CZ20012205A3 - Základna kanálu - Google Patents

Description

(57) Anotace:

Řešení se týká základny (1, 10) kanálu, který má být umístěn na zem, k níž může být připojena jedna nebo více trubek (6) pro odvedení kapaliny, vstupující do základny (1) kanálu nebo pro vedení kapaliny, vstupující do základny (1) jednou nebo více dalšími trubkami (6), které jsou připojeny na základnu (1, 10). Základna (1) kanálu má stěnu (2) základny a vnější obvodovou stěnu (3), jednu nebo více spojovacích objímek (7), kterými je opatřena vnější obvodová stěna (3) každou pro připojení trubky (6) ke komoře vedení tekutiny základny (1). Alespoň jedna spojovací objímka (7) trubek (6) je otočně spojena pomocí otočného kloubu (10) s vnější obvodovou stěnou (3).

οι-?? oř . ·······»·

- · * · · ·ο2375·4εχί.«οο

Základna kanálu

Oblast techniky

Vynález se týká základny kanálu, která má být umístěna na zem a na kterou má být připojena jedna nebo více trubek pro odvádění kapaliny vstupující do základny kanálu otvorem kanálu a/nebo pro odvedení kapaliny, která dosáhne základny kanálu jednou nebo více trubkami propojenými se základnou kanálu, do jedné nebo více dalších trubek, které jsou připojeny k základně kanálu.

Dosavadní stav techniky

Odpady se základnou kanálu tohoto typu se často používají pro systémy kanálů odpadních vod a odvod dešťové vody. Kanály mohou být například přítoky z ulic s otvorem kanálu, který je chráněn otočným krytem často ve tvaru mříže na horní straně, ale kanál může být například i veliký kontrolní kanál s revizním otvorem na horní straně a dutou hřídelí mezi revizním otvorem a základnou kanálu, což poskytuje prostor pro osobu provádějící revizi. Je známé, jak pro uliční vtoky, tak pro revizní otvory, že jsou z velké části nebo zcela vyrobeny z umělých hmot. Základna může tvořit celek se zbytkem kanálu, například může být zcela umělohmotná, ale může rovněž být samostatnou částí, která se spojuje s ostatními částmi pro vytvoření kanálu.

Výše popsané kanály a zejména jejich základny se vyrábí ve velkém počtu v různých tvarech tak, aby se hodily pro celou řadu různých montáží za různých okolností. V tom případě okolnosti montáže jsou určovány zejména počtem trubek, které mají být připojeny a polohou těchto trubek vzhledem ke kanálu.

- 2 «5375-text.Ioc *

V praxi to vypadá tak, že kanály, i když je jejich konstrukce přizpůsobena pro určité podmínky připojení, není zaručeno, že všechno dohromady bude uspokojivě fungovat.

Zejména se na místě zjistí, že poloha trubek je často poněkud odchýlena od zamýšlené polohy. Na základě toho si lze lehce představit, že je-li požadováno připojit dvě trubky, které leží v jedné linii, na připojovací objímky základny kanálu, které leží vůči sobě diametrálně opačně, pak tyto trubky nemusí ve skutečnosti ležet v jediné linii. Aby se v takovém případě přesto daly trubky připojit, jsou známy připojovací objímky základny kanálu, které jsou opatřeny velmi pružnými vnitřními těsnicími kroužky, do nichž se trubky mohou usadit. Pružnost těchto těsnicích kroužků pak dovoluje vykompenzovat nesprávné vyrovnání trubek. Prokázalo se však, že toto řešení není vhodné. Jedním z důvodů je to, že trubka, která je tímto způsobem usazena v těsnicím kroužku pod nějakým úhlem, bude tento kroužek výrazně stlačovat na jedné straně, ale velmi málo nebo spíše vůbec ne na opačné straně, takže na této opačné straně, která je nepatrně stlačená, vzniká nebezpečí unikání kapaliny, například jako výsledek působení tlaku kořenů rostlin a stromů, které mohou v tom místě těsnicí kroužek vytlačit. Dalším důvodem, proč známé základny s vysoce pružnými těsnicími kroužky pro trubky jsou nevyhovující je to, že když je drenážní systém položen, obvykle se počítá s tím, že kanál podepře trubky, které mají být k němu připojeny. Vysoká pružnost těsnicích kroužků může například způsobit ten problém, že trubky nebudou položeny ve správném sklonu.

Publikace BETON + FERTIGTEIL TECHNIK, část 61, č. 1, z 1. ledna 1995, popisuje základnu, která je uvedena jako stav techniky v preambuli 1 nároku. V této známé základně je připojení trubek provedeno kulovým kloubem. V tomto případě je část kulového kloubu uspořádána ···· · ·« · · ♦ · · · • · · ·· · ···

·. :.:: .^2475^^00 pevně na obvodové stěně základny a další částí je spojovací objímka trubek s otvorem pro zasunutí trubky, která má být připojena ke kanálu. Kulový kloub dovoluje otáčení mezi trubkou a osou pevné části otočného kloubu pod úhlem 15° ve všech směrech.

Nevýhodou této známé základny je to, že otočný kloub je schopen vydržet pouze malé zatížení v tahu s tím rizikem, že spojovací objímka trubek vypadne z pevné části otočného kloubu. Dalším problémem je to, že v praxi se může měnit průměr a tloušťka stěny trubek, které mají být připojeny. V této známé základně je proto nutné používat rozměrově uzpůsobený otočný kloub pokaždé a tím je následně nutné, aby byl celý otočný kloub vyjímatelný z obvodové stěny základny. To není žádoucí. Je také třeba, aby byla cesta toku tekutiny co nej snazší, tj. spodní oblast kanálu, kterým tekutina protéká, by měla být co nejplošší a zbavena všech překážek a to i v případech, kdy se liší rozměry trubek, které mají být spolu propojeny. Známý otočný kloub neposkytuje žádné řešení tohoto problému.

Cílem vynálezu je odstranit výše uvedené nevýhody a vyřešit základnu kanálu, která poskytne v praxi dostatečnou volnost pro usazení trubky nebo trubek vzhledem k základně a současně zabrání jakýmkoliv problémům s netěsností nebo únikem tekutiny. Dalším cílem vynálezu je vyřešit základnu kanálu, jejíž výroba bude jednoduchá a rovněž s ní bude snadná manipulace a snadné usazení základny a připojení trubky nebo trubek. Ještě dalším cílem vynálezu je vyřešit základnu, která odstraní proudu tekutiny překážky v cestě.

Za tím účelem vynález řeší základnu kanálu podle nároku 1. Další výhodné příklady provedení podle vynálezu jsou popsány v závislých nárocích a v následujícím popisu s odkazy na výkresy.

·· ···· · · • · · · · · • * · · *c2375|ext.Joc ·· · · · * · » ·· · 9 ·

Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 je nakreslen půdorys, částečně v řezu, prvního příkladu provedení základny kanálu podle vynálezu. Obr. 2 znázorňuje základnu kanálu podle obr. 1 ve vertikálním řezu. Obr. 3 je bokorys ve směru šipky P v obr. 2, a znázorňuje spojovací objímku trubky a její otočný spoj. Obr.4 je pohled ve směru šipky P2 z obr. 5, snímatelné části otočného vedení. Obr. 5 znázorňuje řez části otočného vedení podél linie A-A z obr. 4. Obr. 6 znázorňuje řez části otočného vedení podél linie B-B z obr. 4. Obr. 7 je půdorys otočného vedení z obr. 4 až 6. Na obr. 8 je nakreslen půdorys, částečně v řezu, druhého příkladu provedení základny kanálu podle vynálezu, kde je spojovací objímka trubek vynechána. Obr. 9 znázorňuje příčný řez podél linie A-A z obr. 8. Obr. 10 znázorňuje příčný řez podél linie B-B z obr. 9. Obr. 11 je zvětšený pohled na oblast připojení trubky, odpovídající vyobrazení na levé straně obr. 8. Obr. 12 je zvětšený pohled na oblast připojení trubky, odpovídající vyobrazení na levé straně obr. 9. Obr. 13 je pohled ve směru šipky C z obr. 14, na spojovací objímku trubky spojenou se základnou, jak je to nakresleno na obr. 8 až 12. Obr. 14 znázorňuje řez spojovací objímkou trubek podél linie A-A z obr. 13. Obr. 15 znázorňuje řez spojovací objímkou trubek podél linie B-B z obr. 13. Obr. 16 je zvětšený částečný příčný řez spojovací objímkou trubek a obr. 17 zobrazuje v částečném řezu spojovací součástí spojovací objímky trubek základny nakreslené na obr. 11 až 16.

Příklad provedení vynálezu

Obr. 1 a 2 znázorňují základnu 1 kanálu vyrobenou z umělé hmoty, a to kanálu, který má být umístěn na zem. K této základně 1 kanálu mohou být připojeny dvě trubky k sobě navzájem položeny v pravém úhlu. Tyto trubky a kanál tvoří část, například kanalizace odpadních vod ···· · · · ···· ·· «·· · · · · · ·

·. Z · Z Z 9 ’ C2|7^tex^doc nebo systému odvodu dešťové vody. Kanál může být opatřen vstupním otvorem, například s otočným krytem jako je mříž, umístěným na horní straně kanálu, kudy může dešťová voda vstupovat do základny 1 a být odváděna jednou nebo více trubkami. Ostatní trubky mohou tvořit spojení s kanálem umístěným někde ve větší vzdálenosti od tohoto místa.

Základna 1 kanálu má stěnu 2 základny a vnější obvodovou stěnu 3, která je v tomto příkladu provedení v podstatě válcová. U spodního okraje obvodové stěny 3 je krycí deska 4, která uzavírá prostor 5, vytvořený pod stěnou základny 2.

V obvodové stěně 3 je vytvořena spojovací objímka 7 trubek pro připojení každé z trubek 6, z nichž jedna je nakreslena na obr. 1. Tato spojovací objímka 7 trubek připojuje trubku 6 k vnitřní přívodní komoře 8 tekutin základny 1 kanálu. Základna 1 kanálu v tomto případě zahrnuje spojovací žlab, který je vymezen stěnou 2 základny, je zahnutý v pravém úhlu a otevřený na své horní části.

Spojovací objímka 7 trubek je v tomto případě otočně spojena s vnější obvodovou stěnou 3 základny kanálu 1 přes otočný kloub 10, který je opatřen průchodem pro tekutinu.

U spojovacího otvoru pro trubkuje v obvodové stěně 3 vytvořena v celku prstencová část 11. Tato prstencová část 11 vymezuje první dosedací povrch 14 vnitřního prstence, přičemž první dosedací povrch 14 tvoří prstencový segment kulového povrchu (s poloměrem Rl) a je takový, že jeho vnitřní poloměr se směrem ven zvětšuje.

U jeho volného konce otočeného směrem k obvodové stěně 3 nebo v jeho blízkosti má spojovací objímka 7 trubek úsek 12. Část volného konce 15 úseku 12 se opírá o první dosedací povrch 14 prstencové části 11 obvodové stěny 3 v jakékoliv otočné poloze spojovací objímky 7 • · ···· · · • · · · · ·

I J . · c2}7$texCdoc trubek. Koncová část 15 je opatřena pružným těsnicím kroužkem 16, který se opírá o první dosedací povrch 14 prstencové části 11 tak, aby tvořil těsnění.

Otočný kloub nakreslený na obr. 1 a 2 je navržen tak, aby otáčivý pohyb spojovací objímky 7 trubek vůči obvodové stěně 3 byl v podstatě omezen na jednu rovinu, příčně vzhledem k obvodové stěně 3. To je v tomto případě provedeno zejména proto, aby se zajistilo, že základna 1 bude poskytovat oporu trubkám 6 k ní připojeným ve svislém směru.

Obvodová stěna 3 je dále opatřena pevnou prstencovou částí stěny 13, která svou částí vyčnívá ven, je uspořádána kolem spojovací objímky 7 trubek a má větší průměr, než spojovací objímka 7 trubek, která je v ní usazena.

Prstencová spojovací součást 20, která je detailně nakreslena na obr. 4 až 7, je uspořádána snímatelně ve vyčnívajícím úseku části 13 stěny. Spojovací součást 20 je využita jednak pro připevnění spojovací objímky 7 trubek na obvodovou stěnu 3 a jednak tvoří část otočného kloubu.

Na určité vzdálenosti směrem ven vzhledem k prvnímu dosedacímu povrchu 14 tvoří část 20 průchozí otvor 21 pro spojovací objímku 7 trubek, přičemž tento průchozí otvor 21 v jednom směru, v tomto případě ve směru svislém, má v podstatě stejnou velikost jako je vnější průměr té části spojovací objímky 7 trubek, která jím prochází a ve směru kolmém k tomuto směru má průměr, který je větší, než vnější průměr té části spojovací objímky 7 trubek, která jím prochází. To zajišťuje, že se spojovací objímka 7 trubek může otáčet v podstatě jen v horizontální rovině, zatímco ve vertikálním směru je možný podstatně menší otočný pohyb.

• ··· · · · ···· · · ··· ·· · · · · *, ί ,! c2375<e^.doc

Část 20 dále tvoří druhý vnitřní prstencový dosedací povrch 22 pro spojovací objímku 7 trubek, přičemž tento druhý vnitřní dosedací povrch 22 se nachází na vnější straně vzhledem k prvnímu dosedacímu povrchu 14 a přičemž druhý vnitřní dosedací povrch 22 je prstencový segment kulového povrchu (o poloměru R2), který je uspořádán tak, že jeho vnitřní průměr se směrem ven zmenšuje.

Spojovací objímka 7 trubek se opírá o druhý dosedací povrch 22 pomocí dvou vnějších obvodových žeber 23.

Z obr. 1 a 2 je vidět, že poloměr (R2) kulového povrchu spojeného s druhým dosedacím povrchem 22 je větší, než poloměr (Rl) kulového povrchu spojeného s prvním dosedacím povrchem 14.

Část 20 je opatřena západkami 25, umístěnými diametrálně proti sobě, které jsou v záběru s příslušnými vybráními v části 13 stěny. Západky 25 v tomto případě tvoří západkové rozebíratelné spojení, i když je rovněž možné, že západky budou provedeny tak, že spojení bude pevné.

Na spojovací objímce 7 trubek jsou rovněž dva čepy 26, ležící diametrálně proti sobě a vyčnívající ven. Tyto čepy 26 zapadají do přiřazených zakřivených drážek 27 v části 21, přičemž tyto žlábkům podobné drážky jsou umístěny vertikálně jedna nad druhou. Tímto způsobem je v podstatě definována vertikální osa otáčení a je také zabráněno spojovací objímce 7 trubek v tom, aby se otáčela kolem své osy.

Na obr. 2 je rovněž znázorněno, že obvodová stěna 3 základny 1 kanálu je u svého horního volného konce opatřena opěrným okrajem 28 pro další součást kanálu, zejména hřídelový prvek, který má být na tento okraj 28 umístěn.

···· · < · ···· · · ··· · · · ··· *, I . * I . * c237$-texCdoc

Vnější obvodová stěna 3 základny 1 kanálu je rovněž opatřena výztužnými žebry 29, které probíhají kolem jejího obvodu.

V tomto příkladu provedení spojovací objímka 7 trubek je jednoduchá zasouvací objímka, ve které trubka 6 je na místo přilepena. V tomto případě přechod na část 12 tvoří ukončení zasunovací hloubky trubky. Samozřejmě zasouvací objímka 7 trubek může mít různý tvar, například může být opatřena jedním nebo více vnitřních těsnicích kroužků tak, aby trubka mohla být zasunuta způsobem, který zároveň zajistí její utěsnění.

V základně 1 podle vynálezu jsou jakékoliv přechody ve stěně průchodu toku pro tekutinu s výhodou stupňovité, zejména je snaha se vyhnout ostrým přechodovým okrajům a to proto, aby se zajistilo, že se zde nebudou usazovat žádné nečistoty, písek, nebo další věci, jako například větvičky a listy, které voda sebou nese.

Základna 1 kanálu je dále s výhodou konstruována tak, že když jsou dva kanály vzájemně spojené trubkou nainstalovány v určité vzdálenosti od sebe, je možné z těchto kanálů trubku vizuálně kontrolovat. V případě velkého kanálu, může být tato vizuální kontrola provedena osobou, která byla spuštěna do kanálu, zatímco v případě relativně malých kanálů může být taková inspekce provedena například použitím vhodného typu periskopu.

Na obr. 8 až 12 je nakreslen druhý příklad provedení základny 100 kanálu podle vynálezu, která je vyrobená z umělé hmoty a patří ke kanálu, který má být uložen v zemi. Trubky mohou být k této základně 100 připojeny ve dvou diametrálně opačných místech.

·· · · · · ·· · • · · · · · 0··«

·. : . : : :

•· ··· · · · ·· ···

Základna 100 kanálu má stěnu 102 základny a vnější obvodovou stěnu 103. Uvnitř prvku základny 100 tvoří stěna 102 dna spojovací žlab 104. který je nahoře otevřený.

V obvodové stěně 103, na každém konci spojovacího žlabu 104, je otočně uspořádána spojovací objímka 105 trubek pro připojení trubky k základně 100. Tyto spojovací objímky 105 trubek jsou v obr. 8 až 12 kvůli lepší přehlednosti vynechány. Obr. 13 až 16 znázorňuje detail spojovací objímky 105 trubek.

Každá spojovací objímka 105 trubek je spojena s vnější obvodovou stěnou 103 pomocí prstencové spojovací součásti 108. Tato součást 108 je detailně nakreslena na obr. 17, ale je vypuštěna na ostatních výkresech..

U spojovacího otvoru pro trubku je v obvodové stěně 103 vytvořena v celku prstencová část 110. Tato prstencová část 110 vymezuje vnitřní, prstencový první dosedací povrch 114, přičemž tento první dosedací povrch 114 tvoří prstencový segment kulového povrchu (s poloměrem Rl) a je takový, že jeho vnitřní poloměr se směrem ven zvětšuje.

U jeho volného konce otočeného směrem k obvodové stěně 103 nebo v jeho blízkosti má spojovací objímka 105 trubek koncovou část 112, která je v součinnosti s částí 110 a je opatřena vnějším prstencovým těsnicím povrchem 115, který se opírá o první dosedací povrch 114 části 110 obvodové stěny 103 takovým způsobem, že těsní v jakékoliv poloze otočení spojovací objímky 105 trubek.

Zejména v oblasti těsnicího povrchu 115, může být koncová část 112 mírně pružná a může být vyrobena například z materiálu, který se liší od zbytku spojovací objímky 105 trubek. Jen tak pro příklad, koncová * c2S7iJtexi3ioc část 112 může být vyrobena z termoplastické pryže, přičemž v tomto případě spojovací objímka 105 trubek je s výhodou vyrobena současným vstřikováním vhodných umělých hmot.

Těsnicí povrch 115 je s výhodou proveden jako prstencový segment kulového povrchu o poloměru R2, který je prakticky stejný jako poloměr R1 dosedacího povrchu 114.

Obvodová stěna 103 je navíc opatřena u připojovacího místa pro trubky prstencovou stěnou 120. Prstencová stěna 120 má vnitřní průměr po celé délce větší, než je poloměr R1 dosedacího povrchu 114 a ve smontované poloze se základnou 100 zapadá spojovací objímka 105 trubek do této prstencové stěny 120.

Prstencová stěna 120 je opatřena v blízkosti svého volného konce spojovací drážkou 121, do které se může připojovací součást 108 zacvaknout pomocí svého okraje 122. Západkové spojení mezi součástí 108 a prstencovou stěnou 120 odpovídá typu pevného, trvalého spojení, což znamená, že může být rozebráno jen tak, že se zničí součást 108.

Prstencová spojovací součást 120 není celá válcovitá, na vnitřním konci vnitřní stěny tvoří prstencový segment 124 kulového povrchu poloměru R3a, přičemž tento poloměr R3a je větší, než poloměr Rl. V prstencovém segmentu 124 se vnitřní poloměr zvětšuje směrem ven vzhledem ke středu základny.

Součást 108 je uvnitř opatřena prstencovým segmentem 125, který tvoří část kulového povrchu poloměru R3b, přičemž tento poloměr R3b v podstatě odpovídá poloměru R3a. Jestliže je součást 108 nasazena do obvodové stěny 103, tvoří prstencové segmenty 124 a 125 spolu druhý dosedací povrch obvodové stěny 103, který tvarem odpovídá prstencovému segmentu kulového povrchu o poloměrech R3a, R3b.

• · · · • ttt

- 11 ··· ·· · ···· * · · · · · · c2Í7Ítexkdoc · • · · · · · ··· • · · · · tt 9 · · ···

Na svém vnějším obvodu má spojovací objímka 105 trubek větší počet obvodových žeber 130. Radiální koncové plochy těchto žeber 130 víceméně vymezují prstencový segment kulového povrchu s poloměrem R4, přičemž tento poloměr R4 v podstatě odpovídá poloměrům R3a, R3b. V sestavené poloze se spojovací objímka 105 trubek opírá o prstencové segmenty 124, 125 takovým způsobem, že žebra 130 fungují jako kulový kloub. Těsnicí prstenec 132 je uložen mezi dvěma žebry 130 a vnitřní stranou se opírá o nosné žebro 133.

Spojovací objímka 105 trubek může vůči obvodové stěně 103 zaujímat proměnnou úhlovou polohu ve všech směrech. V nakresleném příkladu provedení je možný úhel přibližně 8° vůči pravoúhlé poloze.

Tato možnost otáčení umožňuje v tom případě, když se kanál usazuje na zemi až potom, co byla sestava kanál a trubky smontována, přičemž toto úhlové natáčení trubek vůči kanálu nevede k nežádoucímu vyvíjení velkých mechanických sil v místech, kde jsou trubky připojeny ke kanálu.

Jak již bylo vysvětleno výše, spojovací objímka 105 trubek je uspořádána rozebíratelně na obvodové stěně 103. To umožňuje přizpůsobit rozměr spojovací objímky 105 trubek rozměru trubky, která má být připojena. Je výhodné, když potom zařízení zahrnuje základnu s větším počtem spojovacích objímek 105 trubek, přičemž rozměry Částí obvodové stěny 103, které jsou v součinnosti a spojovací objímky 105 trubek, jsou ve všech případech stejné.

To je proto, že v praxi se používají pro položení systému trubek v zemi, zejména pro odvedení dešťové vody a kanalizačních splašků trubky různých průměrů a tlouštěk stěn. Obvykle používané rozměry jsou ·· ·«·· ·· · • ·· ·· · ····

-12- *· ··*··* c2í7j<exldoc* ··· · · · ··· • · · · · ·· · · · ··· následující: vnější průměr 280 mm s vnitřním průměrem 246 mm a vnější průměr 250 mm s vnitřním průměrem 235 mm nebo 220 mm.

Vynález umožňuje to, že základna je vhodná pro připojení každé z těchto velikostí trubek takovým způsobem, že se nevytvoří žádné překážky v cestě toku proudící kapaliny trubkou ani kanálem.

Pro docílení tohoto výsledku centrální osa 138 otvoru 139 pro zavedení trubky spojovací objímky 105 trubek je umístěna excentricky vůči středu poloměru R4. Lze to také vidět na obr. 14, že střed poloměru R2 je vertikálně posunut vůči středu poloměru R4.

Z obr. 12 je zřejmé, že střed poloměru R3a a také střed poloměru R3b jsou vertikálně posunuty vůči středu poloměru R1.

V kombinaci s velikostmi trubek uvedenými výše, jako příklady se kterými se lze setkat v praxi, je výhodné, když je vertikální posunutí 5,5 mm. To umožňuje docílení následujících účinků:

Když se připojí trubka s vnějším průměrem 280 mm a vnitřním průměrem 246 mm, je možné použít spojovací objímku 105 trubek, jejíž středová osa 138 se shoduje se středem poloměru R3a.

Když se připojí trubka s vnějším průměrem 250 mm a vnitřním průměrem 235 mm, je možné použít spojovací objímku 105 trubek, jejíž středová osa 138 se shoduje se středem poloměru R1.

Když se připojí trubka s vnějším průměrem 250 mm a vnitřním průměrem 220 mm, je možné použít spojovací objímku 105 trubek, jejíž středová osa 138 je umístěna 7,7 mm níže, než střed poloměru R1

Jestliže je výškový rozdíl mezi středem poloměru R1 na jedné straně a obvyklým středem poloměru R3a, R3b, jak je ukázáno v příkladu, přesně řečeno už neexistuje žádný kulový kloub, ale spíše ···· · 44 444 4 444 • 44 4 4 4 4444

-13- * · ·····* c2e7Š-text.doc*

444 444444

444 44 4 44444 otočný kloub s vertikální osou otáčení. S malými úhlovými rotacemi, o které zde jde, umožní okrajové a mezní deformace součástí, které se o sebe navzájem opírají, rovněž úhlové otáčení trubky vůči kanálu kolem horizontální osy. Pružnost části 112 spojovací objímky 105 trubek k 5 tomuto účinku přispívá.

Claims (12)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Základna (1, 100) kanálu, který má být umístěn na zem, k níž může být připojena jedna nebo více trubek (6) pro odvedení kapaliny, vstupující do základny (l;10) otvorem kanálu a/nebo pro vedení kapaliny, vstupující do základny (1 ;100) jednou nebo více dalšími mi trubkami (6), které jsou připojeny na základnu., přičemž základna kanálu má stěnu (2; 102) základny a vnější obvodovou stěnu (3,103), základna (l;100) dále obsahuje jednu nebo více spojovacích objímek (7; 105) trubek, každou pro připojení trubky k základně, přičemž spojovací objímka (7; 105) trubek je otočně spojena pomocí otočného kloubu (10) s vnější obvodovou stěnou (3; 103) základny (l;100) kanálu a otočný kloub (10) zahrnuje vnitřní prstencový dosedací povrch (14; 114), který je vytvořen na obvodové stěně (3; 103) a tvoří prstencový segment kulového povrchu a dále tento otočný kloub (10) zahrnuje vnější prstencový dosedací povrch, vytvořený na spojovací objímce trubek, který tvoří prstencový segment kulového povrchu a opírá se o vnitřní prstencový dosedací povrch obvodové stěny, vyznačující se tím, že obvodová stěna (3;103) je opatřena vnitřním prstencovým prvním dosedacím povrchem (14; 114) a vnitřním prstencovým druhým dosedacím povrchem (22; 124, 125), přičemž první i druhý dosedací povrch vymezuje prstencový segment kulového povrchu, kde průměr (R2; R3a, R3b) kulového povrchu spojeného s druhým dosedacím povrchem (22; 124, 125) je větší, • · · ·

   - 15 • · · · • · · c257$-tex£doc • · · než průměr (R1;R1) kulového povrchu spojeného s prvním dosedacím povrchem (14; 114), přičemž průměr prvního dosedacího povrchu se zvětšuje směrem ven a průměr druhého dosedacího povrchu se zmenšuje směrem ven, přičemž druhý dosedací povrch se nachází na vnější straně prvního dosedacího povrchu a dosedací povrch spojovací objímky trubek, opírající se o druhý dosedací povrch obvodové stěny a spojovací objímka trubek mají těsnicí povrch (15; 115), který se v kterékoliv poloze natočení spojovací objímky trubek opírá o první dosedací povrch (14;114) obvodové stěny.
2. 2. Základna podle nároku 1, vyznačující se tím, že druhý dosedací povrch (22; 124, 125) je tvořen alespoň částečně samostatnou spojovací součástí (20; 108), určenou pro následné nasazení, když spojovací objímka trubek je umístěna proti obvodové stěně - na obvodovou stěnu tak, že je otočně upevněna k obvodové stěně.
3. 3. Základna podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že spojovací objímka (7; 105) trubek má válcový vstupní otvor pro trubku se sdruženou osou a střed vnějšího dosedacího povrchu spojovací objímky trubek je umístěn excentricky vůči této ose.
4. 4. Základna podle nároku 3, vyznačující se tím, že střed kulového povrchu prvního dosedacího povrchu je vertikálně posunut vůči středu kulového povrchu druhého dosedacího povrchu..

   • 4 4 4 4 4 44

   444 44 4 444

   - 16 Z I * Z · · c2375-texídoc Z <4 444 ·4 φ >4 444
5. 5. Základna podle jednoho nebo více předchozích nároků, vyznačující se tím, že spojovací objímka (105) trubek má pružný tvar v oblasti těsnicího povrchu (115).
6. 6. Základna podle jednoho nebo více předchozích nároků, vyznačující se tím, že otočný kloub je navržen tak, aby otáčivý pohyb spojovací objímky trubek vůči obvodové stěně základny byl v podstatě nebo zcela omezen na jednu rovinu.
7. 7. Základna podle jednoho nebo více předchozích nároků, vyznačující se tím, že otočný kloub je kulový kloub.
8. 8. Základna podle nároku 2, vyznačující se tím, že spojovací součást má průchozí otvor (21) pro spojovací objímku (7) trubek, přičemž tento průchozí otvor má v prvním směru v podstatě stejný rozměr jako je rozměr vnějšího průměru té části spojovací objímky (12) trubek, která je v něm usazena a ve druhém směru, který je kolmý k prvnímu směru má průměr větší, než je vnější průměr té části spojovací objímky trubek, která je v něm usazena.
9. 9. Základna podle jednoho nebo více předchozích nároků, vyznačující se tím, že spojovací objímka trubek a obvodová stěna jsou spojeny pomocí dvou čepů (26), které leží diametrálně

   - 17 ·* · « ·« « · · · · 9 9 • « ··· · · · • · «· ·· 9 9 · · • « · ♦ · c237i-texi.doc·

   9 9 999 ·· · »· · · · proti sobě tak, že spojovací objímka trubek se může otáčet v rovině těmito čepy definované.
10. 10. Základna podle nároku 2, v y z n a ču j í c í se t í m , že

    5 spojovací součást (20; 108) je upevněna k obvodové stěně pomocí západkového spojení (25; 121,122), přičemž toto západkové spojení (25; 121,122) je s výhodou nerozebíratelné spojení.
11. 11. Základna podle jednoho nebo více předchozích nároků, vyzná- ío čující se tím, že obvodová stěna (3; 103) prvku základny je na svém volném horním konci opatřena opěrným okrajem (28) pro další součást kanálu, zejména hřídelový prvek, který má být na ni uložen.
12. 15 12. Kanál, který má být umístěn na zem, opatřený základnou na něm snímatelně uloženou nebo vytvořenou spolu s ním z jednoho kusu podle jednoho nebo více předchozích nároků .