CS219926B2 - Spinning rotor for spinning with open end composed from the basic body and rotor body - Google Patents

Description

Vynález se . . .týká spřádacího · rotoru . -pro· předení s . otevřeným koncem, skládající ·se ze základního tělesa a rotorového tělesa, jehož základové.. . těleso· je. .neseno . .ložiskovým . .a hnacím prvkem . a . má v... podstatě . radiální nosnou . plechu . . se středící . plochou na svém vnějším .. okraji, . se kterou spolupracuje středící plocha rotorového tělesa, které má . stárnou ^ploc^hu ... a otevřený olíraj. na konci, odvráceném od .. své středící plochy.

Ta část spřádacího rotoru, která přichází do styku se spřádacími vlákny, je vystavena podstatnému opotřebení, takže po určitém počte provozní^ hodin je potřebná výměna spřádacího rotoru. Ačkoliv je známo sestavovat spřádací rotor z více částí, musela se vždy vyměnit celá jednotka, tvořící . spřádací rotor. Tak je například základní těleso vlisováno na hnacím vřetenu a v rotorovém tělesu, takže hnací vřeteno, základní těleso a rotorové těleso nejsou navzájem od sebe oddělitelné (viz DE-OS 2 058 340 j.

Bylo již ovšem také navrženo uspořádat mezi válcovým základním tělesem a rotorovým tělesem, vytvořeným jako vložka, jen lehce provedené lisované spojení (viz DE-OS ² I^{30 5}82). Při prům^ys^lov^é hromadné výrobě není možno potřebné přesné tolerance dodržet bez dalších opatření; jednak existu2 je nebezpečí, že lisovaný spoj bude . tak pevný, že při výměně rotorového tělesa se opotřebí také základní těleso·, tím vznikne příliš velká vůle, že toto těleso během doby již nezabezpečuje spolehlivé držení rotorového tělesa. Jednak spočívá nebezpečí v tom, že vůle mezi rotorovým tělesem a základním tělesem je již od začátku příliš velká, takže rotorové těleso již od začátku není spolehlivě v základním tělese drženo. Protože základní těleso je kromě toho upraveno po celé a.xiální délce rotorového tělesa, vede toto. ke zvýšení váhy spřádacího. rotoru, takže se spotřebuje vyšší hnací výkon.

Oko^lem v^yn^álezu je vytvořit sestavený spřádací rotor, který umožňuje jednak snadnou vyměnitelnost částí, které podléhají opotřebení, a jednak relativně velké tolerance, a který dále nezpůsobí podstatně zvýšení celkové váhy.

Tento. úkol se podle vynálezu řeší tím, ^že střetem ptecliy v zák^rnm tetese a rotorovém tělese jsou vytvořeny jako obvodová drážka, resp. obvodové žebro a nosná plocha a středící plocha základního tělesa mají v podstatě radiální štěrbiny. Těmito ^rbrnami se stáv^á no-sn^{á p}techa elastic^ká a rotorov^é tteeso není prostí^nictvrn středících ploch uloženo s velkým tlakem, nýbrž . pomocí sevření. Tím je možné spo

19 226 lehlivé uložení rotorového tělesa na základním tělese, aniž by byly kladeny přehnané požadavky na tolerance. Tím také neexistuje nebezpečí poškození nebo opotřebení základního tělesa, takže základní těleso· má dlouhou životnost. To je důležité, neboť základní těleso tvoří zpravidla konstrukční jednotku · s ložiskem a případně s pohonem. Výhodně má základní těleso 6 až 8 štěrbin, které přitom mají délku přibližně jednu pětinu až jednu třetinu průměru základního tělesa.

Tyto štěrbiny mohou sloužit pro vytváření podtlaku ve spřádací komoře. Za tím ^účelem je ^po^dle datetoo význa^ku v^yn^álezu dno rotorového tělesa prstencového tvaru a zakrývá, resp. odkrývá štěrbiny jen částocrná Ú^čeln^ě jsou stérlnny v základním tělese uspořádány tangenciálně k myšlenému kruhu základního tělesa nebo jsou skloněny k rovinám rovnoběžným s osou základního· tělesa.

Jestliže spřádací rotor nemá sám vytvářet podtlak, má podle dalšího význaku vynálezu rotorové těleso na svém konci, přivráceném k základnímu tělesu, dno, které je výhodně rovnoběžné s nosnou plochou a ^kter^é s^těrbin^y za^krýv^á.

Řešení ^podie v^ynálezu nern v^hodn^é jen pro výměnu rotorového tělesa při opotřebení, nýbrž je ho možno· použít také tehdy, jestli-že se změní spřádaný vlákenný materiál a potřebuje se spřádací rotor s jiným vnitřním průměrem. Za tím účelem má rotorové těleso podle vynálezu vnitřní a vnější průměr přizpůsobený vlákennému materiálu a středící plochu záRladního tělesa má, nezávisle na vlákenném materiálu, ·odpovídající největšímu předpokládanému vnějšímu průměru rotorového tělesa. Rotorové těleso má vždy podle svého průměru přírubu se středící plochou na svém vnějším obvodu, tato příruba je upravena rovnoběžně s nosnou plo-ctou z^ákla^dn^ího ^tělesa směrem ven. Středící plocha rotorového tělesa, která se při maximálním · průměru rotorového tělesa nachází přímo na jeho vnějším obvodu a · při menším průměru rotorového· tělesa na přírubě, je tím vždy stejně velká.

Pro· výměnu rotorového tělesa za jiné rotorov^é toleso s odhšným vnitrním ^pr^ůměrem mů^že mti v^šak rotorov^é teteso te^ké na své straně, přivrácené k základnímu tělesu, nákružek se středící plochou.

Doporučuje se, zhotovit rotorové tělesojako levnou čás^t pro jedno ^použi^tí, která je nejen hospodárně vyrobitelná, ale která také potřebuje pro svůj · pohon málo energie. Za tím účelem je podle dalšího význaku vynálezu rotorové těleso tvořeno beztrískově tvarovaným plechovým dílem. Rotorové těleso je přitom zhotoveno hlubokotažným způsobem a/nebo kovotracRelným způsobem z ploché nebo· válcové kovové části.

Další podrobnosti budou blíže vysvětleny pomocí výkresů.

Na obr. 1 je znázorněn podélný řez spřádacím rotorem pro předení s otevřeným koncem vytvořeným podle vynálezu, ve kter^ém jsou zakryty ^štěr^bin^y sloupci ^pro u^pevnění, přičemž vlevo je znázorněno upevnění malého rotorového tělesa a vpravo upevnění velkého rotorového tělesa na stále stejně velkém základním tělese, na obr. 2 je znázorněn podélný řez obměněného předmětu vynálezu ' ·· se zakrytými štěrbinami, na obr. 3 je znázorněno další vytvoření spřádacího rotoru podle vynálezu s obměněným upevněním v podélném řezu, na obr. 4 je znázorněn· spřádací rotor vytvořený po^dle vyn^álezu v ^poMe^du ze shora se štěrbinami sloužícími pro vytvoření přetlaku, na obr. 5 je znázorn^ěno z^ákla^drn teteso v po^hle^du ze shora se st&rbⁱnamⁱ steufttfmi ^pro tvoření přetlaku.

Poďle obr. 1 se spřádací rotor pro· předení s otevřeným koncem podle vynálezu skládá z rotorového tělesa 1, ze základního tělesa 2 nesoumho rotorov^{é těl}eso ¹ a z ložiskového a hnacího prvku vytvořeného jako dřík 3, nesoucího základní těleso· 2.

Rotorové teteso· ¹ má stárnou p!oc^hu И, ^která může ^být známým z^půso^bem _ vyhořena ja^ko v^yduty ^žlá^be^k ne^bo d^ž^ ^dále má otevřený okraj 12 na svém konci odvráceném od základního tělesa 2 a mezi sběrnou plochou 11 a otevřeným okrajem 12 má kluznou · plochu 13 pro vlákna.

Základní těleso 2 má v podstatě radiální nosnou ^ploc^hu ²0 se střetttf ^ploc^hou ²¹ na svém vnějším obvodu vytvořenou jako· vnitřní obvodová drážka. Středící plocha 21 tak tvon ur^čitou^, resp. určhý ^dutý ^žlábe^k pro uložern odpovídapmm z^půso'^bem tyarOvan^é středící plochy 10 na vnějším obvodu rotorové^ho t^ělesa 1, v^ytvOřen^é ja^ko obvodové žebro. Základní těleso 2 vykazuje radiální štěrbiny 22, jejichž· délka je tak dimenzována^, že stře^tí ^pioše ²¹ _ ^pro^pů^jcuje ta^kovou ^u^os^ ·že se ' jednak ·^pn nasunutí rotorov^ého tětesa 1 na základrá teleso· ² může v^yhnout ra^diálně směrem ven, je^dna^k ate stále zůstává přHetoá na středu ^pteše ¹⁰ rotorov^ého ^tělesa 1 Ků^yž rotorov^é teteso 1 dolehlo svým dnem 15 na nosnou plochu 20 základního· tělesa 2, je rotorové těleso 1 ^pros^tře^dnictv^ím stfedte^ ^ploc^{h 2}1 a ¹⁰ pevně přidržováno.

Pružná středítí ^plocha ²1 z^tedntoo telesa 2 umožňuje snadnou vyměnitelnost rotorového tělesa 1, přičemž umožňuje relativně ve^lké toterance. ^přitom se v^ša^k váha^, resp. hmotnost spřádacího rotoru podstatně nezvýší.

Rotorové těleso 1 může mít různé profily, ^povrc^hy a vnhřrn ^průměr^y. ^pH změně materiálu nebo také po· opotřebení lze · lehce vyměnit rotorové těleso 1 nezávisle na základrnm telese ². Za tím táelem se mus^í v^ynaložit pouze trochu tažné síly, aby se rotorové těleso 1 se svou středící plochou 10 vytáhlo· ze středící plochy 21, která se přitom pružně poddá a přechodně se vyhne směrem ven.

Mají-li se sp^řádat vMkna o jiné ^délce, je potřebný jiný průměr rotoru. Aby se přitom · nemusel vyměňovat celý rotor, k čemuž by musely být na skladě i příslušná základní tělesa 2, mohou mít rotorová tělesa 1 pro· svou středící plochu 10 jednotný vnější _ průměr, a to i tehdy, jesliže se průměr jejich sběrné plochy 11 mění. Za tím účelem mají menší rotorová tělesa 1 podle levé strany obr. 1 paralelně s nosnou plochou 20 základního tělesa 2 směrem ven upravenou přírubu 14, jejíž vnější obvod je vytvořen jako středící plocha 10. Rozměry základního tělesa 2 jsou dimenzovány na vnější rotorové těleso· 1, které přichází v úvahu, které nemá . tuto přírubu 14, nýbrž jeho vnější obvod je přímo vytvořen jako středící plocha 10. V důsledku toho mají jen menší rotorová tělesa 1 rozdílně, resp. různě velkou ^přírubu 14 vžd^y · po^dle průměru sv^é s^běrn^é plochy, přičemž vnější obvod příruby 14 je stále stejně velký a je vytvořen jako· středící plocha 10. Tímto způsobem se omezí u^dr^žov^ám scatovaných tftó ^pouze na rázně velká rotorová tělesa.

Na obr. 1 je znázorněno· rotorové těleso· 1 zhotovené výrobním způsobem třískového obrábění, na obr. 2 je znázorněno· rotorové ^těleso ⁴ s ne^patrnou taotnosU z^hotoven^é jako plechová část beztřískovým obráběním.

Vytvoření ložiskového a hnacího prvku je pro vynález rovněž bezvýznamné. Tak místo toho, že základní těleso je spojeno s dříkem, může být základní těleso 5 vytvořeno v jednom celku s· pouzdrem 59, které nese na své vnitřní stěně permanentní magnety 51, které tvoří součást elektrického motoru. Pro vytvoření uložení je v pouzdru ⁵⁰ usporádán tožiskový ^če^p 53, nesený · nosnou ^ploc^hou 52 zátoadntoo ^tělesa ⁵.

Aby se rotorové těleso 4, které podléhá opotřebení, a které je · třeba vyměňovat, tudíž udržovat odpovídající sklad těchto strojních částí, mohlo vytvořit co nejmenší, je rotorové těleso 4 podle obr. 2 vytvořeno jako prstenec s prstencovým dnem 40. Aby se přitom zabránilo sevření vláken mezi rotorovým tělesem 4 a základním tělesem 5, kde by zůstala viset, má nosná plocha 52 základního tělesa 5 podle obr. 2 soustředný výs^tu^pe^k 5⁴, který zasahuje do ^prs^tencov^ého rotorového tělesa 4, a přitom dno 40 axiálně přesahuje. Tento výstupek 54 může přitom zasahovat dokonce až do neznázorněné dráhy nitě mezi sběrnou plochou a odtahovou trubkou nitě (neznázorněnou j, takže se odtahovaná nit na výstupku 54 odvaluje.

^Tak^é stiětoě ptocha m^ůže bý^t uspo^řádaná na rotorovém tělese na různých místech. Podle obr. 3 má rotorové těleso· 6 na své stran^{ě p}řivrácen^{é k} zá^kla^dnímu tětesu n^ástavec 60 se středící plochou 61, se kterou s^polu^pracuje středto ptocha ⁷⁰ záktedmho tělesa 7. Základní těleso 7 je u tohoto provedení velmi malé a dovoluje výměnu rotorových féles 6 s rázn^ě velkým^{i p}růměry jejich sběrné plochy 62.

Tvar prstencových středících ploch na rotorovém tělese 1, 4 nebo 6, resp. na základmm telese 2^{, 5}, resp. ⁷ nern sám o sobě ^důležitý; tyto plochy spolu musí být pouze navzájem sladěny. Tak žlábková středící plocha 21 má například křivkový vydutý průřez, zatímco· žlábková středící plocha 70 má průřez tvaru ostrého úhlu, který přechází ve vypuklý profil. Jako prstencové žebro vytvořená středicí plocha 10 má vypuklý průřez, zatímco středicí plocha 61 má průřez tvaru ostrého úhlu. Je možné vytvořit středicí plochu rotorového tělesa 1, 4, resp. 6 na způsob žlábku, do kterého potom zasahuje středicí plocha ve tvaru žebra základního tělesa 2, 5, 7, 8, resp. 9.

Ukázalo se, že podle provedení a velikosti základního·· tělesa 2, 5, resp. 7 je výhodná taková délka štěrbin, 22, 55, resp. 71, která odpovídá přibližně pětině až desetině průměru základního· tělesa 2, 5, resp. 7. Podle velikosti zák^ntoo tělesa 7 5 resp. ⁷ se dosáhne potřebné pružnosti nosné plochy ^{20, 52,} resp. ^{72 p}omoc^{í 6} až 8 ^rbm, které jsou rovnoměrně rozděleny a z vnějšku zasahují do nosné plochy 20, 52, resp. 72.

P^<dle obr. 1 až 3 má rotorové těleso 1, 4, resp. 6 dno 15, 40, resp. 63, které je rovnoběžné s nosnou plochou 20, 52, resp. 72, · a které zakrývá štěrbiny 22, 55, resp. 71 v základním tělese 2, 5, resp. 7. Toto· předpokládá, že podtlak ve spřádacím rotoru, který je potřebný pro dopravu vláken do· spřádacího rotoru, se vytváří cizím zdrojem podtlaku. Spřádací podtlak je potom nezávislý na otáčkách spřádacího rotoru. V praxi se však často vyskytují spřádací rotory, které spřádací podtlak vytvářejí samy, takže není třeba uspořádat cizí zdroj podtlaku. V tomto ^přípa^dě se štěrbmy ^22, 55, resp. ⁷¹ dnem rotorového tělesa 1, 4, resp. 6 nezakrývají; dno je zde vytvořeno· ve tvaru prstence.

Takové provedení spřádacího· rotoru podle vynálezu ukazuje obr. 4. Základní těleso)· 8 má přitom štěrbiny 80, které dosahují až nad vnitřní okraj dna 40 (viz obr. 2J. Aby se ventilátorový účinek ještě zvýšil, mohou být štěrbiny 80 uspořádány tangenciálně k myšleným soustředným kružnicím, resp. k soust^ře^dn^é m^yšlen^é Cužnirn ⁸¹ z^ákla^dn^ího tělesa 8 tím způsobem, že vzhledem na předpokládaný směr otáčení 82 spřádacího· rotoru je vnější konec štěrbin 80 vzhledem ^к jejich vnitřnímu konci za tímto vnitřním koncem.

Alternativní vytváření intenzivního spřádacího· podtlaku v důsledku otáčení spřádacího rotoru ukazuje obr. 5, ve kterém je zn^ázorn^ěno z^ákladm toleso ⁹. Stěr^bin^{y 90} jsou u tohoto provedení skloněny vzhledem k rovinám, které jsou rovnoběžné s osou 91 z^ákla^dn^ího tělesa 9 Um z^půso^bem, ^že ^ko пес štěrbiny, resp. štěrbin 99 odvrácený od rotorového tělesa 1, 4, resp. 6 je za koncem štěrbin 90, přivráceným к základnímu rotorovému tělesu 1, 4, resp. 6.

Při uspořádání štěrbin 80, rosp. 90 podle obr. 4 a 5 zvyšují štěrbiny 80, resp. 90 sací účinek ve vnitřku rotorového tělesa 1, 4, resp. 6, takže vzhledem к otáčkám se vytvoří zejména vysoký podtlak. Jestli-že se požaduje nižší spřádací podtlak, postačí štěrbiny upravené rovnoběžně s osou 91 základního tělesa 9.

Vytvoření složeného, resp. sestaveného ro toru se stále stejně velkým základním tělesem 3 a různě velkými rotorovými tělesy 4, která jsou prostřednictvím příruby 46 přizpůsobena základnímu tělesu 3, je nezávislé na speciálním druhu spoje mezi základním tělesem 3 a rotorovým tělesem 4. V této souvislosti jsou použitelné i další druhy upevnění.

Shora uvedený popis ukazuje, že předmět vynálezu lze obměňovat mnoha způsoby. Další obměny jsou možné při nahrazení některých znaků jejich ekvivalenty nebo v důsledku kombinací znaků.

Claims (8)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Spřádací rotor pro předení s otevřeným koncem, skládající se ze základního tělesa a rotorového tělesa, jehož základové těleso je neseno ložiskovým a hnacím prvkem a má napříč к ose rotoru upravenou radiální nosnou plochu se středící plochou na jejím vnějším okraji, které je přiřazena středící plocha rotorového tělesa, vyznačující se tím, že středící plochy (21, 70) v základním tělese (2, 5, 7, 8, 9) a v rotorovém tělese (1, 4, 6) jsou vytvořeny jako obvodová drážka, resp. obvodové žebro a nosná plocha (20, 52, 72) a středící plochy (21, 70) základního tělesa (2, 5, 7, 8, 9) mají napříč к ose rotoru štěrbiny (22, 55, 71, 80, 90).
2. 2. Spřádací rotor podle bodu 1, vyznačující se tím, že štěrbiny (22, 55, 71, 80, 90) mají délku jednu pětinu až jednu třetinu průměru základního tělesa (2, 5, 7, 8, 9).
3. 3. Spřádací rotor podle bodu 1 nebo 2, vyznačující se tím, že základní těleso (2, 5, 7, 8, 9) má šest až osm štěrbin (22, 55, 71, 80, 90).
4. 4. Spřádací rotor podle některého· z bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že dno (40) rotorového tělesa (1, 4) je vytvořeno prstencovitě a štěrbiny (80, 90) zakrývá jen částečně.
5. 5. Spřádací rotor podle bodu 4, vyznačují cí se tím, že štěrbiny (80) v základním tělese (8) jsou uspořádány tangenciálně к soustředné myšlené kružnici (81) základního tělesa (8).
6. 6. Spřádací rotor podle některého z bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že rotorové těleso (1, 4, 6) má na svém konci, přivráceném к základnímu tělesu (2, 5, 7), dno (15, 40, 63) zakrývající štěrbiny (22, 55, 71), které je rovnoběžné s nosnou plochou (20, 52, 72).
7. 7. Spřádací rotor podle některého z bodů 1 až 6, vyznačující se tím, že středící plocha (21) základního tělesa (2) má průměr odpovídající největšímu průměru různých vyměnitelných rotorových těles (1), všechna tato použitelná rotorová tělesa (1) mají vždy vnější průměr odpovídající průměru středící plochy (21), přičemž rotorové těleso (1) má vždy podle svého průměru přírubu (14) se středící plochou (10) na svém vnějším obvodu, tato příruba (14) je upravena rovnoběžně s nosnou plochou (20) základního tělesa (2) směrem ven.
8. 8. Spřádací rotor podle některého z bodů 1 až 6, vyznačující se tím, že rotorové těleso (6) má na své straně přivrácené к základnímu tělesu (7) nástavec (60) se středící plochou (61).