CS253715B2

CS253715B2 - Light sensitivity mixture and process for preparing active component

Info

Publication number: CS253715B2
Application number: CS846926A
Authority: CS
Inventors: Reinhard Doenges; Hans Ruckert; Ulrich Geissler; Hartmut Steppan
Original assignee: Hoechst Ag
Priority date: 1983-09-16
Filing date: 1984-09-14
Publication date: 1987-12-17
Also published as: EP0135863A3; ES535956A0; ZA847165B; FI843594L; FI81786C; US4966828A; FI81786B; FI843594A0; EP0135863A2; AU3306784A; HU193590B; KR910007214B1; JPS6089473A; HUT37134A; ES8602715A1; KR850002123A; IL72945A0; IL72945A; DE3333450A1

Description

Předložený vynález se týká směsi citlivé na světlo, která obsahuje l-alkyl-2-karbonylmethylenheterocyklické sloučeniny, které obsahují na substituentu v poloze 2 alespoň jednu trichlormethylovou skupinu. Dále se vynález týká způsobu výroby těchto nových sloučenin.

Je již známo používat heterocyklické sloučeniny, které obsahují trichlormethylové skupiny, jako iniciátory různých fotochemických reakcí.

z DE-A 22 43 621 jsou známy s-triaziny, které jsou substituovány jednou nebo dvěma trichlormethylovými skupinami a jednou chromoforovou skupinou a které jsou vhodné jako fotoiniciátory v fotopolymerisovatelných směsích, jakož i jako látka uvolňující kyselinu ve směsi s acetaly, které jsou štěpitelné kyselinou.

Podobné sloučeniny, ve kterých je jakožto chromoforová skupina vázán alespoň jeden dvojjaderný aromatický zbytek bezprostředně na triazinový kruh, jsou známé z DE-A 27 18 259 (americký patentový spis 4 189 323).

V DE-A 28 51 472 se popisují směsi citlivé na světlo, které obsahují jako fotoiniciátory 2-halogenmethyl-5-vinyl-l,3,4-oxadiazolové deriváty.

Z DE-A 30 21 590 a 30 21 599 jsou známy halogenoxazoly substituované trichlormethylovými skupinami, které jsou rovněž jako shora uvedené sloučeniny vhodné jako· fotoiniciátory.

Z DE-B 27 17 778 jsou dále známy směsi citlivé na světlo na bázi nenasycených sloučenin nebo polymerních azidů, které obsahují jako sensibilizátory 2-heteroylkarbonylmethylen-benzthiazoly nebo -benzselenazoly.

Známé fotoiniciátory mají následující nevýhody:

Reakční podmínky к výrobě těchto sloučenin jsou poměrně drastické, takže výtěžek je relativně nízký a tyto podmínky rovněž nepříznivě ovlivňují tvorbu nežádoucích vedlejších produktů (srov. např. DE-A 22 43 621, 27 18 259 nebo 28 51 772). Dále pak použití určitých katalyzátorů dovoluje pouze přítomnost jen několika málo určitých funkčních skupin v molekule (srov. např. DE-A 27 18 259).

U četných známých iniciátorů vyžaduje pak nedostatečná citlivost, aby se různé systémy iniciátorů navzájem kombinovaly.

Jako zvláště nevýhodné se přitom ukázalo, že právě nejcitlivější známé iniciátory nevyhovují požadavkům praxe, pokud jde o odpovídající skladovatelnost ve směsích citlivých na světlo, zejména ve styku 8 měděnými povrchy.

Okolem předloženého vynálezu bylo tudíž připravit nové sloučeniny citlivé na světlo, které by se daly používat v nejrůznějších materiálech citlivých na světlo, které by byly dostupné jednoduchým způsobem a které by poskytovaly značnou šíři variačních možností tak, aby se mohly přizpůsobit požadavkům v nejrůznějších aplikačních oblastech vždy v optimální míře.

Takové sloučeniny by měly mít například široký spektrální rozsah citlivosti, .tj. měly by být citlivé zejména v blízkosti ultrafialového a krátkovlnného viditelného rozsahu světla. Navíc by měly tyto sloučeniny při použití ve směsích citlivých na světlo pro reprografii, například u tiskových desek, skýtat již po osvětlení jasně viditelný kontrastní obraz ve vrstvě citlivé na světlo.

Dále mají mít směsi citlivé na světlo, které obsahují nové iniciátory, vysokou stálost při skladování a to nezávisle na materiálu nosiče vrstvy, na kterém se nacházejí.

Předmětem předloženého vynálezu je směs citlivá na světlo, obesaijící jako účinnou látku na světlo chtivou heterocyklickou organickou sloučeninu s alespoň jednou t^jrh^ěio^c^enmmthylovou skupinou jako substiuueneem a reakční složku, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny za vzniku produktu, který má ve vývojce absorpci světla nebo rozpustnost odlišnou od reakční složky, vyzn^ču^cí se tím, že jako na světlo citl^ou heterocyklickou organickou sloučeninu s alespoň jednou trίtalogenmeehylovou skupinou jako substiuuentem, obsahuje sloučeninu obecného vzorce I

Q (I) němž zna^^n^á atom vodíku nebo skupinu obecn^ého vzorce CO-(^r1) (CX_) ^,n 3 m znamená popřípadě atomy halogenu, karboxyskupinou, sulfoskupinou, nitroskupinou, kyanoskupinou, karbo^^vou skupinou, alkylovou skupinou, arylovou skupinou, alk^yskupinou, trijlюrmethylovou skupinou nebo alkoKykarbonylovou skupinou substituovaný alkylenový zbytek nebo alkenylenový zbytek s celkem 1 až 15 atomy uhlíku nebo 1,2-trylenlvý zbytek s celkem 5 až 14 atomy uhlíku, atom sír^y, atom selenu nebo atom kyslíku ^ditlkylmet^hy^eenovlu skupinu 13 atomy-uuiíku, tlken-1,2-ylenovlt skupinu se 2 až 5 atomy uhlíku, zna^^n^á se 3 až 1,2-fenylenovou skupinu nebo skupinu N-R, přičemž M + Q společně tvoří 3 nebo 4 členy kruhu, znamená alkylovou nebo trtlkylovlu skupinu se tlklxytlkylovot skupinu s 1 7 až 10 atomy uhlíku, až 10 atomy uhlíku nebo

R· net>o aromatickou skupinu se znamen^á k^arbocyklickou nebo heterocyklickou trlmaticklu skupinu se 2 až 8 obsahuje jako heteroatomy dusík, síru nebo kyslík, až ¹⁰ atom^y uhlíku atomy uhlíku, která znamená atom chloru, atom bromu nebo atom jodu a znamená číslo 0 a m znamená Čísoo 1 nebo znamená čísoo lam znamená Čís! 1 nebo 2!.

je rovněž způsob výroby účinné látky obecného vzorce I, který spočívá že se na sloučeninu obecného vzorce II

Předmětem vynálezu tom

C = ch₂ (II) němž

Q, M a R maj výše uvedený význam, nebo na její iminiovou sůl obecného vzorce lil

v němž

Q, M a R mají výše uvedený význam a (-) znamená aniont iminiové soli, působí halogenidem karboxylové kyseliny obecného vzorce IV

C-(R¹)

(IV) v němž

X, R¹, n a m mají výše uvedený význam.

Sloučeniny podle vynálezu tvoří působením aktinického záření volné radikály, které jsou schopné к zahajování chemických reakcí, zejména polymeračních reakcí iniciovaných radikály. Tyto sloučeniny odštěpují dále při ozáření halogenovodík a mohou uvádět do chodu reakce katalysované kyselinami, například štěpením acetalových vazeb nebo tvorbou solí, například změnou barvy indikátorových barviv.

V obecném vzorci I znamená L výhodně atom vodíku. M znamená výhodně 1,2-fenylenovou skupinu, která je popřípadě substituována atomy halogenu, karboxyskupinou, sulfoskupinou, nitroskupinou, kyanoskupinou, karbonylovou skupinou, alkylovou skupinou, arylovou skupinou, alkoxyskupinou, trifluormethylovou skupinou nebo alkoxykarbonylaikylovou skupinou a obsahuje až 14 atomů uhlíku, nebo je výhodně nesubstituována.

Znamená-li M vícejaderný arylový zbytek, pak může tento zbytek obsahovat dva nebo tři, výhodně dva benzenové kruhy a nejvýše 14 atomů uhlíku. M může znamenat také 1,2- nebo

1,3-alkenylenový zbytek, který je popřípadě substituován atomy halogenu, karboxyskupinou karbonylovou skupinou, sulfoskupinou, nitroskupinou, kyanoskupinou, alkylovou skupinou, arylovou skupinou, alkoxyskupinou, trifluormethylovou skupinou nebo alkoxykarbonylaikylovou skupinou s celkem 1 až 15 atomy uhlíku. M může znamenat dále 1,1-, 1,2- nebo 1,3-alkylenový zbytek, který může popřípadě obsahovat substituenty shora uvedeného druhu.

Q znamená výhodně atom síry, skupinu NR nebo dialkylmethylenovou skupinu se 3 až 13 atomy uhlíku, výhodně se 3 až 7 atomy uhlíku a zejména se 3 atomy uhlíku. Q může znamenat také atom kyslíku nebo atom selenu, 1,2-alkenylenovou skupinu se 2 až 5 atomy uhlíku nebo

1,2-fenylenovou skupinu.

Jestliže Q znamená dialkylmethylenovou skupinu se 3 až 13 atomy uhlíku, mohou být alkylové skupiny navzájem spojeny za vzniku 5 nebo 6Členného kruhu. Zvláště výhodně znamená symbol Q síru, zejména jako součást 5členného kruhu.

Jestliže R znamená alkylovou skupinu nebo alkoxyalkylovou skupinu, pak může tato skupina obsahovat obecně 1 až 10 atomů uhlíku, výhodně 1 až 6 atomů uhlíku. Může mít ‘ přímý nebo rozvětvený nebo popřípadě uzavřený za vzniku cykloaliaatického zbytku, například cyklohexylového zbytku. Jako příklady aralkylových skupin se 7 až 10 atomy uhlíku l^ze uvést skupinu benzylovou, tolylmethyoovou a fenylethylovou. R znamená zvláště výhodně alkylovou skupinou s 1 až 3 atomy uhlíku.

R¹ znamen^á je^dnojaclernou nebo ^dvoj jadrnou, výho^dně jednoja^dernou arommaickou s^kupinu^{, kt}er^á je výho^dn^{ě k}arbocy^ya dosahuje 2 a^ž 8 atom^ů uhlíku. ^Ja^ko ^př^íkla^dy ztytku R^Rlze uvést benzenové, naftalenovk, triazooovk, pyrimidinovk, pyridinové, oxazolovk, imidazolovk, thiazolovk, oxdiazolovk, diadiazolovk, furanovk, thioeenovk, pyrrolovk a isoxazolovk kruhy.

X znamená výhodně atom chloru nebo atom bromu, zejmkna atom chloru. Obecně jsou výhodnk sloučeniny s n = 1.

Sloučeniny obecnkho vzorce I se dají vyrábět výhodně analogicky podle známých postupů srov. nappíklad A. Mistr, V. Laznicka a M. Vavra, Cod. Czech. Chem. Com^i^n. 36 150 (1971) Tak se při postupu podle vynálezu vychází z mmthhyenderivátu obecnkho vzorce

II nebo z fdpřfídaiící iminiovk sod obe^kho vzorce III a halogenidu karboxylovk kyseliny obe^kho vzorce IV podle následujícího reakčního sómatu:

ch₂

(III)

O

II , + C-(R)_n(CC_J)_mI n j m

X (IV)

p^eemž

A znamená anorganický aniont, aniont, ř^erilhllrátlvý aniont nebo organický aniont, výhodně sulfonátový aniont výhodně nebo alkylsulfátový aniont, halogenidový aniont, tetrafjfoobcrátcvý a ostatní symboly maj shora uvedený význam.

Reakce se provádí výhodně za působení dusíkatých bází, nappíklad trtehУyiarinj, dimeehhlb^i^j^í^íLamLnu, diethy^enzy^mu, N-ethyldicykfoУtxylariou, N-eehhУ^přpetidiou, ( N-πmtУhlpřpřtidinu, N-mlthhlmlrfcOiou, N-etУylrofroliou, N-eeУylřyrrflidoou, 1,8-diazaaócyk.lo-(5,4,0)-undec-7-tou, 1,4-diazaiOcyУlo-(2,2,2)-oktiou nebo pyridinu, p^eemž tato báze samotná slouží jako rozpouštědlo nebo se přidává inertní organickk roz^ouutědlo, nappíklad benzen, toluen, dimethylformamid, tttrahydrffurao, diethylether, disscpropylether nebo m^n^h^y-ei^c^l^h.orid.

Reakce. se ^prov^ádí vý^hodn^ě při tejot^ meei 0 °C a ¹⁰⁰ °C ^přičemž mnn^sví ^hal.o^genidu karboxylovk kyseeiny se obecně pohybuje meei 1 a 4, výhodně meei 1 a 1,5 pro výrobu produktů, ve kterých L = H a ^pro výro^bu ^oduktů ve kterých L ^- CO (R^R ^(C^)^ mmei 2 a 3 mol na 1 mol sloučeniny vzorce II popřípadě III.

i

Sloučeniny podle vynálezu jsou vhodné jako fotoiniciátory pro fotopolymerisovatelné vrstvy, které jako podstatné složky obsaauji monomery, pojidla a iniciátory.

Fotopolymeeisovatelné monomery upoořebitelné pro tuto aplikaci jsou známé a jsou popsány například v ameeickýcU patentových spisech 2 760 863 a 3 030 023.

Výhodnými příklady jsou estery kyseeiny akrylové a mmehakrylové -odvozené od vícemocných alkoholů, jako je diglycerindiakrylát, řolyrtUylrnglykoldieerhuakyУlrt_/ akryláty a meehhkkyyáty t^rmet^hyl^ol^e^-^l^anu, trieetUylořyrřpanj a pe πΟη^^Ι^Κώ a vícemocných alicyklických alkoholů.

Výhodně se používá také rea^ních produktů diiookyanátů s parciálními estery vícemoc- .

ných alkoholů. Takovéto monornmry se popisní ^ρ^Η^ v DE-A 20 64 079, 23 61 041 a 28 22 190.

Poddl monommrů ve vrstvě činí obecně asi 10 až 80, výhodně 20 až 60 % ^^^οε^ί^.

Jako řOjidlk se mohou používat četné rozpustné organické polymery. Jako příkaady lze uvést: polyamidy, polyvinylestery, ^oy viny l^cea ay, lolyviοylrtUrry, epoxidové pryskyřice, estery ^^akrylové kyseeiny, estery polymeehakrylové kyseeiny, polyestery, alkydové pryskyřice , ^^a^ylam^, polyvinylalkohoo, ^^г^у^псх!. polvdimethylakrylamid, řolyvioylřyrydlidon, polyvinylmethyformmamid, polyvinyleetUylacetamid, jakož i kopolymery monommeů, které tvoří uvedené UomodPdymery.

Dále přicházejí jako v úvahu přírodní látky nebo přeměněné přírodní látky, ^dUklad želatina a ethery celuJ-osy.

S výhodou se používá která jsou nerozpustná ve vodě, která však jsou ve vodné alkalických roztocích rozpustná nebo alespoň botnatelná, vzhledem k tomu, že se vrstvy s takovýmito lojidly dají vyvvjet výhodně pomocí vodně alkalických vývojek. Takováto lojidla mohou obsahovat ^dUklad nássedduící skupiny: -COOH, -PO^R, -SO^H, -SO2NH-, -^SO2NHS^<ja -SO2-NH-OO-.

Jako příklady těchto látek l^ze uvést: maaeinátové pryskyřice, polymery z (beta-methakryloxyloxyGt^^est-eru N-(-ř-tolyijudfonyl)karbamové kyseeiny a kopolymery těchto a podobných monommrů s dalšími monomme^, jakož i kopodymery styrenu a ^bydíT-idu eearinové kyseeiny.

Výhodné jsou kopolymery alkylmethakrylátu a meehakryddvé kyseliny a kopolymery z methakrylové kyseeiny, alkylmethakrylátů a eeehhl·eeehukky’dátu nebo/a styrenu, kklylodOirilu apod., jak se řOdřs^UÍ. v De-A 20 64 080 a 23 63 806.

Mnodživí lojiilk činí obecně 20 až 90, výhodně 40 až 80 % heodnodtních složek vrstvy.

Fotopodymeeovateloé smě^i mohou obsahovat vždy podle plánovaného účelu potUžtí a podle požadovaných vlastností různé látky jako přísady.

Jako přísady lze uvést:

inhibitory k zabránění termické polymerisace monomme-á, donory vodíku, látky mo^ffJ^uiící senoStomarrické vlastnostmi takovýchto vrstev, barviva, barevné a bezbarvé pigmenty, barvotvorné látky, indikátory, zmměčovadlk atd.

Fotopolymerisovatelná směs se může používat pro nejrůznější aplikace, například к výrobě bezpečnostního skla, laků, které se vytvrzují světlem nebo korpuskulárním zářením, například elektronovým zářením, v dentální oblasti a zejména kopírovacího materiálu citlivého na světlo v oblasti reprodukční techniky.

Jako aplikační možnosti v této oblasti lze uvést kopírovací vrstvy pro fotochemickou výrobu tiskových forem pro tisk z výšky, tisk z plochy, hlubotisk, sítotisk, reliéfních kopií, například к výrobě textů ve slepeckém písmu,jednotlivých kopií, obrazů při činění, obrazů pomocí pigmentů atd.

Dále jsou tyto směsi použitelné pro fo.tomechanickou výrobu leptu reserv, například pro výrobu jmenných štítků, kopírovacích obvodů a pro leptání tvarových tělísek.

Průmyslové zhodnocení směsi pro uvedené účely použití se může provádět ve formě kapalného roztoku nebo disperze, například ve formě fotoresistentního roztoku, který spotřebitel sám aplikuje na individuální nosič, například к leptání tvarových tělísek, pro výrobu tištěných obvodů, sítotiskových šablon apod.

Tato směs se může vyskytovat také ve formě pevné vrstvy citlivé na světlo na vhodném nosiči ve formě skladování schopného předem vrstvou citlivou na světlo opatřeného kopírovacího materiálu, například pro výrobu tiskových forem. Rovněž tak je uvedená směs vhodná pro výrobu suchých chránidel.

Obecně je příznivé chránit uvedené směsi během fotopolymerace před vlivem kyslíku. V případě použití směsi ve formě tenkých kopírovacích vrstev je možno doporučit nanášení vhodného krycího filmu, který je málo propustný pro kyslík.

Tento film může být samonosný a před vyvíjením kopírovací vrstvy se odejme. Pro tento účel jsou vhodné například polyesterové filmy. Krycí film může také sestávat z materiálu, který se ve vyvíjecí kapalině rozpouští nebo se dá alespoň na nevytvrzených místech při vyvíjení odstranit. Materiály vhodnými pro tento účel jsou například vosky, polyvinylalkohol, cukry, atd.

Jako nosiče vrstev pro kopírovací materiály vyráběné se směsí podle vynálezu se hodí například hliník, ocel, zinek, měd a fólie z plastické hmoty, například z polyethylentereftalátu nebo acetátu celulózy, jakož i nosiče pro sítotisk, jako je perlonová gáza.

Sloučeniny citlivé na záření jsou jako fotoiniciátory účinné již v koncentracích od asi 0,1 % z celkové hmotnosti hmoty. Koncentrace nad 15 % hmotnostními je obecně neúčelná. Výhodně se používá koncentrací od 0,2 do 5 %.

Dále se mohou sloučeniny podle vynálezu používat také v takových směsích citlivých na záření, u nichž se změny vlastnosti dosahuje kyselými katalyzátory, které vznikají při .fotosyntéze. Uvést lze například kationickou polymeraci systémů, které obsahují vinylethery, N-vinylderiváty, jako N-vinylkarbazol nebo speciální vůči účinku kyselin labilní laktony, přičemž není vyloučeno, že na některých z těchto reakcí se podílí také radikálové pochody.

Jako hmoty tvrditelné kyselinami lze uvést dále aminoplasty, jako močovinoformaldehydové pryskyřice, melaminformaldehydové pryskyřice a další N-methylolderiváty, jakož i fenolformaldehydové pryskyřice.

Jestliže se také vytvrzování epoxidových pryskyřic provádí obecně působením Lewisových kyselin popřípadě takových kyselin, jejichž anionty mají nižší nukleofilii než chlorid a fcromid, tedy než anionty halogenovodíkových kyselin, které vznikají při fotolýze za použití nových sloučenin, pak se přesto vytvrzují vrstvy, které sestávají z epoxidových pryskyřic a novolaků hladce při ozáření v přítomnosti sloučenin podle vynálezu.

Další výhodná vlastnost nových sloučenin spočívá v jejich schopnosti vyvolávat v barevných systémech při fotolýze barevný přechod; z předchůdců barev, napníklad z leukoddeivátů, indukují vznik barvy nebo způsoobjí bathochromní posuny barev a zintenzivnění barev ve směsích, které obsaauuí cyaninové, merocyaninové nebo styrylové báze barviv.

Také je možno napňíklad ve směs^h, které jsou popsány v DE-A 15 72 080 a které sbsaaují barevnou bázi, N-vinylkarbazol a halogenovaný uhlovodík nahhaait halogennlerivát tetaabsommetUanu částí jeho mn^s^í sloučeninou podle vynálezu.

Barevné přechody jsou v technice žádoucí nap^kl-ad také při výrobě tsskových forem, aby se mohl po ozáření ještě před vyvíjením poscou^ výsledek kopírování.

Místo látek uvoSήujíiíiU kyselinu, které jsou uvedeny v DE-A 23 31 377 a 26 41 100, se výhodně pouuSvvIí sloučeniny podle předloženého vynálezu.

Zvláště výhodnou oblastí aplikace pro sloučeniny podle vynálezu jsou směěs, které vedle jóných složek obsaahiuí jako podstatnou složku sloučeninu s alespoň jedním seskupením C-O-C, které je štěpitelné kyselinou. Jako sloučeniny, které jsou štěpitelné kyselinou lze uvést především:

A) takové sloučeniny s alespoň jednou skupinou esteru ortUskarbsxylsvé kyseeiny nebo/a skupinou lmidaacraluklrboxylové kyseHny, přčeemž sloučeniny maj také polymerní charakter a uvedená seskupení se mohou vyskytovat jako spojovací prvky v hlavním řetězci nebo jako ^Ьэ^^г^у v postranním řetězci;

B) polymerní sloučeniny s opaakuícími se acetalovými nebo/a k^alovými seskupeními.

. Sloučeniny typu A štěpitelné kyselinou jako složky směsí citliiý^c^h na svěělo jsou podrobně popsány v DE-A 26 10 842 nebo 29 28 636. Směěs, které o^í^č^a^hiuí sloučeniny typu B jsou předmětem DE-C 27 18 254.

Jako sloučeniny štěpitelné kyselinou lze uvést například také speciální aryla^y^^ta^ a -aminaly popsané v DE-C 23 06 248, které se rovněž sdbostávvlí produkty fotolýzy sloučenin podle vynálezu.

Takové . sim^s, ve kterých se působením aktinčckého záření nepřímé nebo bezprostřední mooekuly přem^Ť^uují na mmnnš, maj na ozářených místech obecně zvýšenou rozpustnost, lepivost nebo těkavost; Tyto části se mohou vhodnými opatřeními, napníklae rozpuštěním vyvíječí kapaiUnou, sditrannt. U kopírovacích maateiálů se v těchto případech Uovooí o nositivnS prac^ících systémech.

Novolakové kondenzační pryskyřice osvědčené v případě četných pozz^vních kopírovacích maateiálů se ukázaly jako zvláště dobře upoSřrbitrlné a výhodné jako přísada také při p^t^usití sloučenin podle vynálezu ve těěěícU jako přísada také při p^v^ust^:í sloučenin podle vynálezu ve těěěícU se sloučeninami, které jsou štěpitelné kyselinou.

Vyzaadui značnou diferenciaci mmei osvětlenými a neosvětlenými částmi vrstvy při vyvíjení, zvláště v případě výše kondenzovaných pryskyřic se substituovanými fenoly jako složkami formlldrUyesvéUo kondenzátu. Druh a muni^s^! novolakové pryskyřice může být různé podle účelu psouSi!.

Výhodně se poddl novolaku pohybuje meei 30 a 90 % ^monGo^ími zvláště výhodně mm z i a- 85 % hmoSnostήíěi, vztaženo na celkový poddl pevné látky.

Navíc se mohou současně používat ještě četné další pryskyřice, výhodně vinylové polymery, jako polyvinylacetáty, ' polyaarryáty, nolyvinylrtUriy a p>lyvinylnyrislidsny, které se sami mohou ěoSiiirsvat rsmonoměey.

Nejpříznivější podíl těchto pryskyřic se řídí podle aplikačně technických požadavků a podle vlivu podmínek vyvíjení a činí obecně ne více než 20 i, vztaženo na novolak. V malých mnnožSvích může směs citlivá na světlo za účelem speeiálních požadavků, pako pe ohebnost, dobrá adheze a lesk, obsahovat ještě kromě toho látky, pako psou polyglykoly, deriváty celulosy, pako ethylcelulosa, smááeeda, barviva a pemně dispergované pigmenty, pakož i podle potřeby absorbéry UV-sséěla.

Vyvvpení se provádí výhodně pomocí vodnněslkalických vývopek, které psou v technice obvyklé a které mohou obsahovat malé mnnžžtví organických rozpouštědel, nebo také organická rozpouštědla.

Nosiče uvedené piž v souuíssossi s fotopolymerizovatelnými směsmi, přicházeeí rovněž v úvahu pro pozitivně pracující kopírovací materály, a navíc se mohou používat v mikroelektronice obvyklé křemíkové povrchy a povrchy na bázi oxidu křemičitého.

Mnnožsví sloučenin, které se používvií podle vynálezu pako fstdiniiSátdrv, může být v pnouuících si^ělch podle látky a podle vrstvy velmi rozdílné. Příznivých výsledků se dosahupe za p^oužtí asi 0,1 až 10 %, vztaženo na celkový podíl pevné látky, výhodně za řosžítí asi 0,2 až 5 ». Pro · vrstvy s toovišťkou nad 10/um se doporučupe používat relativně malé шпо^^1 látky, která uvolňupe kyselinu.

Zásadně pe k ozřování vhodné elektoomagnetické záření s vlnovými délkami až do asi 600 nm. Výhodný rozsah vlnových délek činí 250 až 500 nm.

Rosmiaitost sloučenin podle vynálezu, pepich absorpční maxima se částečně nachááeeí peště daleko ve vSíSteiné čáási spektra a pepcch absorpční rozsah může přesáhnout přes 500 nm, dovooupe přizpůsooit fstsiiiiSátor optimálně v závíslossi na použítý zdrop světla. Jako zdrope světla lze uvést nap^kl-ad: trubkové žárovky, xenonové impulsové žárovky, vysokotlaké rtuťové výbopky s halogenidem kovu a uhlíkové obloukovky.

Kromě toho pe v případě smmsí citových na světlo možné ozařování obvyklými propekeníii přistroopí a zvětšovacími řřjtstroSpS světeem žárovky s vláknem z kovu a kontaktním ozařováním obvyklými žárovkami. Ozařování se může provádět také koherentním světeem laseru. Vhodné pro tyto účely předloženého vynálezu psou výkonné krátkovlnné lasery, nep^klad argonový laser, laser s ionty kryptonu, iaser s barvivém a heliuiskldJnium-Saser, které zepména e^msi^upí v rozsahu mezi 250 a 500 nm. Záření laseru se regulupe pomocí předem naprogramovaného pohybu v čarách nebo/a rastru.

Ozařování elektonnovým zářením pe další možnost diferenciace. Elektronová záření mohou směs, které obsahují některou ze sloučenin podle vynálezu a sloučeninu, která pe štěpitelná kyselinou, stepně pako četné další organické iaaeerVlv pronikavě rozkládat a zesíťovat, tak aby vznikl negaUvní obraz, jestliže se neozářené čáási odíSraňuží rozpouštědlem nebo ozářením bez předlohy a vyv^ením.

PPi malé intenzitě nebo/a při vyšší rychlosti pohybu elektoonového paprsku způsobuje nappodi tomu elektronové záření diferenciaci ve směru vyšší rozpužSnnsSi, tp. ozářené čássi vrstev se mohou sáds^^i vývojkou. Příznivé podmínky se mohou zjistit předběžnými pokusy.

Výhodné ^^^1 nacHázeí smměi citové na světlo obsaahžPcí · některou ze sloučenin podle vynálezu při výrobě taškových forem, tp. zejména forem pro ofsetový tisk, ^^typický hlubotisk a sítotisk, v roztocích fotochránidel a v tzv. suchých chránidlech.

NNáseeduící příklady slouží k blž^íím^u objasnění vynálezu. Needříve se uvádí popis výroby různých sloučenin podle vynálezu, načež psou přípopeny aplikační m^Sž^ooti někodika těchto sloučenin ve simělch na světlo.

V příkladech uvádění díly hmotnostní a díly objemové jsou ve vzájemném poměru jako g:ml. Údaje procent a množství se, pokud není uvedeno jinak, vztahují na hmotnost.

Tabulkal

Sloučeniny vzorce I s Q = S; R¹ = benzenový kruh

Sloučenina

)	R	M	L	n	(CX..) 3 m
1	^C2^H5	1,2-fenylen	H	1	4-^ccl ₃
la	^C2^H5	5-CH₃~l,2-fenylen	H	1	^4_CC13
lb	^CH2^C6^H5	1,2-fenylen	H	1	4-^ccl₃
2	^C2^H5	1,2-fenylen	RX	1	4-_CCl₃
3	^C2^H5	1,2-fenylen	H	1	•3-CCl₃
4	ch₃	1,2-fenylen	H	1	4-CCl₃
5(V)	^C2^H5	1,2-fenylen	H	1	4-^CF ₃
6	c₂h₅	1,2-fenylen	И	0	^CC13
6a	CH₃	1,2-fenylen	H	0	^CC13
6b	^C2^H5	5-CH₃-l,2-fenylen	H	0	^CC13
6c	^CH2^C6^H5	1,2-fenylen	H	0	cci₃
7	^C2^H5	1,2-fenylen	H	1	3,5-(cci₃:
8	^C2^H4^OCH3	1,2-fenylen	H	'1	4-^ccl ₃
8a	(CH₂)₅CH₃	1,2-fenylen	H	1	⁴ ^ccl3
9 (V)	^C2^H5	1,2-fenylen	H	1	4-^ccl ₃

(V) = srovnávací sloučenina

Ph = fenylen

RX = CO-Ph-CCl₃(p)

Tabulka II

Sloučeniny vzorce I s Q = S, M = 1,2-naftylen a R = CH₃

Sloučenina

č. R¹ L n (CX-J m

1,4-fenylen ^{1 CC1}3 pokračování tabulky II

Sloučenina

č.	^r1	L	n	^(CX3'_m
10a	1,3,5-feettiyl H	1	^(CC13²
11 (V)	1,4-fenylen H	1	CF3
12 (V)	2-furyl	2-furyl karbonyl	1	-
13	-	H	0	CC13
14(V)	fenyl	H	1	-
Ta b u lka	III
Sloučeniny vzorce I s Q = C(CH3)2r	L = Η, X = Cl, R = CH3
Sloučenina
č.	M	^r1	n	ΙΠ
15	1,2-fenylen	1,4-f.enylen	1	1
15a'	5-C1-1,2-fenylen	1,4-fenylen	1	1
15b	1,2-fenylen	1,3-f^enyl^en	1	1
16	1,2-fenylen	1,3-fenylen	0	1
16a	5-C1-1,2-fenylen	1,3-fenylen	0	1
17	1,2-fenylen	1,3,5-fenttiyl	1	2
Tabulka	IV
Sloučeniny	vzorce I s Q = S, I	. = η x - еъ r¹ = 1^,4-	fenylen,	^R = ^C2^H5
Sloučenina
číslo		M	n
18		CoHc0C0-C2 5 \|1 ^CH3“^C-	1
19		C-HÍCO-Cz 5 11 CH^3-C-	0
20		fenyíCII fenyl-C-	1
20a		fenyl-C- *	1

H-C;i pokračování tabulky IV

Sloučenina

číslo	M n
21	fenyl-C- 0 1. fenyl-C-
21a	fenyl-C- 0 II H-C-

Tabulka V

Sloučeniny vzorce I í

5 Q = ethen-1,2-ylen, M - 1,2-fenylen, R = CH₃, n = 0, X Cl

Sloučenina

číslo	L
22	H
23	trichloracetyl

Tabulka VI

Sloučeniny vzorce I s Q = Se, L = Η, X = Cl, R¹ = 1,4-fenylen, R = C₂H^, m = 1

Sloučenina

číslo	M	n
24	1,2-fenylen	1
25	5-CH₃“l,2-fenylen	1
26	5-CH^O-l,2-fenylen	1
27	1,2-fenylen	0

Příklady provedení:

Příklad 1

Výroba sloučeniny 1

A) 3-ethyl-2-methylbenzthiazolium-p-toluensulfonát

Za míchání se zahřívá 300 g (2 mol) 2-methylbenzthiazolu a 440 g (2,2 mol) ethylesteru p-toluensulfonové kyseliny (nebo směs ethylesteru o- a p-toluensulfonové kyseliny) na teplotu 150 °C, přičemž v důsledku exothermní reakce vystoupí teplota na asi 200 °C. Po 10 minutách se reakční směs vylije do 2 litrů acetonu, vyloučený produkt se odfiltruje a vysuší se ve vakuu.

Výtěžek 730 g (98 % teorie).

B) 2-(p-trichlormethylbenzoylmethylen)-3-ethylbenzthiazolin (sloučenina 1) g (0,1 mol) 3-ethyl-2-methylbenzthiazolium-p-toluensulfonátu se suspenduje ve 300 ml toluenu, k získané suspenzi se přidá 28 g (0,11 mol) p-trichlormethylbenzoylchloridu a ^při te^otjě ¹⁵ °c se ^přika^pe ^{23 g} (O,²³ mol; ^31,5 mM triethylarinu.

Po 3 až 4 todináit při teplotě místnoisi se vyloučený poodukt odfiltruje a poomyje se malým mnoostvím meehanolu.

Produkt se překrystaluje z ethanolu, ettylacetátu, acetonu nebo a^ietoHLti-l^u.

Výtěžek: 34 g (85 % ^Ο!·ϋ .

Teplota t^ání 1⁷⁴ a^ž Ш °c.

Analýza poo: C_lgH₁₄Cl₃NOS molekulová ^0^0^: 39 8,74 vypočteno 54,22 % C, 3,54 % H, 3,51 % N, 26,67 % Cl; nalezeno 54,2 % C, 3,4 % H, 3,5 % N, 26,4 % Cl.

UV spektrum v dioethyHornuridu: 396 nm (30 900).

OOd°oíddiícír způsobem se vyrobí následující sloučeniny:

Sloučenina la:

2- (p-trithloroittylbioz<lyloreiiylen)-3-ettyl-5-oeihylbeeoZhtazzlio

Teplota t^sní: ¹⁸¹ a^ž 1⁸3 °C.

Analýza pro: C цИсс^С jO°S

M^oeJ^i^^lovS hrnoonoot: 412,77 vypočteno 55,29 % C, 3,91 % H, 3,39 % N, 25,77 % Cl;

nalezeno 55,0 % C, 4,0 % H, 3,3 % N, 25,6 % Cl.

UV spektrum (v dioethyilormamidu): 398 nm (32 800).

Sloučenina 1b:

2- (°-trithlcmmithylbiozllloeihylin)-3-binozlbeioZtialzlin

Teplota tání: 182 az 185 ^oC >

Analýza pro: C₂2^H ₁₆ ^C13^NOS

Molekulová hmoonoot: 460,81 vypočteno 59,95 % C, 3,50 % H, 3,04 % N, 23,68 % Cl;

nalezeno 59,8 % C, 3,5 % H, 3,0 % N, 23,0 % Cl.

UV spektrum (v dioettylforramiduu: 395 nm (31 5000.

Sloučenina 3:

2-(m-trictloroittllbinzoolImihhlei)-ЗзeihtlbeizZtiazzlio

Teptoto tá°í^: 157 až 159 °C _t

Analýza pro: C^gH^^ClN^C^S , Mzlekulová hmoonoot: 398,74 vypočteno 54,22 % C, 3,54 % H, 3,51 % N, 26,67 0 Cl; nalezeno 54,3 % C, 3,6 % H, 3,5 % N, 26,4 % CL.

UV spektrum (v dioethylforramiduu: 388 nm (46 9000.

Sloučenina 4:

2-(p-trichlorrnethylbenzoy1methylen)-3-methylbenzthiazolin (z 2, 3-dimethtlbetzthiazQLium-p-toluensulfonátu)

Teplota tání: 194 až 196 °C.

Analýza pro:

Molekulová tmoOnoot: 384,71 vypočteno 53,08 % C, 3,14 % H, 3,64 % N, 27,65 % Cl;

nalezeno 54,0 % C, 3,4 % H, 3,6 % N, 27,2 % Cl.

UV spektrum (v dimettylformamidu): 395 nm (32 200).

Sloučenina 5:

2-(p -trif 1 o o rie eth ybe e n toyl me Ь. li у l e n )-3-e ethy lben г t h iaz o li n (srovnávací sloučenina)

Teplota tání: 179 až 180 °C

Analýza pro: C^gH-^F^NOS

Mooekulová immonoot: 349,37 vypočteno 61,8.8 % C, 4,04 % H, 4,01 % N;

nalezeno 62,1 % C, 4,1 % H, 4,1 % N.

UV spektrum (v dimettyHormamidu): 392 nm (31 300).

Sloučenina 6a:

2- (triуh0rrazel^ylmttУylto)-3mttУylbtnoZhiazo0io

Teplota tání: 189 až 190 °C

Analýza pro: C^^Cl^NOS ,

Mooekulová tmmonoot: 308,62 vypočteno: 42,81 % C, 2,61 % H, 4,45 % N-34,46 % Cl;

nalezeno : 42,5 % C, 2,5 % H, 4,3 % N, 34,5 % Cl.

UV spektrum (v dimettyHormamidu): 369 nm (28 700).

Sloučenina 7:

^f^3,5-bis--(^triih^Oorrbt^уy^l)^benzz^olImth^уleeJ-З^зe^etУ^lbbbz^ztiaгoOⁱn

Teplota tání 180 až 183 °C

Analýza pro: C^H-iC^NOS

Mooekulová tmoonoot: 516,10 vypočteno 44,22 % C, 2,54 % H, 2,71 % N, 41,22 % C;

nalezeno 44,2 % C, 2,4 % H, 2,7 % N, 40,6 % Cl.

UV spektrum (v dimettyHormamidu): 399 nm (30 7000.

Sloučenina 8: 2- (p-triуhOrmtth^ylbentoylrethylenn-3- (2-rettуo^yУthtl)bbeoZtiazz0io (z 2-гг^у1-3- bbtoZtiazzOifm-p-tolutosulionátu)

Teplota tání 162 až 165 °C

Analýza pro: ^C19^H16C1₃ ^NO2^S

Mooekulová hmoOnoot: 428,77 vypočteno 53,22 % C, 3,76 % H, 3,27 % N, 24,81 % Cl;

nalezeno 53,4 % C, 3,9 % H, 3,2 % N, 24,9 % Cl.

UV epektruo (v dioethylforoamidu): 396 nm (31 000).

Sloučenina 8a:

2-(p-trichOoroethylbenzoyloeehhlen)-3-n-hexylbeezZhiazolin

Teplota tání: 111 až 113 °C

Analýza pro: C₂₂H₂₂C1gNOS

Molekulová hmotnost: 454,85 vypočteno 58,10 % C, 4,88 % H, 3,08 * N, 23,38 % CL;

nalezeno 58,4 % C, 4,9 % H, 3,0 % N, 23,1 % CL.

UV spektrum (v dioethylforoamidu): 397 nm (32 100).

Sloučenina 9:

2-benzoolLnrthhlee-ЗзeehylbbnzZhiazolin (srovnávací sloučenina)

Teplota tání: 139 až 140 °C

Aialýza pro: C^H^NOS

Mooekulová hrnoonnot: 281,38 vypočteno 72,57 % C, 5,37 % H, 4,98 % N;

nalezeno 72,6 % C, 5,6 % H, 5,0 % N.

UV spektruo (v dioethylforoaoidu): 381 no (36 600)

Sloučenina 10:

2-(p-trOchOormethylbenzoylorthylen)-3-oethylnafto [1,2-d]thiazolin (z 2,3-dioethylnafto [1,2-dJ thiazolixo-p-toluensulfonátu)

Teplota tání: 239 až 242 °C

Analýza pro: C₂Hⁱ ₁C'-^LN^°S

Mooekulová hrnoonoot: 434,77 vypočteno 58,01 % C, 3,25 % H, 3,22 % N, 24,46 4 CLj nalezeno 57,7 % C, 3,3 % H, 2,9 % N, 24,3 4 CL.

UV spektrírn (v dimethylformamidu): 412 nm (35 200).

Sloučenina 10a:

2-(3,5-bisttrichlormttlybeonooylrethylen)-3-mrthylLMfto [1,2-d] thiazolin

Teplota tání: 241 až 242 °C

Aialýza pro: C^^gClgNOS ,

Mooekulová hmooncot: 552,14 vypočteno 47,86 % C, 2,37 % H, 2,54 % N, 38,53 4 CL| nalezeno 47,6 % C, 2,3 % H, 2,2 4 N, 38,5 I CL.

UV spektruo (v dίoethylformamidu): 415 nn ' (33 400).

Sloučenina 11:

2- (p-trifluormethylbenzoylmethylen) -3-methylnafto[ 1,2-d] thiazolin (srovnávací sloučenina) ⁽z ²,3-di^jnath^tlna^ato 4,²~dJ t^yi^azo^nf^r-^p-toⁿ^i^tas^].toa^át:.f)

Teplota tání: 252 až 254 °C.

Analýza’ pro: C21^H14^F3^NOS:

Molekulová trnoonoot: 385,41

Vypočteno 65,45 % C, 3,66 % H, 3,63 % N;

nanezeno 64,7 % C, 3,8 % H, 3,6 % N.

UV spektrum (v dioettynforraoiduf: 409 nm (34 200)

Sloučenina 13:

2-^triy^hl^loaace^yylnt^tyylta^-3-or^{f 1,}2-dlthiazol.in ⁽z 2 l·^dί.m^thyln^a^at(^^{l 1,2}-^-d]^tyiazll^fur^-p^-Уo^futasf^lloa^átu)

Teplota tání: 263 °C

Analýza pro: C^gíH^₀ClgNOS ’

Mooekulová hmoonoot: 358,67 vypočteno 50,23 % C, 2,81 % H, 3,91 % N, 29,65 % Cl;

nanezeno 50,2 % C, 2,9 % H, 3,9 % N, 30,2 % Cl.

UV spektrum (v dioett^ylforoaoidu): 387 nm (35 100).

Sloučenina 14:

²·^-lenao^llmrth^yletaЗ-mrt^thyya^aao^ll^, ^-fltoiazolin (srovnávací sloučenina) ^Teplota toni^:²²⁰ a^ž 222 °C

Analýza pro: ^C20H15^N°S

Mooekulová hmoonoot: 317,41 vypočteno 75,68 % C, 4,76 % H, 4,41 % N;

nalezeno 75,4 % C, 4,8 % H, 3,9 % N.

UV spektrum (v dimetУ^ylforoamidu): 331 nm (4 9000, 399 nm (38 9000.

Sloučenina 24:

2- (p-triyhl<mmeУh^ylbeazoyloetУ^ylta)-3-ttУ^ylbtazlstltaazolia ^Teplota tání: ¹⁷⁵ až ¹⁷⁸ °C

Aaalýza pro: C^gH ^ClgNOSe

Molekulová hroonoot: 445,77 vypočteno: 48,51 % C, 3,17 % H, 3,14 % N, 23,87 % Cl;

aanezeal 48,3 % C, 3,2 % H, 3,1 % N, 23,6 % Cl.

UV spektrum (v dimettYlf omamiánu: 399 nm (29 9000.

Sloučenina 25:

2- (p·-triynlormeУ^yylteazlyloetУ^yltn)-3-ttУy-5-mlttУ^ylbtazostltaazolia

Teplota tání: 195 až 197 °C

Analýza pro: ^ci9^H16^cl3^NOSe

Molekulová hmotnost: 495,66 vypočteno 49,65 % C, 3,51 % H, 3,05 % N, 23,14 % Cl;

nalezeno 49,9 % C, 3,7 % H, 3,1 % N, 23,0 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 401 nm (30 800).

Sloučenina 26:

2-(p-trichlormethlybenzoylmethylen)-3-ethyl-5-methoxybenzoselenezolin

Teplota tání: 174 až 176 °C

Analýza pro: C_lgH₁₆Cl₃NO₂Se

Molekulová hmotnost: 475,66 vypočteno 47,98 % C, 3,39 % H, 2,94 % N, 22,36 % Cl;

nalezeno 48,0 % C, 3,4 % H, 2,9 % N, 22,1 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 407 nm (30 100).

Sloučenina 27:

2-trichloracetylmethylen-3-ethylbenzoselenazolin

Teplota tání: 139 až 140 °C

Analýza pro: ^ci2^H10^C13^NOSe

Molekulová hmotnost: 369,54 vypočteno 39,00 % C, 2,73 % H, 3,79 % N, 28,78 % Cl;

nalezeno 39,0 % C, 2,8 % H, 3,8 % N, 28,5 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 371 nm (29 500).

Příklad 2

Výroba sloučeniny 15:

2-(p-trichlormethylbenzoylmethylen)-1,3,3-trimethylindolin

К 13,48 g (80 mmol) 1,3,3-trimethyl-2-methylenindolinu (tribáze) a 26 ml (188 mmol) triethylenaminu rozpuštěným ve 300 ml bezvodého toluenu, se při teplotě 0 až 5 °C přikape

10,3 ml (16,6 g; 92 mmol) trichloracetylchloridu.

Reakční směs se potom dále míchá po dobu 3 hodin při teplotě místnosti, sraženina se odfiltruje, filtrát se promyje vodou, vysuší se síranem sodným a zahustí se. Získaný produkt se dvakrát překrytsaluje z diisopropyletheru.

Výtěžek: 12,6 g (49 % teorie).

Teplota tání 170 až 171 °C.

Analýza pro: ^C2o^H18^C13^NO

Molekulová hmotnost: 394,72 vypočteno 60,86 % C, 4,60 % H, 3,55 % N, 26,94 % Cl;

nalezeno 61,0 % c, 4,6 % H, 3,6 % N, 26,6 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 395 nm (26 300).

Analogickým způsobem se vyrobí následující sloučeniny:

Sloučenina 15a:

2-(p-trichlormethylbenzoylmethylen)-1,3,3-trimethyl-5-chlorindolin

Teplota tání: 164 až 171 °C

Analýza pro: ^C20^H17^C^4^NO

Molekulová hmotnost: 429,18 vypočteno 55,97 % C, 3,99 % H, 3,26 % N, 33,04 % Cl;

nalezeno 55,6 % C, 3,9 % H, 3,2 % N, 33,2 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 394 nm (28 700).

Sloučenina 15b:

2-(m-trichlormethylbenzoylmethylen)-1,3,3-trimethylindolin

Teplota tání: 161 až 165 °C

Analýza pro: ^C20^H18^C13^NO

Molekulová hmotnost: 394,72 vypočteno 60,86 % C, 4,60 % H, 3,55 % N, 26,94 % Cl; nalezeno 61,1 % C, 4,6 % H, 3,6 % N, 26,8 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 388 nm (28 100).

Sloučenina 16:

2-trichloracetylmethylen-l,3,3-trimethylindolin

Teplota tání: 101 °C

Analýza pro: C^H^Cl-^NO

Molekulová hmotnost: 318,63 vypočteno 52,77 % C, 4,43 % H, 4,40 % N, 33,38 % Cl; nalezeno 53,1 % C, 4,4 % H, 4,4 % N, 33,1 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 375 nm (25 900).

Sloučenina 16a:

2-trichloracetylethylen-l,3,3-trimethyl-5-chlorindolin

Teplota tání 163 až 165 °C

Analýza pro: C^H^d^NO

Molekulová hmotnost: 353,08 vypočteno 47,63 % C, 3,71 % H, 3,97 % N, 40,16 % Cl;

nalezeno 47,9 % C, 3,7 % H, 4,0 % N, 40,2 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 376 nm (28 000).

Sloučenina 17:

2-[3,5-bis-(trichlormethyl)benzoylmethylen]-l,3,3-trimethylindolin (z 2-methylen-l,3,3-trimethylindolinu)

Teplota tání: 185 až 186 °C

Analýza pro: ^C2i^Hi7^C^6^NO

Molekulová hmotnost: 512,09 vypočteno 49,26 % C, 3,35 % H, 2,74 « N, 41,54 % Cl; nalezeno 49,6 % C, 3,6 % H, 2,6 % N, 40,9 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 398 nm (24 600)

Příklad 3

Výroba sloučeniny 2.

2-^[bis⁽(p^ttr¹c^lrarmt¹hyl^ennzoy⁾) me^ylenj -3-et¹ylbenzt¹itzoliru

K 7 g (20 mmol) 2-meehll--3-etlylbenzthitzolijιo-p-toluensulfonátu ve 30 ml absolutního pyr^inu se při teplotě ⁵ a^{ž 15} °^C o^řiktoe ¹² g (^46,5 mnml) ^o-tr^аlh^lrrπet^1llblnzoylаhllridu. Reakční směs se zahří^ ^po dobu ² hodin na t^lo^ ¹0⁰ ° pyridin odcdettluje ve vakuu a ke zbytku překrystaluje z tcаlOl0trilu.

C. ^Po ochlazení reakění sm^měi se se přidá 80 ml meehanolt. Vyloučený produkt se

Výtěžek: 7,5 g (60 % teorie).

Teplota t^ání: 205 až 207 °C. Analýza pro: ^C26^H17⁽Molekulová hmoonoot: vypočteno 50,35 % C, nalezeno 50,6 % C, ,C1₆N—2S

620,21

2,76 % H, 2,26

3,0 % H, 2,3 % N, 34,30 % Cl;

% N, 34,4 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 372 nm (25 300).

—dooíddaícím způsobem se vyrob:! nássedduicí sloučeniny:

Sloučenina 12:

^[bis-U^uooyl)metliylenj^-methylnaí:to l^,2-^d t^litz^l.in (z 2 ^dimeU^ln^to ^[1,2-d t¹iazol^tum-^o-to^tuensul^lon^stt) (srovnávací sloučenina)

Tep^ta tání: 205 až 206 °C Analýza p^o: ^C23^H15^]Hc^kulová hrnconoot: vypočteno 68,82 % C, nalezeno 68,7 % C, —S

401,44

3,77 % H, 3,49 % N;

3,9 % H, 3,5' % N.

UV spektrum (v dimethylformtmidu): 408 nm (35 000}.

Příklad 4

Výroba sloučeniny 6:

2-t rác horaa c e t ylm et hyl en-3-ethylben z z li iaz o lin g (28,6 mnml) 2-melhll-3-etlylbenzZhizolium-0'-toluensulfonátu se suspenduje ve ^{6,8 g} (⁶⁷/² mno^ tir^^y^minu a ^při te^otě ⁵ a^{ž 10} °C trCcllortcltllclllričU v malém mnoOžsví toluenu.

150 ml toluenu, potom se přidá se přikope roztok 6 g (33 mol)

Po 3 hodinách při teplotě místnoosi se o^fii^trují amcmiové soU, reakční roztok se promyje vodou, vysuší se síranem sodným a zahuusí se ve vakuu. Produkt se potom nechá ^krystalovat z diisoorooylltllru. ¹

Výtěžek 7,2 g (78 % teorie).

Teplota tání: 136 až 139 °C.

Analýza pro: C₁2^H10^C13^NOS

MoOekulová hmoOnoot: 322,64 vypočteno 44,67 % C, 3,12 % H, 4,34 % N, 32,97 % Cl;

nalezeno 44,8 % C, 3,2 % H, 4,2 % N, 33,1 * Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 369 nm (31 600).

Odpooídajícím způsobem se vyrob:! následující sloučeniny:

Sloučenina 6b:

2-trihhOrrccctylnethylen-3-ethyl-5-methylbenzZhiazoOin

Teplota tání: 199 až 200 °C.

Analýza pro: c^H^C^NOS

MoOekulová hmoOnoot: 336,67 vypočteno 46,38 % C, 3,59 % H, 4,16 % N, 31,59 % Cl;

nalezeno 46,4 % C, 3,7 % H, 4,0 % N, 31,3 % Cl.

UV spektrum (v pimethylformamidu): 370 nm (28 500).

Sloučenina 6c:

2-trichoorceey.lmethyeen-3-benzylbenzthiazolin

Teplota tání: 197 až 198 °C

Analýza pro: c^H^C^NOS

Mofekuloíá hmoOnoot: 384,71 vypočteno 53,80 % C, 3,14 % H, 3,64 % N, 27,65 % Cl;

nalezeno 53,2 % C, 3,2 % H, 3,6 % N, 27,5 % Cl.

UV spektrum (v pimethylformamidu): 369 nm (32 4000.

Příklad 5

Výroba sloučeniny 18:

2- (p“trichformdthylbdnooyloedhyldn)-3-dtCyl-4-mdtCy1-5-dtCoxykarbofnttlilazolin

A) 2,4-dioeetct-3--etCyl-5-etCoxtkarboontthir2oliuo-p-toluensujfonát

Ethylesteo 2-chloorcetoitoíé kyseliny se nechá kondenzovat s t^ho^i^(^€tam^a^(^m za vzniku

2,4-aioedhct-5-dtCoxykarboontthiroolinu a ten se analogicky jako v případu provedení 1 A) nechá oea^ooía,s ethylesteed o^_ ^toluenluffonoíé kyseeiny . za vzniku p-t^oluensulfonátu kvarterní amcrniové báze.

B) Sloučenina 18:

Analogickým postupem jako je popsán v oříkraUu 1B) se nechá reagovat 2,4-Ρϊο€^1ί^-3-etCtl^-5-eChoxykrrbonyttCirzoljuo-o^_toluenlulfozát s 0”triclformeChylbezzoylcClorddem za vzniku 2- (o“trichforπetCylbdnzoylImdhctld)---edhct-4-oedtct-5-etCoxytarObfylttčaго^™.

Teplota tání 214 až 216 °C.

Analýza pro: C^gHigCl^NO^S

Molekulová hmotnost: 434,77 vypočteno 49,73 % C, 4,17 % H, 3,22 % N, 24,46 % Cl; nalezeno 49^,7^; % C, 4^,2 % ^H 3^,2 % ^N 24^,1 % Cl. .

UV spektrum (v dioethylforoamidu): 317 nm (5 300), 402 nm (29 300).

Analogickým způsobem se vyrobí následující sloučeniny: .

Sloučenina 19: ‘

2-trihhtoacceУylπethylen-3-ethyl4 4-oethyl-5-ethtxykaabC)tyУthiazotin

Teplota tán^í: I⁴⁴ až ¹⁴⁶ °C.

Analýza pro: C^HicC 3OOgS

Mooekulová ^оПо^: 3 58,6 7 vypočteno 40,19 % C, 3,93 % H, 3,91 % N, 29,65 % Cl;

nalezeno 40,0 % C, 3,9 % H, 3,7 % N, 29,6 % Cl.

UV spektrum (v dimethyl formami^): 295 nm (6 1000, 376 (26 7000.

Sloučenina 20:

2- (p-trChhtrrmethylbenzoylϊneehhlee)-Зз-ehhУ“⁴,5-difenylthiazolin

Teplota tání: 210 až 211 °C

Analýza pro: <-2g^H20^¹L3^NOS

Mooekulová ^с±по£^: 500,88 vypočteno 62,35 % C, 4,02 % H, 2,80 % N, 21,23 % C;

nalezeno 62,2 % C, 4,2 % H, . 2,6 % N, 21,1 % C.

UV spektrum (v dimethyltormamidu): 322 nm (5 9000, 412 nm (27 4000.

Sloučenina 20a:

2- (p-trichtoroethylbenzotlLnθthylyn) -3-etřihl-S-feennhiazolin

Teplota tání: 17² a^{ž 17}5 ^cC.

Analýza pro: ^C2oHig^C13^NOS

Mooekulová hmoOnott: 424,78 vypočteno 56,55 % C, 3,80 % H, 3,30 % N, 25,04 % C;

nalezeno 56,2 % C, 3,7 % H, 3,1 % N, 24,8 % C.

UV spektrum (v dioethylforoamidu): 399 nm (22 7000.

Sloučenina 21:

2-trichtoroethylen-3-eehyí4,5-diee-ylthaizoliTeplota tání: 161 a^ž l⁶² °C.

Analýza pro: C2QH16CI3NOS vypočteno 56,55 4 C, 3,80 % H, 3,30 % N, 25,04 % Cl;

nalezeno 56,8 % C, 3,8 i H, 3,2 % N, 24,8 % Cl.

UV spektrum (v di^m^tthyl^f^om^am-d^): 292 nm (S, 7 2000 , 380 nm (25 8000 .

Sloučenina 21a:

2-trichloracetylmethylen-3-ethyl-5-fenylthiazolin

Teplota táni: ¹⁴⁴ až ¹⁴⁵ °C.

Analýza pro: С^Н^С^ОС^

Molekulová hmmlnoot: -48,68 vypočteno 48,2- % C, -,47 % H, 4,02 % N, -0,-0 % Cl; nalezeno 48,1 % C, -,7 % H, 4,0 % N, -0,2 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): -66 nm (24 400).

Příklad 6

Výroba sloučenin 22 a 2-:

A) 1,2-dimenthlchhnolinium-p-to].unysulfonát:

71,- g (0,- moD chinaldinu a 102, - g (0,-- mco) meetylesteru p-toluensulfonové kysstiny se zahřívá asi 10 minut na holotu ¹⁰⁰ °C. Nast.ou^uivší exothermní reakcí se reakčiní směs zahřeje na ¹80 °C. Po 10 minutách se reatání směs vylije na scetoy^, směs se zfiltrujt, zbytek na filtru čt promyje acetonem a vysuší se.

Výtěžek: 1-1 g (0,46 mol = 92 %.

B) 2-hrCchloracnhyloethylern3-oenhyl-3,2-dihydrocihnoliy a 2-(bisetrChУSrsctetylmthУye , 2-diУydrochinoSiy

K 10 g (-0 ranc>l) 1,2-dioothhlchiУ01iySuo-i-tslutУtslfsyáhs vn 2- ml pyridinu sn při ht^i-oh^{ě 0} a^ž 5 °C ^přika^pe ^{6 g} (33 mnml) hr^cc^ysorsctty^-ch^-srids. Po . ² hodinách ^při h^n^p-^oh^^ěmístnossi sn k reakční směěi přiclá oottylenyClosid, roztok sn promyjn vodou, vysuší sn síranem sodným, zahussí sn a dvakrát sn chromáaoorafujt na tiliSa^gt-s za pouití soOsí cyklohexanu a nthylsintáts v poměru 1:1 jako tlučního činidla.

1. eluovaná zóna: -00 mg

Sloučenina 22:

2-trCchloracthy1-1-oethyl-3,2-dihydrocCinoSiy

Tepl^oh^a hání^: 228 až 2-0 °C

Analýza pro: ^-Η^^-ΝΟ

Molekulová himjonoot: -02,-9 vypočteno -1,60 % C, -,-- % H, 4,6- % N, --,1- % Cl; nalezeno -1,6 % C, 3,3 % H, 4,4 % .N, --,1 % Cl.

UV spektrum (v dimethylforosmidu): -0- nm (12 -000, 402 nm (S, 21 2000, 419 nm (-0 2000, 441 nm (2- 7000.

2. e-^uovaná zóna: 200 mg

Sloučenina 2-: 2- (bitetrCyhSosacttylottУyltn)-1-mothhl-3,2-dihydrocCinoSiy

Teplota tání: 17^- a^{ž 176} °C.

Analýza pro: CigHgClgNOj

Mooekulová УmoSnost: 447,96 • vypočteno 40,22 % C, 2,0- % Η, -,1- % 'N, 47,49 % Cl;

nsl·eznyo 40,1 % C, 2,0 % H, 2,7 % N, 46,8 % Cl.

UV spektrum (v dimethylformamidu): 323 nm (13 900), 442 nm (7 100).

Příklady ilustrující aplikační možnosSi sloučenin popřípadě směsí podle vynálezu:

Příklad I

Na meehhnócky zdrsněnou hlOnkžovsu desku se odstřelováním nanese vrstva roztoku, který sestává z

0,5 dílu hmoSnostoího sloučeniny 1,

23,75 dílu hmoSnostníhs polyacetalu z trieUhyeeoglykslu a 2-ethylbutyraieehydu a

75,0 dílu hmoSnožtníhs kressl-Soomadduhydového novolaku (rozsah teplot tání 105 až ¹²0 . °C podle kap^ároí metody DIN ^{53 1}8¹) ve

24,25 dílu hmoonootního 2-ethoxyethanolu a

375 dílech objemových meetihlethylketonu, ^a v^ys^uŠÍ se ^při t^lotě 100 °C. Tato vrstva se ossíM ^přes šedý klío, u n^ěhoⁿ se optici hustota jednoho stupně liší od stupně následujícího o faktor 2, a iožitiíní obraz se vyvolá pomocí roztoku, který sestává z

5,5 dílu hmoonootního natriumnoeapSli^kátu . 9 H^O,

3,4 dílu hmoonootního tronatiuuofosfátu . 12 H₂O,

0,4 dílu hmoonootního oatrjuodiUdrsgenfssfátu (bezvodého) a

90,7 dílu hmoonootního vody zbavené sooi.

Tabulka VII ukazuje, že počet vyvinutých stupňů šedého klínu narůstá vždy při zdvojnásobení doby osvitu o 2.

TabulkaVII

Doba osvitu Počet vyvolaných stupňů (minuty) Šedého klínu

0,53

5

Příklad II

Tento příklad ukazuje, že ze sloučenin podle vynálezu jsou zvláště citlvvé ty, které obsahuují i-trCchžormethyl·benzslžovsu skupinu. Triljsrrmethllbeozsyloeehylenthiazoll (sloučeniny 5 a 11) známé . z USA obranné publikace T 900011-Q a sloučeniny známé z DE-B 27 17 778, které neobsapují trhPaSoeonoethylovou skupinu, jsou oapioSi tomu neúčinné.

Pokus se provádí stejným způsobem jako je popsán v příkladu I, přčeemž ve smOěi používané pro vytvoření vrstvy je sloučenina 1 nahrazena stejný mooostvím některé ze sloučenin uvedených v tabulce VIII.

Tabulka VIII

Sloučenina číslo

Počet vyvolaných stupňů šedého klínu při době osvitu minut 4 minut

1	7	9
la	5	7
lb	5	8
2	1	3
3	0	1
4	7	9
6	5	8
6a	5	7
6b	5	7
6c	5	8
7	0	1
8	6	8
8a	5	8
10	6	8
10a	0	2
13	5	7
15	5	7
15a	4	5
15b	0	0
16	2	4
16a	3	6
17	0	1
18	4	6
19	5	7
20	2	4
20a	3	5
21	2	3
21a	3	5
22	0	1
23	0	0
24	5	8
25	6	8
26	5	8
27	5	8

Srovnávací sloučeniny se skupinou CF₃	Doba osvitu
8 minut	16 minut
5	0	0
11	0	0

Bez skupiny CX₃	Doba osvitu
8 minut	16 minut
9	0	0
12	0	0
14	0	0

Se skupinou ^ccl3	Doba osvitu
2 minuty	4 minuty
A	6	9
В	7	9
C	6	8

А = 2-(p-methoxyfenyl)-4-chlor-5-(p-trichlormethylfenyl)oxazol

В = 2-(p-trichlormethylfenyl)-4-chlor-5-(p-methoxyfenyl)oxazol

C = 2,4-bis-(trichlormethyl)-6-(4-ethoxynaft-l-yl)-s-triazin

Příklad lil

Hliníková deska jednostranně mechanicky zdrsněná pomocí drátěného kartáče se opatří vrstvou za použití následujícího roztoku:

díly hmotnostní novolaku uvedeného v příkladu I, díl hmotnostní polymerního acetalu z 2-ethylbutyraldehydu a hexan-1,6-diolu,

0,001 dílu hmotnostního báze krystalové violeti a

0,02 dílu hmotnostního sloučeniny 10 v dílech hmotnostních směsi rozpouštědel sestávající z ethylenglykolmonoethyletheru a butylacetátu v poměru 4:1.

Vysušená vrstva měla plošnou hmotnost 2 g/m . Tato vrstva se osvítí pod pozitivní předlohou po dobu 100 sekund pomocí 5 kW žárovky s halogenidem kovu ve vzdálenosti 140 cm, přičemž vznikne kontrastní obraz zesvětlením svícených částí. Tyto části se vymyjí pomocí roztoku sestávajícího z

2,67 dílu hmotnostního natriummetasilikátu . 9 H₂O,

1,71 dílu hmotnostního trinatriumfosfátu . 12 H₂O a

0,12 dílu hmotnostního mononatrumfosfátu (bezvodého) v

95,45 dílu hmotnostního vody zbavené solí.

Poté se provede obvyklé opláchnutí vodou a pomocí 1% roztoku fosforečné kyseliny se deska stane přímo použitelnou pro tisk. Takto se získá výkonná deska pro tisk z plochy.

Příklad IV

Připraví se roztok sestávající z následujících složek:

6,5 dílu hmotnostního terpolymeru z n-hexylmethakrylátu, methakrylové kyseliny a styrenu (60:30:10) se střední molekulovou hmotností asi 35 000 a číslem kyselosti 195,

3,2 dílu hmotnostního dimethakrylátu polyethylenglykolu 400,

0,1 dílu hmotnostního sloučeniny 15 a

0,04 dílu hmotnostního azobarviva, vyrobeného kopulací 2,4-dinitro-6-chlorbenzendiazoniové soli s 2-methoxy-5-acetylamino-N-kyanethyl-N-hydroxyethylanilínem ve dílech hmotnostních methylethylketonu a dílech hmotnostních ethanolu.

Tento roztok pro vytvoření vrstvy se poté nanáší odstřelováním na biaxiálně protaženou a teroofixovaoou folii z polyethylentterftalátu o tloušťce 25 /im tak, aby se po vysuěení ^při 100 °C zí^sk^al^a vrstva o ^plo^šn^é hmotoooto ⁴⁵ g^/o².

Takto získaná za sucha resistentní fólie se laminuje na laoinátoru obvyklém na trhu při teplotě 120 °C oa íenolplastovou vrstvennou hmotu, která je kašírována s měděnou fólií o 'tloušťce 35 /um, a po dobu 40 sekund se'osvitne ' pod žebříčkovou deskou jakožto předlohou.

Po osvícení se polyesterová fólie odejme a neosvícené části vrstvy se vymývvai v postřikovač ím zařízení během 1 minuty pomocí 1% roztoku uhličitanu sodného.

Po opláchnutí vodou a naleptání 15% roztokem peroxydvvosíranu amonného se uvolněná místa galvannzuúí postupné v lesklé oOědcí lázni, niklovací lázni a zlaticí lázni, kteréžto lázně jsou běžné na trhu , vždy při proudových hustotách a tloušťkách vrstev doporučených výrobcem. Po odstranění resistentní šablony pommcí 5% roztoku hydroxidu draselného při teplotách 40 až 50 °C a odleptání takto uvolněné základní měděné vrstvy pomocí obvyklých leptacích prostředků se získá dobrá žebříčková deska.

PříkladV .

K výrobě positivní za sucha resisteotoí vrstvy se' připraví následující roztok:

64,75 dílu hmoCnol;tníhc oethhlethylketcnu,

21,2 cHuvi hoctoostnhho novoakuu popsaného v přkkaduu I, , dílů hootoostnchh bSs-(5-etУyl-0-eehhoxyoethyl-l,3-d0oxoЦo-2-yl)eserru 2-ethyl, l-propandúoluf

3,8 du lh0l10tnooíhC hopylyhthaíakrysrt u, níoVovíóknzhOho,

0,05 dílu hmoCnoctoího báze krystalové violeti a

0,2 dílu hmoCsoctníhc sloučeniny 4.

Pomooí tohoto roztoku se analogicky jako v příkladu IV nanáší vrstva na biaxiáloě dlouženou a teroofixovanou polyesterovou fólii c tloušťce 25 /um, která byla předtím upravena roztokem Srichlorcctcvé ksyelioy a polyvinyladícholr, nanesená vrstva se vysuší a oboustranně se laminuje na měděný plech. Po ochlazení, odejouuí nosné fólie a po krátkém dosušení v sušárně při ^tep^lotě ⁸⁰ °^C se p^lech opatřený vrstoou oboustranně osvítí ^páreo ' ^přeUdch^{y se} tejným krycím motivem ve formě kapsy. ’

Ste,nýo postupem jako v příkladu I se potom odstraní osvětlené Části vrstvy, v tomto případě oboustranným postříkáním vývojkou. U resisSeíSoí vrstvy tlusté 25 /um se osvit provádí 40 sekund a vyvolávání 45 sekund, u resistentní vrstvy o tloušťce 12 /um postačí doba osvitu 25 sekund a doba vyvíjení 25 sekund. V případě obou resisteotoích vrstev různé tloušťky se desky po opláchnutí zbytků alkalické vývojky oboustranně leptají roztokem chloridu železi- * tého běžným na trhu tak dlouho až jsou čiště naleptány.

Získané naleptané části se mohou ještě pomocí asi 3% roztoku hydroxidu draselného nebo roztoku hydroxidu sodného nebo acetonu zbavit resisteotoí šablony.

Příklad VI .

X výrobě negativní za sucha resisteotoí vrstvy se na nosnou fólii jako v příkladu IV nanáší roztok následuřícího složení: .

68,5 dílu hmoCnoctníhc oeehhlethylketonr, , dílů Ьто^о^п!^ ^polymeru polymothylmeehyykylátu a oothakrylové kyseliny (98:2) s moCekulcvor hmoCtnctí asi 34 000, dílů hmoCtootních trioethylcdprcpanOtiakrylátr,

0,2 dílu hmotnostního sloučeniny 1,

0,2 dílu hmotnostoího ltuks-krystalsvé violeti,

0,1 dílu hmotnostního oaaachitové zeleně.

Získaná rsvooměroá fttspslyooeistvatelná vrstva s tlsušťct 38 yum se laminuje oa vrstvennsu desku s oaleptosu měděnsu fólií a pstom se ps dsbu 20 sekuod ssvití v ssvětl^c^x^a^c^:^o zařízení uvedeném v příkladu III.

Přitom se svёtltcitiivOπ) trichsoroethylfenylderíváteo iniciuje jak ftttptlyoerisace tak i vyvolání barevnosti u krystalcvé visleti z leuksslsučeniny.

Posžijee-i se místo slsučeniny 1 sddotídající trflltrroethyl-sCoučenina 5 stejným způssbem, pak na ssvitnutých místech nedochází k vůbec žádné reakci a to ani při prsdlsuieoé dsbě ssvitu. Nahrraí-li se naproti tomu sl^čenta 1 sloučenintu 2, pak se dssáhoe zřetelně menší citlivcstj vůči světlu.

Zatímcs za použití sl^s^učeni-ny 1 je šedý klín s odstupňovhnou spOictou hustotou kryt ai ds stupně 8, vykazuje sdpotídíjecí vrstva se slsučeniosu 2 při sterém ssvitu ps 1 minutě vyvíjení postřikem d^s^t^é^í5u^ji^<cí krytí psuzt ke stupni 2. Nahrad-li se sloučenina A (srsv. příklad II) pak se nezíská iádoý sbraz.

Psdsbný výsledek jato se sloučeninsu 1 jaksito iniciáuoteo se získá, jestliže se jaks srovnávací sltučenina pouuije 2-(4-ethosynjfh---yl)-4,6“bit-tricrlsroettrl--t·trihzij. □klαdtvatelnsst této rtsjsttjtjí vrstvy lhmioovhoé na mměd, je však podstatně horší.

Ts se ukazuje na pskusu urychlenéht skladsvání při ttplstě 40 °C. Zatímcs matná], se známým trichComttryltrazjteo jaks ijiciáSoteo skýtá ps 8 dnech skladsvání a ps následujícím tsvitu a vyvíjení oa šedém klínu s odstupňovhoou tpticktu hustotou s tři stupně kratší šedý klín, zkrátí se za jinak stejných psdmíntk šedý klín při pouuití tlsučtnίny 1 jen s asi 1 stupeň.

Ps stejné dsbě sklad^ání vykazuje neosvětlený maattiál se známým ijiciáSrteo zřetelné modré zbarvenO, zatímcs u maattiálu podle vynálezu je tsts zabarvení jen nepatrné.

Příklad VII

Roztok sestávající z dílů hInotnoctnícr osvcla^' uvedené^ v příkladu I, dílu hmotnoutoíro polymerního acetalu z 2-etrylbutyrаídehydu a triethyltoglykdu,

0,002 dílu ^(^πο^οΙ^ báze krystalsvé videti a

0,6 dílu rmotnoctního slsučeniny 1 v dílech rInoStoctních 2-ethtxyetrhnu a

19,4 dílu rmotnoutoírt butylacetátu, se odstřeдováním nanáší oa nosoou vrstvu z tltktšslyticky zdrsněném a anodicky txidtvaného dtoíku a zís^kan^á vrstva se vysuó. Plo^šn^á rmoOnost vrstvy Činí. 2^,5 g/m². ZÍ^sk^aná tiskcwá deska se ssvvtí jaks v příkladu III a pstom se vyvolává roztokem, ^ι^ζ tlužtjí je uvtdtno v příkladu I.

Příklad VIII

Roztok sestáve^cí z dílů hmoSnostních terpdymeru z butyloothaakylátu, moehyllneehrarylátu a mothaarylové kyseliny (78:20:2, mo se autová rmotnost asi 100 000), dílů hmotnostních dipentaerythrithexaakrylátu,

0,2 dílu hmotnostního sloučeniny 13 a

0,2 dílu hmotnostního leuko-krystalové violeti v

68,6 dílu hmotnostního butanonu, se odstřelováním' nanáší na fenoplastovou vrstvenou desku kašírovanou s měděnou fólií o tloušťce 35 /um tak, aby se po vysušení při teplotě 100 °C získala vrstva o tloušťce 25 /im. Tato deska se potom osvitne po dobu 30 sekund v osvětlovacím zařízení popsaném v příkladu III a vyvolá se postřikem trichlorethanem.

Příslušný obraz se dále zpracovává obvyklým způsobem galvanizací, odstraněním vrstvy a naleptáním základní měděné fólie.

P ř í к 1 a	d IX
Roztok	sestávající z
6,5	dílu hmotnostního terpolymeru, který je uveden v příkladu IV,
2/8	dílu hmotnostního polymerisovatelného diurethanu, který byl získán reakcí 1 mol 2,2,4-trimethylhexamethylendiisokyanátu se 2 mol hydroxyethylmethakrylátu,
2/8	dílu hmotnostního polymerisovatelného polyurethanů, který byl vyroben reakcí 11 mol 2,2,4-trimethylhexamethylendiisokyanátu s 10 ml bezvodého triethylenglykolu a další reakci reakčního produktu se 2 mol hydroxyethylmethakrylátu,
0/2	dílu hmotnostního sloučeniny 4,
0/1	dílu hmotnostního 2,4-dichloranilidu 3-merkaptopropionové kyseliny,
0,035 2/8	dílu hmotnostního modrého azobar.viva uvedeného v příkladu IV a dílu hmotnostního esteru 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny s diethylenglykol-mono- -2-ethylhexyletherem ve
35	dílech hmotnostních methylethylketonu a
2	dílech hmotnostních ethanolu.

se odstředováním nanáší na biaxiálně dlouženou a thermofixovanou fólii z polyethylentereftalátu o tloušťce 25 /Um tak, aby se po vysušení při teplotě 100 °C získala vrstva o plošné hmotnosti 28 g/m².

Takto získaná za sucha resistentní fólie se laminuje pomocí na trhu obvyklého laminovacího zařízení při teplotě 120 °C na fenoplastovou vrstvenou desku s nalepenou měděnou fólií o tloušťce 35 /um a potom se po dobu 20 sekund osvitne pomocí osvětlovacího zařízení běžného na trhu. Jako předloha sloužila předloha s čárovým motivem se šířkou čar a vzdálenostmi až do 80 /um.

Po osvětlení se polyesterová fólie odejme a vrstva se vyvolává v 0,8% roztoku uhličitanu sodného ve vyvolávacím zařízení umožňujícím postřik vývojkou po dobu 50 sekund. Deska se potom oplachuje 30 sekund vodovodní vodou, naleptává se 1 minutu ve 25% roztoku peroxodvojsíranu amonného a potom se postupně galvanizuje v lázních následujících elektrolytů:

1) 40 minut v lázni mědícího elektrolytu (běžného na trhu) proudová hustota: 2 A/dm nárůst kovu: asi 20 /um

2) 10 minut v niklovací lázni (běžné na trhu) 2 proudová hustota: 4 A/dm nárůst kovu: 6 /um a

3) 15 minut v zlaticí lázni (bezné na trhu) proudová hustota: 0,6 A/dm nárůst kovu: 2,5 /um.

Deska nevykazuje žádné stopy vedlejší migrace nebo poškození.

Tato deska se může teplotě 50 °C a odkrytá poté zbavit zbytků vrstvy v 5% roztoku hydroxidu draselného při měd se odleptá obvyklými leptacími prostředky.

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Směs citlivá na světlo, obsahující jako účinnou látku na světlo citlivou heterocyklickou organickou sloučeninu s alespoň jednou trihalogenmethylovou skupinou jako substituentem a reakční složku, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny za vzniku produktu, který má ve vývojce absorpci světla nebo rozpustnost odlišnou od reakční složky, vyznačující se tím, že jako na světlo citlivou heterocyklickou organickou sloučeninu s alespoň jednou trihalogenmethylovou skupinou jako substituentem, obsahuje sloučeninu obecného vzorce I (I) v němž

L znamená atom vodíku nebo skupinu obecného vzorce CO-(R³) (CX_.) , n J m M znamená popřípadě atomy halogenu, karboxyskupinou, sulfoskupinou, nitroskupinou, kyanoskupinou, karbonylovou skupinou, alkylovou skupinou, arylovou skupinou, alkoxyskupinou, trifluormethylovou skupinou nebo alkoxykarbonylalkylovou skupinou substituovaný alkylenový zbytek nebo alkenylenový zbytek s celkem 1 až 15 atomy uhlíku nebo 1,2-arylenový zbytek s celkem 5 až 14 atomy uhlíku, Q znamená atom síry, atom selenu nebo atom kyslíku, dialkylmethylenovou skupinu se 3 až 13 atomy uhlíku, alke-1,2-ylenovou skupinu se 2 až 5 atomy uhlíku, 1,2-fenylenovou skupinu nebo skupinu N-R,

přičemž M + Q společně tvoří 3 nebo 4 členy kruhu

R znamená alkylovou nebo alkoxyalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku nebo aralkylovou skupinu se 7 až 10 atomy uhlíku, R¹ znamená karbocyklickou nebo aromatickou skupinu se 6 až 10 atomy uhlíku nebo heterocyklickou aromatickou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, která obsahuje jako heteroatomy dusík, síru nebo kyslík,

znamená atom chloru, atom bromu nebo atom jodu a znammein číslo 0 a m znamená číslo 1 nebo znammná číslo lam znamená číslo 1 nebo 2.

2. Směs podle bodu 1, vyrnačuúící se tím, že jako reakční složku, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny obsahuje ethylenicky nenasycenou sloučeninu, která, umožňuje’rahájení polymerace vyvolané volnými radikály.

3. Směs podle bodu 1, .vyrnaa^ící se tím, ňe jako reakční složku, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny obsahuje sloučeninu s alespoň jednou vazbou C-O-C, která je štěpitelná kyselinou.

4. Směs podle bodu 1, vyznačuje! se tím, ňe reakční složka, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny, se aktivuje kyselinou za účelem kationické polymerace.

5. Směs podle bodu 1, vyzn^čujcí se tím, že reakční složka, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny, je z^eíf^-it^el^ná působením kyseeiny.

6. Směs podle bodu 1, vyrnnaující se tím,.že reakční složka, která reaguje s produktem fotochemické reakce heterocyklické organické sloučeniny, mění působením kyseeiny svůj barevný odstín.

7. Směs podle bodu 1, vyzRna^^! se tím, že obsahuje sloučeninu vzorce I v mnnžžtví 0,1 až 15 % hmotnoU, vztaženo na hmoonost netěkavých podílů.

8. Směs podle bodu 1, vyzn^^ící se tím, že navíc obsahuje polymerní poo^í^ nerozpustné ve vodě.

9. Směs podle bodu 8, vyznaa^í^ se tím, že jako pooIíIo obsahuje ροό^^ rozpustné ve vodn^a akalických roztocích.

10. Způsob výroby účinné látky obecného vzorce I podle bodu 1, vyznaa^í^ se tím, že se na sloučeninu obecného vzorce II (II) v němž

Q, M a R mmjí výše uvedený význam, nebo na její iminiovou sůl obecného vzorce III (III) v němž

Q, M a R oají výše uvedený význam a

A ^(-) znamená aniont i-miniové soH, působí halogenidem karboxylové kyseliny obecného vzorce IV ^n(CX3>^m (IV) v němž

X^, R^3, n a m výše uve^dený význam.

11. Způsob výroby sloučeniny obecného vzorce I, v němž L znamená a ostatní symboly maaí význam uvedený v bodě 1, podle bodu 10, vyznnačjící se tím, že se na sloučeninu vzorce II nebo III působí jedním ekvivalentem sloučeniny vzorce IV.

¹². ^Způsob výrob^y s^llu^čl^ⁿ.n^y obecného vzorce ^I, v n^ěm^{ž L} znamen^á s^kupinu CO^(r3) _n (CX^) _ma ostatní subssituenty maaí význam uvedený v bodě 1, podle bodu 10, vyznaačuící se tím, že se na sloučeninu vzorce II nebo III působí dvěma ekvivalenty sloučeniny vzorce IV.