CZ20003849A3

CZ20003849A3 - Deriváty chinolinu

Info

Publication number: CZ20003849A3
Application number: CZ20003849A
Authority: CZ
Inventors: Anders Björk; Stig Jönsson; Tomas Fex; Gunnar Hedlund
Original assignee: Active Biotech Ab
Priority date: 1998-04-27
Filing date: 1999-04-26
Publication date: 2001-03-14
Also published as: CA2329788A1; NO20005254D0; AU747550B2; CA2329788C; HUP0102084A3; WO1999055678A1; PL190441B1; CN1113057C; RU2197481C2; ME00870B; EP1073639A1; NZ506641A; TR200003061T2; AP2000001933A0; NO20005254L; RS50029B; YU61200A; EP1073639B1; EE200000613A; DK1073639T3

Description

Deriváty chinolinu

Oblast techniky

Předložený vynález, se týká nových derivátů chinolinu, způsobu jejich přípravy, přípravků, které je obsahují a způsobu jejich užívání při klinickém léčení chorob pocházejících od autoimunity jako je například roztroušená skleróza, na inzulínu závislá diabetes melitus, systémová lupus erythematosus, revmatická arthriíida, zánětlivé onemocnění střev a psoriaza a dále takových onemocnění, u nichž hraje hlavní úlohu patologický zánět jako u . asthmatu, atherosklerózy, mrtvice a Alzheimerovy choroby. Předložený vynález se týká zvláště nových derivátů chinolinu vhodných při léčbě například roztroušené sklerózy a jejích projevů.

Dosavadní stav techniky

Autoimunní onemocnění, např. roztroušená skleróza (MS), diabetes melitus závislý na podávání inzulínu (IDDM), systémová lupus erythematosus (SLE), revmatická arthrítida (RA), zánětlivé onemocnění střev (IBD) a psoriaza představují napadení lidského imunitního systému, které může být systémového původu nebo jiného původu namířeného proti jednotlivým tělesným orgánům. Objevují se jako onemocnění, při kterých imunitní systém vytváří poruchy a namísto zprostředkování ochranných funkcí se chová jako agresor (1).

MS je nejobecnějším získaným neurologickým onemocněním mladých dospělých lidí v západní Evropě a Severní Americe. Ta představuje proti jiným neurologickým onemocněním této skupiny větší handicap a finanční ztráty a to jak na ztrátě výdělku, tak na lékařské péči. Ve Spojených Státech je přibližně 250000 případů MS. Přesto, že příčina MS je neznámá, pokrok ve výzkumu při zobrazování mozku, v imunologii a v molekulární biologii zlepšil porozumění této chorobě. K léčbě MS se běžně používá několik terapií, avšak žádná z nich jednotlivě nepředstavila

dramatickou účinnost léčby. Běžný způsob léčby MS spadá do tří kategorií: léčby akutního podráždění, tlumení postupující choroby a terapie specifických symptomů. MS ovlivňuje centrální nervový systém a aktivuje demyelinační pochod, tj. ztrácí se myelinová ochrana a chrání se axony. Myelin vytváří izolační látku umožňující rychlé vedení nervových impulzů. Při demyelinaci se tato vlastnost evidentně ztrácí. I když nerozumíme patogenním mechanizmům odpovědným za MS, některé cesty ukazují, že demyelinace má imunopatologický základ. Patogenní léze a plaky jsou charakterizovány infiltrací imunologicky aktivních buněk jako jsou makrofágy a aktivované T-buňky (2).

V US patentech č. 4,547,511 a č. 4,738,971 a v EP 59,698 jsou nárokovány některé deriváty N-aryl-1,2-dihydro-4-substituovaného 1 -alkyl-2-oxochinolin-3-karboxamidu jako prostředku ke zlepšení buněčné imunity. Sloučenina

Rochinimex [Roquinimex] známá jako rochinimex [Roquinimex] (Merck Index, 12. vyd., č. 8418; Linomide®, LS2616, N-methyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-1 -methyl-2-oxochinolin-3karboxamid) náleží do této řady sloučenin. Rochinimex byl uváděn jako látka s mnohačetnými imunomodulačními účinky bez doprovodné obecné imunosuprese (312).

Dále jsou v US patentu č. 5,580,882 nárokovány deriváty chinolin-3-karboxamidu jako látky vhodné k léčbě stavů spojených s MS. Sloučeninou, jíž se zvláště dává přednost je rochinimex [roquinimex], V US patentu č. 5,594,005 jsou nárokovány • *··ϊ ·· ·**· ·**.·**· ·· · ·i i i ...» : .........

- 3 deriváty chinolin-3-karboxamidu jako látky vhodné k léčbě diabetů typu I. Přednost se. dává zvláště sloučenině rochinimex [roquinimex], Ve WO 95/24195 jsou nárokovány deriváty chinolin-3-karboxamidu jako látky vhodné k léčbě IBD. Sloučeninám, jímž se dává zvláště přednost jsou rochinimex [roquinimex] a jeho sole. Ve WO 95/24196 jsou nárokovány deriváty chinolin-3-karboxamidu jako látky vhodné k léčbě psoriazy. Sloučeninám, jímž se dává zvláště přednost jsou rochinimex [roquinimex] a jeho sole.

Při klinických zkouškách porovnávajících rochinimex s placebo bylo uváděno, že rochinimex je slibný při léčbě stavů spojených s MS (13, 14). S rochinimexem jsou spojeny ovšem i některé vážné nevýhody. Bylo například zjištěno, že je u krys teratogenní a u lidí působí vedlejší účinky podle velikosti dávky, např. syndrom podobný chřipce, což brání plnému využití klinického potenciálu této sloučeniny.

Ve WO 92/18483 jsou dále nárokovány deriváty chinolinu substituované v poloze 6 skupinou R_AS (O)_n (Ra - nižší alkyl nebo. aryl; n = 0 - 2), které mají imunomodulační, protizánětlivý a protinádorový účinek.

Zástupci typu a vzorce výše specificky zmíněných sloučenin jsou vyjmuty z rozsahu předloženého vynálezu.

Popis vynálezu

Prvotním předmětem předloženého vynálezu je zavedení strukturně nových sloučenin chinolinu,: které svým farmakologickým profilem s vysokým účinkem na pokusné modely a nízkou úrovní vedlejších účinků jsou vhodné pro léčbu onemocnění pocházejících z autoimunity a pathologických zánětů. Příklady takových onemocnění jsou roztroušená skleróza, diabetes melitus závislá na inzulínu, systémová lupus erythematosus, revmatická arthritida, zánětlivé onemocnění střev a psoriaza a dále takových onemocnění, kde hraje hlavní úlohu zánět, jako je například asthma, atheroskleróza, mrtvice a Alzheimerova choroba. Předložený vynález se týká zvláště nových derivátů chinolinu vhodných pro léčbu například roztroušené sklerózy a jejích projevů.

kde

R se vybírá z ethylu, n-propylu, isopropylu, n-butylu, isobutylu. sek-butylu a allylu;,

R₄ se vybírá z vodíku a farmaceuticky přijatelných anorganických kationtů jako je například sodík, draslík a vápník a organických kationtů jako je například mbnoethanolamin, diethanolamin, dimethylaminoethanol, morfolin a podobných;

R₅ se vybírá z methylu, ethylu, n-propylu, isopropylu, skupin methoxy-, ethoxy- chlorbrom-, CF₃ a OCH_xF_y;

u něhož x = 0 - 2, y = 1 - 3 s výjimkou, kdy x + y = 3;

R₆je vodík; nebo

R₅ a R₆ jsou společně methylendioxy;

jsou neočekávaně účinné a specifické při léčbě jedinců trpících autoimunními nebo zánětlivými onemocněními.

Sloučeniny obecného vzorce (I) mohou existovat v různých tautomerních formách a jsou do nich zahrnuty všechny tyto formy.

Při řešení jemuž se ve vynálezu dává přednost je R₄ vodík nebo sodík a R₅ je ethyl, methoxy skupina, chlor nebo brom a R₅ a R₆ jsou společně methylendioxy a R je ethyl nebo n-propyl a zvláště ethyl.

···· ··· · · ·· *·

Mnohá lidská autoimunní onemocnění mají pokusné modely nastávající spontánně u určitých chovů laboratorních zvířat nebo mohou být vyvolána u laboratorních zvířat imunizací specifickým antigenem nebo antigeny z cílového orgánu.

Pokusná autoimunní ancefalomyelitis (EAE) jako model autoimunních zánětlivých onemocnění centrálního nervového systému (CNS) byla široce využívaným modelem pro lidské onemocnění roztroušenou sklerózou.

Autoimunitu na kolagen typu II lze pokusně vyvolat u jistých chovů myší nebo krys a ta může vést k vývoji polyarthritidy. Kolagenem vyvolaná arthritida má několik společných rysů s lidským onemocněním revmatickou arthritidou.

Charakteristikou astmatu u lidí je zvýšená reaktivita dýchacích cest na široký obor chemických a fyzikálních stimulů. Nyní se již uznává, že produkty uvolňované ze zanícených buněk, např. aktivované eosinofily ohrožují integritu epithelu a budí silnou bronchiální odezvu. Model zápalu plic u myší způsobeného ovoalbuminem (OA) je převážen přechodně regulovaným přívodem lymfocytů a eosinofilů do bronchiálního lumenu (cév).

Bylo zjištěno, že rochinimex vyvolává syndrom bolestivosti beaglů (BPS) (15, 16) u různých plemen loveckých psů. Onemocnění vykazuje'klinické a laboratorní projevy ospravedlňující použití BPS jako modelu syndromu podobného chřipce způsobeného rochinimexem u lidí.

Sloučeniny obecného vzorce (I) byly testovány na inhibicí EAE u myší. Pro porovnání účinnosti léčby byl použit rochinimex a vykázal 70 % inhibicí při 5 mg.kg'¹. Překvapivé a neočekávané výsledky byly získány při zavedení substituce do polohy 5, např. substituce 5-chlor do chinolinového kruhu. V porovnání s rochinimexem se zvýšila účinnost 100 krát. Substituce do polohy 6, 7 a 8 měla za důsledek vznik méně aktivních sloučenin. Aktivita EAE z pohledu inhibice EAE byla obecně v následujícím sestupném pořádku podle polohy substituentu: 5 > 6 » 7 = 8. Účinku substituce v poloze 5 lze lépe porozumět na fyziochemickém základě. Náhrada methylové skupiny na karboxamidovém dusíku ethylovou skupinou nebo dalším prodloužením alkylové skupiny propylem nebo butylem navíc u krys potlačilo teratogenní účinek rochinimexu a značně omezilo BPS. Výměna R-skupiny z alkylu na vodík snížila na druhé straně rozpustnost ve vodě při fyziologickém pH více než • · • · ·

- ⁶ 10⁵ násobně. Náhrada alkylové skupiny také ovlivnila farmakokinetické vlastnosti. V porovnání s rochinimexem bylo například násobně vyšší.

vylučování (Cl) sloučeniny A u psů 800

Sloučenina A

Ή

Rozpustnost a farmakokinetické problémy značně omezují užitečnou účinnost této třídy (R = H) sloučenin. Bylo překvapivě zjištěno, že sloučeniny obecného vzorce (I) jsou jak chemicky, tak farmakologicky odlišné od léčiv dosud navrhovaných pro léčbu MS a jejích projevů.

Sloučeniny obecného vzorce (I) se připravují těmito způsoby:

Způsob A

Sloučeniny obecného vzorce (I) lze připravovat známými způsoby, například reakcí esterových derivátů karboxylových kyselin chinolinu (II) s anilinem (III) ve vhodném rozpouštědle jako je toluen, xylen a podobných. Vhodnými estery jsou methyl a ethylestery.

• ·

O +

O G cA^n-

I

Sloučeniny obecného vzorce (I) mohou být také připravovány reakcí isatoového anhydridu [takto stručně bude dále označován, protože český triviální název neexistuje; jde o sloučeninu 1-methyl-5,6-alkyl-1,4-dihydro-2H-3,.1-benzoxazin-2,4dion; [pozn. překl.j (IV) s alkylesterem kyseliny N-alkyl-N-fenylkarbamoyloctové (V) za· použití silné báze, např. hydridu sodíku ve vhodném rozpouštědle jako je například Ν,Ν-dimethylacetamid. Vhodnými estery jsou methyl a ethyl estery.

l

SOCI, ——>

VI

III

Sloučeniny obecného vzorce (I) mohou být také připravovány reakcí karboxylové kyseliny chinolinu obecného vzorce (VI) s anilinem vzorce (III). Lze použít různá kopulační činidla známá v oboru, např. karbodiimidy známé z US patentu č. 4,547,511. Jeden z reakčních způsobů využívá thionylchlorid v přítomnosti triethylaminu a vhodného rozpouštědla jako je dichlormethan. Tohoto způsobu lze použít v případech, kdy přímá reakce mezi esterem a anilinem neprobíhá. Karboxylová kyselina chinolinu obecného vzorce (VI) může být získána z odpovídajících esterů obecného vzorce (II) kyselou hydrolyzou podle popisu uvedeného níže.

Výše uvedené estery karboxylových kyselin chinolinu (II) mohou být připraveny způsoby dále uvedenými v příkladech 5 až 8. Karboxylové kyseliny chinolinu (VI) mohou být připraveny způsobem uvedeným dále v příkladu 9.

Všechna řešení vynálezu jak jsou uvedena v nárocích tam jsou zároveň specifikována.

Dále uvedené příklady jsou uvedeny pro ilustraci vynálezu bez omezení jeho rozsahu.

Příklad 1

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-methoxy-1 -methyk2-oxochinolin-3karboxamid (Způsob A) ·......·

N-ethylanilin (3,0 g, 25 mmol) byl rozpuštěn v 80 ml toluenu a oddes.tilováno přibližně 30 ml rozpouštědla k získání suchého roztoku. K tomuto vřícímu roztoku byl přidán ethylester kyseliny 1,2-dihydro-4-hydroxy-5-methoxy-1-m.ethyl-2-oxochinolin3-karboxylové (2,7 g·, 10 mmol). Ethanol vytvořený během reakce byl oddestilováván společně s trochou toluenu po dobu 4 hodin. Reakční směs byla ochlazena na laboratorní teplotu a ponechána v klidu. Sraženina byla promyta studeným toluenem a hexanem a vysušena. Byla získána sloučenina označená v nadpise (2,8 g) s výtěžkem 80 %.

1H NMR (CDCIs) δ 1,26 (3H, t), 3,50 (3H, s), 3,97 (2H, q), 4,03 (3H, s), 6,67.(1H, d), 6,87 (1H, d), 7,12-7,25 (3H, m), 7,36-7,44 (3H, m).

13C NMR (CDCIs) δ 13,0 (CH₃), 29,6 (CH₃), 43,8 (CH₂), 56,8 (CH₃), 103,2 (CH),

104,2 (C), 108,3 (CH), 110,5 (C), 127,3 (2CH), 127,4 (CH), 128,5 (2CH), 131,2 (CH), 141,1 (C), 141,9 (C), 156,9 (C), 157,1 (C), 160,2 (C), 164,4 (C).

ESI MS/MS [M+H]⁺ 353, fragmenty 232 a 122.

Zcela stejným způsobem byly získány následující sloučeniny z odpovídajících výchozích látek:

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-1,5-dimethyl-4-hydroxy-2-oxochinolin-3-karboxamid.

1H NMR (CDCI₃) δ 1,21 (3H, t), 2,83 (3H, s), 3,23 (3H, s), 3,98 (2H, q), 6,97 (1H, d),

- ⁹ 7,02 (1H, d), 7,10-7,25 (5H, m), 7,39 (1H, t), 13,08 (1H, s).

13C NMR (CDCI₃). δ 12,9 (CH₃), 24,4 (CH₃), 29,5 (CH₃), 45,9 (CH₂), 102,8 (C), 112,2 (CH), 114,3 (C), 125,5 (GH), 126,4 (2CH), 126,4 (CH), 128,4 (2CH), 131,7 (CH), 139,6 (C), 142,0 (C), 142,4 (C), 158,1 (C), 169,7 (C), 170,1 (C).

ESI MS/MS [M+Hf 337, fragmenty 216 a 122.

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-chlor-1-methyl-2-Qxochinolin-3-karboxamid. 1H NMR (CDGI3) δ 1,20 (3H, t), 3,28 (3H, s), 3,97 (2H, q), 7,08 - 7,25 (7H, m), 7,39 (1H, t), 12,6 (IH, s).

13C NMR (CDCI₃) δ 12,9 (CH₃), 29,8 (CH₃), 45,7 (CH₂), 105,0 (C), 112,7 (C), 113,3 (CH), 125,4 (CH), 126,7 (2CH), 126,8 (GH), 128,5 (2CH),. 131,6 (CH), 132,7 (G), 142,0 (C), 142,6 (C), 157,9 (C), 165,6 (C), 168,7 (C).

ESI MS/MS [M+Hf 357, fragmenty 236 a 122.

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydroT4-hydroxy-5-fluor-1-methyJ-2-oxochinQlin-3-karboxamid IH NMR(CDCI₃+TFA)6 1,28 (3H, t), 3,66 (3H, s), 3,93 - 4,05 (2H, m), 7,11 (1H, q), 7,26 - 7,37 (6H, m), ⁷ 68 (1H, q), 11,42 (1H, s).

13C NMR (CDCI₃ + TFA) δ 12,6 (CH₃), 31,4 (CH₃), 46,4 (CH₂), 104,4 +104,5 (C), 108,7 (C), 110,4 + 110,5 (CH), 112,7 + 112,8 (CH), 126,8 (2CH), 129,7 (CH), 129,8 (2GH), 134,1 + 134,2 (CH), 139,9 (C), 141,0 (C), 158,0 (C), 159,3 + 161,3 (C), 161/ (G), 166,8 (C); některé píky jsou působením vazby s F dublety)..

ESI MS/MS [M+Hf 341, fragmenty 220 a 122.

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-trifluormethyl-1~methyl-2-oxochinolin-3karboxamid.

1H NMR (CDCI₃ + TFA) δ 1,21 (3H, t), 3,30 (3H, s), 3,99 (2H, q), 7,10 - 7,25 (5H, m), 7,42 (1H, d), 7,60 (1H, t), 7,67 (1H, d), 13,05 (1H, s).

13C NMR (CDCI₃ + TFA) δ 12,5 (CH₃), 31,1 (CH₃), 46,2 (CH₂), 106,4 (C), 113,0 (C), 119,5 (CH), 120 + 122,2 +124,4 (CF₃), 123,4 (CH), 126,6 (2CH), 128,1 (CH), 128,1 +

128,3 (C), 129,1 (2CH), 132,1 (CH), 140,5 (C), 141,4 (C), 159,3 (C), 163,7 (C), 167,8 (C).

- 10 ESI MS/MS [M+Hf 391, fragmenty 270 a 122. .

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-trifluormethoxy-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxamid.

N-allyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-chlor-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid. 1H NMR (CDCb) δ 3,33 (3H, s), 4,57 (2H, m), 5,22 (1H, d), 5,38 (1H, d), 6,0 (1H, m), 7,13-7,30 (7H,m), 7,44 (1H,t), 12,45 (1H,s).

N-aliyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-methoxy-1 -methyl- 2-oxochinolin-3~ karboxamíd.

.1H NMR (GDCIf δ'3.52 (:3H,s), 4,04 (3H, s), 4,52 (2H, m), 5,20 (1H, d), 5,37 (1K, d), 8,02 (1H, m), 6,67 (1H, d), 6,88 (1H, d), 7,10-7,23 (3H, rn), 7,38 -7/5 (3H, m), 9,82 (1H,s)

N-fenyl-N-n-propyl-1,2-dihydro~4-hydroxy-5-methoxy-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxamid.

1H NMR (CDCI₃) δ 1,0 (3H, t), 1,65 (2H, m), 3,48 (3H, s), 3,9 (2H, t), 4,01 (3H, s), 6,65 (1H, d), 6,83 (1H, d), 7,1 · 7,25 (3H, m), 7,3 - 7,45 (3H, m), 9,8 (1H, s).

Příklad 2

N-ethyl-N-fenyP1,2-dihydro-4-hýdroxy-5“Chlor-1-methyi-2-oxochinolin-3-karboxamid. (Způsob B)

5-chlorisatoový anhydrid, (5 g, 25 mmol) byl rozpuštěn v 50 ml N,Ndimethylacetamidu a ochlazeno na 0 °C. Postupně byl přidáván hydrid sodíku (75 %) (0,94 g, 1,1 ekv.), dále methyljodid (1,89 ml, 1,2 ekv.) takovou rychlostí, aby se teplota udržela pod 5 °C. Reakční směs byla při 20° C míchána po dobu 5 hodin, kdy byl zbývající methyljodid za vakua odstraněn. Hydrid sodný (0,94 g, 1,1 ekv.) byl přidáván společně s ethylesterem kyseliny N-ethyl-N-fenylkarbamoyloctové (6,3 g, 1,1 ekv.). Směs byla zahřívána na 85 °C po dobu 5 hodin. Po ochlazení na laboratorní teplotu bylo přidáno 50 ml methanolu a 50 ml 1 M kyseliny chlorovodíkové a dále 250 ml vody. Vytvořila se emulze, která stáním v chladničce

- 11 po dobu 72 hodin vykrystalizovala. Krystalická hmota byla oddělena filtrací, promyta vodou, směsí voda + methanol (1 + 1) a heptanem a vysušena za získání sloučeniny uvedené v nadpise (6,12 g). Tato sloučenina byla překrystalizována z methanolu a byla získána látka o čistotě > 95 %.

Příklad 3

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-brom-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid.

(Způsob C)

K ledovému roztoku kyseliny 1,2-dihydro-4-hydroxy-5-brom~1-methyl-2-oxochinolin3-karboxylové (9,6 g, 0,032 mol) triethyíaminu (15,5 ml, 0,11 mol) a N-ethylanilínu (4,2 g, 0,035 mol) ve 150 ml dichlormethanu by! po kapkách v průběhu 0,5 hodiny přidáván.roztok thionylchloridu (3,0 ml, 0,042 mol) v 10 ml dichlormethanu. Směs byla dále míchána při teplotě 4/0 po dobu 24 hodin. Rozpouštědlo bylo odpařeno. .Zbytek byl rozpuštěn v ethylacetátu, zfiltrován přes celit a extrahován 2M hydroxidem sodným. Vodná fáze byla promyta ethylacetátem a potom okyselena kyselinou chlorovodíkovou: na pH 5. Stáním se vytvořila krystalická sraženina, .která se odfiltrovala, promyla vodou a usušila. Byla získána sloučenina uvedená v nadpisu (8,5 g) s výtěžkem 69 %.

1H NMR (CDCIa) δ 1,15 - 1,22 (3H pás), 3,25 (3H, s), 3,95 (2H, s pás), 7,08 - 7 31 (7H, m), 7,43 -7,50 (1 H, m).

Zcela stejným způsobem; byly získány následující sloučeniny z odpovídajících výchozích látek:

N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5,6~methylendioxy-1-methyl-2-oxochino!in-3karboxamid.

1H NMR (CDCI₃ + TFA) δ 1,27 (3H, t), 3,57 (3H, s), 3,98 (2H, q), 6,23 (2H, s), 6,86 (1H, d), 7,19 (1H, d), 7,25 -7,35 (5H, m), 10,3 (1H, s pás).

13C NMR (CDCI₃ + TFA) δ 12,4 (CH₃), 30,9 (CH₃), 46,0 (CH₂), 101,6 (C), 103,7 (CH₂), 107,4 (C), 108,4 (CH), 113,7 (CH), 126,7 (2CH), 128,8 (CH), 129,3 (2CH), 134,1 (C), 140,1 (C), 143,1 + 143,2 (2C), 157,3 (C), 160,9 (C), 166,3 (C).

ESI MS/MS [M+H]⁺ 367, fragmenty 246 a 122.

- 12 N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5-ethyl-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid. ÍH NMR (CDCI₃) δ 1,26 (3H, t), 1,31 (3H, t), 3,20 - 3,34 (5H, m), 4,0 (2H, q), 7,02 7,07 (2H, m), 7,13-7,28 (5H, m), 7,44 (1H, t), 13,2 (1H, s pás).

13C NMR (CDCh) δ 13,2 (CH₃), 16,8 (CH₃), 29,8 + 30,2 (CH₃ +CH₂), 46,1 (CH₂), 103,3 (C), 112,5 (CH), 113,9 (C), 124,6 (CH), 126,7 + 126,7 (3CH), 128,6 (2CH), 132,1 (CH), 142,3 (C), 142,6 (C), 146,2 (C), 158,3 (C), 169,3 (C), 170,4 (C).

ESI MS/MS [M+Hf 351, fragmenty 230 a 122.

N-fenyl-N-isopropyl-1,2-dihydro-4-hydroxý-5-chlor-1 -methyl-2-oxochinolin-3karboxamid.

1H NMR (CDCi₃) δ 1,24 (6H, d), 3,38 (3H, s pás), 5,09 (1H, široký pás), 7,08 (1H, d), 7,15 (1H, d), 7,15-7,34 (5H, m), 7,34 (1H, t), 11,1 (ΊH, s pás).

13C NMR (CDCh) δ 21,0 (2CH₃), 29,9 (CH₃), 48,2 (CH), 109,4 (C), 112,4 (C), 113,5 (CH), 125,1 (CH), 127,9 (2CH), 127,9 (2CH), 129,6 (2CH), 131,1 (CH), 131.6 (C), 137,9 (C pás), 142,1 (C), 158,6 (C), 160,6 (C), 167,5 (C).

N-fenyl-M-(n-propyl)-1,2-dihydro~4-hydroxy-5-chíor-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxamid.

1H NMR (CDCh) δ 0,95 (3H, t), 1,58 - 1,69 (2H, m), 3,29 (3H, s pás), 3,88 (2h, pás), 7,08-7,26 (7H, m), 7,41 (1H, t), 12,5(1 H, spás).

Příklad 4

Sodná sůl . N-ethylfenyl-1,2-dihýdro-4-hydroxy-5-chlor-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxamidu

Roztok 5M hydroxidu sodného byl připraven zředěním 50 % hmotn. roztoku hydroxidu sodného (10,0 g) sterilní vodou na celkový objem 25 ml, N-ethyl-N-fenyl1,2-dihydro-4-hydroxy-5-chlor-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid (10,0 g) byl suspendován v ethanolu (150 ml) a k němu byl přidán dříve připravený roztok 5M hydroxidu sodného až k dosažení pH 8 až 12 (5,6 ml). Reakční směs byla míchána po dobu dalších 30 minut při teplotě okolí. Výsledná sraženina byla odfiltrována a dvakrát rychle promyta ethanolem (2x150 ml). Sraženina byla potom nad P₂O₅ • · · • * ·

- 13 vysušena ve vakuu a získána, sloučenina uvedená v nadpisu (9,5 g) s výtěžkem 90%.

1H NMR (D₂O). Dva izomery v poměru 1 : 4. δ 0,90 (3H, t, minoritní forma), 1,10 (3H, t, majoritní forma), 3,21 (3H, s, majoritní forma), 3,50 (3H, s, minoritní forma), 3,50 3,70 (2H, m, minoritní forma), 3,70 - 3,85 (2H, m, majoritní forma), 6,92 - 7,51 (8H, m, obě formy).

Příklad 5

Ethylester kyseliny 1,2-dihydro-4-hydroxy-5-chlor-1-methyl~2-oxochinolin-3karboxylové

Fosgen (51 g, 0,52 mol) rozpuštěný v dioxanu (150 ml) byl po částech přidáván do mechanicky míchané kaše bikarbonátu sodného (44 g, 0,52 mel) a kyseliny 2-amino8-chlor-benzoové (30 g, 0,1.75 mol) v dioxanu (300 ml)· Nastala prudká reakce s vývinem plynu; tato reakční směs byla ochlazena a udržována .na teplotě pod 50 C. Po 30 minutách byla tato reakční směs ponechána ještě po dobu 1 hodiny na teplotě 50 °C. Po ochlazení, na 15 °C byla výsledná sraženina oddělena, promíchána s 50 ml ledové kyseliny octové v 500 ml vody, opět oddělena a usušena za vzniku ísatoového anhydridu (30,3 g, 0,15 mol).

Anhydrid byl pomalu po částech přidáván ke směsi hydridu sodíku (5,5 g, 0,18 mol) ve 300 ml Ν,Ν-dimethylformamidu. Po míchání za laboratorní teploty po dobu 1 hodiny .byl po kapkách přidáván methyljodid (26 g, 0,18 mol) a v míchání se ještě pokračovalo po dobu další 2,5 hodiny. Směs byla potom přidána do 3 I kaše vody s ledema sraženina oddělena a vysušena s. výtěžkem N-methylovaného ísatoového anhydridu (24,9 g, 0,118 mol).

N-methylovaný anhydrid byl zahříván na 65 °C s methoxidem sodným (6,3 g, 0,117 mol) ve 130 ml methanolu po dobu 1 hodiny. Rozpouštědla byla odpařena. Byly přidány voda a dichlormethan a organická vrstva oddělena, vysušena a zkoncentrována za vzniku olejovitého zbytku (22,7 g, 0,114 mol).

Výše uvedený zbytek byl rozpuštěn ve 300 ml dichlormethanu společně s 4aminopyridinem (0,2 g) a triethylaminem (7,1 ml). Roztok byl ochlazen a pomalu přidáván ethylmalonylchlorid (18,9 g, 0,125 mol). Směs byla míchána při laboratorní ··**

- 14 teplotě po dobu 4 hodin a zpracována tak, aby se získal sirup. K tomuto sirupu bylo přidáno 450 ml ethanolu a methoxid sodný (18,5 g, 0,342 mol) a vzniklá směs míchána po dobu 3 hodin. Rozpouštědla byla odpařena a zbytek rozpuštěn v 750 ml vody, promyt ethylacetátem a toluenem a následně okyselen 5 M kyselinou chlorovodíkovou. Výsledná sraženina byla oddělena a vysušena a získána sloučenina uvedená v nadpisu jako bílý prášek (30 g, 0,106 mol) s celkovým výtěžkem 60 %.

1H NMR (CDGI₃) δ 1,46 (3H, t), 3,63 (3H, s), 4,49 (2H, q), 7,73 (1H, d), 7,27 (1H, d), 7,49 (1H,t), 15,0 (1H, s).

Zcela stejným způsobem byly získaný následující sloučeniny z odpovídajících výchozích látek:

ethylester kyseliny 1,2-dihydro~4-hydroxy-5-fluor-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxylové, ethylester kyseliny 1,2-dihydro-4-hydroxy-1,5-dimethyl-2-oxochinolin-3-k.arboxylové.

Příklad 6

Ethylester kyseliny. 1,2-dihydřo-4-hydroxy-5-trifluormethyl-1 -methyl-2-oxochinolin-3karboxylové

2-fluor-6-(trifluormethyl)benzonit.ril (10 g, 53 mmol) byl v autoklávu zahříván po dobu 2 dní při 40 °C v bezvodém methylaminu (200 ml). Nadbytečnému methylaminu bylo umožněno odpařit se a výsledná tuhá šedá látka byla rozpuštěna v dichlormethanu (200 ml) společně s 4-aminopyridinem (0,1 g) a triethylaminem (3,3 ml, 26 mmol). K tomuto ochlazenému roztoku byl pomalu přidáván ethylmalonylchlorid (8,8 g, 60 .mmol). Roztok byl míchám po dobu 4 hodin a potom zpracován k získání nažloutlého sirupu. Sirup byl rozpuštěn ve 100 ml bezvodého ethanolu a přidán methoxid sodný (5,4 g, 0,1 mol). Po 1 hodině se rozpouštědlo odstranilo a na zbytek se působilo dichlormethanem a vodou. Vytvořený chinolinový derivát byl pečlivě vysušen a potom suspendován ve vychlazeném bezvodém tetrahydrofuranu (250 ml). Potom byl pomalu přidáván hydrid sodíku (4 g, 0,125 mol) a potom methyljodid (10 ml, 0,15 mol). Směs byla pod refluxem zahřívána po dobu 6 hodin, ochlazena vodou a potom byl přidán diethylether. Rozpouštědla byla odstraněna a zbytek (17,3 g) byl rozpuštěn ve směsi ethanolu (50 ml) a koncentrované kyseliny chlorovodíkové (10 ml). Roztok byl přes noc zahříván na 45 °C, ochlazen a sraženina oddělena za získání 8 g sloučeniny uvedené v nadpisu.

1H NMR (CDCI₃) δ 1,46 (3H, t), 3,68 (3H, s), 4,50 (2H, q), 7,58 (1H, m), 7,71 (2H, m), 15,0 (1H,s).

Příklad 7

Ethylester kyseliny 1,2-d!hydro-4-hydroxy-5--methoxy-1-methyl-2-oxochinolin-3karboxylové

K roztoku 2,6-difluorbenzonitrilu (42 g, 0,3 mol) ve 150 ml bezvodého methanolu byl pomalu při .30 ^CC přidáván methoxid sodný (17,9 g, 0,33 mol). Po zahřívání pod refluxem po dobu 1 hodiny byl přidán 40 % vodný roztok methylaminu (133 ml, 1,2 mol) a roztok refluxován po dobu 4 dní. Při ochlazení se vysrážela bílá pevná látka, která byla oddělena filtrací. Pevný 2-methoxy-6-(methylamino)benzonitril byl rozpuštěn ve vodném roztoku ethylenglykolu (500 ml) a hydroxidu draselného (14 g). Roztok byl přes noc refluxován při teplotě 150 °C, ochlazen na laboratorní teplotu a pH nastaveno koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou na hodnotu 4. Sraženina byla oddělena filtrací, promyta vodou (50 ml) a ve vakuu vysušena. Bílá pevná látka kyselina 5-methoxyanthranilová (32 g, 0,18 mol) a bikarbonát sodný (38 g, 0,45 mol) byly suspendovány v 1,4-dioxanu (500 ml) a potom byl pomalu za chlazení v ledové lázni přidáván, fosgen (25 ml, 0,45 mol). Směs byla zahřívána při 40 °C'po dobu 1 hodiny, ochlazena na 15 °C, přidána voda (150 ml) a bílá pevná látka oddělena filtrací. Po pečlivém: vysušení byla pevná látka (20,7 g, 0,1 mol) za laboratorní teploty přidána k roztoku diethylmalonátu sodného (0,17 mol) v bezvodém N,Ndimethylformamidu (250 ml). Roztok byl po dobu 3 hodin zahříván na 100 °C, ochlazen na laboratorní teplotu, dále se přidala voda (250 ml) a pH se upravilo koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou na hodnotu 4. Sraženina byla oddělena filtrací, ve vakuu vysušena a byla získána sloučenina uvedená v nadpisu jako čistě bílé krystalky (22 g).

1H NMR (CDCI₃) δ 1,43 (t, 3H), 3,62 (s, 3H), 3,96 (s, 3H), 4,45 (q, 2H), 6,70 (d, 1H), 6,92 (d, 1H), 7,55 (t, 1H), 13,5 (s, 1H).

- 16 Příklad 8

Ethylester kyseliny 1,2-dihydro-4-hydroxy-1-methyl-2-oxo-5,6methylendioxychinolin-3-karboxylové

Di-terc-butyl dikarbonát (36 g, 0,17 mol) byl po částech přidáván k roztoku 3,4(methylendioxy)-anilinu (20,6 g, 0,15 mol) v bezvodém tetrahydrofuranu (150 ml). Roztok byl po dobu 2 hodin zahříván pod refluxem, potom ve vakuu zkoncentrován za získání černého pevného zbytku. Zbytek byl rozpuštěn v bezvodém tetrahydrofuranu (600 ml) a.ochlazen na -40 °C. Po kapkách byl přidáván hexanový roztok 1,3 M sek-butyllithia (265 ml, 0,35 mol).

Po míchání roztoku po dobu 0,5 hodiny při -40 °C byl přidán suchý led v roubíkách (cca 40 g). Směs se nechala samovolně ohřát na 0 ^CC a přidala se k ní voda (cca 700 ml). Vodný roztok byl kyselinou chlorovodíkovou okyselen na pH 3 a extrahován etherem. Extrakty byly vysušeny a zkoncentrovány za získání kyseliny 5,6(methylendioxy) anthranilové chráněné N-tBoc jako pevný zbytek (45 g). Tato kyselina byla přidávána do ledem chlazené suspenze hydridu sodíku (80 % v oleji, S,0 g, 0,'30 mol) v Ν,Ν-dimethylformamidu (200 ml). Směs byla míchána po dobu 0,5 hodiny a poté byl přidán methyljodid (22 ml, 0,35 mol). Směs byla přes noc míchána za laboratorní teploty, potom ochlazena vodou (600 ml) a třikrát extrahována etherem. Organická vrstva byla promyta nasycenou solankou ve vakuu vysušena a zkoncentrována. za získání temně hnědé olejovitě látky. Olej byl rozpuštěn v methanolu (400 ml) a byla přidána koncentrovaná kyselina chlorovodíková (80 ml). Roztok byl přes noc míchán za laboratorní teploty, zneutralizován 5 M hydroxidem sodným a třikrát extrahován etherem. Spojené extrakty byly filtrovány kolonou s SiO₂a eluát ve vakuu zkoncentrován za získání methylovaného anthranilového esteru (20 g). Ester byl rozpuštěn v dichlormethanu (400 ml) a ochlazen v ledové lázni. Byl přidán ethylmalonylchlorid (21 g, 0,14 mol) a potom po 30 minutách triethylamin (22 ml, 0,16 mol). Po míchání po dobu 1 hodiny při laboratorní teplotě byla zakalená směs promyta 0,5 M kyselinou chlorovodíkovou a potom bikarbonátem. Organická fáze byla ve vakuu pečlivě vysušena a zkoncentrována. Zbytek byl potom rozpuštěn v suchém ethanolu (200 ml) a přidán methoxid sodný (17 g, 0,32 mol). Směs byla míchána po dobu 1 hodiny a potom byla přidána voda (300 ml). Roztok byl potom • · • ·

- 17 promyt ethylacetátem a vodný roztok dále okyselen koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou. Sraženina byla oddělena filtrací ave vakuu vysušena za získání sloučeniny uvedené V nadpisu jako šedé krystaly (17 g, celkový výtěžek 41 %).

1H NMR (CDCIs) δ 1,45 (3H, t), 3,58 (3H, s), 4,48 (2H, q), 6,17 (2H, s), 6,71 (1H, d), 7,14 (1H,d).

Příklad 9

Kyselina 1,2-dihydro-4-hydroxy-5-methoxy-1 -methyl-2-oxo-chinolin-3-karboxylová Za chlazení bylo přidáváno 10 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové ke 30 ml acétanhydridu. K tomuto roztoku byl přidán ethylester kyseliny 1,2-dihydro-4~ hydroxy-5-methoxy-1-methyi-2-oxo-chinolin-3-karboxylové (10,5 g, 38 mmol) a tato směs byla zahřívána po dobu 14 hodin při 80 °C. Směs byla ochlazena na laboratorní teplotu a krystalický produkt odfiltrován, promyt vychlazeným methánolem, usušen a byla získána sloučenina uvedená v nadpisu (7,2 g) s výtěžkem 77 %.

1H NMR (CDCIs) δ 3,73 (3H, s),4,02 (3H, s), 6,82 (1H, d), 7.02 (1H, d), 7,62 (1H, t).

Příklad 10

5-eíhylisatoový anhydrid

Směs chloralhydrátu (59,3 g, 0,36 mol), vody (700 ml) a síranu, sodného (85,8 g, 0,60 mol) byla zahřívána na 50 °C. Při dosažení teploty 50 °C byla postupně přidávána směs 3-ethylanilinu (40,8 g, 0,33 mol), vody (700 ml), a. koncentrované kyseliny chlorovodíkové (33,6 ml) a směs hydroxylaminhydrochloridu (74,8 g, 1,04 mol) a vody (330 ml). Výsledná směs byla během 30 minut zahřáta na 80 °C a při této teplotě udržována dalších 10 minut před tím, než byla v ledové lázni ochlazena. Výsledná sraženina byla odfiltrována, promyta vodou a ve vakuu vysušena nad P₂O₅za vzniku isonitrosoacetanilidu (36,6 g) s výtěžkem 58 %.

Isonitrosoacetanilid (10,0 g, 0,05 mol) byl po částech přidáván ke směsi vody (9 ml) a koncentrované kyseliny sírové (60 ml) předem ohřáté na 50 °C a teplota byla udržována mezi 50 až 55 °C. Po ukončeném přidávání byla směs zahřáta na 80 °C a při této teplotě chována po dobu 10 minut. Potom byla reakční směs ochlazena v ledové lázni a nalita na 10 až 12 násobný objem reakční směsi na drcený led. Potom • · • ·

- 18 byla směs ponechána v klidu po dobu přibližně jedné hodiny. Vodní suspenze byla extrahována dichlormethanem, extrakt byl vysušen a odpařen za vzniku směsi dvou analogů 4-ethyl a 6-ethylísatinu v poměru přibližně 0,68 : 1 (7,6 g) s výtěžkem 84 %. Směs dvou isomerů byla rozpuštěna ve vodném hydroxidu_; sodném a roztok byl zfiltrován přes celit a potom okyselen na pH 4. Analog substituovaný v poloze 4 byl za tohoto pH extrahován do dichlormethanu, který byl vysušen a odpařen za vzniku čistého 4-ethylisatinu (3,1 g) s výtěžkem 34 %.

4-ethylisatin (3,1 g, 0,018 mol) byl přidán ke směsi koncentrované kyseliny sírové (45 ml) v kyselině octové (14 ml). Suspenze byla ohřátá na 30 °C, byi přidán 35 % peroxid vodíku (2,2 ml) a po tomto přídavku se teplota zvýšila na 65 °C. Po zahřívání po dobu 3 hodin byla směs ochlazena a sraženina odfiltrována, promyta, vysušena a získána sloučenina uvedená v nadpisu (1,7 g) s výtěžkem 48 %.

1H NMR (DMSO-ds) δ 1,12 (3H, t),'3,02 (2H, q), 6,98 (1H, d), 7,05 (1H, d), 7,58 (1H, t), 11,6 (1H, pás).

Farmakologické metody

Akutní pokusná autoimunní encefalomyelitis (aEAE)

V pokusech byly použity samice myší SJL/N ve, stáří 8 týdnů. Homogenát míchy myší (MSCH) byi získán ze samic myší C57B1/6 ve stáří od 8 do 12 týdnů. Tkáň byla homogenizována na ledu a zředěna studeným PBS. Nekompletní Freund obsahující 1 mg.ml·¹ M. tuberculosis hominis H37Ra byl .zemulgován se stejným objemem MSCH a byla získána konečná koncentrace 10 mg.ml·¹ MSCH. Objem inokula 0,1 ml byl vstříknut intradermálně do kořene ocasu. Pertusový toxin byl injikován i.p. v 0, a

3. dni po imunizaci. Dávkování bylo prováděno per os denně od 3. do 12. dne po imunizaci nebo ve 3. až 7. dni a 10. až 12. dni. Kontrolní zvířata obdržela fyziologický roztok. Zvířata - osm ve skupině pro příslušnou dávku byla klasifikována poměrem na klinické příznaky paralytického onemocnění škálou od 0 do 5 takto: 0 normální; 1 - ochablý ocas; 2 - paréza zadní části; 3 - paralýza zadní části a ochabnutí předních nohou; 4 - bilaterální ochablost a paralýza přední části; 5 - smrt. Klinická klasifikace byla sledována v 7. dni a od 9. dne až do konce pokusu ve 14.

• · · ·

- 19 dni denně. Účinek podávání byl počítán jako procento inhibice klinického klasifikačního poměru v porovnání s kontrolními pokusy s fyziologickým roztokem.

Kolagenem způsobená arthritida

Pro pokusy byly použity samci myší DBA/1 ve stáří od 8 do 10 týdnů. Ve dni 0 byly myši imunizovány intradermálně do kořene ocasu kolagenem bovinního typu II (100 pg na myš) ve Freundově kompletním adjuvantu. Podávání bylo prováděno per os denně ve dnech 3 až 7, 10 až 14, 17 až 21, 24 až 28 a 31 až 35. Patnáct dní po imunizaci byly myši prohlédnuty na známky arthritidy. Zvířata byla sledována třikrát za týden. Každý druhý nebo třetí den byly jednotlivé nožky arthritických zvířat klasifikovány podle škály 0 - 4 (0 = bez arthritidy, 1 = arthritida v jednom z interfaíangeálním, metatarsofalangeáíním nebo interkarpálním kloubu, 2 - dva arthritické klouby, 3 = tři arthritické klouby, 4 = jako u 3 s vážnějším zarudnutím a opuchnutím nožek). Klasifikace pro každý otok byla přidána až do získání maximálně dosažitelného klasifikačního poměru 16 u každé myši.

Zápal plic vyprovokovaný ovoalbuminem

V pokusech byly použity samice myší C57B1/6 ve stáří mezi 10 až 14 týdny, 10 myší v každé skupině. Myši byly senzibilovány ovoalbuminem (OA) v hydroxidu hlinitém o objemu 0,2 ml na jedno řp. injikování. Zkouška byla prováděna ve dni 0 až 16. Kontrolní myši obdržely fyziologický roztok. Čtrnáct dní po senzibilaci OA byly myši vystaveny po dobu 20 minut aerosolu o koncentraci 1,5 % hmotn./obj. OA v solance vytvořeným rozprašovačem. Na kontrolní myši s vehikulem bylo působeno solnou mlhou. Sedmdesátdvě hodiny po aplikaci OA/vehikulum dostaly myši anestezi a byl proveden bronchoalveolární výplach nakapáním dvakrát 0,5 ml ledové solanky pufrované fosfátem (PBS) do plic. Byl stanoven celkový počet buněk a diferenciál byl založen na identifikaci eosinofilů, monocytů/alveolárních makrofágů, lymfocytů a neutrofilů. Infiltrace eosinofilů do plicní tkáně byla hodnocena histochemickými metodami na zmrazených řezech plic za použití diaminobenzidintetrahydrochloridu (DAB).

• · · · • · • · • · · · · «· · • · · · · · · • · · · · · ·· · • · · · · · ·

- 20 Teratogenní účinky na krysy

Sloučeniny byly podávány samicím krys subkutáně během 8. až 14. dne březosti. Krysy byly 20. den po oplodnění otevřeny císařským řezem a pitvány. Plod byl zkoumán na vnější a vnitřní abnormality.

Syndrom bolestivosti beaglů (BPS)

Sloučeniny byly podávány psům plemene beagl intravenosně. Dávky byly podávány po pět po sobě jdoucích dní. Psi byly hodnoceni na klinické a laboratorní příznaky syndromu bolestivosti, např. na horečku, zvýšený poměr sedimentace erythrocytů (ESR), alkalický fosfát (AP), indukci akutní proteinové fáze a vasculitis.

Sloučeniny, kterým se dávala přednost jsou: N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy5-chlor-1 -methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid, N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4~hydroxy5-methoxy-1 -methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid, N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4hydroxy-5-brom-1 -methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid a N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro4-hydroxy-5,6-methylendioxy-1 -methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid zde označované jako skločeniny B, C, D a E. Rochinimex a N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-1methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid a N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5 -chlor1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid zde nazývané sloučeniny F a G jsou uvedeny jako referenční sloučeniny:

Inhibice aEAE

Dávka mg.kg'¹, p.o.	% inhibice aEAE
Sloučenina B (vynález)	Sloučenina C (vynález)	Sloučenina F	Rochinimex C
0,04	60	48	nezkoušeno	nezkoušeno
0,2	74	71	nezkoušeno	35
1	98	73	nezkoušeno	40
5	96	90	63	69

• · ♦ · • · • · · * · • · · · « • · · · · · • · · · · • · · ·

- 21 Arthritický klasifikační poměr, kolagenem vyvolaná arthritida typu II

Sloučenina (dávka 5 mg.kg'¹, p.o.	Výskyt (%) 35. den	Střední poměr 35. den
D (vynález)	30	0,4
E (vynález)	10	0,1
Rochinimex	50	1,7

Embryotoxicita - vnější malformace

Dávka, mg.kg'¹(způsob)	% malformovaných plodů
Sloučenina B (vynález)	Sloučenina G	Rochinimex
6	0^a)	37^a)
10			9^b)
30	^a)	nezkoušeno	30^b)

^a) způsob s.c.

^b) způsob p.o.

Účinná množství sloučenin obecného vzorce (I) jsou přednostně podávána potřebným pacientům obvyklými způsoby a tyto látky jsou upraveny jako obvyklé farmaceutické přípravky obsahující účinné množství aktivní složky a vhodný farmaceuticky přijatelný nosič. Takové přípravky mohou být v různých formách, např. roztocích, suspenzích, emulzích, tabletách, tobolkách a prášcích připravených pro orální podávání, sterilních roztocích pro parenterální podávání, čípcích pro rektální zavádění nebo vhodných přípravcích působících zevně. Konvenční postupy pro výběr a způsob přípravy vhodného farmaceutického přípravku je popsán ·· ·· ·· • · · ♦ · · « · · · · « • · · · · · · • « · · · ·

Μ · · ··

- 22 například v „Pharmaceuticals - The Science of Dosage Form Design“, M.B. Aulton, Churchill Livingstone, 1988.

Pro použití při léčbě MS se předpokládají vhodné denní dávky od 0,0005 mg.kg'¹ do přibližně 10 mg.kg'¹ tělesné hmotnosti, zvláště mezi 0,005 mg.kg'¹ až přibližně 10 mg.kg'¹ tělesné hmotnosti, v závislosti na specifických podmínkách léčby, věku a hmotnosti určitého pacienta a specifické reakci pacienta na medikaci. Přesné jednotlivé dávky, rovněž tak jako denní dávky se musejí stanovit podle standardních principů a pokynů lékaře.

Ke zlepšení stability nebo snadnosti podávání léčiva se předpokládají různá aditiva. Farmaceutický přípravek může také obsahovat další jiné přídavné terapeuticky vhodné látky než je sloučenina obecného vzorce (I).

Literatura

1. Talal, N.: Autoimmune diseases. In: Roitt, I.M. a Delves, P.J. (eds.) Encyclopedis of immunology, s. 195-198. Academie Press, 1992.

2. Prineas, J.W.: The neuropathology of. muitiple sclerosis. In: Koetsier, J.C. (ed.) Handbook of Clinical Neurology, s. 213-257. Elsevier Science Publ., Amsterdam, 1985.

3. Tarkowski, A., Gunnarsson, K., Nilsson, L.-A., Lindholm, L. a Stalhandske, T.: Successful treatment of autoimmunity in MLR/1 mice with LS2616, a new immunomodulator. Arthritis Rheum., 29, (11), 1405-1409, 1986.

4. Larsson, E.-L., Joki, A.-L a Stalhandske, T.: Mechanism of action of the new immunomodulator LS2616 on T-eell responses. Int. J. Immunopharmacol., 9, (4), 425-31,1987.

5. Wanders, A., Larsson, E., Gerdin, B. a Tufveson, G.: Abolition of the effect of cyclosporine on rat cardiac allograft rejection by the new immunomodulator LS2616 (Linomide). Transplantation, 47, (2), 216-217, 1989.

6. Kalland, T.: Regulation of natural killer progenitors: studies with a novel immunomodulator with distinct effects at the precursor level. J. Immunol., 144, (11), 4472-4476, 1990.

• ·

- 23 7. Gonzalo, J.A., González-García, A., Kalland, T., Hedlund, G., Martinez, C. a Kroemer, G.: Linomide, a novel immunomodulator that prevents death in four models of septic shock. Eur. J. Immunol., 23, 2372-2374, 1993.

8. Karussis, D.M., Lehmann, D., Slavín, S., et al.: Treatment of chronic-relapsing experimental autoimmune encephalomyelitis with the synthetic immunomodulator Linomide (quinoline-3-carboxamide). Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 90, 6400 - 6404,

1993.

9. Gonzalo, J.A., González-Garcia, A., Kalland, T., et al.: Limonide inhibits programmed cell death of peripheral T celíš in vivo. Eur. J Immunol., 24, 48 - 52,

1994.

10. Gross, D.J., Sidi, H., Weiss, L., Kalland, T., Rosenmann, E. a Slavín, S.: Prevention of diabetes mellitus in non-obese diabetic mice by Limonide, a novel immunomodulating drug. Diabetologia, 37, 1195 - 1201, 1994.

11. Karussis, D.M., Lehmann, D., Brenner, T., et al ,,: Immunomodulation of experimental autoimmune myasthenia gravis with Linomide. J. Neuroimmunol., 55, (2), 187 - 193, 1994.

12. Bai, X.F., Shi, F.D., Zhu, J., Xiao, B.G., Hedlund, G. a Link, H.: Linomide-induced suppression of experimental autoimmune neuritis is associated with downregulated macrophage functions. J. Neuroimmunol., 76, 177 - 184, 1997.

13. Karussis, D.M., Meíner, Z., Lehmann, D., et a!.: Treatment of secondary Progressive multiple sclerosis with the immunomodulator Linomide. Neurology, 47, 341 -346, 1996.

14. Andersen, O., Lycke, J., Tollesson, P.O., et al.: Linomide reduces the rate of active lessions in relapsing-remitting multiple sclerosis. Neurology, 47, 895 - 900, 1996.

15. Kelly, D.F., Grimsell, C.S.G. a Kenyon, C.J.: Polyarteritis in the dog: A čase report. Vet Record, 92, 363 - 366, 1973.

16. Harcourt, R.A.: Polyarterities in a colony of beagles. Vet Report, 102, 519 - 522,

1978.

Claims

Patentové nároky:

1. Nové sloučeniny obecného vzorce (I) (i) kde

R se vybírá ze skupiny tvořené z ethylu, n-propylu, isopropylu, n-butylu, isobutylu, sek-butylu a allylu;

R₄ se vybírá ze· skupiny tvořené z vodíku a farmaceuticky přijatelných anorganických a organických kationtů;

R₅ se vybírá ze skupiny tvořené z methylu, ethylu, n-propylu, isopropylu, skupin methoxy-, ethoxy- chlor- brom-, CF₃ a OCH_xF_y; kde x = 0 až 2, y - 1 až 3 s výjimkou, kdy x + y = 3;

R₆ je vodík; nebo

R₅ a R₆ jsou společně methylendioxy; a jakýkoliv jejich tautomer.
2. Sloučeniny podle nároku 1 vyznačující se tím, že farmaceuticky vhodné anorganické kationty se odvozují od sodíku, draslíku a vápníku a organické kationty jsou odvozeny od monoethanolaminu, diethanolaminu, dimethylaminoethanolu, morfolinu a podobných.
3. Sloučeniny podle nároku 1 a 2 vyznačující se tím, že R₅ je methyl, ethyl, methoxy, chlor, brom.

• · • · ♦ · ♦ • · · · · • · · · · ·

9 · · · ·

- 25 4. Sloučeniny podle nároku 3 vyznačující se tím, že R je ethyl nebo n-propyl.

5. Sloučeniny podle nároku 4 vyznačující se tím, že R₄ je vodík nebo sodík.

6. Sloučenina podle nároků 1 a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy-5methyl-1-methyI-2-oxochinolin-3-karboxamid.

7. Sloučenina podle nároků í a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyi-1,2-dihydro-4-hydroxy-5ethyl-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid.

8. Sloučenina podle nároků 1 a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyl-1.,2-dihydro-4-hydroxy-5methoxy-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid.

9. Sloučenina podle nároků 1 a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4~hydroxy-5chlor- 1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid nebo jeho sodná sůl.

10. Sloučenina podle nároků 1 a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy5-brom-1-methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid.

11. Sloučenina podle nároků 1 a 2, kterou je N-ethyl-N-fenyl-1,2-dihydro-4-hydroxy5,6-methylendioxy-1 -methyl-2-oxochinolin-3-karboxamid.

12. Sloučeniny podle kteréhokoliv z předcházejících nároků používané jako léčivo.

13. Farmaceutické přípravky vyznačující se tím, že obsahují jako účinnou složku sloučeninu mající obecný vzorec (I) společně s farmaceuticky přijatelným nosičem.

14. Farmaceutické přípravky podle nároku 12 obsahující další farmakologicky účinné látky.

15. Farmaceutické přípravky podle nároků 12 a 13 používané jako léčivo v denní t %.· Í-- í « c & t <. tr í t 'V €€«<€ fc i í fe t t £ * * t * · f e, < 11 «' t i- e ζ. C t Cř <. f <

<* ř lL· t « t; <

t t * < «·. c t <- t< t. t

- 26 dávce účinné složky od 0,0005 mg.kg'¹ do přibližně 10 mg.kg'¹ tělesné hmotnosti, zvláště od 0,005 mg.kg'¹ do přibližně 1 mg.kg'¹ tělesné hmotnosti.

16. Postup výroby sloučeniny obecného vzorce (I) podle nároku 1 vyznačující se tím, že (A) esterový derivát kyseliny chinolinkarboxylové obecného vzorce (II), přednostně methyl nebo ethylester působí na s anilin obecného vzorce (III) ve vhodném rozpouštědle jako je toluen, xylen a podobných; nebo (B) isatoový anhydrid obecného vzorce (IV) působí na alkylester kyseliny N alkylN-fenylkarbamoyloctové obecného vzorce (V), přednostně methyl nebo ethylesterem za použití silné báze, např. hydridu sodíku ve vhodném rozpouštědle jako je Ν,Ν-dimethylaeetamid; nebo (C) kyselina chinolinkarboxylové obecného vzorce (VI) působí na anilin obecného vzorce (III),
4* za použití vhodného kopuíačního činidla, přednostně karbodiidu nebo thionylchioridu v přítomnosti triethylaminu a vhodného rozpouštědla jako je dichlormethan.

17. Způsob léčby savců trpících onemocněními pocházejícími z autoimunnity a patologického zánětu vyznačující se tím,· že se jim podávají sloučeniy obecného vzorce (I) kde

R se vybírá ze skupiny tvořené z ethylu, n-propylu, isopropylu, n-butylu, isobutylu, sek-butylu a allylu;

R₄ se vybírá ze skupiny tvořené z vodíku a farmaceuticky přijatelných anorganických a organických kationtů;

R₅ se vybírá ze skupiny tvořené z methylu, ethylu, n-propylu, isopropyiu, skupin methoxy-, ethoxy- chlor- brom-, CF₃ a OCH_xF_y; ve kterém x = 0 až 2, y = 1 až 3 s výjimkou, kdy x + y = 3;

Reje vodík; nebo

R₅ a R₆ jsou společně methylendioxy;

a jakékoliv jejího tautomeru.

• 9099 * ·· • 9 9 ·· 9 ·

9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 • 99 9 999 99

- 28 18. Způsob podle nároku 16 vyznačující se tím, že farmaceuticky přijatelné kationty jsou odvozeny od sodíku, draslíku a vápníku a organické kationty jsou odvozeny od monoethanolaminu, diethanolaminu, dimethylaminoethanolu, morfolinu a podobných.

19. Způsob podle nároků 16 a 17, vyznačující se tím, že R₅ je methyl, ethyl, methoxy, chlor a brom.

20. Způsob podle nároku 18 vyznačující se tím, že R je ethyl nebo n-propyl.

21 Způsob podle nároku 19 vyznačující se tím, že R₄ je vodík nebo sodík.

22. Způsob podle nároků 16 a 17, vyznačující se tím, ze podávanou sloučeninou je N-ethyl-N-fenyí-1,2--dihydro-4-hydroxy-5-chlor-1 -methyl-2-oxochinolin-3karboxamid nebo jeho sodná sůl.

23. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících roztroušenou sklerózou (MS).

24. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících diabetem melitus závislým na inzulínu (IDDM).

25. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících systémovou lupus erythematosus (SLE).

26. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících revmatickou arthritidou (RA).

27. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících zánětlivým onemocněním střev (IBD).

• ···· © «· ·· ·· »· · ' ·· 9 · 9999

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 99 9 99 99 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

999 9 999 ©· ·· ··

- 29 28. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících psoriazou.

29. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících zánětlivým onemocněním respiračního systému jako je asthma.

30. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících atherosklerozou.

31. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců postižených mrtvicí.

32. · Způsob podle kteréhokoliv z nároků 16 až 21 vyznačující se tím, že se použije k léčbě savců trpících Alzheimerovou chorobou.