CS235058B2 - Clamp for fastening of railway rail - Google Patents

Description

Účelem vynálezu je vytvořit svěrku pro upevnění železniční kolejnice, která by byla lehčí a levnější než dosud známé svěrkÝ.

Účelu vynálezu je dosaženo svěrkou sestávající z tyče z pružného kovu, ohnuté do tvaru majícího pět po sobě následujících úseků, kde nejnižší body protilehlých konců prvního úseku tyče jsou oba v první vodorovné rovině a nejnižší body třetího úseku a pátého úseku tyče jsou oba ve druhé vodorovné rovině, ležící nad první vodorovnou rovinou a druhý úsek má stoupající část, svírající v bokoryse s vodorovnou rovinou úhel menší než 45 °, případně až 35 °, třetí úsek tyče a pátý úsek tyče leží na protilehlých stranách osy prvního úseku tyče a tato týč má délku menší, než je osmnáctinásobek, případně až patnáctinásobek její tloušťky.

Vynález se týká svěrky pro upevnění železniční kolejnice.

Z britského patentového spisu č. 1 213 762 je známa svěrka pro upevnění železniční kolejnice, sestávající z tyče z pružného kovu ohnuté tak, že postupně od první . koncové plochy tyče ke druhé koncové ploše tyče má první úsek, který začíná první koncovou plochou tyče a je přímý nebo přibližně přímý, dále druhý úsek, dále třetí úsek, dále čtvrtý úsek a nakonec pátý úsek, který končí druhou koncovou plochou tyče, přičemž zmíněné úseky tyče jsou tvarovány tak, že když je svěrka ve zvláštní poloze, nejnižší body protilehlých konců prvního úseku tyče jsou v téže první vodorovné rovině a nejnižší body třetího úseku a pátého úseku tyče jsou v téže druhé rovině, a druhý úsek tyče, který je mezi prvním úsekem tyče a třetím úsekem tyče, má stoupající část a za ní následující klesající část, a v půdorysném zobrazení svěrky třetí úsek tyče a pátý úsek tyče leží na protilehlých stranách osy prvního úseku tyče a v bokorysném pohledu na svěrku rovnoběžném s přímkou procházející nejnižšími body protilehlých konců prvního úseku tyče se stoupající část druhého úseku tyče jeví skloněna k vodorovnému směru v úhlu menším než 90

Před vytvořením předloženého vynálezu byly vyráběny a používány milióny výše popsaných svěrek v desítkách zemí, v některých případech po dobu delší než patnáct roků. Přihlašovatel soudí, že všechny tyto svěrky byly vyrobeny jím nebo uživateli licencí.

Úkolem předloženého vynálezu je vytvořit svěrku výše popsaného typu, která by však byla podstatně levnější a lehčí.

Každopádně přihlašovatel soudí, že tam, kde taková svěrka byla skutečně užita, to znamená nikoliv pouze zobrazena v patentovém spise nebo jiné dokumentaci, měla před uvedením pod napětí v poloze výše popsané takovou konfiguraci, ve které zmíněná stoupající část druhého úseku svěrky se v pohledu definovaném výše jeví skloněna k vodorovné rovině pod úhlem větším než 50 °, blížícím se nejčastěji k 60°, a dále nejvyšší bod na horní straně čtvrtého úseku svěrky.

Původně byly tyto svěrky navrženy tak, aby měly třetí úsek opřený o přírubu u paty kolejnice, buď bezprostředně, nebo prostřednictvím elektricky izolujícího členu, a aby se pátý úsek svěrky opíral o pevnou plochu, která při pohledu od kolejnice byla mimo drážku v kotevním členu, v podstatě rovnoběžnou s kolejnicí, do kteréžto drážky byla svěrka zatlačena. K získání podstatného tak zvaného „odklonu“ svěrky, to je změny svislé polohy třetího úseku svěrky vzhledem k pátému úseku svěrky, když je svěrka zatlačena do polohy, ve které vyvozuje velkou, dolů směřující přídržnou sílu na kolejnici, bylo za účelem omezení pnutí na bezpečnou hodnotu nutné, aby mezi prvním úsekem svěrky a částí třetího úseku svěrky doléhající na kolejnici byla značná délka kovové tyče a bylo žádoucí, aby poloměr křivosti této části svěrky byl v podstatě stálý k zamezení vytvoření oblastí s podstatně vyšším napětím než střední hodnota tohoto napětí. Tyto požadavky vedly · k vytvoření druhého úseku svěrky stoupajícího strmě do výšky, avšak právě v tom případě částí svěrky, která byla podrobena nejvyššímu pnutí, byl její druhý úsek, což bylo dokázáno skutečností, že téměř všechny svěrky, které se zlomily při zavádění do upevňovací polohy nebo potom, byly zlomeny ve stoupající části druhého úseku svěrky. Je pravda, že v některých patentových spisech přihlašovatele bylo uvedeno, že místo aby svěrky byly zatlačeny „správnou cestou“, jak definováno výše, mohly být zatlačeny „špatnou cestou“, to znamená se třetím úsekem svěrky opřeným o pevnou plochu zmíněnou výše a s pátým úsekem svěrky opřeným o kolejnici, a je také pravda, že se to skutečně na tratích stávalo, například když bylo zjištěno, že svěrka nemůže být zatlačena „správnou cestou“ vlivem překážek, například tak zvaných „rybinových desek“ spojujících dva úseky kolejnic a u výhybek a křižovatek. Nicméně, pokud je si přihlašovatel vědom, žádná svěrka nebyla před vytvořením předloženého vynálezu zatlačena „špatnou cestou“ na trati a nebyla navržena specificky pro zatlačení „špatnou cestou“. To nyní přihlašovatel vytvořil. Při takovém návrhu svěrky budou oblasti vysokého pnutí rozprostřeny rovnoměrněji po části svěrky sahající od rozhraní mezi prvním a druhým úsekem svěrky až k volnému konci pátého úseku svěrky a druhý úsek svěrky může být bezpečně tužší a kratší než dříve a může mít menší poloměr zakřivení.

Druhý úsek svěrky nemustí stoupat tak vysoko , jako dříve, a tedy výše uvedený úhel může být podle předloženého vynálezu vždy menší než 45 ° a může být zkrácena délka tyče, ze které je svěrka vyrobena, z ovyklého dvacetinásobku tloušťky tyče či větší délky, to je dvacetinásobku průměru při použití kulaté tyče, na hodnotu podle předloženého vynálezu menší, než je osmnáctinásobek tloušťky tyče. Pokud je přihlašovateli známo, před rokem 1976 nebyla vyrobena žádná svěrka výše popsaného typu z tyče mající délku menší než osmnáctinásobek její tloušťky. Předložený vynález tudíž přináší podstatnou úsporu hmotnosti a ceny svěrek.

U svěrek podle známého stavu techniky s druhým úsekem svěrky stoupajícím do značné výšky tvořila tato část dostatčně velkou a vhodně umístěnou plochu pro kladivo pracovníka zavádějícího svěrky v podstatě rovnoběžně s kolejnicemi, do upevňo vací polohy. Nyní, ačkoliv přihlašovatel vytýčil myšlenku zavádění svěrek do upevňovací polohy nikoliv ručně, kladivem, nýbrž jejich zatlačováním pákami, ovládanými hydraulickými válci nesenými trolejemi umístěnými podél kolejí. Skutečnost, že druhý lísek svěrky nestoupá podle předloženého vynálezu do takové výšky jako dříve, není nevýhodou při použití takového zařízení k upevňování svěrek.

Vynález tudíž vytváří svěrku pro upevnění železniční kolejnice, sestávající z tyče z pružného kovu ohnuté tak, že postupně od první koncové plochy tyče ke druhé koncové ploše tyče má první úsek, který začíná první koncovou plochou tyče a je přímý nebo přibližně přímý, dále druhý úsek, dále třetí úsek, dále čtvrtý úsek a nakonec pátý úsek, který končí druhou koncovou plochou tyče, přičemž zmíněné úseky tyče jsou tvarovány tak, že když je svěrka ve zvláštní poloze, nejnižší body protilehlých konců prvního úseku tyče jsou v téže první vodorovné rovině a nejnižší body třetího úseku a pátého úseku tyče jsou v téže druhé vodorovné rovině, a druhý úsek tyče, který je mezi prvním úsekem tyče a třetím úsekem tyče, má stoupající část a za ní následující klesající část, a v půdorysném zobrazení svěrky třetí úseky tyče a pátý úsek tyče leží na protilehlých stranách osy prvního úseku tyče a v bokorysném pohledu na svěrku rovnoběžném s přímkou procházející nejnižšími body protilehlých konců prvního úseku tyče sestoupající část druhého úseku tyče jeví skloněna k vodorovnému směru v úhlu menším než 90 °, jejíž podstata spočívá v tom, že stoupající část druhého úseku tyče svírá v bokoryse s vodorovnou rovinou úhel menší než 45 ° a tyč, ze které je svěrka vytvořena, má délku menší, než je osmnáctinásobek její tloušťky.

Podle výhodného vytvoření vynálezu, když je svěrka ve zmíněné poloze, leží druhá vodorovná rovina, definovaná výše, výše než první vodorovná rovina.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu má tyč délku menší než sedmnáctinásobek její · tloušťky.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu má tyč délku menší než šestnáctinásobek její tloušťky.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu má tyč délku menší než patnáctinásobek její tloušťky.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu se stoupající část druhého úseku tyče, v pohledu definovaném výše, jeví skloněna k vodorovnému směru v úhlu menším než 40 °.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu se stoupající část druhého úseku tyče, v pohledu definovaném výše, jeví skloněna k vodorovnému směru v převážné části j<jí délky v úhlu 35 °.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu, když je svěrka ve zmíněné poloze, je největší bod horní strany druhého úseku tyče níže než nejvyšší bod horní strany čtvrtého úseku tyče.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu, když je svěrka ve zmíněné poloze, žádná její část není ve svislém směru nad kteroukoli částí prvního úseku tyče.

Podle dalšího vytvoření vynálezu na té straně pátého úseku tyče, která je nejnižší stranou, když je svěrka ve zmíněné poloze, je plochý povrch, jehož délka je větší než 1,5-násobek tloušťky tyče.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu výsledný tvar pátého úseku tyče byl vytvořen tak, že byl nesen podložkou, která s ním byla ve styku v délce větší než 1 centimetr, když pátý úsek tyče byl stlačen směrem dolů za červeného žáru.

Příklad provedení vynálezu je znázorněn na přiloženém výkrese, kde . obr. 1 je bokorys svěrky podle vynálezu v pohledu směrem šipky I v obr. 2, obr. 2 je nárys svěrky podle vynálezu v pohledu ve směru šipky II v obr. 1, obr. 3 je půdorys svěrky podle vynálezu, obr. 4 až 6 odpovídají pohledům podle obr. 1 až 3 a znázorňují alternativní vytvoření svěrky podle vynálezu, obr. 7 je nárys sestavy pro upevnění železniční kolejnice zahrnující svěrku podle obr. 1 až 3, znázorněnou čárkovaně, obr. 8 je bokorys sestavy z obr. 7, kde · svěrka podle vynálezu je vynechána a obr. 9 je půdorys sestavy podle obr. 7, kde svěrka podle vynálezu je rovněž vynechána.

Svěrka podle obr. 1 až 3 je vytvořena ohnutím tyče z pružné oceli o délce 28,8 centimetru, kruhového průřezu o průměru 2,00 cm, takže má ve směru od první koncové plochy A ke druhé koncové ploše B první úsek 1, který začíná v první koncové ploše A, dále druhý úsek 2, třetí úsek 3, čtvrtý úsek 4 a pátý úsek 5, který končí ve druhé koncové ploše B.

Ve znázorněné poloze svěrky (obr. 2) obsahuje druhá vodorovná rovina D nejnižší body 10 a 11 třetího· úseku 4 a pátého úseku 5 tyče a níže položená první vodorovná rovina C obsahuje nejnižší body 14 a 15 protilehlých konců prvního úseku 1 tyče, a dále všechny nejnižší body podél prvního úseku 1 tyče, neboť tento je přímý, může však být mírně vyklenutý.

V pohledu ve vodorovném směru podle šipky II, rovnoběžně s přímkou 13 procházející zmíněnými nejnižšími body 14, 15 je patrno, že druhý úsek 2 tyče má ve směru od prvního úseku 1 ke třetímu úseku 3 stoupající část 2A, následovanou klesající částí 2B, přičemž úhel G mezi stoupající částí 2A a první vodorovnou rovinou C je všude menší než 40 0 a v převážné části délky stoupající části 2A je asi 35 °. Žádná část svěrky neleží ve svislém směru nad kteroukoli částí prvního úseku 1 * tyče. Nejvyšší bod horní strany druhého . úseku 2 tyče je níže než . nejvyšší bod . horní strany čtvrtého úseku 4 tyče. Při pohledu shora na svěrku leží třetí úsek 3 a . pátý úsek 5· tyče na protilehlých stranách osy prvního úseku 1 tyče a svěrka má tvar zrcadlového obrazu písmena e. Znázorněná svěrka je určena k opření na přírubě na jedné straně kolejnice s plochou základnou nebo· se spodní přírubou.

Tvar odpovídající svěrky pro vedení ve stejném směru a k opření o přírubu na protilehlé straně · kolejnice, v případě, že takováto svěrka je nutná, je znázorněn na obr.

až 6. V půdorysném pohledu má tato svěrka tvar písmena e. Jinak výše uvedený popis svěrky podle obr. 1 až 3 a detaily úhlů, rozměry a tvaru platí i pro svěrku podle obr. 4 až 6.

Na spodní straně pátého úseku 5 tyče je rovný povrch 5A o· délce 4,4 cm. Pátý úsek tyče byl vytvarován do svého konečného tvaru tak, že byl podepřeen podložkou, která s ním byla ve styku v celé délce, zahrnující celý rovný povrch 5A, když pátý úsek 5 byl stlačen dolů za červeného žáru nástrojem působícím shora.

V obr. 7 až 9 je znázorněna příruba 21 železniční koleejnice, uložené na kaučukové podložce 22, uložené na horním povrchu 23A betonového pražce 23. Na obou stranách kolejnice jsou dvě podobné sestavy pro držení kolejnice dole, znázorněna je však pouze sestava na levé straně. Tato sestava zahrnuje svěrku podle obr. 1 až 3, přičemž jsou znázorněny pouze první úsek 1, třetí úsek 3, pátý úsek 5 a rovný povrch 5A v obr. 7.

Na pravé straně kolejnice je rovněž svěrka. podle obr. 1 až 3, je však vedena v· opač-

Claims (11)

1. PREDMĚT

   1. Svěrka pro upevnění železniční kolejnice, sestávající z tyče z pružného kovu ohnuté tak, že postupně od první koncové plochy tyče ke druhé koncové ploše tyče má první úsek, který je přímý nebo přibližně přímý, dále druhý úsek, dále třetí úsek, dále čtvrtý úsek a nakonec pátý úsek, který končí druhou koncovou plochou tyče, přičemž nejnižší body protilehlých konců prvního úseku tyče jsou oba v první vodorovné rovině a nejnižší body třetího úseku tyče a pátého úseku tyče jsou oba ve druhé vodorovné rovině, a druhý úsek tyče, který Je mezi prvním úsekem tyče a třetím úsekem tyče,. má stoupající část a za ní následující klesající část, a v půdorysu svěrky třetí úsek ' tyče a pátý úsek tyče leží na protilehlých stranách osy prvního úseku tyče a v bokoryse svírá stoupající část druhého úseku tyče s vodorovnou rovinou úhel menší než 90 °, vyznačující se tím, že stou ném směru. Na okraji příruby 21 je uložen podlouhlý elektrický izolátor 24, vytvořený z litého bloku nylonu o průřezu tvaru L, jehož první rameno 25 leží na přírubě 21 kolejnice a je stlačováno dolů rovným povrchem 5A pátého úseku 5 tyče rovnoběžného s horním povrchem příruby 21 kolejnice ležícím pod ním. Druhé rameno 2B elektrického izolátoru 24 přiléhá k boční stěně příruby 21 kolejnice a má v sobě vybírání 30.

   Ke pražci 23 je připevněn kotevní člen z litiny, sestávající z hlavy 33 mající na spodní straně rovný povrch 31, ležící na horním povrchu 23A pražce 23 a dřík 32 vyčnívající dolů do pražce 23. Hlava 33 má v půdorysu obdélníkový tvar a má na horní straně vydutou plochu 34 a vodorovný otvor 35 se zkosenými okraji 35A. První úsek 1 tyče se zavede do otvoru 35 a je držen dole horní stěnou otvoru 35 v poloze v podstatě rovnoběžné s kolejnicí, zatímco třetí úsek 3 tyče tlačí směrem dolů na vydutou plochu 34 hlavy 33. Část hlavy 33 leží ve vybírání 30 elektrického izolátoru 24, k zamezení jeho posunutí podél kolejnice při zavádění svěrky do její upínací polohy.

   Dřík 32 kotevního členu je opatřen výstupky 36 na všech čtyřech plochách a . je zalit do betonu, totiž vložen do něho před ztvrdnutím.

   Elektrický izolátor 24 může být případně vynechán a potom je pátý úsek 5 svěrky opřen přímo o přírubu 21 kolejnice.

   Svěrka může být také zavedena do. upevňovací polohy tak, že třetí úsek 3 Je opřen o přírubu 21 kolejnice, a to buď přímo, nebo prostřednictvím elektrického izolátoru 24 a pátý úsek 5 je opřen o vydutou plochu 34 hlavy 33 kotevního členu.

   vynálezu pající část (2A) druhého úseku (2) tyče svírá v bokorysu s vodorovnou rovinou úhel menší než 45 °, a tyč, ze které je svěrka vytvořena, má délku menší, než je osmnáctinásobek její tloušťky.
2. 2. Svěrka. podle bodu 1, vyznačující se tím, že v upínací poloze má druhou vodorovnou. rovinu (D) výše než první vodorovnou rovinu (CJ.
3. 3. Svěrka podle bodu 1 nebo. 2, vyznačující se tím, že tyč má délku menší než sedmnáctinásobek její tloušťky.
4. 4. Svěrka podle bodu 1 nebo 2, vyznačující se tím, že tyč má délku menší než šestnáctinásobek její tloušťky.
5. 5. Svěrka podle bo-du 1 nebo 2, vyznačující se tím, že tyč má délku menší než patnáctinásobek její tloušťky.
6. 6. Svěrka podle bodů 1 až 5, vyznačující se tím, že stoupající část (2AJ druhého úseku (2) se v bokoryse jeví skloněna k vodorovnému směru v úhlu (C) menším než 40 °.
7. 7. Svěrka podle bodů 1 až 6, vyznačující se tím, že stoupající část (2A) druhého úseku (2) se v bokoryse jeví skloněna к vodorovnému směru v převážné části její délky v úhlu (G) rovném 35°.
8. 8. Svěrka podle bodů 1 až 7, vyznačující se tím, že v upínací poloze nejvyšší bod horní strany druhého úseku (2) je níže než nejvyšší bod horní strany čtvrtého úseku (4).
9. 9. Svěrka podle bodů 1 až 8, vyznačující se tím, že v upínací poloze žádná její část není ve svislém směru nad kteroukoli částí prvního úseku [1) tyče.
10. 10. Svěrka podle bodů 1 až 9, vyznačující se tím, že na té straně pátého úseku (5) tyče, která je nejnižší stranou, když je svěrka v upínací poloze, je plochý povrch (5A), jehož délka je větší než l,5násobek tloušťky tyče.
11. 11. Svěrka podle bodů 1 až 10, vyznačující se tím, že výsledný tvar pátého úseku (5) tyče byl vytvořen jeho stlačením za červeného žáru ve styku s podložkou v délce větší než 1 cm.