CS274269B2

CS274269B2 - Method of sulphur dioxide removal from fue gases

Info

Publication number: CS274269B2
Application number: CS807985A
Authority: CS
Inventors: Sirpa Haemaelae
Original assignee: Tampella Oy Ab
Priority date: 1985-04-24
Filing date: 1985-11-08
Publication date: 1991-04-11
Also published as: ZA858475B; DE3539349A1; HUT48127A; SU1711658A3; BA97189B1; CS807985A2; JPS61287419A; LT2549B; YU44270B; CN85107964A; HU202423B; BE903596A; PL256162A1; CH672266A5; ES548286A0; YU173085A; RO93450A; DK515385A; DD239126A5; LV5587A3

Description

Vynález se týká způsobu odstraňování oxidu siřičitého z kouřových plynů odváděných ze spalovacího zařízení, ve kterém se spalují paliva obsahující síru, jako je například uhlí nebo oleje.

Z dosavadního stavu techniky jsou známy postupy, při kterých se snižuje obsah oxidu siřičitého v kouřových plynech, odváděných ze spalovacího zařízení, účinkem oxidu vápenatého, uhličitanu vápenatého nebo jiných dalších alkalickýoh sloučenin přiváděných do spalovací komory spalovacího zařízení. Ve spalovacím zařízení s fluidním ložem, ve kterém se používá cirkulujícího fluidního lože, je možno účinkem přidávaného vápníku snížit ob3ah oxidu siřičitého v kouřových plynech až o 90 % v případě, že toto spalovací zařízení pracuje s teplotním rozmezím, které je optimální k provádění výše uvedenýoh chemických reakcí, tzn. s teplotním rozsahem od 800 do 1000 °C. Při provádění tohoto postupu se oxid siřičitý adsorbuje a odvádí se z tohoto spalovacího zařízení ve formě sádry společně s létavým popílkem.

V jiných spalovacích zařízeních, u kterých je nutno použít teplot vyšších než výše uvedené teplotní rozmezí, a u kterých je doba zdržení aditiva krátká vzhledem k povaze provádění spalovacího procesu, se předpokládá, že snížení obsahu oxidu siřičitého v kouřových plynech je podstatně menší, konkrétně uvedeno asi 50 % nebo ještě méně, a z tohoto důvodu nebyl tento postup u uvedených spalovacíoh zařízení rozěířen v průmyslovém měřítku.

Kromě toho jsou z dosavadního stavu techniky známy rovněž postupy, při kterých se snižuje obsah oxidu siřičitého v kouřových plynech za pomoci různých absorpčních metod prováděných mimo spalovací prostor spalovacího zařízení. Jedním z těchto běžně známých postupů je tak zvaný rozprašovací postup neboli polosuchý postup, při kterém se kouřové plyny, které jsou odváděny ze spalovacího zařízení, zaváděny do samostatného reaktoru, ve kterém je rozstřikována vodná suspenze hydroxidu vápenatého ve formě malých kapiček, přičemž se používá zvláštních trysek. Výše uvedeným reaktorem je poměrně velká nádoba, ve které se rychlost kouřových plynů po vstupu do tohoto prostoru snižuje, přičemž ve směru postupu těchto zpracovávaných plynů se do nich rozstřikuje vodná suspenze z horní části této nádoby. Teplota v reaktoru se při tomto zpracování pohybuje v rozmezí od asi 50 do 80 °C, přičemž je velmi důležité sledování rovnoměrnosti rozstřikování uvedené vodné suspenze hydroxidu vápenatého, protože kapičky, které jsou příliš veliké, zůstávají ve formě kapaliny na dně uvedeného reaktoru. Hustotu vodné suspenze hydroxidu vápenatého je nutno udržovat na takové úrovni, aby tepelný obsah kouřových plynů stačil k odpaření vody uváděné do tohoto reaktoru společně se suspenzí, takže adsorpční produkt je při tomto uspořádání odebírán ve formě suchého prášku. Postupem podle tohoto provedení je možno odstranit až 90 % oxidu siřičitého. Nevýhoda tohoto postupu spočívá v tom, že používané trysky k rozstřikování suspenze jsou náchylné k ucpávání, přičemž další nevýhodou je nutnost přípravy vodné suspenze hydroxidu vápenatého k čemuž je nutno použít zvláštního zařízení, což zvyšuje investiční náklady, a problémy a kontrolováním velikosti Částic, respektive kapiček, které se rozstřikují do kouřových plynů.

Rovněž je znám postup podle patentu DOS 30 31 538, podle kterého jsou kouřové plyny vypouštěné ze spalovacího zařízení rozděleny na dva podíly, přičemž do prvního podílu těchto kouřových plynů se přivádí uhličitan vápenatý a tento uhličitan vápenatý se odděluje na filtru jeětě před spojením s druhým podílem. Druhý podíl těchto kouřových plynů se promývá vodou ve skrubru. Podle tohoto postupu se tedy reakčni činidlo a voda nastřikují do oddělených proudů kouřových plynů, přičemž reakčni činidlo se ještě před spojením těchto proudů odfiltruje.

Jsou rovněž známy postupy, jako například postup podls patentu Velké Británie

č. 2 118 924, při kterém se do odcházejících kouřových plynů rozstřikuje voda v přítomnosti vápna, ovšem není to za účelem odstraňování oxidu siřičitého z kouřových i

CS 274 269 B2 plynů před vypouštěním do okolní atmosféry, nýbrž ke zlepšení oddělování popílku v následném elektrofiltru, ve kterém se vyžaduje použití nižších teplot. Voda se tedy nastřikuje do recirkulujícího proudu nikoliv proto, aby proběhla reakce s oxidem siřičitým, ale z důvodu snížení teploty. K proběhnutí reakce nemůže ani dojít vzhledem ke konstrukci tohoto zařízení. Podle tohoto procesu vzniklý hydroxid nemá potřebný čas ke zreagování s oxidem siřičitým v kouřových plynech nebol voda se nastřikuje v místě těsně před filtrem. Tento postup se kromě toho týká přípravy cementu, při kterém množství použitého vápna js mnoho desateronásobně vyšší než množství síry, které se vyskytuje vs zpracovávaném plynu.

Cílem uvedeného vynálezu je navrhnout postup odstraňování oxidu siřičitého z kouřových plynů odváděných ze spalovacího zařízení, přičemž by při tomto postupu byl oxid siřičitý převeden na pevné sloučeniny síry, které by bylo možno takto snadno oddělit od uvedených kouřových plynů, čímž by došlo k odstranění oxidu siřičitého z uvedených kouřových plynů odváděných ze spalovacího zařízení jednoduchým a ekonomickým způsobem.

Podstata způsobu odstraňování oxidu siřičitého z kouřových, plynů ze spalovacího zařízení, do kterého se ke spalování přivádí materiál obsahující síru a plyn obsahujíoí kyslík, a kromě toho se do procesu přivádí uhličitan vápenatý, uhličitan vápenato-hořečnatý a/nebo odpovídající oxid v práškové formě, a dále voda a/nebo vodní pára, a nakonec se oddělí z plynů pevný síran nebo siřičitan vápenatý nebo vápenato-hořečnatý jako reakční produkt, spočívá podle uvedeného vynálezu v tom, že se voda a/nebo vodní pára nastřikují odděleně od přivádění uhličitanu vápenatého, uhličitanu vápenato-hořečnatého a/nebo odpovídajících oxidů v práškové formě, do spalovaoího zařízení a/nebo do kouřových plynů o teplotě v rozmezí od 50 do 800 °C vystupujících ze spalovacího zařízení k převedení oxidu na hydroxid, který reaguje s oxidem siřičitým in šitu, přičemž přidávané látky ve formě prášku se přivádí do procesu v přebytku vzhledem ke stechiometrickému množství oxidu siřičitého přítomnému v kouřových plynech.

Ve výhodném provedení se nastřikování vody a/nebo vodní páry provádí při teplotě kouřových plynů v rozmezí od 90 do 200 °C, přičemž je rovněž výhodné jestliže se voda nastřikovaná do kouřových plynů odpaří tepelnou energií vzniklou reakcemi v tomto procesu a v přiváděných kouřových plynech.

Výhody postupu podle vynálezu vyplývají z toho, že reakční činidlo, které se přivádí do reakoe s oxidem siřičitým, a voda se přivádí do procesu zpracovávání kouřových plynů odděleně, čímž odpadají problémy a přípravou, a manipulací a se zaváděním vodné suspenze do procesu. Tím, že se v postupu podle vynálezu oxid a/nebo uhličitan v práškové formě a voda a/nebo vodní pára přivádí do procesu odděleně, přičemž je možno zavádět tento práškový materiál do spalovací komory a/nebo je možno oxid v práškové formě přivádět do potrubí odvádějící kouřové plyny a/nebo do následně zařazeného reaktoru, se odstraní nutnost použití suspenze a její přivádění prostřednictvím speciálně konstruovaných trysek, čímž se vyloučí ucpávání trysek a nutnost použití přídavných zařízení na přípravu vodné suspenze. Na rozdíl od těchto nutných opatření je přivádění vody a vodní páry podle uvedeného vynálezu prostřednictvím trysek jednoduché a nezpůsobuje žádné problémy.

Základní myšlenka postupu podle uvedeného vynálezu tedy spočívá v tom, že se oxid vápenatý a oxid hořečnatý, které jsou z hlediska odstraňování oxidu siřičitého málo účinné, aktivují in šitu v kouřových plynech účinkem vody a/nebo vodní páry, přičemž se převedou na odpovídající hydroxidy, které potom reagují s oxidem siřičitým za vzniku směsi pevného síranu a siřičitanu, kterou je potom možno účinným způsobem odstranit z kouřových plynů fyzikálními separačním! metodami.

Práškový oxid a/nebo uhličitan se uvádějí do spalovací komory spalovacího září3

CS 274 269 B2 zení podle obsahu síry v použitém palivu a sice takovým způsobem, aby množství uhličitanu vápenatého, uhličitanu vápenato-hořečnatého nebo odpovídajících oxidů v práškové formě bylo přinejmenším ekvivalentní množství síry obsažené v kouřových plynech, oož je míněno jako molární poměr podle odpovídající reakční rovnice, přičemž ve výhodném provedení postupu podle vynálezu je toto množství větší než vyžaduje odpovídající molární poměr daný odpovídající stechiometrickou rovnicí.

Zavádění vody nebo vodní páry do kouřových plynů se při praktickém provádění postupu podle vynálezu provádí při teplote pohybující se v rozmezí od 50 do 800 °C, přičemž výhodné rozmezí teplot je 90 až 200 °C, jak již bylo uvedeno. V případech, kdy je nutno získat absorpční produkt v podstatě ve formě suchého prášku, se používá vody pouze v takovém množství, aby tepelná energie obsažená v kouřových plynech a teplo reakcí, které probíhají při provádění procesu, postačovalo k odpaření této vody, nebo aby bylo nutno použít pouze malého množství energie dodávané z vnějšího systému do procesu podle vynálezu.

Na přiloženém výkresu je znázorněno zařízení, ve kterém je možno provádět jedno z možných provedení postupu podle uvedeného vynálezu. Při provádění tohoto postupu se do spalovací komory 1_ tohoto spalovacího zařízení přivádí palivo obsahující síru prostřednictvím přívodu 4, přičemž toto palivo se v tomto zařízení spaluje za vzniku kouřových plynů, obvykle je toto palivo předehřáto. Dále se do spalovací komory přivádí plyn obsahující kyslík nebo vzduch prostřednictvím potrubí 2 ^a oxid vápenatý a/nebo oxid hořečnatý a/nebo uhličitan vápenatý a/nebo uhličitan hořečnato-vápenatý, což je provedeno prostřednictvím potrubí 6, přičemž ve výhodném provedení tohoto postupu je množství těchto látek v přebytku vzhledem k množství plynného oxidu siřičitého, který vzniká v této spalovací komoře. Tímto uvedeným termínem přebytek se míní v uvedeném textu to, že množství vápníku, hořčíku nebo vápníku a hořčíku, které jsou přítomny ve formě oxidu vápenatého a/nebo oxidu horečnatého a/nebo uhličitanu vápenatého a/nebo uhličitanu hořečnato-vápenatého, je větší než množství teoreticky potřebné podle odpovídající reakční rovnice ke zreagování veškerého podílu síry, která je přítomna ve spalovací komoře.

Uhličitan, který se přivádí do této spalovací jednotky, se rozkládá na oxid a oxid uhličitý. Takto vzniklý oxid vápenatý nebo vápenatý a horečnatý přinejmenším zčásti reaguje s oxidem siřičitým, přičemž se tvoří nejdříve siřičitan a potom po oxidaci síran. Vzhledem ke krátkému času zdržení ve spalovacím zařízení má pouze malý podíl oxidu možnost zreagovat s oxidem siřičitým při teplotě dostačující k provedení této reakce a proto se ze spalovací komory uvedeného spalovacího zařízení odvádí potrubím £ k odvádění kouřových plynů a dále ve směru šipky 8 vzniklé kouřové plyny, které obsahují oxid vápenatý a/nebo oxid vápenatý a hořečnatý do následně zařazeného reaktoru 2. Tyto plyny obsahují rovněž zbytky po spalování a kromě toho neabsorbovaný oxid siřičitý. Kromě tohoto opatření nebo v alternativním provedení se může práškový oxid přivádět přímo do kouřových plynů v potrubí 7 nebo do následně zařazeného reaktoru 2,

Při praktickém provádění postupu podle vynálezu je teplota odváděných kouřových plynů tak nízká, že reakce mezi oxidem vápenatým a/nebo oxidem hořečnatým a oxidem siřičitým je relativně slabá, přičemž uvedené oxidy Je možno za těchto podmínek považovat za relativně inaktivní pokud se týče schopnosti reagovat s oxidem siřičitým. Ovšem je možno tyto kouřové plyny využít v tepelném výměníku 12 k ohřátí vzduchu, který je přiváděn do spalovacího zařízení prostřednictvím potrubí 2·

Kouřové plyny, které obsahují oxid vápenatý a/nebo oxid hořečnatý a oxid siřičitý, a které se odvádí ze spalovací komory uvedeného spalovacího zařízení 1. ve směru šipky 8 se potom vedou přímo do reaktoru 2. Za účelem aktivování oxidu vápenatého a/nebo vápenato-hořečnatého se do kouřových plynů v reaktoru 2 rozstřikuje voda nebo

CS 274 269 B2 vodní páry přiváděná potrubím 2» přičemž tato voda a/nebo vodní pára reaguje a oxidem vápenatým a/nebo oxidem hořečnatým za vzniku odpovídajících hydroxidů. Uvedené hydroxidy alespoň zčásti reagují se zbývajícím podílem oxidu siřičitého, který je obsažen v kouřových plynech, za vzniku odpovídajícího siřičitanu, který se v přítomnosti kyslíku přinejmenším částečně dále oxiduje na odpovídající síran.

Množství přiváděné vody potrubím 2 do reaktoru 2 se upravuje takovým způsobem, aby toto přiváděné množství bylo dostatečně nízké a aby odpovídalo tepelnému obsahu kouřových plynů, dostačujícímu k odpaření tohoto množství vody přiváděné do reaktoru

2. Za těchto podmínek Je možno suchý produkt, podobný konzistenci létavého popílku, snadno odstranit stejným způsobem jako tento létavý popílek v běžném odlučovači 2 popílku, ze kterého se kouřové plyny odvádí potrubím 11 do dále zařazeného komína 13 a oddělený létavý popílek a reakční produkt se případně odvádějí k dalšímu zpracování prostřednictvím potrubí 10.

Pořadí, ve kterém se přivádí do procesu voda a/nebo vodní pára a práškový oxid, nejsou podstatné. Například je možno do spalovacího zařízení přivádŠt vodu nebo vodní páru a oxid ve formě prášku v místš za spalovacím zařízením buďto do kouřových plynů v potrubí, které odvádí tyto kouřové plyny ze spalovacího zařízení, nebo do dále zařa zeného reaktoru 2. Dalším výhodným znakem postupu podle tohoto vynálezu je to, že ten to postup je možno aplikovat na spalovací zařízení s jakýmkoliv typem hořáků. Rozměr spalovacího zařízení není omezujícím faktorem, přičemž není nutno recirkulovat oxid vápenatý a/nebo oxid vápenatý a hořečnatý do spalovací komory, takže je možno se obejít bez nákladného alternativního uspořádání s recirkulujícím ložem, při kterém je nutno použít komplikovaného recirkulačního zařízení, a současně předejít problému souvisejícímu a nadměrnou tvorbou prachu, který je z principiálního hlediska nevýhodou postupu s recirkulujícím ložem, a rovněž se tak předejde odlučování prachu z plynu. Ve srovnání s postupy podle dosavadního stavu techniky, při kterých se používá rozstřikování suspenze do kouřových plynů, je rozstřikování vody nebo vodní páry v reaktoru 2 podstatně méně nákladné a komplikované a je možno jej o mnoho snadněji pro vést, než je tomu v případě rozstřikování uvedených suspenzí, což je náchylné k ucpávání rozstřikovacích trysek a je rovněž obtížné z hlediska promíchávání suspenze se zpracovávanými plyny. Další výhodou postupu podle vynálezu je ta skutečnost, že ve spalovací komoře spalovacího zařízení je možno ekonomickým způsobem spalovat použitý uhličitan.

Postup podle uvedeného vynálezu bude v dalším popsán detailněji s pomocí praktic kých příkladů provedení.

Příklad 1

Podle tohoto příkladu bylo do spalovacího zařízení na práškové uhlí o tepelném výkonu 600 MW přiváděno uhlí, jehož obsah síry byl 1,4 %, přičemž rychlost přivádění tohoto materiálu byla 70 t/h. Spalovací zařízení pracovalo s plnou kapacitou. Do tohoto spalovacího zařízení byl přiváděn přebytek spalovacího vzduchu, takže obsah kyslíku v kouřových plynech byl 4 %. Do spalovacího zařízení byl rovněž přiváděn vápník, který může být v různé formě, například jako uhličitan vápenatý, jako dolomit nebo jako oxid vápenatý. V příkladném provedení se do spalovacího zařízení přivádí uhličitan vápenatý, který má obsah uhličitanu vápenatého 90 %, přičemž množství tohoto uhličitanu vápenatého je možno měnit a přizpůsobovat množství síry, která je přivá děna do spalovacího zařízení prostřednictvím paliva. Teoreticky potřebné množství odpovídá asi 3,4 t/h uhličitanu vápenatého.

Ve spalovacím zařízení se uvedený uhličitan vápenatý rozkládá při vysokých teplotách na oxid vápenatý a oxid uhličitý podle následující reakční rovnice:

CS 274 269 B2

CaCO₃ -> ^Ca0 + ^σθ2 ⁽¹⁾» přičemž tyto látky potom opouští spalovací zařízení společně s kouřovými plyny. Určitý podíl oxidu vápenatého reaguje ve spalovacím zařízení s oxidy síry, přítomnými v kouřových plynech, přičemž vzniká síran vápenatý nebo siřičitan vápenatý podle následujících reakčnich rovnic;

	CaO	+	S0_{2 +}	1/2 0₂ -> CaS0₄	(2)
nebo	CaO	+	S0₂ -	CaS0₃
	CaSO₃	+	1/2 0₂ -	-> CaS0₄

Voda a/nebo vodní pára se nástřikují do kouřových plynů buďto ve spalovacím zařízení nebo v potrubí, které odvádí kouřové plyny ze spalovacího zařízení, nebo v odděleném reaktoru, který je zařazen za spalovacím zařízením a napojen na potrubí odvádějící kouřové plyny.

Z hlediska úspory energie je nejekonomičtější zvyšovat obsah vlhkosti v kouřových plynech rozstřikováním vody do těohto kouřových plynů v samostatném reaktoru, zařazeným v procesu podle vynálezu v místě za veškerými teplovýměnnými povrchy použitými v tomto postupu.

Zvýšení obsahu vlhkosti v těchto kouřových plyneoh umožňuje tvorbu vysoce reaktivního hydroxidu vápenatého z nereaktivního oxidu vápenatého podle následující reakční rovnice:

CaO + H₂0 -Ca(0H)g (3)

Ca(OH)₂ + S0₂ -> CaS0₃ + HgO

Takto vzniklý hydroxid vápenatý prudce reaguje s oxidy síry přítomnými v kouřových plynech. Čím vyšší je obsah vlhkosti v kouřových plynech odváděných ze spalovacího zařízení, tím účinnější je odstraňování oxidu siřičitého z těchto kouřových plynů.

Z hlediska úspory energie je ale výhodné provádět tento postup takovým způsobem, aby teplo uvolněné při uvedených chemických reakcích postačovalo k odpaření vody přiváděné do procesu. V případech, kdy je nutné zvýěit konečnou teplotu kouřových plynů, tzn. teplotu kouřových plynů na konci postupu, je možno buďto použít k zahřátí těchto plynů vnějšího přívodu tepla nebo použít přívodu proudu teplých kouřových plynů.

Podstatné pro postup podle uvedeného vynálezu je to, aby sloučeniny přiváděné do reakční zóny, odvozené od uhličitanu vápenatého nebo od dolomitu, byly ve formě oxidu.

Získané výsledky při provádění tohoto postupu jsou uvedeny v následujíoí tabulce, přičemž v této tabuloe je uvedeno procentuální odstranění oxidu siřičitého z kouřových plynů při měnícím se použitém množství uhličitanu vápenatého, který byl přiváděn do spalovacího zařízení, podle uvedeného vynálezu, dále je v této tabulce uvedeno množství uhličitanu vápenatého přiváděného do spalovacího zařízení ve formě molárního poměru obsahu vápníku v práškovém uhličitanu vápenatém k obsahu síry v palivu, přiváděném do spalovacího zařízení. Teplota kouřových plynů byla měřena v míete těsně před místem přivádění vody nebo vodní páry do procesu, s výjimkou teploty 800 °C, přičemž při tomto provedení byla voda nebo vodní pára přiváděna přímo do spalovacího zařízení.

CS 274 269 B2

Tabulka 1

Poměr Ga/S	Teplota kouřových plynů®) (°c) _s	Teplota kouřových plynů (°O	Snížení obsahu so₂
0,48	800⁴)	108		42 %
0,52	50	65		56 %
1,52	202	74		77 %
1,56	90	68		82 %
2,20	200	72		87 %
2,22	120	62		96 %
2,3	110	68		93 %
2,5	90	66		97 %
4,1	800	110		72 %
4,0	120	68		98 %

voda nebo vodní pára přiváděny do spalovacího zařízení ®) teplota měřena v místě těsně před místem přívodu vody S před reaktorem w za reaktorem

Příklad 2

Podle tohoto příkladu provedení byl do spalovacího zařízení na spalování práškové ho uhlí, stejného provedení jako v příkladu 1, přiváděn dolomit, který obsahoval 45 % uhličitanu vápenatého (CaCO^), 45 % uhličitanu hořečnatého (MgCOj) a 10 % znečišíujících složek, přičemž v tomto provedení bylo použito stejných provozních charakteristik jako v postupu podle příkladu 1. Pokud se týče vzájemně potřebného ekvivalentního množství, potom je možno uvést, že v tomto provedení odpovídá množství dolomitu, které je potřebné na odpovídající množství síry přiváděné do procesu, asi 6,8 tun/hodinu.

Uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, které jsou obsaženy v dolomitu, se rozloží ve spalovací jednotce na oxid vápenatý, oxid hořečnatý a oxid uhličitý, odcházející ze spalovací jednotky společně s kouřovými plyny. Část oxidů ve spalovacím zařízení reaguje s oxidy síry, které jsou přítomny v kouřových plynech, za vzniku síranu nebo siřičitanu.

V tomto provedení se voda a/nebo vodní pára nastřikuje do kouřových plynů buSto ve spalovacím zařízení nebo v potrubí odvádějícím tyto kouřové plyny ze spalovacího zařízení, nebo v samostatném reaktoru, který je umístěn v místě za potrubím odvádějícím kouřové plyny, přičemž oxidy, které nezreagovaly ve spalovacím zařízení, tvoří v důsledku přítomné vlhkosti hydroxidy. Tyto hydroxidy reagují alespoň zčásti s oxidy síry přítomnými v kouřových plynech za vzniku reakčniho produktu v práškové formě.

V případě, kdy se použije dolomit reaguje vysoce reaktivní hydroxid vápenatý rychleji a dříve než reaguje pomalejší hydroxid hořečnatý, který v případě, že je přítomno dostatečné množství hydroxidu vápenatého, prochází reaktorem téměř nezreago7

CS 274 269 B2 ván. Jestliže se tento poetup podle vynálezu navrhne takovým způsobem, aby probíhal pouze s využitím vápníku, který je obsažen v dolomitu, získá se ekvivalentní uvedený podíl. V případě, že je molárni poměr vápníku k síře přinejmenším 1, potom výsledky postupu jsou v podstatě stejné jako hodnoty uvedené v předchozí tabulce 1.

Příklad 3

Podle tohoto příkladu provedení byl do spalovacího zařízení stejného typu jako v příkladu 1 zaváděn oxid vápenatý, který obsahoval znečišlující složky v množství 10 %, přičemž při provádění tohoto postupu bylo použito stejných provozních charakteristik jako v postupu podle příkladu 1. Pokud se týče uvedené reakce, potom teoreticky ekvivalentní množství oxidu vápenatého na odpovídající množství síry přiváděné do spalovacího zařízení prostřednictvím paliva je asi 1,9 tun/hodinu.

Část oxidu vápenatého reaguje ve spalovacím zařízení s oxidy síry přítomnými v kouřových plynech, za vzniku síranu vápenatého nebo siřičitanu vápenatého.

V tomto provedení se voda a/nebo vodní pára nástřikují do kouřových plynů buň to ve spalovacím zařízení nebo v potrubí, které odvádí kouřové plyny ze spalovacího zařízení nebo v samostatném reaktoru, který je umístěn v místě za potrubím odvádějícím kouřové plyny ze spalovacího zařízení.

V důsledku zvýšeného obsahu vlhkosti tvoří oxid vápenatý vysoce reaktivní hydroxid vápenatý, který rychle reaguje s oxidy síry stále ještě přítomnými v kouřových plynech. Čím vyšší je obsah vlhkosti v kouřových plynech, které opustily spalovací zařízení, tím účinnějšího odstranění oxidu siřičitého z kouřových plynů se dosáhne. Pokud se ale týče úspory energie je výhodné postupovat při provádění postupu podle vynálezu tak, aby teplo uvolněné při chemické reakci dostačovalo k odpaření množství vody přiváděné do procesu.

V případě, že se postupuje tak, aby množství vápníku přiváděné do postupu ve formě oxidu vápenatého bylo ekvivalentní molárnímu poměru k množství přítomné síry, potom dosažené výsledky odpovídají výsledkům uvedených v tabulce 1 a dosaženým v postupu podle příkladu 1.

Claims

1. Způsob odstraňování oxidu siřičitého z kouřových plynů ze spalovacího zařízení, do kterého se ke spalování přivádí materiál obsahující síru a plyn obsahující kyslík, a kromě toho se do procesu přivádí uhličitan vápenatý, uhličitan vápenato-hořečnatý a/nebo odpovídající oxidy v práškové formě jako reakční činidlo, a dále voda a/nebo vodní pára, a nakonec se oddělí z plynů pevný síran nebo siřičitan vápenatý nebo vápenato-hořečnatý jako reakční produkt, vyznačující se tím, že se voda a/nebo vodní pára nastřikují odděleně od přivádění reakčního činidla v práškové formě do spalovacího zařízení a/nebo. do kouřových plynů o teplotě v rozmezí od 50 do 800 °G vystupujících ze spalovacího zařízení k převedení oxidu na hydroxid, který reaguje s oxidem siřičitým in šitu, přičemž přidávané látky ve formě prášku se přivádí do procesu v přebytku vzhledem ke stechiometrickérau množství oxidu siřičitého přítomnému v kouřových plynech.

CS 274 269 B2

2. Zpúaob podle bodu 1, vyznačující ae tím, že se nastřlkování vody a/nebo vodní páry provádí při teplotě kouřových plynů v rozmezí od 90 do 200 °C.

3. Způsob podle bodu 1 nebo 2, vyznačující se tím, že se voda nastřikovaná do kouřových plynů odpaří tepelnou energií vzniklou reakcemi v tomto postupu a v přiváděných kouřových plynech.