CZ279706B6

CZ279706B6 - Světlomet pro motorová vozidla

Info

Publication number: CZ279706B6
Application number: CZ11494A
Authority: CZ
Inventors: Milan Ing. Cejnek
Original assignee: Autopal, S.R.O.
Priority date: 1994-01-19
Filing date: 1994-01-19
Publication date: 1995-06-14
Also published as: DE69503262T2; ES2118501T3; CZ11494A3; DE69503262D1; EP0664419A1; EP0664419B1

Abstract

Refraktor světlomětu (2) je pod svým horním okrajem (11) alespoň na jedné své straně opatřen z'onou (21) rozptylových prvků (22), jejichž vzdálenost (W) od středové vertikály (y), výška (H) a šířka (S) je funkcí velikosti polárního průvodiče (p) profilu odrazné plochy reflektoru (1) jdoucího z ohniska (F) kolmo k ose (x) reflektoru (1), přičemž rozptylové prvky (22) mají v podélném vertikálním řezu tvar klínu, s lámavým úhlem (Q2V) a se základnou přivrácenou k hornímu okraji (11) refraktoru (2) a v příčném horizontálním řezu tvar klínu s lámavým úhlem (Q2H) a se základnou přvrácenou k dělící středové čáře vozovky. Část rozptylových prvků (22) v z'oně (21) přitom může být tvořena vertikálními pásovými čočkami. ŕ

Description

Vynález se týká světlometu pro motorová vozidla s tlumeným světlem, u kterého je vyřešeno zvýšení svítivosti nad hranici světla a tmy v prostoru nejpravděpodobnějšího výskytu vertikálního dopravního značení.

Dosavadní stav techniky

Doposud známé typy světlometů mají nad hranicí světla a tmy relativně nízkou hladinu svítivosti pro osvětlení vertikálního dopravního značení, a to zejména v prostoru 2 až 4 stupně nad horizontálou a 8 stupňů vlevo a vpravo od vertikály. To má za následek relativně nízkou úroveň jasu vertikálního dopravního značení při jeho osvětlení takovými světlomety a tedy i menší pravděpodobnost a rychlost vjemu signalizace vertikálního značení řidičem.

Podstata vynálezu

Tento nedostatek je odstraněn u světlometu podle vynálezu, u kterého je refraktor pod svou horní hranou opatřen jednou nebo dvěma zónami refrakčních prvků s příslušnou šířkou, výškou a vzdáleností od vertikály světlometu. Zóna refrakčních prvků je vertikálně tvaru klínu se základnou lámavého úhlu na horní straně, přičemž refrakční prvky jsou vertikální pásové čočky, které mají alespoň v části zóny refrakčních prvků profil horizontálně tvaru klínu se základnou lámavého úhlu na straně středové čáry vozovky. Tím se část světelného svazu tlumeného světla, směřujícího původně pod hranici světla a tmy, přesune směrem vzhůru tak, aby nepřekrývala trajektorii oka protijedoucího řidiče. Vertikální čočky pak stranově rozšíří světelný svazek tak, aby pokryly prostor geometricky možného výskytu dopravních značek, přičemž horizontální klíny jej usměrní částečně směrem ke středové čáře vozovky, kde je dopravní značení více úhlově odkloněno od osy světlometu. Tím se vytvoří minimálně svítivost světlometu ve směru dopravních značek 0,1 až 0,2 cd, která pak zajistí potřebou úroveň jasu jejich povrchu a tím i potřebnou rychlost a pravděpodobnost registrace signálu vertikálního dopravního značení.

Přehled obrázků na výkresech

Příklad provedení světlometu podle vynálezu bude dále vysvětlen pomocí přiložených vyobrazení, kde na obr. 1 je znázorněn reflektor světlometu ve směru chodu světla, na obr. 2 řez rovinou A-A z obr. 1, na obr. 3 řez rovinou B-B z obr. 1 a na obr. 4 řez rovinou C-C z obr. 1.

Příklady provedení vynálezu

Refraktor 2. je pod svým horním okrajem 11 na jedné straně nebo po obou stranách vertikály y opatřen zónou 21 rozptylových prvků 22 ve vzdálenosti W od vertikály y, kdy W se rovná 0,3 až 1,2 násobku velikosti polárního průvodiče p profilu odrazné plochy reflektoru 1, kde p je polární průvodič profilu odrazné

-1CZ 279706 B6 plochy reflektoru 1, jdoucí z ohniska F kolmo k ose x reflektoru 1, přičemž pro parabolický a eliptický profil odrazné plochy reflektoru 1 je p parametr paraboly nebo elipsy.

Tato hodnota vzdálenosti W určuje velikost a sklon elementárního zobrazení zdroje světla 3., čímž se dosáhne požadovaného vertikálního rozměru zonálního světelného svazku.

Odrazná plocha reflektoru 1 může být obecná, nebo je tvaru rotačního paraboloidu nebo elipsoidu s osou rotace x, kde p je parametr tvořící křivky. Tento reflektor 1 tvaru paraboloidního elipsoidu integruje osově symetricky světelný tok, jdoucí od zdroje světla 3_, do mírně konvergentního světelného svazku.

Plocha zóny 21 rozptylových prvků 22 určuje svítivost zonálního světelného svazku a je dána šířkou S a výškou H, kdy šířka S je rovna 0,1 až 0,6 násobku velikosti polárního průvodiče p a výška H je dána 0,05 až 0,3 násobkem hodnoty polárního průvodiče p.

Rozptylové prvky 22 mají základnu lámavého úhlu θ_2ν na horní straně, kdy hodnota ©_2V je v rozsahu 5° až 18°. Nad zónou 21 rozptylových prvků 22 je refraktor 2 opatřen vedlejší zónou 23 pomocných rozptylových prvků 24., ve tvaru klínu se základnou lámavého úhlu Θ_3ν na spodní straně, kdy hodnota θ_3ν je v rozsahu 0,05 až 1,0 násobku lámavého úhlu ©_2V. Rozdílem výšky základen lámavých úhlů ©_2V, —3V ^{se zmen}ší světlo rozptylující osazení na přechodu zón 21, 23 rozptylových prvků 22., 24 a rovněž světelný svazek, jdoucí vedlejší zónou 23 pomocných rozptylových prvků 24, je usměrněn dolů na vozovku, čímž se sníží hladina oslňující svítivosti v prostoru trajektorie oka protijedoucího řidiče.

Na obr. 3 je část rozptylových prvků 22 tvořena pásovými čočkami o poloměru R, jejichž šířka T je dána hodnotou 0,2 až l,2násobku poloměru R. Tento profil rozptylových prvků 22 ve tvaru vertikálních pásových čoček rozšíří stranově zonální světelný svazek, který pokrývá prostor pravděpodobného výskytu dopravních značek. Jelikož je část dopravních značek na straně středové čáry vozovky více úhlově odkloněna od osy x reflektoru 1, může mít druhá část zóny 21 rozptylových prvků 22 tvar klínu se základnou lámavého úhlu Θ_2Η na straně středové čáry vozovky, kdy hodnota lámavého úhlu ©_2H je dána hodnotou 0,2° až 16°.

Tímto uspořádáním se dosáhne zlepšení viditelnosti vertikálního dopravního značení a to i při jízdě do zatáček, a rovněž lepšího optického vedení řidiče.

Průmyslová využitelnost

Světlomet podle vynálezu je určen pro vozidla, provozovaná na pozemních komunikacích.

Claims

1. Světlomet pro motorová vozidla, složený z reflektoru, integrujícího světlo, refraktoru, usměrňujícího svazek světla a zdroje světla, uloženého uvnitř reflektoru, vyznačený tím, že refraktor (2) je v oblasti pod svým horním okrajem (11) opatřen alespoň na jedné straně od své středové vertikály (y) ve vzdálenosti (W) rovné (0,3 až 1,2) násobku velikosti polárního průvodiče (p) profilu odrazné plochy reflektoru (1), jdoucího z ohniska (F) kolmo k ose (x) reflektoru (1), zónou (21) rozptylových prvků (22), jejíž šířka (S) je rovna (0,1 až 0,6) násobku velikosti polárního průvodiče (p) a jejíž výška (H) je rovna (0,05 až 0,3) násobku velikosti polárního průvodiče (p), přičemž rozptylové prvky (22) mají v podélném vertikálním řezu tvar klínu s lámavým úhlem (θ_2ν) o velikosti (5° až 18°) a se základnou, přivrácenou k hornímu okraji (11) refraktoru (2).

2. Světlomet pro motorová vozidla podle nároku 1, vyznačený tím, že rozptylovými prvky (22) jsou též vertikální pásové čočky o poloměru (R), jejichž šířka (T) je rovna (0,2 až 1,2) násobku poloměru (R).

3. Světlomet pro motorová vozidla podle nároku 1, vyznačený tím, že rozptylové prvky (22) mají alespoň v části zóny (21) v příčném horizontálním řezu tvar klínu s lámavým úhlem (©_2H) ° velikosti (0,2° až 16°) a se základnou, přivrácenou k dělicí středové čáře vozovky.

4. Světlomet pro motorová vozidla podle nároků la3, vyznačený tím, že nad zónou (21) rozptylových prvků (22) je refraktor (2) opatřen vedlejší zónou (23) pomocných roztyplových prvků (24), které mají v podélném vertikálním řezu tvar klínu s lámavým úhlem (θ_3ν) o velikosti (0,05 až 1,0) násobku lámavého úhlu (©_2V) ^{a se} základnou, odvrácenou od horního okraje (11) refraktoru (2).

5. Světlomet pro motorová vozidla podle nároku 1, vyznačený tím, že odrazná plocha reflektoru (1) je tvaru rotačního paraboloidu nebo elipsoidu s osou rotace (x) a parametrem o velikosti, rovné velikosti polárního průvodiče (p).