CZ117392A3

CZ117392A3 - Rapamycin derivatives and pharmaceutical preparations containing thereof

Info

Publication number: CZ117392A3
Application number: CS921173A
Authority: CZ
Inventors: Wenling Kao; Robert Lewis Vogel; John Henry Musser
Original assignee: American Home Prod
Priority date: 1991-04-17
Filing date: 1992-04-16
Publication date: 1993-09-15
Also published as: JPH05112573A; HU9201254D0; SK117392A3; AU1488092A; FI921595A0; NO921449L; FI921595A; AU642592B2; EP0509795A2; IE921249A1; EP0509795A3; KR920019798A; NZ242367A; MX9201710A; NO921449D0

Description

Deriváty rapamycinu a farmaceutické prostředky s jejich obsahem

Oblast techniky

Vynález se týká derivátů rapamycinu, která je možno použít jako imusupresivní, protizánětlivé, antifungální a protinádorové látky a farmaceutických prostředků, které tyto látky obsahují.

Podstata vynálezu

Podstatu vynálezu tvoří deriváty rapamycinu obecného vzorce I

kde ₃1 a

R znamenají nezávisle na sobe atom vodíku nebo skupinu -COiJH(CR³R⁴)_n-X nebo -C0UHS0₂-Ar, kde

4

R a R znamenají nezávisle atom vodíku, alkyl o 1 až á atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 13 atomech uhlíku, cykloalkyl o 3 až 3 atomech uhlíku, atom halogenu nebo trifluormethyl,

Χ znamená atom vodíku, alkyl o 1 až á atomech uhlíku, cykloalyl o 3 až 3 atomech uhlíku, trifluormethyl, nitroskupinu, alkoxyskupinu o 1 až. ó atomech uhlíku, karbalkoxyskupinu o 2 až 7 atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 13 atomech uhlíku, atom halogenu, dialkylaminoskupinu o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylová části, thioalkyl o 1 až 6 atomech uhlíku nebo Y, přičemž

Y znamená fenyl, popřípadě mono-, di-, nebo tri-substituo vany substituenty ze skupiny alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 13 atomech uhlíku, alkoxyskupina o 1 až 6 atomech uhlíku, kyanoskupina, atom halogenu, nitroskupina, karbalkaxyskupina o 2 až 7 atomech uhlíku, trifluormethyl, dialkylaminoskupina o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech nebo alkylthioskupina o 1 až 6 atomech uhlíku,

Ar znamená fenyl, naftyl, pyridyl, chinolyl, isocninolyl, chinoxalyl, thienyl, thčnaftyl, furyl, benzfuryl, benzdioxyl, benzoxazoly1, benzisoxazoly1 nebo benzdioxolyl, přičemž tyto skupiny mohou popřípadě být dále mono-, di- nebo tri-substituovány substituenty ze skupiny alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, arylalkyl o 7 až 13 atomech uhlíku, alkoxyskupina o 1 až 6 atomech uhlíku, kyanoskupina, atom halogenu, nitroskupina, karboalkoxyskupirra o 2 až 7 atomech uhlíku, trifluormethyl, aminoskupina, dialkylaminoskupina o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, skupina -SS^H, -PO^H a -C3₂H a n znamená číslo 0 až 5,

2 za předpokladu, že R a R neznamenají současně atomy vodíku a v případě, že n = 0, znamená X alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, cykloalkyl o 3 až 9 atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 10 atomech uhlíku nebo Y, jakož i soli těchto látek, ořijatelná z farmaceutického nlediska v případě, že X znamená dialkylaminoskupinu o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, v oříosďě, že Ar znamená skupinu s obsahem bazického atomu dusíku nebo v případě, že skupina Ar je substituována dialkylaminoskupinou o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, skupinou -SD^H, -POjH nebo -C0₂rl.

Soli, přijatelné z farmaceutického hlediska jsou soli, odvozené od anorganických kationtu, například sodíku, draslíku a podobně, soli s organickými bázemi, jako jsou mono-, di- a tri-alkylaminy o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, mono-, di- a tri-hydroxyalkylaminy o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech a podobně a také soli, odvozené od organických a anorganických kyselin jako jsou kyselina octová, mléčná, citrónová, vinná, jantarová, maleinová, malonová, glukonová, chlorovodíková, bromovodíkové, fosforečná, dusičná, sírová, methansulfonová a podobné přijatelné kyseliny.

Z těchto látek jsou výhodná zejména ty sloučeniny, v

1 nichž R znamená atom vodíku, dále ty, v nichž R znamená atom vodíku, sloučeniny, v nichž n = 9 a X znamená Y, slou2 ceniny, v nichž R znmená atom vodíku, n = 0, a X znamená Y, dále ty látky, v nichž η = 0 , X znamená Y a Y znamená fenyl, 4-fluorfenyl, 2,4-difluorfenyl, 4-nitrofenyl nebo 4-metnylfenyl a rovněž ty látky, v nichž Ar znamená fenyl, popřípadě mono-, di- nebo tri-substituovaný. V případě, že Ar je substituován arylalkylovým zbytkem o 7 až 10 atomech uhlíku, je výhodnou arylovou částí arylalkylové skupiny fenylový zbytek.

•v

Rapamycinové deriváty podle vynálezu, karbamylované v poloze 42 nebo v polohách 31 a 42 je možno připravit tak, že se uvede do reakce rapamycin s isokyanátem obecného vzorce = C = N - Q kde znamená skupinu -(CR R’)_n-X nebo -S0₂~Ar, za neutrálních podmínek nebo za přítomnosti baze, například pyridinu.

31-karbamylované sloučeniny podle vynálezu je možno připravit tak, že se zavede ochranná skupina na alkoholovou skupinu v poloze 42 rapamycinu, užije se například terc.butyldimethylsilylová skupina, načež se uskuteční karbamylace v poloze 31 působením isokyanátu svrchu uvedená obecného vzorce. Odstraněním ochranné skupiny se oak získá 31-karbamylovaný derivát. V případě terč.butyldimsthylsilylová ochranné skupiny je možno toto odstranění uskutečnit v mírně kyselém prostředí.

Po karbamylaci polohy 31 a odstranění ochranná skupiny z polohy 42 je možno sloučeninu znovu uvést do reakce s odlišným isokyanátem, než jaký byl užit pro reakci v poloze 31, čímž se získá sloučenina s různými karbamátovými skupinami v polohách 31 a 42. Je možno postupovat také tak, že se uvede do reakce 42-karbamylovaná sloučenina, připravená svrchu uvedeným způsobem, s odlišným isokyanátem za vzniku sloučeniny s odlišnými karbamátovými skupinami v polohách 31 a 42.

Isokyanáty, užité při výrobě sloučenin podle vynálezu se běžrně obchodně dodávají nebo je možno je přioravit známými postupy. Například v publikaci March, Advanced Organic Chemistry, 3, vydání, str. 391, 452 a 479 (1935) se popisuje obecný způsob výroby arylsulfonylisokyanátů, který je možno použít v případě, že požadovaný arylsulfonylisokyanát se běžně nedodává. V následujícím schématu je znázorněn jeden z postupů, při němž se vychází z arylové skupiny. Další postupy pro výrobu arylsulfonylisokyanátů jsou rovněž známy z literatury.

H₉S3^ nebo

ArSD₂Cl -> ArSO_?!JCO

Imunosupresivní účinnost byla vyhodnocena ve standardním farmakologickám pokusu in vitro, přiněmž byla měřena proliferace lymfocytů LAF a ve dvou standardních farmakologických pokusech in vivo. První z těchto zkoušek byl pokus s popliteální lymfatickou uzlinou PLN, při němž se měří účinek sloučenin podle vnyálezu na smíšenou lymfocytární reakci, druhou zkouškou in vivo byla zkoumána doba přežití kožního štěpu.

Při zkoušce LAF se užívá proliferace thymocytů, indukovaná komitogenem jako míra imunosupresivního účinku zkoumaných látek in vitro. Postupuje se tak, že se buňky brzlíku normálních myší kmene 3AL3/c pěstují 72 hodin za přítomnosti PNA a IL-1 a v posledních 6 hodinách se přidá thymidin, značený triciem. 3uňky se pěstují bez přítomnosti nebo v přítomnosti různých koncentrací rapamycinu, cyklosporin A nebo zkoumané látky. Pak se buňky oddělí a měří se radioaktivita. Inhibice růstu lymfocytů se stanoví v procentech změny impulsů za minutu ve srovnaní s kontrolními kulturami. Výsledky je možno vyjádřit jako IC^g nebo následujícím poměrem:

^H-kontrolní buňky'brzlíku - H^-buňky brzlíku s rapamycinem

3,.

H-kontrolní buňky brzlíku ;P-buňky brzlíku ss zkoumanou látkou

Ke smíšené lymfocytární rs3kci MLS dochází v případě, že se ve tkáňové kultuře smísí lymfoidni buňky z geneticky odlišných živočichů. Každá z těchto buněk stimuluje buňky druhá skupiny k přeměně na blasty, což má za následek zvýšenou syntézu DiJA, kterou je možno kvantitativně prokázat thymidinsm, značeným triciem, k jehož zařazení do DiJA dochází. Vzhledem k tomu, že stimulace MLS je funkcí antigenu histokompatibilíty, je možno pomocí zkoušky s použitím popliteální lymfatické uzliny in vivo PLN dosáhnout výsledků, které jsou v úzké koleraci s odmítnutím štěpu hostitelem. Postupuje se tak, že se ozářené slezinné buňky myší kmene 3AL3/c vstriknou do·. pravé zadní nohy myši kmene C3H. Zkoumaná látka se podává denně perorálně ode dne 0 do dne 4.

Ve dnech 3 a 4 se intrapsritoneálně podá thymidin značený triciem. Ve dni 5 se vyjmou lymfatické uzliny popliteální oblasti zadní nohy, rozmělní se a měří ss radioaktivita.

Jako kontrolní materiál se užijí uzliny z levé zadní končetiny. Jako negativní kontrola se užijí uzliny z neošetřených zvířat, vypočítá se potlačení reakce v procentech. Sapamycin v dávce 6 mg/kg perorálně způsobí 36¾ potlačení, kdežto cyklosporin Λ v téže dávce 43¾ potlačení reakce. Výsledky je možno vyjádřit následujícím poměrem:

³H-PIU buňky kontrolních myši C3H - ³H-PLN buňky myší C3H,

I ošetřených rapamycinem ³H-PLH buňky kontrolních myší C3H - ³H-PLH buňky myší C3H, se zkoumanou látkou

3iol., stšo dárce

Druhý oostup in vivo je určen xe stanovení doby přežití kožního štěpu donorů, myších samců kmene D3A/2 u myších samců kmene 3AL3-/C. 3ylo užito upraveného postupu podle publikace Sillingham R.E. a Msdawar P. 3., D. Exp 23:335 - 402, 1951. Postupuje se tak, že se kožní uloží na hřbet příjemce a do táže oblasti na druhá straně se uloží kožní štěp příjemce. Pak se příjemcům podávají různá koncentrace cyklosporinů A jako kontrolní látky nebo zkoumaná látka, vždy intraoeritoneálně. Negativní kontrolou jsou příjemci bez jakéhokoliv ošetření, štěp se sleduje denně a pozorování se zapisují tak dlouho, až štěp vyschne a vytvoří černavý strup. Tento den se zaznamená jako den úplného odmítnutí štěpu. Průměrná doba přežití, tj. počet dnů + standardní odchylka se pak srovnává s průměrnou dobou oře_ žití u kontrol.

V následující tabulce jsou shrnuty výsledky pro jednotlivá látky podle vynálezu ve třech standardních postupech, tak jak byly svrchu uvedeny.

Výsledky těchto púokusů prokazují imunosupresivní účinek sloučenin podle vynálezu in vitro i in vivo. Positivní výsledky pro LAF a PLIJ prokazují potlačení proliferace T-bunšk. Vzhledem k tomu, že kožní štěp je typicky odmítnut za 6 až 7 dnů, prokazuje prodloužená doba jeho přežití při použití sloučeni*podle vynálezu rovněž jejich použitelnost jako imunosuoresivních látek.

++ innibice v '» při 100 nM.

Schopnost sloučenin podle vynálezu zabránit alespoň dočasně odmítnutí transplantátu byla prokazována rovněž při standardním pokusu při použití štěpu srdce, tento pokus napodobuje odmítnutí transplantátu, k němuž dochází u lidí. Pokus byl proveden tak, že novorozené krysy kmene 3U, které byly dárci transplantátu byly šetrně usmrceny ve věku. mšn'ě než 5 dnů a od srdce byl opatrně oddělen brzlík. Všechna spojení s hrudní dutinou byla přerušena, srdce pak bylo přeneseno do chladného prostředí RPMI, kde došlo k oddělení tuku a fascií. Srdce bylo rozděleno na dvě poloviny ve střední čáře od srdečního hrotu k výstupu aorty, čímž byly získány dvě přibližně stejné poloviny, z nichž každá obsahovala komorovou a předsíňovou část. Krysí samci kmene Lewis, lteří byli vybráni jako příjemci, byli anestetizováni fenobarbitalem intraperitoneálně při použití roztoku s obsahem 50 mg/ml, levé vnitřní ucho bylo potřeno roztokem jodu v pólyvinylpyrrolidonu a podkožně nad chrupavku byl vstřiknut 1 ml prostředí RPMI k získání vaku, naplněného kapalinou. Tento vak byl pak naříznut a do vaku oyla uložena polovina srdce. Pak byl vak uzavřen jedinou kapkou prostředku Vet-Seal (3M Animal Care Products). Příjemci byli rozděleni po 13 do skupin, z nichž každé bylo poskytnuto jiné ošetření. Každé skupině byla podávána dávka 225 mikrogramů denně po transplantaci až do odmítnutí štěpu. Látky byly podávány ručně intraperitoneálně nebo Azletovou osmotickou pumpou, implantovanou do podřišnicováno vaku příjemce. Štěpy byly pozorovány ode dne 7 po transplantaci na ztrátu kontraktility a dále v lichých dnech. Přežití štěpu se definuje jako den, v němž štěp srdce ztrácí kontraktilitu při sledování okem a/nebo srdečním monitorem. 3yly vypočítány průměry pro každou skupinu zvířat. V následující tabulce jsou uvedeny výsledky pro některá sloučeniny. Kontrolní skupina nebyla ošetřena žádnou účinnou látkou. Pro srovnání byl užit rapamycin.

Tabulka 2 skupina střední doba prožití (dny) kontrolní 11,5 s1o učeni na z oř . 1 □ 34,4

Osu je z tebu nálezu je možno s z dobu ořsšití trans nitnut 23 11,5 dnu Is je.no odmítnutí h o žer m s k o 1 o o i o k é h o vynalezu múze o o o

Iky 2 zřejmé, oodáním sloučeniny oocle atisticky významně oři p<0,05 porodlou olantátu. Transplantát bez ošetření byl , kdežto sloučenina podle vynálezu zabr až do 34,4 dnů. Výsledky tohoto standar testu tedy orokazuií, že sloučenina oo álit odmítnutí transplantátu.

Vzhledem k tomu, že sloučeniny podle vyná strukturně podobné raoamycinu a mají podobný ú možno předpokládat, že uvedené látky mají také a protinádorový účinek.

lezu jsou činek, je anziiungalni

Podle výsledků standardních farmakologiokýcn zkoušek je možno tyto látky použít k zábraně odmítnutí transplantátu, například srdce, ledviny, jater, kostní dřeně a kožních trans piantátů, k léčbě autoimunologických onemocnění, jako jsou lupu5, rheumatoidní arthritis, diabetes, msllitus, myasthenia gravis, a roztroušená sklsrosa a také k léčbě zánětlivých onemocnění, jako jsou lupenka, kožní záněty, exémy, maz o tok, zánětlivá onemocnění močového měchýře a uveitis, mimoto je tyto látky možno použít k léčbě pevných nádorů a boudových infekcí.

Vzhledem k tonu, že sloučenina z příkladu 13 byla připravena přes meziprodukt z příkladu 17, silylovaný na poloze 42, je možno sloučeninu z příkladu 17 užít také jako meziprodukt pro výrobu sloučenin podle vynálezu.

Sloučeniny ocdle vynalezu je možno s i arm;

e u τ i o á -z m nosí;

A v “Z i. .

oosanovat jednu nebo větší p o š;

re.<

a tyto 1 látky, r plniva, rozoadu ky. V oř á t k y měnou o ú s o o i t taxe jako o h uto v á látky, kluzné ozoouštšdla, činidla, napomáhájící vzniku suspenze, činidla pro snažší lisování nebo látky, napomáhající tablet, může jít taká o materiály, vytvářející oovlaípadš prášků je nosičem prášková pevná látka, která se mísí 5 práškovou účinnou složkou. V oříoadš tablet se účinná složka mísí s nosičem, který má vnodné vlastnosti pro následující lisování, složky se mísí vs vhodném ooměru a oak se lisují na požadovaný tvar a rozměr. Prášky a tablety s výhodou obsahují až 9? % účinná složky. Vhodným pevným nosičem je například fosforečnan vápenatý, stearan hořečnatý, mastek, cukry, laktosa, dextrin, škrob, želatina, celulosa, methylcelulosa, sodná sůl karboxynetnylcslulosy, pólyvinylpyrrolidin , vosky s nízkou teplotou tání a iontoměničová pryskyřice.

Kapalné nosiče se užívají při přípravě roztoků, suspenzí emulzí, sirupů, elixírů a prostředků pod tlakem, účinnou slož ku js možno rozpustit nebo uvést do suspenze v kapalném nosiči,. přijatelném z farmaceutického hlediska, například ve vodě, organickém rozpouštědle nebo směsi těchto látek nebo v oleji nebo tuku, přijatelná z farmaceutického hlediska. Kasal ný nosič muže obsahovat- další farmaceutické přísady, jako □ □mocná rozpouštědla, enulgátory, sladidla, c h u t o v é létu y, látky, napomáhající vzniku suspenze, zahuštovadla, barviva, regulátory viskosity, stabilizátory nebo regulátory osmotic12 kého tlaku. Vhodným příkladem k a p a 1 n á h o nosiče pro perorální a parenterální oooání js voda s případným obsahem dalších přísad jako derivátů celulosy, s výhodou sodné soli karboxymetnylcelulosy, cele alkoholy, jednosytné i vícssytná, jako glykoly a jejich deriváty a taká oleje, jako frakcionovaný kokosový a arašídový olej. Pro osrentsrální podaní může jít také o estery, jako etbvlo 1e=t a isooroovlnvristét. Sterilní kapalné nosiče jsou vnodná pro oarenterainí oooání. Xsoslnvm nosičem oro orostřesky sos flakso ~ooou oáí hal oceňované unΙον od íky nebp jiné farmaceutické n.nscí prostředky.

Kapalná sterilní roztoky něco susoenze je možno podávat naoříklad nitrosvalová, in trsoeritoneslna nebo podkožně, roztoky je možno podat taká n i t r o ž i 1 n ě. Sloučeniny js možno ootiávat také perorálně v pevné nebo kapalné formě.

rarmaceuxicky prostředek je s výh vá dávky jeko teolety nebo kapsle, jed hovat příslušná množství účinná složky prostředky, jako prášky, stříkačky nebo polštářky é k o v k y , a m p u s obsahem kap kou může být například kapsli příslušný počet těo.nto prvků, od případu ošetřující lékař.

cdou dělen na jednctlino 11 i v á dávka má o os a. Může jít o balené 1e, předem naplněná aliny. Jednotlivou d a v leta jako taková, nebo dávku stanoví přísad .Mimoto je možno sloučeniny posle vynaezu použít ve formě roztoku, krámu nebo mazání soolu s nosným prostředím, přijatelným z farmaceutického hlediska. Tyto prostředky jsou s výhodou určeny oro místní podání k léčbě houbových onemocnění a obsahují 0,1 až 5, s výhodou 2 % hmotnostní účinné složky.

Praktická provedení vynálezu buse osvětleno následujícími 'příklady.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Rapamycin-42-ester kyseliny (4-íluorfenyl)kareaminove mi 3vri:inu se o ř i d á n

eři teplotě 3 ^3 v neožito . = n y 11 s ο χ y s n 31 j v -.5 ni oycizinu. o.nes se míohá 5 nodin oři teplote 3 ~ C, načež se zředí 23 ml 2; 1 kyseliny o h 1 o r o v o o i x o ve pri teoloxě 3 ⁰ 3 a o ase směs extranuje etnyiace xsxem. Ethylacetátový extrakt ss ořony je nasyceným vodným r o z t o x e m chloridu s o o n é n o, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří. Odparek se chromatografuje na silikagelu. Elucí 3Op ethylacetátem v benzenu se získá 15 mg výsledného produktu jako díla pevná látka s teolotou tání 99 až 133 °C.

u n o s . i v o z y roztek 53 m ~ o-íluorIR-spektrum v K3r má maxima oři 3443 (3:1), 1743 (C=3), 1625 (amid 3=3)), 1463, 1355, 1233, 1373 a 993 cm'¹.

¹H iJMR (CDClj, 433 MHz): 7,33 (t, 2H, aromatické protony v poloze ortho k fluoru), 7,33 (t, 2H, aromatické protony v ooloze mta k fluoru), 3,33 (s, 3H, OH^D), 3,33 (s, 3H, CH-3 3,14 (s, 3H, GH₃0)-..

MS (negativní ion FA3) 1353 (l), 593, 453, 167.

Příklad 2

Rapamycin 42-ester s kyselinou fenyIkaroaminovou

Roztok 133 mg rapamycinu v 3,3 ml pyridinu se při teplotě 3 °C smísí v bezvodém prostředí s roztokem 63 mg fenyl isokyanátu v 3,5 nl ovridinu. Eme.s. ze ~ίζ~ί 5 hodin v bezvo orostředí oři teoloxě 01, oak se reakční směs zředí oři te loto 0 °C 23 ml 2H kyseliny chlorovodíková a oextranuje se ethylacetátem. Ethylacetátový extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem horečnatým a odoaří. Odparek se chromatografuje na silikagelu. Elucí 25*í ethylacetátem v benzenu se získá 65 mg výsledného produktu ve formě bílé pevné látky s teplotou tání 136 až 139 3

- ξ o e < t r u o v K 3 r má m a x i o a oři _k 2'1 3 - J , i ώ j j < a r on

-ν' i η o 5 ί . . . . - !--> -. ..1 khz) , sromaoioxe, or.nu χ

7,32 (t, 2H, aromatické), 3,34 (s, 3H, 3H.3), 3.14 (s, 54,

2H_~). o ' (

negativní ion FA3) 1332 (/Γ), 593, 321, 167 .

Příklad 3

Rapanycin-31,42-diester kyseliny /4-(trif luormethyl )fe.nyl./-ksrbaminová

Roztok 3,45 g 4-(trifluormethyl)fenylisoxyanátu v 5 ml oezvoceho pyridinu se ořidá k roztoku 1,33 o raosnycinu v 13 ml bezvodého pyridinu oři teplotě 3 ^u3 a výsledný roztok se míchá 3,5 hodin při teolotě 3 až 5 3. Pak se pnoa mi chladná 24 kyseliny chlorovodíkové, produkt ss extrahuje ethylacetátem, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysuší síranem horečnatým a odpaří do sucns. Odparek se chromatografuje na silikagelu. Elucí 13-s ethylacetátem v methylenchloridu se získá 3,63 g 31,42-cissteru ve formě bílé pevná látky s teolotou tání

14 7 a ž	195	o„ u.
ί 9 spek	t Γ U u	V :<3r	má maxima oři 3433	(3
1532, i	323 ,	1213,	1113. 13á3 a 243 o	rn’¹

Η NM?, (CDCl-j, 400 MHz): 7,46 - 7,57 (komplex, OH, aromatické), ’,33 (5, 3 Η, OOH-j), 3,36 (s, 3H, 00 H , 3,16 (s, 3H, 0 0 H-).

IS (negativní ion FA3): 1237 (M~), 1031, 394, 590, 321.

Z o 0 s o d e m podle oři kladu 3 je možno ořioravit při nouzi: í rsoanyoinu 3 o ř í 51 u 3 n ó o o i s o k y 2 n á t u také n a s 1 2 d u j ί o í . ledně látky:

r a o 2.0 y z i n - 31, 4 2 - o i e 5 τ s r < y s s 1 i n y (ř e n y 1 m e t n y 1)k a r o a m i n o v 2 , r3O3myoin-31,i2-disstsr kyseliny cyklohexyikaroaminové, raoamycin-31,42-diester kyseliny met n y 1 k a r o a,minová, rapa.ovčin-31,42-diester kyseliny 2 - o r o o y 1 k 3 r o a .0 i n o v 3 , raoamycin-31,42-diester kyseliny triíluormetnylkarbaminové , raoanycin-31,42-diester kyseliny 2-nitroethylkareami nová, raoamycin-31,42-diester kyseliny /4-(H, ;!-dimetnyl)dutyl/karbaminové, raoamycin-31,42-diester kyseliny /2-(karpomethoxy)ethyl/kardaminové, rapamycin-31,42-uiestor kyseliny /4-(,oethylthio)dutvl/karda.minové a raoamycin-31,42-diester kyseliny /3-etnyl-4-(4-nitrofenyl)outyl /kar'03 minová.

P ř í ;< 1 a d 4

3apamycin-42-ester kyseliny /4-(trifluormethyl)feny1/kardaminové

V případě, že se dále provádí eluce odparku, získaného v příkladu 3 oři použití 301 ethylaeetátu v metnylenchloridu-, získá se 0,20 g 42-monoestsru ve formě bílé o o vn 2 látky s teolotou tání 144 3ž 172 ^u 0.

IR-spektrum v Klr má maxima při: 3450 (3H), 1730 (C=0), 1650, 1615, 1535, 1445, 1315, 1210, 1113, 1353, 933 a 335 cm

33H ), 3,34 (s, 3H,

HM3 (3331-j, 433 MHz): 7,55 (d, 2:1, aromatické), 7,53 (d, 2H, aromatická), 3,39 (s, 3H, (s ' ’ ? : i o o u z1 τ i r s o 3 n y o i n u 3 o r i s i u é n ý o n i s o ·< y s n é t é i e mocno způsobem, ooosáným v příkladu 4 získat taká následující vyslečno o r o o u x r y:

raoamycin-42-3Star kyseliny (fenylmethyl )karba.minov-e, rspamycin-42-35ter kyseliny cyklohexylxarbami nové, rapamycin-42-ester kyseliny methyIkarbaminové, rapamycin-42-ester kyseliny 2-prooylkaroaminová, rapa.mycin-42-ester kyseliny trifluormet.nylkaroa minové, rapamycin-42-ester kyseliny 2-nitroethylkaroaminové, rapamycin-42-ester kyseliny /4-(H, H-di me thyl-jbutyl/kcroa minová, rapamycin-42-ester kyseliny /2-(karé.mstnoxy)stnyl/karosni nové, rapamyoin-íZ-ester kyseliny /4-(metný1 tni o)puty 1/karbaninove, raoamycin-42-sster kyseliny /3-ethyl-4-(4-nitrofenvl)outyl/ksrbaminové.

P ř í k i 3 o 5 ’S03mycin-31,42-diester kyseliny (4-nitrofenyl)karbaminová

Poztok 3,33 g, 4-nitrofenylisokyanátu ve 4 ml pyridinu se o ř i d á . k roztoku 1,16 g rapamycinu v 11 ml o v r i c i n u oři reci otě 3 a oři táto ceplotě se směs 15 minut míchá, oaX se 15 minut zanřívá na 23 °3 a oři táto teolote se pak

1,5 no diny níc.ná. Pak se přidá 75 ml chladná 2.J kyselin v chlorovodíkové, produkt se extrahuje ethylacetátem, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem horečnatým a odpaří do sucha. Odparek se chromatografuje na silikagelu, jako eluční činidlo se užije 1 □ ^pó ethylacetát v methylencnloridu, čímž se získá 160 mg výsledného ciesteru jako žlutá pevná látka s teplotou tání 16- sž 171 ’Z.

ZP-spektrum y klr ná maxima při: 3330 (3H), 291 0, 1725 (0=0), 1635, 1590; 1500, 1320, 1200 a 350 cm'¹.

Ή-ΗΜΡ (COClj, 400 MHz): 3,20 Cd, 4H, aromatické), 7,57 Cd, 2H, aromatické), 7,53 Cd, 2H, aromatické), 3,33 (s, 3H, 00H₃), 3,37 Cs, 3H, OOH₃), 3,16 (s, 3H, 03:^).

MS (negativní ion FA3): 1241 (M~), 1053, 590.

Příklad 6

Papamycin-42-ester kyseliny (4-nitrofenyl)karPaminové

Při další sluč i odparku, získaného z příkladu 5 při použití 30¾ ethylacetátu v methylenchloridu se získá 330 mg 42-monoestsrujako žlutá pevná látka s teplotou tání 137 až 144 °C.

IR-spsktrum v K3r ná maxima při: 3420 (OH), 2910, 1725 (0=0), 1500, 1320, 1205 a 340 cm'¹.

.“JMR (CDCIj, 400 MHz): 3,20 Cd, 2H, aromatická), 7,56 (d, 2H, aromatické), 3,39 (s, 3H, OCHj), 3,34 (s, 3H, OCH-j), 3,14 (s, 3H, 0CH₃).

MS (negativní ion FA3):1O77 (M~), 590, 321.

Příklad 7

Papamycin-31,42-diestsr kyseliny (4-methylfenyl)karbaminové

Roztok 1,34 g 4-netbylfenylisokyanátu ve 3 ml pyridi inu se přidá k roztoku 2,23 o rapamycinu v 3 ml pyridinu při

Q teolote 3 2 □ směs se mírná oři tál η p γ ó T m + o «η 1 r» 4- ji C ί η hladné 2' i kyseliny chlorovodíkové, protec, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem cnloridu sodnéno, vysuší se síranem horečnatým a ocoaří do sucha. Odparek se chromatografuje na silikagelu. Elucí 13¾ ethylacetátem v methylenchloridu se získá 333 mg 31,42-diesteru ve formě žluté pevné látky s teplotou! tá-mí 129 až 145 °C.

IP-soektrum v K3r má maxima při: 3403 (OH), 2920, 1725 (0=3), 1645, 1523, 1453, 1215, 1230 a 312 cm^-1.

NMR (COC1-, 433 MHz): 7,27 (komplex, 4H, aromatické), 7,10 (komolex, 4H, aromatické), 3,33 (s, 3H, OCH^), 3,35 (s, 3H, 30H₃), 3,16 (s, 3H, 3CH₃), 2,33 (s, 3H, ArCHj), 2,23 (s, 3H, Ar0H₃).

MS, (negativní ion FA3): 1179 (Γ), 1327.

Příklad 3

Papamycin-42-estsr kyseliny (4-methylíenyl)karbaminová

Při další eluci odparku, popsaného v příkladu 7 působenír, 30^?í ethylacetátu v methylenchloridu se získá 200 mg 42-monoesteru jako žlutá pevná látka s teplotou tání 123 až 135 °C.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3420 (3H), 2930, 1720 (3=3), l'64O, 1523, 1443, 1223, 1233 a 1355 cm^-1.

NMR (COCl-j, 400 MHz): 7,27 (d, 2H, aromatická), 7,10 (d, 2H, aromatické), 3,40 (s, 3H, OCH^, 3,34 (s, 3H, OCH-j), 3,14 (s, 3H, 0CH₃), 2,30 (s, 3H, ArCH^).

MS (negativní ion FA9): 1046 (M), 590, 321.

?ř í xla a 9

Rapamycin-42-ester kyseliny (2,4-difluorfenyl)karbaminove

Roztok 0,24 g rapamycinu a 0,10 g 2,4-difluorfenylisokyanátu v 6 ml pyridinu se míchá 45 minut při teplotě 0 °C. P3'< se přidá 50 ml chladná 2’J kyseliny chlorovodíkové, produkt se extrahuje ethylacetátem, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří do sucha. Odparek se chromatografuje na silikagelu, jako eluční činidlo se užije 25¾ ethylacetát v methylenchloridu, čímž se získá 69 mg 42-esteru jako bílá pevná látka s teplotou tání 109 až 114 °C.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3420 (OH), 2910,t1720 (0=0), 1635, 1520, 1215, 1035 a 975 cm^-1.

NMR (COCl^, 400 MHz): 6,34 (komplex, 2H, aromatická), 6,69 (komplex, 1H, aromatické), 3,39 (s, 3H, OCH-j), 3,33 (s, 3H, OCH₃),3,14 (s, 3H, 0CH₃),

MS (negativní ion FA3): 1063 (M~), 590, 321.

Příklad 10

Rapamycin-31,42-diester kyseliny (2,4-difluorfenyl)karbaminové

Roztok 3,23 rsoamycinu g 2,4-difluorfenylisokyanátu v 10 ml pyridinu se 5 hodin míchá při teolotě 20 C.

Pak se přidá 50 ml chladná 2!) kyseliny chlorovodíkové, produkt se extrahuje ethylacetátem, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného a vysuší síranem hořečnatým. Rozpouštědlo se odpaří a odparek se chromatografuje na silikaoelu, jako eluční činidlo se užije 10¾ ethylacetát v methylen chloridu, čímž se získá 0,20 g produktu ve íormé bledežluté pevné látky s teplotou.tání 115 až 123 °C.

-291;

1725 io90

HMR (CDClp 400 MHz): 6,35 (komplex, 4H (komplex, 2H, aromatická), 3,39 (s, 3H, 0CH₃), 3,15 (s, 3H, 3CH₃).

aromatická), 0H₃), 3,36 (s,

MS (negativní ion F43): 1223 (,), 1

h. Q

593, 321

Příklad 11

Rapamycin-31,42-diester kyseliny íenylkardsminové

Roztok 0,50 g rapamycinu a 0,19 g fenylisokyanátu v 10 ml pyridinu se míchá 16 hodin při teplote 20 °C. Pak se přidá 100 ml chladné 2il kyseliny chlorovodíková a produkt se extrahuje ethylacetátem, extrakt se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného a vysuší síranem hořečnatým. Rozpouštědlo se odpaří a odparek se chromatografuje na silikagelu, jako eluční činidlo se užije 10¾ ethylacetát v methylenchloridu, čímž se získá 0,32 g produktu jako bílá pevná látka s teplotou tání 139 až 143 °C.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3333 (OH), 2920, 1720 (0=0), 1670, 1590, 1520, 1430, 1205, 745 a 635 cm'¹.

ÍIMR (C0Cl₃,-400 MHz): 7,27 - 7,40 (komplex, BH, aromatické), 7,06 (komplex, 2H, aromatické), 3,39 (s, 3H, 00’\' , 3,37 (s, 3H, 0C-H₃.j, 3,16 (s, 3H, OCHj).

MS (negativní ion F43): 1151 (M~), 1013, 590, 321.

Příklad 12

Rapamycin-31,42-diester kyseliny (4-fluorfenyl)karbaminové

Roztok 1,54 g rapamycinu a 0,63 g 4-fluorfenylisokyanátu v 10 ml pyridinu se míchá 4,5 hodiny při teplotě 0°C. Pak se r r i o a i j : c m i = c n é- 2 0 kyseliny cniorovodíkové, produkt se extranuge etnylaoetátem, promyje se nasyceným vodným roztokem cη1 oridu sedneme, vysuší se síranem horečnatým, odpaří do sucha a chromatografuje na silikagelu, jako eluční činidlo se užije 10% ethylacetát v methylenchloridu, čímž se získá 0,65 g produktu jako bílá pevná látka s teplotou tání 129 až 140 °C.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3430 (OH), 2920, 1725 (0=0), 1640, 1505, 1200 a 325 cm^-1.

ÍJHR (CDCl^, 400 MHz): 7,33 (komplex, 4H, aromatické), 6,93 (t, 4H, aromatické), 3,33 (s, 3H, ΟΟΗ,ρ, 3,35 (s, 3H, OCH^), 3,16 (s, 3H, QCH-j).

MS (negativní ion FA3): 1137 (M~), 1031, 590, 321.

Příklad 13

Rapamycin-42-terč.dutyldimethylsilylether

0,914 g rapamycinu se přidá k roztoku 0,204 g imidazolu a 0,165 g terč.butyldimethylsilylchloridu ve 4 ml dimethylformamidu při teplotě 0 °C a směs se míchá 16 hodin pod dusíkem při teplotě 20 °C. Přidá se 100 ml nasyceného vodného roztoku chloridu sodného, produkt se extrahuje etherem, extrakt s.s promyje nasyceným roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odcaří. Chronatcnrafií na silikagelu se získá 0,65 g produktu jako bílá pevná látka.

IR-spektrum v K9r má maxima při: 3430 (OH), 2920, 1715 (0=0), 1645, 1105, 935, 370, 542 a 775 cm^-1.

!1MR (COCLp 400 MHz): 3,41 (s, 3H, OCH-j), 3,34 (s, 3H, OCH}), 3,14 (s, 3H, OCH}), 0,336 (s, 9H, terc.Su), 0,074 (s, 3H, SÍ0H₃), 0,059 (s, 3H, SÍOí-ψ.

Příklad 14

Rspamycin-42-terc.butyldimetnylsilyletner-31-ester kyseliny (2,4-cifluorfenyl)karbaminové

Roztok 0,33 g rapanycin-42-terc.butyldimetnylsilyletheru a (2,4-difluorfenylOisokyanát v 6 ml pyridinu se 16 hodin míchá při 20 °C. Pak se přidá 75 ml chladne 20 kyseliny chlorovodíkové, produkt se extrahuje ethylacetátem, promyje nasyceným roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým, odpaří a odparek se chromatografuje na silikagelu při použití 2¾ ethylacetátu v methylenchloridu, čímž se získá 153 mg orodu<tu jako bílá pevná látka s teplotou tání 112 až 122 °0.

IR-soektrum v K3r má maxima při: 3440 (OH), 2910, 1745 (C=0), 1640, 1520, 1390, 340 a 765 cm \

HMR (C3C1₃, 400 MHz): 6,34 (komplex, 3H, aromatické), 3,41 (s, 3H, OCH₃), 3,26 (s, 3H, OCH-j), 3,15 (s, 3H, OCHj), 0,33 (9H, terč.dutvl), 0,075 (3H, SiCH,), 0,061 (3H, SiCH,).

MS (negativní ion FA3): 1132 (M), 1327, 1003, 590, 435.

Pri použití způsobu podle příkladu 14 je možno přioravit z racamycinu a příslušných isokyanátů také následující výsledné 1á tkv :

rapamycin-42-terc.butyldimethylsilylether-31-ester kyseliny (fenylmethyl)karbaminové, rapamycin-42-terc.butyldimethylsilylether-31-ester kyseliny nexylkarbaminové, rapamycin-42-terc.butyldinethylsilylether-31-ester kyseliny dif luormethv lkarbaminové', .

n-42-terc.butyldimetnylsilylethsr-31-est d i m ε t n y 1 j o u t y 1! x s r o s m i n o v e , kyseliny raoamycin-42-terc.butyldimethylsilylether-31-3Ster kyseliny /4-(karbmethoxy)butyl/karbaní nová, raoamycin-42-terc.butyldimetnylsilylether-31-esterjkyseliny /2-(fenylnethyl)butyl/karbaninové.

Příklad 15

Papaný cín-31-ester kyseliny (2,4-difluorfenyl)karbaní nové

0,60 g rapamycin-42-terč.butyldimethylsilylether-31-esteru kyseliny (2,4-difluorfenyl)karbaminové se míchá 16 nodin při teplotě 20 °C v roztoku. 4 ml tetrahydrofuranu, ml vody a 12 ml kyseliny octové. Pak se směs zředí 100 ml vody, produkt se extrahuje methylenchloridem,.extrakt se promyje nasyceným roztokem chloridu sodného, vysuší síranem horečnatým a odpaří ná olej, který se chromatografuje na silikagelu při použití 30¾ ethylacetátu v methylenchloridu, čímž se získá 220 mg výsledného produktu jako bílá pevná látka s teplotou tání 103 až 117 °C.

IP-spektrum v K3r má maxima při: 3440, 2920, 1735 (C=0), 1640, 1525, 1090 a 340 cm'¹.

iJMR (COClj, 400 MHz): 6,35 (komolex, 3H, aromatická), 3.^0 (s, 3H, OCH^), 3,3 6 (s, 3H, OCH-j), 3,15 (s, 3H, 00H^).

MS (negativní ion FA3): 1063 (M ), 394, 590, 123.

Při použití rapamycinu a příslušného isokyanátu je možno způsobem podle příkladu 15 získat také následující výsledné sloučeniny:

rapamycin-31-ester	kyseliny
rapamycin-31-ester	kyseliny
rapamyčin-31-ester	kyseliny
raoamycin-31-ester	kyseliny
karbaminové,
rapamycin-31-ester	kyseliny
rapamycin-31-ester·	kyseliny

(fsnylmsthyl)karbaminov hexylkarbaminové, difiuormsthylkareami nov / 4 - ('!,'! - d i n e t h y 1) p u t y 1 / / 4 - (k s r P m e t n o x y) P u t y 1 / k /2-(f3nylmethyl)butyl/k

Příklad 16

Rapamycin-42-ester kyseliny fenylsulionylkarbaminove

Roztok 192 mg rapamycinu v 1 ml toluenu se při teplotě 0 °C pod dusíkem smísí s 37 mg Penzensulfonylisokyanátu v 1 ml toluenu. Směs se 1 hodinu míchá pod dusíkem při teplotě 0 °C, oak se reakční směs zředí 100 ml ethylacetátu a promyje se 3 x 24 ml nasyceného roztoku chloridu sodného. Ethylacetátový roztok se vysuší síranem hořečnatým a odpaří. Odparek se chromatografuje na silikagelu, jako eluční činidlo se užije směs ethylacetátu a hexanu v poměru 1 : 1, čímž se získá 36 mg produktu ve formě bílé ceny.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3440 (OH), 2910, 1735 a 1710 (0=0), 1635 (aromatická), 1440, 1160, 1033 a 930 cm^-1.

NMR (ODClj, 400 MHz): 3,04 (m, 2H, aromatické), 7,65 (m, 1H, aromatické), 7,56 (m, 2H, aromatické), 3,41 (s, 3H, OCH^), 3,34 (s, 3H, 0CH_), 3,13 (s, 3H, 00Η_}).

MS (negativní ion FA3): 1095 (M~), 590, 321.

Příklad 17

Papa:mycin-42-terč.butyldimethyl silylether-31-ester kyseliny fenylsulfonylkarbaminové

3,914 g rapamycinu se přidá k roztoku 3,234 g imidazolu j. ni ori du ve u mi sine rny ίο? g Tero.outylsimetnylsi řormamidu oři teplotě 3 oři teolotě 23 ^c3. P

5 .Ti 3 S ίϊ 23 3 ló Hudin 3 Od GUSÍ'<3.3 _; U · <! X O C- «3 'y ««,. f*i i I O i 2 Z « C X U d <j j 0 3 2 Csoone.no, produkt se extrahuje etherem, extrakt se prcsiy j& nasyceným roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem hcřeěnatýn a odpaří. Chromatografií na silikagelu se získá 3,65 g rapamycin-42-Tsrc.Putyldimsthylsilylethsru ve formě bílé pevné 1 á t k v .

K roztoku 333 g rapamycin-42-terč.butyldimethylsilyietheru v 1 ml toluenu se při teolotě 3 °C pod dusíkem přidá 139 mg be.nzensulfonylisokyanátu v 1 ml toluenu. Směs ss míchá 3 hodiny pod dusíkem při teplotě 3 °C, pak se reakční směs zředí 133 ml ethylacetátu a promyje se 2 x 23 ml nasyceného roztoku chloridu sodného. Ethylacetátový roztok se vysuší síranem hořečnatým a odpaří. Odparek se chromatografuje na silikagelu,.jako eluční činidlo se užije směs ethylacetátu a hexanu v poměru 1 ·. 1,. čímž se získá 313 mg produktu ve formě bíle pěny.

IR-spektrum v K3r má maxima při: 3430 a 3243 (OH), 2915, 1740 a 1713 (3=3), 1640 , 1443, 1163, 1330 cm^-1.

HMR (CDOlj, 400 MHz): 3,00 (m, 2H, aromatické), 7,55 (m,

3H, aromatické), 3,45 (s, 3H, QCHj), 3,27 (s, 3H, DCH-j), 3,13 (s, 3H, 0CH₃).

MS (negativní ion FA3): 1209 (M~), 593, 156.

Příklad 13 :apamycin-31-ester kyseliny fenylsulfonylkarbaminové

Roztok 250 mg rapamycin-42-terc.butyldimethylsilylether 31-esteru kyseliny feny1 sulfony1 karbaní nove ve 2 ml tstrahYdro s e r m i v o d y s m í c n á 23 hodin o o o dusíkem oři teolotě misirostl, ρ ax se zředí 133 ml etnylacetátu a promyje 2 x 23 mi nasyceného roztoxu chloridu sodného. Ethylacetátový roztok se vysuší síranem ncrscnaxym a odpaří do s u c h 3, čímž se néno produktu ve formě bílá pěny.

získá 233 mg výsledIR-spextrum v K3r má maxima při: 3433 (OH), 2930 , 1733 (3=3), 1643 (aromatické), 1440, 1343, 1163, 1035 cm'¹.

HMR (3331-, 433 MHz): 3,3 (m, 2H, aromatické), 7,59 (m, 3H, aromatické), 3,41 (s, 3H, OOH^), 3,26 (s, 3H, 334^), 3,14 (s, 3H, 33H₃).

MS (negativní ion FA3 ): 1395 (-Γ), 539, 321 .

Příklad 19

Rapamycin-42-ester kyseliny (4-chlorfenylsulfonyl)karbaminové

Roztok 430 mg raoamycinu v 10 ml směsi etheru a toluenu v poměru 1 : 4 se smísí pod dusíkem při teolotě -10 °3 se 130 mg 4-chlorbenzensulfonylisokyanátu v 1 ml toluenu. Směs se míchá pod dusíkem při teplotě 0 °3 celkem 3,5 hodin, zředí se 123 ml ethylacetátu, promyje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a pak vodou a pak se vysuší síranem hořečnatým. Ethylacetátový roztok se odpaří a odparek se' chromatografuje na silikagelu. Elucí ethylacetátem se získá i33 mg výsledné'látky ve formě trihvcrátu jako Ρί1á pevná látka s tplotou tání 142 až 146 °3.

^TH NMR (COC1₃, 400 MHz): 3,0 (d, 0 = 13 cps, 2H, aromatické protony meta k sulfonylové skupině), 7,53 (d, 0 = 13 cps, 2H, aromatické protony ortho k sulfonylové skupině), 3,30 (s, 3H,

3CH₃), 3,23	(s	, 3H, 3CH₃), 3,13 (s,
MS (negativní	ion FA3): 1129 (MH^-)..
1' - s o e x t r u m	v	bromidu draselném má m
2933, 1743.	a	1733 (3=3), 1640.(3=3
1163 (-53,-	),	1163 (-53,), 1093, 935
A o a 1 ý z a oro	“5	3 33“ 2 16 2^J
vypočteno	P ly	53,74, H 7,56, N 2,35
nalezeno	r* ly	53,92, H 7,99, H 2,17

.du), 1450, 135' < -i oom.

Přík13d 23

P.apamycin-42-ester kyseliny(3-msthylfenylsulfonyl)k2rbaminové

Roztok 400 mg rapamycinu v 13 ml směsi ethylacetátu a etheru v poměru 1 : 4 se smísí pod dusíkem při teplotě -13 °C se 127 mg 3-methylfenylsulfonylisokyanátu ve 2 ml etheru.

Směs se míchá oři teplotě 3 °3 pod dusíkem 4,5 hodin, zředí se 123 ml ethylacetátu, promyje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a vysuší síranem hořečnatým. Ethylacetátový roztok se odpaří a odparek se ohromatografuje na silikagelu. Elucí směsí ethylacetátu a n-hexanu v poměru 1 : 1 se získá 273 mg výsledného produktu ve formě bílého prášku s teplotou tání 116 až 123 °C.

^H-NMR (CDClp 403 MHz): 3,13 (d, 3 = 13 cps, 1H, aromatický proton v ortno k sulfonylové skupině), 7,53 (m, 1H, aromatický proton para k sulfonylové skupině), 7,39 (m, 1H, aromatické protony para k methylenové skupině), 7,33 (d, 3 = 13 cos,

1H, aromatické protony ortho k methylové skupině), 3,23 (s,

3H, 0CH₃), 3,13 (S, 3H, 3CH₃), 3,14 (s, 3H, 33H,), 2,67 (s,

3H, aromatický methyl) ppm.

MS (negativní ion FA3): 1139 (MH ).

I3-spektrum v K3r má maxima při: 3450 (OH), 2940, 1740, 1720 (3=3), 1640 (3=3 amidu), 1453, 1343 (-S0_?-), 1160 (-S0_?-),

-1 ^z

993 cm ί k1 a d 21 a p a m y c i n 31 o z t g k k a r o a m i n o v é 53 smísí oři ,42-ciesisr kyseliny fenyi suli onyikar o smi nové

230 mg rapamycin-42-esteru kyseliny f enylsulf eny1ve 3 ml směsi ethylacetátu a etheru v poměru 1 : 1 teplotě 3° 3 pod dusíkem s 203 mg Penzensulfony 1isokyanátu v 3,5 ml etheru. Směs se míchá pod dusíkem při teplotě 0 °C celkem 13 hodin a pak ještě 3 hodiny pod dusíkem při teplotě 22 °C, pak se zředí 123 ml ethylacetátu, promyje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a pak se promyje nasyceným roztokem chloridu sodného. Ethylacetátový roztok se vysuší síranem hořečnatým a odpaří. Odparek se chromatografuje na silikagelu. Elucí ethylacetátem se získá 75 mg produktu jako bílá pěna s teplotou tání 134 až 133 °C.

HM2 (COClj, 433 MHz): 3,33 (m, 2H, aromatické), 7,55 (m, 3H, aromatická),. 3,26 (s, 3H, 3CH~), 3,22 (s, 3H, OCH^, 3,13 (s, 3H, QCH^) ppm.

MS (negativní ion FA3): 1273 (MH~).

I3-spektrum v K3r má maxima při: 3343 (3H), 2933, 1733 a 1715 (3=0), 1633 (aromatické), 1445, 1293, 1163, 1395,

9 3- cm^-1.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

ΑΖ.3Γ50 r so;

omu oos;

není vzore;

o- znamenají nezávisle na sobe Stom vod.xu -23NH(CP³pŠ_n-X nebo.- 33HHS0~- A?, neoo skuoinu kde h

íku, alkyl o 1 az atomech unlíku, azom naloženu neoo <»

zn s m ε π a j i nezávisle atom vo ecn uhlíku, aralkyl o 7 sž 10 1 ky 1 0 ✓ sz 2 atomeon u h 1 í k u,

o v :< i o a i y i o z a z z a z o m — o n u n z z k u , . z - - u u o - >» — - n y 1, nitroskuoinu. alkoxyskuoinu o 1 až 6 szomeon unlíku, ksrbalkoxyskupinu o 2 až 7 atomech unlíku, aralkyl o 7 až 10 atomeon uhlíku, atom halogenu, dislkylamincskuoinu o 1 až s atomech unlíku v alkylové části, tnioalkyl o 1 až 6 atomech uhlíku neoo Y, přičemž

Y znamená fenyl, poořípadě mono-, di-, neoo tri-substituov aný substituenty ze skupiny alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 10 atomech uhlíku, alkoxyskupina o 1 až 6 atomech uhlíku, kyanoskupina, atom halogenu, nitroskupina, karbalkoxyskupina o 2 až 7 atomeon uhlíku, trifluormethyl, oialkylaminoskupina o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech nebo alkylthioskupina o 1 až 6 atomech uhlíku,

Ar znamená fenyl, naftyl, pyridyl, chinclyl, isochinolyl, chinoxalyl, thienyl, thcnaftyl, furyl, benzfuryl, benzdioxyl, benzoxazoly1, bsnzisoxazolyl nebo benzcioxzlyl,· přičemž tyto skupiny mohou popřípadě být dále menz-, di- nebo tri-substituovány substituenty ze skuoiny alkyl o 1 až 6 azomeoh unlíku, arylalkyl o 7 až 10 atomech unlíku, alkoxyskupina o 1 až ó atomeon uhlíku, kyanoskupina, atom halogenu, nitroskupina, karboalkoxyskupina o 2 až 7 atomech uhlíku, trifluormethyl, aminoskupina, oialkylaminoskupina o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, skupina -Ξ0-Η, -P2₃H a -ΟΟ,,Η a n znamená číslo D až 5,

1 ?

za předpokladu, ze R a R“ neznamenají současně atomy vodíku a v případě, že n = 0, znamená X alkyl o 1 až á atomecn uhlí ku, cykloalkyl o 3 až 3 atomecn uhlíku, aralkyl o 7 až 12 atomech uhlíku neoo Y, icKOZ ± 5 3 i Í 3 3 3 ΓΊ 3 3 1 Ξ 3 Ξ < , 3Γ1“£33ίΠ3 Z Ι£ΓΤι333’ύ3Ϊ3<·3 3 0 že X znamená díalkvlaminoskuoinu o 1 až o azomech uhlíku v alkylovýcn částech, v cžíoadě, že Ar znamená skuoinu s odsáném bazického atomu dusíku nedo v očíoadě, že skupina Ař je substituována cialkylami.noskucinou o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylovýcn částech, skupincu -5D-H, -RO.H nebo -CD.h.

>3 Z r! znamená atom vodík

-.2_____, .

2. Derivát podle nároku b v němž 7 > · Derivát podle nároku 1, v němž 4. Derivát podle nároku 1, v němž

význam Y.

5. Derivát podle nároku 1, v němž R“ znamená vodík, n = 0 a X má význm Y.

6. Derivát podle nároku 1, v němž η = 0, X má význam Y a Y znamená fenyl, 4-fluorfenyl, 2,4-difluorfenyl, 4-nitrofenyl nedo 4-metnylfenyl.

7. Derivát podle nároku 1, v němž Ar znamená fenyl, popřípadě mono-, di- nebo trisubstituovaný nebo sůl této látky,' přijatelná z farmaceutického hlediska.

3. Derivát podle nároku 1, rapamycin-42-ester kyseliny (4-fluorfenvl)karbaminové.

- 32 9. Derivát podle nároku 1, rapamycin-42-ester kyseliny fenylkarbaminové.

10. Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester_ kyseliny /4-(trifluormethyl)fenyl/karbaminove.

11. Derivát oodle nároku 1, rapamycin-42-ester kyseliny /4-(trif1uořmethy1)f eny1/karosminové.

12. Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester kyseliny (4-nitrofsnyl)karbaminové.

13. Derivát podle nároku 1, raoamycin-42-ester kyseliny (4-Tnitrofenyl)karbaminové.

• Ί '· X w · Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester kyseliny (4-met'hylíenyl)karbaminová. 15. Derivát podle nároku 1, rapamycin-42-ester kyselí-

ny (4-methylíenyl )karoaminové

16. Derivát podle nároku 1, rapamycin-42-ester kyseli- ny (2,4-í jifluorfenyDkarba minová. 17. • kyseliny Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester (2,4-difluorfenyl)karbaminová. 13. Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester kyseliny fenylkarbaminové. 19. Derivát podle nároku 1, rapamycin-31,42-diester kyseliny (4-fluorfenyl)karba minové. Ω O • . V .· · «_ vj « Derivát podle nároku 1, raoamvcin-31-sster kvse-

1iny (2,4-difluorfenyl)karbaminové.

21. Derivát Dodle nároku 1, raoamycin-42-terc.buty1 dine thy 1 e t her-31 - es t er kyseliny (2,4-dif1uorfeny1)karbaminová

22. Derivát podle nároku 1, rapamycin-42-ester kyseliny fenylsulfonylkardaminové.

23. Derivát podle nároku 1, raoc,nycin»31-ester kyseliny fsnylsulfonylkaroaminové.

(4 (3

24. Derivát podle nároku i. r=oanyoin-42-ester ohlorienylsulfonyllksrdaninové.

25. Derivát podle nároku 1, raoamycin-42-ester metnylfenylsulfenyl)karoa.η i nové.

kyselí n y kyseliny

26. Derivát podle nároku 1, raps.'nycin-42-terč. dutyldimethylsilylether-3i-ester kyseliny fenylsulfonylkardaminove.

znamenají nezávisle na sobě atom vodíku neoo skuoinu

-C0i.'H(CP?R⁴) -X nebo - C3!!HSO₇-Ar, znamenají nezávisle atom vodíku, alkyl o 1 až 6 atomecn uhlíku, aralkyl o 7 až 13 atomech uhlíku, až 3 aromecn unlíku, atom i a1 o o e n u neoo λ znamená 'atom vodíku, alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, cykloslyl o^3 až 3 atomscn uhlíku, trifluormethyl, nitroskuoinu,\alkcxyskuo inu o 1 až 6 atomech unií ku, karbalkoxyskuoi\u o 2 až 7 atomech uhlíku, aralkyl o íku, atom halogenu, dialkylaminoskuomu o 1 až 6 a^necn uhlíku v alkylové části, thioalkyl o 1 až á atome\n uhlíku nebo Y, ořičemž

Y znamená fenyl, popřípadě mono-, di-, nebo tri-substit; vany suostituenty ze s k u bď n y alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, aralkyl o 7 až 13 \tomech uhlíku, alkoxyskupina o 1 až 6 atomech uhlíku\ kyanoskupina, atom halogenu, nitroskupina, karbalkoxyfckupina o 2 až 7 atomecn uhlíku, trifluormethyl, cialkylaainoskupina o 1 sž 6 atomecn uhlíku v alkvlovvch částe\h neoo alkvltnioskuí. o atomecn uhlíku

Ar znamená fenyl, naftyl, pyridyl, chlnolyl, isochinolvl, chincxalyl, thisnvl, thonaítyl, furyl, \enzfuryl, benzdioxyl, Psnzoxezolyl, benzisoxazolyl nebo\benzdioxolyl, ořičemž tyto skupiny monou oopřípadš dás ci- nebo tri-substituovany suostituenty ze s\uoiny alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, arylalkyl o / a\ i atomecn unlíku, alkoxyskupina o 1 až ó atomecn italiku, kyanoskupina, atpm halogenu, rsitroskuoina, karboa\<oxyskuoina o 2 až 7 atomech uhlíku, trifiuormetny · x - χ i . d , - » o - 1 o □ Γχ , i c x x o _ o a 1k y1 o v v c h částech, skuoina am\no53,H, -P3,H 0 o

1»

35 ^\η znamená číslo 0 až 5,

1 2 za předpokladu, že R a R neznamenají současně atomy vodíku a v případeiša n = 3, znamená X alkyl o 1 až 6 atomech uhlíku, cykloalkyl oX;ž 3 atomech uhlíku, araikyl o 7 až 13 atomech uhlíku nebo jakož i soli těchto látek, přkjatelná z farmaceutického n 1 = pisk a v pří pa oě, že X znamená okolky i aminoskupinu o 1 sz 6 atomech uhlíku v alkylových částečk. v případě, že Ar znamená skupinu s obsahem bazického atomb\dusíku nebo v případe, že skupina Ar je substituována d i a 1 n o s k u ornou o 1 až 6 atomech uhlíku v alkylových částech, shsqo i nou -53₃H, -P3₃H nebo -C3₉H.
2jř. Farmaceutický prostředek pro léčbu odmítnutí transplantátu nebo štěpu, autoimunologických onemocnění a zánětlivých onemocnění u savců, vyznačující se tím;, že jako svou účinnou složku obsahuje derivát rapamycinu podle nároku 1.

28. Farmaceutický prostředek podle nároku 23, vyznáč u j í c í s e t í m, že je upraven do láková formy s obsahem jednotlivé dávky nebo její části.