CZ20033230A3 - Substituované deriváty azolové kyseliny jakožto antidiabetická a antiobezitní činidla - Google Patents

Description

Substituované deriváty azolové kyseliny jakožto antidiabetické a antiobezitní činidla

Oblast techniky

Předmětný vynález se týká nových substituovaných derivátů azolové kyseliny, které regulují hladinu glukosy v krvi, hladinu triglyceridů v krvi, hladinu insulinu v krvi a hladinu neesterifikovaných mastných kyselin (NEFA) v krvi, a proto jsou zvlášť vhodné pro použití při léčení diabetů a obezity.

Dále se tento vynález týká způsobu léčení diabetů, zejména diabetů typu 2, a hyperglykemie, hyperinsulinemie, hyperlipidemie, obezity, aterosklerózy a příbuzných nemocí, při kterém se používají uvedené substituované kyselinové deriváty, a to buď samostatně nebo v kombinaci s dalším antidiabetickým činidlem a/nebo hypolipidemickým činidlem a/nebo jinými terapeutickými činidly. Předmětný vynález se rovněž týká způsobu léčení obezity a dyslipidemie u savců, včetně lidí, pomocí simultánní inhibice peroxisome-proliferativního aktivujícího receptoru γ (PPARy) a stimulace peroxisomeproliferativního aktivujícího receptoru a (PPARa). Dále předmětný vynález uvádí seznam cílových genů, jejichž exprese v adiposové (tukové) tkáni je změněna vlivem aktivity PPARy antagonisty, čímž je dosaženo příznivých účinků z hlediska antiobezity, citlivosti na insulin a kardiovaskulárního onemocnění.

Dosavadní stav techniky

U savců, včetně lidí, ukládají v době nutričního přebytku adipocyty (tukové buňky) přebytek energie ve formě triglyce2 ridů (viz. publikace Lowell, Cell, 1999, 99, 239). Během hladověni dochází v adipocytech k degradaci uložených triglyceridů na mastné kyseliny, a to za účelem zajištění nutričních a energetických potřeb. Podmínky, za kterých dochází k akumulaci přebytečné adiposové tkáně, ať už k této akumulaci dochází prostřednictvím doplňování progenitorových buněk (pre-adipocytů), ze kterých se stávají adipocyty (tzv. diferenciací) a/nebo prostřednictvím expanze předem existujících adipocitů (tj. hyperplasií a hypertrofií), vede k obezitě a rezistenci vůči insulinu (viz. publikace Lowell,

Cell, 1999, 99, 239). Důvodem pro vznik obezity je skutečnost, že hypertrofované adipocyty (které jsou považovány za relativně méně metabolicky aktivní) produkují nadměrné množství mastných kyselin a cytokinů, které způsobují snížení insulinové signalizace a spotřeby glukosy v kosterních svalech a adipocytech, což jsou dvě hlavní tkáně zpracovávající glukosu (viz. publikace Hotamisligil a spolupracovníci, Science, 1993, 259, 87; Lowell, Cell, 1999, 99, 239). Obézní jedinci velmi často trpí nedostatečným výdajem energie, vysokým obsahem tuku v kosterních svalech, játrech a plasmě, rezistencí vůči insulinu, vysokým krevním tlakem, aterosklerózou a kardiovaskulárním onemocněním (viz. publikace Rosenbaum a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 1997, 337, 396 a Friedman, Nátuře, 2000, 404, 632). Stav, který je možné pozorovat u pacientů trpících lipodystrofickým syndromem, kdy je značně omezeno ukládání tuku, jež se projevuje snížením tělesné hmotnosti, zvýšeným obsahem lipidů v plasmě, játrech a kosterních svalech, vytváří dispozice k tomu, aby u daného pacienta došlo k vyvinutí rezistence vůči insulinu a k vyvinutí diabetů typu 2 (viz. publikace Arioglu a spolupracovníci, Annals of Int. Med., 2000, 133, 263). Zdá se, • · že primární příčinou těchto abnormalit je relativně malé množství adiposové tkáně, které je k dispozici pro bezpečné ukládání lipidů.

Obezita představuje běžný problém ve většině vyvinutých zemích a velmi rychle se stává zdravotním problémem i v rozvojových zemích. Jedinci s nadváhou velmi často trpí různými metabolickými poruchami, jako je dyslipidemie, rezistence vůči insulinu a diabetes typu 2. Tito jedinci rovněž velmi často trpí vysokým krevním tlakem, aterosklerózou a zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění (viz. publikace Friedman, Nátuře, 200, 404, 632).

Peroxisome-proliferativní aktivující receptory (PPAR) jsou členy rodiny nukleárních hormonových receptorů transkripčních faktorů, které jsou regulovány ligandy (viz. publikace Willson a spolupracovníci, J. Med. Chem., 2000, 43, 527; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). Z různých savčích druhů, včetně člověka, byly izolovány tři izoformy PPAR, tj. PPARy, PPARa a PPAR5. Tyto receptory jakožto celá skupina tvoří vázané heterodimery se svým vazebným partnerem, kterým je RXRa, a jsou aktivovány mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem, jež jsou obsaženy ve stravě, metabolity mastných kyselin a syntetickými činidly (viz. publikace Willson a spolupracovníci, J. Med. Chem., 2000, 43, 527). V současné době je velmi dobře zdokumentováno, že PPAR hrají prostřednictvím regulace genů zúčastňujících se metabolismů glukosy a lipidů hlavní roli při udržování glukosové a lipidové homeostáze u savců, včetně lidí.

• · · • ··· • · • ·

PPARy je principiálním regulátorem doplňování preadipocytů a jejich diferenciace na zralé adipocyty a akumulace lipidů ve zralých adipocytech (viz. publikace Tontonoz a spolupracovníci, Current Biology, 1995, 571). Aktivátory PPARy podporují diferenciaci pre-adipocytů, ukládání lipidů ve zralých adipocytech a působí jakožto antidiabetická činidla senzibilizující insulin (viz. publikace Tontonoz a spolupracovníci, Current Biology, 1995, 571; Lehmann a spolupracovníci, J. Biol. Chem., 1995, 270, 12953; Nolan a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 331, 1188; Inzucchi a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 1998, 338, 867; Willson a spolupracovníci, J. Med. Chem., 2000, 43, 527; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). Uvedený PPARy indukovaný antidiabetický účinek je však u zvířecích modelů a u lidí velmi často doprovázen určitým přírůstkem tělesné hmotnosti. Exprese PPARy je výrazně zvýšena v adiposové tkáni obézních jedinců (viz. publikace Vidal-Puig a spolupracovníci, J. Clinical Investigation, 1997, 99, 2416) a mutace, která je generována základní aktivní PPARy, je spojena s těžkou obezitou (viz. publikace Rostow a spolupracovníci, New England J. Med., 1998, 339, 953). Částečný pokles exprese PPARy vede u heterozygotních myší s odstraněnou funkcí PPARy k rezistenci vůči obezitě vyvolané stravovacím režimem (viz. publikace Kubota a spolupracovníci, Mol. Cell, 1999, 4, 597) a pomocí záměny prolinu v poloze 12 za alanin je u lidí dosaženo nižší hodnoty indexu tělesné hmotnosti (viz. publikace Deeb a spolupracovníci, Nátuře Genetics, 1998, 20, 284) . Poměrně větší snížení aktivity lidského PPARy prostřednictvím dominantních negativních mutací, které eliminují vázání ligandu k uvedenému receptoru, vede k hyperlipidemii, ke ztukovatění jater a k rezistenci vůči insulinu (viz. Barroso a ·· · · spolupracovníci, Nátuře, 1999, 402, 860). Zdá se, že hlavním důvodem těchto abnormalit jsou poměrně malá množství adiposové tkáně, jež jsou k dispozici pro bezpečné ukládání lipidů. Tyto skutečnosti, jež byly pozorovány u myších a lidských modelů, proto prokazují roli PPARy při indukci a/nebo progresi obezity a na jejich základě je možné předpokládat, že inhibice PPARy povede ke snížení adipozity a obezity. Na základě uvedených zjištění je rovněž možné předpokládat, že takovéto snížení exprese PPARy pravděpodobně povede k vyšší hladině volných mastných kyselin v plasmě a k hyperlipidemii a k vyvinutí ztukovatění jater a rezistence vůči insulinu.

Izotorma PPARa reguluje geny podílející se na syntéze mastných kyselin, oxidaci mastných kyselin a metabolismu lipidů (viz. publikace Isseman a Green, Nátuře, 1990, 347,

645; Torra a spolupracovníci, Current Opinion in Lipidology, 1999, 10, 151; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). Léčba agonistou PPARa (jako je fenofibrát, gemfibrozil) podporuje oxidaci mastných kyselin v játrech a svalech, vede ke snížení hladiny mastných kyselin a syntézy triglyceridů v játrech a snižuje hladinu triglyceridů v plasmě (viz. publikace Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421).

U pacientů s vysokou hladinou triglyceridů a nízkou hladinou HDL-cholesterolu vede léčba PPARa agonisty ke zvýšení hladiny HDL-cholesterolu, ke snížení hladiny triglyceridů v plasmě a ke snížení výskytu jak primárních, tak sekundárních srdečních příhod (viz. publikace Balfour a spolupracovníci, Drugs, 1990, 40, 260; Rubins a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 1999,

341, 410) .

0000 • 0 · 000· 90

Proto by kombinací účinku antagonisty PPARy a účinku agonisty PPARa v jediné sloučenině s duálním účinkem nebo ve směsí bylo možné inhibovat PPARy a léčit obezitu bez způsobení vyvinutí hyperlipidemie, ztukovatění jater a rezistence vůči insulinu. Předmětný vynález popisuje nový způsob léčby obezity pomocí kombinace dvou různých účinků, tj. účinku antagonisty PPARy a účinku agonisty PPARa, která vede ke snížení adiposity a tělesné hmotnosti, aniž by došlo k vyvinutí hyperlipidemie a rezistence vůči insulinu. V rámci tohoto vynálezu je navrženo, že obézní, hyperlipidemičtí a vůči insulinu rezistentní pacienti trpící diabetem typu 2 mohou být léčeni pomocí sloučeniny s duálními činky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, nebo pomocí antagonisty PPARy a agonisty PPARa v kombinaci s činidlem pro snížení hladiny lipidů a s antidiabetickým činidlem. Předmětný vynález rovněž poskytuje seznam cílových genů, jejichž exprese v adiposové (tukové) tkáni je změněna prostřednictvím účinku antagonisty PPARy, a to za účelem dosažení příznivých účinků z hlediska léčení obezity, citlivosti k insulinu a kardiovaskulárních chorob.

Podstata vynálezu

Předmětem tohoto vynálezu jsou substituované kyselinové deriváty obecného vzorce (I)

(I) • •44 kde

m	je 0, 1	nebo 2;
n	je 0, 1	nebo 2;
Q	je atom	uhlíku nebo atom dusíku;

A představuje skupinu (CH₂)_X, ve které x je číslo 1 až 5;

nebo skupina A představuje skupinu (CH₂)_X ¹, ve které x^ je číslo od 2 do 5, přičemž tato skupina obsahuje kdekoli v řetězci dvojnou nebo trojnou vazbu; nebo skupina A představuje skupinu - (CH2)x²-0- (CH2) _x ³-, ve které je číslo od 0 do 5 a x³ je číslo od 0 do 5, s tou podmínkou, že alespoň jeden z indexů x² a x³ není roven 0 ;

Xi představuje skupinu CH nebo atom dusíku;

X2	představuj e atom síry;	atom	uhlíku,	atom	dusíku,	atom	kyslíku	nebo
X3	představuje atom síry;	atom	uhlíku,	atom	dusíku,	atom	kyslíku	nebo
X4	představuj e	atom	uhlíku,	atom	dusíku,	atom	kyslíku	nebo
	atom síry, X2, X3 a X4 ;	s tou podmínkou, že alespoň představuje atom dusíku;	. jedna ze skupin
X5	představuj e	atom	uhlíku,	atom	dusíku,	atom	kyslíku	nebo

atom síry;

X₆ představuje atom uhlíku nebo atom dusíku;

X₇ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry, s tou podmínkou, že alespoň jedna ze skupin X₅, X₆ a X₇ představuje atom dusíku, přičemž ve všech výše definovaných skupinách X_x až X₇ může atom uhlíku zahrnovat i skupinu CH;

R¹ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu;

R² je vybraná ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu;

R^2a, R^2b a R^2c mohou být stejné nebo se mohou vzájemně lišit a jsou vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu

R³ a R^3a jsou stejné nebo se vzájemně liší a jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, arylalkylovou skupinu, aryloxykarbonylovou skupinu, alkyloxykarbonylovou skupinu, alkinyloxykarbonylovou skupinu, alkenyloxykarbonylovou skupinu, arylkarbonylovou skupinu, alkylkarbonylovou skupinu, arylovou skupinu, heteroarylovou skupinu, cykloheteroalkylovou skupinu, heteroarylkarbonylovou skupinu, heteroarylheteroarylalkylovou skupinu, alkylkarbonylaminoskupinu, arylkarbonylaminoskupinu, heteroarylkarbonylaminoskupinu, a1koxykarbony1ami noskup inu, aryloxykarbonylami noskup inu, heteroaryloxykarbonylaminoskupinu, heteroarylheteroaryl 9 karbonylovou skupinu, alkylsulfonylovou skupinu, alkenylsulfonylovou skupinu, heteroaryloxykarbonylovou skupinu, cykloheteroalkyloxykarbonylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, substituovanou aminokarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou skupinu, arylaminokarbonylovou skupinu, heteroarylalkenylovou skupinu, cykloheteroalkylheteroarylalkylovou skupinu, hydroxyalkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, alkoxyaryloxykarbonylovou skupinu, arylalkyloxykarbonylovou skupinu, alkylaryloxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, arylalkylarylalkylovou skupinu, aryloxyarylalkylovou skupinu, haloalkoxyaryloxykarbonylovou skupinu, alkoxykarbonylaryloxykarbonylovou skupinu, aryloxyaryloxykarbonylovou skupinu, arylsulfinylarylkarbonylovou skupinu, arylthioarylkarbonylovou skupinu, alkoxykarbonylaryloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, aryloxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyarylalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylkarbonylovou skupinu, aryloxyalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylsulfonylovou skupinu, arylthiokarbonylovou skupinu, arylalkenylsulfonylovou skupinu, heteroarylsulfonylovou skupinu, arylsulfonylovou skupinu, alkoxyarylalkylovou skupinu, heteroarylalkoxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, alkoxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyheteroarylalkylovou skupinu, heteroarylalkyloxyarylalkylovou skupinu, arylarylalkylovou skupinu, arylalkenylarylalkylovou skupinu, arylalkoxyarylalkylovou skupinu, arylkarbonylarylalkylovou skupinu, alkylaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkoxykarbonyl10

heteroarylalkylovou skupinu, heteroarylarylalkylovou skupinu, arylkarbonylheteroarylalkylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkenylheteroarylalkylovou skupinu, arylaminoarylalkylovou skupinu, aminokarbonylarylarylalkylovou skupinu;

Y představuje skupinu CO₂R⁴ (ve které R⁴ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu nebo ester tvořící prekurzor léčiva) nebo skupina Y představuje 1-tetrazolovou skupinu vázanou atomem uhlíku, fosfinovou kyselinu obecného vzorce P (O) (OR^4a) R⁵ (ve které skupina R^4a představuje atom vodíku nebo ester tvořící prekurzor léčiva a skupina R⁵ představuje alkylovou skupinu nebo arylovou skupinu) nebo fosfonovou kyselinu obecného vzorce P (O) (OR^4a)₂;

přičemž skupiny (CH₂)_X, (CH₂)_X ¹, (CH2)X², (CH2)_X ³, (CH₂)_m a (CH₂)_n mohou být případně substituované 1, 2 nebo třemi substituenty;

včetně všech stereoizomerů těchto derivátů, esterů těchto derivátů tvořících prekurzor léčiva a farmaceuticky přijatelných solí těchto derivátů.

• · • ···

Výhodnou sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu je sloučenina obecného vzorce (IA)

Výhodnější sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu je sloučenina obecného vzorce (IB)

Nejvýhodněji ve shora uvedených sloučeninách představují všechny skupiny R^2a, R^2b a R^2c atomy vodíku; skupina R¹ představuje alkylovou skupinu, výhodně methylovou skupinu; index x² má hodnotu od 1 do 3 a index x³ je roven 0; skupina R² představuje atom vodíku; index m je roven 0 nebo skupina (CH₂)_ra představuje skupinu CH₂ nebo skupinu CHOH nebo CH-alkylovou skupinu a skupiny X₂, X₃ a X₄ představují celkem 1, 2 nebo 3 atomy dusíku; skupina (CH₂)_n představuje vazbu nebo skupinu CH₂; skupina R³ představuje arylovou skupinu, arylalkylovou skupinu nebo heteroarylovou skupinu, jako je thiofen nebo thiazol, nejvýhodněji pak fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu substituovanou substituentem vybraným ze skupiny zahrnující alkylovou skupinu, polyhaloalkylovou skupinu, atom halogenu, • · alkoxylovou skupinu, výhodně trifluormethylovou skupinu a methylovou skupinu; skupina R^3a výhodně představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu.

Skupina výhodných sloučenin podle tohoto vynálezu zahrnuje následující sloučeniny:

Předmětný vynález popisuje sloučeninu s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa. Předmětný vynález popisuje, že podávání sloučeniny s duálními účinky, která působí jako antagonista PPARy/agonista PPARa, db/db myším trpícím těžkým diabetem, těžkou hyperlipidemií a těžkou obezitou vede ke snížení hladiny triglyceridů a volných mastných kyselin v plasmě, aniž by došlo ke změně hladiny glukosy. Dále předmětný vynález popisuje, že podávání sloučeniny s duálními účinky, která působí jako antagonista PPARy/agonista PPARa, myším, jejichž obezita je vyvolána stravovacím režimem, vede ke snížení obsahu tuku v těle a ke snížení obsahu tuku v játrech, aniž by došlo k vyvolání hyperlipidemie a/nebo rezistence vůči insulinu. Předmětný vynález rovněž poskytuje seznam cílových genů, jejichž exprese v adiposové (tukové) tkáni je změněna prostřednictvím účinku antagonisty PPARy, a to za účelem dosažení příznivých účinků z hlediska léčení obezity, citlivosti k insulinu a kardiovaskulárních chorob.

• · · · • ·

V souladu s výše uvedeným je jedním aspektem předmětného vynálezu nový způsob léčení obezity u savce, včetně člověka, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství jediné sloučeniny nebo kombinace sloučenin, která simultánně inhibuje PPARy a aktivuje PPARa, savci, jenž potřebuje takovouto léčbu.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je způsob léčení metabolického syndromu (obezity, rezistence vůči insulinu a dyslipidemie) u savce, včetně člověka, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství jakékoli kombinace dvou nebo více z následujících typů sloučenin: sloučeniny nebo kombinace sloučenin, která antagonizuje PPARy, aktivuje účinek PPARa, antidiabetické sloučeniny, jako jsou, bez jakéhokoli omezení, insulin, metformin, senzibilizátory insulinu, sulfonylmočoviny, inhibitor aP2, inhibitor SGLT-2, činidla pro snížení hladiny lipidů, jako jsou, bez jakéhokoli omezení, statiny, fibráty, niacinové inhibitory ACAT, aktivátory LCAT, činidel pro maskování kyseliny žlučové a činidla pro snížení hmotnosti, jako je, bez jakéhokoli omezení, orlistat, sibutramin, inhibitor aP2, adiponektin, savci, jenž potřebuje takovouto léčbu.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je seznam cílových genů (jako je HMGic, glycerol-3-P0₄-dehydrogenasa, receptor 26 sdružený s G-proteinem, protein pro transport mastných kyselin, adipofilin a keratinocytový protein vázající mastné kyseliny), jejichž expresi je možné změnit podáváním antagonisty PPARy a sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, nebo jinými metodami, přičemž tato změna exprese se provádí za účelem dosažení antiobezitních účinků.

·· ·· • · · • · · · * · · · · ······ *··· ·· ··· ··· ·· ·· ·· ····

Dalším aspektem předmětného vynálezu je seznam cílových genů (jako je PAI-1, renin, prekurzor angiotensinu), jejichž expresi je možné změnit podáváním antagonisty PPARy a sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/ agonista PPARa, nebo jinými metodami, přičemž tato změna exprese se provádí za účelem dosažení příznivých účinků proti kardiovaskulárním nemocem.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je farmaceutická kompozice pro léčení obezity, rezistence vůči insulinu a/nebo dyslipidemie, která zahrnuje farmaceuticky přijatelný nosič a terapeuticky účinné množství sloučeniny nebo kombinace sloučenin, která simultánně inhibuje PPARy a aktivuje PPARa a sloučeniny s antiobezitními účinky, činidla pro snížení hladiny lipidů a činidla pro snížení hmotnosti.

Dále je předmětem tohoto vynálezu způsob léčení diabetů, zejména diabetů typu 2, a příbuzných nemocí, jako je rezistence vůči insulinu, hyperglykemie, hyperinsulinemie, zvýšená hladina mastných kyselin nebo glycerolu v krvi, hyperlipidemie, obezita, hypertriglyceridemie, zánět, syndrom X, diabetické komplikace, dysmetabolický syndrom, ateroskleróza a příbuzné nemoci, který zahrnuje podávání účinného množství sloučeniny obecného vzorce (I) pacientovi, jenž potřebuje takovouto léčbu.

Dalším aspektem tohoto vynálezu je způsob léčení prvotních maligních lézí (jako je rakovina prsních kanálků a lobulární rakovina prsu), premaligních lézí (jako je fibroadenom prsu a intraepiteliální neoplázie prostaty (PIN)), liposarkomů a • · 0 0 0 0 ·· 00 • 0 0

·· ·· 9 9 0 * · 9 9 0 * 9 0 · * , * * 0 0 0 0

000 000 «« _βφ různých dalších epiteliálních nádorů (včetně epiteliálního nádoru prsu, prostaty, střeva, vaječníků, žaludku a plic), syndromu dráždivého střeva, Crohnovy nemoci, žaludečních vředů a osteoporózy a proliferačních nemocí, jako je lupénka, který zahrnuje podávání účinného množství sloučeniny obecného vzorce (I) pacientovi, jenž potřebuje takovouto léčbu.

Dalším aspektem tohoto vynálezu je způsob léčení diabetů a příbuzných nemocí, jak jsou definovány výše a v následujícím textu, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství kombinace sloučeniny obecného vzorce (I) a jiného typu antidiabetického činidla a/nebo hypolipidemického činidla a/nebo činidla pro regulaci hladiny lipidů a/nebo jiného typu terapeutického činidla lidskému pacientovi, jenž potřebuje takovouto léčbu.

Při výše popsaném způsobu léčení podle tohoto vynálezu se sloučenina obecného vzorce (I) používá v hmotnostním poměru k uvedenému antidiabetickému činidlu v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 100:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,5:1 do přibližně 10:1, a to v závislosti na mechanismu účinku daného antidiabetického činidla.

Výše uvedené stavy, nemoci a choroby označované souhrnně jako „syndrom X nebo „dysmetabolický syndrom (jak je podrobně popsán v publikaci Johanson, J. Clin. Endocrinol. Metab., 1997, 82, 727 a v dalších publikacích) zahrnují hyperglykemii a/nebo prediabetický syndrom rezistence vůči insulinu, přičemž tento syndrom je charakteristický počátečním stavem rezistence vůči insulinu, která vyvolává vznik hyperinsulinemie, dyslipidemie a poruchy tolerance glukosy, která ···· • · 0 0 • 0 0

0 0 0 • · · · • · · ··· · ·· • 0 · • « · • 0 0 0 • 0 0 0

00 se může dále vyvinout v diabetes typu 2, jenž je charakteristický hyperglykemií, jež může dále vést k diabetickým potížím.

Výraz „diabetes a příbuzné nemoci v sobě zahrnuje diabetes typu 2, diabetes typu 1, poruchu tolerance glukosy, obezitu, hyperglykemií, syndrom X, dysmetabolický syndrom, diabetické komplikace a hyperinsulinemii.

Výše uvedené stavy, nemoci a choroby označované souhrnně jako „diabetické komplikace zahrnují retinopatii, neuropatii a nefropatii a další známé komplikace související s diabetem.

Výrazem „terapeutická činidla jiného typu se v tomto textu rozumí jedno nebo více antidiabetických činidel (jiných než je sloučenina obecného vzorce (I)), jedno nebo více antiobezítních činidel a/nebo jedno nebo více činidel pro snížení hladiny lipidů, jedno nebo více činidel pro regulaci hladiny lipidů (včetně antiaterosklerotických činidel) a/nebo jedno nebo více činidel proti shlukování krevních destiček, jedno nebo více činidel pro léčení vysokého krevního tlaku, jedno nebo více protirakovinových léčiv, jedno nebo více činidel pro léčení artritidy, jedno nebo více činidel proti osteoporóze, jedno nebo více antiobezitních činidel, jedno nebo více činidel pro léčení imunomodulačních nemocí a/nebo jedno nebo více činidel pro léčení mentální anorexie.

Výrazem „činidlo pro regulaci hladiny lipidů se v tomto textu rozumí činidla, která snižují hladinu LDL-cholesterolu a/nebo zvyšují hladinu HDL-cholesterolu a/nebo snižují hladinu triglyceridů a/nebo snižují celkovou hladinu cholesterolu t , . · a/nebo jiné známé mechanismy pro terapeutickou léčbu poruch spojených s lipidy.

Popis obrázků na výkresech

Na obrázku 1A je ilustrována schopnost sloučeniny Y kompetitivně inhibovat vázání značeného autentického ligandů PPARy (sloučeniny BMS-A) k vazebné doméně lidského PPARy.

Na obrázku 1B je ilustrováno vázání značeného autentického ligandů PPARa (sloučeniny BMS-B) k vazebné doméně lidského PPARa.

Na obrázku 2 je ilustrována schopnost sloučeniny Y kompetitivně inhibovat diferenciaci myších pre-adipocytů (nezralých tukových buněk) 3T3L-1 na lipidem naplněné zralé adipocyty (zralé tukové buňky), přičemž tato diferenciace je závislá na autentickém agonistovi PPARy (kterým je například rosiglitazon).

Na obrázku 3 je ilustrována schopnost sloučeniny Y kompetitivně inhibovat aktivaci exprese reportérového genu sekretované alkalické fosfatasy (SEAP) v ledvinových buňkách primátů CV-1, přičemž tato aktivace je závislá na autentickém agonistovi PPARy (kterým je například rosiglitazon).

Na obrázku 4 je ilustrována schopnost sloučeniny Y stimulovat v závislosti na velikosti dávky PPARa-dependentni účinek SEAP v linii lidských jaterních buněk HepG2 (tato buněčná linie obsahuje výrazné množství PPARa) se stabilně integrovaným PPARa dependentním SEAP reportérem.

·· ·· • « · • · ·« * · · · • ♦ · ···· ·» ·· ····

PPARy je principiálním regulátorem doplňování preadipocytů a jejich diferenciace na zralé adipocyty (viz. publikace Tontonoz a spolupracovníci, Current Biology, 1995, 571). Aktivátory PPARy podporují diferenciaci pre-adipocytů, ukládání lipidů ve zralých adipocytech a působí jakožto antidiabetická činidla senzibilizující insulin (viz. publikace Tontonoz a spolupracovníci, Current Biology, 1995, 571;

Lehmann a spolupracovníci, J. Biol. Chem., 1995, 270, 12953; Nolan a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 331, 1188; Inzucchi a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 1998, 338, 867; Willson a spolupracovníci, J. Med. Chem., 2000, 43, 527; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). Uvedený PPARy indukovaný antidiabetický účinek je však u zvířecích modelů a u lidí velmi často doprovázen určitým přírůstkem tělesné hmotnosti. Z posledních zjištění vyplývá, že inhibice PPARy by vedla ke snížení adipozity a obezity (viz. publikace VídalPuig a spolupracovníci, J. Clinical Investigation, 1997, 99, 2416; Deeb a spolupracovníci, Nátuře Genetics, 1998, 20, 284 ; Kubota a spolupracovníci, Mol. Cell, 1999, 4, 597; Barroso a spolupracovníci, Nátuře, 1999, 402, 860). Avšak takovéto snížení exprese PPARy pravděpodobně povede k vyšší hladině volných mastných kyselin v plasmě a k hyperlipidemii a k vyvinutí ztukovatění jater a rezistence vůči insulinu.

Izoforma PPARa reguluje geny podílející se na syntéze mastných kyselin, oxidaci mastných kyselin a metabolismu lipidů (viz. publikace Isseman a Green, Nátuře, 1990, 347, 645; Torra a spolupracovníci, Current Opinion in Lipidology, 1999, 10, 151; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). Léčba agonistou PPARa (jako je fenofibrát, gemfibrozil) podporuje oxidaci mastných kyselin v játrech a svalech, vede ke snížení

9

9 •

• 9 ·« hladiny mastných kyselin a syntézy triglyceridů v játrech a snižuje hladinu triglyceridů v plasmě (viz. publikace Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421). U pacientů s vysokou hladinou triglyceridů a nízkou hladinou HDL-cholesterolu vede léčba PPARa agonisty ke zvýšení hladiny HDL-cholesterolu v plasmě, ke snížení hladiny triglyceridů v plasmě a ke snížení výskytu srdečních příhod jak prvního, tak druhého stupně (viz. publikace Balfour a spolupracovníci, Drugs, 1990, 40, 260; Rubins a spolupracovníci, New Eng. J. Med., 1999,

341, 410). Proto by kombinací účinku antagonisty PPARy a účinku agonisty PPARa v jediné sloučenině s duálním účinkem nebo ve směsi antagonisty PPARy a agonisty PPARa bylo možné bezpečně inhibovat PPARy a léčit obezitu bez způsobení vyvinutí hyperlipidemie, ztukovatění jater a rezistence vůči insulinu.

Sloučeninou Y je sloučenina syntetizovaná postupem znázorněným níže v příkladu 1. Jak je ilustrováno na přiložených obrázcích 1-A a 1-B, sloučenina Y se silně váže k doméně lidského PPARy vázající ligand, a to s vysokou afinitou (IC₅₀ = 69 nM). Podobně se sloučenina Y silně váže k doméně přečištěného lidského PPARa vázající ligand (IC₅₀ = 69 nM) . V souvisejících studiích týkajících se vázání ligandů PPARy byla pro rosiglitazon (což je autentický agonista PPARy) zjištěna hodnota IC₅₀ = 250 nM a pro látku s označením GW0072 (což je autentický antagonista PPARy) byla zjištěna hodnota IC₅₀ =

280 nM. Při studiích zaměřených na vázání ligandů PPARa byla pro látku s označením GW-2331 (což je selektivní agonista PPARa) zjištěna hodnota IC_S0 = 410 nM. Uvedené in vitro studie vázání ligandů, které byly prováděny s přečištěnou doménou vázající ligand, tak prokázaly schopnost sloučeniny Y vázat se • · silně jak k PPARy, tak k PPARa. Avšak o rodině nukleárních hormonových receptorů transkripčních faktorů (a PPAR jsou členy této rodiny) je známo, že sloučenina, která se k nim silně váže (tj. ligand) se může chovat jako agonista (tj. ligand jenž aktivuje receptor) a jako antagonista (tj. ligand, jenž deaktivuje receptor).

Jak je ilustrováno na přiloženém obrázku 2, pokud se sloučenina Y přidá k myším pre-adipocytovým buňkám 3T3L-1, vykazuje tato sloučenina kompetitivní inhibici rosiglitazonem (což je agonista PPARy) indukované diferenciace na zralé, lipidem naplněné, adipocyty (což bylo zjištěno na základě měření množství glycerolu uvolněného z uvedených buněk). Je známo, že myší pre-adipocyty 3T3L-1 reagují na signály produkované hormony (jako je insulin, dexamethazon) a agonisty PPARy (jako je rosiglitazon), diferencují se na zralé adipocyty a akumulují v sobě lipidy. PPARy se považuje za hlavní aktivátor (spouštěč) procesu diferenciace adipocytů (viz. publikace Tontonoz a spolupracovníci, Current Biology, 1995, 571). Ačkoli je sloučenina Y silným ligandem PPARy, vykazuje tato sloučenina kompetitivní inhibici rosiglitazonem indukované diferenciace, na základě čehož lze tedy předpokládat, že sloučenina Y je antagonistou PPARy. Z hodnoty ED₅₀ pro inhibici diferenciace (ED₅₀ =9,9 μΜ) vyplývá, že sloučenina Y je nepříliš silným inhibitorem diferenciace pre-adipocytů. Pro srovnání je možné uvést, že v případě sloučeniny GW0072, což je antagonista PPARy, byla zjištěna hodnota ED₅₀ = 0,585 μΜ (viz. publikace Oberfield a spolupracovníci, Proč. Nat. Acad. Sci., 1999, 96, 6102) .

• ··· *·

Jak je ilustrováno na přiloženém obrázku 3, účinek sloučeniny Y jakožto antagonisty PPARy byl ověřen na druhé buněčné linii. Stabilní buňky CV-1 (pocházející z ledvin primátů), které vykazují expresi endogenního PPARy, byly stabilně transfekovány reportérovým genem sekretované alkalické fosfatasy (SEAP). Stejně jako v předcházející studii, i v tomto případě sloučenina Y kompetitivně inhibovala rosiglitazon (což je agonista PPARy)-dependentní aktivaci, konkrétně indukci exprese reportérového genu SEAP v buňkách CV-1. Hodnota ED_S0 = 1,5 μΜ pro specifickou inhibici rosiglitazonem indukované transaktivace genu SEAP znovu prokázala, že sloučenina Y je antagonistou PPARy. Při obdobné studii, jež byla prováděna se sloučeninou GW0072, což je antagonista PPARy (viz. publikace Oberfield a spolupracovníci, Proč. Nat. Acad. Sci., 1999, 96, 6102) bylo zjištěno, že i tato sloučenina v závislosti na velikosti dávky inhibuje rosiglitazonem zprostředkovanou expresi genu SEAP v buňkách CV-1, přičemž pro uvedenou inhibici byla zjištěna hodnota ED₅₀ = 0,37 μΜ, čímž byla ověřena spolehlivost zjištěných údajů.

Jak je ilustrováno na přiloženém obrázku 4, sloučenina Y v závislosti na velikosti její dávky stimulovala PPARa-dependentní transaktivaci reportétového genu SEAP v lidských jaterních buňkách HepG2, čímž bylo prokázáno, že sloučenina Y je agonistou PPARa. Buňky HepG2 (pocházející z lidských jater), které exprimují endogenní gen PPARa byly stabilně transfekovány reportérovým genem SEAP, jenž reagoval na PPAR.

Po přidání stimulovala sloučenina Y v závislosti na velikosti její dávky expresi genu SEAP v buňkách HepG2, přičemž hodnota EC_S0 pro transaktivaci PPARa činila 0,587 μΜ. Pří této studii stimulovala sloučenina BMS-250773 (což je selektivní činidlo působící na PPARoí) v závislosti na velikosti její dávky PPARadependentní transaktivaci reportérového genu SEAP s hodnotou EC₅₀ = 0,063 μΜ a rosiglitazon (což je agonista PPARy) vykazoval jen velmi malý aktivační účinek.

In vitro studie vázání ligandu PPARy a PPARa a studie PPARy- a PPARa-dependentní transaktivace na bázi buněk, které byly popsány v souvislosti s přiloženými obrázky 1, 2, 3 a 4, tak prokázaly, že sloučenina Y je silným ligandem jak pro PPARy, tak pro PPARa, avšak tato sloučenina vykazuje antagonistické účinky vůči PPARy a agonistické účinky vůči PPARa. Z těchto zjištění vyplývá, že sloučenina Y náleží do nové třídy sloučenin, které v rámci jedné molekuly vykazují duální účinek antagonisty PPARy a agonisty PPARa.

Tabulka 1

Exprese genu ve WAT1	Rosiglitazon2	Sloučenina BMS-C3	Sloučenina Y4	Poznámka/ pravděpodobný dopad
HMGic	NC	NC	2,2	Účinek antagonisty PPARy Snížení diferenciace adipocytu
Glycerol-3 - PO4- dehydroge- nasa	NC	NC	0,39	Účinek antagonisty PPARy Snížení diferenciace adipocytu

• ·

Protein pro transport mastných kyselin	2,5	3,7	NC	Účinek antagonisty PPARy Žádná změna v transportu mastných kyselin do buněk
Receptor 26 sdružený s G-proteinem	4,3	19,2	NC	Účinek antagonisty PPARy Hraj e určitou roli v diferenciaci adipocytů
Adipofilin	NC	9,6	4,1	Účinek agonisty PPARa Zvýšená imobilizace mastných kyselin v cytoplasmě
Keratinocy- tový protein vázaj ící mastné kyseliny	NC	2,6	3,3	Účinek agonisty PPARa Zvýšená retence mastných kyselin v cytoplasmě

• ·

WAT = bílá adiposová tkáň ² Agonista PPARy ³ Duální agonista PPARa/PPARy ⁴ Duální antagonista PPARy/agonista PPARa

Jak je patrné z údajů v tabulce 1, sloučenina Y vykazuje jak účinky antagonisty PPARy, tak účinky agonisty PPARa, a to při hladině exprese několika genů in vivo. Za účelem demonstrace in vivo účinku sloučeniny Y jakožto antagonisty PPARy a agonisty PPARa byly obézní diabetické db/db myši léčeny sloučeninou Y, rosíglitazonem (což je autentický agonista PPARy) a sloučeninou BMS-C (tato sloučenina vykazuje účinky agonisty jak vůči PPARa, tak vůči PPARy). Na konci uvedené studie byla shromážděna bílá adiposová tkáň (WAT), byla vypreparována totální RNA a tato byla analyzována za účelem zjištění účinku na expresi cílového genu. Tyto analýzy prokázaly, že exprese mnohých genů je specificky změněna léčbou sloučeninou Y a potvrdily in vivo antagonistický účinek sloučeniny Y na PPARy. Tak například exprese (1) HMGic, který brání diferenciaci adipocytu, je indukována sloučeninou Y, avšak ne rosiglitazonem ani sloučeninou BMS-C, exprese (2) glycerol-3-P0₄-dehydrogenasy, která promotuje diferenciaci adipocytu, je inhibována sloučeninou Y, avšak ne rosiglitazonem ani sloučeninou BMS-C, exprese (3) proteinu pro transport mastných kyselin, který promotuje transport mastných kyselin do buněk, nebyla nijak ovlivněna sloučeninou Y, avšak byla indukována rosiglitazonem a sloučeninou BMS-C a exprese (4) samotného GPCR 26, který je příbuzný receptoru bombesinu, nebyla nijak dotčena sloučeninou Y, avšak byla indukována rosiglitazonem a sloučeninou BMS-C. Uvedené analýzy rovněž odhalily mnoho dalších genů, jejichž exprese je indukována ·· ····

pouze sloučeninou Y a sloučeninou BMS-C, ale ne rosiglitazonem, což jen potvrdilo in vivo agonistický účinek sloučeniny Y vůči PPARa. Jako příklad takovéhoto genu je možné uvést adipofilin a keratinocytový protein vázající mastné kyseliny, přičemž genetické produkty těchto genů se zúčastňují intracelulárního přenosu mastných kyselin.

Uvedené profilové studie exprese výše jmenovaných genů tak potvrzují in vivo antagonistický účinek vůči PPARy a agonistický účinek vůči PPARa sloučeniny Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa. Kromě toho uvedené studie rovněž demonstrovaly způsob léčení obezity pomocí změny koncentrace genů, které ovlivňují diferenciaci adipocytů, jako je HMGic, glycerol-3-P0₄-dehydrogenasa, receptor 26 sdružený s G-proteinem, v adiposové (tukové) tkáni, přičemž této změny koncentrace je dosaženo podáváním antagonistů PPARy a/nebo sloučenin s duálními účinky, které účinkují jako antagonisté PPARy/agonisté PPARa. Tyto studie rovněž demonstrovaly způsob léčení obezity pomocí změny koncentrace adipofilinu a keratinocytového proteinu vázajícího mastné kyseliny v adiposové (tukové) tkáni, přičemž této změny koncentrace je dosaženo podáváním antagonisty PPARy a/nebo sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa.

• ·

Tabulka 2

Exprese genu ve WATX	Rosiglitazon2	Sloučenina BMS-C3	Sloučenina Y4	Poznámka/ pravděpodobný dopad účinku antagonisty PPARy
PAI-l	NC	NC	0,45	Účinek antagonisty PPARy Snížené riziko trombózy
Prekurzor angiotensi- nogenu	NC	NC	0,46	Účinek antagonisty PPARy Nižší hladina angiotensi- nogenu I/II Snížené riziko trombózy

• · • · • ·

Tabulka 2-pokračování

Exprese genu ve WAT1	Rosiglitazon2	Sloučenina BMS-C3	Sloučenina Y4	Poznámka/ pravděpodobný dopad účinku antagonisty PPARy
Renin	13,9	2,1	NC	Účinek antagonisty PPARy Žádná změna hladiny angiotensi- nogenu I/II Bez změny rizika hypertenze

WAT - bílá adiposová tkáň ² Agonista PPARy ³ Duální agonista PPARa/PPARy ⁴ Duální antagonista PPARy/agonista PPARa

Jak vyplývá z údajů v tabulce 2, profilová analýza exprese bílé adiposové tkáně (WAT) obézních diabetických db/db myší, jež byly léčeny sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, demonstrovala podstatné příznivé změny v expresi různých genů, o kterých je známo, že hrají roli při vývoji kardiovaskulárního onemocnění.

·· ·· • * · ·· ····

Adiposová (tuková) tkáň je hlavním místem syntézy PAI-1, což je rizikový faktor z hlediska trombózy, prekurzoru angiotensinogenu, což je rizikový faktor z hlediska hypertenze, a reninu, což je rovněž rizikový faktor z hlediska hypertenze (viz. publikace Ahima a Flier, TEM, 2000, 11, 327). Inhibice exprese genu PAI-1 a prekurzoru angiotensinogenu a absence změny v expresi genu reninu, které bylo dosaženo selektivně pomocí sloučeniny Y, znovu potvrdila antagonistický účinek této sloučeniny vůči PPARy a demonstrovala příznivé účinky z hlediska kardiovaskulárních onemocnění, kterých bylo dosaženo léčbou obézních savců, včetně lidí, sloučeninou s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/ agonista PPARoí, jako je sloučenina Y.

Tabulka 3

Léčba	Glukosa (miligram/ decilitr)	Triglyceridy (miligram/ decilitr)	Volné mastné kyseliny (miliekvivalent/ litr)
Vehikulum	780,9 ± 43,8	265,2 ±34,3	1,18 ± 0,06
Sloučenina Y	683,0 ± 25,2	145,3 ± 12,5	0,76 ± 0,12
(3 mg/kg/den)	-13 %	-45 %*	-36 %*

p <0,05

Jak je patrné z údajů v tabulce 3, léčba obézních diabetických db/db myší sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, nevede k výrazné změně koncentrace glukosy v plasmě, avšak vede k výraznému snížení koncentrace triglyceridů a volných mastných ·· ·· • · • · ·· • · · · • · · ·· ··»·

kyselin v plasmě. Jak již bylo uvedeno v předcházejícím textu, jsou změny lipidových a glykemických podmínek dvěma výraznými potenciálními předměty zájmu při snižování aktivity PPARy. Na základě zde popsané studie bylo potvrzeno, že obézní savce je možné bezpečně léčit sloučeninou s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/ agonista PPARa. Uvedené snížení koncentrací triglyceridů a volných mastných kyselin v plasmě bylo pravděpodobně způsobeno agonistickým účinkem sloučeniny Y na PPARy.

Tabulka 4

Léčba	Podíl tukové tkáně na tělesné hmotnosti (procento)	Podíl netukové tkáně na tělesné hmotnosti (procento)
Vehikulum	47,2 ± 1,5	50,5 ± 1,4
Sloučenina Y	41,5 ± 1,8	56,0 ± 1,8
(10 mg/kg/den)	-12 %*	+ 11 %*

p <0,05

Jak je patrné z údajů v tabulce 4, třítýdenní léčba obézních diabetických db/db myší, jejichž obezita byla způsobena stravovacím režimem, sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, v dávce 10 miligramů/kilogram/den, jež byla myším podávána jednou denně, vedla k výraznému 15procentnímu snížení podílu tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti a k odpovídajícímu 14procentnímu zvýšení podílu netukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti, což je známkou příznivého účinku sloučeniny Y. Snížení hmotnosti tuku po léčbě sloučeninou s duálními účinky, ·· ·0 0 0 0 000 •00 •00 •00 00 • 0 0000 • 0 0 0* která účinkuje jako antagonista PPARy/ agonista PPARa, tj. po léčbě sloučeninou Y, je velmi pravděpodobně výsledkem inhibice aktivity PPARy, která vede ke snížení expanze adipocytu (tukových buněk) a ke snížené akumulaci tukové hmoty. Ačkoli nebylo při této studii pozorováno výrazné snížení tělesné hmotnosti, představuje snížení podílu tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti a odpovídající kompenzující zvýšení podílu netukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti (přičemž takováto kompenzace není pozorována u lidských lipodystrofických pacientů s poruchami akumulace tukové tkáně) výrazný příznivý účinek léčby sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa. Je možné, že agonistický účinek vůči PPARa přispívá ke zvýšení výstavby netukové svalové hmoty, a to pravděpodobně indukcí genů podílejících se na metabolismu tuků a/nebo indukcí syntézy svalových proteinů, ke které dochází dosud neznámým mechanismem.

Tabulka 5

Léčba	Cholesterol (miligram/ decilitr)	Triglyceridy (miligram/ decilitr	Glukosa (miligram/ decilitr)	Insulin (nanogram/ mililitr)
Vehikulum	281,8 ± 26,5	95,1 ± 7,2	241,4 ±12,8	9,7 ± 1,5
Sloučenina Y (10 mg/kg/den)	270,4 ± 9,4	105,5 ± 8,1	260,7 ±12,3	8,2 ± 1,2

Jak je patrné z údajů v tabulce 5, léčba obézních diabetických db/db myší, jejichž obezita byla způsobena stravovacím režimem, sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, vede jen k velmi malé změně koncentrace lipidů (volných mastných kyselin, ·· ·· • · · • ··· • · · • · · • ··· ·* ·· ···· triglyceridu a cholesterolu) v plasmě a rovněž k velmi malé změna glykemických parametrů (koncentrace glukosy a insulinu v plasmě). Jak již bylo uvedeno v předcházejícím textu, jsou změny lipidových a glykemických podmínek dvěma výraznými potenciálními předměty zájmu při snižování aktivity PPARy. Na základě zde popsané studie bylo potvrzeno, že obézní diabetické savce (včetně lidí) je možné bezpečně léčit sloučeninou s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/ agonista PPARa. Tento charakteristický znak je v kontrastu s hyperlipidemii a hyperglykémii, kterou lze pozorovat u lipodystrofických pacientů a u pacientů s vážnými mutacemi v genu PPARy.

Tabulka 6

Léčba	Koncentrace trigliceridů v játrech (miligram/gram)	ALT (IU/litr)
Vehikulum	72,5 ± 4,8	158,8 ± 20,2
Sloučenina Y	55,4 ± 7,0	98,0 ± 12,6
(10 mg/kg/den)	-24 %	-38 %‘

p <0,05

Jak je patrné z údajů v tabulce 6, léčba obézních db/db myší, jejichž obezita byla způsobena stravovacím režimem, sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, vede ke zlepšení jaterního fenotypu.

• 9 99 ··

999 9 9 9 • · ·

9999 9« ·· 999·

9«

99 • 9 9 • 9 9 • 99 9

9 9 9

99

U obézních myší je stejně jako u lidí zvýšena koncentrace lipidů v játrech. Toto zvýšení koncentrace lipidů v játrech je často doprovázeno zvýšením koncentrace jaterního enzymu ALT v plasmě, což je známkou poškození jater. Po léčení sloučeninou Y s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, došlo k podstatnému snížení obsahu triglyceridů v játrech, ačkoli toto snížení nedosáhlo statistického významu, přičemž toto snížení obsahu triglyceridů v játrech bylo doprovázeno výrazným snížením koncentrace jaterního enzymu ALT v plasmě. Obě tyto změny jsou známkami zlepšení jaterní funkce, jež je výsledkem stimulace PPARa zprostředkované oxidace mastných kyselin a snížení syntézy lipidů, které vede ke sníženému obsahu lipidů v játrech (viz. publikace Torra a spolupracovníci, Current Opinion in

Lipidology, 1999, 10, 151; Kersten a spolupracovníci, Nátuře, 2000, 405, 421).

Předmětem tohoto vynálezu proto je nové činidlo s duálními účinky, které účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa. Dále je předmětem tohoto vynálezu farmakologicky bezpečný způsob léčby obezity podáváním sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa. Podle tohoto vynálezu je možné pomocí kombinace antagonistického účinku vůči PPARy a agonistického účinku vůči PPARa v jediné sloučenině nebo pomocí kombinace antagonistického účinku vůči PPARy a agonistického účinku vůči PPARa v léčivu léčit obezitu, aniž by u obézních jedinců došlo k dalšímu zhoršení lipidové a/nebo glykemické regulace.

Předmětný vynález rovněž identifikuje cílové geny jejichž expresi je možné změnit za účelem dosažení příznivých • · · ·

antiobezitních účinků (jako je HMGic, glycerol-3-P0₄-dehydrogenasa, protein pro transport mastných kyselin, receptor 26 sdružený s G-proteinem, adipofilin a keratinocytový protein vázající mastné kyseliny) a za účelem dosažení příznivých účinků z hlediska kardiovaskulárního onemocnění (jako je angiotensinogen, PAI-1, renin), přičemž uvedených změn exprese je dosaženo podáváním antagonisty PPARy nebo sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je způsob léčby jaterní dysfunkce podáváním sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa nebo agonisty PPARa.

Dále je předmětem tohoto vynálezu způsob léčení obezity u savce, včetně člověka, podáváním farmakologické kompozice obsahující jediné činidlo nebo kombinaci dvou činidel, která simultánně snižuje (1) aktivitu proteinu PPARy, nebo (2) expresi genu PPARy, nebo (3) vázání koaktivátoru nebo (4) expresi cílových genů regulovaných PPARy (nebo má vliv na jakoukoli kombinaci výše uvedených znaků) a zvyšuje (1) aktivitu proteinu PPARa, nebo (2) expresi genu PPARa, nebo (3) vázání koaktivátoru nebo (4) expresi cílových genů regulovaných PPARy (nebo má vliv na jakoukoli kombinaci výše uvedených znaků). Výsledky dosažené na základě těchto změn mohou zahrnovat jakoukoli kombinaci následujících znaků: (1) prevenci zvyšování tělesné hmotnosti, (2) úbytek tělesné hmotnosti, (3) specifický úbytek tukové hmoty, (4) zvýšení podílu netukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti, (5) změnu poměru podílu tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti/podílu

···· ·· ···· • · · • · · • · · · ·· ·· netukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti, (6) snížení obsahu lipidů v játrech a zlepšení funkce jater, avšak bez jakéhokoli omezení na uvedené znaky.

Dalším aspektem tohoto vynálezu je způsob léčby, který zahrnuje použití kombinace sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARa, a antidiabetických činidel, jako je, bez jakéhokoli omezení, metformin, sulfonylmočovina, insulin, senzibilizátor insulinu, inhibitor aP2, inhibitor SGLT-2, činidel, která ovlivňují uvolňování glukosy z jater, činidel pro snížení hladiny lipidů, jako je agonista PPARa (jako je, bez jakéhokoli omezení fenofibrát a gemfibrozil) a inhibitorů HMG-CoA reduktasy (jako je, bez jakéhokoli omezení, pravastatin, lovastatin, simvastatin a atorvastatin), niacinu, inhibitorů ACT, aktivátorů LCAT, činidel pro maskování kyseliny žlučové a antiobezitních činidel (jako je, bez jakéhokoli omezení, orlistat, sibutramin, inhibitor aP2, adiponektin), přičemž tento způsob léčby slouží pro regulaci tělesné hmotnosti, rezistence vůči insulinu, diabetů typu 2, hyperlipidemie a kardiovaskulárních onemocnění u obézních pacientů.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle předmětného vynálezu je možné připravit podle níže uvedených obecných reakčních schémat a rovněž podle příslušných postupů publikovaných v odborné literatuře, které jsou využívány odborníky v dané oblasti techniky. Konkrétní příklady reakčních činidel a postupů použitých při těchto reakcích jsou uvedeny v následujícím textu a v příkladech provedení vynálezu. Chránění a odchránění sloučenin uvedených na následujících schématech je možné provádět postupy, jež jsou v oblasti organické syntézy • · · · • · · · všeobecně známé (viz. například publikace Greene, T. W. a Wuts, P. G. M., Protecting Groups in Organic Synthesis,

3. vydání, 1999 [Wiley]).

Syntéza klíčových meziproduktů, které jsou potřeba pro syntézu sloučenin podle předmětného vynálezu, je popsána na schématu 1. Alkohol (1) (obecného vzorce R⁵(CH₂)_X ²OH) (z nichž nejvýhodněji se používá 2-fenyl-5-methyloxazol-4-ethanol) se aduje na hydroxyaryl- nebo heteroarylaldehyd obecného vzorce (2) za standardních podmínek Mutsunobovy reakce (viz. například publikace Mitsunobu, 0., Synthesis, 1981, 1) za vzniku klíčového meziproduktu, kterým je aldehyd obecného vzorce (3). V alternativním případě je možné alkohol obecného vzorce (1) převést za standardních podmínek na odpovídající methansulfonátester obecného vzorce (4) a vzniklý mesylát obecného vzorce (4) se dále používá pro alkylaci hydroxyarylnebo heteroarylaldehydu obecného vzorce (2) za vzniku aldehydu obecného vzorce (3).

Na schématu 2 je znázorněn obecný postup syntézy 2-aryl (heteroaryl)-4-karboxytriazolů obecného vzorce (I). Reakcí vhodně chráněného chloridu kyseliny oxybenzoové nebo oxyfenyloctové obecného vzorce (5) s Meldrumovou kyselinou v přítomnosti báze vzniká odpovídající surový adukt Meldrumovy kyseliny obecného vzorce (6), jenž okamžitě reaguje s anilinem za vzniku β-ketoanilidu obecného vzorce (7) (viz. publikace Synthesis, 1992, 1213). Vzniklý β-ketoamid obecného vzorce (7) reaguje s kyselinou dusitou (která vzniká in šitu reakcí báze a dusitanu sodného) a následným vystavením vzniklého produktu působení kyseliny vzniká odpovídající a-oxim-β-ketoamid obecného vzorce (8) (v této souvislosti lze odkázat na

zveřejněnou mezinárodní přihlášku číslo WO 99/43663 (Hamanaka, E. S. a spolupracovníci)). Uvedený β-ketoamid obecného vzorce (8) následně kondenzuje s vhodně substituovaným hydrazinem obecného vzorce (9) za vzniku odpovídajícího β-hydrazonamidu obecného vzorce (10). Reakcí meziproduktu obecného vzorce (10) s kyselinou vzniká požadovaný 2-substituovaný-4-karboxamidotriazol obecného vzorce (11) (v této souvislosti lze odkázat na zveřejněnou mezinárodní přihlášku číslo WO 99/43663 (Hamanaka, E. S. a spolupracovníci)). Odštěpením skupiny chránící fenolovou skupinu triazolanilidu obecného vzorce(11) vzniká odpovídající fenol obecného vzorce (12). Tento fenoltriazol obecného vzorce (12) se dále aduje za podmínek Mitsunobovy reakce (viz. například publikace Mitsunobu, O., Synthesis, 1981, 1) na příslušný alkohol obecného vzorce (1) za vzniku požadovaného alkylovaného triazolamidu obecného vzorce (13). V alternativním případě je možné uvedený fenol adovat za bazických podmínek na methansulfonátester obecného vzorce (4) za vzniku alkylovaného triazolamidu obecného vzorce (13) (v této souvislosti lze odkázat na zveřejněnou mezinárodní přihlášku číslo WO 01/21602 (Cheng, P. T. W. a spolupracovníci)). Následným odchráněním tohoto anilidu pomocí báze vzniká 2-substituovaný-4-karboxytriazol obecného vzorce (II) podle tohoto vynálezu.

Schéma 3 znázorňuje jiný přístup k 2-aryl-4-karboxytriazolům obecného vzorce (I), jejichž příprava je znázorněna na schématu 2. Vhodně ochráněná hydroxyaryl- nebo hydroxyheteroarylkarboxylová kyselina obecného vzorce (14) reaguje buď s 1) mesylátem obecného vzorce (4) v přítomnosti báze nebo 2) alkoholem obecného vzorce (1) za standardních podmínek Mitsunobovy reakce, a to za vzniku klíčového alkylovaného • · kyselinového meziproduktu obecného vzorce (15), jenž vzniká po odchránění karboxylové skupiny. Přeměny kyseliny obecného vzorce (15) na odpovídající chlorid kyseliny obecného vzorce (16) je dosaženo pomocí oxalylchloridu. Reakcí chloridu kyseliny obecného vzorce (16) s Meldrumovou kyselinou vzniká odpovídající adukt obecného vzorce (17), který okamžitě reaguje s anilinem za vzniku β-ketoanilidu obecného vzorce (18). Vzniklý β-ketoamid obecného vzorce (18) reaguje s kyselinou dusitou (která vzniká in sítu reakcí báze a dusitanu sodného) vzniká odpovídající β-keto-oť-oximinoanilid obecného vzorce (19), který poté reaguje s příslušně substituovaným hydrazinem obecného vzorce (9) za vzniku meziproduktu, kterým je β-hydrazonamid obecného vzorce (19). Kyselinou zprostředkovanou cyklizací uvedeného oximhydrazonu obecného vzorce (19) následně vzniká aryltriazolanilid obecného vzorce (20). Bazickou hydrolýzou tohoto anilidu pak konečně vzniká 2-substituovaný-4-karboxytriazol obecného vzorce (IIA) podle předmětného vynálezu.

Schéma 4 popisuje syntézu 1-substituovaných-4-karboxytriazolů obecného vzorce (II). Reakcí β-ketoanilidu obecného vzorce (18) s p-toluensulfonylazidem (viz. publikace Padwa, A. a spolupracovníci, J. Org. Chem., 1997, 62, 6842) vzniká odpovídající β-keto-a-diazoanilid obecného vzorce (21). Reakcí tohoto β-keto-a-diazoanilidu obecného vzorce (21) s vhodně substituovaným aminem obecného vzorce (22) v přítomnosti Lewisovy kyseliny vzniká příslušný l-substituovaný-4amidotriazol obecného vzorce (23) (viz. publikace Ohno, M. a spolupracovníci, Synthesis, 1993, 793). Odchráněním fenolové funkční skupiny triazolanilidu obecného vzorce (23) vzniká fenol obecného vzorce (24) . Následná alkylace fenoltriazolu

obecného vzorce (24) se provádí reakcí s alkoholem obecného vzorce (1) za standardních podmínek Mitsunobovy reakce (viz. například publikace Mitsunobu, 0., Synthesis, 1981, 1), při které vzniká odpovídající alkylovaný triazolamid. V alternativním případě je možné fenoltriazol obecného vzorce (24) adovat za bazických podmínek na methansulfonátester obecného vzorce (4) za vzniku stejného alkylovaného triazolamidu. Následným odchráněním karboxylové funkční skupiny, které se provádí v přítomnosti báze, vzniká požadovaný 1-substituovaný4-karboxytriazol obecného vzorce (III) podle předmětného vynálezu.

Na schématu 5 je popsána syntéza regioizomerních 1-substi tuovaných-5-karboxytriazolů obecného vzorce (III) a 1-substituovaných-4-karboxytríazolů obecného vzorce (IV). Aldehyd obecného vzorce (3) reaguje za bazických/anionogenních podmínek s vhodně chráněnou kyselinou propargylovou viz. publikace J. Org. Chem., 1980, 45, 28) za vzniku odpovídajícího acetylenického alkoholového aduktu obecného vzorce (25). Tento acetylenický alkohol obecného vzorce (25) se následně deoxygenuje za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Czernecki, S. a spolupracovníci,

J. Org. Chem., 1989, 54, 610) za vzniku acetylenického esteru obecného vzorce (26). Dipolární cykloadicí uvedeného acetylenického esteru obecného vzorce (26) s příslušně substituovaným arylazidem obecného vzorce (27), která se provádí za tepla, (viz. publikace Can. J. Chem., 1980, 58, 2550) vznikají po odchránění karboxylové funkční skupiny požadované aryltriazolové kyseliny obecných vzorců (IV) a (V) podle tohoto vynálezu.

Schéma 6 znázorňuje mírně změněnou sekvenci pořadí reakčních stupňů při přípravě triazolových kyselin obecných vzorců (IV) a (V) a hydroxytriazolových kyselin obecných vzorců (VI) a (VII). Uvedený acetylenický alkoholový adukt obecného vzorce (25) může být okamžitě podroben reakci s příslušně substituovaným azidem obecného vzorce (27), která probíhá za tepla, za vzniku odpovídajících regioizomerních hydroxytriazolesterů obecných vzorců (28) a (29), které se následně odehrání za vzniku hydroxytriazolové kyseliny obecného vzorce (VI), respektive (VII) podle tohoto vynálezu.

V alternativním případě jsou uvedené hydroxytriazolestery obecných vzorců (28) a (29) podrobeny deoxygenaci a reakci, při níž dochází k odštěpení chránicí skupiny za vzniku triazolových kyselin obecných vzorců (IV) a (V) podle předmětného vynálezu.

Schéma 7 znázorňuje postup syntézy 1-substituovaných-4karboxypyrazolů obecného vzorce (VIII). Chráněný fenolalkohol obecného vzorce (30) se převede na odpovídající chlorid obecného vzorce (31), a to pomocí standardních metod popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Tetrahedron Lett., 1986, 42, 2725). Poté se chráněný kyanoacetát obecného vzorce (32) alkyluje v přítomnosti báze chloridem obecného vzorce (31) za vzniku kyanoacetátu obecného vzorce (33). Odchráněním kyanoacetátu obecného vzorce (33) vzniká kyselina kyanooctová obecného vzorce (34). Reakcí kyseliny kyanooctové obecného vzorce (34) s vhodně chráněným substituovaným hydrazinem obecného vzorce (9) v přítomnosti kyseliny dusité (která vzniká in šitu reakcí dusitanu sodného s kyselinou) vzniká kyanohydrazon obecného vzorce (35) (viz. publikace Skorcz, J. A. a spolupracovníci, J. Med. Chem., 1966, 9, 656). Reakcí • · · ·

uvedeného kyanohydrazonu obecného vzorce (35) s vhodně chráněným akrylátem obecného vzorce (36) v přítomnosti báze (viz. publikace Kim, Y. H. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1996, 37, 8771) vzniká klíčový meziprodukt, kterým je arylpyrazolester obecného vzorce (37). Třístupňovou sekvencí reakčních stupňů, která zahrnuje 1) odstranění skupiny chránící fenolovou skupinu pyrazolu obecného vzorce (37),

2) alkylaci vzniklého fenolu mesylátem obecného vzorce (4) za bazických podmínek a 3) odchránění karboxylové skupiny, vzniká l-aryl-3-substituovaný-4-karboxypyrazol obecného vzorce (VIII) podle tohoto vynálezu.

Na schématu 8 je znázorněna syntéza regioizomerních 1-substituovaných-5-substituovaných-4-karboxypyrazolů obecného vzorce (IX). Chráněný fenolchlorid kyseliny obecného vzorce (5) reaguje za bazických podmínek s Meldrumovou kyselinou za vzniku odpovídajícího aduktu, jenž reaguje s vhodným alkoholem obecného vzorce R_aOH za vzniku β-ketoesteru obecného vzorce (38). Reakcí tohoto β-ketoesteru obecného vzorce (38) s dimethylacetalem dimethylformamidu (viz. publikace Almansa, C. a spolupracovníci, J. Med. Chem., 1997, 40, 547) vzniká a-enamino-p-ketoester obecného vzorce (39) . Uvedený a-enaminoβ-ketoester obecného vzorce (39) reaguje s vhodně substituovaným hydrazinem obecného vzorce (9) s následnou intramolekulární cyklizaci, při které vzniká aryl-N-pyrazolester obecného vzorce (40). Třístupňovou sekvencí reakčních stupňů, která zahrnuje 1) odstranění skupiny chránící fenolovou skupinu ve sloučenině obecného vzorce (40), 2) alkylaci vzniklého fenolu mesylátem obecného vzorce (4) a 3) odchránění karboxylové skupiny, vzniká N-substituovaná pyrazolová kyselina obecného vzorce (IX) podle tohoto vynálezu.

Syntéza regioizomerních karboxypyrazolů obecného vzorce (X) je znázorněna na schématu 9. Reakcí aldehydu obecného vzorce (3) s příslušně substituovaným alkinylkovovým reakčním činidlem obecného vzorce (41) vzniká acetylenický alkoholový adukt obecného vzorce (42). Alkohol obecného vzorce (42) následně reaguje za tepla s dimerem ketenu (viz. publikace Kato, T. a spolupracovníci, Chem. Pharm. Bull.,

1975, 20, 2203) za vzniku acetoacetátesteru obecného vzorce (43). Chlorací acetoacetátesteru obecného vzorce (43) za standardních podmínek vzniká a-chlor-p-ketoester obecného vzorce (44). Reakcí tohoto a-chlor-β-ketoesteru obecného vzorce (44) s příslušně substituovanou diazosloučeninou obecného vzorce (45), která probíhá za tepla, vzniká chlorhydrazon obecného vzorce (46) (viz. publikace Garantic,

L. a spolupracovníci, Synthesis, 1975, 666). Tepelnou intramolekulární cykloadicí chlorhydrazonu obecného vzorce (46) v přítomnosti báze (viz. publikace Garantic, L. a spolupracovníci, Synthesis, 1975, 666) následně vzniká pyrazollakton obecného vzorce (47) . Následného otevření kruhu, které je spojeno s deoxygenací pyrazollaktonu obecného vzorce (47) se dosáhne za mnoha různých reakčních podmínek (například pomocí TMSCl/Nal nebo Zn/NH₄OH; viz. publikace Sabitha, G., Synťh. Commun., 1998, 28, 3065), přičemž při této reakci vzniká pyrazolová kyselina obecného vzorce (48). Třístupňovou sekvencí reakčních stupňů, která zahrnuje 1) odstranění skupiny chránící fenolovou skupinu ve sloučenině obecného vzorce (48), 2) alkylaci vzniklého fenolu mesylátem obecného vzorce (4) a 3) odchránění karboxylové skupiny, vzniká N-substítuovaná pyrazolová kyselina obecného vzorce (X) podle tohoto vynálezu.

φ φ φφφφ

Φ φ φφφφ φφ

Obecný postup přípravy Ν-substituovaných pyrazol-3karboxylových kyselin obecného vzorce (XI) je znázorněn na schématu 10. Aldehyd obecného vzorce (3) reaguje za bazických podmínek s vhodně chráněným propiolátesterem obecného vzorce (49) (viz. publikace J. Org. Chem., 1980, 45, 28) za vzniku alkinalkoholu obecného vzorce (50). Deoxygenací hydroxylové funkce uvedeného alkinalkoholu obecného vzorce (50), která se provádí s použitím standardních metod (např. pomocí směsí Et₃SiH/kyselina; viz. publikace Tetrahedron Lett., 1987, 28, 4921), vzniká alkinoátester obecného vzorce (51). Redukcí tohoto alkinoátesteru obecného vzorce (51) za standardních podmínek (viz. publikace „Preparation of Alkenes, A Practical Approach, editor J. M. J. Williams, kapitola 6, „Reduction of Alkyneš, J. Howarth, Oxford University Press, 1996) vzniká Z-alkenylester obecného vzorce (52). Uvedený α,β-nenasycený ester obecného vzorce (52) následně reaguje s tosylmethylisokyanátem (TosMIC) za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Van Lusen, A. M. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1972, 5337) za vzniku odpovídajícího pyrrolesteru obecného vzorce (53). Reakcí uvedeného pyrrolesteru obecného vzorce (53) s příslušně substituovanou aryl- nebo heteroarylboronovou kyselinou obecného vzorce (54), která se provádí za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Lam,

P. Y. S. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1998, 39, 2941) vzniká N-substituovaný pyrrolester obecného vzorce (55). Odchráněním tohoto N-substituovaného pyrrolesteru obecného vzorce (55) poté vzniká N-substituovaná pyrrolová kyselina obecného vzorce (XI) podle tohoto vynálezu.

44 » » · • 444 · 4 «

Schéma 11 znázorňuje syntetickou cestu k N-substituovaným pyrrol-3-karboxylovým kyselinám obecného vzorce (XII). Aldehyd obecného vzorce (3) reaguje za podmínek Wittigovy reakce s fosforanylidenesterem obecného vzorce (53) (viz. publikace „Preparation of Alkenes, A Practical Approach, editor J. M.

J. Williams, kapitola 2, „The Wittig Reaction and Related Methods, N. J. Lawrence, Oxford University Press, 1996) nebo za podmínek Horner-Emmonsovy reakce s fosfonátesterem obecného vzorce (56) (viz. publikace „Preparation of Alkenes, A Practical Approach, editor J. M. J. Williams, kapitola 2, „The Wittig Reaction and Related Methods, N. J. Lawrence, Oxford University Press, 1996) za vzniku E-alkenylesteru obecného vzorce (57), který je převládajícím produktem.

Uvedený E-alkenylester obecného vzorce (57) dále reaguje s tosylmethylisokyanátem (TosMIC) za vzniku pyrrolesteru obecného vzorce (58). Pyrrolester obecného vzorce (58) následně reaguje s vhodnou boronovou kyselinou obecného vzorce (54) za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře za vzniku odpovídajícího N-substituovaného pyrrolesteru obecného vzorce (59). Odchráněním uvedeného N-substituovaného pyrrolesteru obecného vzorce (59) pak vzniká N-substituovaná pyrrolová kyselina obecného vzorce (XII) podle tohoto vynálezu.

Na schématu 12 je znázorněn postup pro přípravu požadovaného meziproduktu, kterým je v tomto případě 2-aryl (nebo 2-heteroaryl)-5-methyloxazol-4-ylmethylchlorid (přičemž tento postup se řídí obecným postupem popsaným v publikaci Malamas, M. S. a spolupracovníci, J. Med. Chem., 1996, 39,

237). Substituovaný aldehyd obecného vzorce (60) kondenzuje v kyselém prostředí s monooximem butan-2,3-dionu za vzniku • · ·· • φ · « ·*· • · « • · · •••φ »· ·· »··· • · · • · · • · · · • · · * odpovídajícího oxazol-N-oxidu obecného vzorce (61). Deoxygenací uvedeného oxazol-N-oxidu obecného vzorce (61), která je spojena s chlorací, vzniká požadovaný chlormethylaryl- (nebo hetereoaryl)oxazol obecného vzorce (62). Hydrolýzou chlormethyl oxazolu obecného vzorce (62) v bazickém prostředí pak vzniká odpovídající oxazolmethanol obecného vzorce (63). Oxidace alkoholu obecného vzorce (63) na odpovídající aldehyd je následována přeměnou na odpovídající dibromalken obecného vzorce (64) (tato přeměna se provádí například pomocí směsi PPh₃/CBr₄) . Vzniklý dibromid obecného vzorce (64) se převádí (pomocí organolithného reakčního činidla, jako je n-butyllithium (n-BuLi)) na odpovídající alkinyllithiovou sloučeninu, která může in šitu dále reagovat s vhodným elektrofilem, jako je formaldehyd, za vzniku odpovídajícího acetylenického alkoholu (viz. publikace Corey, E. J. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1972, 3769 nebo Gangakhedkar, Κ. Κ., Synth. Commun., 1996, 26, 1887). Tento alkohol je následně možné převést na odpovídající mesylát obecného vzorce (65) a alkylovat vhodným fenolem obecného vzorce (66), přičemž touto reakcí vzniká po odchránění karboxylové skupiny analog obecného vzorce (XIII). Obvykle se fenol obecného vzorce (66) získává odchráněním fenolové skupiny vhodného meziproduktu, jako jsou meziprodukty obecných vzorců 11, 23 a 37. Stereoselektivní parciální redukcí alkinu obecného vzorce (XIII) podle tohoto vynálezu (například pomocí vodíku a Lindlarova katalyzátoru) vzniká E- nebo Z-alkenylový analog obecného vzorce (XIV). Úplnou redukcí alkenového analogu obecného vzorce (XIV) (tj. hydrogenací) vzniká aikylový analog obecného vzorce (XV) podle tohoto vynálezu. V alternativním případě vzniká úplnou redukcí (například pomocí vodíku a palladia na uhlí) alkinového analogu obecného vzorce (XIII) podle tohoto • « • · vynálezu rovněž alkylový analog obecného vzorce (XV) podle tohoto vynálezu.

Postup syntézy C-vázaných analogů obecných vzorců (XVI), (XVII) a (XVIII) je znázorněn na schématech 13 a 14. Sekvence jednotlivých syntézních stupňů je analogická k sekvenci na schématu 2. Reakcí vhodně chráněného haloaryl- (nebo heteroaryl ) chloridu kyseliny obecného vzorce (67) Meldrumovou kyselinou v přítomnosti báze vzniká odpovídající surový adukt Meldrumovy kyseliny obecného vzorce (68), který okamžitě reaguje s anilinem za vzniku β-ketoanilidu obecného vzorce (69). Tento β-ketoamid obecného vzorce (69) reaguje s kyselinou dusitou (která je generována in šitu reakcí báze a dusitanu sodného) a následným vystavením vzniklého meziproduktu působení kyseliny vzniká odpovídající a-oxim-βketoamid obecného vzorce (70). Uvedený β-ketoamid obecného vzorce (70) následně kondenzuje s vhodně substituovaným hydrazinem obecného vzorce (9) za vzniku odpovídajícího β-hydrazonamidu obecného vzorce (71). Reakcí meziproduktu obecného vzorce (71) s kyselinou vzniká požadovaný 2-aryl-4karboxamidotriazol obecného vzorce (72). Adicí alkinu obecného vzorce (73) na halotriazol obecného vzorce (72) za standardních podmínek Sonogashirovy reakce (viz. například publikace „Organocopper Reagents, a Practícal Approach, editor R. J. K. Taylor, Kapitola 10, str. 217-236, Campbel, I. Β. , Oxford University Press, 1994) vzniká odpovídající alkinyltriazol obecného vzorce (74). Hydrolýzou anilidu obecného vzorce (74) pak vzniká analog alkinyltriazolové kyseliny obecného vzorce (XVI) podle předmětného vynálezu. Selektivní redukcí alkinyltriazolové kyseliny obecného vzorce (XVI) podle tohoto vynálezu (například pomocí vodíku a Lindlarova katalyzátoru) tttt vzniká E- nebo Z-alkenyltriazolová kyselina obecného vzorce (XVII) podle předmětného vynálezu. Úplnou redukcí alkenyltriazolové kyseliny obecného vzorce (XVII) podle tohoto vynálezu pak vzniká nasycená alkyltriazolová kyselina obecného vzorce (XVIII).

Syntéza etherovou skupinu obsahujících analogů obecných vzorců (XIX) a (XX) je znázorněna na schématech 15 a 16.

Podle schématu 15 vzniká reakcí vhodně chráněného haloaryltriazolu obecného vzorce (72) s metalačním činidlem (například s isopropylmagnesiumbromidem, viz. publikace Knochel, P. a spolupracovníci, Synthesis, 2002, 565) odpovídající arylhořečnaté reakční činidlo, které dále reaguje s formaldehydem za vzniku benzylalkoholu obecného vzorce (75). Reakcí alkoholu obecného vzorce (75) s mesylátem obecného vzorce (VIII) v přítomnosti báze vzniká odpovídající etheranilid, jehož následným odchráněním vzniká etherkyselina obecného vzorce (XIX) podle tohoto vynálezu.

Podle schématu 16 vzniká reakcí vhodně chráněného haloaryltriazolu obecného vzorce (72) s vhodným vínylcínovým reakčním činidlem (například s tributylvinylcínem) za podmínek Stilleho reakce (viz. publikace Farina, V., Krishnamurthy, V. a Scott, W. J., Organic Reactions, 1997, 50, 1) odpovídající vínylový meziprodukt, jenž může být dále podroben hydroboraci (například směsí boran-tetrahydrofuran (THF)) za vzniku alkoholu obecného vzorce (76). Reakcí alkoholu obecného vzorce (76) s mesylátem obecného vzorce (VIII) v přítomnosti báze vzniká odpovídající etheranilid, jehož následným

odchráněním vzniká etherkyselina obecného vzorce (XX) podle tohoto vynálezu.

Postup syntézy 2-substituovaných triazol-4-karboxylových kyselin obecného vzorce (XXI) je znázorněn na schématu 17. Smíchání acetylenického esteru obecného vzorce (26) s azidem sodným vede k dipolární cykloadici, kterou vzniká triazolester obecného vzorce (77). Spojením uvedeného triazolesteru obecného vzorce (77) s vhodně substituovanou aryl- nebo heteroarylboronovou kyselinou obecného vzorce (54) za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Lam,

P. Y. S. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1998, 39, 2941) vzniká přednostně N(2)-substituovaný triazolester obecného vzorce (78). Odštěpením chránících skupin z uvedeného triazolesteru obecného vzorce (78) pak vzniká N(2)-substituovaná triazolová kyselina obecného vzorce (XXI) podle tohoto vynálezu.

Postup syntézy homologovaných, etherovou skupinu obsahujících analogů obecných vzorců (XXII) až (XXIV) je znázorněn na schématech 18 a 19.

Podle schématu 18 vede reakce vhodně chráněného haloaryltriazolu obecného vzorce (72) s vhodně chráněným acetylenickým alkoholem obecného vzorce (79) (ve kterém x³ je výhodně 1 až 3) za standardních podmínek Sonogashirovy reakce (viz. například publikace „Organocopper Reagents, a Practical Approach, editor R. J. K. Taylor, Kapitola 10, str. 217-236, Campbel, I. B., Oxford University Press, 1994) ke vzniku odpovídajícího alkinyltriazolu obecného vzorce (80). Hydrogenací sloučeniny obecného vzorce (80) a následným odchráněním hydroxylové • · • · skupiny vzniká triazolalkohol obecného vzorce (81). Reakcí alkoholu obecného vzorce (81) s mesylátem obecného vzorce (VIII) v přítomnosti báze vzniká odpovídající etheranilid, jehož odchráněním. se získá etherkyselina obecného vzorce (XXII) podle předmětného vynálezu.

Podle schématu 19 se odchráněním triazolu obecného vzorce (80) získá acetylenický alkohol obecného vzorce (81), který je podroben reakci s mesylátem obecného vzorce (VIII) v přítomnosti báze za vzniku odpovídajícího etheranilidu, jehož následným odchráněním se získá etherkyselina obecného vzorce (XXIII) podle tohoto vynálezu. Selektivní redukcí alkinyltriazolové kyseliny obecného vzorce (XXIII) (například pomocí vodíku a Lindlarova katalyzátoru) vzniká E- nebo Z-alkenyltriazolová kyselina obecného vzorce (XXIV) podle tohoto vynálezu.

Výše popsaná reakční schémata, která se týkají přípravy analogů kyseliny triazolkarboxylové, jsou aplikovatelná i na přípravu analogů kyseliny pyrrolkarboxylové, jak je uvedeno na schématech 20 a 21. Postupy syntézy analogů kyseliny pyrrolkarboxylové obecných vzorců (XXV až XXIX) vycházejí z přístupu popsaného na schématu 10. Haloaldehyd obecného vzorce (83) reaguje za bazických podmínek (nejvýhodněji v přítomnosti fluoridového aniontu a 18-crown-6-etheru) s trimethylsilylpropiolátesterem obecného vzorce (84) za vzniku alkinalkoholu obecného vzorce (85). Deoxygenací hydroxylové funkce v alkinu obecného vzorce (50), která se provádí pomocí standardních postupů (například pomocí směsi Et₃SiH/kyselina; viz. publikace Tetrahedron Lett., 1987, 28, 4921), vzniká alkinoátester obecného vzorce (86). Redukcí uvedeného alkinoátesteru obecného

vzorce (86) pomocí standardních postupů (viz. publikace „Preparation of Alkenes, A Practical Approach, editor J. M.

J. Williams, Kapitola 6, „Reduction of Alkynes, J. Howarth, Oxford University Press, 1996) vzniká Z-alkenylester obecného vzorce (87). Vzniklý oí, β-nenasycený ester obecného vzorce (87) následně reaguje s tosylisokyanátem (TosMIC), a to za standardních podmínek popsaných v odporné literatuře (viz. publikace Van Leusen, A. M. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1972, 5337), přičemž touto reakcí vzniká odpovídající pyrrolester obecného vzorce (88). Spojením tohoto pyrrolesteru obecného vzorce (88) s vhodně substituovanou aryl- nebo heteroarylboronovou kyselinou obecného vzorce (54) za standardních podmínek popsaných v odborné literatuře (viz. publikace Lam, Ρ. Y. S. a spolupracovníci, Tetrahedron Lett., 1998, 39, 2941) vzniká klíčový meziprodukt, kterým je haloaryl-N-substituovaný pyrrolester obecného vzorce (89), což je pyrrolový ekvivalent haloaryltriazolového meziproduktu obecného vzorce (72). Jak je znázorněno na schématu 21, podrobením haloarylpyrrolu obecného vzorce (89) stejným reakčním sekvencím jako na schématech 15, 16, 18 a 19 v případě triazolu obecného vzorce (72), vznikají pyrrolkarboxylové kyseliny obecných vzorců (XXV) až (XXIX) podle tohoto vynálezu.

Schéma 1

R⁸A?oh

K3l·

HO

HO X,

R« {í^WVCHO '-OcAA * Mitsunobova reakce x² r⁵Boh x²

0,0

OH_{jSWN RS}ýp

CH,

Fc

HO Xf ^m

......2...............

Báze

EM ‘Al x*

AZV^CH0 r?\f i

skupina R⁵ skupinu

Schéma 2 • 9 ·9 • 9 9

999

999«

9 «

9 9

99

Υ°Ά j^2 O /V L,

PGtAxfVm {

Báze

FGc/^xf

PGo^xf o

NHž

PGo^xfV OH m

a. 1) Báze/NaNO₂; 2) kyselina; b) odchránění fenolu; c) odchránění kyseliny • · • ··· » · « ·· · · · · ·· ····

Schéma 3 ,co₂PG

O.,ť>

VV/

1) A)Báze/R \/<f 'CH, 4 nebo «2 ,jCO₂H r

x* m

(COCI)₂

B) Mitsunobu/

R*

ČH 1 X*

2) Odchránění

PG = alkyl nebo arylalkyl

Hydrolýza

Schéma 4 *· ····

Odchránění fenolu —-ΗΒ» o o \V/ p3b m ₂ K-_N<

J0i

1) A) Báze/ R ^CHa x* nebo

HO X,

m

NH

B) Mitsunobu/

2) Odchránění kyseliny

44	• ·	•	4	• 4	····
• 4	•	• 4	44	4 ·	4
4	• 44	4	4	4 ·	4
4	4 4	•	4	4 ·	4 4
4444	04	444	4··	• 4	44

Schéma 5

Odchránění

Schéma 6 ····

Ohřev

Odchránění kyseliny

IV

Schéma 7 • · · r η · ··· · · · · _R2 ίΓ^Α'

PQo-^xfV, ^/yOH CCUPh_áP m _R2 '-“’Ρ®’ (32) |j. ~*ί>Χ

PGo^xfv» ~~~

Báze

R² p2 CN [pipA* poo^Axfv_m.i co_aPG₂

Odchránění kyseliny h₂nhn-_r3 ₉

NaNO₂/kyselina

,N~d3 _R2 CN ^C0*^M

A(fv_m <^^xco₂PG₃ 36

Báze

3) Odchránění kyseliny • ·

R_eOH

--,->

R_a=alkyl nebo arylalkyl

OR_e

NMe₂

1) Odchránění fenolu

2) Báze/

R^QSOaCHj 4

3) Odchránění kyseliny

IX • ·

Schéma 9

R² |'ý« _R3«_=_„ 41

PGcAxfVn, _

R³*

SOjCIj

Báze/ohřev

->

A) TMSCl/Nal/HjO/A nebo

B)Zn/NH₄OHM

• · • 0

Schéma 10 ·· ·· • · · • ··· • · · · • · * • · · · · ^β

(HOfcB-R³ _M

Cu' sůl Báze/ohřev

Odchránění

• · • · • ·

Schéma 11

XII • ·

Schéma 12

1) n-BuLi/formaldehyd

2) CH₃SO₂CI/Báze

. Λ “Xj

2) Redukce na E nebo Z alken

2) Odchránění kyseliny

2) Redukce na alkan

XV ····

Schéma 13

R² Ογ°·1 fw**» LJ

Hal^xťVm o et

ts*2

Har ^i v o' m 68 /”V

Hal Χί^'Ίη 69

R² O,

{*% „A

Hal xi v o» m

R³-NHNHjí

• ·

Schéma 14

Redukce alkenu

XVI!

XVIII ·· ····

Schéma 15

1) Báze ^!'θ

R Á/osOjCHaíviii) x²

2) Odchránění kyseliny

XIX ·· ···· ·· ·♦ • · · • ··· • · · · • · ·

Λ Α Λ Λ · ·

Schéma 16

1) ^^SnBib

Stilleho reakce 2) Hydroborace

2) Odchránění kyseliny

XX

Schéma 17

Μ ···· • ··· • · · ·

0 ·

· * ♦

0»

NaH₃

XXI • · • ·

Schéma 18 ·· ·» » · · . • ···

1) Hydrogenace

2) Odchránění alkoholu

2) Odchránění kyseliny

XX»

Schéma 19

·· ·· » · · • ··· ··*·

2) Odchránění alkoholu

1) Báze osOjCHjívin)

2) Odchránění kyseliny

Hydrogenace

o

R³ 'm

COjH

XXIII

XXIV «· ····

Schéma 20 fí^xxSA/^CH0

A_xX/_m

TMS-e-cejtP©

SS

Deoxygenace p2

J|^x,^n^/^^x~---co₂PG

Har xť ^V«*

Redukce

Báze

ArSO₂CH₂NC

(HO^B-R³ 54

Cu¹ sůl Báze/ohřev

Schéma 21

XXVlIi

XXIX • · • ·

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkylová skupina nebo „nižší alkyl, „alkylová skupina nebo „alkyl nebo „alk, které jsou použity v tomto textu samostatně nebo jakožto část označení jiné skupiny, jak lineární, tak rozvětvené uhlovodíkové řetězce obsahující od 1 do 20 atomů uhlíku, výhodně od 1 do 10 atomů uhlíku, výhodněji od 1 do 8 atomů uhlíku v normálním řetězci, přičemž tyto skupiny mohou případně obsahovat v normálním řetězci atom kyslíku nebo atom dusíku. Jako příklad takovéto skupiny je možné uvést methylovou skupinu, ethylovou skupinu, propylovou skupinu, isopropylovou skupinu, butylovou skupinu, terč. butylovou skupinu, isobutylovou skupinu, pentylovou skupinu, hexylovou skupinu, isohexylovou skupinu, heptylovou skupinu, 4,4-dimethylpentylovou skupinu, oktylovou skupinu, 2,2,4-trimethylpentylovou skupinu, nonylovou skupinu, decylovou skupinu, undecylovou skupinu, dodecylovou skupinu a různé rozvětvené izomery těchto skupin apod., jakož i uvedené skupiny, které obsahují od 1 do 4 substituentů, jako jsou atomy halogenů, jako je například atom fluoru, atom bromu, atom chloru nebo atom jodu nebo trifluormethylové skupina (CF₃) , alkoxylová skupina, arylová skupina, aryloxylová skupina, aryl(aryl)ová skupina nebo diarylová skupina, arylalkylová skupina, arylalkyloxylová skupina, alkenylová skupina cykloalkylové skupina, cykloalkylalkylová skupina, cykloalkylalkyloxylová skupina, aminoskupina, hydroxylová skupina, hydroxyalkylová skupina, acylová skupina, heteroarylové skupina, heteroaryloxylová skupina, cykloheteroalkylová skupina, arylheteroarylová skupina, arylalkoxykarbonylová skupina, heteroarylalkylová skupina, heteroarylalkoxylová skupina, aryloxyalkýlová skupina, aryloxyarylová skupina, alkylamidoskupina, alkanoylaminoskupina, arylkarbonylaminoskupina, nitroskupina, kyanoskupina, ·· ···· thiolová skupina, haloalkylová skupina, trihaloalkylová skupina a/nebo alkylthiolová skupina a/nebo kterákoli ze skupin R³.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnuje výraz „cykloalkylová skupina nebo „cykloalkyl, který je použit v tomto textu samostatně nebo jakožto část označení jiné skupiny, nasycené nebo částečně nenasycené (obsahující 1 nebo 2 dvojné vazby) cyklické uhlovodíkové skupiny obsahující 1 až 3 kruhy, včetně monocyklických alkylových skupin, bicyklických alkylových skupin a tricyklických alkylových skupin, které obsahují celkem od 3 do 20 atomů uhlíku, jež vytvářejí uvedené kruhy, výhodně od 3 do 10 atomů uhlíku, jež vytvářejí uvedené kruhy, přičemž tyto cyklické skupiny mohou být přikondenzované k 1 nebo 2 aromatickým kruhům, jež jsou popsány dále v souvislosti s definicí arylové skupiny. Jako příklad takovéto skupiny je možné uvést cyklopropylovou skupinu, cyklobutylovou skupinu, cyklopentylovou skupinu, cyklohexylovou skupinu, cykloheptylovou skupinu, cyklooktylovou skupinu, cyklodecylovou skupinu a

cyklododecylovou skupinu, cyklohexenylovou skupinu, v , , přičemž kterákoli z těchto skupin může být případně substituovaná 1 až 4 substituenty, jako jsou atomy halogenů, alkylová skupina, alkoxylová skupina, hydroxylová skupina, arylová skupina, aryloxylová skupina, arylalkylová skupina, cykloalkylová skupina, alkylamidoskupina, alkanoylaminoskupina, oxoskupina, acylová skupina, arylkarbonylaminoskupina, aminoskupina, nitroskupina, kyanoskupina, • ·

thiolová skupina a/nebo alkylthiolová skupina a/nebo kterýkoli ze substituentů uvedených výše pro alkylovou skupinu.

Výrazem „cykloalkenylová skupina nebo „cykloalkenyl, který je použit v tomto textu samostatně nebo jakožto část označení jiné skupiny, se rozumí cyklické uhlovodíky obsahující od 3 do 12 atomů uhlíku, výhodně od 5 do 10 atomů uhlíku a 1 nebo 2 dvojné vazby. Jako příklad cykloalkenylové skupiny je možné uvést cyklopentenylovou skupinu, cyklohexenylovou skupinu, cykloheptenylovou skupinu, cyklooktenylovou skupinu, cyklohexadienylovou skupinu a cykloheptadienylovou skupinu, které mohou být případně substituované stejně jak bylo popsáno výše pro cykloalkylové skupiny.

Výrazem „cykloalkylenová skupina nebo „cykloalkylen, se v tomto textu rozumí „cykloalkylové skupina, která obsahuje volné vazby, takže tvoří spojovací skupinu, jako je skupina skupina apod., přičemž tyto skupiny mohou být případně substituované stejně jak bylo popsáno výše pro „cykloalkylovou skupinu.

Výrazem „alkanoylová skupina nebo „alkanoyl, který je použit v tomto textu samostatně nebo jakožto část označení jiné skupiny, se rozumí alkylová skupina vázaná ke karbonylové skupině.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkenylová skupina nebo „nižší alkenyl, „alkenylová skupina nebo „alkenyl, které jsou použity v tomto textu samostatně ·· ···· nebo jakožto část označení jiné skupiny, zbytky s lineárním nebo rozvětveným řetězcem obsahující od 2 do 20 atomů uhlíku, výhodně od 2 do 12 atomů uhlíku, výhodněji od 2 do 8 atomů uhlíku v normálním řetězci, přičemž tyto skupiny obsahují v uvedeném normálním řetězci od 1 do 6 dvojných vazeb a mohou případně obsahovat v uvedeném normálním řetězci atom kyslíku nebo atom dusíku. Jako příklad takovéto skupiny je možné uvést vinylovou skupinu, 2-propenylovou skupinu, 3-butenylovou skupinu, 2-butenylovou skupinu, 4-pentenylovou skupinu,

3- pentenylovou skupinu, 2-hexenylovou skupinu, 3-hexenylovou skupinu, 2-heptenylovou skupinu, 3-heptenylovou skupinu,

4- heptenylovou skupinu, 3-oktenylovou skupinu, 3-nonenylovou skupinu, 4-decenylovou skupinu, 3-undecenylovou skupinu,

4-dodecenylovou skupinu, 4,8,12-tetradecatrienylovou skupinu apod., přičemž kterákoli z těchto skupin může být případně substituovaná 1 až 4 substituenty, jako jsou atomy halogenů, haloalkylová skupina, alkylová skupina, alkoxylová skupina, alkenylová skupina, alkinylová skupina, arylová skupina, arylalkylová skupina, cykloalkylová skupina, aminoskupina, hydroxylová skupina, heteroarylová skupina, cykloheteroalkylová skupina, alkanoylaminoskupina, alkylamidoskupina, arylkarbonylaminoskupina, nitroskupina, kyanoskupina, thiolová skupina, alkylthiolová skupina a/nebo kterýkoli ze substituentů uvedených výše pro alkylovou skupinu.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkinylová skupina nebo „nižší alkinyl, „alkinylová skupina nebo „alkinyl, které jsou použity v tomto textu samostatně nebo jakožto část označení jiné skupiny, zbytky s lineárním nebo rozvětveným řetězcem obsahující od 2 do 20 atomů uhlíku, výhodně od 2 do 12 atomů uhlíku, výhodněji od 2 do 8 atomů

44

4 4

4

444 4 4 4 4 · ·

4444 44 uhlíku v normálním řetězci, přičemž tyto skupiny obsahují v uvedeném normálním řetězci jednu trojnou vazbu a mohou případně obsahovat v uvedeném normálním řetězci atom kyslíku nebo atom dusíku. Jako příklad takovéto skupiny je možné uvést 2-propinylovou skupinu, 3-butinylovou skupinu, 2-butinylovou skupinu, 4-pentinylovou skupinu, 3-pentinylovou skupinu,

2- hexinylovou skupinu, 3-hexinylovou skupinu, 2-heptinylovou skupinu, 3-heptinylovou skupinu, 4-heptinylovou skupinu,

3- oktinylovou skupinu, 3-noninylovou skupinu, 4-decinylovou skupinu, 3-undecinylovou skupinu, 4-dodecinylovou skupinu apod., přičemž tyto skupiny mohou být případně substituované 1 až 4 substituenty, jako jsou atomy halogenů, haloalkylová skupina, alkylová skupina, alkoxylová skupina, alkenylová skupina, alkinylová skupina, arylová skupina, arylalkylová skupina, cykloalkylová skupina, aminoskupina, heteroarylová skupina, cykloheteroalkylová skupina, hydroxylová skupina, alkanoylaminoskupina, alkylamidoskupina, arylkarbonylaminoskupina, nitroskupina, kyanoskupina, thiolová skupina a/nebo alkylthiolová skupina a/nebo kterýkoli ze substituentů uvedených výše pro alkylovou skupinu.

Výrazy „arylalkenylová skupina nebo „arylalkenyl nebo „arylalkinylová skupina nebo „arylalkinyl, které se používají v tomto textu samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, se rozumí výše popsané alkenylové a alkinylové skupiny nesoucí arylový substituent.

Pokud výše definované alkylové skupiny obsahují jednoduché vazby pro navázání k jiným skupinám na dvou různých atomech uhlíku, označují se v tomto textu jako „alkylenové skupiny, přičemž tyto skupiny mohou být případně substituovaná stejně

4444 ·· * 4

4 4 4

jako shora popsané „alkylové skupiny.

Pokud výše definované alkenylové, respektive alkinylové skupiny obsahují jednoduché vazby pro navázání k jiným skupinám na dvou různých atomech uhlíku, označují se v tomto textu jako „alkenylenové skupiny, respektive jako „alkinylenové skupiny, přičemž tyto skupiny mohou být případně substituovaná stejně jako shora popsané „alkenylové skupiny, respektive jako shora popsané „alkinylové skupiny.

Skupiny obecných vzorců (CH₂)_X, (CH₂)_X ¹, (CH2)X², (CH2)_X ³, (CH₂)_m nebo (CH₂)_n zahrnují alkylenové skupiny, allenylové skupiny, alkenylenové skupiny nebo alkinylenové skupiny, jež byly definovány výše, přičemž každá z těchto skupin může v normálním řetězci obsahovat atom kyslíku nebo atom dusíku a dále může být každá z těchto skupin případně substituovaná 1, nebo 3 substituenty vybranými ze skupiny zahrnující alkylovou skupinu, alkenylovou skupinu, atom halogenu, kyanoskupinu, hydroxylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, aminoskupinu, thioalkylovou skupinu, ketoskupinu, cykloalkylovou skupinu obsahující od 3 do 6 atomů uhlíku, alkylkarbonylaminoskupinu nebo alkylkarbonyloxylovou skupinu, přičemž uvedeným alkylovým substituentem může být alkylenová skupina obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, která může být vázaná k jednomu nebo dvěma atomům uhlíku ve skupině (CH₂)_X, (CH₂)_X ¹, (CH2)X², (CH2)_X ³, (CH₂)_m nebo (CH₂)_n a tvořit s touto skupinou cykloalkylovou skupinu.

Jako konkrétní příklad skupiny obecného vzorce (CH₂)_X, (CHj/, (CH₂)_X ², (CH2)x³, (CH2)_m nebo (CH₂)_n, alkylenové skupiny, alkenylenové skupiny a alkinylenové skupiny je možné uvést

Skupinu CH=CH“CH₂ , _skupinu CH₂CH=CH—- , skupinu

C5C-CH₂ , skupinu skupinu “CHaCssCCHj, ,

-ch₂—c-c»₂—CKj—ch₂—c· o skupinu ^<ch2^}3 , skupí © , skupinu skupinu © «Η , skupinu <©%>«— .

<ύΗ₂>^mu , skupinu

CH,

I ³

-<CH₂)₂~~C--CH₂e%· č«₃

CH, I ³ skupinu ©Η _t skupinu

-CH , skupinu

IV—C,H₂ I —CH skupinu

CH₂—CH=CH₂ -CH—

CH-C=CH₂

I I _T—CH skupinu ³ , skupinu

CH, CH,

4^Zch^ch, , skupinu ^c , skupinu “CH:

Η₃ο_{χ z}ch₃ —c-ch₂— ' _skupinu zv =C-CH- _ř skupinu -Ct^-CSC- ' _skupinu -CHyCH-CH- ,

-CHjjCH

-CHjCHCHj skupinu

CH ³ , skupinu č₂h_s , skupinu

-CHCH₂I ²

CH,

-CHCHjCHjf skupinu ch₃ *-CBj-~C-«CH₂C₂H₅

CHCHCH,' I ² CH,

5H« skupinu

Cí

I «-.«ti \m*X* , skupinu , skupinu <pi —CH₂—CH”CH₂· /*ur /Ίΐϊ ν*ο« vi»-» ' ii >o ·«♦' ³ , skupinu,

CHj,—CH«-CH₂—CH ch₃

I ca₃

CH,

-<CH,) ^l2'5 skupinu —(CH₂)₂-CHCH, , skupinu

F —<CH₈>₂—c~ch₂skupinu —CH₂—CH—CH-CHjéa, ca.

skupinu , skupinu “5 wn₃ ?% :h-ch₂ch₂, skupinu , skupinu

OCH. -CH

CHjCHy skupinu ^ch2OCH₂ , _skupinu OCH₂CH₂ , skupinu CHjNHCHj ,

—řr-CHjjCfiLj“ nebo skupinu

Výrazem „atom halogenu nebo „halo, který se v tomto textu používá samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, se rozumí atom chloru, atom bromu, atom fluoru a atom jodu a dále trifluormethylová skupina (CF₃) , přičemž výhodným atomem halogenu podle tohoto vynálezu je atom chloru a atom fluoru.

Výrazem „kovový iont se v tomto textu rozumí ionty alkalických kovů, jako je sodný ion, draselný ion nebo lithný ion, a ionty kovů alkalických zemin, jako je hořečnatý ion a vápenatý ion, a dále zinečnatý ion a ion hliníku.

Pokud není uvedeno jinak, rozumí se výrazy „arylová skupina nebo „aryl nebo skupinou obecného vzorce

R‘ kde Q je atom uhlíku, které se používají samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, monocyklické nebo bicyklické aromatické skupiny obsahující v kruhové části od 6 do 10 atomů uhlíku (jako je fenylová nebo naftylová skupina, včetně 1-naftylové skupiny a 2-naftylové skupiny), přičemž tyto skupiny mohou případně obsahovat jeden až tři další kruhy přikondenzované ke karbocyklickému kruhu nebo heterocyklickému

kruhu, jako je arylový kruh, cykloalkylový kruh nebo cykloheteroalkylový kruh, jako je tomu například v těchto skupinách:

přičemž všechny uvedené skupiny mohou být případně substituované na dostupných atomech uhlíku 1, 2 nebo 3 skupinami vybranými ze skupiny zahrnující atom vodíku, atomy halogenů, haloalkylovou skupinu, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, haloalkoxylovou skupinu, alkenylovou skupinu, trifluormethylovou skupinu, trifluoromethoxylovou skupinu, alkinylovou skupinu, cykloalkylalkylovou skupinu, cykloheteroalkylovou skupinu, cykloheteroalkylalkylovou skupinu, arylovou skupinu, heteroarylovou skupinu, arylalkylovou skupinu, aryloxylovou skupinu, aryloxyalkylovou skupinu, arylalkoxylovou skupinu, alkoxykarbonylovou skupinu, arylkarbonylovou skupinu, arylalkenylovou skupinu, aminokarbonylarylovou skupinu, arylthiolovou skupinu, arylsulfinylovou skupinu, arylazoskupinu, heteroarylalkylovou skupinu, heteroarylalkenylovou skupinu, heteroarylheteroarylovou skupinu, heteroaryloxylovou skupinu, hydroxylovou skupinu, nitroskupinu, kyanoskupinu, aminoskupinu, substituovanou aminoskupinu, která je substituovaná 1 nebo 2 substituenty (kterými jsou alkylová skupina, arylová skupina nebo jakákoli jiná arylová skupina zmíněná ve výše

* ·			• 9	•	•	• ·		9 9 9 9
•	•	•		9 0	9 9	•	9
	•	•	• 9	•	•	•	9	9
•
•		•	•	•	9	•	9	9 «
• · ·	•		• ·	• 9 9	9 9·	« 9		99

uvedených definicích), thiolovou skupinu, alkylthiolovou skupinu, arylthiolovou skupinu, heteroarylthiolovou skupinu, arylthioalkylovou skupinu, alkoxyarylthiolovou skupinu, alkylkarbonylovou skupinu, arylkarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou skupinu, arylaminokarbonylovou skupinu, alkoxykarbonylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, alkylkarbonyl oxy 1 ovou skupinu, arylkarbonyloxylovou skupinu, alkylkarbonylaminoskupinu, arylkarbonylaminoskupinu, arylsulfinylovou skupinu, arylsulfinylalkylovou skupinu, arylsulfonylaminoskupinu a arylsulfonaminokarbonylovou skupinu a/nebo jakýkoli ze substituentů uvedených výše v souvislosti s definicí alkylové skupiny.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkoxylová skupina nebo „nižší alkoxy, „alkoxylová skupina nebo „alkoxy, „aryloxylová skupina nebo „aryloxy, nebo „aralkoxylová skupina nebo „aralkoxy, které se v tomto textu používají samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, jakoukoli z výše uvedených alkylových, aralkylových nebo arylových skupin, která je vázaná k atomu kyslíku.

Pokud není uvedeno jinak, rozumí se výrazem „substituovaná aminoskupina, který se v tomto textu používá samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, aminoskupina, která je substituovaná 1 nebo 2 substituenty, jež mohou být stejné nebo se mohou od sebe lišit, přičemž příkladem takovéhoto substituentu je alkylová skupina, arylová skupina, arylalkylová skupina, heteroarylová skupina, heteroarylalkylová skupina, cykloheteroalkylová skupina, cykloheteroalkylalkylová skupina, cykloalkylová skupina, cykloalkylalkylová skupina, haloalkylová skupina, hydroxyalkylová skupina, alkoxyalkylová skupina nebo • · • 0 0 0 0 000 «· ·· thioalkylová skupina. Tyto substituenty pak mohou být dále substituované karboxylovou kyselinou a/nebo jakýmkoli ze substituentů uvedených výše v souvislosti s definicí alkylové skupiny. Kromě toho mohou být substituenty aminoskupiny spojené a tvořit spolu s atomem dusíku, ke kterému jsou vázány,

1-pyrrolidinylovou skupinu, 1-piperidinylovou skupinu,

1-azepinylovou skupinu, 4-morfolinylovou skupinu,

4-thiamorfolinylovou skupinu, 1-piperazinylovou skupinu,

4-alkyl-1-piperazinylovou skupinu, 4-arylalkyl-l-piperazinylovou skupinu, 4-diarylalkyl-1-piperazinylovou skupinu,

1-pyrrolidinylovou skupinu, 1-piperidinylovou skupinu nebo 1-azepinylovou skupinu, které mohou být případně substituované alkylovou skupinou, alkoxylovou skupinou, alkylthiolovou skupinou, atomem halogenu, trifluoromethylovou skupinou nebo hydroxylovou skupinou.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkylthiolová skupina nebo „nižší alkylthio, „alkylthiolová skupina nebo „alkylthio, „arylthiolová skupina nebo „arylthio nebo „aralkylthiolová skupina nebo „aralkylthio, které se v tomto textu používají samostatně nebo jako část označení jiných skupin, jakoukoli z výše uvedených alkylových, aralkylových nebo arylových skupin vázanou k atomu síry.

Pokud není uvedeno jinak, zahrnují výrazy „nižší alkylaminoskupina nebo „nižší alkylamino, „alkylaminoskupina nebo „alkylamino, „arylaminoskupina nebo „arylamino nebo „arylalkylaminoskupina nebo „arylalkylamino, které se v tomto textu používají samostatně nebo jako část označení jiných skupin, jakoukoli z výše uvedených alkylových, aralkylových nebo arylových skupin vázanou k atomu dusíku.

«· 4 4 4 4

4 4 4 • · 4 •444 44

Pokud není uvedeno jinak, rozumí se výrazem „acylová skupina nebo „acyl, který se používá v tomto textu samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, organický zbytek vázaný ř

ke karbonylové skupině ( ^c). Jako příklad acylové skupiny je možné uvést skupiny R³ vázané ke karbonylové skupině, jako je alkanoylová skupina, alkenoylová skupina, aroylová skupina, aralkanoylová skupina, heteroaroylová skupina, cykloalkanoylová skupina, cykloheteroalkanoylová skupina apod.

Pokud není uvedeno jinak, rozumí se výrazem „cykloheteroalkylová skupina nebo „cykloheteroalkyl, který se používá v tomto textu samostatně nebo jako část označení jiné skupiny,,

5-, 6- nebo 7členný nasycený nebo parciálně nenasycený kruh, který obsahuje 1 až 2 heteroatomy, jako je atom dusíku, atom kyslíku a/nebo atom síry, přičemž tento kruh je vázaný přes atom uhlíku nebo daný heteroatom, pokud je to možné, nebo případně přes spojovací skupinu obecného vzorce (CH₂)_P (kde p je 1, 2 nebo 3), jako jsou následující skupiny:

r

Shora uvedené skupiny mohou obsahovat 1 až 4 substituenty, jako je alkylová skupina, atom halogenu, oxoskupina a/nebo kterýkoli z výše uvedených substituentů alkylové skupiny nebo arylové skupiny, kromě toho může být kterýkoli z uvedených cykloheteroalkylových kruhů přikondenzovaný k cykloalkylová skupině, arylové skupině, heteroarylové skupině nebo cykloheteroalkylové skupině.

Pokud není uvedeno jinak, rozumí se výrazem „heteroarylová skupina nebo „heteroaryl, který se používá v tomto textu samostatně nebo jako součást označení jiné skupiny, 5- nebo 6členný aromatický kruh, včetně sloučeniny obecného vzorce ~2b

(ve které Q představuje atom dusíku), který obsahuje 1, 2, 3 nebo 4 heteroatomy, jako je atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry, a dále takovéto kruhy přikondenzované k arylové skupině, cykloalkylová skupině, heteroarylové skupině nebo cykloheteroalkylové skupině (například k benzothiofenylové skupině nebo indolylové skupině), přičemž uvedený výraz zahrnuje i případně N-oxidy. Heteroarylová skupina podle tohoto vynálezu může případně obsahovat 1 až 4 substituenty, jako je kterýkoli substituent pro shora definovanou alkylovou

nebo arylovou skupinu. Jako příklad heteroarylové skupiny je možné uvést následující skupiny:

Jako příklad skupiny obecného vzorce je možné uvést následující skupiny:

·♦ «· · · ······ • · · · · ·· · · ·

Mí , bez jakéhokoli omezení na

Jako příklad skupiny obecného vzorce ^X5 je možné uvést následující skupiny:

omezení na tyto příklady.

Výraz „cykloheteroalkylalkylová skupina nebo „cykloheteroalkylalkyl, který se v tomto textu používá samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, označuje shora definované cykloheteroalkylové skupiny, které jsou vázané atomem uhlíku nebo heteroatomem k řetězci (CH₂)_P.

Výrazy „heteroarylalkylová skupina nebo „heteroarylalkyl, nebo „heteroarylalkenylová skupina nebo „heteroarylalkenyl které se v tomto textu používají samostatně nebo jako část označení jiné skupiny, označují

shora definované heteroarylové skupiny, které jsou vázané atomem uhlíku nebo heteroatomem k řetězci -(CH₂)_P-, k výše definované alkylenové skupině nebo k výše definované alkenylové skupině.

Výrazem „polyhaloalkylová skupina nebo „polyhaloalkyl se v tomto textu rozumí shora definovaná „alkylová skupina, která obsahuje od 2 do 9, výhodně od 2 do 5 halogenových substituentů, jako je atom fluoru nebo atom chloru, výhodně pak atom fluoru, jako je skupina CF₃CH₂, skupina CF₃ nebo skupina CF₃CF₂CH₂.

Výrazem „polyhaloalkoxylová skupina nebo „polyhaloalkoxy se v tomto textu rozumí shora definovaná „alkoxylová skupina nebo „alkyloxylová skupina, která obsahuje od 2 do 9, výhodně od 2 do 5 halogenových substituentů, jako je atom fluoru nebo atom chloru, výhodně pak atom fluoru, jako je skupina CF₃CH₂O, skupina CF₃O nebo skupina CF₃CF₂CH₂O.

Výraz „ester tvořící prekurzor léčiva, tak jak je použit v tomto textu, zahrnuje estery karboxylové kyseliny a kyseliny fosforečné tvořící prekurzory léčiva, které jsou v dané oblasti techniky známé. Příkladem takovéhoto esteru je methylester, ethylester, benzylester apod. Dalším příkladem esteru tvořícího prekurzor léčiva, který může představovat skupina R⁴, je (1-alkanoyloxy)alkylová skupina, jako je skupina \_Z í?

II *\z obecného vzorce nebo

R°

F , kde R^a, R^c a R^c jsou vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou • · ·· skupinu, arylovou skupinu a arylalkylovou skupinu, avšak skupina R^a0 nemůže představovat hydroxylovou skupinu.

Jako které může příklad takovýchto esterů představovat skupina R⁴, tvořících prekurzory léčiv, je možné uvést skupinu

GHUjCQtjiCBy skupinu , skupinu

O

II

GgHgOCOCřLj—

GH/X^GHf

CH ^<CH3’² , skupinu *“°4«9<*>₂0ΐν nebo

Dalšími příklady esterů tvořících prekurzory léčiv, které může představovat skupina R⁴, jsou skupiny následujících obecných vzorců:

ve kterých skupina R^a může představovat atom vodíku, alkylovou skupinu (jako je methylová skupina nebo terč. butylová skupina), arylalkylová skupina (jako je benzylová skupina) nebo arylovou skupinu (jako je fenylová skupina); skupina R^d může představovat atom vodíku, alkylovou skupinu, atom halogenu nebo alkoxylovou skupinu; skupina R^e může představovat alkylovou skupinu, arylovou skupinu, arylalkylovou skupinu nebo alkoxylovou skupinu a index ηχ je 0, 1 nebo 2.

• 4 444444

4 44 44 4

4 4 4 4

4 4 4 4 4

4 4 4 4 4 • 44 4 44 44 44

Pokud sloučeniny obecného vzorce (I) existuji v kyselinové formě, mohou tvořit farmaceuticky přijatelnou sůl, jako je sůl alkalického kovu, jejímž příkladem je lithná sůl, sodná sůl nebo draselná sůl, sůl kovu alkalického kovu, jejímž příkladem je vápenatá sůl nebo hořečnatá sůl, a zinečnatou sůl nebo hlinitou sůl nebo soli dalších kationtů, jako je amonná sůl, cholinová sůl, diethanolaminová sůl, lysinová (D nebo L) sůl, ethylendiaminová sůl, terč. butylaminová sůl, terč. oktylaminová sůl, tris(hydroxymethyl)aminomethanová (TRIS) sůl, N-methylglukosaminová (NMG) sůl, triethanolaminová sůl a dehydroabietylaminovou sůl.

Do rozsahu tohoto vynálezu spadají všechny stereoizomery sloučenin podle předmětného vynálezu, ať už ve formě směsi nebo v čisté nebo v podstatě čisté formě. Sloučeniny podle předmětného vynálezu mohou obsahovat asymetrická centra na kterémkoli atomu uhlíku, včetně kteréhokoli atomu uhlíku v substituentech R. Díky této skutečnosti mohou sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu existovat v enantiomerních nebo diastereoizomerních formách nebo ve směsi těchto forem. Při výše popsaných postupech přípravy sloučenin podle tohoto vynálezu je možné jako výchozí sloučeniny používat racemáty, enantiomery nebo diastereoizomery. Pokud se připravují diastereoizomerní nebo enantiomerní produkty, mohou být od sebe odděleny běžnými metodami, jako je například chromatografie nebo frakční krystalizace.

V případě potřeby je možné sloučeniny obecného vzorce (I) podle předmětného vynálezu použít v kombinaci s jedním nebo více hypolipidemickými činidly nebo činidly pro snížení ·· ···· /U · · · ·····» ···· ·· ··· ··· ·· ♦· hladiny lipidů nebo činidly pro regulaci hladiny lipidů a/nebo spolu s jedním nebo více terapeutickými činidly jiného typu, jejichž skupina zahrnuje antidiabetická činidla, antiobezitní činidla, činidla proti vysokému krevnímu tlaku, inhibitory shlukování krevních destiček a/nebo činidla proti osteoporóze, přičemž tato kombinace může být podávána orálně ve stejné dávkové formě, v oddělené dávkové formě nebo injekčně.

Skupina uvedených hypolipidemických činidel nebo činidel pro snížení hladiny lipidů nebo činidel pro regulaci hladiny lipidů, která se mohou případně používat v kombinaci se sloučeninami obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může zahrnovat 1, 2, 3 nebo více inhibitorů MTP, inhibitorů HMG CoA reduktasy, inhibitory skvalensyntetasy, deriváty kyseliny fibrinové, inhibitory ACAT, inhibitory lipoxygenasy, inhibitory absorpce cholesterolu, inhibitory kotransportu ileálního Na⁺/kyseliny žlučové, upregulátory aktivity receptoru LDL, činidla pro maskování kyseliny žlučové a/nebo kyselinu nikotinovou a její deriváty.

Skupina inhibitorů MTP, které je možné použít podle tohoto vynálezu, zahrnuje inhibitory MTP popsané v patentech Spojených států amerických číslo US 5,595,872, US 5,739,135,

US 5,712,279, US 5,760,246, US 5,827,875, US 5,885,983 a v přihlášce patentu Spojených států amerických číslo USSN 09/175,180 podané dne 20. října 1998, které odpovídá patent Spojených států amerických číslo US 5,962,440. Výhodně se podle tohoto vynálezu používají všechny výhodné inhibitory MTP, které jsou popsány ve výše uvedených patentech a patentové přihlášce.

4 4 4

4 4 4

4 4 4 4

4 4 4 4

444 44 44

4 4

444 4 4 4 4

4 4

4444 44

4444

Obsah všech výše citovaných patentů Spojených států amerických je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál.

Skupina nejvýhodnějších inhibitorů MTP, které je možné použít podle tohoto vynálezu, zahrnuje inhibitory MTP podle patentů Spojených států amerických číslo US 5,739,135 a US 5,712,279 a US 5,760,246.

Nejvýhodnějším inhibitorem MTP pro použití podle tohoto vynálezu je 9-[4- [4-[ [2- (2,2,2-trifluorethoxy)benzoyl]amino]-1piperidinyl]butyl]-N-(2,2,2-trifluorethyl)-9H-fluoren-9karboxamid

Uvedeným hypolipidemickým činidlem může být inhibitor HMG CoA reduktasy, jejichž skupina zahrnuje, bez jakéhokoli omezení, mevastatin a příbuzné sloučeniny, jak jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 3,983,140, lovastatin (mevinolin) a příbuzné sloučeniny, jak jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,231,938, pravastatin a příbuzné sloučeniny, jak jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,346,227, simvastatin a příbuzné sloučeniny, jak jsou popsány v patentech Spojených států amerických číslo US 4,448,784 a US 4,450,171. Skupina • · • 999 •999 99 • 9 ·· 9 9 9 • 9 · · 9 • · · · · · 9 • · 9 9 9 · • 99 999 99 99 dalších inhibitorů HMG CoA reduktasy, které mohou být použity podle tohoto vynálezu, zahrnuje, bez jakéhokoli omezení, fluvastatin, který je popsán v patentu Spojených států amerických číslo US 5,354,772, cerivastatin, který je popsán v patentech Spojených států amerických číslo US 5,006,530 a US 5,177,080, atorvastatin, který je popsán v patentech Spojených států amerických číslo US 4,681,893, US 5,273,995, US 5,385,929 a US 5,686,104, itavastatin (což je nisvastatin od společnosti Nissan/Sankyo s kódovým označením NK-104), který je popsán v patentu Spojených států amerických číslo US 5,011,930, visastatin, což je sloučenina od společnosti ShionogiAstraZeneca s kódovým označením ZD-4522, která je popsána v patentu Spojených států amerických číslo US 5,260,440, a příbuzné statinové deriváty, které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 5,753,675, pyrazolové analogy derivátů mevalonolaktonu, které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,613,610, indenové analogy derivátů mevalonolaktonu, které jsou popsány ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 86/03488,

6-[2-(substitutuovaný-pyrrol-l-yl)alkyl)pyran-2-ony a jejich deriváty, které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,647,576, sloučenina od společnosti Searle s kódovým označením SC-45355 (což je 3-substituovaný derivát kyseliny pentandiové) dichloroacetátové a imidazolové analogy mevalonolaktonu, které jsou popsány ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 86/07054, deriváty kyseliny 3-karboxy-2-hydroxypropanfosfonové, které jsou popsány v ve francouzském patentu číslo FR 2,596,393, 2,3-disubstituovaný pyrrol, deriváty furanu a thiofenu popsané v evropské patentové přihlášce číslo EP 0 221 025, nafthylové analogy mevalonolaktonu, které jsou popsány v patentu Spojených států

0 0

0« « amerických číslo US 4,686,237, oktahydronaftaleny popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 4,499,289, ketoanalogy mevinolinu (lovastatinu) , které jsou popsané v evropské patentové přihlášce číslo EP 0 142 146 a chinolinové a pyridinové deriváty popsané v patentech Spojených států amerických číslo US 5,506,219 a US 5,691,322.

Kromě toho jsou deriváty kyseliny fosfinové, jež jsou vhodné pro inhibici HMG CoA reduktasy a které jsou vhodné pro použití podle předmětného vynálezu, popsány v britském patentu číslo GB 2 205 837.

Skupina inhibitorů skvalensyntetasy, které jsou vhodné pro použití podle tohoto vynálezu, zahrnuje, bez jakéhokoli omezeni, α-fosfonosulfonáty, které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 5,712,396, α-fosfonosulfonáty popsané v publikaci Biller a spolupracovníci, J. Med. Chem., 1988, 31(10), 1869, včetně isoprenoidních (fosfinylmethyl)fosfonátů a dalších inhibitorů skvalensyntetasy, jako jsou například inhibitory popsané v patentech Spojených států amerických číslo US 4,-871,721 a US 4,924,024 a v publikaci Biller, S. A., Neuenschwander, Κ., Ponpipom, Μ. M. a Poulter, C. D., Current Pharmaceutical Design, 1996, 2, 1.

Skupina dalších inhibitorů skvalensyntetasy, které jsou vhodné pro použití podle tohoto vynálezu, zahrnuje terpenoidní pyrofosfáty popsané v publikaci P. Ortiz de Montellano a spolupracovníci, J. Med. Chem., 1977, 20, 243, analog farnesyldifosfátu A a analogy preskvalenpyrofosfátu (PSQ-PP), které byly popsány v publikaci Corey a Volante, J. Am. Chem. Soc, 1976, 98, 1291, fosfinylfosfonáty popsané v publikaci McClard, ·« ·0 » · · • · ··

R. W. a spolupracovníci, J. Am. Chem. Soc., 1987, 109, 5544 a cyklopropany popsané v disertační práci Capson, T. L., PhD dissertation, červen 1987, Dept. Med. Chem. U of Utah,

Abstract, Table of Contents, str. 16, 17, 40-43, 48-51,

Summary.

Skupina dalších hypolipidemických činidel vhodných pro použití podle předmětného vynálezu zahrnuje, bez jakéhokoli omezení, deriváty kyseliny fibrinové, jako je fenofibrát, gemfibrozil, klofibrat, bezafibrat, ciprofibrat, klinofibrat apod., probukol a příbuzné sloučeniny, které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 3,674,836, přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá probukol a gemfibrozil, činidla pro maskování žlučové kyseliny, jako je cholestyramin, kolestipol a DEAE-Sephadex (Secholex®, Policexide°) a cholestagel (Sankyo/Geltex), jakož i lipostabil (Rhone-Poulenc), sloučeninu od společnosti Eisai s označením E-5050 (což je N-substituovaný derivát ethanolaminu), imanixil (HOE-402), tetrahydrolipstatin (THL), istigmastanylfosforylcholin (SPC, Roche), aminocyklodextrin (Tanabe Seiyoku), sloučeninu od společnosti Ajinomoto s označením AJ-814 (což je derivát azulenu), melinamid (Sumitomo), látku od společnosti Sandoz s označením 58-035, sloučeniny od společnosti American Cyanamid s označením CL-277,082 a CL-283,546 (což jsou disubstituované deriváty močoviny), kyselinu nikotinovou (niacin), acipimox, acifran, neomycin, kyselinu p-aminosalicyliovou, aspirin, deriváty póly(diallylmethylamin)u, jako jsou deriváty popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 4,759,923, kvartérní amin póly(diallyldimethylamoniumchlorid) a ioneny, jako jsou ioneny popsané v patentu Spojených • 4

444

4 4 4 4

4 ·

4444 44 • 4 4 4 4 4 • 44 444 44 44 států amerických číslo US 4,027,009, a další známá činidla pro snížení hladiny sérového cholesterolu.

Hypolipidemickým činidlem pro použití podle předmětného vynálezu může být inhibitor ACAT, jako je například inhibitor ACAT popsaný v následujících publikacích: Drugs of the Future, 1999, 24, 9, (Avasimib); „The ACAT inhibitor, Cl-1011 is effective in the prevention and regression of aortic fatty streak area in hamsters, Nicolosi a spolupracovníci, Atherosclerosis (Shannon, Irel), 1998, 137(1), 77; „The pharmacological profile of FCE 27677: a novel ACAT inhibitor with potent hypolipidemic activity mediated by selective suppression of the hepatic secretion of ApoBlOO-containing lipoprotein, Ghiselli, Giancarlo, Cardiovasc. Drug Rev.,

1998, 16(1), 16; „RP 73163: a bioavailable alkylsulfinyldiphenylimidazole ACAT inhibitor, Smith, C. a spolupracovníci, Bioorg. Med. Chem. Lett., 1996, 6(1), 47; „ACAT inhibitors: physiologic mechanisms for hypolipidemic and antiatherosclerotic activities in experimental animals, Krause a spolupracovníci, editoval Ruffolo, Robert R., Jr.; Hollinger, Mannfred A., Inflammation: Mediators Pathways, 1995, 173198, vydavatel CRC, Boča Raton, Florida, USA.; „ACAT inhibitore: potential anti-atherosclerotic agents, Sliskovic a spolupracovníci, Curr. Med. Chem., 1994, 1(3), 204; „Inhibitors of acyl-CoA:cholesterol O-acyl transferase (ACAT) as hypocholesterolemic agents. 6. The first water-soluble ACAT inhibitor with lipid-regulating activity. Inhibitors of acylCoA: cholesterol acyltransferase (ACAT). 7. Development of a series of substituted N-phenyl-N - [ (1-phenylcyclopentyl) methyl] ureas with enhanced hypocholesterolemic activity, Stout ·· ·· * · ·» «·«« • * · ·· ·· · · · • ·Φ· · · · · « • · · · · ···· · • · · · · ···· • ••Φ «* ··· 999 99 99 a spolupracovníci, Chemtracts: Org. Chem., 1995, 8(6), 359 nebo sloučenina s označením TS-962 (Taisho Pharmaceutical Co. Ltd) .

Uvedeným hypolipidemickým činidlem může být upregulátor aktivity receptoru LD2, jako je sloučenina s označením MD-700 (Taisho Pharmaceutical Co. Ltd) a sloučenina s označením LY295427 (Eli Lilly).

Hypolipidemickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu může být inhibitor absorpce cholesterolu, kterým je výhodně sloučenina s označením SCH48461 od společnosti Schering-Plough a dále inhibitory popsané v publikacích Atherosclerosís, 1995, 115, 45 a J. Med. Chem., 1998, 41, 973.

Hypolipidemickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu může rovněž být inhibitor kotransportu ileálního Na⁺/kyseliny žlučové, jako je inhibitor popsaný v publikaci Drugs of the Future, 1999, 24, 425.

Činidlem pro regulaci hladiny lipidů, které je možné použít podle tohoto vynálezu, může být inhibitor transferového proteinu cholesterylesteru (CETP), jako je sloučenina s označením CP 529,414 od společnosti Pfizer (která je popsána ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 00/38722 a v evropském patentu číslo EP 0 818 448) a sloučeniny s označením SC-744 a SC-795 od společnosti Pharmacia.

Skupina inhibitorů ATP citrátlyasy, které mohou být použity podle tohoto vynálezu, zahrnuje například inhibitory popsané v patentu Spojených států amerických číslo

US 5,447,954 .

• · · ·

Výhodnými hypolipidemickými činidly pro použití podle tohoto vynálezu jsou pravastatin, lovastatin, simvastatin, atorvastatin, fluvastatin, cerivastatin, itavastatin a visastatin a sloučenina s označením ZD-4522.

Obsah výše citovaných patentů Spojených států amerických je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál. Jednotlivá činidla se používají v množstvích a dávkách uvedených v referenční publikaci Physician's Desk Reference a/nebo ve shora citovaných patentech.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle předmětného vynálezu se používají v hmotnostním poměru k uvedenému hypolipidemickému činidlu (pokud se toto používá) v rozmezí od přibližně 500:1 do přibližně 1:500, výhodně v rozmezí od přibližně 100:1 do přibližně 1:100.

Velikost podávané dávky musí být pečlivě upravena podle věku, tělesné hmotnosti a celkového stavu pacienta a dále podle způsobu podávání, typu dávkové formy, dávkovacího režimu a podle výsledku, kterého má být dosazeno.

Dávky a prostředky obsahující hypolipidemická činidla, které se používají podle tohoto vynálezu, jsou shodné s dávkami a prostředky popsanými v různých patentech a patentových přihláškách, které byly citovány v předcházejícím textu.

Dávky a prostředky obsahující ostatní hypolipidemická činidla, která mají být použita podle tohoto vynálezu, pokud

• 0 je to vůbec možné, budou shodné s dávkami a prostředky popsanými v nejnovějším vydání referenční publikace

Physícian's Desk Reference.

V případě orálního podávání je možné uspokojivého výsledku dosáhnout s použitím inhibitorů MTP v množství od přibližně 0,01 miligramu do přibližně 500 miligramů a výhodně v množství od přibližně 0,1 miligramu do přibližně 100 miligramů, přičemž toto množství se podává jednou až čtyřikrát denně.

Výhodné orální dávkové formy, jako jsou tablety nebo kapsle, obsahují inhibitor MTP v množství od přibližně miligramu do přibližně 500 miligramů, výhodně od přibližně miligramů do přibližně 400 miligramů a ještě výhodněji od přibližně 5 miligramů do přibližně 250 miligramů, přičemž toto množství se podává jednou až čtyřikrát denně.

V případě orálního podávání je možné uspokojivého výsledku dosáhnout při použití inhibitoru HMG CoA reduktasy, jako je například pravastatin, lovastatin, simvastatin, atorvastatin, fluvastatin nebo cerivastatin, v dávkách uvedených v referenční publikaci Physician's Desk Reference, jako je dávka v množství od přibližně 1 miligramu do 2000 miligramů, výhodně pak v množství od přibližně 4 miligramů do přibližně 200 miligramů.

Uvedený inhibitor skvalensyntetasy se může používat v dávkách v rozmezí od přibližně 10 miligramů do přibližně 2000 miligramů, výhodně v rozmezí od přibližně 25 miligramů do přibližně 200 miligramů.

• · • ·

Výhodné orální dávkové formy, jako jsou tablety nebo kapsle, obsahují inhibitor HMG CoA reduktasy v množství od přibližně 0,1 miligramu do přibližně 100 miligramů, výhodně od přibližně 0,5 miligramu do přibližně 80 miligramů a ještě výhodněji od přibližně 1 miligramu do přibližně 40 miligramů.

Výhodné orální dávkové formy, jako jsou tablety nebo kapsle, obsahují inhibitor skvalensyntetasy v množství od přibližně 10 miligramů do přibližně 500 miligramů, výhodně od přibližně 25 miligramů do přibližně 200 miligramů.

Hypolipidemickým činidlem použitým podle předmětného vynálezu může rovněž být inhibitor lipoxygensay, včetně inhibitoru 15-lipoxygenasy (15-LO), jako jsou deriváty benzimidazolu popsané ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 97/12615, inhibitory 15-lipoxygenasy (15-LO) popsané ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo a inhibitory 15-lipoxygenasy (15-LO) popsané v publikaci Sendobry a spolupracovníci „Attenuation of diet-induced atherosclerosis in rabbits with a highly selective 15-lipoxygenase inhibitor lacking significant antioxidant properties, Brit. J. Pharmacology, 1997, 120, 1199 a v publikaci Cornicelli a spolupracovníci, „15-Lipoxygenase and its Inhibition: A Novel Therapeutic Target for Vascular Disease, Current Pharmaceutical Design, 1999, 5, 11.

Sloučeniny obecného vzorce (I) a uvedené hypolipidemické činidlo se mohou používat spolu ve stejné orální dávkové formě nebo v oddělených orálních dávkových formách, které se užívají současně.

• · • · • · · ·

100

Shora popsané kompozice se mohou podávat ve výše popsaných dávkových formách v jediné dávce nebo v několika rozdělených dávkách, a to jedenkrát až čtyřikrát denně. Podle tohoto vynálezu může být vhodné začít léčbu pacienta nízkou dávkou uvedené kombinace a postupně přecházet k vyšším dávkám uvedené kombinace.

Výhodným hypolipidemickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu je pravastatin, simvastatin, lovastatin, atorvastatin, fluvastatin nebo cerivastatin a dále niacin a/nebo cholestagel.

Další antidiabetické činidlo, které může být případně použito v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I), může být vybrané ze skupiny zahrnující 1, 2, 3 nebo více antidiabetických činidel nebo antihyperglykemických činidel, včetně činidel stimulujících produkci insulinu nebo senzibilizátorů insulinu, nebo jiná antidiabetická činidla, jejichž mechanismus účinku je výhodně odlišný od mechanismu účinku sloučenin obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, přičemž skupina takovýchto antidiabetických činidel může zahrnovat biguanidy, sulfonylmočoviny, inhibitory glukosidasy, antagonisty PPARy, jako jsou thiazolidindiony, inhibitory aP2, inhibitory dipeptidylpeptidasy IV (DP4), inhibitory SGLT-2 a/nebo meglitinidy, a dále insulin a/nebo peptid-1 glukagonového typu (GLP-1).

Uvedeným dalším antidiabetickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu může být orální antidiabetické činidlo, kterým je výhodně biguanid, jako je metformin nebo fenformin nebo jejich soli, výhodně pak hydrochlorid metforminu.

• · • · · ···· · ·

101

Pokud je uvedeným antidiabetickým činidlem biguanid, používají se sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu v hmotnostním poměru ku biguanidu v rozmezí od přibližně 0,001:1 do přibližně 10:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 5:1.

Dalším antidiabetickým činidlem podle tohoto vynálezu může rovněž výhodně být sulfonylmočovina, jako je glyburid (jenž je rovněž známý pod jménem glibenklamid), glimepirid (který je popsaný v patentu Spojených států amerických číslo

US 4,379,785), glipizid, gliklazid nebo chlorpropamid, a rovněž další známé sulfonylmočoviny nebo jiná antihyperglykemická činidla, která působí na ATP-dependentní kanál β-buněk, přičemž z těchto činidel se výhodně používají glyburid a glipizid, přičemž tato antidiabetická činidla mohou být podávána ve stejných nebo v oddělených orálních dávkových formách.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu se používají v hmotnostním poměru k dané sulfonylmočovině v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 100:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,02:1 do přibližně 5:1.

Orálním antidiabetickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu může rovněž být inhibitor glukosidasy, jako je akarbosa (která byla popsána v patentu Spojených států amerických číslo US 4,904,769) nebo miglitol (který byl popsán v patentu Spojených států amerických číslo US 4,639,436), přičemž tato antidiabetická činidla mohou být podávána ve stejných nebo v oddělených orálních dávkových formách.

• 4

102

4444 44

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu se používají v hmotnostním poměru k danému inhibitoru glukosidasy v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 100:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,05:1 do přibližně 10:1.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu se mohou používat v kombinaci s agonistou PPARy, jako je thiazolidindionové orální antidiabetické činidlo, nebo s dalšími senzibilizátory insulinu (které mají senzibilizující účinek na insulin u pacientů postižených diabetem, který není dependentní na insulinu (tj. u NIDDM pacientů)), jejichž příkladem je troglitazon (který je dodáván společností WarnerLambert pod obchodním názvem Rezulin® a který je popsaný v patentu Spojených států amerických číslo US 4,572,912), rosiglitazon (od společnsoti SKB), pioglitazon (od společnosti Takeda), sloučenina od společnsoti Mitsubishi označovaná jako MCC-555 (která je popsaná v patentu Spojených států amerických číslo US 5,594,016), sloučenina od společnosti Glaxo-Welcome označovaná jako GL-262570, englitazon (sloučenina od společnosti Pfizer označovaná jako CP-68722) nebo darglitazon (sloučenina od společnosti Pfizer označovaná jako CP-86325), isaglitazon (od společností MIT/J&J), sloučenina od společností JPNT/P&U označovaná jako JTT-501, sloučenina od společnosti Merck označovaná jako L-895645, sloučenina od společností Sankyo/WL označovaná jako R-119702, sloučenina od společností Dr. Reddy/NN označovaná jako NN-2344 nebo sloučenina od společnosti Yamanouchi označovaná jako YM-440, přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používají rosiglitazon a pioglitazon.

• · • · ··

103 * · · · · · • · · ··· ·· · ·

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu se používají v hmotnostním poměru k danému thiazolidindionu v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 100:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,05:1 do přibližně 10:1.

Sulfonylmočovinové a thiazolidindionové orální antidiabetické činidlo v množství menším než přibližně 150 miligramů může být vpraveno do jediné tablety se sloučeninami obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu mohou být rovněž použity v kombinaci s antihyperglykemickým činidlem, jako je insulin nebo peptid-1 glukagonového typu (GLP-1), jako je GLP-1(1-36)amid, GLP-1(7-36)amid, GLP-1(7-37) (které jsou popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 5.614,492, jehož obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál), a dále sloučenina od společnosti Amylin označovaná jako AC2993 a sloučenina od společnosti Eli Lilly označovaná jako LY-315902, přičemž tato činidla se mohou podávat injekčně, intranasálně, inhalací nebo transdermálními nebo bukálními prostředky.

Pokud jsou přítomny, mohou se metformin, uvedené sulfonylmočoviny, jako je glyburid, glimepirid, glipyrid, glipizid, chlorpropamid a gliklazid, a uvedené inhibitory glukosidasy, jako je akarbosa nebo miglitol, nebo insulin (podávaný injekčně, pulmonárně, bukálně nebo orálně) používat ve shora popsaných prostředcích, a to v množstvích a dávkách uvedených v referenční publikaci Physician's Desk Reference (PDR).

• ·

104 • ·

Pokud jsou přítomny, mohou se metformin a jeho soli používat v denní dávce od přibližně 500 miligramů do přibližně 2000 miligramů, přičemž tuto dávku je možné podávat v jediné dávce nebo rozdělenou do několika (až čtyř) dávek.

Pokud je přítomno, může se thiazolidindionové antidiabetické činidlo používat v denní dávce od přibližně 0,01 miligramu do přibližně 2000 miligramů, přičemž tuto dávku je možné podávat v jediné dávce nebo rozdělenou do několika (až čtyř) dávek.

Pokud je přítomen, může se insulin používat v prostředcích, množstvích a dávkách uvedených v referenční publikaci Physician's Desk Reference.

Pokud jsou přítomny, mohou se peptidy GLP-1 podávat v orálních bukálních prostředcích, nasálně nebo parenterálně, jak je popsáno v patentech Spojených států amerických číslo US 5,346,701 (TheraTech), US 5,614,492 a US 5,631,224, jejichž obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál.

Uvedeným dalším antidiabetickým činidlem pro použití podle tohoto vynálezu může být rovněž duální agonista PPARa/PPARy, jako je sloučenina s označením AR-HO39242 (Astra/Zeneca), sloučenina s označením GW-409544 (Glaxo-Wellcome), sloučenina s označením KRP297 (Kyorin Merck) a dále sloučeniny popsané v publikaci Murakami a spolupracovníci, „A Novel Insulin Sensitizer Acts As a Coligand for Peroxisome ProliferationActivated Receptor Alpha (PPAR alpha) and PPAR gamma. Effect on PPAR alpha Activation on Abnormal Lipid Metabolism in Liver of Zucker Fatty Rats, Diabetes, 1998b, 47, 1841.

105 ·· · · • · · · • ··· • · · · • · · ······ ·

Antidiabetické činidlo pro použití podle tohoto vynálezu může být inhibitor SGLT-2, jako jsou inhibitory popsané v přihlášce patentu Spojených států amerických číslo USSN 09/679,027 ze dne 4. října 2000, jež se používají v dávkách uvedených v citované patentové přihlášce. Výhodně se podle tohoto vynálezu používají inhibitory SGLT-2, které jsou označeny jako výhodné i v uvedené patentové přihlášce.

Antidiabetické činidlo pro použití podle tohoto vynálezu může být inhibitor aP2, jako jsou inhibitory popsané v přihlášce patentu Spojených států amerických číslo USSN 09/391,053 ze dne 7. září 1999 a v přihlášce patentu Spojených států amerických číslo USSN 09/519,079 ze dne 6. března 2000, jež se používají v dávkách uvedených v citované patentové přihlášce. Výhodně se podle tohoto vynálezu používají inhibitory aP2, které jsou označeny jako výhodné i v uvedených patentových přihláškách.

Antidiabetické činidlo pro použití podle tohoto vynálezu může být inhibitor DP4, jako jsou inhibitory popsané v přihlášce patentu Spojených států amerických číslo USSN 09/788,173 ze dne 16. února 2001, ve zveřejněných mezinárodních přihláškách číslo WO99/38501, WO99/46272, WO99/67279 (PROBIODRUG), WO99/67278 (PROBIODRUG), WO99/61431 (PROBIODRUG), sloučenina označovaná jako NVP-DPP728A (což je 1-[[[2-[(5-kyanopyridin-2-yl)amino]ethyl]amino]acetyl]-2kyano-(S)-pyrrolidin) (od společnosti Novartis) (tato sloučenina se považuje za výhodnou z hlediska použití podle tohoto vynálezu a byla popsána v publikaci Hughes a spolupracovníci, Biochemistry, 1999, 38(36), 11597, sloučenina • 4

4

106 • 4 4 • ·♦· • 4 • 4 4 • ·4· 44 označovaná jako TSL-225 (což je kyselina tryptofyl-1,2,3,4tetrahydro-isochinolin-3-karboxylová (která byla popsána v publikaci Yamada a spolupracovníci, Bioorg. & Med. Chem.

Lett., 1998, 8, 1537, 2-kyanopyrrolididy a 4-kyanopyrrolididy, jež byly popsány v publikacích Ashworth a spolupracovníci, Bioorg. & Med. Chem. Lett., 1996, 6(22), 1163-1166 a 27452748, přičemž uvedené sloučeniny se používají v dávkách uvedených v citovaných odkazových materiálech.

Meglitinidem, který se může případně používat v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být repaglinid, nateglinid (od společnosti Novartis) nebo sloučenina označovaná jako KAD12129 (od společností PF/

Kissei), přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá repaglinid.

Sloučenina obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu se používá v hmotnostním poměru k danému meglitinidu, agonistovi PPARy, duálnímu agonistovi PPARa/γ, inhibitoru aP2, inhibitoru DP4 nebo inhibitoru SGLT-2 v rozmezí od přibližně 0,01:1 do přibližně 100:1, výhodně v rozmezí od přibližně 0,05:1 do přibližně 10:1.

Terapeutickými činidly jiného typu, která mohou být případně použita spolu se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být 1, 2, 3 nebo více antiobezitních činidel, včetně β3 adrenergního agonisty, inhibitoru lipasy, inhibitoru reabsorpce serotoninu (a dopaminu), inhibitoru aP2, agonisty thiroidního receptorů a/nebo anorektického činidla.

·· ····

107 ·· ·· • · · · • · ·· • · · · • 99

9919 99 ·

Uvedeným β3 adrenergním agonistou, který může být případně použit v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být sloučenina označovaná jako AJ9677 (Takeda/Dainippon), sloučenina označovaná jako L750355 (Merck) nebo sloučenina označovaná jako CP331648 (Pfizer) nebo jiní známí β3 agonisté, jak jsou popsány v patentech Spojených států amerických číslo US 5,541,204, US 5,770,615,

US 5,491,134, US 5,776,983 a US 5,488,064, přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá sloučenina s označením AJ9677, sloučenina s označením L750355 a sloučenina s označením

CP331648.

Uvedeným inhibitorem lipasy, který může být případně použit v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být orlistat nebo sloučenina s označením ATL-962 (Alizyme), přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá orlistat.

Uvedeným inhibitorem zpětné absorpce serotoninu (a dopaminu), který může být případně použit v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být sibutramin, topiramat (Johnson & Johnson) nebo axokin (Regeneron), přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá sibutramin nebo topiramat.

Uvedeným agonistou thyroidního receptoru, který může být případně použit v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být kterýkoli z ligandů thiroidního receptoru, které byly popsány ve zveřejněných mezinárodních přihláškách číslo WO 97/21993 (University of Callifornia SF), WO 99/00353 (KaroBio), ve zveřejněné

108

0 0 0 I 0 0

0 00

0000 00 • · ·····♦ ·· ·0 · 0 · • 0 · 0 9 • · · 0 0 · 0 0 · 0 · 0

000 000 00 09 přihlášce britského patentu číslo GB 98/284425 (KaroBio) a v předběžné přihlášce patentu Spojených států amerických číslo 60/183,223 ze dne 17. února 2000, přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používají sloučeniny popsané v přihláškách společnosti KaroBio a ve výše citované předběžné přihlášce patentu Spojených států amerických.

Uvedeným anorektickým činidlem, které může být případně použito v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, může být dexamfetamin, fentermin, fenylpropanolamin nebo mazindol, přičemž výhodně se podle tohoto vynálezu používá dexamfetamin.

Výše popsaná různá antiobezitní činidla mohou být použita ve stejné dávkové formě spolu se sloučeninou obecného vzorce (I) nebo v jiných dávkových formách, a to v dávkách a dávkovačích režimech, které jsou v dané oblasti techniky všeobecně známé nebo jsou popsány v referenční publikaci Physician's Desk Reference (PDR).

Skupina uvedených činidel proti vysokému krevnímu tlaku, která se mohou používat v kombinaci se sloučeninou obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, zahrnuje inhibitory ACE, antagonisty receptorů angiotensinu II, inhibitory NEP/ACE a dále blokátory vápníkového kanálu, β-adrenergní blokátory a další typy činidel proti vysokému tlaku, včetně diuretik.

Skupina inhibitorů enzymu přeměňujícího angiotensin, které je možné použít podle tohoto vynálezu, zahrnuje takové inhibitory, které obsahují merkatoskupinu (-S-), jako jsou substituované deriváty prolinu, jako jsou deriváty prolinu ·· ·· • · · • ··· ·· ···· ► · · » · ·

109 popsané ve výše citovaném patentu Spojených států amerických číslo US 4,046,889 (Ondretti a spolupracovníci), přičemž výhodným derivátem prolinu pro použití podle tohoto vynálezu je kaptopril, tj. 1-[ (2S)-3-merkapto-2-methylpropionyl]-Lprolin, a merkaptoacylové deriváty substituovaných prolinu, jako jsou uvedené deriváty popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 4,316,906, ze kterých se výhodně podle tohoto vynálezu používá zofenopril.

Dalším příkladem inhibitorů ACE obsahujících merkaptoskupinu, které je možné použít podle tohoto vynálezu, je rentiapril (fentiapril, Santen), jenž byl popsaný v publikaci Clin. Exp. Pharmacol. Physiol., 1983, 10, 131 a dále pivopril a sloučenina s označením YS980.

Dalšími příklady inhibitorů enzymu přeměňujícího angiotensin, které je možné použít podle tohoto vynálezu, jsou inhibitory popsané ve výše citovaném patentu Spojených států amerických číslo US 4,374,829, ze kterých se výhodně podle tohoto vynálezu používá N-(l-ethoxykarbonyl-3-fenylpropyl)-Lalanyl-L-proline, tj. enalapril; fosfonátem substituované amino- nebo iminokyseliny nebo jejich soli, které byly popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,452,790, ze kterých se výhodně podle tohoto vynálezu používá (S)-1- [6amino-2-[[hydroxy-(4-fenylbutyl)fosfinyl]oxy]-1-oxohexyl]-Lprolin, neboli ceronapril; fosfinylalkanoylproliny popsané ve výše citovaném patentu Spojených států amerických číslo US 4,168,267, z nichž se výhodně podle tohoto vynálezu používá fosinopril; fosfinylalkanoylovou skupinou substituované proliny popsané v patentu Spojených států amerických číslo

0000 • · · 0 • 0 0 • 000 • 0 · 0

0 0 0 0 0 0 0 0

110

US 4,337,201 a fosfonamidáty popsané ve výše diskutovaném patentu Spojených států amerických číslo US 4,432,971.

Jako příklad dalších inhibitorů ACE, jež je možné použít podle tohoto vynálezu, je možné uvést sloučeninu s označením BRL 36,378 od společnosti SmithKline Beecham, jež je popsána v evropských patentových přihláškách číslo EP 80822 a EP 60668; sloučeninu s označením MC-838 od společnosti Chugai, která je popsaná v Chemical Abstracts 102:72588v a v publikaci Jap. J. Pharmacol., 1986, 40, 373; sloučeninu s označením CGS 14824, tj. hydrochlorid kyseliny (3- ( [1-ethoxykarbonyl-3-fenyl-(1S)propyl] amino)-2,3,4,5-tetrahydro-2-oxo-l-(3S)-benzazepin-1octové) od společnosti Ciba-Geigy, jež je popsána v britském patentu číslo GB 2103614 a sloučeninu s označením CGS 16,617 (tj. kyselinu 3(S)-[[(1S)-5-amino-l-karboxypentyl]amino]2,3,4,5-tetrahydro-2-oxo-1H-1-benzazepin-1-ethanovou) rovněž od společnosti Ciba-Geigy, která je popsaná v patentu Spojených států amerických číslo US 4,473,575; cetapril (alacepril, Dainippon), jenž je popsaný v publikacích Eur. Therap. Res., 1986, 39, 611 a Eur. Therap. Res., 1986, 40,

543; ramipril (Hoechsst) popsaný v evropském patentu číslo EP 79-022 a v publikaci Curr. Ther. Res., 1986, 40, 74; sloučeninu s označením Ru 44570 (od společnosti Hoechst), která je popsaná v publikaci Arzneimittelforschung, 1985, 34, 1254; cilazapril (od společnosti Hoffman-LaRoche), který je popsaný v publikaci J. Cardiovasc. Pharmacol., 1987, 9, 39; sloučeninu s označením R 31-2201 (od společnosti HoffmanLaRoche) , která je popsaná v publikaci FEBS Lett., 1984, 165, 201); lisinopril (od společnosti Merck), indalapril (delapril), jenž je popsaný v patentu Spojených států amerických číslo US 4,385,051; indolapril (od společnosti v ·

111 ·· ·· φ · • · · ·Φ ·· •··· · · « · · · φ · • · · · · ···· ΦΦ ··· 9₉₉ • Φ «··· • · • · • · • * · · ·· ··

Schering), který je popsaný v publikaci J. Cardiovasc.

Pharmacol., 1983, 5, 643, 655; spirapril (od společnosti Schering), který je popsaný v publikaci Acta. Pharmacol. Toxicol., 1986, 59 (Supp. 5), 173; perindopril (od společnosti Servier), jenž je popsaný v publikaci Eur. J. Clin.

Pharmacol., 1987, 31, 519; chinapril (od společnosti WarnerLambert), jenž je popsaný v patentu Spojených států amerických číslo US 4,344,949 a sloučeninu s označením CI925 (od společnosti Warner-Lambert) (tj. hydrochlorid kyseliny [3S - [2 [R (*) R (*) ] ] 3R(*) ] -2 - [2 - [ [1- (ethoxykarbonyl) -3fenylpropyl]amino]-1-oxopropyl]-1,2,3,4-tetrahydro-6,7dimethoxy-3-isochinolinkarboxylové), která je popsaná v publikaci Pharmacologist, 1984, 26, 243, 266, sloučeninu s označením WY-44221 (od společnosti Wyeth), která je popsaná v publikaci J. Med. Chem., 1983, 26, 394.

Výhodnými inhibitory ACE pro použití podle tohoto vynálezu jsou kaptopril, fosinopril, enalapril, lisinopril, chinapril, benazepril, fentiapril, ramipril a moexipril.

Dále je podle předmětného vynálezu možné použít inhibitory NEP/ACE, které mají inhibiční účinek na aktivitu neutrální endopeptidasy (NEP) a na aktivitu enzymu přeměňujícího angiotensin (ACE). Jako příklad inhibitorů NEP/ACE, jež jsou vhodné pro použití podle tohoto vynálezu, je možné uvést takovéto inhibitory popsané v patentech Spojených států amerických číslo US 5,362,727, US 5,366,973, US 5,225,401,

US 4,722,810, US 5,223,516, US 4,749,688, US 5,552,397,

US 5,504,080, US 5,612,359, US 5,525,723, v evropských patentových přihláškách číslo EP 0 599 444, EP 0 481 522, ····

EP O 599 444, EP O 595 610, EP O 534 363, EP O 534 396,

EP O 534 492 a EP O 629 627.

112

Výhodně se podle tohoto vynálezu používají inhibitory NEP/ACE, které jsou označené jako výhodné ve shora citovaných patentech/patentových přihláškách, a to v dávkách, jež jsou rovněž uvedeny ve shora citovaných patentech/patentových přihláškách, přičemž obsah všech citovaných patentů Spojených států amerických je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál. Nej výhodněji se podle tohoto vynálezu používá omapatrilat, sloučenina s označením BMS 189921 (tj . kyselina [S-(R*,R*)]-hexahydro-6-[(2-merkapto-l-oxo-3-fenylpropyl)amino]-2,2-dimethyl-7-oxo-lH-azepin-l-octová (gemopatrilat)) a sloučenina s označením CGS 30440.

Skupina antagonistů receptoru angiotensinu II (které se v tomto textu označují také jako antagonisté angiotensinu II nebo antagonisté AII) vhodných pro použití podle předmětného vynálezu zahrnuje, bez jakéhokoli omezení, irbesartan, losartan, valsartan, kandesartan, telmisartan, tasosartan a eprosartan, z nichž výhodně se podle tohoto vynálezu používá irbesartan, losartan nebo valsartan.

Výhodné orální dávkové formy podle tohoto vynálezu, jako jsou tablety nebo kapsle, obsahují inhibitor ACE nebo antagonistů AII v množství od přibližně 0,1 miligramu do 500 miligramů, výhodně v množství od přibližně 5 miligramů do přibližně 200 miligramů a ještě výhodněji v množství od přibližně 10 miligramů do přibližně 150 miligramů.

113

V případě parenterálního podávání se uvedený inhibitor ACE, antagonista angiotensinu II nebo inhibitor NEP/ACE používá v množství od přibližně 0,005 miligramu/kilogram do přibližně 10 miligramů/kilogram a výhodně v množství od přibližně 0,01 miligramu/kilogram do přibližně 1 miligramu/ kilogram.

Pokud se má dané léčivo podávat intravenózně, bude toto léčivo formulováno v běžných vehikulech, jako je destilovaná voda, fyziologický roztok, Ringerův roztok nebo jiný běžně používaný nosič.

Odborníkovi v dané oblasti techniky je zřejmé, že výhodnými dávkami inhibitoru ACE a antagonisty AII jakož i dalších zde popsaných antihypertenziv jsou dávky uvedené v nejnovějším vydání v referenční publikaci Physician's Desk Reference (PDR).

Dalšími příklady vhodných činidel proti vysokému krevnímu tlaku, jež jsou vhodná pro použití podle tohoto vynálezu, jsou omapatrilat (Vanlev®) , amlodipinbesylát (Norvasc°) , prazosin HCl (Minipress®) , verapamil, nifedipin, nadolol, diltiazem, felodipin, nisoldipin, isradipin, nikardipin, atenolol, karvedilol, sotalol, terazosin, doxazosin, propranolol a klonidin HCl (Catapres°) .

Skupina diuretik, která je možné použít v kombinaci se sloučeninami obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, zahrnuje hydrochlorothiazid, torasemid, furosemid, spironolakton a indapamid.

• ·

114

Skupina činidel proti shlukování krevních destiček, které je možné použít v kombinaci se sloučeninami obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, zahrnuje aspirin, klopidogrel, tiklopidin, dipyridamol, abciximab, tirofiban, eptifibatid, anagrelid a ifetroban, z nichž výhodně se používají klopidogrel a aspirin.

Uvedená léčiva proti shlukování krevních destiček se mohou používat v množstvích uvedených v referenční publikaci Physician's Desk Reference (PDR). Ifetroban je možné použít v množstvích uvedených v patentu Spojených států amerických číslo US 5,100,889.

Skupina činidel proti osteoporóze, která je možné použít v kombinaci se sloučeninami obecného vzorce (I) podle tohoto vynálezu, zahrnuje hormon příštítných tělísek a bisfosfonáty, jako je sloučenina s označením MK-217 (alendronat) (Fosamax°) . Velikost použitých dávek těchto činidel je shodná s dávkami uvedenými v referenční publikaci Physician's Desk Reference (PDR).

Při praktickém provedení způsobu podle předmětného vynálezu se používá farmaceutická kompozice, která obsahuje sloučeniny obecného vzorce (I) spolu s dalším nebo bez dalšího terapeutického činidla, a to ve spojení s farmaceuticky přijatelným vehikulem nebo ředidlem. Farmaceutická kompozice podle předmětného vynálezu se formuluje s použitím běžných pevných nebo kapalných vehikul nebo ředidel a farmaceuticky přijatelných aditiv, jejichž typ je vhodný pro požadovaný způsob podávání dané farmaceutické kompozice. Sloučeniny podle předmětného vynálezu se mohou podávat savčím druhům, včetně

115 lidí, opic, psů atd., a to orální cestou, například ve formě tablet, kapslí, granulí nebo prášků, nebo je možné je podávat parenterální cestou ve formě injikovatelných přípravků. Velikost dávky pro dospělé se výhodně pohybuje v rozmezí od 50 miligramů do 2000 miligramů denně, přičemž tuto dávku je možné podávat v jediné dávce nebo ve formě jednotlivých dávek podávaných jednou až čtyřikrát denně.

Typická kapsle pro orální podávání podle tohoto vynálezu obsahuje 250 miligramů sloučeniny obecného vzorce (I), miligramů laktosy a 15 miligramů stearátu hořečnatého. Tato směs prochází skrz síto s oky o velikosti 60 mesh a je uzavřena do želatinové kapsle o velikosti číslo 1.

Typický injikovatelný přípravek podle tohoto vynálezu se připravuje aseptickým umístěním 250 miligramů sloučeniny obecného vzorce (I) do lékovky, aseptickou lyofilizací a těsným uzavřením uvedené lékovky. Před vlastním použitím se obsah lékovky smíchá se 2 mililitry fyziologického roztoku, čímž se získá injikovatelný přípravek.

Příklady provedení vynálezu

Následující příklady popisují výhodná provedení tohoto vynálezu a slouží jen pro ilustraci, aniž by jakkoli omezovaly rozsah předmětného vynálezu.

V popisu jednotlivých příkladů jsou použity tyto zkratky:

Ph = fenyl

Bn = benzyl * ·

116 t-Bu = terciární butyl

Me = methyl

Et = ethyl

TMS = trimethylsilyl

TMSN₃ = trimethylsilylazid

TBS = terč. butyldímethylsilyl

FMOC = fluorenylmethoxykarbonyl

Boc = terč. butoxykarbonyl

Cbz = karbobenzyloxy nebo karbobenzoxy nebo benzyloxykarbonyl THF = tetrahydrofuran Et₂O = diethylether hex = hexany

EtOAc = ethylacetát

DMF = N,N-dimethylformamid

MeOH = methanol

EtOH - ethanol i-PrOH = isopropylalkohol

DMSO = dimethylsulfoxid

DME = 1,2 dimethoxyethan

DCE = 1,2 dichloroethan

HMPA = hexamethylfosfortriamid

HOAc nebo AcOH = kyselina octová

TFA = kyselina trifluoroctová

TFAA = anhydrid kyseliny trifluoroctová i-Pr₂NEt = diisopropylethylamin

Et₃N = triethylamin

NMM = N-methylmorfolin

DMAP = 4-dimethylaminopyridin

NaBH₄ = borohydrid sodný

NaBH(OAc)₃ = triacetoxyborohydrid sodný

DIBALH = diisobutylaluminumhydrid • · • ·

117 • ··« • 4

LiAlH₄ = lithiumaluminumhydrid n-BuLi = n-butyllithium

Pd/C = palladium na uhlí

PtO₂ = oxid platičitý

KOH = hydroxid draselný

NaOH = hydroxid sodný

LiOH = hydroxid lithný

K₂CO₃ = uhličitan draselný

NaHCO₃ = hydrogenuhličitan sodný

DBU = 1,8-diazabicyklo[5,4,0] undec-7-en

EDO (nebo EDC.HCl) nebo EDCI (nebo EDCI.HCI) nebo EDAC = hydrochlorid 3-ethyl-3'-(dimethylamino)propylkarbodiimidu (nebo hydrochlorid 1-(3-dimethylaminopropyl)-3-ethylkarbodiimidu)

HOBT nebo HOBT.H₂O = hydrát 1-hydroxybenzotriazolu

HOAT = l-hydroxy-7-azabenzotriazol

BOP reagent = benzotriazol-l-yloxytris(dimethylamino)fosfoniumhexafluorfosfát

NaN(TMS)₂ = hexamethyldisilazid sodný nebo bis(trimethylsilyl) amid sodný

Ph₃P = trifenylfosfin

Pd(OAc)₂ = octan palladnatý (Ph₃P)₄Pd = tetrakis(trifenylfosfin)palladium

DEAD = diethylazodikarboxylát

DIAD = diisopropylazodikarboxylát

Cbz-Cl = benzylchlorformíát

CAN = dusičnan ceričitoamonný

SAX = silný měnič aniontů

SCX = silný měnič kationtů

Ar = argon

N₂ = dusík ·· • · · ·

118 h nebo hod = hodina (hodiny)

L = litr mL = mililitr pL = mikrolitr g= gram(y) mg = miligram(y) mol = mol(y) mmol = milimol(y) meq = miliekvivalent

RT = teplota místnosti sat = nasycený aq. = vodný

TLC = chromatografie na tenké vrstvě

HPLC = vysokoúčinné kapalinová chromatografie

LC/MS = vysokoúčinné kapalinová chromatografie spřažená s hmotnostní spektrometrií

MS = hmotnostní spektrometrie

NMR = nukleární magnetická rezonance spektrální data NMR: s = singlet; d = dublet; m = multiplet; br = široký; t = triplet

Příklad 1

Ph

CO₂H • · · · · ·

119

K roztoku 9,4 gramu (65 milimolů) Meldrumovy kyseliny a 8,0 gramů (100 milimolů) pyridinu v dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo během 2 hodin přikapáno 10,0 gramů (54 milimolů) 3-methoxyfenylacetylchloridu. Výsledná směs byla 2 hodiny míchána při teplotě místnosti a poté rozdělena mezi 2molární kyselinu chlorovodíkovou a dichlormethan. Organická vrstva byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán surový produkt části A ve formě oleje. Tato látka byla použita bez dalšího přečištění v dalším stupni.

h₃co

Roztok surového produktu z části A a 5,0 gramů (54 milimolů) anilinu ve 20 mililitrech toluenu byl 3 hodiny zahříván na teplotu varu. Poté byla reakční směs promyta Imolární kyselinou chlorovodíkovou, zahuštěna ve vakuu na malý objem, čímž došlo k vysrážení 9,0 gramů (59 procent) požadovaného produktu části B ve formě žluté pevné látky.

·· »··· • · « »··· ··

120

vodného roztoku kvselinv

H₃CO^^

c.

K 5 mililitrům 1, 84molárního sírové ochlazenému na teplotu 0 °C byl během 20 minut přikapán roztok 6,0 gramů (14 milimolů) sloučeniny z části B,

1,38 gramu (20 milimolů) dusitanu sodného a 14 mililitrů lmolárního vodného roztoku hydroxidu sodného. Získaná sraženina byla odfiltrována a promyta vodou, čímž byla získána pevná žlutá látka. Tato látka byla chromatografována (SiO₂, gradientově eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (5:1) až (3:1)), čímž byly získány 3,0 gramy (68 procent) požadovaného produktu části C ve formě žlutých krystalů.

Roztok 0,100 gramu (0,32 milimolů) sloučeniny z části C, 0,060 gramu (0,55 milimolů) fenylhydrazinu a 200 miligramů bezvodého síranu hořečnatého v 10 mililitrech ethanolu byl 2 hodiny zahříván na teplotu varu a po uplynutí této doby bylo analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) zjištěno, že došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl překrystalován ze směsi hexan/dichlormethan (1:1), čímž bylo získáno 90 miligramů (70 procent) požadovaného produktu části D ve formě žlutých krystalů.

• ·

• · ··«· ··

121

O η

Ε.

Směs 90 miligramů (0,22 milimolu) sloučeniny z části D, mililitru anhydridu kyseliny trifluoroctové (TFAA) a 1 mililitru kyseliny trifluoroctové (TFA) byla 10 hodin zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 45 °C. Po uplynutí této doby bylo analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) zjištěno, že došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl rozdělen mezi ethylacetát a vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂, eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 30 miligramů (35 procent) požadovaného produktu části E ve formě pevné žluté látky.

HO

F.

K roztoku 30 miligramů (0,078 milimolu) sloučeniny z části E ve 2,0 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu -70 °C, byl přikapán 1,0 mililitr lmolárního roztoku bromidu boritého (BBr₃) v dichlormethanu. Směs byla

122

• · » • 9 ·· ·

* · ponechána ohřát na teplotu 0 °C a míchána při 3 hodiny při této teplotě. Reakční směs byla ochlazena na teplotu -20 °C a rozložena vodným roztokem chloridu amonného. Výsledná směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti, míchána 30 minut a následně extrahována ethylacetátem. Organická fáze byla postupně promyta Imolární kyselinou chlorovodíkovou a vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž bylo získáno 30 miligramů (99 procent) surového produktu části F ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

Směs 30 miligramů (0,181 milimolu) sloučeniny z části F, 30 miligramů (0,11 milimolu) 5-methyl-2-fenyloxazol-4ethanolmesylátu (jehož příprava je popsána v příkladu 11) a 500 miligramů (3,61 milimolu) uhličitanu draselného ve 3 mililitrech N,N-dimethylformamidu (DMF) byla 12 hodin míchána při teplotě 80 °C. Podle LC/MS došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Reakční směs byla přefiltrována a získaný filtrát byl zahuštěn ve vakuu, čímž byl získán olej, který byl chromatografován (SiO₂, eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)). Touto chromatografií bylo získáno 12 miligramů (36 procent) požadovaného produktu části G ve formě světle hnědé pevné látky.

123

Roztok 38 miligramů (0,054 milimolu) sloučeniny z části G a 200 miligramů (3,6 milimolu) ve 30 mililitrech ethanolu byl 24 hodin zahříván v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 90 °C. Poté byla reakční směs rozdělena mezi ethylacetát a lmolární kyselinu chlorovodíkovou. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Získaný olej byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona s reverzní fází; kontinuální gradientová eluce od směsi B:A (30:70) do 100 procent Β), čímž bylo získáno 8 miligramů (31 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné látky.

[M+H]⁺ = 481,1 ¹H NMR (CDC1₃; 400 MHz) δ: 2,43 (s, 3H), 3,05 (t, 2H; J=Hz), 4,26 (t, 2H; J=Hz), 4,35 (s, 2H), 6,73 (dd, 1H; J=Hz), 6,93 (d, 1H; J=Hz), 7,14 (dd, 2H; J=Hz), 7,41 (t, 1H; J=Hz), 7,477,54 (m, 5H) , 8,05 (dd, 2H; J=Hz) , 8,10 (dd, 2H; J=Hz), 11,32 (brs, 1H).

¹³C NMR (CDC1₃; 100 MHz) δ: 10,2, 24,5, 31,7, 65,6, 113,6, 114,7,

119.4, 121,6, 124,5, 126,7, 128,4, 129,2, 129,5, 130,1, 131,9,

137.5, 139,1, 139,6, 146,8, 157,9, 160,2, 163,5.

• ·

124

Příklad 1 (alternativní způsob syntézy)

Roztok 3,89 gramu (25 milimolů) kyseliny 3-hydroxyfenyloctové a 4 kapek koncentrované kyseliny sírové ve 30 mililitrech methanolu byl přes noc zahříván na teplotu varu, ponechán zchladnout na teplotu místnosti a zahuštěn ve vakuu. Získaný zbytek byl rozdělen mezi 150 mililitrů ethylacetátu a 20 mililitrů nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěn ve vakuu, čímž bylo získáno 3,80 gramu (92 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje.

O_VCH₃

Ph·—ý T j J rn rw

B.

Směs 5,50 gramu (33 milimolů) sloučeniny z části A,

5,43 gramu (19 milimolů) 5-methyl-2-fenyloxazol-4-ethanolmesylátu (jehož příprava je popsána v příkladu 11) a 5,50 gramu (40 milimolů) uhličitanu draselného v 50 mililitrech acetonitrilu byla přes noc zahřívána na teplotu varu, ponechána zchladnout na teplotu místnosti a přefiltrována. Získaný

125

filtrát byl zahuštěn ve vakuu a rozdělen mezi 150 mililitrů ethylacetátu a 15 mililitrů lmolárního vodného roztoku hydroxidu sodného. Organická fáze byla promyta 15 mililitry lmolárního vodného roztoku hydroxidu sodného, vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; kontinuální gradientově eluce hexanem až směsí hexan:ethylacetát (7:3) (k uvedené změně došlo během 10 minut), poté 15 minut eluce směsí hexan:ethylacetát (7:3), kontinuální gradientová eluce směsí hexan:ethylacetát (7:3 až 2:3) (k uvedené změně došlo během 5 minut) a 15 minut eluce směsí hexan:ethylacetát (2:3), čímž bylo získáno 4,30 gramu (64 procent) požadovaného produktu části B ve formě viskózního olej e.

C.

Ph—4

N

CO₂H

Směs 4,30 gramu (12 milimolů) sloučeniny z části B a 1,02 gramu (24 mililitrů) hydrátu hydroxidu lithného v 60 mililitrech směsi tetrahydrofuran/voda (1:1) byla míchána přes noc při teplotě místnosti a následně k ní bylo přidáno 15 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická rozpouštědla byla odstraněna ve vakuu a vodná fáze byla extrahována 2 x 120 mililitry ethylacetátu. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Zbytek byl stripován z 50 mililitrů toluenu, čímž bylo získáno 4,12 gramu (100 procent) požadovaného produktu části C, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

D.

126

K roztoku 4,12 gramu (12 milimolů) sloučeniny z části C v bezvodém dichlormethanu bylo přikapáno 15,5 mililitru 2molárního roztoku (30,6 milimolů) oxalylchloridu v dichlormethanu. Reakční směs byla ponechána 2 hodiny míchat při teplotě místnosti a poté byla zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl stripován z 50 mililitrů toluenu, čímž byl získán požadovaný produkt části D, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

CH;

E.

K roztoku 2,16 gramu (15 milimolů) Meldrumovy kyseliny ve 44 mililitrech bezvodého dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo během 15 minut přikapáno 3,63 mililitru (45 milimolů) pyridinu. K této směsi byl následně během 2 hodin přidán pomocí injekční pumpy roztok sloučeniny z části D ve 44 mililitrech bezvodého dichlormethanu. Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě přes noc. Poté byla směs rozdělena mezi 300 mililitrů ethylacetátu a 30 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán požadovaný produkt části E.

127

Roztok surového produktu z části E a 1,1 mililitru (12 milimolů) anilinu ve 22 mililitrech toluenu byl 2 hodiny zahříván na teplotu varu. Reakční směs byla rozdělena mezi 150 mililitrů ethylacetátu a 20 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové a organická fáze byla zahuštěna ve vakuu.

Získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientově eluce 100% hexanem, směsí směs hexanů/ethylacetát (2:3) a směsí směs hexanů/ethylacetát (2:5)), čímž bylo získáno 4,27 gramu (77 procent, celkový výtěžek ze 3 reakčních stupňů) požadovaného produktu části F, který se vysrážel ve formě žluté pevné látky.

Roztok 4,27 gramu (9,40 milimolů) sloučeniny z části F, 2,50 miligramu (12,7 milimolů) p-toluensulfonylazidu a 1,83 mililitru (13,1 milimolů) triethylaminu v 60 mililitrech dichlormethanu byl 2,5 hodin míchán při teplotě místnosti. Ze směsi byly odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientově eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (1:1), 100% ethylacetátem a směsí ethylacetát /methanol (10:1)), čímž bylo získáno 3,50 gramu (77 procent) požadovaného produktu části. G ve formě žluté pevné látky.

128

Směs 3,50 gramu (7,24 milimolu) sloučeniny z části G,

1,13 mililitru (11,1 milimolu) benzylaminu a 7,24 mililitru lmolárního roztoku (7,24 milimolu) chloridu titaničitého v dichlormethanu ve 100 mililitrech 1,2-dichlorethanu (DCE) byla 2 hodiny zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 85 °C. Poté byla reakčni směs ponechán zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 200 mililitrů ethylacetátu a 50 mililitrů vody. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; kontinuální gradientově eluce 100% hexanem až směsí směs hexanů/ethylacetát (1:1)), čímž bylo získáno 2,30 gramu (55 procent) požadovaného produktu části H ve formě světle hnědé pevné pěny.

Směs 2,0 gramů (3,51 milimolu) sloučeniny z části H a 4,35 gramu (77 milimolu) hydroxidu draselného byla 3 hodiny zahřívána v 75 mililitrech ethanolu na teplotu 118 °C. Po uplynutí této doby bylo analýzou pomocí LS/MS prokázáno, že

0 0 0

129 došlo k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 150 mililitrů ethylacetátu, 20 mililitrů vody a 6 mililitrů (přebytek) koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěna ve vakuu, čímž byla získána surová kyselina ve formě hnědého oleje. Tato látka byla rozpuštěna ve 30 mililitrech nasyceného roztoku chlorovodíku v methanolu a reakční směs byla ponechána 4 dny míchat při teplotě místnosti a následně zahuštěna ve vakuu. Získaný zbytek byl rozdělen mezi 150 mililitrů ethylacetátu a 20 mililitrů nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Organická fáze byla zahuštěna ve vakuu a zbytek byl chromatografován (SiO₂; kontinuální gradientová eluce 100% hexanem až směsí směs hexanů/ethylacetát (1:1) (k této změně došlo během 20 minut) a dále eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (1:1) po dobu 20 minut), čímž bylo získáno 1,35 gramu (76 procent) požadovaného produktu části I ve formě pevné látky.

co₂ch₃

Směs 1,35 gramu (2,65 milimolu) sloučeniny z části I a 1,35 gramu lOprocentního palladia na uhlí v 60 mililitrech methanolu a 1 mililitru nasyceného roztoku chlorovodíku v methanolu byla 70 hodin míchána ve vodíkové atmosféře (tlak vodíku vytvořený nafouknutým balónkem). Uvedený balónek byl odstraněn, do reakční směsi bylo přidáno dalších 60 mililitrů methanolu a směs byla zahřáta na teplotu varu a následně

130

přefiltrována za horka. Filtrát byl zahuštěn ve vakuu, čímž bylo získáno 1,10 gramu (91 procent) požadovaného produktu části J ve formě pevné bílé látky.

Ke směsi 25 miligramů (0,55 milimolů) sloučeniny z části J, 22 miligramů (1,80 milimolů) kyseliny fenylboronové a 16 miligramů (0,88 milimolů) octanu měďnatého (Cu(OAc)₂) bylo přidáno 50 mikrolitrů pyridinu a 50 mikrolitrů triethylaminu. Reakční směs byla míchána přes noc při teplotě místnosti a poté rozdělena mezi lé mililitrů ethylacetátu a 10 mililitrů vody. Organická fáze byla zahuštěna ve vakuu a zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientová eluce směsí hexan/ethylacetát (5:1 až 3:1)), čímž byly získány 3 miligramy (10 procent) požadovaného produktu části K ve formě oleje.

Směs 3 miligramů (0,006 milimolů) sloučeniny z části K a 2 miligramů (0,48 milimolů) hydrátu hydroxidu lithného v 0,60 mililitru směsi tetrahydrofuran (THF):voda (1:1) byla 4 hodiny míchána při teplotě místnosti a poté z ní byl ve vakuu odstraněn tetrahydrofuran (THF). Ke zbytku byla

131

přidávána lmolárni kyselina chlorovodíku doku pH směsi nebyl přibližně 3 a výsledná směs byla extrahována 5 mililitry ethylacetátu. Organická fáze byla zahuštěna ve vakuu a získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona ODS 20 x 100 milimetrů s reverzní fází; průtok 20 mililitrů/minutu; kontinuální gradientova eluce směsí rozpouštědel B:A (25:75) až 100% rozpouštědlem B (k této změně došlo během 10 minut) a 5 minut eluce 100% rozpouštědlem B, přičemž rozpouštědlem A je směs H₂O:MeOH:TFA (90:10:0,1) a rozpouštědlem B je směs MeOH:H₂O:TFA (90:10:0,1), čímž bylo získáno 1,2 miligramu (41 procent) požadovaného konečného produktu ve formě bezbarvého oleje.

[M+H]⁺ = 481.

Příklad 2

Pro přípravu této sloučeniny byl použit způsob popsaný v příkladu 1 s tím, že místo fenylhydrazinu byl použit 4-methylfenylhydrazin.

[M+H] ⁺

495,0.

132 • 0 0000 • · 0 0 0 9

Příklad 3

K roztoku 9,4 gramu (65 milimolu) Meldrumovy kyseliny a 8,0 gramů (100 milimolu) pyridinu v dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo během 2 hodin přikapáno 10,0 gramů (54 milimolů) 4-methoxyfenylacetylchloridu.

Výsledná směs byla 2 hodiny míchána při teplotě místnosti a následně rozdělena mezi 2molární kyselinu chlorovodíkovou a dichlormethan. Organická vrstva byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán surový požadovaný produkt části A ve formě oleje. Tato látka byla bez přečištění použita v dalším stupni.

B.

h₃co

Roztok 5,0 gramů (54 milimolů) surové sloučeniny z části A a 5,0 gramů (54 milimolů) anilinu ve 20 mililitrech toluenu byl zahříván 3 hodiny na teplotu varu. Reakční roztok byl • ·

44

133 následně promyt lmolární kyselinou chlorovodíkovou a zahuštěn ve vakuu na malý objem, čímž došlo k vysrážení 7,5 gramu (49 procent) požadovaného produktu ze stupně B ve formě pevné žluté látky.

C.

K 5 mililitrům l,84molární kyseliny sírové, která byla ochlazena na teplotu 0 °C, byl během 20 minut přikapán roztok 2,0 gramů (7,1 milimolu) sloučeniny z části B, 0,73 gramu (10,6 milimolu) dusitanu sodného, 7,06 mililitru lmolárního vodného roztoku hydroxidu sodného a 50 mililitrů tetrahydrofuranu (THF). Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě 0 °C a vzniklá sraženina byla odfiltrována a promyta vodou, čímž byla získána pevná žlutá látka, tato látka byla chromatografována (SiO₂; postupná gradientově eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (5:1 až 3:1)), čímž byly získány 2,0 gramy (91 procent) požadovaného produktu části C ve formě žlutých krystalů.

Roztok 0,250 gramu (0,80 milimolu) sloučeniny z části C, 0,097 gramu (0,90 milimolu) fenylhydrazinu a 2 gramů síranu hořečnatého v 10 mililitrech ethanolu byl 2 hodiny zahříván na » · 0 • 0 • 000

134

00 0 00 teplotu varu, přičemž po uplynutí této doby bylo analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) potvrzeno, že došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Z reakční směsi byly odpařeny těkavé podíly a získaný zbytek byl chromatograf ován (SiO₂; postupná gradientově eluce směsí směs hexanů/ ethylacetát (3:1 až 1:1)), čímž bylo získáno 200 miligramů (62 procent) požadovaného produktu části D ve formě pevné žluté látky.

Směs 30 miligramů (0,075 milimolu) sloučeniny z části D, 1 mililitru anhydridu kyseliny trifluoroctové (TFAA) a 1 mililitru kyseliny trifluoroctové (TFA) byla 10 hodin zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 45 °C. Po uplynutí této doby bylo analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) potvrzeno, že došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Z reakční směsi byly odpařeny těkavé podíly a získaný zbytek byl rozdělen mezi ethylacetát a vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 25 miligramů (86 procent) požadovaného produktu části E ve formě pevné žluté látky.

·· ·· ► · 4

4444

135

K roztoku 25 miligramů (0,065 milimolů) sloučeniny z části E ve 2,0 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu -70 °C, byl přikapán 1,0 mililitr lmolárního roztoku bromidu boritého. směs byla ponechána ohřát na teplotu 0 °C a 3 hodiny míchána při této teplotě. Reakční směs byla ochlazena na teplotu -20 °C a rozložena vodným roztokem chloridu amonného. Výsledná směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti, míchána 30 minut a následně extrahována ethylacetátem. Organická fáze byla postupně promyta Imolární kyselinou chlorovodíkovou a vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž bylo získáno 30 miligramů požadovaného produktu části F ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

Směs 30 miligramů (0,081 milimolů) sloučeniny z části F, 30 miligramů (0,11 milimolů) 5-methyl-2-fenyloxazol-4-ethanolmesylátu (jehož příprava je popsána v příkladu 11) a 500 miligramů (3,61 milimolů) uhličitanu draselného ve 3 mililitrech Ν,Ν-dimethylformamidu (DMF) byla 12 hodin míchána při teplotě

136

°C. Analýzou pomocí LC/MS bylo prokázáno, že všechna výchozí látka byla spotřebována. Reakční směs byla přefiltrována a filtrát byl zahuštěn ve vakuu, čímž byl získán olej, který byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 13 miligramů (28 procent, vztaženo na dva reakční stupně) požadovaného produktu části G ve formě pevné látky.

Roztok 0,013 gramu (0,023 milimolu) sloučeniny z části G a 200 miligramů (3,6 milimolu) hydroxidu draselného ve 30 mililitrech ethanolu byl 24 hodin zahříván v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 90 °C. Reakční směs byla rozdělena mezi ethylacetát a Imolární kyselinu chlorovodíkovou. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Získaný olej byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (jak je popsáno níže pro přečištění sloučeniny BMS-460913), čímž bylo získáno 9 miligramů (81 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné látky.

[M+H] ⁺ = 481,1

AA AA • A A • AAA

AA AAAA

A A A

AAA

137 • · · AAAA · A « AA ···

Příklad 4

Pro přípravu této sloučeniny byl použit způsob popsaný v příkladu 3 s tím, že místo fenylhydrazinu byl použit 4-methylfenylhydrazin.

[M+H]⁺ = 495,1.

Příklad 5

K roztoku 2,66 gramu (1,6 milimolu) methyl-4-hydroxyfenylacetátu, 3,25 gramu (1,6 milimolu) 5-fenyl-2-methyloxazol-3 ethanolu a 5,0 gramů (1,9 milimolu trifenylfosfinu ve 30 mililitrech tetrahydrofuranu (THF), jenž byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo přikapáno 3,5 gramu (2,0 milimoly) diethylazodikarboxylátu (DEAD). Reakčni směs byla 30 minut míchána při

138 teplotě 0 °C a následně ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě přes noc. Těkavé produkty byly odstraněny ve vakuu a získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientová eluce směsí hexan/ethylacetát (5:1 až 5:2)), čímž bylo získáno 3,5 gramu (62 procent) požadovaného produktu části A ve formě pevné bílé látky.

B.

Ph—Á

N

'CGC1

Roztok 2,85 gramu (0,812 milimolů) sloučeniny z části A a 2,0 mililitrů lmolárního vodného roztoku (2,0 milimoly) hydroxidu lithného ve 2 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl 3 hodiny míchán při teplotě místnosti. Analýzou pomocí LC/MS bylo prokázáno, že všechna výchozí látka byla spotřebována. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl okyselen lmolární kyselinou chlorovodíkovou. Vodná fáze byla extrahována 2 x 250 mililitry ethylacetátu a spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž byla získána surová kyselina fenyloctová. K roztoku této surové kyseliny bylo přidáno 10 mililitrů 2molárního roztoku oxalylchloridu v dichlormethanu a reakční směs byla 3 hodiny míchána při teplotě místnosti. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly, čímž byl získán požadovaný produkt stupně B ve formě pevné látky, která byla použita bez přečištění v dalším stupni.

• · · · • · * • · · ·

139 .· : :

•··· ·· • · · ·» · a

K roztoku 980 miligramů (678 milimolů) Meldrumovy kyseliny a 1,0 mililitru (10 milimolů) pyridinu v 10 mililitrech bezvodého dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, byl během 2 hodin přikapán roztok 2,0 gramů (5,65 milimolů) sloučeniny z části B v 5 mililitrech dichlormethanu. Výsledná směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě 2 hodiny. Poté byla směs okyselena přidáním přebytku 2molární kyseliny chlorovodíkové a extrahována 2 x 25 mililitry dichlormethanu. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vaku, čímž byl získán surový adukt Meldrumovy kyseliny. Roztok tohoto surového produktu a 600 mikrolitrů anilinu v 10 mililitrech toluenu byl 3 hodiny zahříván na teplotu varu. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a promyta lmolární kyselinou chlorovodíkovou. Těkavé složky byly odstraněny ve vakuu, čímž bylo získáno 2,50 gramu (97 procent) požadovaného produktu části C ve formě pevné žluté látky.

K 0,60 mililitru l,84molární kyseliny sírové, která byla ochlazena na teplotu 0 °C, byl během 20 minut přikapán roztok 300 miligramů (0,60 milimolů) sloučeniny z části C, 64 miligramů (1,0 milimol) dusitanu sodného a 0,70 mililitru lmolár140 • · · · · * · β · · • · · · β · ního vodného roztoku (0,70 milimolů) hydroxidu sodného v 10 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě místnosti a vzniklá sraženina byla odfiltrována a promyta vodou, čímž byla získána pevná žlutá látka. Tato látka byla chromatografována (SiO₂; gradientově eluce směsí hexan/ethylacetát (5:1 až 3:1)), čímž bylo získáno 250 miligramů (84 procent) požadovaného produktu části D ve formě žlutých krystalů.

Roztok 41 miligramů (0,21 milimolů) dihydrochloridu benzylhydrazinu a 200 mikrolitrů 21procentního roztoku (0,42 milimolů) ethoxidu sodného v ethanolu byl 2 hodiny míchán při teplotě místnosti. Poté bylo k uvedené směsi přidáno 100 miligramů (0,21 milimolů) sloučeniny z části D a 200 miligramů bezvodého síranu hořečnatého a reakční směs byla 16 hodin zahřívána v olejové lázni na teplotu 80 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě (TLC) došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé složky a získaný zbytek (tj. surový triazolanilid) byl rozpuštěn v 10 mililitrech 2-ethoxyethanolu. Vzniklý roztok byl přidán při teplotě 150 °C k roztoku 1,0 gramu (8 milimolů) hydroxidu draselného ve 20 mililitrech 2-ethoxyethanolu. Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě 150 °C. Podle LC/MS došlo po uplynutí této doby ke spotřebování veškerého výchozího anilidu. Reakční směs ponechána zchladnout na

141 • · 4 4 4 · 4 « 4 4 4 4 • 4 4 4 4 4 • 4 4 · 4 ·

444 444 44 44 teplotu místnosti, okyselena přebytkem lmolární kyseliny chlorovodíkové a třikrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona ODS 30 x 250 milimetrů s reverzní fází; průtok 20 mililitrů/ minutu; kontinuální gradientová eluce směsí rozpouštědel B:A (30:70) až 100% rozpouštědlem B (k této změně došlo během 30 minut) a 10 minut eluce 100% rozpouštědlem B, přičemž rozpouštědlem A je směs H₂O/MeOH/TFA (90:10:0/1) a rozpouštědlem B je směs MeOH/H₂O/TFA (90:10:0,1), čímž bylo po stripování z methanolu získáno 61 miligramů (58 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H] ⁺ = 481.

^ΧΗ NMR (DMSO; 400 MHz) 2,34 (s, 3H), 2,87-2,92 (t, J=6,6 Hz,

2H), 4,14-4,17 (m, 4H), 5,65 (s, 2H), 6,82-6,85 (d, J=8,76 Hz, 2H) , 7,09-7,11 (d, J=8,32 Hz, 2H) , 7,26-7,40 (m, 5H) , 7,427,55 (m, 3H), 7,94-7,97 (m, 2H).

Příklad 6

Pro přípravu této sloučeniny byl použit způsob popsaný v příkladu 5 s tím, že jako výchozí sloučenina byl místo 4-hydroxyfenylacetátu použit 3-hydroxyfenylacetát.

[M+H] ⁺ = 495,2.

·· ♦ ···

142 ·♦

Příklad 7

Roztok 100 miligramů (0,22 milimolů) roztoku sloučeniny ze stupně C příkladu 5, 60 miligramů (0,3 milimolů) p-toluensulf onylazidu a 50 mikrolitrů ,(0,3 milimolů) triethylaminu ve 3 mililitrech dichlormethanu byl 3 hodiny míchán při teplotě místnosti, přičemž během této doby došlo podle chromatografie na tenké vrstvě (TLC) k úplnému proběhnutí reakce. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé složky a získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientová eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (1:1), ethylacetátem a směsí dichlormethan/ methanol/triethylamin (10:1:1)), čímž bylo získáno 100 miligramů (95 procent) požadovaného produktu stupně A ve formě pevné žluté látky.

143.:

Β.

* 0 • 000

0000 00

Roztok 100 miligramů (0,21 milimolu) sloučeniny z části A, 30 mikrolitrů (0,30 milimolu) benzylaminu a 300 mikrolitrů Imolárního roztoku (0,30 milimolu) chloridu titaničitého v dichlormethanu v 5 mililitrech 1,2-dichlorethanu byl 18 hodin zahříván v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 88 °C. Po uplynutí této doby byl analýzou LC/MS prokázán vznik požadovaného triazolu. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 100 mililitrů ethylacetátu a 100 mililitrů vody. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán surový triazolanilid ve formě oleje. Směs tohoto surového a 300 miligramů hydroxidu draselného ve 3 mililitrech ethanolu byla 3 hodiny zahřívána na teplotu 80 °C, přičemž během této doby došlo podle LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi ethylacetát a přebytek lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona ODS 30 x 250 milimetrů s reverzní fází; průtok 25 mililitrů/ minutu; kontinuální gradientová eluce směsí rozpouštědel B:A (30:70) až 100% rozpouštědlem B (k této změně došlo během 30 minut) a 10 minut eluce 100% rozpouštědlem B, přičemž rozpouštědlem A je směs H₂O/MeOH/TFA (90:10:0,1) a rozpouštědlem B je směs MeOH/H₂O/TFA (90:10:0,1),

čímž bylo získáno 48 miligramů (46 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné látky.

[M+H] ⁺ = 495,1.

Příklad 8

Pro přípravu této sloučeniny byla použita reakční sekvence z příkladu 7 s tou výjimkou, že místo 1,4-substituovaného meziproduktu z části A příkladu 7 byl použit 1,3 - substituovaný diazo-p-ketoamidový meziprodukt vzorce

Tento 1,3-substituovaný meziprodukt byl připraven postupem popsaným pro syntézu sloučeniny ve stupni C příkladu 5, s tou výjimkou, že místo methyl-4-hydroxyfenylacetátu byl použit methyl-3-hydroxyfenylacetát.

[M+H]⁺

495,2 .

145 ♦· ’· ·· · · ► · · • · ··

Příklady 9 a 10

Postupy popsané v příkladech 7 a 8 byly použity pro přípravu následujících analogů:

P^CH₃

n* ³ o” .Jte, ,N

CO₂H příklad 9 [M+H]⁺ = 481,1

Ph—4

co₂h příklad 10 [M+H]⁺ = 481,1

Příklad 11

Ph—¢,

O^CH₃

N«_NCO₂H Nl·

A.

Pb

CHO ch₃

146

9 • 9 • 9 ··

9 9 • 9 99

K roztoku 1,70 gramu (12,3 milimolu) 4-hydroxybenzaldehydu, 2,50 gramu (14,0 milimolu) 5-fenyl-2-methyloxazol-4ethanolu (který je komerčně dostupný od společnosti Maybridge) a 4,20 gramů (16 milimolu) trifenylfosfinu ve 30 mililitrech tetrahydrofuranu (THF), jenž byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo přikapáno 3,20 gramu (15,0 milimolů) diethylazodikarboxylátu (DEAD). Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě 0 °C a následně ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě přes noc. Vzniklý oranžovočervený roztok byl zahuštěn ve vakuu a získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientově eluce směsí směs hexanů/ ethylacetát (5:1 až 5:2)), čímž bylo získáno 2,47 gramu (65 procent) požadovaného produktu části A ve formě čirého, mírně nažloutlého viskózního oleje.

Alternativní postup přípravy aldehydu z části A:

Ph

O.

(1)

CH_S

K roztoku 20,00 gramů (0,098 molu) 5-fenyl-2-methyloxazol 4-ethanolu ve 100 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazený na teplotu -5 °C, bylo najednou přidáno 12,40 gramu (0,108 molu) methansulfonylchloridu (pozor exotermní reakce). Po ochlazení reakční směsi zpět na teplotu -5 °C, bylo do směsi pomalu během 30 minut přidáno 11,1 gramu (0,110 molu) triethylaminu (vnitřní teplota směsi nepřekročila 3 °C). Směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána další 1 hodinu (průběh reakce byl monitorován analytickou

09 » 9 9 • 99· • · • 0 00 90 · ·

147 vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC)), přičemž během této doby došlo ke spotřebování veškeré výchozí látky. Směs byla promyta 2 x 50 mililitry 3molárního kyseliny chlorovodíkové, spojené vodné vrstvy byly extrahovány 50 mililitry dichlormethanu. Spojené organické extrakty byly postupně promyty 50 mililitry nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a 50 mililitry solanky, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny na objem přibližně 30 mililitrů. Ke zbytku bylo přidáno 120 mililitrů methylterc. butyletheru a získaná směs byla míchána, čímž došlo k vytvoření pevné bílé látky. Následně byla směs za účelem dokončení krystalizace ochlazena na teplotu -20 °C. Produkt byl odfiltrována a usušen ve vakuu, čímž bylo získáno 23,3 gramu (85 procent) odpovídajícího mesylátu ve formě pevné bílé látky. Matečný likér byl zahuštěn ve vakuu a překrystalován ze směsi methyl-terc. butylether/heptan, čímž byl získán druhý podíl mesylátu o hmotnosti 3,3 gramu (12 procent, celkový výtěžek 97 procent).

Směs 13,6 gramu(0,048 molu) výše uvedeného mesylátu, 7,09 gramu (0,058 molu) 4-hydroxybenzaldehydu a 9,95 gramu (0,072 molu) uhličitanu draselného ve 110 mililitrech N,N-dimethylformamidu byla 2 hodiny zahřívána na teplotu 100 °C (podle analytické vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) došlo během této doby k úplnému proběhnutí reakce). Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu • 0 • 0 00 ► 0 0 • Μ·

148 místnosti a poté vylita do 400 mililitrů ledové vody a tato směs byla 30 minut míchána. Vzniklý pevný produkt byl přefiltrován a promyt 3 x 25 mililitry studené vody a sušen ve vakuu přes noc při teplotě 50 až 60 °C. Surový produkt byl překrystalován ze směsi methyl-terc. butylether/heptan, čímž bylo získáno 12,2 gramu (82 procent, 2 podíly) sloučeniny podle části A ve formě pevné bílé látky.

OH

CO2CH2CH3

K roztoku 256 miligramů (2,6 milimolu) ethylpropiolátu ve 12 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) bylo při teplotě -78 °C přikapáno 1,04 mililitru 2,5molárního roztoku (2,6 milimolu) n-butyllithia v hexanu. Vzniklý roztok byl 30 minut míchán při teplotě -78 °C a poté k němu byl přikapán roztok 800 miligramů (2,6 milimolu) aldehydu z části A ve 3 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Reakční směs byla 1 hodinu míchána při teplotě -70 °C a následně rozložena přikapáním nasyceného vodného roztoku chloridu amonného, směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a extrahována ethylacetátem. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán požadovaný produkt stupně B ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

K roztoku surového produktu ze stupně B v 5 mililitrech suchého acetonitrilu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo postupně přidáno 620 mikroiitrů (3,97 milimolu) triethylsilanu (Et₃SiH) a 384 mikroiitrů (3,1 milimolu) etherátu fluoridu boritého (BF₃.Et₂O). Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě 2 hodiny, přičemž během této doby došlo podle analytické vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) k úplnému spotřebování výchozí látky. Těkavé podíly byly odstraněny ve vakuu a získaný zbytek byl rozdělen mezi vodu a ethylacetát. Organická fáze byla promyta vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a zahuštěna ve vakuu, surový produkt byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (4:1)), čímž bylo získáno 514 miligramů (50 procent, vztaženo na dva reakční stupně) požadovaného produktu stupně C ve formě bílých krystalů.

D.

CO₂CH₂CH₃

Ph—ζ

Směs 233 miligramů (0,60 milimolu) sloučeniny z části c a 2 mililitrů fenylazidu (který byl připraven z anilinu postupem podle publikace Organic Syntheses Collective Volume IV, str. 75-77) v 50 mililitrech toluenu byla zahřívána 18 hodin v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 130 °C. Směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a zahuštěna ve vakuu. Získaný hnědý zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientově ·· φφ φφφφ

150 « · • · · • φφφ • · φ eluce směsí hexan/ethylacetát (4:1 až 2:1)), čímž bylo získáno 50 miligramů (16 procent) požadovaného produktu části D a dále 100 miligramů (32 procent) izomerního produktu části E ve formě pevné látky, vzorce:

pricemz tímto produktem byla sloucenrna

Ph—4

O^CH_S

CO₂CH₂CH₃ [M+H] ⁺ = 509,0.

Pb“4 />

F.

Roztok 50 miligramů (0,098 milimolu) sloučeniny z části D a 1 mililitru lmolárního (1,0 milimol) vodného roztoku hydroxidu lithného v 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl přes noc míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena 2 mililitry lmolární (2,0 milimoly) kyseliny chlorovodíkové a dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly promyty vodou a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC), čímž bylo získáno 38 miligramů (13 procent, vztaženo na 2 reakční stupně) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺

481,2.

151 • 0 0 • 000 •00 0 0 0

0000 00

Roztok 50 miligramů (0,098 milimoiu) příkladu 11, tj. sloučeniny vzorce ·· 0000 ♦ 0 0 *00 0 0 0 sloučeniny z části E

a 1 mililitru lmolárního (1,0 milimol) vodného roztoku hydroxidu lithného v 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl přes noc míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena 2 mililitry lmolární (2,0 milimoly) kyseliny chlorovodíkové a dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly promyty vodou a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC), čímž bylo získáno 80 miligramů (26 procent, vztaženo na 2 reakční stupně) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H] ⁺

481,2.

·» ····

152

Příklad 13 • * · • ··· • · · · • · 4 ···· ·>

A.

jQl

Tento meziprodukt byl připraven postupem popsaným v části A příkladu 11, podle kterého se připravoval odpovídající 1,4-derivát, s tou výjimkou, že jako výchozí látka byl místo 4-hydroxybenzaldehydu použit 3-hydroxybenzaldehyd.

K roztoku 256 miligramů (2,6 milimolů) ethylpropiolátu ve 12 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) bylo při teplotě -78 °C přikapáno 1,04 mililitru 2,5molárního roztoku (2,6 milimolů) n-butyllithia v hexanu. Vzniklý roztok byl 30 minut míchán při teplotě -78 °C a poté k němu byl přikapán roztok 800 miligramů (2,6 milimolů) aldehydu z části A ve 3 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Reakční směs byla 1 hodinu míchána při teplotě -70 °C a následně rozložena přikapáním nasyceného vodného roztoku chloridu amonného. Směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a extrahována ethylacetátem. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán požadovaný produkt

153 stupně B ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

C. a D.

N—ň

O₂CH₂CH₃ a izomer podle části D produkt podle části C

Směs 230 miligramů (0,57 milimolů) sloučeniny z části A a 2 mililitrů fenylazidu (který byl připraven z anilinu postupem podle publikace Organic Syntheses Collective Volume IV, str. 75-77) v 50 mililitrech toluenu byla 18 hodin zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 130 °C. Směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a zahuštěna ve vakuu. Získaný hnědý zbytek byl chromatografován (SiO₂; postupná gradientová eluce směsí hexan/ethylacetát (4:1) až (2:1)), čímž bylo získáno 70 miligramů (23 procent) požadovaného produktu části C a dále 75 miligramů (25 procent, vztaženo na dva reakční stupně) izomerní sloučeniny vzorce:

Roztok 45 miligramů (0,085 milimolů) sloučeniny z části C a 1 mililitru lmolárního (1,0 milimol) vodného roztoku hydro-

• 9

154

xidu lithného v 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl 24 hodin míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena 2 mililitry Imolární (2,0 milimoly) kyseliny chlorovodíkové a dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly promyty vodou a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona ODS 30 x 250 milimetrů s reverzní fází; průtok 25 mililitrů/ minutu; kontinuální gradientově eluce směsí rozpouštědel B:A (30:70) až 100% rozpouštědlem B (k této změně došlo během 30 minut), přičemž rozpouštědlem A je směs H₂O/MeOH/TFA (90:10:0,1) a rozpouštědlem B je směs MeOH/H₂O/TFA (90:10:0,1)), čímž bylo získáno 34 miligramů (80 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ = 497,1.

Příklad 14

OH COjH

Roztok 45 miligramů (0,085 milimolů) sloučeniny z části D příkladu 13 a 1 mililitru Imolárního (1,0 milimol) vodného roztoku hydroxidu lithného v 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl přes noc míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena 2 mililitry Imolární (2,0 milimoly) kyseliny chlorovodíkové a dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly promyty vodou a zahuštěny ve vakuu.

• · • φ φ φ φ

φφ*

155

Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (stejné podmínky jako v příkladu 13), čímž bylo získáno 32 miligramů (75 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ = 497,1.

Příklad 15

CO_ŽH

K roztoku 35 miligramů (0,067 milimolu) produktu ze stupně C příkladu 13 ve 2,5 mililitru suchého acetonitrilu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo postupně přidáno 12 miligramů (0,10 milimolu) triethylsilanu (Et₃SiH) a 14 mikrolitrů (0,10 milimolu) etherátu fluoridu boritého (BF₃.Et₂O). Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána při této teplotě 2 hodiny, přičemž během této doby došlo podle analytické vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) k úplnému spotřebování výchozí látky. Těkavé podíly byly odstraněny ve vakuu a získaný zbytek byl rozdělen mezi vodu a ethylacetát. Organická fáze byla promyta vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a zahuštěna ve vakuu. Surový produkt byl hydrolyzován roztokem Imolárního roztoku hydroxidu lithného v tetrahydrofuranu (THF), a to postupem popsaným v příkladech 13 a 14, čímž bylo získáno 26 miligramů (80 procent, vztaženo na dva reakční stupně) ve formě pevné žluté látky.

[M+H]⁺ = 481,1.

• · · • · · · • · 9 · ·· ·· ··· ··· • · · · • · · ···· ··

156

Příklad 16

K roztoku 26 gramů (256 milimolů) methylkyanoacetátu a 152 mililitrů 0,5molárního roztoku (76 milimolů) methoxidu sodného v methanolu bylo během 1 hodiny přidáno při teplotě místnosti 10,0 gramů (64 milimolů) 4-methoxybenzylchloridu. Vzniklá mléčná suspenze byla 3 hodiny zahřívána na teplotu varu a po uplynutí této doby byla ze směsi odstraněny těkavé podíly. Získaný zbytek byl rozdělen mezi vodu a diethylether. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a částečně zahuštěna ve vakuu. Pevná bílá sraženina byla odfiltrována a získaný filtrát byl zahuštěn ve vakuu za vzniku oleje. Tento surový materiál byl přečištěn destilací na Kugelrohru (teplota varu 180 °C při tlaku 0,3 milimetru rtuťového sloupce), čímž bylo získáno 7,6 gramu (54 procent) požadovaného produktu části A ve formě čirého oleje, který při teplotě místnosti zkrystaloval do podoby pevné bílé látky.

Β.

157

Roztok 7,6 gramu (35 milimolů) sloučeniny z části A a 4,4 gramu (110 milimolů) hydroxidu sodného v 50 mililitrech vody byl 1 hodinu míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla rozdělena mezi 50 mililitrů diethyletheru a 12 mililitrů koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta vodou, zahuštěna ve vakuu a vysušena nad bezvodým síranem sodným, čímž bylo získáno 7,1 gramu (96 procent) požadovaného produktu části B ve formě zbytku, který se při teplotě místnosti přeměnil na pevnou bílou látku.

C.

K diazotovanému roztoku anilinu (který byl připraven podle publikace Walker, Τ. Κ., J. Chem. Soc., 1924, 1622) v kyselině chlorovodíkové bylo při teplotě 0 °C postupně přidáno 338 miligramů (4,9 milimolů) octanu sodného (kvůli odstranění volné kyseliny chlorovodíkové) a 1 gram (4,9 milimolů) sloučeniny z části B (což vedlo k uvolňování oxidu uhličitého). Reakční směs byla 24 hodin míchána při teplotě 0 °C. Žlutý sirup byl oddělen od vodné fáze a rozpuštěn v dichlormethanu. Uvedená vodná fáze byla extrahována 2 x 20 mililitry dichlormethanu, spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž bylo získáno 40 miligramů (7 procent) požadovaného produktu části C ve formě oleje.

• ·

158

K roztoku 20 miligramů (0,062 milimolu) sloučeniny z části C ve 2 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu -78 °C, bylo přidáno 20 miligramů (0,079 milimolu) bromidu boritého. Reakčni směs byla míchána při teplotě -78 °C a následně ponechána ohřát na teplotu místnosti. Zpracováním reakčni směsi bylo získáno 20 miligramů požadovaného produktu části D ve formě surového oleje, který byl bez přečištění použit v dalším reakčním stupni.

Směs 20 miligramů (0,064 milimolu) sloučeniny z části D a 30 miligramů (0,11 milimolu) mesylátu vzorce

OSOjCHj a 100 miligramů (0,72 milimolu) uhličitanu draselného v 5 mililitrech acetonitrilu byla zahřívána na teplotu 80 °C. Zpracováním reakčni směsi bylo získáno 20 miligramů surového požadováného produktu části E ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

F.

Ph~4_NJ

Roztok surového produktu z části E a 1 mililitru lmolárního (1,0 milimol) vodného roztoku hydroxidu lithného v tetrahydrofuranu (THF) byl přes noc míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena 2 mililitry lmolární kyseliny chlorovodíkové a dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly promyty vodou a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (stejné podmínky jako v příkladu 13), čímž bylo získáno 7 miligramů (22 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ = 480,2.

Příklad 17

Následující sloučenina byla připravena s použitím postupu z příkladu 16 s tou výjimkou, že v části A byl místo 4-methoxybenzylchloridu použit 3-methoxybenzylchlorid • ·

160 • · · • · ·*

co₂h [M+H]⁺ = 480,2.

Příklad 18

K roztoku 4,33 gramu (30 milimolů) Meldrumovy kyseliny a 7,0 mililitrů (100 milimolů) pyridinu v dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, bylo během 1 hodiny přikapáno 5,0 gramů (27 milimolů) 3-methoxyfenylacetylchloridu. Výsledná směs byla 2 hodiny míchána při teplotě místnosti a poté rozdělena mezi 2molární kyselinu chlorovodíkovou a dichlormethan. Organická vrstva byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán surový produkt ve formě oleje. Tento zbytek byl rozpuštěn ve 20 mililitrech methanolu a vzniklý roztok byl 3 hodiny zahříván na teplotu varu. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu varu a ve vakuu z ní byly odstraněny těkavé podíly, čímž bylo získáno 5,0 gramů (83 procent) sloučeniny z části A ve formě čirého olej e.

·· ····

161 *

Β.

Roztok 1,0 gramu (4,5 milimoiu) sloučeniny z části A a 600 miligramů (5,0 milimolů) dimethylacetalu dimethylformamidu ve 2,5 mililitru dichlormethanu byl 2 hodiny míchán při teplotě místnosti. Reakční směs byla přímo chromatografována (SiO₂, postupná gradientově eluce směsí hexan/ethylacetát (1:1) až čistým ethylacetátem) a bylo získáno 400 miligramů (32 procent) požadovaného produktu části B ve formě oleje.

Roztok 100 miligramů (0,36 milimoiu) sloučeniny z části B, 40 miligramů (0,38 milimoiu) fenylhydrazinu a 500 miligramů aktivovaných molekulových sít 4Á byla 10 hodin zahřívána na teplotu 100 °C. Po této době došlo podle analýzy pomocí LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti, přefiltrována a získaný filtrát byl zahuštěn ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (4:1)), čímž bylo získáno 90 miligramů (77 procent) požadovaného produktu části C ve formě čirého oleje.

D.

HO

162

COzCH,

K roztoku 80 miligramů (0,25 milimolu) sloučeniny z části C v 5 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazený na teplotu -78 °C, bylo přikapáno 124 miligramů (0,50 milimolu) bromidu boritého. Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě -78 °C, ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána další 2 hodiny při teplotě místnosti. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé produkty a získaný zbytek byl rozdělen mezi 5 mililitrů vody a 5 mililitrů ethylacetátu. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu za vzniku oleje (kterým byla odpovídající fenolkyselina). Tato látka byla reesterifikována mícháním ve 2 mililitrech nasyceného roztoku chlorovodíku v methanolu, přičemž tato reakce probíhala 2 hodiny při teplotě místnosti. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 50 miligramů (62 procent) požadovaného produktu části D ve formě čirého oleje.

E.

Pro přípravu této sloučeniny byl použit stejný způsob alkylace jako v příkladu 1 s tím, že místo sloučeniny z

163

části F příkladu 1 bylo použito 50 miligramů (0,16 milimolů) sloučeniny z části D, 68 miligramů (0,24 milimolů) mesylátu vzorce

a 224 miligramů (1,6 milimolů) uhličitanu draselného v 5 mililitrech acetonitrilu za vzniku 20 miligramů (25 procent) surového produktu, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

F.

Roztok surového produktu z části E a 2 mililitrů lmolárního vodného hydroxidu lithného v tetrahydrofuranu (THF) byl míchán přes noc při teplotě místnosti. Reakční směs byla okyselena přebytkem lmolární kyseliny chlorovodíkové na pH přibližně 2 a vodná vrstva byla třikrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných pro přečištění sloučeniny v příkladu 13), čímž bylo získáno 9 miligramů (12 miligramů) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

»· ···* ·· ·· « · · * „ - _Λ · · · ·

164 * · · · • · · · ···· ·· ·

Příklad 19

Ph~4

Pv^CH’ f<M^C02H

N“

A> ,N./

Postup popsaný v příkladu 18 byl použit i pro syntézu regioizomerního analogu podle příkladu 19 s tím, že místo 3-mthoxyfenylacetylchloridu byl v části A použit 4-methoxyfenylacetylchlorid.

[M+H] ⁺ = 480,2

Příklad 20

A.

K 50 mililitrům 0,5molárního roztoku (25 milimolů) propar gylmagnesiumbromidu v tetrahydrofuranu (THF), který byl ochlazeným na teplotu 0 °C, byl v dusíkové atmosféře přikapán roztok 1,36 gramu (10 milimolů) 3-anisaldehydu v 10 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Reakční směs byla 3 hodiny ♦» ·♦·*

• ·

165 ·« ·· • ♦ · • · ·· • » · · • · · ···« ·· míchána při teplotě 0 °C a následně ponechána přes noc ohřát na teplotu místnosti. Podle chromatografie na tenké vrstvě (TLC) došlo po uplynutí této doby ke spotřebovaní veškeré výchozí látky. Reakční směs byla rozložena opatrným vylitím do směsi 30 mililitrů nasyceného vodného roztoku chloridu amonného a 30 mililitrů ledu. Uvedená vodná směs byla extrahována 2 x 150 mililitry ethylacetátu. Spojené organické extrakty byly promyty 3 x 150 mililitry vody, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž bylo získáno 1,2 gramu (79 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje. Tento produkt byl bez přečištění použit v dalším stupni.

I O O

B.

K refluxující směsi 500 miligramů (3,08 milimolu) sloučeniny z části A, několika kapek triethylaminu a 4 mililitrů dichlormethanu byl během 30 minut přikapán roztok 336 miligramů (4,0 milimoly) diketenu (tj. dimeru ketenu) v 1 mililitru dichlormethanu. Po skončení přidávání byla směs další 3 hodiny zahřívána na teplotu varu a následně ponechána zchladnout na teplotu místnosti. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé podíly a surový produkt byl přečištěn vakuovou destilací, kterou bylo získáno 450 miligramů (59 procent) požadovaného produktu části B ve formě bezbarvého oleje (teplota varu = 112 °C při tlaku 0,05 milimetru rtuťového sloupce).

166

K roztoku 450 miligramů (1,83 milimolu) sloučeniny z části B ve 3 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, byl během 2 hodin přikapán roztok 161 mikrolitrů (2,0 milimoly) sulfurylchloridu (SO₂C1₂) v 1 mililitru bezvodého dichlormethanu. Během tohoto přikapávání byla reakčni směs nepřetržitě probublávána dusíkem. Směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána další 2 hodiny. Do směsi bylo přidáno dalších 10 mililitrů dichlormethanu a reakčni směs byla rozložena přidáním přebytku nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Organická fáze byla oddělena, promyta dvakrát vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (5:1)), čímž bylo získáno 380 miligramů (68 procent) požadovaného produktu části C ve formě čirého oleje.

K roztoku 150 miligramů (0,53 milimolu) sloučeniny z části C a 82 miligramů (1,0 milimol) octanu sodného v 15 mililitrech 70procentního vodného methanolu, který byl ochlazen na teplotu 0 °C, byl pomalu přikapán roztok benzendiazoniumchloridu (který byl vygenerován z 50 mikrolitrů anilinu a 69 miligramů dusitanu sodného), který byl rovněž ochlazený na teplotu

167

O °C. Reakční směs byla ponechána pomalu ohřát na teplotu místnosti a míchána přes noc při této teplotě. Poté byla směs rozdělena mezi 50 mililitrů ethylacetátu a 50 mililitrů vody. Organická fáze byla dvakrát promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 192 miligramů (94 procent) požadovaného produktu částí D ve formě čirého oleje.

Roztok 192 miligramů (0,56 milimolů) sloučeniny z části D a 1 mililitru triethylaminu ve 20 mililitrech bezvodého toluenu byl zahříván na teplotu varu dokud nedošlo ke spotřebování veškeré výchozí sloučeniny (tj. 2 hodiny, přičemž reakce byla monitorována TLC). Po ochlazení na teplotu místnosti byla reakční směs promyta 30 mililitry lmolární kyseliny chlorovodíkové a 3 x 20 mililitry vody, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Získaný olej byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 120 miligramů (69 procent) požadovaného produktu části E ve formě oleje.

• ·

miligramů (0,23 milimolů) trimethylsilylchloridu (TMSC1) bylo přidáno do směsi 20 miligramů (0,06 milimolů) sloučeniny z části E a 34 miligramů (0,23 milimolů) jodidu sodného v 5 mililitrech bezvodého acetonitrilu. Reakční směs byla 2 hodiny zahřívána v dusíkové atmosféře na teplotu varu. Po ochlazení na teplotu místnosti byly do směsi přidány 2 mililitry vody a tato byla 10 minut míchána při teplotě místnosti. K reakční směsi bylo přidáno 10 mililitrů ethylacetátu a organická fáze byla promyta 10 mililitry 70procentního vodného roztoku thiosíranu sodného, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných pro sloučeninu podle příkladu 13), čímž bylo získáno 15 miligramů (81 procent) požadovaného produktu části F ve formě pevné bílé látky.

K roztoku 15 miligramů (0,049 milimolů) sloučeniny z části F ve 3 mililitrech dichlormethanu, který byl ochlazený na teplotu -78 °C, bylo přikapáno 200 mikrolitrů (2,1 milimolu) čistého bromidu boritého. Reakční směs byla ponechána

169 pomalu ohřát na teplotu místnosti a míchána 1 hodinu při této teplotě. Poté byla reakční směs ochlazena na -65 °C a bylo k ní opatrně přidáno 0,5 mililitru methanolu. Výsledný roztok byl ponechán ohřát na teplotu místnosti a míchán 30 minut při této teplotě. Těkavé podíly byly odstraněny ve vakuu a získaný zbytek byl rozdělen mezi 10 mililitrů ethylacetátu a 10 mililitrů vody. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž bylo získáno 15 miligramů (99 procent) požadovaného produktu části G ve formě oleje.

Směs 15 miligramů (0,051 milimolu) sloučeniny z části G, 28 miligramů (0,20 milimolu) uhličitanu draselného a 34 miligramů (0,12 milimolu) mesylátu vzorce

Ph-Y II 0\íH3 ve 20 mililitrech acetonitrilu byla 18 hodin zahřívána na teplotu 100 °C. Po uplynutí této doby došlo podle LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 150 mililitrů ethylacetátu a 100 mililitrů vody. Organická fáze byla promyta 2 x 100 mililitry vody, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán surový produkt. Tento

170 ·· ·♦ · · ······ • · · «· ·· · · * • ··· · · · » · • · · · · ···· · ··· · · · · · · ···· ·· ··· ··· ·· ·· produkt byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 20 miligramů (59 procent) požadovaného produktu části H ve formě oleje.

Roztok 20 miligramů (0,03 milimolů) sloučeniny z části G v 1 mililitru lmolárního vodného roztoku hydroxidu lithného a 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl 4 hodiny míchán při teplotě 50 °C. Po uplynutí této doby došlo podle LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla rozdělena mezi 10 mililitrů ethylacetátu a 10 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta 3 x 20 mililitry vody a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných pro sloučeninu BMS-460193), čímž bylo získáno 12 miligramů (83 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné látky.

[M+H]

480,5

171 ·· · · · ······ ··· · · · · · · ·

Roztok 100 miligramů (0,26 z části C příkladu 11 vzorce milimolů) acetylenického esteru

Ph~4 H co₂ch₂ch₃ a 2 mikrolitrů (0,014 milimolů) chinolinu v 5 mililitrech toluenu byl v přítomnosti Lindlarova katalyzátoru (tj. lOprocentního palladia na uhlí) míchán 1,5 hodiny ve vodíkové atmosféře (při teplu vodíku, který byl vyvolán nafouknutým balónkem). Po uplynutí této doby došlo podle LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Uvedený katalyzátor byl odstraněn filtrací přes celit a získaný filtrát byl zahuštěn ve vakuu, čímž byl získán surový a,β-nenasycený ester ve formě oleje. Tento olej byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 50 miligramů (49 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje.

172

Roztok 430 miligramů (1,09 milimolů) sloučeniny z části A a 216 miligramů (1,09 milimolů) tosylmethylisokyanidu ve 3 mililitrech dimethylsulfoxidu byl přikapán při teplotě 0 °C k suspenzi 65 miligramů hydridu sodného (60procentní disperze v minerálním oleji) ve 2 mililitrech diethyletheru. Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána dalších 15 minut, přičemž během této doby došlo podle analytické vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla rozdělena mezi ethylacetát a nasycený vodný roztok chloridu amonného. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Surový produkt byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 300 miligramů (69 procent) požadovaného produktu části B.

Směs 20 miligramů (0,047 milimolů) sloučeniny z části B, 7 miligramů (0,057 milimolů) kyseliny fenylboronové, 5 miligramů (0,028 milimolů) octanu měďnatého a 200 miligramů molekulových sít 4Á ve 2 mililitrech směsi triethylamin/pyridin/ dichlormethan (1:1:2) byla 3 dny zahřívána v těsně uzavřené

173

zkumavce na teplotu 70 °C. Analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) bylo zjištěno, že reakce proběhla ze 60 procent. Reakční směs byla ochlazena na teplotu místnosti a rozdělena mezi ethylacetát a lmolárni kyselinu chlorovodíkovou. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny, čímž byl získán požadovaný produkt části C ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

Roztok surové sloučeniny z části C a 2 mililitrů lmolárního vodného roztoku hydroxidu lithného ve směsi tetrahydrofuran/voda byl 24 hodin míchán při teplotě 100 °C. Reakční směs byla ochlazena na teplotu místnosti a okyselena lmolárni kyselinou chlorovodíkovou na pH 2. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž byl získán surový produkt. Tento surový produkt byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných pro přečištění sloučeniny podle příkladu 13) a bylo získáno 8 miligramů (35 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné látky.

··

174

Příklad 22

Směs 500 miligramů (3,61 milimolu) 3-hydroxyfenylethanolu, 990 miligramů (3,52 milimolu) mesylátu vzorce

OSO₂CH₃ a 2,0 gramů (14 milimolů) uhličitanu draselného v 5 mililitrech acetonitrilu byla 5 hodin míchána při teplotě 90 °C.

Po uplynutí této doby došlo podle LC/MS k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti, byly z ní odfiltrovány pevné podíly a získaný filtrát byl zředěn 100 mililitry ethylacetátu. Tento roztok byl postupně promyt 10 mililitry Imolární kyseliny chlorovodíkové, 10 mililitry lmolárního roztoku hydroxidu sodného a 50 mililitry vody, vysušen nad bezvodým síranem sodným a zahuštěn ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (2:1)), čímž byl získán 1,0 gram (87 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje.

175

Β.

Κ roztoku 1,0 gramu (3,10 milimoiu) sloučeniny z části A ve 20 mililitrech dichlormethanu byly přidány 3,0 gramy (7,1 milimoiu) Dess-Mertinova perjodnanu a vzniklá směs byla 3 hodiny míchána při teplotě místnosti. Ze směsi byly ve vakuu odstraněny těkavé složky a zbytek byl rozdělen mezi 25 mililitrů ethylacetátu a 25 mililitrů vody. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 227 miligramů (23 procent) požadovaného produktu části B ve formě oleje.

c. ^w

Směs 86 miligramů (0,27 milimoiu) sloučeniny z části B a 110 miligramů (0,33 milimoiu) methyl(trifenylfosforanyl)acetátu ve 2 mililitrech toluenu byla zahřívána 2 hodiny na teplotu 100 °C. Analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) bylo prokázáno, že během této doby došlo k úplnému proběhnutí reakce. Těkavé složky byly odstraněny ve vakuu a zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 110 miligramů (98 procent) požadovaného produktu části C ve formě oleje.

176

D.

Ph~<\

Roztok 101 miligramu (0,27 milimolu) sloučeniny z části C a 53 miligramů (0,27 milimolu) tosylmethylisokyanidu (TosMIC) v 1 mililitru dimethylsulfoxidu (DMSO) byl přikapán při teplotě 0 °C k suspenzi 15 miligramů hydridu sodného (60procentní disperze v minerálním oleji) v 1 mililitru díethyletheru. Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána dalších 15 minut, přičemž během této doby došlo podle analytické vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) k úplnému proběhnutí reakce. Reakční směs byla rozdělena mezi ethylacetát a nasycený vodný roztok chloridu amonného. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Surový produkt byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 20 miligramů (18 procent) požadovaného produktu části D ve formě oleje.

Směs 20 miligramů (0,048 milimolu) sloučeniny z části D, 7 miligramů (0,057 milimolu) kyseliny fenylboronové, 5 miligramů (0,028 milimolu) octanu měďnatého a 200 miligramů molekulových sít 4Á ve 2 mililitrech směsi triethylamin/

177

·· ··« · pyridin/dichlormethan (1:1:2) byla 3 dny zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 70 °C. Analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) bylo zjištěno, že reakce proběhla ze 60 procent. Reakční směs byla ochlazena na teplotu místnosti a rozdělena mezi ethylacetát a lmolární kyselinu chlorovodíkovou. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny, čímž byl získán požadovaný produkt části E ve formě oleje, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

co₂h

Roztok surové sloučeniny z části E a 2 mililitrů lmolárního vodného roztoku hydroxidu lithného ve směsi tetrahydrofuran/voda byl 24 hodin míchán při teplotě 100 °C. Reakční směs byla ochlazena na teplotu místnosti a okyselena lmolární kyselinou chlorovodíkovou na pH přibližně 2. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž byl získán surový produkt. Tento surový produkt byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných pro přečištění sloučeniny podle příkladu 13) a bylo získáno 7 miligramů (30 procent, vztaženo na dva stupně) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ = 479,2.

·· ··· ·

178

Příklady 23 až 50

Následující N-arylpyrrolové kyseliny byly připraveny podle některého z výše popsaných postupů:

N

co₂h

Příklad číslo	Ar	[M+H]+
23	H	430,3
24		493,0
25	hp cf3	547,0
26	Cl	514,0
27		509,0
28	hp F	497,0
29	Op Br	556,9 a 558,9

•4 4444

co₂h

Příklad číslo	Ar	[M+H] +
30	%χβ	485,0
31		497,0
32		514,0
33	^X^Br	557,0 a 559,1
34	ΊΧ,	493,3
35	Ύϊ ^^OCHS	509,3
36	ŮX,	547,3

····

Příklad číslo	Ar	[M+H] +
37	H	403,2
38		493,1
39		547,1
40		513,0
41	och3	509,1
42		497,1
43	o Br	557,0 a 559,0
44	%	485,0
45	dd,	597,1
46	dd„	513,0

181 • · · • ·

Příklad číslo	Ar	[M+H] +
47		557,2 a 559,1
48		493,3
49	hX„,	509,3
50	^cf3	547,3

Příklad 51

Pro přípravu této sloučeniny byla použita stejná reakční sekvence jako v příkladu 1 s tím, že místo fenylhydrazinu byl použit 3-methylfenylhydrazin. Bylo získáno 1,2 miligramu (24 procent, vztaženo na poslední tři reakční stupně) požadovaného produktu.

[M+H]

495,1.

182 • · ·· ··

Příklad 52

K roztoku 50 miligramů (0,13 milimolu) sloučeniny z části E příkladu 3 ve 2 mililitrech bezvodého tetrahydrofuranu (THF), který byl ochlazený na teplotu -74 °C, bylo přidáno 200 mikrolitrů 2molárního roztoku lithiumdiisopropylamidu (LDA) ve směsi heptan/tetrahydrofuran (THF). Vzniklý modrý reakčni roztok byl 1 hodinu míchán při teplotě -74 °C a následně ponechán ohřát na teplotu místnosti, míchán 1 hodinu při teplotě místnosti a ochlazen na teplotu -78 °C. K reakčni směsi byl přikapán roztok 85 miligramů (0,6 milimolu) methyljodidu v 0,5 mililitru tetrahydrofuranu (THF) a směs byla další 2 hodiny míchána při teplotě -78 °C a poté byla ponechána ohřát na teplotu místnosti. Reakčni směs byla rozdělena mezi 0,5 mililitru nasyceného vodného roztoku chloridu amonného, 5 mililitrů vody a 5 mililitrů ethylacetátu. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Získaný zbytek byl chromato• 0

183 ·

00« grafován (SiO₂; kontinuální gradientově eluce 100% heptanem až směsí směs hexanů/ethylacetát (3:7)), čímž bylo získáno 20 miligramů (38 procent) požadovaného produktu části A ve formě bílých krystalů.

K roztoku 20 miligramů (0,05 milimolu) sloučeniny z části A ve 2,0 mililitrech dichlormethanu bylo při teplotě místnosti přikapáno 0,2 mililitru lmolárního roztoku bromidu boritého v dichlormethanu. Směs byla 30 minut míchána při teplotě místnosti a zahuštěna ve vakuu. Získaný zbytek byl stripován z 1 mililitru methanolu a chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 13 miligramů (68 procent) požadovaného produktu části B ve formě bílých krystalů.

Směs 13 miligramů (0,032 milimolu) sloučeniny z části B, 15 miligramů (0,053 milimolu) 5-methyl-2-fenyloxazol-4ethanolmesylátu (který byl připraven postupem popsaným v příkladu 11) a 500 miligramů (3,6 milimolu) uhličitanu • ·

184 • · · ·

draselného ve 2 mililitrech acetonitrilu byla 18 hodin zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu varu a následně ponechána zchladnout na teplotu místnosti a zfiltrována. Získaný filtrát byl rozpuštěn ve 2 mililitrech ethanolu a k tomuto roztoku bylo přidáno 200 miligramů (3,6 milimolů) hydroxidu draselného. Tato směs byla míchána při teplotě 80 °C v těsně uzavřené zkumavce, ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 20 mililitrů ethylacetátu a 5 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta 2 x 10 mililitry vody a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (YMC kolona ODS 20 x 100 milimetrů s reverzní fází; průtok 20 mililitrů/minutu; kontinuální gradientová eluce směsí rozpouštědel B:A (25:75) až 100% rozpouštědlem B (k této změně došlo během 10 minut) a 5 minut eluce 100% rozpouštědlem B, přičemž rozpouštědlem A je směs H₂O/MeOH/TFA (90:10:0,1) a rozpouštědlem B je směs MeOH/H₂O/TFA (90:10:0,1) čímž bylo získáno 14,8 miligramu (88 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ = 495,3.

Příklad 53

• · · · · ·

185

Pro přípravu této sloučeniny byl použit postup popsaný v části A příkladu 52 s tím, že místo sloučeniny z části E příkladu 3 bylo použito 50 miligramů (0,13 milimolů) sloučeniny z části E příkladu 1, přičemž bylo získáno 35 miligramů (68 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje.

Pro přípravu této sloučeniny byla použita reakční sekvence popsaná v příkladu 52 s tím, že místo sloučeniny z části A příkladu 53 byla použita sloučenina z části A, přičemž bylo získáno 24 miligramů (55 procent, celkový výtěžek vztažený na 3 reakční stupně) požadovaného produktu ve formě pevné látky.

[M+H]

495,3.

186 ·· » 4 4 • ··· • · « •4 44··

Roztok 150 miligramů (0,47 milimolů) sloučeniny z části B příkladu 22 a 200 miligramů (0,53 milimolů) terč. butyl{trifenylfosf oranyliden) acetátu v 10 mililitrech toluenu byl 1 hodinu míchán při teplotě 90 °C. Po ochlazení byly ze směsi ve vakuu odstraněny těkavé podíly a zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 200 miligramů (99 procent) požadovaného produktu části A ve formě oleje.

B.

Ph—

CO₂t-Bu

Roztok 200 miligramů (0,477 milimolů) sloučeniny z části A a 100 miligramů (0,512 milimolů) tosylmethylisokyanidu v dimethylsulfoxidu (DMSO) byl během 30 minut přikapán při teplotě místnosti k suspenzi 26 miligramů (0,65 milimolů) hydridu sodného (ve formě 60procentní disperze v minerálním oleji) v diethyletheru. Reakční směs byla 30 minut míchána při teplotě místnosti a poté rozdělena mezi vodu a ethylacetát.

• 9 ·· ····

9 •

• 99 9

187

9 9

9 99 • 9 9

9 9 •999 99 > 9 ’ > 9 9 «

9·

Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 60 miligramů (27 procent) požadovaného produktu části B ve formě oleje.

Směs 23 miligramů (0,05 milimolu) sloučeniny z části B, 200 miligramů (1,45 milimolu) uhličitanu draselného a 10 miligramů (0,07 milimolu) jodidu měďného ve 2 mililitrech N,N-dimethylformamidu byla 2 hodiny míchána v těsně uzavřené zkumavce při teplotě 80 °C. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi 10 mililitrů vody a 10 mililitrů ethylacetátu. Organická fáze byla promyta 2 x 10 mililitry vody, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Roztok surového N-methylpyrrolesteru ve 2 mililitrech směsi kyselina trifluoroctová (TFA)/dichlormethan (1:1) byl 30 minut míchán při teplotě místnosti a poté zahuštěn ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za stejných podmínek jako v příkladu 52 s tím, že místo kontinuální gradientově eluce směsí rozpouštědel A:B (75:25) až 100% rozpouštědlem B byla použita kontinuální gradientově eluce směsí rozpouštědel A:B (70:30) až 100% rozpouštědlem B), čímž bylo získáno 7,2 miligramu (34 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H]⁺ =

417,2 .

188

Příklad 55 co₂h éw

A.

<to

CHO

Sloučenina v části A byla připravena stejným způsobem jako sloučenina v části B příkladu 22 z mesylátu vzorce

Ph~<

o^ch₃

OSO₂CH₃ a 4-hydroxyfenylethanolu (který byl použit místo 3-hydroxyfenylethanolu.

B.

150 miligramů (0,47 milimoiu) sloučeniny z části A bylo použito pro přípravu 200 miligramů (99 procent) požadovaného produktu části B ve formě oleje, přičemž byl použit stejný postup jako při syntéze sloučeniny v části A příkladu 54.

189 • · ·· ····

H

c.

200 miligramů (0,477 milimolu) sloučeniny z části B bylo použito pro přípravu 100 miligramů (46 procent) požadovaného produktu části C ve formě oleje, přičemž byl použit stejný postup jako při syntéze sloučeniny v části B příkladu 54.

D.

miligramů (0,05 milimolu) sloučeniny z části C bylo použito pro přípravu 7,7 miligramu (37 procent) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky, přičemž byl použit stejný postup jako při syntéze konečného produktu v příkladu 54.

[M+H] ⁺ = 417,2.

Příklad 56

COjH

190

Směs 20 miligramů (0,44 milimolů) sloučeniny z části B příkladu 54, 8 miligramů (0,05 milimolů) 2-bromthiofenu, miligramů (0,157 milimolů) jodidu měďného, 10 miligramů (0,122 milimolů) oxidu zinečnatého a 50 miligramů (0,36 milimolu) uhličitanu draselného ve 2 mililitrech l-methyl-2-pyrrolidinonu (NMP) byla zahřívána 18 hodin v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 166 °C. Reakční směs byla ponechána ochladit na teplotu místnosti a rozdělena mezi ethylacetát a 10 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta 2 x 10 mililitry solanky, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (1:1)), čímž byl získán požadovaný produkt části A ve formě pevné látky.

Roztok sloučeniny z části A v 1 mililitru směsi kyselina trifluoroctová (TFA)/dichlormethan (1:1) byl 1 hodinu míchán při teplotě místnosti a následně zahuštěn ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za stejných podmínek jako v příkladu 54), čímž bylo získáno 7 miligramů (32 procent, vztaženo na 2 reakční • · · • ··· stupně) požadovaného konečného produktu ve formě pevné bílé látky.

[M+H] ⁺ = 485,2.

Příklad 57

191

Pro přípravu této sloučeniny byla použita stejná syntézní sekvence jako v příkladu 56, přičemž se vycházelo z 20 miligramů (0,044 milimolů) sloučeniny z části C příkladu 55 a bylo získáno 5 miligramů (23 procent) produktu ve formě pevné látky.

[M+H]⁺ = 485,2.

Příklad 58

Ph-4

CO₂H

O

192

Směs 20 miligramů (0,044 milimolů) sloučeniny z části B příkladu 54, 10 miligramů (0,061 milimolů) 2-bromthiazolu, miligramů (0,157 milimolů) jodidu měďného, 10 miligramů (0,122 milimolů) oxidu zinečnatého a 50 miligramů (0,36 milimolu) uhličitanu draselného ve 2 mililitrech l-methyl-2pyrrolidinonu byla 18 hodin zahřívána v těsně uzavřené zkumavce na teplotu 166 °C. Reakční směs byla ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi ethylacetát a 10 mililitrů lmolární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla promyta 2 x 10 mililitry solanky, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí hexan/ethylacetát (1:1)), čímž byl získán požadovaný produkt části A ve formě pevné látky.

Roztok sloučeniny z části A v 1 mililitru směsi kyselina trifluoroctová (TFA)/dichlormethan (1:1) byl 1 hodinu míchán při teplotě místnosti a následně zahuštěn ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za stejných podmínek jako v příkladu 54), čímž bylo získáno 9 miligramů (42 procent, vztaženo na 2 reakční • · · ·

193 stupně) požadovaného konečného produktu ve formě pevné hnědé látky.

[M+H]⁺ = 486,3.

Příklad 59

Pro přípravu této sloučeniny byla použita stejná syntézní sekvence jako v příkladu 56, přičemž se vycházelo z 20 miligramů (0,044 milimolu) sloučeniny z části C příkladu 55 a bylo získáno 5 miligramů (23 procent) produktu ve formě pevné látky.

[M+H]⁺ = 486,3.

Příklad 60

Ph~4 ,CO_aH

• · · · • · • · • · ·· • ·

ΡΟ₂ΟΗ₂ΟΗ₃

194

H

A.

Roztok 176 miligramů (0,45 milimolu) sloučeniny z části C příkladu 11 a 32 miligramů (0,49 milimolu) azidu sodného v 1 mililitru bezvodého N,N-dimethylformamidu (DMF) byl v dusíkové atmosféře 15 minut míchán při teplotě místnosti a poté bylo do reakčni směsi přidáno 10 mililitrů vody. Ze směsi byly odfiltrovány pevné podíly, které byly vysušeny ve vakuu a následně chromatografovány (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 138 miligramů (71 procent) požadovaného produktu části A ve formě pevné žluté látky.

O^CHj Ph-4 T

Roztok 138 miligramů (0,319 milimolu) sloučeniny z části A, 118 miligramů (0,69 milimolu) benzylbromidu a 238 miligramů (2,05 milimolu) uhličitanu draselného v 1 mililitru N,N-dimethylformamidu (DMF) byla 18 hodin míchána při teplotě místnosti. Reakčni směs byla rozdělena mezi 5 mililitrů vody a 5 mililitrů ethylacetátu a organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; eluce směsí směs hexanů/ethylacetát (3:1)), čímž bylo získáno 25 miligramů (15 procent) požadovaného produktu části B ve formě oleje. Kromě toho byly získány další dva regioizomery této ·· · · · · ···· · · sloučeniny, a to 40 miligramů (23 procent) produktu části C vzorce

195

a 12 miligramů (7 procent) produktu části D

Ph—(

CO₂H

E.

Roztok sloučeniny z části B ve 2 mililitrech tetrahydro furanu (THF) a 1 mililitru lmolárního vodného roztoku hydroxidu lithného byl 18 hodin míchán při teplotě místnosti a následně rozdělen mezi 2 mililitry Imolární kyseliny chlorovodíkové a 5 mililitrů ethylacetátu. Organická fáze byla promyta 2x5 mililitry vody, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž bylo získáno 19 miligramů (80 procent) ve formě pevné bílé látky.

[M+H] ⁺

495,2.

• · · · • ·

196

Příklad 61

Pro přípravu této sloučeniny byl použit stejný postup jako v příkladu 54 s tím, že místo methyljodidu byl použit benzylbromid a jako výchozí sloučenina byl použit produkt z části B příkladu 54. Po přečištění preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za stejných podmínek jako v příkladu 54) bylo získáno 7 miligramů produktu ve formě pevné žluté látky.

[M+H]⁺ = 493,1.

Příklad 62

K roztoku 23,8 gramu (234 milimolů) benzaldehydu ve 150 mililitrech ethylacetátu (který byl předem nasycen

197 •4 4444

chlorovodíkem) bylo najednou přidáno 25,0 gramů (234 milimolů) monooximu 2,3-butandionu a výsledný roztok byl 12 hodin míchán při teplotě místnosti. Analytickou vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) bylo prokázáno, že došlo ke spotřebování veškerých výchozích sloučenin. Reakční směs byla zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán požadovaný produkt části A ve formě pevné bílé látky, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

K roztoku sloučeniny z části A ve 200 mililitrech chloroformu bylo přikapáno 30 mililitrů (320 milimolů) oxychloridu fosforečného (POC1₃) . Reakční směs byla 12 hodin míchána při teplotě 50 °C a poté byla zahuštěna ve vakuu. Hnědý zbytek byl rozdělen mezi 300 mililitrů ethylacetátu a lmolární vodný roztok hydroxidu sodného. Organická fáze byla promyta solankou, vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂, eluce diethyletherem), čímž bylo získáno 41,5 gramu (86 procent) požadovaného produktu části B ve formě světle hnědé pevné látky (čistota produktu byla podle analytické HPLC a podle ¹H NMR spektra vyšší než 95 procent).

Směs 592 miligramů (1,9 milimolů) sloučeniny z části C příkladu 1, 330 miligramů (2,08 milimolů) 3-methylfenylhydrazinu a 1 gramu bezvodého síranu hořečnatého ve 30 mililitrech ethanolu byla přes noc zahřívána na teplotu varu. Směs byla přefiltrována a filtrát byl zahuštěn ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂, kontinuální gradientova eluce 100% směsí hexanů až 100% ethylacetátem), čímž bylo získáno 478 miligramů (76 procent) požadovaného produktu části C ve formě směsi S-cis- a S-trans-oximů.

K roztoku 103 miligramům (0,31 milimolů) sloučeniny z části C v 5 mililitrech toluenu bylo při teplotě místnosti přidáno 70 miligramů (0,34 milimolů) chloridu fosforečného a reakční směs byla 2 hodiny míchána při teplotě místnosti a následně zahuštěna ve vakuu. Zbytek byl rozdělen mezi ethylacetát a vodu, organická fáze byla promyta solankou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna ve vakuu, čímž byl získán požadovaný produkt části D, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

·· »··<

K roztoku surového produktu z části D ve 3 mililitrech absolutního ethanolu bylo při teplotě místnosti přikapáno 0,25 mililitru 2molárn£ho roztoku vodného hydroxidu sodného. Zbarvení reakční směsi se změnilo z oranžové na tmavě hnědou a tato byla míchána 1 hodinu při teplotě místnosti a poté rozdělena mezi přebytek lmolární kyseliny chlorovodíkové a ethylacetát. Vodná fáze byla extrahována ethylacetátem a spojené organické extrakty byly promyty solankou, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Zbytek byl přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za podmínek popsaných v příkladu 5), čímž bylo získáno 10,5 miligramu (11 procent, vztaženo na dva reakční stupně) ve formě pevné hnědé látky.

K roztoku 11 miligramů (0,033 milimolu) sloučeniny z části E, který byl ochlazený na teplotu -78 °C, bylo přikapáno 0,02 mililitru (0,21 milimolu) bromidu boritého. Směs byla 15 minut míchána při teplotě -78 °C, ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána dalších 5 hodin při této teplotě. Po ochlazení na teplotu 0 °C byla reakční směs opatrně ·· ·· • · · • ··· • · · · ·

4· 0 ·* ·· ···*

200

0 · • · 4 • · · · • * · · • 0 00 rozložena velkým přebytkem nasyceného vodného roztoku chloridu amonného. Vodná fáze byla extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly promyty solankou, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu, čímž byl získán surový požadovaný produkt části F, který byl bez přečištění použit v dalším stupni.

Směs 10 miligramů (0,033 milimolu) sloučeniny z části F, 15 miligramů (0,11 milimolu) uhličitanu draselného a 20 miligramů (0,096 milimolu) sloučeniny z části B ve 2 mililitrech acetonitrilu byla přes noc zahřívána na teplotu 90 °C a poté ponechána zchladnout na teplotu místnosti a rozdělena mezi vodu a ethylacetát. Vodná fáze byla extrahována ethylacetátem, spojené organické extrakty byly promyty solankou, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny ve vakuu. Zbytek byl chromatografován (SiO₂; kontinuální gradientová adice 100% hexanem až 100% ethylacetátem) a dále přečištěn preparativní vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) (za stejných podmínek jako v příkladu 52 s tím, že byla použita kontinuální gradientová eluce směsí rozpouštědel A/B (30:70) až 100% rozpouštědlem Β), čímž bylo získáno 5,2 miligramu (26 procent, vztaženo na dva reakční stupně) požadovaného konečného produktu ve formě bezbarvého oleje.

[M+H] ⁺ = 481,1.

201 toto toto · · to to to toto ·· • ··· · * • •toto · · • · · · · «·>· ·· ··· ··· • to ««·· • to · • •to • · · • ·· · •« ··

Podle postupů popsaných ve výše uvedených příkladech a na výše uvedených reakčních schématech byly připraveny následující sloučeniny, které jsou rovněž příkladem sloučenin podle tohoto vynálezu:

202

Příklad 63

In vitro screeningové testy na duální účinky antagonisty PPARy/agonisty PPARa

A. Screeningový test antagonisty PPARy v myších pre-adipocytových buňkách 3T3-L1

Sloučeniny, které vykazovaly potenciální vaznost k PPARy, byly testovány za účelem zjištění jejich schopnosti inhibovat 50 nM rosiglitazonem (což je autentický agonista PPARy) indukovanou diferenciaci myších 3T3-L1 pre-adipocytů na zralé adipocyty. 5 x 10⁵ 3T3-L1 buněk/plato bylo umístěno na 96jímková plata a kultivováno dva dny před indukcí v médiu obsahujícím DMEM s vysokým obsahem celulosy a 10% FBS. Buňky byly indukovány po dobu 48 hodin působením směsi 1 pM dexamethasonu, 5 pg/ml insulinu a 0,6 pM isobutylmethylxanthinu (IBMX) ve stejném médiu. V tomto okamžiku byly do každé jímky přidány testované sloučeniny sériově zředěné v médiu obsahujícím 50 nM rosiglitazonu a 0,1% DMSO. Buňky byly dalších 72 hodin opakovaně živeny médiem obsahujícím stejnou koncentraci testované sloučeniny, rosiglitazonu (což je agonista PPARy) a DMSO (bez insulinu, dexamethazonu a IBMX).

Po celkem 5denní inkubaci byly z každé jímky izolovány 4 mikrolitry média a naředěny v 96jímkovém platu ELISA vodou na objem 40 mikrolitrů. Do každé jímky bylo přidáno 300 mikrolitrů činidla Triglycerides Blank Reagent (Bayer Diagnostics) a vzniklá směs byla inkubována 5 minut při teplotě místnosti. Procento inhibice každé sloučeniny vzhledem k rosiglitazonem indukovanému uvolňování volného glycerolu z buněk bylo stanoveno s použitím čítače ELISA Spectremax 250 při vlnové

I · ·

0

0 00

203 délce 500 nanometrů. Zjištěná data byla normalizována na kontrolní vzorek obsahující pouze DMSO a procento maximální inhibice transaktivace bylo vypočteno vzhledem k pozitivnímu srovnávacímu vzorku, který obsahoval 50 nM rosiglitazonu. Hodnoty ED₅₀ byly vypočteny s použitím standardních rovnic pro stanovení středového bodu křivek inhibiční aktivity.

B. Screeningový test antagonisty PPARy v buňkách CV-1 pocházejících z ledvin primátů

Sloučeniny, které vykazovaly potenciální vaznost k PPARy, byly testovány za účelem zjištění jejich schopnosti inhibovat 1 μΜ rosiglitazonem (což je autentický agonista PPARy) indukovanou aktivitu reportérového genu transaktivace SEAP v buňkách CV-1. Buňky CV-1 (tyto buňky exprimuji endogenní gen PPARy) byly transfekovány DNA konstruktem reportérového genu 3x PPRE-SEAP a byly vybrány stabilní kolonie, které byly expandovány a testovány standardními postupy na reakci na jednotlivých sloučenin. Konstrukty reportérového genu SEAP byly připraveny inzercí 3 opakujících se sekvencí krysího proteinu vázajícího mastné kyseliny PPRE, včetně 7 nukleotidů vázaných přímo v poloze 5', do SV40 prvotního minimálního promotéru pSEAP2 (Clontech). Na 96jímkové plato bylo naneseno jeden den před přidáním testované sloučeniny 1,2 x 10⁶ buněk CV-l/PPRE-SEAP. Testované sloučeniny byly sériově zředěny v médiu DMEM obsahujícím 10% FBS, 0,5% (objemová procenta, konečná koncentrace) DMSO a ΙμΜ rosiglitazonu (což je agonista PPARy). Alikvotní podíly jednotlivých roztoků o různých koncentracích testované sloučeniny o objemu 150 mikrolitrů byly přidány vždy do dvou nesousedních jímek. Každé plato rovněž obsahovalo 6 jímek, které obsahovaly 1 μΜ rosiglitazonu

204

(tj. agonisty PPARy) v 0,5% DMSO médiu. Média byla shromážděna v čerstvých 96jímkových platech po 40hodinové inkubaci spolu s testovanými sloučeninami a testována na aktivitu SEAP. SEAP je rezistentní vůči teplu, takže endogenní fosfatasy obsažené v uvedených shromážděných médiích byly inaktivovány těsným uzavřením uvedených plat adhezivním těsnicím filmem, který byl citlivý na tlak (Corning), a zahříváním takto uzavřených plat po dobu 30 minut až 1 hodiny na teplotu 65 °C. Po zchladnutí na teplotu místnosti byly 25mikolitrové alikvotní podíly těchto tepelně inaktivovaných médií přeneseny do černých 96jímkových plat s čirým dnem a do každé jímky bylo přidáno 100 mikrolitrů fluorescenčního substrátu Attophos (Promega). Poté byla plata 5 minut inkubována ve tmě a následně byla v čítači plat CytoFluor série 4000 (Perseptive Biosystems) měřena fluorescence, a to za těchto podmínek: excitační filtr 450/50 nanometrů; emisní filtr 580/50 nanometrů, 8 cyklů, minuta/cyklus, 3 odečty/jímku/cyklus. Zjištěná data byla normalizována na kontrolní vzorek obsahující pouze DMSO a procento maximální inhibice transaktivace bylo vypočteno vzhledem k pozitivnímu srovnávacímu vzorku, který obsahoval 1 μΜ rosiglitazon. Hodnoty ED₅₀ byly vypočteny s použitím standardních rovnic pro stanovení středového bodu křivek inhibiční aktivity.

C. Screeningový test agonisty PPARy v lidských jaterních buňkách HepG2

Sloučeniny, které vykazovaly potenciální vaznost k PPARa, byly testovány za účelem zjištění jejich schopnosti stimulovat PPARa-dependentní stimulaci aktivity reportérového genu v buňkách HepG2, které byly získány z lidských jater a které • ·

205 exprimují endogenní gen PPARa, nebo v buňkách HepG2 stabilně exprimujících chimérní receptor zahrnující DNA vázající doménu Gal-4/vazebnou doménu PPARa ligandů (popsaný níže). Konstrukty reportérového genu byly připraveny inzercí buď 3 opakujících se sekvencí krysího proteinu vázajícího mastné kyseliny PPRE, včetně 7 nukleotidů vázaných přímo v poloze 5', nebo 4 opakujících se odezvových prvků gal4, a to upstream do řetězce SV40 prvotního minimálního promotéru pSEAP2 (Clontech), přičemž tyto konstrukty jsou v dalším textu označeny jako 3xPPRE-SEAP, respektive gal4-SEAP. Uvedený chimérní receptor byl připraven klonováním cDNA kódující ligand vázající doménu lidského PPARa v rámci a 3' vzhledem k DNA vázající doméně gal4 (aminokyseliny 1-47) do savčího bicistronického expresního vektoru pIRESlneo (Clontech), přičemž tento chimérní receptor se v dalším textu označuje jako gal4-PPARa. Stabilní buněčné linie byly vygenerovány transfekci jak gal4~SEAP, tak gal4-PPARa nebo 3xPPRE-SEAP s použitím produktu Lipofectamine Plus (Gibco) dle pokynů výrobce. Buňky byly naneseny na 96jímková plata a ponechány přes noc přilnout k jejich povrchu. Druhý den byly k buňkám přidány testované sloučeniny, které byly sériově naředěné v růstovém médiu (DMEM obsahující 10% FBS stripovaného ze směsi aktivní uhlí/dextran) obsahujícím 0,5% (objemová procenta) DMSO, přičemž každá sloučenina byla v dané koncentraci přidána vždy do dvou nesousedních jímek. Výsledné směsi byly inkubovány 24 až 40 hodin při teplotě 37 °C a v atmosféře obsahující 5 procent oxidu uhličitého. Každé plato obsahovalo alespoň 6 jímek obsahujících 1 μΜ standardu, kterým byla sloučenina s označením GW-2331 (což je autentický selektivní agonista PPARa), která sloužila jako pozitivní srovnávací vzorek, rosiglitazon (což je autentický agonista PPARy), který sloužil jako negativní srovnávací vzorek, a

206

jímky obsahující jakožto kontrolní vzorek samotné DMSO medium. Po skončení inkubace byla média odstraněna a shora popsaným postupem byly inaktivovány endogenní fosfatasy. Aktivita SEAP v 25mikrolitroých alikvótních podílech zpracovaného média byla testována v černých 96jímkových platech s čirým dnem (Falcon), a to tak, že nejprve bylo do každé jímky přidáno 100 mikrolitrů reakčního činidla Attophos (Promega), vzniklé směsi byly 5 minut inkubovány ve tmě při teplotě místnosti a následně bylo měřeno zvýšení fluorescence (excitace byla prováděna zářením o vlnové délce 450 nanometrů a bylo sledováno emitované záření o vlnové délce 580 nanometrů) , přičemž toto měření probíhalo v čítači plat CytoFluor série 4000 (Perseptive Biosystems), a to v 8 cyklech, kdy doba jednoho cyklu činila 1 minutu. Intenzity emitovaného fluorescenčního záření byly vypočteny jako násobky zvýšení fluorescence v porovnání s kontrolním vzorkem DMSO. Vlastní aktivita byla definována jako aktivita testované sloučeniny při koncentraci 1 mikromol/litr (μΜ) a byla vyjádřena v procentech aktivity daného standardu o koncentraci 1 mikromol/ litr (μΜ). Hodnoty ED₅₀ byly vypočteny s použitím standardních rovnic pro stanovení středového bodu křivek inhibiční aktivity.

Příklad 64

In vivo model obézního živočicha

Myši C57BL/6 byly krmeny stravou bohatou na tuk (tj. stravou obsahující 40 procent tuku) a sacharosu (tj. obsahující 40 procent sacharosy) (viz.publikace York „Genetic models of obesity'·' a Sclafani „Dietary models of obesity, oboje v publikaci Obesity, editoři Bjorntorp a Brodof, JB

207

Lippincott Company, 1992; Mclntosh a Pederson; editor McNeill CRC press LLC, 337-398, 1999; Farrelly a spolupracovníci,

Proč. Nati. Acad. Sci., 1999, 96, 14511). Za těchto dietetických podmínek přibraly myši C57BL/6 výrazně na váze a staly se obézními. Tyto myši byly léčeny sloučeninou s duálními účinky, která účinkovala jako antagonista PPARy/agonista PPARa (a to v dávce v rozmezí od 0,01 do 100 mg/kg/den), přičemž tato sloučenina byla myším podávána ve farmakologicky přijatelném vehikulu (jako je, bez jakéhokoli omezení,

5% karboxymethylcelulusa), a to orálně, intravenózně, subkutánní injekcí nebo intraperitoneální injekcí, nebo byla tato sloučenina smíchána s potravou nebo vodou, přičemž byla podávána akutně nebo dlouhodobě. V průběhu uvedené studie byly sledovány různé parametry, jako je spotřeba vody a potravy, přírůstek tělesné hmotnosti, složení těla, které bylo stanoveno pomocí duálního emisního rentgenového analyzátoru (od společnosti DEXA; tento přístroj přesně měří hmotnost tělesné tukové tkáně, hmotnost tělesné netukové tkáně a obsah minerálů v kostech) a tělesná teplota. Od každé myši byl odběrem krve z ocasní žíly do zkumavky, která byla za účelem zabránění srážení krve potažena komplexem heparin-EDTA, získán krevní vzorek, ze kterého byla oddělena plasma a tato byla analyzována na obsah glukosy, volných mastných kyselin, triglyceridů a cholesterolu, a to s použitím kitu reakčních činidel, dostupného od společnosti Roche Diagnostics, v přístroji COBAS-MIRA. Obsah insulinu a leptinu byl měřen komerčně dostupnými kity ELISA. Byly vybrány sloučeniny, které způsobovaly snížení tělesné hmotnosti a/nebo zvýšení hladiny glukosy. Na konci léčby byla zvířata usmrcena krátkým vystavením působení oxidu uhličitého a byly z nich vyjmuty vnitřní orgány, jako jsou játra a bílá adiposová tkáň, které »· · ·

4

444 • ·

208 byly podrobeny dalším analýzám. Tyto analýzy mohly zahrnovat, avšak bez jakéhokoli omezení, například stanovení obsahu lipidů a účinek na expresi různých cílových genů PPARy a PPARa.

Testované sloučeniny, které způsobovaly snížení tělesné hmotnosti, snížení hmotnosti tělesné netukové tkáně, zabraňovaly vzniku obezity nebo jí alespoň zmírňovaly, zabraňovaly vzniku rezistence vůči insulinu nebo jí alespoň zmírňovaly, byly rovněž testovány v modelech výše popsaných nemocí, a to v kombinaci s antidiabetickým činidlem, jako je, bez jakéhokoli omezení, metformin a sulfonylmočovina, a/nebo činidlem pro snížení hladiny lipidů, jako jsou antagonisté PPARa (jako je, bez jakéhokoli omezení, fenofibrat a gemfibrozil) a/nebo inhibitory HMG CoA reduktasy (jako je, bez jakéhokoli omezení, pravastatin, lovastatin, simvastatin a atorvastatin). V průběhu uvedené studie byly sledovány různé parametry, jako je spotřeba vody a potravy, přírůstek tělesné hmotnosti, tělesná teplota a koncentrace glukosy v plasmě, koncentrace insulinu v plasmě, koncentrace volných mastných kyselin v plasmě, koncentrace triglyceridů v plasmě a koncentrace cholesterolu v plasmě. Sloučeniny, které způsobovaly snížení hmotnosti tělesné tukové tkáně, zvýšení hmotnosti tělesné netukové kosterní tkáně, tělesné hmotnosti a/nebo snížení hladiny glukosy a lipidů, byly vybrány pro další charakterizaci.

Claims (8)

1. PV

   PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Sloučenina obecného vzorce (I)

   kde m je 0, 1 nebo 2; n je 0, 1 nebo 2; Q je atom uhlíku nebo atom dusíku;

   A představuje skupinu (CH₂)_X, ve které x je číslo 1 až 5; nebo skupina A představuje skupinu (CH₂)_X ¹, ve které x¹ je číslo od 2 do 5, přičemž tato skupina obsahuje kdekoli v řetězci dvojnou nebo trojnou vazbu; nebo skupina A představuje skupinu - (CH2) x²-O- (CH2) _x ³-, ve které x² je číslo od 0 do 5 a x³ je číslo od 0 do 5, s tou podmínkou, že alespoň jeden z indexů x² a x³ není roven 0;

   Xi představuje skupinu CH nebo atom dusíku;

   X₂ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry;

   • · · ·

   210

   X₃ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry;

   X₄ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry, s tou podmínkou, že alespoň jedna ze skupin X₂, X₃ a X₄ představuje atom dusíku;

   X₅ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry;

   X₆ představuje atom uhlíku nebo atom dusíku;

   X₇ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku nebo atom síry, s tou podmínkou, že alespoň jedna ze skupin X₅, Xg a X₇ představuje atom dusíku, přičemž ve všech výše definovaných skupinách X_x až X₇ může atom uhlíku zahrnovat i skupinu CH;

   R¹ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu;

   R² je vybraná ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu;

   R^2a, R^2b a R^2c mohou být stejné nebo se mohou vzájemně lišit a jsou vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu

   211

   R³ a R^3a jsou stejné nebo se vzájemně liší a jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, arylalkylovou skupinu, aryloxykarbonylovou skupinu, alkyloxykarbonylovou skupinu, alkinyloxykarbonylovou skupinu, alkenyloxykarbonylovou skupinu, arylkarbonylovou skupinu, alkylkarbonylovou skupinu, arylovou skupinu, heteroarylovou skupinu, alkyl(halo)aryloxykarbonylovou skupinu, alkyloxy(halo)aryloxykarbonylovou skupinu, cykloalkylaryloxykarbonylovou skupinu, cykloalkyloxy aryloxykarbonylovou skupinu, cykloheteroalkylovou skupinu, heteroarylkarbonylovou skupinu, heteroarylheteroarylalkylovou skupinu, alkylkarbonylaminoskupinu, arylkarbonylamínoskupinu, heteroarylka rbony1ami no s kup i nu, a1koxykarbony1amino s kup i nu, aryl oxykarbonyl aminoskupinu, heteroaryloxykarbonylaminoskupinu, het eroarylhe t eroary 1 karbonyl ovou skupinu, alkylsulfonylovou skupinu, alkenylsulfonylovou skupinu, heteroaryloxykarbonylovou skupinu, cykloheteroalkyloxykarbonylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, substi tuovanou aminokarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou skupinu, arylaminokarbonylovou skupinu, heteroarylalkenylovou skupinu, cykloheteroalkylheteroarylalkylovou skupinu, hydroxyalkýlovou skupinu, alkoxylovou skupinu, alkoxyaryloxykarbonylovou skupinu, arylalkyloxykarbonylovou skupinu, alkylaryloxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, arylalkylarylalkylovou skupinu, aryloxyarylalkylovou skupinu, alkinyloxykarbonylovou » 0 ·

   0 0

   0 0 00

   212

   0000 00 skupinu haloalkoxyaryloxykarbonylovou skupinu, a1koxykarbony1aryloxykarbonylovou skupinu, aryloxyaryloxykarbonylovou skupinu, arylsulfinylarylkarbonylovou skupinu, arylthioarylkarbonylovou skupinu, alkoxykarbonylaryloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, aryloxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyarylalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylkarbonylovou skupinu, aryloxyalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylsulfonylovou skupinu, arylthiokarbonylovou skupinu, arylalkenylsulfonylovou skupinu, heteroarylsulfonylovou skupinu, arylsulfonylovou skupinu, alkoxyarylalkylovou skupinu, heteroarylalkoxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, alkoxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyheteroarylalkylovou skupinu, heteroarylalkyloxyarylalkylovou skupinu, arylarylalkylovou skupinu, arylalkenylarylalkylovou skupinu, arylalkoxyarylalkylovou skupinu, arylkarbonylarylalkylovou skupinu, alkylaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkoxykarbonylheteroarylalkylovou skupinu, heteroarylarylalkylovou skupinu, arylkarbonylheteroarylalkylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkenylheteroarylalkylovou skupinu, arylaminoarylalkylovou skupinu, aminokarbonylarylarylalkylovou skupinu;

   Y představuje skupinu CO₂R⁴ (ve které R⁴ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu nebo ester tvořící prekurzor léčiva) nebo skupina Y představuje 1-tetrazolovou skupinu vázanou atomem uhlíku, fosfinovou kyselinu obecného vzorce P(0) (OR^4a)R⁵ (ve které skupina R^4a představuje atom vodíku nebo ester tvořící prekurzor léčiva a skupina R⁵ představuje alkylovou skupinu nebo arylovou skupinu) nebo fosfonovou kyselinu obecného vzorce P (O) (OR^4a)₂;

   přičemž skupiny (CH₂)_X, (CH₂)_X ¹, (CH2)X², (CH2)_X ³, (CH₂)_m a (CH₂) _n mohou být případně substituované 1, 2 nebo třemi substituenty;

   213 ·· » · · ♦ · · · ·♦ »·»· • · · • · · • · · · ·· ·· včetně všech stereoizomerů této sloučeniny, esterů této sloučeniny tvořících prekurzor léčiva a farmaceuticky přijatelných solí této sloučeniny.
2. 2. Sloučenina obecného vzorce kde m j e 0, 1 nebo 2;

   n j e 0, 1 nebo 2;

   Q je atom uhlíku nebo atom dusíku;

   x² je číslo 0 až 5;

   44 4*44

   4 4 4

   4 4 4

   44 44 • 4 ·

   4 *«4

   4 4

   4444 44

   214 • 44 444

   4 4 4 4

   44 44

   x³ je číslo 0 až 5, indexů x² a x³ ne: s tou podmínkou, že alespoň jeden ní roven 0; X₂ představuje atom nebo atom síry; uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku X₃ představuje atom nebo atom síry; uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku X₄ představuje atom uhlíku, atom dusíku, atom kyslíku

   nebo atom síry, s tou podmínkou, že alespoň jedna ze skupin X₂, X₃ a X₄ představuje atom dusíku;

   přičemž ve všech výše definovaných skupinách X₂ až X₄ může atom uhlíku zahrnovat i skupinu CH;

   R¹ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu;

   R² je vybraná ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu;

   R^2a, R^2b a R^2c mohou být stejné nebo se mohou vzájemně lišit a jsou vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, alkoxylovou skupinu, atom halogenu, aminoskupinu nebo substituovanou aminoskupinu

   215

   R³ a R^3a jsou stejné nebo se vzájemně liší a jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu, arylalkylovou skupinu, aryloxykarbonylovou skupinu, alkyloxykarbonylovou skupinu, alkinyloxykarbonylovou skupinu, alkenyloxykarbonylovou skupinu, arylkarbonylovou skupinu, alkylkarbonylovou skupinu, arylovou skupinu, heteroarylovou skupinu, alkyl(halo)aryloxykarbonylovou skupinu, alkyloxy(halo)aryloxykarbonylovou skupinu, cykloalkylaryloxykarbonylovou skupinu, cykloalkyloxyaryloxykarbonylovou skupinu, cykloheteroalkylovou skupinu, heteroarylkarbonylovou skupinu, heteroarylheteroarylalkylovou skupinu, alkylkarbonylaminoskupinu, arylkarbonylaminoskupinu, heteroarylkarbonylaminoskupinu, alkoxykarbonylaminoskupinu, aryl oxyka rbony 1 ami no s kup i nu, het eroaryl oxykarbonyl aminoskupinu, heteroarylheteroarylkarbonylovou skupinu, alkylsulfonylovou skupinu, alkenylsulfonylovou skupinu, heteroaryloxykarbonylovou skupinu, cykloheteroalkyloxykarbonylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, substituovanou aminokarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou skupinu, arylaminokarbonylovou skupinu, heteroarylalkenylovou skupinu, cykloheteroalkylheteroarylalkylovou skupinu, hydroxyalkýlovou skupinu, alkoxylovou skupinu, alkoxyaryloxykarbonyl ovou skupinu, arylalkyloxykarbonylovou skupinu, alkylaryloxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, arylalkylarylalkylovou skupinu, aryloxyarylalkylovou skupinu, alkinyloxykarbonylovou skupinu haloalkoxyaryloxykarbonylovou skupinu, • ·

   216 alkoxykarbonylaryloxykarbonylovou skupinu, aryloxyaryloxykarbonylovou skupinu, arylsulfinylarylkarbonylovou skupinu, arylthioarylkarbonylovou skupinu, alkoxykarbonylaryloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, aryloxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyarylalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkenyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylkarbonylovou skupinu, aryloxyalkyloxykarbonylovou skupinu, arylalkylsulfonylovou skupinu, arylthiokarbonylovou skupinu, arylalkenylsulfonylovou skupinu, heteroarylsulfonylovou skupinu, arylsulfonylovou skupinu, alkoxyarylalkylovou skupinu, heteroarylalkoxykarbonylovou skupinu, arylheteroarylalkylovou skupinu, alkoxyarylkarbonylovou skupinu, aryloxyheteroarylalkylovou skupinu, heteroarylalkyloxyarylalkylovou skupinu, arylarylalkylovou skupinu, arylalkenylarylalkylovou skupinu, arylalkoxyarylalkylovou skupinu, arylkarbonylarylalkylovou skupinu, alkylaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkoxykarbonylheteroarylalkylovou skupinu, heteroarylarylalkylovou skupinu, arylkarbonylheteroarylalkylovou skupinu, heteroaryloxyarylalkylovou skupinu, arylalkenylheteroarylalkylovou skupinu, arylaminoarylalkylovou skupinu, aminokarbonylarylarylalkylovou skupinu;

   přičemž skupiny (CH₂)_X ², (CH2)X³, (CH2)_m a (CH₂)_n mohou být případně substituované 1, 2 nebo třemi substituenty;

   217 včetně všech stereoizomerů této sloučeniny, esterů této sloučeniny tvořících prekurzor léčiva a farmaceuticky přijatelných solí této sloučeniny.
3. 3. Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina obecného vzorce
4. 4. Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina obecného vzorce nebo •2

   218
5. 5. Sloučenina podle nároku 1, ve které skupiny (CH₂) _x, (CH₂)_X ², (CH₂)_x ³ představují alkylenovou skupinu alkenylenovou skupinu, allenylovou skupinu nebo alkinylenovou skupinu.
6. 6. Sloučenina podle nároku 1, ve které skupina X_x představuje skupinu CH.
7. 7. Sloučenina podle nároku 1, ve které skupina X představuje skupinu atom dusíku.
8. 8. Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina obecného vzorce kde

   R¹ představuje alkylovou skupinu, x² má hodnotu 1, 2 nebo 3, m je rovno 0 nebo 1, nebo (CH₂)_m představuje skupinu CHOH nebo CH-alkylovou skupinu,

   219

   10.

   n je rovno 1, (CH₂) n představuje vazbu nebo skupinu CH₂,

   X₂, X₃ a X₄ představují celkem 1, 2 nebo 3 atomy dusíku;

   R³ představuje arylovou skupinu, arylalkylovou skupinu nebo heteroarylovou skupinu a

   R^3a představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu.

   Sloučenina podle nároku 8, ve které skupina R¹ představuje methylovou skupinu a skupina R³ představuje fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu substituovanou alkylovou skupinou, polyhaloalkylovou skupinou, atomem halogenu nebo alkoxylovou skupinou.

   Sloučenina podle nároku 1, kterou je sloučenina vzorce

   11.

   • · · · · ·

   220

   Farmaceutická kompozice vyznačující se tím, že zahrnuje sloučeninu podle nároku 1 a farmaceuticky přijatelný nosič.

   12.

   Způsob snížení hladiny glukosy v krvi nebo léčení diabetů, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1 pacientovi, který potřebuje takovouto léčbu.

   Způsob snížení léčby premaligního onemocnění, maligního onemocnění v raném stádiu, maligního onemocnění nebo dysplastického onemocnění, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství

   13 .

   221 • 000 sloučeniny podle nároku 1 pacientovi, který potřebuje takovouto léčbu.

   14.

   Farmaceutická kombinace vyznačující se tím, že zahrnuje sloučeninu podle nároku 1 a činidlo pro snížení hladiny lipidů, činidlo pro regulaci hladiny lipidů, antidiabetické činidlo, antiobezitní činidlo, činidlo proti vysokému krevnímu tlaku, inhibitor shlukování krevních destiček a/nebo činidlo proti osteoporóze, přičemž uvedeným antidiabetickým činidlem je 1, 2, 3 nebo více činidel vybraných ze skupiny zahrnující biguanid, sulfonylmočovinu, inhibitor glukosidasy, agonistů PPARy, duálního agonistů PPARa/γ, inhibitor SGLT2, inhibitor DP4, inhibitor aP2, senzibilizátor insulinu, peptid-1 glukagonového typu (GLP-1), insulin a/nebo meglitinid, přičemž uvedené antiobezitní činidlo je vybrané ze skupiny zahrnující β3 adrenergního agonistů, inhibitor lipasy, inhibitor reabsorpce serotoninu (a dopaminu), agonistů thyroidního receptoru, inhibitor aP2 a/nebo anorektické činidlo, přičemž uvedené činidlo pro snížení hladiny lipidů je vybrané ze skupiny zahrnující inhibitor MTP, inhibitor reduktasy HMG CoA, inhibitor skvalensyntetasy, derivát kyseliny fibrové, upregulátor aktivity receptoru LDL, inhibitor lipoxygenasy a inhibitor ACAT, přičemž uvedené činidlo proti vysokému tlaku je vybrané ze skupiny zahrnující inhibitor ACE, antagonistů receptoru angiotensinu II, inhibitor NEP/ACE, blokátor vápníkového kanálu a/nebo β-adrenergický blokátor.

   • 4 • 444

   4 4 4

   222 • 4 4

   4 4 4»

   4 4

   4 4

   4444 44

   15.

   Farmaceutická kompozice podle nároku 14, vyznačující se tím, že uvedeným antidiabetickým činidlem je 1, 2, 3 nebo více činidel vybraných ze skupiny zahrnující metformin, glyburid, glimepirid, glipyrid, glipizid, chlorpropamid, gliklazid, akarbosu, miglitol, pioglitazon, troglitazon, rosiglitazon, insulin, sloučeninu s označením Gl-262570, isaglitazon, sloučeninu s označením JTT-501, sloučeninu s označením NN-2344, sloučeninu s označením L895645, sloučeninu s označením YM-440, sloučeninu s označením R-119702, sloučeninu s označením AJ9677, repaglinid, nateglinid, sloučeninu s označením KAD1129, sloučeninu s označením AR-HO39242, sloučeninu s označením GW-409544, sloučeninu s označením KRP297, sloučeninu s označením AC2993, sloučeninu s označením LY315902, sloučeninu s označením P32/98 a/nebo sloučeninu s označením NVP-DPP-728A, přičemž uvedené antiobezitní činidlo je vybrané ze skupiny zahrnující orlistat, sloučeninu s označením ATL-962, sloučeninu s označením AJ9677, sloučeninu s označením L750355, sloučeninu s označením CP331648, sibutramin, topiramat, axokin, dexamfetamin, fentermin, fenylpropanolamin a/nebo mazindol, přičemž uvedené činidlo pro snížení hladiny lipidů je vybrané ze skupiny zahrnující pravastatin, lovastatin, simvastatin, atorvastatin, cerivastatin, fluvastatin, itavastatin, visastatin, fenofibrat, gemfibrozil, klofibrat, avasimib, sloučeninu s označením TS-962, sloučeninu s označením MD-700, cholestagel, niacin a/nebo sloučeninu s označením LY295427, přičemž

   223 ♦ · · · k * · • ··· uvedeným činidlem proti vysokému krevnímu tlaku je inhibitor ACE, který je vybraný ze skupiny zahrnující kaptopril, fosinopril, enalapril, lisinopril, chinapril, benazepril, fentiapril, ramipril a moexipril; inhibitor NEP/ACE, který je vybraný ze skupiny zahrnující omapatrilat, kyselinu [S[(R*,R*)]-hexahydro-6-[(2 merkapto-1-oxo-3-fenylpropyl)amino]-2,2-dimethyl-7-oxoΙΗ-azepin-1-octovou (gemopatrilat) a sloučeninu s označením CGS 30440; antagonista receptoru angiotensinu II, který je vybraný ze skupiny zahrnující irbesartan, losartan a valsartan; amlodipinbesylát, prazosin HCl, verapamil, nifedipin, nadolol, propranolol, karvediol a klonidin HCl, přičemž uvedeným činidlem proti shlukování krevních destiček je aspirin, klopidrogel, tiklopidin, dipyridamol a ifetroban.

   16.

   Způsob léčby rezistence vůči insulinu, hyperglykemie, hyperinsulinemie nebo zvýšené hladiny volných mastných kyselin nebo glycerolu v krvi, hyperlipidemie, obezity, Syndromu X, dysmetabolického syndromu, zánětu, diabetických komplikací, narušené glukosové homeostáze, narušené tolerance vůči glukose, hypertriglyceridemie nebo aterosklerózy, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství farmaceutické kombinace podle nároku 14 savci, jenž potřebuje takovouto léčbu.

   Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že uvedeným onemocněním je liposarkom nebo epiteliální nádor.

   17.

   224 • · · • ·

   Způsob podle nároku 17, vyznačující se tím, že uvedeným epiteliálnim nádorem je nádor prsu, prostaty, střeva, vaječníků, žaludku nebo plic.

   Způsob léčby syndromu dráždivého střeva, Crohnovy nemoci, žaludečních vředů nebo osteoporózy nebo lupénky, nebo obezity, rezistence vůči insulinu, dyslipidemie, kardiovaskulárního onemocnění a jaterních abnormalit, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1 pacientovi, jenž potřebuje takovouto léčbu.

   20. Způsob léčby obezity a kardiovaskulárního onemocnění, vyznačující se tím, že je založen na změně exprese genu vybraného ze skupiny zahrnující HMGic, glycerol-P0₄dehydrogenasu, protein pro transport mastných kyselin, receptor 26 sdružený s G-proteinem, adipofilin a keratinocytový protein vázající mastné kyseliny, angiotensinogen, PAI-1 a renin, přičemž uvedené změny exprese se dosahuje podáváním sloučeniny s duálními účinky, která účinkuje jako antagonista PPARy/agonista PPARoí .