CZ186093A3 - Plate-bending machine - Google Patents

Description

Vynález se týká ohýbacího stroje k ohýbání plechů se třemi čelistmi, a to se dvěma navzájem výkyvné spojenými ohýbacími čelistmi, uspořádanými navzájem vedle sebe a definujícími s dotykovými zónami plechu v klidové poloze dosedací rovinu plechu, a jednou opěrnou čelistí, protilehlou ohýbacím čelistem a uspořádanou lineárně pohyblivě mezi pracovní polohou na plechu a odtaženou polohou, přičemž dvě čelisti jsou uspořádány výkyvné a spojeny vždy s jedním pohonem pro výkyvný pohyb, a přičemž v pracovní poloze plech vykývnutím čelisti ohnut.

kolem opěrné čelisti je alespoň jedné ohýbací

Dosavadní stav techniky

Nej známější a nejrozšířenější technika ohýbání plechů neboli ohraňování spočívá v tom, že horní ohýbací čelist se pohybuje proti plechu ležícímu na dolní zápustce, přičemž ohýbací čelist zatlačí plech v oblasti vytvářené ohybové hrany (viz například FR-A-2 201 973, avšak i US-A-2 649 128), čímž se provede ohnutí tohoto plechu. Nevýhodou přitom je, že ve všech případech se zpravidla nemusí vytvořit přesně definované nebo ostré ohybové hrany, že jednou zápustkou je možno vytvořit pouze jeden určitý ohyb, to znamená přesně určený ohybový úhel, a že dále značná část vyvinuté energie se ztrácí třením o zápustku. Tyto popsané nevýhody existují v podstatě i u těch zápustkových zařízení, u nichž je zápustka dělena do dvou zápustkových dílů, uspořádaných pohyblivě, zejména navzájem výkyvné spojených. Taková řešení jsou obsažena například v DE-C-115 961 nebo i EP-A-379 886, FR-A-1 221 933 , popřípadě DE-A-1 402 118, DE-A-2 418 668, US-A-1 045 089, US-A-1 258 892, US-A-1 633 744, US-A-2 433 841, JP-A-62-127125, JP-A-63-36923 a JP-A-63-199028. U všech těchto konstrukcí se vlastní ohýbání provádí shora ohýbací čelistí, která musí být robustní a musí být vybavena přiměřeně silným servopohonem.

Známý je rovněž ohýbací stroj pro ohýbání již profilovaných plechů (WO 81/02535), aby bylo možno tyto profilované plechy opatřit zvlněním, přičemž horní čelist, pohyblivá nahoru a dolů, spolupracuje se stacionární dolní čelistí a s po obou stranách uspořádanými šikmými přídavnými čelistmi, pohyblivými šikmo nahoru a dolů ve směru své hlavní roviny. Zatímco horní čelist vytváří s protilehlou stacionární dolní čelistí zvlnění plechu, připravují obě boční šikmé přídavné čelisti další zvlnění. Pro jednoduché ohýbání plechu s co nejostřejší ohybovou hranou není tento známý ohýbací stroj vhodně dimenzován a není tudíž pro tento účel vhodný.

Dále jsou známé ručně ovládané výkyvné ohýbací stroje, viz například US-A-3 877 279, u nichž se plech určený k ohýbání upne mezi pevnou dolní čelist a k ní přitisknutelnou horní čelist a dolní výkyvnou ohybovou čelistí se provede vlastní ohýbání. Dále byly v US-A-3 044 526, popřípadě DE-A-1 402 838, US-A-3 282 076, GB-A-1 119 811 a GB-A-2 050 887 navrženy ohýbací stroje pro ohýbání plechů, u nichž jsou dvě dolní ohýbací čelisti výkyvné proti sobě kolem vodorovných os, aby bylo možno ohýbaný plech ohnout kolem protilehlé horní opěrné čelisti. Přitom jsou ložiska pro otočné uložení obou dolních ohýbacích čelistí uspořádána na obou čelních stranách vně ohýbacího stroje, přičemž na těchto čelních stranách jsou upraveny i pohony, provádějící výkyvný pohyb, ve formě pracovních válců. Nevýhodou u tohoto řešení však především je, že ohýbací čelisti musí být provedeny jako mimořádně masivní, zejména tehdy, když je zapotřebí, aby stroj měl větší šířku (například 2 m nebe 3 m) . Přitom však nicméně ve střední oblasti stroje nelze docílit přesného ohnutí plechu, přičemž v této střední oblasti je ohnutý plech ještě zpravidla otevřenější než v oblasti konců, to znamená, že ohnutý plech má potom, viděno po délce ohybu, zakřivený konvexní tvar. V souvislosti s nutným masivním provedením ohýbacích čelistí je nutno uvést, že vzhledem k potřebné hmotnosti je zpravidla šířka ohýbacího stroje omezena, to znamená, že šířek ohýbacího stroje nad 3 m lze sotva docílit, protože celková hmotnost zařízení by se potom nadměrně zvýšila. Důsledkem toho by byly ohýbací stroje o hmotnosti 15 až 20 tun a více.

Úkolem vynálezu je vytvořit ohýbací stroj k ohýbání plechů úvodem popsaného druhu, který umožní ohýbání plechů s vytvářením ostrých ohybových hran pomocí relativně malé vynaložené energie, přičemž zejména mohou být vyráběny nejrůznější profily několikanásobným ohnutím a ohýbací stroj bude mít co nej jednodušší konstrukci a bude mít zejména podstatně menší masivní provedení čelistí a stojanu, než bylo dosud požadováno, což s sebou přinese podstatné snížení celkové hmotnosti. Tento ohýbací stroj se má rovněž vyznačovat co nejšetrnějším zpracováním plechů při ohýbání.

Podstata vynálezu

Tento úkol splňuje ohýbací stroj k ohýbání plechů se třemi čelistmi, a to se dvěma navzájem výkyvné spojenými ohýbacími čelistmi, uspořádanými navzájem vedle sebe a definujícími s dotykovými zónami plechu v klidové poloze dosedací rovinu plechu, a jednou opěrnou čelistí, protilehlou ohýbacím čelistem a uspořádanou lineárně pohyblivě mezi pracovní polohou na plechu a odtaženou polohou, přičemž dvě čelisti jsou uspořádány výkyvné a spojeny vždy s jedním pohonem pro výkyvný pohyb, a přičemž kolem opěrné čelisti je v pracovní poloze plech vykývnutím alespoň jedné ohýbací čelisti ohnut, podle vynálezu, jehož podstatou je, že obě ohýbací čelisti jsou podél svých přivrácených okrajů, rovnoběžných v klidové poloze, po šířce ohýbacího stroje přímo navzájem kloubově spojeny závěsným kloubem, přesazeným z dosedací roviny plechu, přičemž mezi dotykovými zónami plechu každé ohýbací čelisti a závěsným kloubem je upraveno v ohýbací čelisti prohloubení, a že ohýbací čelisti jsou opatřeny odnímátelnými nástrojovými segmenty, uspořádanými po šířce ohýbacího stroje vedle sebe, které jsou v párech navzájem spojeny závěsnými kloubovými spojeními, přičemž závěsná kloubová spojení všech párů nástrojových segmentů tvoří závěsný kloub ohýbacích čelistí.

U ohýbacího stroje podle vynálezu je tedy závěsný kloub obou ohýbacích čelistí upraven v pracovní oblasti, přičemž tímto závěsným kloubem probíhá při ohýbání plechů silový tok, který způsobuje alespoň částečné vyrovnání horizontálních komponent sil vzniklých při ohýbání v závěsném kloubu, a sice, což je podstatné, přímo v pracovní oblasti, v důsledku čehož nemusí být jednak ložisko pro otočné uložení na čelních stranách ohýbacích čelistí provedeno masivně a jednak nemusí být provedeny jako masivní i samotné ohýbací čelisti. Pokusy ukázaly, že při srovnání s ohýbacími stroji o hmotnosti například 15 tun lze docílit stejného ohýbacího výkonu u ohýbacího stroje podle vynálezu, který bude mít hmotnost sníženou na 1/5 až 1/10. Přemístěním závěsného kloubu z dosedací roviny plechu a provedením prohloubení v ohýbacích čelistech se navíc dosáhne šetrného zpracování plechů při ohýbání, jakož i optimálního přemístění sil na začátku ohýbání. Opatření ohýbacích čelistí jednotlivými nástrojovými segmenty, které jsou navzájem spojeny kloubově v párech, umožňuje rychlejší přestavění ohýbacího stroje, čímž je možno toto ohýbací stroj zejména upravit na různé pracovní šířky.

Pokud se týká požadovaného snížení hmotnosti, má ohýbací stroj zvlášť výhodné provedení takové, u něhož je na obou navzájem nezávisle výkyvných ohýbacích čelistech upraveno vždy několik pohonů pro výkyvný pohyb, rozmístěných po šířce ohýbacího stroje, přičemž opěrná čelist je pohyblivá pouze lineárně.

Při vícenásobném ohýbání dochází k tomu, že ohýbaný plech při provádění druhého nebo třetího ohybu narazí svou již ohnutou částí na opěrnou čelist (případ takzvané kolize). Aby k tomu nedošlo, provede se například opěrná čelist tak, aby se vykývnutím vychýlila. Za tím účelem je však nutno na opěrné čelisti upravit otočné uložení, přičemž jak toto otočné uložení, tak i samotná čelist musí být přiměřeně dimenzovány, aby mohly vyvinout při ohýbání plechu opěrnou sílu. Přitom je však nutno několikrát zajistit, i když ne bezpodmínečně nutně, tak alespoň s výhodou, lineární pohyblivost opěrné čelisti, a aby byla v případě uvedené takzvané kolize zajištěna možnost vychýlení ohýbaného plechu, popřípadě další ohnutí po naražení na opěrnou čelist, je výhodné, když jsou obě ohýbací čelisti opatřeny navzájem nezávislými pohony pro jejich výkyvný pohyb. Pomocí těchto nezávislých pohybů je potom možné jednu ohýbací čelist v případě kolize jednoduše zastavit, takže na straně této ohýbací čelisti, kde se nachází strana plechu s již ohnutou jeho částí, se potom plech jednoduše přidrží, čímž se může druhá ohýbací čelist vykývnout dále a plech dále ohýbat. Rovněž u tohoto asymetrického způsobu práce se alespoň větší část vznikajících horizontálních komponent ohybových sil kompenzuje kloubovým závěsem, takže do ohýbacích čelistí a z nich do stojanu se vedou pouze relativně malé komponenty vzniklých sil.

Další výhodné provedení ohýbacího stroje, které je kinematicky rovnocenné s popsaným provedením pokud se týká vytvoření stacionárních částí ohýbacího stroje v určitých případech (kvůli stacionárnímu fixování jedné části plechu při ohýbání), je charakterizováno tím, že jedna ohýbací čelist je upravena jako stacionární a druhá ohýbací čelist a opěrná čelist jsou uloženy výkyvné, přičemž výkyvná ohýbací čelist je poháněna dvakrát větší úhlovou rychlostí než opěrná čelist.

Zcela všeobecné se hodí ohýbací stroj podle vynálezu vzhledem k provedenému spojení závěsným kloubem pro zvlášť extrémní ohýbání, přičemž je zvlášť výhodný tehdy, když je opěrná čelist upravena odtažitelně od ohýbacích čelistí, aby v poslední fázi ohýbání plechu byl umožněn jeho přehyb.

U ohýbacího stroje podle vynálezu je v důsledku spojení závěsným kloubem ohýbacích čelistí výhodné, když jsou nástrojové segmenty upevněny na stranách ohýbacích čelistí, fungujících jako nástrojový držák, protilehlých k dotykovým zónám plechu.

Aby byla ulehčena montáž a výměna nástrojových segmentů, je výhodné takové provedení, kde jsou páry nástrojových segmentů opatřeny závěsnými osami, přizpůsobenými délce segmentu. Aby byly nástrojové segmenty přidržovány vedle sebe navzájem je dále výhodné, když jsou závěsné osy nástrojových segmentů upraveny tak, že vždy vystupují na jedné straně do závěsných ok připojených párů nástrojových segmentů. Při výměně nástroje je potom možno například všechny závěsné osy, které spolu navzájem lícují, společně posunout lineárně o hodnotu, o kterou vyčnívají do sousedního segmentu, dokud se spojení nerozpojí.

Dále se z důvodu stability rovněž výhodné, když je upravena společná průchozí závěsná osa, která prochází všemi nástrojovými segmenty.

Aby byla umožněna výhodným způsobem výměna s ohledem na opotřebení vznikající při provozu, je dále výhodné, když jsou nástrojové segmenty opatřeny zvláštními nástavci, tvořícími dotykové zóny plechu. Přitom mohou být tyto nástavce na nástrojových segmentech našroubovány.

Jako zvlášť výhodnou možností pohonu se ukázalo, když je pohon pro výkyvný pohyb opatřen vždy jedním obloukovým ozubeným vedením, které je pevně spojeno s příslušnou ohýbací čelistí, a které je poháněno pastorkem, uloženým na hřídeli. Přitom je zvlášť výhodné, když je toto ozubené vedení uloženo v kruhovém uložení, například v úložné drážce, na stacionárním úložném dílu. Tímto způsobem může být současně - pomocí ozubených vedení - uložena na stojanu ohýbacího stroje i příslušná ohýbací čelist. Dále je rovněž výhodné opatřit pohony obou hřídelů přiřazených ohýbacím čelistem dvěma zvláštními elektromotory.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž obr. 1 znázorňuje schematicky perspektivní celkový pohled na ohýbací stroj k ohýbání plechu podle vynálezu v klidovém stavu, obr. 2 schematicky perspektivní pohled na část ohýbacího stroje v oblasti ohýbacích nástrojů, v pracovní poloze, oproti obr. 1 ve zvětšením měřítku, obr. 3 schematicky čelní pohled na hlavní části ohýbacího stroje z obr. 1 a 2, obr. 4 v rozpojeném stavu pár nástrojových segmentů s kloubovým závěsem pro ohýbací čelisti ohýbacího stroje z obr. 1 až 3, obr. 5, 6 a 7 schematické čelní pohledy na ohýbací čelisti neboli nástroje a plech určený k ohýbání v různých fázích ohýbání, obr. 8 čelní pohled na jednu ohýbací čelist ohýbacího stroje u obr. 1 až 7, avšak v pozměněném provedení oproti obr. 1 až 7, obr 9 modifikované provedení ohýbací čelisti oproti obr. 8 ve stejném čelním pohledu, obr. 10 schematický perspektivní pohled na uspořádání ohýbacích nástrojů dalšího modifikovaného ohýbacího stroje a obr. 11, 12 a 13 ve schematických čelních pohledech, podobných obr. 5, 6 a 7, různé fáze ohýbání plechu ohýbacím strojem podle obr. 10, přičemž obr. 11 znázorňuje počáteční polohu, obr. 12 mezipolohu a obr. 13 koncovou polohu.

Příklady provedení vynálezu

Podle obr. 1 sestává ohýbací stroj 1, neboli ohýbací zařízení neboli ohýbací lis, jak se nyní označují, k ohýbání plechů z dolního stojanu 2, na němž jsou v čelních hlavních nosnících 3., 4 upravena svislá vedení 5, v nichž je veden horní nástrojový držák 9 s lisovacím nástrojem (rovněž zvaným horní nástroj) ve formě opěrné čelisti 10, posuvné ve svislé směru nahoru a dolů. Tato opěrná čelist 10 je s výhodou umístěna vyměnitelně na nástrojovém držáku 9, může však být provedena s ním jako jeden kus. S výhodou je tato opěrná čelist 10 dále opatřena méně či více ostrou dolní ohýbací hranou 13 (viz obr. 3), může však mít - podle vytvářeného ohybu - i jiný tvar průřezu.

Pro pohyb horní opěrné čelisti 10 nahoru a dolů jsou upraveny například běžné vřetenové pohony 14. Tyto vřetenové pohony 14 jsou přitom opatřeny vřetenem 16, poháněným elektrickým hnacím motorem, popřípadě přes a spojku (neznázorněno) . Tato vřetena 16. s příslušnou maticí 17, spojenou s nástrojovým otáčení vřeten 16 zajištěn pohon opěrnou čelistí 10 ve vedeních 5 nahoru a dolů. Tyto vřetenové pohony 14 a další hnací zařízení, která budou ještě objasněna blíže dále, jsou umístěna obvyklým způsobem na stojanu 2.

například převodovku spolupracuj í držákem 9, aby byl při nástrojového držáku 9 s

Pro ohýbání plechu 18 (obr. 5 až 7) jsou dále na stojanu 2. upraveny další, dolní ohýbací čelisti 19, 20 ve formě desek. Tyto obě dolní ohýbací čelisti 19. 20 jsou uloženy otočně na stojanu 2. způsobem, který bude blíže popsán rovněž dále, přičemž jsou otočné neboli výkyvné kolem společné osy 21 otáčení (viz obr. 5 až 7), která leží v oblasti vytvářené ohybové hrany 22 v plechu 18. avšak poněkud pod ní, a která leží v rovině 23 (obr. 3 a 5) pohybu nahoru a dolů opěrné čelisti 10, dané vedeními 5, 6.

Pro pohon způsobující vykývnutí dolních ohýbacích čelistí 19. 20 společné osy 21 otáčení slouží výkyvný mechanismus, který v daném příkladu provedení obsahuje několik pohonů 24 ve formě ozubených tyčí rozmístěných po šířce ohýbacího stroje 1, viz obr. 1 až 3. Přitom je vždy jedna kruhovitá ozubená tyč 61. 62. neboli ozubené segmenty, uspořádána pevně ve spodní části příslušné dolní ohýbací čelisti 19., 20., jak vyplývá z obr. 1 až 3 a vlastně i z obr. 8 a 9. Tyto ozubené tyče 61, 62 jsou v záběru s příslušnými stejně velkými ozubenými koly neboli pastorky 63., 64., uloženými na hřídelích 27, 28. rovnoběžných s ohýbacími čelistmi 19, 20.

Oba hřídele 27, 28 jsou poháněny jedním - například elektrickým - hnacím motorem 72. 73., popřípadě přes blíže neznázornéné převodovky, jak vyplývá z obr. 1. Oba hřídele 27, 28 se rozkládají po celé šířce ohýbacího stroje 1 a jsou na čelních stranách a na mezilehlých místech, v oblasti jednotlivých pohonů 24 pomocí ozubených tyčí 61, 62, uloženy otočně v příslušných úložných dílech 75. popsaných blíže dále, ve stojanu 2. Na každý pohon 24 připadá jedna ozubená tyč 61, 62 a ozubený pastorek 63., 64, pevně uložený na příslušném hřídeli 27, 28, přičemž jak bylo výše již uvedeno, je po celé šířce ohýbacího stroje 1 rozmístěno několik takových pohonů 24, aby hnací kroutící moment byl rovnoměrně rozložen. Při poháněném otáčení hřídelů 27., 28 se proto ozubené tyče 61, 62 pohybují po kruhové dráze, jejíž střed leží na ose 21 otáčení, přičemž tyto ozubené tyče 61, 62 od sebe vykyvují ohýbací čelisti 19., 20. s nimi spojené, ve stylu rozevíratelné rozpěry, viz zejména vyobrazení na obr. 5 (klidová poloha) a obr. 6 a 7 (od sebe vykývnutá pracovní poloha).

K již výše uvedenému uložení jednak hřídelů 27, 28, jednak ohýbacích čelistí 19, 20 je na stojanu 2 pevné umístěno na pevném příčném nosníku 74 stojanu 2 v místech pohonu 24 po šířce ohýbacího stroje 1 několik příčných úložných dílů 75. Tyto úložné díly 75 jsou opatřeny jednak ložiskem 77, vyměnitelným pomocí odnímátelného víka 76 (viz rovněž obr. 2 a 3), pro hřídele 27, 28 a jednak jsou ve své horní části na obou stranách opatřeny obloukovými kluznými drážkami 78 (viz obr. 2 vpravo), v nichž jsou kluzně vedeny ozubené tyče 61, 62 pomocí vodicích per 79, rovněž příslušně kruhového tvaru. Přitom jsou na každém úložném dílu 75 kluzně vedeny vždy dvě ozubené tyče 61, 62, jedna pro hřídel 27 a druhá pro hřídel

28. Pomocí tohoto úložného uspořádání, s poměrně pevně provedenými ozubenými tyčemi 61, 62, jejich vodícími pery 79, kruhovými kluznými drážkami 78 a úložnými díly 75 je proto zajištěno zachycování zatížení rovnoměrně rozdělené po celé šířce ohýbacího stroje 1, takže síly vznikající při ohýbání se přenášejí do stojanu 2, respektive jeho příčného nosníku 74 rovnoměrně. Proto dostačuje i poměrně relativně málo masivní provedení úložných dílů 75.

Je nutno uvést, že u znázornění na obr. 3 je viditelný pouze pastorek 63 přiřazený hřídeli 27, který se ve vyobrazení nachází i na obr. 1 a 2 před úložným dílem 75, přičemž na obr. 3 je pastorek 64 přiřazený hřídeli 28, který se nachází za tímto úložným dílem 75, naznačen pouze čárkovaně. Na druhé straně je z tohoto vyobrazení na obr. 3 u vpravo znázorněného hřídele 28 patrné ložisko 77 pro hřídel 28., vyměnitelné pomocí víka 76., viz rovněž vyobrazení na obr. 2. Dále je z obr. 3 patrné, že oba hřídele 27, 28 mají průřez ve formě takzvané úchylky kruhovitosti, aby mohly být pastorky 63, 64 pevné uloženy na hřídelích 27, 28 bez zeslabení jejich průřezu, jako je tomu u spojení pero - drážka. Příslušné ohýbací čelisti 19, 20 s příslušnými ozubenými tyčemi 61, 62 mohou být uloženy například jednoduchým zástrčným uložením, rovněž však lisovaným uložením, mezi úložnými výstupky 80, 81, jednodílnými s ozubenými tyčemi 61, 62., viz kromě obr. 3 i obr. 8 a 9; mohou však být i přišroubovány.

Z obr. 2 a 3 je dále vidět, že obě ohýbací čelisti 19, 20 jsou kloubově navzájem spojeny podél svých podélných horních vnitřních okrajů pomocí závěsného kloubu .53. Podle obr. 4 jsou přitom upravena závěsná oka 52., zasahující vzájemně do sebe, kterými se v sestaveném stavu prostrčí závěsná osa 54. Tento závěsný kloub 53 se závěsnou osou 54 definuje předtím zmíněnou osu 21 otáčení, kolem které se obě lisovací čelisti při provozu vykyvují.

V jednotlivostech jsou ohýbací čelisti 19 , 20 jako nástrojový držák vytvořeny se zvlášt odnímatelnými vyměnitelnými nástrojovými segmenty 55, přičemž tyto nástrojové segmenty 55 jsou po párech kloubové navzájem spojeny pomocí závěsných os 54 o délce přizpůsobené jejich délce. Tyto nástrojové segmenty 55 jsou upevněny pomocí jednoduchého zástrčného spojení, a to pomocí podélného pera 82 a příslušné drážky 83., v ohýbací čelisti 19 nebo 20, fungující jako nástrojový držák, takže výměna nástrojových segmentů 5.5 je zvlášt jednoduchá a rychle proveditelná. Přitom se ukázalo, že pevné spojení mezi jednotlivými nástrojovými segmenty 55 a příslušným nástrojovým držákem, respektive ohýbací čelistí 19. 20 překvapivě není zapotřebí, přičemž to rovněž souvisí s tím, že při provozu jsou ze vznikajících sil v podstatě kompenzovány závěsným kloubem 53 alespoň jejich horizontální komponenty, takže pomocí zástrčného spojení (pero 82., drážka 83) se přenášejí v podstatě jen vertikální síly, respektive síly probíhající v rovině ohýbacích čelistí 19, 20, což je pomocí popsaného spojení pomocí pera 82 a drážky 83 bez dalšího proveditelné. Vzhledem k opotřebení vznikajícímu při provozu však může být rovněž výhodné upravit takzvané nástrojové vložky 85, které vykonávají vlastní ohybovou práci na plechu 18 přes dotykové zóny 84 (viz kromě obr. 3 a 4 i obr. 8), přičemž tyto vložky 85 mohou být provedeny například z tvrdokovu neboli slinutého karbidu, a jsou pomocí šroubů 86 spojeny s nástrojovými segmenty 55 - nebo ale s ohýbacími čelistmi 19, 20 - viz obr. 8. Naproti tomu je na obr. 9 znázorněno modifikvané provedení vložky 85 s přídavným spojem 87 pero - drážka pro vložku 85 z tvrdokovu. Přitom jsou na obr. 8 a 9 dále čárkovaně naznačeny nástrojové segmenty 55 (podle obr. 1 - 7); vložky 85 však mohou být rozděleny na jednotlivé segmenty podobně jako nástrojové segmenty 55.

Nyní bude objasněn způsob činnosti popsaného ohýbacího stroje 1 podle schematického vyobrazení na obr. 5 až 7 a při zohlednění obr. 2 a 3 (na nichž je levá ohýbací čelist 19 znázorněna vykývnutě).

Výchozí neboli klidová poloha ohýbacího stroje 1 k ohýbání plechů 18 je na obr. 5 znázorněna plnými čarami. Přitom zaujímá horní opěrná čelist 10 svoji horní klidovou polohu, s odstupem od plechu 18 . a v této poloze může být plech 18 určený k ohýbání do ohýbacího stroje 1 ručně nebo mechanicky vložen a umístěn do potřebné polohy. Když nyní začne cyklus ohýbání plechu £8, pohybuje se nejprve opěrná čelist 10 pomocí vřetenového pohonu 14 (obr. 1) směrem dolů, dokud se svou dolní ohýbací hranou 13 nedotkne ohýbaného plechu 18 , který byl předtím položen na dolní ohýbací čelisti 19, 20. Tato fáze, ve které je plech 18 prakticky upnut mezi třemi nástroji neboli ohýbacími čelistmi 10, 19 a 20, je rovněž na obr. 5 znázorněna s čárkovaně naznačenou opěrnou čelistí 10.

Nyní se zapne pohon hnacích hřídelů 27, 28 převodu 24 pro dolní ohýbací čelisti 19, 20.. Tím se začnou ozubené tyče 61, 62 pohybovat v kluzných drážkách 78 (obr. 3), přičemž vykyvují v opačném smyslu ohýbací čelisti £9, 20 kolem jejich společné osy 21 otáčení, to znamená, že podle vyobrazení na obr. 5 a 6 se levá ohýbací čelist 19 vykyvuje ve směru otáčení hodinových ručiček a pravá ohýbací čelist 20 se vykyvuje proti směru otáčení hodinových ručiček. Pomocí vykývnutých ohýbacích čelistí 19, 20 se plech 18 dosednutím na dolní ohýbací hranu 13 horní opěrné čelisti 10 například nejprve symetricky ohne, přičemž se vytvoří ohybová hrana 22., viz obr. 6. V průběhu tohoto ohýbání se s výhodou opěrná čelist £0, pomocí vřetenového pohonu 14 (obr. 1), ve své poloze upevní neboli aretuje, takže tvoří při tomto ohýbání stacionární opěru. Plech 18 se přitom ohne podél ohybové hrany 22 například o asi 90°, viz obr. 6. Jak je dále znázorněno na obr. 7, může být při tomto ohýbání i bez dalšího vytvořen na plechu 18 ostrý úhel ohnutí.

Jestliže byl plech 18 předtím podroben již nějakému ohýbání, viz již zahnutý okraj 34 na obr. 5 až 7, může dojít k možnost řešení, u níž se pomocí závěsného kloubu 53 způsobu práce, při němž se takzvané kolizi, v níž tento již zahnutý okraj 3i narazí při ohýbání plechu 18 na opěrnou čelist 10. Aby nyní při dalším pohybu ohýbacích čelistí 19., 20 nedošlo k nežádoucím deformacím plechu 18, mohla by být například horní opěrná čelist 10 uložena otočně kolem vodorovné osy, takže při nárazu zahnutého okraje 34 by se mohla vychýlit. Aby však nemusela být upravena otočná uložení opěrné čelisti 10 potřebná pro tento případ, je pro tuto kolizní situaci připravena jiná s výhodou provede vyrovnání sil Proto může být kromě popsaného ohýbací čelisti 19, 20 vykyvují v opačném smyslu a symetricky, zejména stejnou úhlovou rychlostí, připuštěn i asymetrický způsob práce, protože celkově zůstane pouze relativně malá výsledná horizontální komponenta. Proto se u popsaného ohýbacího stroje 1 s výhodou oběma ohýbacím čelistem 19, 20 přiřadí pro jejich vykývnutí nezávislé pohony, v daném příkladu provedení provedené jako zvláštní hnací motory 72, 73 a jimi poháněné hřídele 27, 28. Proto je možno potom v popsaném případu kolize, když zahnutý okraj 34 plechu 18 narazí na opěrnou čelíš zastavit ohýbací čelist 20 nacházející s« vykyvovat dále pouze druhou ohýbací čelíš! postup ohýbání plechu 18 dokončen, jak obr. 7.

10	, viz	obr. 7,
na	této	straně a
19,	aby	mohl být
je	znázorněno na

Místo toho by bylo rovněž možno obě ohýbací čelisti 19, 20 vykyvovat již od začátku (obr. 5) různými rychlostmi, aby bylo dosaženo v plynulém pracovním postupu koncové polohy podle obr. 7.

Rovněž by eventuálně bylo možné, po dosažení situace znázorněné na obr. 7, pohybovat opěrnou čelistí 10 směrem vzhůru z profilu plechu 18, a potom obě ohýbací čelisti 19, 20 dále rozevíráním od sebe vykyvovat nahoru, čímž by v oblasti vytvořené ohybové hrany 22 vznikl přehyb, to znamená, že levý okraj plechu 18 na obr. 7 by potom přímo dosedl na ostatní část plechu 18.. U této fáze ohýbání totiž postačují, jak se ukázalo, třecí síly působící na plech 18 dotykovými zónami 84, pro přidržení již prakticky ohnutého plechu 18 mezi ohýbacími čelistmi 19, 20, aniž by jim nějak napomáhala opěrná čelist 10.

Pro začínající postup ohýbání, viz obr. 5 a 6, je u popisovaného ohýbacího stroje 1 rovněž významné, že popsané dotykové zóny 84 plechu 18, které v klidové poloze ohýbacích čelistí 19, 20 (obr. 5) definují dosedací rovinu 91 plechu 18, přecházejí přes prohloubení 90 do závěsného kloubu 53.· Tato prohloubení 90 vytvářejí při začínajícím ohýbání místo pro plech 18 v oblasti vytvářené ohybové hrany 22, takže tam se plech 18 nemačká, jako eventuálně na horní straně rovných, navzájem se uzavírajících ohýbacích čelistí 19, 20. Dále je z obr. 5 patrné, že osa závěsného kloubu 53 neboli osa 21 otáčení probíhá poněkud pod dosedací rovinou 91 plechu 18 (tj. spodní stranou plechu 18 na obr. 5) definovanou dotykovými zónami 84, čímž vznikne při začátku ohýbání vhodné rameno páky pro přenos ohybového momentu na plech 18.

Po skončení ohýbání se pomocí různých pohonů vrátí čelisti 10, 19, 20 do své výchozí polohy, takže dolní ohýbací čelisti 19., 20 vykývnou zpět do své svislé výchozí polohy podle obr. 5 a opěrná čelist 10 se přesune směrem vzhůru (pokud k tomu již nedošlo). Ohnutý plech 18 může být nyní přemístěn do další ohýbací polohy nebo může být z ohýbacího stroje 1 odstraněn.

Na obr. 10 až 13 je zcela schematicky znázorněn další ohýbací stroj 1 se svými podstatnými pracovními součástmi, který z hlediska relativního pohybu svých čelistí 10, 19 a 20 zcela odpovídá již popsanému příkladu provedení, přičemž však v tomto případě při ohýbání není horní opěrná čelist 10 přidržována jako stacionární, nýbrž jako stacionární je přidržována jedna, podle vyobrazení na obr. 10 až 13 pravá dolní ohýbací čelist 20, a druhá dolní ohýbací čelist 19 při ohýbání plechu 18 (viz obr. 11 až 13) vykyvuje podobné jako v předtím popsaném příkladu provedení, a pro provedení relativních výkyvných pohybů čelistí vůči sobě se navíc vykyvuje horní opěrná čelist 10 - s výhodou poloviční úhlovou rychlostí než levá dolní ohýbací čelist 19 - viz rovněž mezipoloha tří čelistí 10, 19, 20. znázorněna na obr. 12, jakož i konečná poloha, znázorněna na obr. 13.

Při pozorování průběhu pohybů u tohoto provedení podle obr. 10 až 13 z horní opěrné čelisti 10 (klidové polohy) je možno průběh výkyvných pohybů objasnit podobné jako u dříve popsaného příkladu provedení podle obr. 1 až 9. Jednotlivé fáze pohybu však jsou na obr. 10 až 13 znázorněny jako by byly pozorovány ze stacionárního stojanu (blíže na obr. 10 až 13 však neznázorněného). Taková kinematika, jako u ohýbacího stroje 1 podle obr. 10 až 13, je však zapotřebí jen tehdy, když má ohýbaný plech 18 provést na jedné straně ohybové hrany 22 pouze nepatrný, jestli vůbec nějaký pohyb.

V jednotlivostech jsou u příkladu provedení podle obr. 10 až 13 obě dolní ohýbací čelisti 19, 20 opět spolu navzájem kloubově spojeny do sebe zasahujícími závěsnými oky 52 pro vytvoření závěsného kloubu 53, přičemž závěsná osa 54 prochází celým uspořádáním závěsného kloubu 53.. Na bocích závěsného kloubu 53 mají obě ohýbací čelisti 19, 20 tam, kde se dotýkají ohýbaného plechu 18, zaoblený tvar. Obě ohýbací čelisti 19, 20 jsou přitom rovněž, vzhledem k lehčí vyměnitelnosti, sestaveny z jednotlivých nástrojových segmentů 55, pevně spojených s nástrojovým držákem neboli základním dolním dílem 56, například pomocí šroubů 57. Jako pohon pro vykývnutí levé dolní ohýbací čelisti 19 mohou být upraveny kruhové vodicí lišty 58 s blíže neznázorněným ozubením na spodní straně, které procházejí vodícími zářezy 59 v základním dolním dílu 56 druhé ohýbací čelisti 20 a jsou v záběru s hnacími ozubenými pastorky 6_0, které v principu odpovídají ozubeným pastorkům 63 a 64 z obr. 1 až 9. Pohon těchto pastorků 60 může být proveden způsobem uvedeným již při popisu obr. 1 až 9 pomocí hnacího motoru, blíže na obr. 10 neznázorněného, a převodovky.

Na obr. 10 je schematicky čárkovaně rovněž naznačeno jak se při otáčení pastorku 60 proti směru otáčení hodinových ručiček (viz šipka) levá ohýbací čelist 19 vykyvuje zevnitř, pryč od pravé ohýbací čelisti 20. Kvůli přitom není znázorněno, že s tímto výkyvným pohybem jedné dolní ohýbací čelisti 19 se současně vykyvuje i horní opěrná čelist 10 - jak již bylo uvedeno s výhodou poloviční úhlovou rychlostí než ohýbací čelist 19.

to znamená zjednodušení

Pohon horní opěrné čelisti 10 může přitom v principu být analogický jako u dolní ohýbací čelisti 19. přičemž pomocí převodu se zajistí výhodný převodový poměr 2:1. Takové uspořádání pohonu je obvyklé, takže nemusí být na tomto místě dále blíže popisováno.

Dále je nutno uvést, že uložení horní opěrné čelisti 10 v blíže neznázorněném stojanu u ohýbacího stroje 1 podle obr. 10 je v principu obdobné jako u dříve popsaného příkladu, objasněného podle obr. 1, to znamená zejména pomocí hlavních nosníků 3, 4 na čelní straně, které by však například mohly být v tomto případě spolu s vřetenovým převodem (14 na obr. 1) nebo srovnatelným pohonem uloženy na dolním stojanu 2 výkyvné, což je pro odborníka běžné.

Na obr. 11 až 13 je rovněž znázorněna osa 21 otáčení relativního výkyvného pohybu dolních ohýbacích čelistí 19., 20, která se zde shoduje s geometrickou osou závěsné osy 54 (obr. 10) závěsného kloubu 53.. Kolem této osy 21 otáčení se při ohýbání otáčí neboli vykyvuje i horní opěrná čelist 10, viz obr. 12 a 13.

Střed kruhových vodicích lišt 58 leží samozřejmě na této ose 21 otáčení (to znamená geometrické ose závěsné osy 54) .

I když byl vynález popsán na zvláštních příkladech provedení, je samozřejmé, že do jeho rámce spadají i další obměny a modifikace. Například je možné opatřit popsaný závěsný kloub 53 průchozí odpovídající šířce ohýbacího uspořádání závěsu (viz obr. 4) závěsnou osou 54 o délce stroje 1. Dále u děleného je rovněž možné, aby příslušná závěsná osa 54 vyčnívala na jedné straně páru nástrojových segmentů 55 a bylo by možno ji zastrčit do závěsných ok 52 sousedního páru nástrojových segmentů 55, takže tímto způsobem je možno provést spojení mezi jednotlivými páry nástrojových segmentů 55.

Dále je rovněž možné místo popsaného svislého provedení ohýbacího stroje 1, přičemž ohýbaný plech 18 se do něj vkládá vodorovně, provést i jiné uspořádání, například v principu šikmé uspořádání, s příslušným šikmým vkládáním plechu 18 do výchozí polohy. Za tím účelem by bylo nutno přiměřeně upravit části stojanu.

Pro hnací motory, tedy hnací motory 72., 73 pro vykývnutí ohýbacích čelistí 19., 20., jakož i hnací motor nebo motory pro oba vřetenové pohony 14 je možno upravit příslušné elektrické řídicí okruhy, aby bylo možno tyto hnací motory podle potřeby zapnout a vypnout. V principu je možno místo těchto elektrických hnacích motorů rovněž použít samozřejmě například i hydraulické motory, popřípadě tlakové válce.

Dále je rovněž možné pohybovat nahoru a dolů horní opěrnou čelistí 10 například pomocí výstředníkového mechanismu nebo pracovního válce, přičemž zablokování horní opěrné čelisti 10 v dolní pracovní poloze, například podle obr. 2, 3, 6a 7, je možno provést jednoduchým odstavením výstředníkového mechanismu v této poloze.

V praktickém příkladu provedení podle obr. 1 činila šířka ohýbacího stroje 1 1500 mm, délka nástrojových segmentů 55 činila 125 mm a tloušťka závěsné osy 54 činila 8 mm. Rozteč pohonů 24 byla 400 mm, přičemž vnější pracovní jednotky byly vždy přesazeny do stran ohýbacího stroje 1 o asi 150 mm. Celková hmotnost ohýbacího stroje 1 byla menší než 500 kg, a mohl ohýbat bez problémů plechy 18 o tloušťce 2 mm.

Claims (13)

1. Ohýbací stroj (1) k ohýbání plechů (18) se třemi čelistmi (19, 20, 10), a to se dvěma navzájem výkyvné spojenými ohýbacími čelistmi (19, 20), uspořádanými navzájem vedle sebe a definujícími s dotykovými zónami (84) plechu (18) v klidové poloze dosedací rovinu (91) plechu (18), a jednou opěrnou čelistí (10), protilehlou ohýbacím čelistem (19, 20) a uspořádanou lineárně pohyblivě mezi pracovní polohou na plechu (18) a odtaženou polohou, přičemž dvě čelisti (19, 20; 10, 19) jsou uspořádány výkyvné a spojeny vždy s jedním pohonem (24) pro výkyvný pohyb, a přičemž kolem opěrné čelisti (10) je v pracovní poloze plech (18) vykývnutím alespoň jedné ohýbací čelisti (19, 20) ohnut, vyznačující se tím, že obě ohýbací čelisti (19, 20) jsou podél svých přivrácených okrajů, rovnoběžných v klidové poloze, po šířce ohýbacího stroje (1) přímo navzájem kloubově spojeny závěsným kloubem (53), přesazeným z dosedací roviny (91) plechu (18), přičemž mezi dotykovými zónami (84) plechu (18) každé ohýbací čelisti (19, 20) a závěsným kloubem (53) je upraveno v ohýbací čelisti (19, 20) prohloubení (90), a že ohýbací čelisti (19, 20) jsou opatřeny odnímatelnými nástrojovými segmenty (55), uspořádanými po šířce ohýbacího stroje (1) vedle sebe, které jsou v párech navzájem spojeny závěsnými kloubovými spojeními, přičemž závěsná kloubová spojení všech párů nástrojových segmentů (55) tvoří závěsný kloub (53) ohýbacích čelistí (19, 20).

2. Ohýbací stroj podle nároku 1, vyznačující se tím, že na obě navzájem nezávisle výkyvné ohýbací čelisti (19, 20) dosedá několik pohonů (24) pro výkyvný pohyb, rozmístěných po šířce ohýbacího stroje (1), a opěrná čelist (10) je pohyblivá pouze lineárně.

3. Ohýbací stroj podle nároku 2, vyznačující se t í m, že opěrná čelist (10) je upravena odtažitelně od ohýbacích čelistí (19, 20), pro umožnění vytvoření ohybu plechu (18) v poslední fázi ohýbání plechu (18).

4. Ohýbací stroj podle nároku 1, vyznačující se tím, že jedna ohýbací čelist (20) je uložena stacionárně a druhá ohýbací čelist (19) a opěrná čelist (10) jsou uloženy výkyvné, přičemž výkyvná ohýbací čelist (19) je poháněna dvojnásobnou úhlovou rychlostí než opěrná čelist (10) .

5. Ohýbací stroj podle jednoho z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že nástrojové segmenty (55) jsou upevněny pomocí pouhého zástrčného spojení, například spojení pero (82) - drážka (83), na straně ohýbacích čelistí (19, 20), fungujících jako nástrojový držák, protilehlé dotykovým zónám (84) plechu (18).

6. Ohýbací stroj podle jednoho z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že páry nástrojových segmentů (55) jsou opatřeny vlastní závěsnou osou (54), přizpůsobenou jejich délce.

7. Ohýbací stroj podle nároku 6, vyznačující se tím, že závěsné osy (54) nástrojových segmentů (55) vždy na jedné straně vyčnívají do závěsných ok (52) navazujícího páru nástrojových segmentů (55).

8. Ohýbací stroj podle jednoho z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že je opatřen společnou průchozí závěsnou osou (54), procházející všemi nástrojovými segmenty (55).

9. Ohýbací stroj podle jednoho z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že nástrojové segmenty (55) jsou opatřeny zvláštními vložkami (35), tvořícími dotykové zóny (84) s plechem (18).

10. Ohýbací stroj podle nároku 9, vyznačující se t í m, že nástavce (85) jsou na nástrojových segmentech (55) přišroubovány.

11. Ohýbací stroj podle jednoho z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že jako pohon pro výkyvný pohyb je upravena vždy jedna kruhovitá ozubená tyč (61, 62, 58), která je pevně spojena s příslušnou ohýbací čelistí (19, 20), a pastorek (63, 64, 60), uložený na hřídeli (27, 28) je poháněn.

12. Ohýbací stroj podle nároku 11, vyznačující se t í m, že ozubené tyče (61, 62) jsou uloženy v kruhovém uložení, například úložné drážce (78), ve stacionárním úložném dílu (75), umístěném na stojanu (2).

13. Ohýbací stroj podle nároku 11 nebo 12, vyznačující se tím, že pro otočný pohon obou hřídelů (27, 28), přiřazených ohýbacím čelistem (19, 20) jsou upraveny dva zvláštní elektromotory (72, 73).