotu pH je nutno udržovat v takových mezích, aby nepřekročila výše uvedené hranice. Získaný surový polydisperzní produkt se potom oddělí stejným způsobem, jako bylo uvedeno shora.

Použití sloučenin podle vynálezu

Polydisperzní a monodisperzní aniontové oligomemí látky s úzkým rozmezím molekulových hmotností podle uvedeného vynálezu je možno použít k prevenci tvorby syncycia v buňkách, infikovaných virem HIV-I nebo jinými podobnými viry. Tyto anti-HIV aniontové oligomery

-28li podle vynálezu je možno použít k léčení AIDS a ARC a jiných nemocí, způsobených retrovirem HIV-I nebo jinými obdobnými viry. Úzké polydispergované a monodispergované aniontové oligomery (neboli s úzkým rozmezím molekulových hmotností) podle uvedeného vynálezu je možno použít ve formě směsi, ve které je poměr polydisperzity maximálně 1,3, nebo ve formě monodispergovaného oligomeru, jako jsou například jednotlivé látky obecného vzorce I až IV s vybranou hodnotou n, nebo ve formě směsí, obsahujících více než jednu sloučeninu jednoho obecného vzorce, jako například směsi, obsahující sloučeninu obecného vzorce I se sloučeninou obecného vzorce II, nebo ve formě směsí s jinými známými činidly, používanými pro jejich antivirové účinky, jako je například 3'-azido-3'-deoxythimidin (AZT).

Uvedené polydispergované a monodispergované aniontové oligomery s úzkým rozdělením molekulových hmotností (to znamená úzké oligomery) podle uvedeného vynálezu, které mají anti-HIV účinek, se používají v takovém množství, které je potřebné k zabránění tvorby syncycia u HlV-infikovaných buněk, přičemž toto množství může být libovolné účinné množství. Experimentálně bylo zjištěno, že jestliže se tyto anti-HIV aniontové oligomery podle vynálezu používají v koncentraci 10 pg/mililitr vodného prostředku, potom se dosáhne úplné inhibice tvorby syncycia a rovněž se dosáhne zmenšení množství přítomného p24 antigenu. Množství těchto anti-HIV aniontových oligomerů, které se podávají k léčení AIDS, ARC a dalších jiných nemocí, způsobených HTV infekcí, se může pohybovat ve velmi širokých mezích, což závisí na použité konkrétní dávkové jednotce, na intervalu léčení, na věku a pohlaví léčeného pacienta, na povaze a rozsahu léčené poruchy a na ostatních faktorech, které jsou velice dobře známé pro odborníky, pracující v daném zdravotnickém oboru. Kromě toho je třeba poznamenat, že tyto anti-HIV aniontové oligomery je možno použít v kombinaci s jinými činidly, o kterých je známo, že jsou vhodné pro léčení retrovirových onemocnění, a dále v kombinaci s činidly, o kterých je známo, že jsou vhodné k léčení symptomů a komplikací, souvisících s nemocemi a stavy, způsobenými těmito retroviry.

Anti-HIV účinné množství těchto anti-HIV polydispergovaných a monodispergovaných aniontových polymerů s úzkým rozmezím molekulových hmotností, které se podává danému subjektu, se podle uvedeného vynálezu obvykle pohybuje v rozmezí od asi 0,1 miligramu/kilogram tělesné hmotnosti do 500 miligramů/kilogram tělesné hmotnosti pacienta, přičemž toto množství je možno podávat jednou nebo vícekrát denně. Uvedené anti-HIV aniontové oligomery podle vynálezu je možno podávat společně s farmaceuticky přijatelným nosičem, přičemž se použije běžných dávkových jednotkových forem, buďto perorálním nebo parenterálním způsobem.

Schopnost těchto polydispergovaných a monodispergovaných oligomerů s úzkým rozmezím molekulových hmotností podle uvedeného vynálezu působit jako antivirová činidla, je možno demonstrovat na jejich schopnosti inhibovat růst a replikace HSV viru. V popisu uvedeného vynálezu použitý termín způsob léčení virových infekcí typu Herpes se týká pacientů, kteří byli infikováni virem Herpes, buďto typu 1 nebo typu 2, přičemž těmto pacientům bylo podáno antivirově účinné množství polydispergované nebo monodispergované sloučeniny obecného vzorce I až IV. Kromě toho je třeba uvést, že termínem virová infekce se míní jakýkoliv stav charakterizovaný tím, že tento virus se vyskytuje v buňkách nebo v těle tohoto pacienta.

Antivirovou účinnost oligomerů podle uvedeného vynálezu je možno odhadnout testem na zmenšení plaku, jenž je běžně znám a popsán v publikacích podle dosavadního stavu techniky, viz. například Tyms a kol., J. Antimicrobial Chemotherapy, 8, 65-72 (1981). Stručně je možno k tomuto testu uvést, že se při jeho provádění kultivují lidské embryonické fibroblastové buňky (MRC5) ve 24-jímkových tkáňových kultivačních platech v přítomnosti Eaglesova minimálního základního média (MEM), do kterého bylo přidáno 10 % fetálního telecího séra. V okamžiku, kdy byla monovrstva buněk v polosouvislém stavu, byla provedena inokulace pomocí 30 až 50 jednotek, tvořících plak HSV2 druh HG52 nebo HSV 1 druh 17i [viz. Davison & Wilkie, J.

-29CZ 282312 B6

Generál Virology. 55. 315-331 (1981)]. Na konci adsorpční periody, která trvala po dobu jedné hodiny a byla prováděna při teplotě místnosti, byly infikované monovrstvy překryty MEM, obsahujícím 2 % fetálního telecího séra, 0,5 % nízkoteplotní gelové agarózy a antivirovou sloučeninu v rozsahu testované koncentrace. Po 3 dnech inkubace byly buňky fixovány v 10 % formalinu ve fyziologickém roztoku, načež bylo provedeno obarvení směsi pomocí 0,3 % methylenové modři. Vyhodnocení bylo provedeno na základě grafického znázornění přímek závislosti na testovaných dávkách z průměrného počtu přítomných plaků jako funkce logaritmu koncentrace dané sloučeniny. Hodnota 50 %-ní účinné dávky (ED₅₀) byla vypočítána na základě lineární regresní analýzy.

Použití polydispergovaných nebo monodispergovaných aniontových oligomerů s úzkým rozmezím molekulových hmotností podle uvedeného vynálezu k léčení HSV infekcí u lidí představuje velice důležitý aspekt tohoto vynálezu. Výše uvedeným termínem virová infekce Herpes se míní infekce, způsobené buďto virem Herpes typ I nebo virem Herpes typ 2. Uvedeným termínem pacient se v tomto textu míní savci, jako jsou například primáti, včetně lidí, ovcí, koní, dobytka, vepřů, psů, koček, krys a myší.

Množství polydispergovaného nebo monodispergovaného aniontového oligomerů s úzkým rozmezím molekulových hmotností obecného vzorce I až IV podle vynálezu, podávané léčenému subjektu, se může pohybovat ve velmi širokých mezích podle použité dávkové jednotky, podle časového intervalu pro léčení, podle věku a pohlaví léčeného pacienta, podle povahy a podle rozsahu léčené poruchy a podle konkrétního zvoleného aniontového oligomerů, použitého k tomuto léčení. Kromě toho je třeba poznamenat, že tyto aniontové oligomery je možno použít ve spojení s ostatními známými činidly, které se obvykle používají k léčení HSV a CMV infekcí, a s činidly, která jsou vhodná k léčení symptomů a komplikací, spojených s onemocněním a stavy, způsobených viry. Toto podávané účinné anti-virové množství proti virům Herpes a anticytomegalovirové množství aniontového oligomerů obecného vzorce I podle vynálezu se obvykle pohybuje v rozmezí od asi 15 miligramů/kilogram do 500 miligramů/kilogram. Jednotková dávka může obsahovat 25 miligramů až 500 miligramů tohoto aniontového oligomerů podle uvedeného vynálezu, přičemž může být podávána jednou nebo vícekrát denně. Tyto aniontové oligomery podle uvedeného vynálezu je možno podávat v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem za použití běžných jednotkových dávkových forem buďto perorálně, parenterálně nebo místně.

V případě perorálního podávání je možno anti-HIV nebo anti-HSV aniontové oligomery podle vynálezu formulovat do formy pevných nebo kapalných přípravků, jako jsou například kapsle, pilulky, tablety, dražé, pastilky, tekuté formy, prášky, pudry, roztoky, suspenze nebo emulze. Uvedenou pevnou dávkovou jednotkou může být například kapsle, která může být připravena jako běžná želatinová kapsle s tvrdou nebo měkkou slupkou, obsahující například povrchově aktivní látku, mazivo a inertní plnivo, jako je například laktóza, sacharóza, sorbit, fosforečnan vápenatý a kukuřičný škrob. Podle jiného provedení je možno aniontové oligomery podle uvedeného vynálezu formulovat do formy tablet společně s běžnými základními látkami, používanými v tabletách, jako je například laktóza, sacharóza a kukuřičný škrob, v kombinaci s pojivovými látkami, jako je například akácie, kukuřičný škrob nebo želatina, s dezintegračními činidly, používanými pro napomáhání rozrušení tablet a k rozpuštění tablet následně po podání, jako jsou například bramborový škrob, kyselina alginová, kukuřičný škrob a guarová pryskyřice, dále s mazivy, používanými ke zlepšení průchodnosti tablet, získaných granulováním a k zabránění přilnutí materiálu, ze kterého se zhotovují tablety, na povrchu raznice a lisovníku. přičemž v tomto směruje možno například uvést mastek, kyselinu stearovou a stearát hořečnatý, zinečnafy nebo vápenatý, dále společně s pigmenty, barvicími přísadami a s aromatizačními (vonnými) látkami, používanými ke zlepšení estetické kvality těchto tablet a kjejich úpravě z toho důvodu, aby tyto tablety byly přijatelné pro pacienta. Mezi vhodné pomocné látky, které se používají pro perorální kapalné dávkové formy, je možno zařadit ředidla, jako je například voda a alkoholy, například ethanol, benzylalkohol a polyethylenglykoly, ať již bez přídavku nebo

-30I!

s přídavkem farmaceuticky přijatelného povrchově aktivního činidla, suspendačního činidla nebo emulgačního činidla..

Uvedené anti-HIV nebo anti-HSV polydispergované a monodispergované úzké aniontové oligomery podle uvedeného vynálezu je možno podávat parenterálně, to znamená subkutánně, intravenózně, intramuskulámě nebo intraperitoneálně, ve formě injikovatelných dávek aniontových oligomerů ve fyziologicky přijatelném ředidle společně s farmaceuticky přijatelným nosičovým materiálem, kterým může být sterilní kapalina nebo směs kapalin, jako je například voda, fyziologický roztok, vodný roztok dextrózy a podobných jiných roztoků cukrů, alkohol, jako je například ethanol, isopropanol nebo hexadecylalkohol, dále glykoly, jako je například propylenglykol nebo polyethylenglykol, dále glycerolketaly, jako je například 2,2-dimethyl-1,3dioxolan-4-methanol, dále ethery, jako je například poly(ethylenglykol) 400, oleje, mastné kyseliny, estery mastných kyselin nebo glyceridy, nebo acetylované glyceridy mastných kyselin, s přídavkem nebo bez přídavku farmaceuticky přijatelných povrchově aktivních látek, jako je například mýdlo nebo detergenty, suspendačních činidel, jako je například pektin, karbomery, methylcelulóza, hydroxypropylmethylcelulóza nebo karboxymethylcelulóza, nebo emulgačních činidel a jiných farmaceutických pomocných látek.

Jako ilustrativní příklad olejů, které je možno použít při přípravě parenterálních prostředků podle uvedeného vynálezu, je možno uvést ropné produkty, oleje živočišného, přírodního nebo syntetického původu, jako jsou například podzemnicový olej, sojový olej, sezamový olej, olej z bavlníkových semen, kukuřičný olej, olivový olej, petrolatum a minerální oleje. Mezi vhodné mastné kyseliny je možno zařadit kyselinu olejovou, kyselinu stearovou a kyselinu isostearovou. Jako vhodné estery mastných kyselin je možno použít například ethylester kyseliny olejové a isopropylester kyseliny myristové. Mezi vhodná mýdla je možno zařadit soli mastných kyselin a alkalických kovů, soli amonné a triethanolaminové soli a mezi vhodné detergenty je možno zařadit kationtové detergenty, jako jsou například dimethyldialkylamonniumhalogenidy, alkylpyridiniumhalogenidy a acetáty alkylaminů; dále aniontové detergenty, jako jsou například alkylsulfonáty, arylsulfonáty a olefinsulfonáty, alkylsulfáty, olefinsulfáty, ethersulfáty a monoglyceridsulfáty, a dále sulfosukcináty; dále neiontové detergenty, jako jsou například mastné aminoxidy, alkanolamidy mastných kyselin a polyoxyethylenpolypropylenové kopolymery, a nakonec amfotemí detergenty, jako jsou například alkyl-beta-aminopropionáty a2-alkylimidazolinové kvartemí amonné soli, a rovněž tak i směsi těchto látek. Tyto parenterální prostředky podle uvedeného vynálezu obvykle obsahují 0,5 až asi 25 % hmotnostních anti-HIV aniontového oligomerů v roztoku. Ve výhodném provedení je možno rovněž použít konzervačních přísad a pufrů. Za účelem minimalizování nebo eliminování podráždění na místě injekce mohou tyto prostředky obsahovat neiontové povrchově aktivní činidlo, jehož hodnota hydrofilní-lipofilní rovnováhy (HLB) se pohybuje v rozmezí od asi 12 do asi 17. Množství povrchově aktivního činidla se v těchto prostředcích pohybuje v rozmezí od asi 5 do asi 15 % hmotnostních. Tímto povrchově aktivním činidlem může být jednotlivá složka, která má výše uvedenou hodnotu HLB, nebo se může jednat o směsi dvou nebo více složek, které mají požadovanou hodnotu HLB. Jako ilustrativní příklad povrchově aktivních činidel, používaných v parenterálních prostředcích, je možno uvést skupinu esterů polyethylensorbitu a mastných kyselin, jako je například sorbitanmonooleát.

Uvedené úzké polydispergované a monodispergované aniontové oligomery podle uvedeného vynálezu je možno rovněž použít jako profylaktické látky, to znamená jako látky k zabránění přenosu viru z infikovaného jedince na neinfikovaného jedince. Virus se šíří výměnou krve, ovšem může být rovněž přenášen prostřednictvím výměny jiných tělesných tekutin. V této souvislosti je třeba uvést, že uvedené oligomery podle uvedeného vynálezu je možno formulovat společně s běžně používanými detergenty, které se používají pro čištění, zejména ve výzkumných a klinických laboratořích a v nemocnicích, kde se manipuluje s krevními produkty infikovaných jedinců. Prostředky, obsahující oligomery podle uvedeného vynálezu, je možno použít k čištění zdravotnických a chirurgických nástrojů a pomůcek a rovněž tak k mytí rukou a jiných částí

-31 Η

CZ 282312 Β6 pokožky pracovníků, pracujících ve zdravotnických zařízeních a nemocnicích. Tyto oligomery podle uvedeného vy nálezu je možno rovněž aplikovat ve formě kapalných nebo práškových prostředků na povrch pohlavních profylaktických prostředků, jako jsou například kondomy, ať již se to děje přímým uživatelem nebo výrobcem těchto profylaktických prostředků před jejich prodejem. Dále mohou být tyto oligomery podle uvedeného vynálezu přidávány do výplachových přípravků, užívaných ženami před nebo po sexuálním kontaktu s infikovaným jedincem. Rovněž mohou být tyto oligomery podle vynálezu přidávány do mazivových přípravků a spermicidních želé a mastí. A v neposlední řadě je možno rovněž tyto oligomery podle vynálezu, přidané v různých prostředcích, použít v lázních, ve vířivkách a v bazénech pro veřejnost k inaktivování případné aktivity virů.

Příklady provedení vynálezu

Polydispergované a monodispergované aniontové oligomery s úzkým rozmezím molekulových hmotností, postup jejich přípravy, jejich použití a účinnost budou v dalším podrobně popsány s pomocí konkrétních příkladů provedení, které mají pouze ilustrativní charakter a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu.

Na přiložených obrázcích jsou ilustrovány některé charakteristiky oligomemích sloučenin podle vynálezu, přičemž na jednotlivých obrázcích mají grafická znázornění následující význam.

Na obr. 1 až 4 jsou na vertikální ose hodnoty UV absorbance a na horizontální ose je čas v minutách:

přičemž obr. 1 se týká surové polydispergované sulfonované polymočovinové sloučeniny obecného vzorce I se širokou polydisperzitou, která představuje výchozí materiál, na obr. 2 je znázorněno zmenšení stupně disperzity po provedení stupně 1, jak to bylo uvedeno při popisu postupu podle vynálezu, přičemž se vycházelo ze surové polydispergované sulfonované polymočoviny na obr. 1, za vzniku úzké polydisperzní sulfonované polymočoviny jako jedné z několika frakcí, obr. 3 se týká kombinace frakce 7 až 17, získané gelovou filtrační chromatografií surového polydispergovaného oligomeru na obr. 1, představující rekombinaci frakcí z obr. 2, a na obr. 4 je znázorněn monodispergovaný sulfonovaný polymočovinový oligomer, oddělený ze surového polydispergovaného oligomeru na obr. 1 za použití kapalinové chromatografie s reverzními (obrácenými) fázemi.

Na obr. 5 až 8 jsou na vertikální ose uvedeny hodnoty relativní absorbance a na horizontální ose je uveden čas v minutách, přičemž obr. 5 se týká různých HPLC profilů polymočovin obecného vzorce I, na obr. 6 je znázorněn HPLC profil úzké polydispergované polymočoviny obecného vzorce I, kde jako elučního činidla bylo použito vodného roztoku triethylaminacetátu Et₃NHOAc, na obr. Ί je znázorněn HPLC profil úzké polydispergované polymočoviny obecného vzorce I, kde jako elučního činidla bylo použito vodného roztoku fosforečnanu tetrabutylamonného (nBu₄N)PO₄, a na obr. 8 je znázorněn HPLC profil monodispergovaných polymočovinových frakcí obecného vzorce I z obr. 6, kde jako elučního činidla bylo použito vodného roztoku fosforečnanu tetrabutylamonného (n-Bu₄N)PO₄.

Na obr. 9 je znázorněn histogram IC50 antivirových koncentrací různých oligomemích frakcí polydispergovaných a monodispergovaných polymočovin obecného vzorce I.

Podrobně budou jednotlivé obrázky vysvětleny a popsány s pomocí následujících příkladů provedení.

-32Μ

CZ 282312 Β6

Ještě před uvedením těchto příkladů je třeba definovat některé termíny, použité v těchto příkladech, pokud nebude výslovně na daném místě uvedeno jinak, přičemž je třeba poznamenat, že daná zařízení a přístroje, případně použité pryskyřice, představují vdaném případě vhodná zařízení a produkty, které je možno nahradit podobnými zařízeními nebo jinými parametry nebo pryskyřicemi.

Diodový detektor - 280 nm nebo 320 nm nebo 340 nm nebo 550 nm UV se šířkou pásma 4 nm nebo 100 nm;

Gelová filtrační kolona - Sephadex G-25 gelová filtrační kolona (3,0 centimetry x 94 centimetrů);

HPLC - vysokoúčinná kapalinová chromatografie; IC₅₀ - inhibiční dávka, blokující 50 % virového růstu;

Kapalný chromatograf - Hewlet Packard 1090;

Membránový filtr s molekulární hranou 10 000 Daltonů - Centricon-10 od firmy Amicon; Membránový filtr s molekulární hranou 3 000 Daltonů - Centricon-3 od firmy Amicon;

MT4 - transformované buněčné linie lidských T lymfocytů;

MTT - tetrazoliové redukční činidlo; 3-(4,5-dimethylthiazol-2-yl)-2,5-difenyltetrazoliumbromid; Peristaltické čerpadlo - peristaltické čerpadlo Gilson Minipuls;

pfu - jednotka tvorby plaku;

Kolona I s reverzními (obrácenými) fázemi - Alltech Hyperprep 120 ODS;

Kolona II s reverzními fázemi - Alltech Absorbosphere HS high carbon loading Cl8;

RPMI 1640 - standardní buněčné kultivační médium od firmy GIBCO;

Kolona se vstřikovací patronou - Alltech Maxi-Clean SCX;

TCID50 - tkáňová kultivační infekční dávka, to znamená množství kultivační tekutiny, účinné k infikování 50 % buněk (50 %-ní cytopatický účinek) po 7 dnech po infikování; UV detektor ultrafialový detektor Isco model UA-5;

Příprava výchozích látek

Příklad A

Bromová zakončovací skupina.

Podle tohoto postupu byla použita čtyřhrdlová nádoba, která byla opatřena nastřikovacím otvorem, čidlem na měření teploty, mechanickým míchadlem, pH elektrodou, chladičem se suchým ledem a přívodní trubicí pro přivádění plynného fosgenu. Do této nádoby bylo potom přidáno 8,00 gramů (což představuje 23,23 mmol) 4,4'-diaminobifenyl-2,2'-disulfonové kyseliny, 0,961 gramu (což představuje 5,162 mmol) 2-brom-4-methylanilinu a 250 mililitrů vody. Tato nádoba byla potom ochlazena na teplotu 12 °C, přičemž získaná promíchaná suspenze byla potom zpracovávána společně s 11 mililitry 5 M roztoku hydroxidu sodného tak dlouho, dokud se nerozpustil veškerý podíl pevných látek, přičemž hodnota pH dosáhla 11,5. K takto připravené reakční směsi bylo potom přidáno během intervalu 10 minut 4,5 gramu (což představuje 45 mmol) fosgenu společně s dalším podílem 5 M roztoku hydroxidu sodného za účelem udržení hodnoty pH v rozmezí mezi 8 a 9. Po tříhodinovém promíchávání bylo přidáno 1,848 gramu (což představuje 9,93 mmol) dalšího 2-brom-4-methylanilinu společně se 100 mililitry vody. Potom bylo k této reakční směsi přidáno dalších 3,7 gramu (což představuje 37 mmol) fosgenu společně s dostatečným množstvím 5 M roztoku hydroxidu sodného k udržení hodnoty pH v rozmezí od 8 do 9. Míchání této reakční směsi bylo potom prováděno dál po dobu přes noc (což znamená asi 16 hodin), přičemž takto získaná reakční směs byla potom podrobena vysrážení tím, že byla nalita do 1000 mililitrů acetonu. Získaný produkt byl zfiltrován a promyt třikrát 100 mililitry acetonu. Filtrační koláč byl potom převeden do krystalizační misky a produkt byl sušen za použití vakua po dobu přes noc při teplotě 50 °C, přičemž tímto způsobem bylo získáno

-33 II

11,249 gramu surového šedavého prášku. Podle tohoto příkladu byl získán produkt vzorce:

H₃C

ch₃ s hodnotou surové polydisperzity Mw/Mn asi 1,4.

Příklad B

Podle tohoto příkladu bylo postupováno stejným způsobem, jako je uvedeno v evropské patentové přihlášce č. 0 467 185, která byla publikována 22. ledna 1992, přičemž tímto způsobem byly připraveny surové polydispergované oligomery obecných vzorců I až IV.

Stupeň 1:

Postup omezení surové oligomemí směsi na užší polydispergovanou oligomemí směs.

Příklad 1

Gelová filtrace

Provedení A:

Podle tohoto postupu byl roztok, který obsahoval 0,542 gramu surové polydispergované sulfonované polymočoviny obecného vzorce I, která byla připravena postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích sloučenin, s číselným průměrným stupněm polymerace 9 (viz. obrázek 1, M_n = 2348, M_w = 3408, to znamená M_w/M_n = 1,45), v 8,34 mililitru vody, veden gelovou filtrační kolonou. Touto kolonou byl veden konstantní průtok deionizované vody 5,0 mililitrů/minutu, který byl udržován peristaltickým čerpadlem. Eluent byl monitorován při 310 nm UV detektorem na přítomnost aniontové oligomemí směsi. Po 40 minutách se začal objevovat požadovaný vzorek, přičemž byly odebírány 4,0 mililitrové frakce. Analýzou, prováděnou analytickou HPLC metodou, bylo zjištěno, že disperzita každé z těchto frakcí je značně snížena v porovnání s výchozím materiálem. Například je možno uvést, že frakce 14 (jejíž charakteristika je zobrazena na obr. 2) sestávala ze 25 miligramů oligomeru s úzkou disperzitou (M_n = 2549, M_w = = 2880, to znamená M_w/M_n = 1,13). Frakce 7 až 17 byly spojeny, čímž bylo získáno 271 miligramů vzorku (tento vzorek je charakterizován na obr. 3, přičemž u tohoto vzorku byly hodnoty M_n = 2860, M_w = 3830, takže hodnota M_w/M„ = 1,34) se sníženým množstvím znečišťujících látek, odpovídajících malému retenčnímu času.

Na přiložených obrázcích 1 až 4 odpovídají píkové hodnoty v časovém rozmezí 0 až 3 minuty oligomerům bez koncového zakončení řetězce, v časovém rozmezí od 3 do 5 minut představují oligomery s mono-zakončením řetězce, v časovém intervalu od 5 do 14 minut představují požadované oligomery s di-zakončením s hodnotou η = 1 při 14 minutách, n = 2 při 13 minutách, n = 3 při 12 minutách a podobně dále pro hodnoty n počítaje směrem zprava doleva.

-34II

Na vertikální ose jsou uvedeny hodnoty UV absorbance při 280 nm v mili-adsorpčních jednotkách (mAU). Koncentrace vzorku nebyla stanovována, takže změny velikosti píků od vzorku ke vzorku nemaj í žádný význam.

Provedení B:

Při tomto postupu byla náplň do gelové filtrační kolony připravena tak, že 115 gramů pryskyřice Pharmacia Sephadex G-10 (rozměry zrna 40 až 120 μηι) bylo nabobtnáno v přibližně 500 mililitrech destilované vody, což bylo prováděno po dobu jedné hodiny. Jemné podíly byly odděleny od této pryskyřicové směsi dekantováním poté, co byla tato suspenze ponechána usadit v jedno litrovém válci. Touto pryskyřicí byla naplněna skleněná kolona, přičemž potom bylo touto kolonou vedeno 500 mililitrů destilované vody, čímž bylo získáno lože o rozměru 2,5 centimetru x 50 centimetrů. Potom byl touto kolonou udržován konstantní průtok za použití peristaltického čerpadla (průtokové množství odpovídalo asi 3 až 4 mililitrům/minutu). Eluent byl monitorován při 310 nm UV detektorem na přítomnost užšího polydispergovaného aniontového oligomemího směsného produktu.

Roztok 50 miligramů polydispergované aniontové polymočoviny obecného vzorce I. která byla připravena postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích materiálů, o hodnotě M_n = 2730, což bylo stanoveno metodou 'H NMR, bylo rozpuštěno ve 2,5 mililitru destilované vody a tento roztok byl potom aplikován na horní konec kolony. Potom byl tento materiál eluován destilovanou vodou, přičemž byly odebrány tři frakce, každá o objemu 25 mililitrů. Analýzou těchto frakcí metodou HPLC bylo zjištěno, že frakce 1 byla obohacena oligomery s vyšší molekulovou hmotností, zatímco frakce 2 a 3 byly obohacené oligomery s nižší molekulovou hmotností vzhledem k výchozímu materiálu.

Provedení C:

Podle tohoto provedení byl roztok surové směsi, obsahující 1,078 gramu výše uvedeného produktu s bromovým zakončením, který byl připraven postupem podle příkladu A pro přípravu výchozích látek, v 10 mililitrech vody veden gelovou filtrační kolonou. Touto kolonou byl udržován konstantní průtok 5,0 mililitrů/minutu deionizované vody za použití peristaltického čerpadla. Eluent byl monitorován při 310 nm za použití UV detektoru na přítomnost oligomemí směsi. Po 40 minutách se vzorek začal objevovat, přičemž byly shromážděny frakce po 3,0 mililitrech. Analýzou, provedenou metodou HPLC, bylo zjištěno, že disperzita každé z těchto frakcí byla značně zmenšena v porovnání s výchozím materiálem. Frakce 8 až 11 byly spojeny, čímž bylo získáno asi 300 miligramů vzorku s bromovým zakončením se sníženým podílem znečištěnin, odpovídajících malému retenčnímu času. Tímto způsobem byl izolován polydispergovaný oligomer s bromovým zakončením s lepší čistotou.

Příklad 2

Selektivní vysrážení

Podle tohoto příkladu byl připraven roztok, obsahující 3,93 gramu směsi surové polydispergované sulfonované polymočoviny obecného vzorce I, získané postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích látek, s číselným průměrným stupněm polymerace 6, ve 40,0 mililitrech vody. K tomuto roztoku bylo potom přidáno 40,0 mililitrů acetonu, čímž bylo dosaženo vysrážení produktu, který byl oddělen odstředěním. Rozpustný podíl byl potom odpařen, čímž bylo získáno 0,82 gramu úzké polydisperzní frakce s číselným průměrem polymerace asi 4.

-35il

Příklad 3

Membránová permeace.

Podle tohoto příkladu bylo 167 μΐ surové směsi, obsahující 10 miligramů/mililitr roztoku polydispergované sulfonované polymočoviny obecného vzorce I, která byla připravena postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích látek, s číselným průměrným stupněm polymerace 6 vedeno membránovým filtrem s molekulovou hranou 10 000 Daltonů, přičemž bylo použito odstředivky. Podíl, který prošel tímto filtrem, byl podobným způsobem frakcionován za použití membránového filtru s molekulovou hranou 3 000 Daltonů. Tímto oddělovacím postupem byla získána oligomemí směs, ve které byla disperzita každé frakce značně snížena v porovnání s výchozím materiálem, přičemž nízkomolekulámí a vysokomolekulámí podíly o požadovaném stupni polymerace nebyly přítomny. Na obr. 5 je znázorněn horní podíl vzorku surové polydispergované polymočoviny obecného vzorce I a druhý podíl vzorku materiálu, který prošel filtrem 10 000 Daltonů, ale byl zadržen na filtru 3 000 Daltonů.

Příklad 4

Chromatografíe s reverzními (obrácenými) fázemi.

Podle tohoto příkladu bylo použito kapalného chromatografu, který byl vybaven diodovým detektorem (280 nm) a který byl upraven zabudováním 250 μΐ dávkovači smyčky. Pro tento postup byla použita chromatografická kolona s reverzními fázemi I o rozměru 9,4 centimetru x 50 milimetrů, která byla naplněna částicemi o rozměru 10 pm. Postup byl prováděn nastřikováním 200 μΐ podílů roztoku surové směsi, obsahující 3,8 gramu polydispergované sulfonované polymočoviny obecného vzorce I, získané postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích látek, s číselným průměrným stupněm polymerace 6, ve 2,65 mililitru vody. Při tomto postupu bylo použito konstantního poměru dvou elučních činidel, to znamená 5 mM vodného roztoku (nBu₃N)PO₄ a acetonitrilu v poměru 45 : 55 (obj./obj.), přičemž byl pozorován široký pík, který byl frakcionován manuálně. Každá z těchto frakcí byly analyzována HPLC metodou, přičemž bylo zjištěno, že se jedná o směsi oligomerů s užšími polydisperzitami, než tomu bylo u surového výchozího materiálu.

Stupeň 2:

Izolování monodispergováného oligomerů ve formě své amonné soli.

Příklad 5

Chromatografíe s reverzními fázemi.

Provedení A:

Podle tohoto příkladu bylo použito kapalného chromatografu, který byl vybaven diodovým detektorem (320 nm) a který byl upraven zabudováním 250 μΐ dávkovači smyčky. Pro tento postup byla použita chromatografická kolona s reverzními fázemi I o rozměru 10 milimetrů x 250 milimetrů, která byla naplněna částicemi o rozměru 3 pm. Postup byl prováděn nastřikováním 200 μΐ podílů roztoku surové směsi, obsahující 905,2 miligramů polydispergované sulfonované polymočoviny obecného vzorce I, získané postupem podle příkladu B pro přípravu výchozích látek, s číselným průměrným stupněm polymerace 6, v 18 mililitrech vody. Eluentem, který byl čerpán v průtočném množství 1,5 mililitru/minutu, byl vodný roztok 5 mM Et₃NHOAc,

-36II acetonitrilu a tetrahydrofuranu. Poměr těchto tří složek byl na počátku 80 : 20 : 0 (obj./obj./obj.), přičemž se lineárně měnil a po 21,5 minutě byl 70 : 30 : 0 (obj./obj./obj.), načež se dále lineárně měnil, až po 27 minutách dosáhl hodnoty 30 : 40 : 30 (obj./obj./obj.) a potom byl udržován konstantní až do 36 minuty, kdy byl tento postup ukončen. Po 5 minutách byl nastříknut další vzorek. Eluent byl shromažďován za použití frakčního kolektoru. Po 24 hodinách kontinuální eluce byly frakce analyzovány. Tímto postupem bylo získáno několik frakcí, obsahujících oligomery (čistota 85 až 100 procent plochy) s 2 až 9 opakujícími se jednotkami. Tyto frakce byly odpařeny při přibližně 2,66 kPa a při teplotě v rozmezí od 50 do 55 °C, přičemž potom byly sušeny po dobu přes noc ve vakuové sušárně při teplotě 50 °C. Tímto způsobem byly získány triethylamonné soli této polymočoviny ve formě světlého jantarového skla, přičemž výtěžek odpovídal 10 až 30 miligramům.

Provedení B:

Podle tohoto příkladu bylo použito kapalného chromatografu, který byl vybaven diodovým detektorem (320 nm) a který byl upraven zabudováním 250 μΐ dávkovači smyčky. Pro tento postup byla použita chromatografická kolona s reverzními fázemi II o rozměru 10 milimetrů x 250 milimetrů, která byla naplněna částicemi o rozměru 3 pm. Pro tento postup bylo použito roztoku surové směsi, získané postupem podle příkladu 1C, rozpuštěné v 5 mililitrech vody, která byla zfiltrována. Nastřikované množství bylo podle tohoto provedení 75 μΐ. Eluentem, který byl čerpán v průtočném množství 1,5 mililitru/minutu, byl vodný roztok 50 mM Et₃NHOAc a acetonitrilu. Poměr těchto dvou složek byl na počátku 70 : 30 (obj./obj.), přičemž potom zůstal tento poměr konstantní po dobu 10 minut, načež se dále lineárně měnil a po 15 minutách dosáhl hodnoty 60 : 40 (obj./obj.) a potom byl udržován konstantní až do 25 minuty, kdy byl tento postup ukončen. Po 5 minutách byl nastříknut další vzorek. Eluent byl shromažďován za použití frakčního kolektoru. Po 24 hodinách kontinuální eluce byly frakce analyzovány. Tímto postupem bylo získáno devět frakcí, obsahujících oligomery (čistota 95 až 100 procent plochy) s 1 až 9 opakujícími se jednotkami. Tyto frakce byly odpařeny při přibližně 2,66 kPa a při teplotě v rozmezí od 50 do 55 °C, přičemž potom byly sušeny po dobu přes noc ve vakuové sušárně při teplotě okolí. Tímto způsobem byly získány triethylamonné soli monodispergované polymočoviny o poměru M_w/M_n = menší než 1,1, ve formě světlého jantarového skla, přičemž výtěžek odpovídal 5 až 10 miligramům.

Provedení C:

Podle tohoto příkladu bylo použito kapalného chromatografu, který byl vybaven diodovým detektorem (340 nm) a který byl upraven zabudováním 250 μΐ dávkovači smyčky. Pro tento postup byla použita chromatografická kolona s reverzními fázemi II o rozměru 10 milimetrů x 250 milimetrů, která byla naplněna částicemi o rozměru 7 pm. Pro tento postup bylo použito roztoku 200 miligramů surové směsi polyamidu obecného vzorce IV (M_n = přibližně 1300), která byla získána analogickým postupem, jako je uvedeno v příkladu 1C, rozpuštěné ve 3 mililitrech vody, která byla zfiltrována. Nastřikované množství bylo podle tohoto provedení 75 μΐ. Eluentem, který byl čerpán v průtočném množství 1,0 mililitru/minutu, byl vodný roztok 50 mM Et₃NHOAc a acetonitrilu. Poměr těchto dvou složek byl 72 : 28 (obj./obj.). Eluent byl shromažďován za použití frakčního kolektoru. Po 24 hodinách kontinuálně prováděného postupu byly frakce analyzovány. Tímto postupem byly získány frakce, obsahující oligomery s 1 až 4 opakujícími se jednotkami. Tyto frakce byly odpařeny při přibližně 2,66 kPa a při teplotě 60 °C, přičemž potom byly sušeny po dobu přes noc ve vakuové sušárně při teplotě 50 °C. Tímto způsobem byly získány triethylamonné soli monodispergovaného polyamidu ve formě bílé pevné látky. Tento produkt má následující vzorec:

-37II

SOjNEtj

SO₃NEt₃

EtjNOjS

Et₃NO₃S a

Provedení D:

V případě, kdy byla separace prováděna v přítomnosti Et₃NHOAc, se délka oligomemího řetězce zmenšovala se zvětšujícím se retenčním časem, přičemž v případě, kdy byla separace prováděna v přítomnosti tetrabutylamoniumfosfátu, bylo dosaženo obráceného pořadí eluce, což znamená, že délka řetězce se zvětšovala se zvětšujícím se časem. Na přiloženém obrázku č. 6 je znázorněn HPLC profil za použití Et₃NHOAc. Na obr. 7 je znázorněn HPLC profil za použití tetrabutylamoniumfosfátu. Na obr. 8 je znázorněn HPLC profil vyčištěných monodispergovaných složek z obrázku 6.

Rovněž byly získány další HPLC chromatogramy za použití tetrabutylamoniumfosfátu. Různé frakce oligomerů polymočoviny obecného vzorce Ijsou znázorněny na obr. 8. Na tomto obr. 8 horní podíl reprezentuje výchozí materiál surového polydispergovaného oligomerů. Délka řetězce těchto složek vzrůstá se vzrůstajícím retenčním časem (což je v souladu s obr. 7). Druhý podíl představuje oligomer po omezení surové aniontové oligomemí směsi na užší polydispergovanou aniontovou oligomemí směs postupem podle příkladu 3, kde bylo použito membránových filtrů k omezení velikostního rozdělení na rozsah mezi 3 000 a 10 000 Daltonů. Jednotlivé oligomemí frakce byly shromážděny a potom opětně podrobeny zpracování metodou HPLC za použití tetrabutylamoniumfosfátu s výsledky stejnými, jako u ostatních oddělených profilů na obr. 8, kde jsou znázorněny monodispergované frakce η = 1 až 9. Poslední profil na obr. 8 se týká oligomemí směsi s hodnotou n = 10 až 13.

Stupeň 3:

Převedení oligomemí amonné soli na odpovídající sodnou sůl.

Příklad 6

Iontová výměna

Provedení A:

Vzorky, získané postupem podle příkladu 5, byly jednotlivě rozpuštěny v asi 2 mililitrech deionizované vody a potom byly vedeny kolonami s nastřikovacími patronami, které byly naplněny 0,5 meq sulfonované zesítěné polystyrénové pryskyřice v kyselé formě. Kolona byla potom opláchnuta dvakrát 1 mililitrem vody. Po odpaření byly všechny vzorky analyzovány metodou protonové NMR, přičemž bylo zjištěno, že triethylamonný ion byl zcela odstraněn a nahražen vodíkem.

Vzorky, obsahující oligomery svíce než jednou opakující se jednotkou, představovaly směsi diastereomerů. I když se tyto frakce jevily jako jednotlivé sloučeniny, představovaly ve skutečnosti izomemí směsi diastereomerů, což je výsledek chirální povahy bifenylové skupiny v opakující se jednotce. Provedení typické HPLC analýzy je znázorněno na obr. 4 (M_w = 2950,

-38Η

CZ 282312 Β6

Μ_η = 2800, M_w/M_n = 1,05), kde je ilustrován jeden převažující pík. V tomto případě malé píky, odpovídající počátečním retenčním časům, představují série mono-zakončených oligomerů, které jsou výsledkem hydrolýzy hlavní složky během izolování.

Hodnota M_n oligomerů byla vypočítána porovnáním integrované plochy, odpovídající methylovým skupinám na koncích řetězce, s plochou aromatické oblasti metodou *H NMR. Některé vybrané vzorky byly rovněž analyzovány metodou hmotové spektroskopie s měřením doby průletu (k určení energie částic), t. zn. tak zvanou metodou time-of-flight, přičemž výsledky souhlasily s výsledky, zjištěnými metodou NMR.

Provedení B:

Podle tohoto provedení byly kolony s nastřikovací patronou, které byly naplněny 0,5 meq sulfonované zesítěné polystyrénové pryskyřice v kyselé formě, předběžně zpracovány 2 mililitry 5 M chloridu sodného, načež byly propláchnuty 5 mililitry vody. Vzorky, získané postupem podle příkladu 5B, byly jednotlivě rozpuštěny v asi 2 mililitrech deionizůvané vody a tyto roztoky byly potom vedeny uvedenými kolonami za účelem výměny Et₃NH* kationtu na Na* kation. Kolona byla opláchnuta 1 mililitrem vody. Po odpaření byly všechny vzorky analyzovány protonovou NMR, pomocí které bylo potvrzeno, že byl triethylamonný ion odstraněn. Některé vzorky byly rovněž analyzovány hmotovou spektroskopií s měřením doby průletu, přičemž tyto výsledky souhlasily s výsledky, zjištěnými metodou NMR.

Provedení C:

Podle tohoto provedení byla použita kolona s nastřikovací patronou, jak je uvedeno v příkladu 6A, k převedení triethylamonného kationtu v polyamidu, získanému postupem podle příkladu 5C, na odpovídající sodnou sůl.

Příklad 7

Přídavek soli slabé těkavé kyseliny.

Podle tohoto provedení byly polymočovinové oligomery obecného vzorce I (které byly připraveny z BPDS a toluidinu a izolovány preparativní HPLC metodou za použití Et₃NHOAc pufru) rozpuštěny v deionizované vodě, načež byly zpracovány acetátem sodným. Při provádění tohoto postupu byl na ekvivalent sulfonátu v oligomerů přidán ekvivalent acetátu sodného. Takto získaný roztok byl lyofilizován po dobu 20 hodin za účelem odstranění vody, triethylaminu a kyseliny octové.

Oligomemí frakce n = 9, v množství 63 miligramů byla rozpuštěna v 10 mililitrech vody a 195 μΐ 1,1 M roztoku acetátu sodného (NaOAc). Tento roztok byl lyofilizován, přičemž bylo získáno 57 miligramů oligomerů.

Podobným způsobem byla oligomemí frakce n = 7 v množství 82 miligramů rozpuštěna v 10 mililitrech vody a 250 μΐ 1,1 M roztoku NaOAc. Tento roztok byl lyofilizován, přičemž bylo získáno 79 miligramů oligomerů.

Oligomemí frakce n = 5 v množství 162 miligramů byla rozpuštěna v 10 mililitrech vody a 277 μΐ 1,1 M roztoku NaOAc. Tento roztok byl potom lyofilizován, přičemž bylo získáno 144 miligramů oligomerů.

-39CZ 282312 B6

Výsledky biologických testů

Příklad I

Test na schopnost různých anti-HIV oligomerů zabraňovat zániku buněk, vyvolanému virem za použití MT4 buněk a viru HIV-1 druh RF.

Antivirová účinnost různých monodispergovaných oligomerů polymočoviny obecného vzorce I byla určována standardním tetrazoliovým redukčním testem [viz. Nakashima a kol., J. Virol. Methods 26, 319-330 (1989)]. Testované oligomery byly rozpuštěny v RPMI na standardní koncentraci (asi 100 pg/ml) a potom byly testovány na anti-HIV účinnost provedením dvojnásobného zředění roztoku na mikrotitračním platu s 96 jímkami. Do každé jímky bylo potom přidáno 5 x ΙΟ⁴ MT4 buněk a 100 TCID50 viru (HIV-1 druh RF) a potom bylo plato inkubováno při teplotě 37 °C po dobu 7 dní. Do každé jímky bylo přidáno MTT a potom bylo plato inkubováno po dobu dalších 2 hodin. Modré formazanové krystalky byly rozpuštěny za použití acidického isopropanolu a hodnoty absorbance byly měřeny při 540 nm. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. I.

Tabulka I

MTT test

Frakce n =	Mn	IC50 (pg/ml)	IC5o (μΜ)
2	976	>2	>24
	1344	>2	> 14
4	1712	> 2	> 11,6
5	2080	1,8	0,86
6	2448	0,88	0,35
7	2816	0,72	0,25
8	3184	0,7	0,21
9	3552	0,7	0,19
10- 13	>3920	1,7	-0,42
polydisgovaný	2448	1,1	-0,44

Příklad II

Test na schopnost léčit buňky různými oligomery a blokovat HIV-1 infekci za použití JM buněk a viru HIV-1 druh GB8.

Antivirová účinnost různých monodispergovaných oligomerů polymočoviny obecného vzorce I byla zjištěna pomocí standardního testu na tvorbu syncycia [viz. Cardin a kol., Trans. Assoc. Amer. Phys. C, 101-109 (1989) a Cardin a kol. J. Biol. Chem. 266, 13355-13363 (1981)]. JM buňky byly ošetřeny při teplotě 37 °C různými sloučeninami o různých koncentracích (pg/ml), nebo byly ponechány neošetřené. Tyto buňky v RPMI médiu byly infikovány virem HIV-1 (druh GB8), což bylo prováděno po dobu 2 hodin při teplotě místnosti. Tyto buňky byly potom promyty dvakrát v RPMI médiu a potom byly resuspendovány v čerstvém médiu, obsahujícím frakcionované oligomery ještě předtím, než byly rozděleny do duplicitních jímek a potom byla provedena inkubace při teplotě 37 °C. Po 3 dnech byla vyhodnocena tvorba syncycia. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. II.

-40I!

Tabulka II

Test na tvorbu syncycia

Frakce n =	IC50 (gg/ml)	IC5o (μΜ)
2	9	9,2
3	7,8	5,8
4	1,9	1,1
5	0,35	0,17
6	0,25	0,10
7	0,15	0,05
8	0,22	0,07
9	0,14	0,04
10-13	0,36	0,09
po lyd ispergovaný	0,18	0,07

Na obr. 9 je znázorněn histogram IC50 antivirových koncentrací různých oligomemích frakcí. Z tohoto histogramu je patrné, že antivirová účinnost vzrůstá se zvyšující se délkou oligomemího řetězce až do n ~ 9. Anti-HIV-1 účinnost polydispergované frakce a směsi frakce n = 10 až 13 byla přibližné stejně účinná, ovšem obě tyto frakce byly méně účinné než každá z frakcí n = 6 až 9 monodispergovaných oligomemích frakcí.

Příklad III

Účinek úzkých polydispergovaných a monodispergovaných polymočovin obecného vzorce I na HSV-2 replikace.

Věro buňky byly podle tohoto příkladu pěstovány do souvislého stavu ve 24 jímkových tkáňových kultivačních deskách. Jímky byly potom infikovány virem HSV-2 při multiplicitě infekce 50 pfu/jímku. Toto infikování bylo provedeno buďto v přítomnosti nebo v nepřítomnosti různých koncentrací sloučeniny BPDS/P/T, to znamená alfa-{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly{imino[2,2'-disulfo-(l,l'-bifenyl)-4,4'-diyl]iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I, uvedená v nároku 1, viz dále, ve kterém:

R představuje 4-methylfenylovou skupinu,

R² je atom vodíku,

X představuje skupinu:

a n má význam, definovaný v tabulce I.

-41 Η

CZ 282312 Β6

Po 2 hodinách absorpce při teplotě místnosti bylo inokulum odstraněno a buňky byly inkubovány překrytím agarózou, která obsahovala vhodnou koncentraci testované sloučeniny. Po 2 dnech při teplotě 37 °C byly buňky fixovány a označeny methylenovou modří. Plaky byly sečteny a pro každou koncentraci sloučeniny byl vypočten procentuální inhibiční účinek. Hodnota IC50 byla vypočtena pro každou sloučeninu za použití lineární regresní analýzy, přičemž získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce č. III.

Claims (43)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný, ve vodě rozpustný aniontový oligomer, jehož poměr polydisperzity je v rozmezí od 1,0 do 1,3 a který je reprezentován libovolným z následujících obecných vzorců:

   (A) polymočovinové látky obecného vzorce I:

   H 1 VT

   (I), ve kterém znamená:

   R atom vodíku, alkylovou skupinu, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, substituovanou jednou nebo dvěma R¹-částmi a až 3 substituenty, nezávisle zvolenými ze souboru, zahrnujícího chlor nebo brom, nebo alkylové skupiny, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku,

   R¹ představuje skupinu -SO3R², -CO2R², -PO3(R²)₂ nebo -OPO3R²,

   R² představuje vodíkový atom nebo farmaceuticky přijatelný kation,

   -42CZ 282312 B6 m znamená celé číslo 0 nebo 1, s tou podmínkou, že v případě, že m je 0, potom R představuje vodíkový atom,

   5 X znamená skupiny:

   -43 I!

   Y znamená skupiny -CO₂- , -C=C- , -N=N-,

   -C-N-, -N=N- nebo -C=N-N=CII I 4- II

   O H O R R n je celé číslo od 3 do 50, a

   R³ představuje skupiny -R nebo -X-NH₂, ve kterých R a X mají stejný význam, jako bylo uvedeno shora, (B) polykarbonátové sloučeniny obecného vzorce II:

   X¹—O (Π), ve kterém znamenají:

   X a n stejné symboly, jak bylo definováno shora u obecného vzorce I,

   X^I představuje HO-X-skupinu, ve které X má stejný význam, jak byl definován shora u obecného vzorce I, nebo alkylovou skupinu, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, substituovanou jednou až dvěma R'-skupinami a až 3 substituenty, nezávisle zvolenými ze souboru, zahrnujícího chlor nebo brom, nebo alkylové skupiny, obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, a

   X² ředstavuje atom vodíku nebo skupinu -CO₂X’, ve které má X¹ stejný význam, jak bylo uvedeno shora;

   (C) polyesterové sloučeniny obecného vzorce III: (III), ve kterém znamená:

   X a n stejné symboly, jak bylo uvedeno shora u obecného vzorce I,

   R⁴ představuje zbytek -R², stejný, jako byl definován u obecného vzorce I, nebo zbytek -X¹, stejný, jako byl definován u výše uvedeného obecného vzorce II,

   -44CZ 282312 B6

   R? představuje zbytek:

   O O

   II II r⁴o-c-x³-cve kterém má R⁴ stejný význam, jak byl definován u výše uvedeného obecného vzorce III, nebo znamená zbytek -R\ kde R má stejný význam, jak byl definován u výše uvedeného obecného vzorce I,

   X³ znamená skupiny:

   -45 II ve kterých mají R¹ a Y stejný význam, jak byl definováno u výše uvedeného obecného vzorce I, nebo (D) polyamidové sloučeniny obecného vzorce IV:

   * TJ >. ri 1 H

   (IV), ve kterém znamená:

   X a n stejné symboly, jako bylo uvedeno u výše uvedeného vzorce I,

   X³ má stejný význam, jak byl definován u výše uvedeného obecného vzorce III,

   R⁶ představuje skupiny:

   HjN-X-NH- , R²-O-, RNH- nebo R-C(O)-NH-X-NHve kterých R, R² a X mají stejný význam, jak byl definován shora u obecného vzorce I,

   R⁷ představuje atom vodíku a skupiny:

   O O O

   R²O-C-X³-C- , R-C- nebo

   O O

   II II rnh-c-x³-cve kterých mají RaR² stejný význam, jak byl definován u výše uvedeného obecného vzorce I, a

   X³ má stejný význam, jak byl definován u výše uvedeného obecného vzorce III.
2. 2. Oligomer podle nároku 1, ve kterém n znamená číslo od 5 do 10.
3. 3. Oligomer podle nároku 2, ve kterém n znamená číslo od 6 do 9.
4. 4. Oligomer podle nároku 1, přičemž tímto oligomerem je polymočovina obecného vzorce I, ve kterém: n je číslo 3 až 15,

   X představuje skupiny:

   -46II

   -47CZ 282312 B6 a R² má stejný význam jako v nároku 2.
5. 5. Oligomer podle nároku 4, kterým je StDS/P/T, jehož chemický název je alfa-{[(4methylfenyl)amino]karbonyl}-omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly[imino-(3-sulfo-l,4-fenylen)l,2-ethendiyl-(2-sulfo-l,4-fenylen)iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I podle nároku 1, ve kterém:

   R a R³ představují 4-methylfenylovou skupinu,

   R² je atom vodíku, a

   X představuje skupinu:

   a n má stejný význam, jak byl definován v nároku 1 u obecného vzorce I.
6. 6. Oligomer podle nároku 4, kterým je PDS/P/T, jehož chemický název je alfa-{[(4-methylfenyl)amino]karbonyl}-omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly[imino-(2,5-disulfo-l,4-fenylen)iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I, viz výše, ve kterém znamenají:

   R a R³ 4-methylfenylovou skupinu,

   R² je atom vodíku, a

   X představuje skupinu: a n má stejný význam, jak byl definován v nároku 1 u obecného vzorce I.
7. 7. Oligomer podle nároku 4, ve kterém znamená:

   X skupinu:

   -48II a R² má stejný význam, jak byl definován v nároku 1.
8. 8. Oligomer podle nároku 7, kterým je BPDS/P/T, jehož chemicky název je alfa-{[(4methylfenyl)amino]karbonyl}-omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly{imino[2.2'-disulfo(l,r-bifenyl)-4,4'-diyl]iminokarbonyl], což je sloučenina obecného vzorce I podle nároku 1, ve kterém:

   R představuje 4-methylfenylovou skupinu,

   R² je atom vodíku, a

   X představuje skupinu:

   R²O₃S a n má stejný význam, jak byl definován v nároku 1 u obecného vzorce I.
9. 9. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 5.
10. 10. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 6.
11. 11. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 7.
12. 12. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 8.
13. 13. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 9.
14. 14. Oligomer podle nároku 8, ve kterém n je 10.
15. 15. Oligomer podle nároku 4, ve kterém R znamená fenylovou skupinu, substituovanou jednou nebo dvěma R¹ částmi a až 3 bromovými substituenty.
16. 16. Oligomer podle nároku 1, kterým je polykarbonát obecného vzorce II, ve kterém n je číslo od 3 do 15 a X má stejný význam, jak byl definován v nároku 1.
17. 17. Oligomer podle nároku 16, kterým je HBDS/P/C, jehož chemický název je alfa[(4methylfenoxy)karbonyl]-omega(4-methylfenoxy)-poIy[oxy-(2,5-disulfo-l,4-fenylen)oxykarbonyl], což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce II podle nároku 1, ve kterém znamená:

    X¹ 4-methylfenylovou skupinu,

    R² znamená atom vodíku,

    X představuje skupinu:

    -49CZ 282312 B6

    X² znamená skupinu:

    a n má stejný význam, jak byl definován u obecného vzorce I v nároku 1.
18. 18. Oligomer podle nároku 16, kterým je HBPDS/P/C, jehož chemický název je alfa[(4methylfenoxy)karbonyl]-omega-(4-methylfenoxy)-poly{oxy[2,2'-disulfo-l,r-bifenyl)-4,4'-diyljoxykarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce II podle nároku 1, ve kterém znamená:

    X¹ 4-methylfenylovou skupinu,

    R² znamená atom vodíku,

    X představuje skupinu:

    R²O₃S

    X² znamená skupinu:

    a n má stejný význam, jak byl definován u obecného vzorce I v nároku 1.

    -50II
19. 19. Oligomer podle nároku 1, kterým je polyester obecného vzorce III, ve kterém:

    R⁴aR⁵ znamenají atom vodíku, n je číslo 3 až 15,

    R² má stejný význam jako v nároku 1,

    X³ představuje skupiny:

    a X představuje skupiny:

    R²O₃S

    -51 CZ 282312 B6

    R²O₃S
20. 20. Oligomer podle nároku 19, kterým je HBPDS/TPC, jehož chemický název je poly{oxy[2,2'disulfo(l,r-bifenyl)-4,4'-diyl]oxykarbonyl-l,4-fenylenkarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce III podle nároku 1, ve kterém znamenají:

    R⁴ a R⁵ atom vodíku,

    X³ představuje p-fenylenovou skupinu, a n má stejný význam, jak byl definován v nároku 1.
21. 21. Oligomer podle nároku 19, kterým je HBDS/TPC, jehož chemický název je poly[oxy(2,5disulfo-l,4-fenylen)oxykarbonyl-l,4-fenylenkarbonyl], což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce ΙΠ podle nároku 1, ve kterém znamenají:

    R⁴ a R⁵ atom vodíku,

    -52CZ 282312 B6

    X³ představuje p-fenylenovou skupinu,

    X znamená skupinu:

    a R² a n mají stejný význam, jak byl definován v nároku 1.
22. 22. Oligomer podle nároku 1, kterým je polyamid obecného vzorce IV, ve kterém znamená:

    n je číslo 3 až 15,

    R² má stejný význam, jak byl definován v nároku 1,

    X³ znamená skupiny:

    a X znamená skupiny:

    -53 II
23. 23. Oligomer podle nároku 22, kterým je BPDS/TPC/MBC, jehož chemický název je alfa{[(4methylfenyl)amino]karbony 1} -omega-[(4-methylfenyl)amino]-poly {imino[2,2'-disulfo( 1,1 '-bifenyl)-4,4'-diyl]iminokarbonyl-l,4-fenylenkarbonyl}, což je sloučenina výše uvedeného obecného vzorce IV podle nároku 1, ve kterém znamená:

    R⁶ skupinu R-C(O)-NH-X-NH-,

    R znamená 4-methylfenylovou skupinu,

    R² znamená atom vodíku,

    R⁷ znamená 4-methylbenzoylovou skupinu,

    X³ znamená p-fenylenovou skupinu,

    X znamená skupinu:

    -54II a n má stejný význam, jak byl definován v nároku 1.
24. 24. Úzký polydispergovaný oligomer podle nároku 1, 4, 8 nebo 15, který má poměr polydisperzity v rozmezí od 1,0 do 1,2.
25. 25. Monodispergovaný oligomer podle nároku 1, 4, 8 nebo 15, který má poměr polydisperzity 15 v rozmezí od 1,0 do 1,1.
26. 26. Monodispergovaný oligomer podle nároku 8 nebo 15, který má poměr polydisperzity 1,05.
27. 27. Způsob přípravy úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného ve vodě 20 rozpustného aniontového oligomerů podle nároku 1, vyznačující se tím, že zahrnuje omezování odpovídající surové polydispergované aniontové oligomemí směsi na úzkou polydispergovanou aniontovou oligomemí směs s požadovaným poměrem polydisperzity v rozmezí od 1,0 do 1,3.

    25
28. 28. Způsob podle nároku 27, vyznačující se tím, že dále následuje izolování monodispergovaného aniontového oligomerů.
29. 29. Způsob podle nároku 27 nebo 28, vyznačující se tím, že dále následuje převedení tohoto úzkého polydispergovaného nebo monodispergovaného aniontového oligomerů
30. 30 na farmaceuticky přijatelnou sůl.

    30. Způsob podle některého z nároků 27 až29, vyznačující se t í m , že omezování se provádí postupem, zvoleným ze souboru, zahrnujícího gelovou filtraci, selektivní vysrážení, membránovou permeaci, chromatografický postup s reverzními fázemi, gelovou elektrofórezu

    35 a iontovou výměnu.
31. 31. Způsob podle některého z nároků 27 až 30, vyznačující se tím, že izolování se provádí postupem, zvoleným ze souboru, zahrnujícího gelovou filtraci, selektivní vysrážení, membránovou permeaci, chromatografický postup s reverzními fázemi, gelovou elektrofórezu

    40 a iontovou výměnu.
32. 32. Způsob podle některého z nároků 27až31, vyznačující se tím, že uvedeným oligomerem je polymočovina obecného vzorce I a n je monodispergovaná frakce v rozmezí od 5 do 10.
33. 33. Způsob podle nároku 32, vyznačující se tím, že uvedeným oligomerem je polymočovina obecného vzorce I a n je monodispergovaná frakce v rozmezí od 6 do 9.
34. 34. Způsob podle nároku 29, vyznačující se tím, že uvedenou solí je amonná, 50 sodná nebo draselná sůl.
35. 35. Způsob podle nároku 34, vyznačující se tím, že se převedení provádí iontovou výměnou nebo přídavkem soli slabé těkavé kyseliny.

    -55CZ 282312 B6
36. 36. Způsob podle nároku 28, vyznačující se tím, že se postup provádí za vzniku monodispergovaného materiálno čistotě přinejmenším 75 %.
37. 37. Způsob podle nároku 36, vyznačující se tím, že se postup provádí za vzniku monodispergovaného materiálu o čistotě přinejmenším 85 % až 100 %.
38. 38. Způsob podle některého z nároků 27 až 31, vyznačující se tím, že se postup provádí za vzniku materiálu, jehož polydisperzní poměr je v rozmezí od 1,0 do 1,2.
39. 39. Způsob podle nároku 38, vyznačující se tím, že se postup provádí za vzniku materiálu, jehož polydisperzní poměr je v rozmezí od 1,0 do 1,1.
40. 40. Úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný, ve vodě rozpustný aniontový oligomer podle nároků 1 až 26 pro přípravu léčiva pro diagnózu a/nebo léčení AIDS a/nebo ARC nebo HSV.
41. 41. Úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný, ve vodě rozpustný aniontový oligomer podle nároků 1 až 26 pro přípravu léčiva pro diagnózu a/nebo léčení HSV, HIV nebo cytomegalovirové infekce.
42. 42. Úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný, ve vodě rozpustný aniontový oligomer podle nároků 1 až 26 pro přípravu léčiva pro diagnózu HIV infekce a/nebo profylaxi přenosu HIV infekce.
43. 43. Farmaceutický prostředek pro léčení virových infekcí, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje úzký polydispergovaný nebo monodispergovaný oligomer podle některého z nároků 1 až 26 v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem.