CZ289754B6 - Tuba s dvojitou stěnou a nástavec pro ni - Google Patents

Abstract

Tuba (1) s dvojitou st nou, ur en pro ulo en a vyd v n agresivn ch l tek, obsahuje vnit°n tubu (10) s pl t m (13), p°echodovou st (12) a vnit°n m hrdlem (11), vymezuj c m vnit°n otvor (14), a kovovou vn j tubu (20) maj c pl (25), p°echodovou st (24) a vn j hrdlo (21), p°i em ob tuby (10, 20) jsou vz jemn spolu spojeny v ·rovni jejich hrdel (11, 21) n stavcem (30) obsahuj c m dno (34) a alespo vn j pl (35) sv raj c ob hrdla (11, 21). N stavec (30) je opat°en vnit°n m pl t m (31), jeho vn j st na m profil ve tvaru komol ho ku ele, tak e kdy je n stavec (30) silov natla en, vyvol v vnit°n pl (31) obvodov roztahov n st°edn ch st hrdel (11, 21) a roz i°ov n konc hrdel (11, 21).\

Description

Vynález se týká tuby s dvojitou stěnou, obsahující kovový vnější plášť a ohebný a ochranný vnitřní plášť, určenou pro uložení a vydávání detergentu, hygienických výrobků nebo kosmetických výrobků, které jsou zvlášť agresivní vůči kovovému vnějšímu plášti, jako jsou barvy na vlasy.

Dosavadní stav techniky

Kovové tuby jsou ceněny pro jejich tvarovou přizpůsobitelnost bez pružného vracení. Dokonalá plasticita kovu kromě toho dovoluje zabránit jakémukoli vracení vymačkávané látky dovnitř tuby, jakmile uživatel přestal mačkat na plášť tuby. Naproti tomu je kovový plášť velmi citlivý na korozi, pokud mají tuby obsahovat látky, které jsou zvlášť kyselé nebo alkalické.

Pokusy, spočívající v opatřování vnitřní stěny kovových tub lakem, nepřinesly dobré výsledky. Nanesená vrstva není nikdy příliš pravidelná, ulpívá více nebo méně ke stěně, je poměrně křehká a při opakovaných manipulacích s tubou popraskává. Tato křehkost se projevuje vznikem trhlinek, takže výrobek, který tuba obsahuje, jimi může procházet, napadá kov tuby a způsobuje nakonec jeho korozi. Kromě toho nejsou konce tuby, tj. hrdlo a na druhém konci otvorová část tuby, jíž se tuba plní, a která se potom zplošťuje a poté se přehýbá pro těsné uzavření tuby, chráněny lakem nebo jsou jím chráněny jen velmi špatně.

Francouzský patentový spis FR 2 322 058 popisuje tubu s dvojitou stěnou, vytvořenou ze dvou tub, vyrobených samostatně a spojených jejich hrdly. Kovová tuba tvoří vnější obal, který je chráněn vůči agresivnímu obsahu vnitřní tubou z plastu. Vrcholový konec hrdla plastové tuby do značné míry přesahuje vrcholový konec hrdla vnější kovové tuby. Přesahující část je rozšířena ve tvaru trumpety, otevírající se nad kovovým hrdlem, načež je vnořena do plastového konce, natvarovaného nad ní a okolo kovového hrdla. Výroba takové tuby tedy vyžaduje nejméně tři samostatné operace, a to zavádění vnitřní tuby do vnější tuby, rozšiřování přesahujícího konce hrdla vnitřní tuby a poté choulostivé natvarování věnce z plastu na konec kovového vnějšího hrdla.

Patentový spis JP 7 277 349 popisuje tubu s dvojitou stěnou, vytvořenou rovněž ze dvou tub, vyrobených samostatně, ale spojených mezi sebou v úrovni jejich hrdel prostřednictvím nástavce, který je silově natlačen okolo sestavy. Jako v případě řešení podle FR 2 322 058 přesahuje vrcholová část hrdla vnitřní tuby značně vrcholovou část vnější kovové tuby. Přesahující část je rozšiřována a poté přehýbána směrem ven při překrývání hrdla vnější kovové tuby. Nástavec se silově natlačí a opře se o vnějšek přehnuté části vnitřní tuby. Pro zajištění dobré těsnosti spoje doporučuje spis JP 7 277 349, aby vnitřní tuba, která je z plastu, měla alespoň na svých koncích hladkou stěnu, až na spojovací linii formy. Taková hladká stěna se získává výrobou vnitřní tuby vstřikováním.

Aby se mohlo snadno provádět shora přehýbání vrcholového konce hrdla a překrývání vnější boční stěny kovového hrdla, musí být konec hrdla vnitřní plastové tuby poměrně tenký, což poskytuje malou vzpěmou odolnost a neusnadňuje první fázi tvarování, spočívající v rozšiřování konce tohoto hrdla. Tato potřebná fáze je komplikována potřebou vytvořit nástroj, který dokonale přidržuje toto hrdlo během rozšiřování. U tub s velkou kapacitou, které musí mít délku pláště větší než 130 mm, nedovoluje kromě toho výroba vstřikováním snadno vytvářet hrdlo malé tloušťky z plastu, dobře odolávajícího vzniku trhlin pod napětím. Tyto tuby totiž vyžadují použití materiálů, způsobilých vstřikování po velké délce v úzkém prostoru. Takové materiály

-1 CZ 289754 B6 musí mít zvýšený index tekutosti, vyšší než 15, a jsou mnohem citlivější na vznik trhlin pod napětím ve styku s výrobkem, který tuba obsahuje, než obvykle používané materiály s nižším indexem tekutosti (0,2-2).

Kromě toho by bylo žádoucí vyrobit vnitřní obal z plastu pomocí úspornějších prostředků, například vytlačováním s foukáním nebo i lisováním hlavy na plášť zhotovený vytlačováním nebo válcováním se svařením. Bylo by však třeba zbavit se omezení používat vnější stěny prosté geometrické vady, jako je spojovací linie formy, nebo nutnosti používat reprodukovatelné geometrie hrdla, tj. podmínek potřebných podle spisu JP 7 277 349 pro dosažení dokonalé těsnosti spojení mezi hrdly.

Vynález si proto klade za úkol vytvářet úsporně tubu s dvojitou stěnou, mající ohebný vnitřní a ochranný plášť a kovový vnější plášť, určený pro ukládání a rozdělování materiálů, agresivních vůči kovovému plášti, přičemž by tyto pláště byly vzájemně spojeny jejich konci a spojení v úrovni hrdel mělo zlepšenou těsnost, zejména u tub velké délky.

Podstata vynálezu

Uvedeného cíle je dosaženo tubou s dvojitou stěnou, určenou pro uložení a vydávání agresivních látek, obsahující vnitřní tubu s pláštěm, přechodovou částí a vnitřním hrdlem, vymezujícím vnitřní otvor, kovovou vnější tubu mající plášť, přechodovou část a vnější hrdlo, přičemž obě tuby jsou vzájemně spolu spojeny v úrovni jejich hrdel nástavcem obsahujícím dno a alespoň vnější plášť svírající obě hrdla, jejíž podstatou je, že nástavec je opatřen vnitřním pláštěm, jehož vnější stěna má profil ve tvaru komolého kužele, takže když je nástavec silově natlačen, vyvolává vnitřní plášť obvodové roztahování středních částí hrdel a rozšiřování konců hrdel.

Když je nástavec silově natlačován, neopírá se dno nástavce o koncové plochy vnitřního a vnějšího hrdla, tj. mezi dnem nástavce a uvedenými koncovými plochami existuje nikoliv nulová vůle, ale vyšší než několik desítek milimetrů. Část vnitřního pláště nástavce, která je vložena do vnitřního hrdla, má na délce nejméně rovné 2 milimetrům vnější průměr větší, než je počáteční průměr vnitřního otvoru.

Vnitřní tuba může být z jakéhokoli ohebného materiálu, způsobilého chránit vnější kovový plášť před korozivním obsahem. S výhodou se zvolí vnitřní tuba z plastu. Je zhotovena jakýmkoli známým prostředkem, jako vstřikováním, vytlačováním s foukáním, lisováním hlavy a jejím následujícím tavným připojením na plášť, zhotovený vytlačováním nebo válcováním se svařením. Její hrdlo je prosté zahloubených nebo reliéfních detailů, ale může obsahovat linie spoje formy. Je dostatečné tloušťky pro to, aby se odstranilo jakékoli riziko vzpěru během natlačování nástavce na hrdla. Geometrie tohoto válcového hrdla musí vykazovat přednostně poměr výšky k tloušťce nižší než 10, aby se předešlo harmonikovité deformaci tohoto hrdla.

Vnější tuba je kovová. Obsahuje plášť, přechodovou část a hrdlo. Před natlačováním nástavce se vnitřní tuba zasune do vnější tuby. Jelikož je vnější průměr vnitřního hrdla v podstatě rovný nebo o něco nižší, než je vnitřní průměr vnějšího hrdla, jsou obě hrdla svými stěnami velmi blízko sebe po určité výšce společného dotyku. Vnitřní hrdlo nepřesahuje nebo přesahuje jen velmi málo vnější hrdlo. Není nevyhnutelné je svrchu přehnout na konec vnějšího hrdla.

Nástavec má vnější vzhled podobný nástavcům podle stavu techniky. Může být opatřen vnějším pláštěm, opatřeným na své vnější stěně prostředky pro spojení s uzávěrem, například závitem. Je pevně přidržován okolo vnějšího hrdla pomocí upevňovacích prostředků, jako jsou zaskakovací zesílení, uložená jednak na vnější stěně vnějšího hrdla a jednak na vnitřní stěně vnějšího pláště nástavce. Je-li uvažováno uzavírat tubu našroubováním víčka na vnější stěnu nástavce, je vnější plášť opatřen na své vnější stěně závitem, a na vnitřní stěně, která je již opatřena zaskakovacím

-2CZ 289754 B6 zesílením, prostředky pro zabraňování otáčení, jako podélnými žebry. Při natlačování nástavce se tyto prostředky zasouvají mezi prostředky pro zabraňování otáčení, rovněž ve tvaru podélných žeber, mající například v průřezu doplňkový tvar s prostředky pro zabraňování otáčení, uloženými na vnější stěně vnějšího hrdla. Pro usnadnění tohoto zasouvání je nástavec předem středěný, přičemž středění je usnadňováno přítomností vnitřního pláště a zašpičatěním žeber na jejich koncích, a to horních koncích u žeber vnějšího hrdla tuby a dolních koncích u žeber vnějšího pláště nástavce. Ve spisu EP 119 145 již byla navržena řada tvarů a soustav žeber, zajišťujících samostředění dílu, který se má nasouvat okolo druhého dílu.

Dno nástavce leží v odstupu od zaskakovacího zesílení, uloženého na vnitřní stěně vnějšího pláště nástavce, takže na konci natlačování nástavce vnitřní stěna tohoto hrdla nesmáčkne rozšířené konce hrdel. Dno nástavce se tak neopírá o žádnou z koncových ploch hrdel.

Když byl vnitřní plášť nástavce silově natlačen dovnitř vnitřního otvoru, je vnější průměr ortogonálních profilů vnitřního pláště v části v dotyku s vnitřním hrdlem a v délce nejméně rovné 2 mm větší než počáteční průměr vnitřního otvoru, tj. průměr vnitřního otvoru před zatlačením nástavce. Tato minimální délka musí být respektována bez ohledu na vnější průměr uvažovaného hrdla, který je prakticky v rozmezí od 4 do 25 mm.

Nepřítomnost opření o koncové plošky hrdel, zejména o plošku vnitřního hrdla, jakož i dostatečně dlouhá třecí plocha, dovolují udržovat vnitřní tubu pevně fixovanou uvnitř vnější tuby. Toto upevnění je ještě zlepšené rozšířením konců hrdel.

Profil vnější stěny vnitřního pláště má tvar komolého kužele, přičemž otevřený konec pláště je orientován k vrcholu kužele tak, že během jeho silového zatlačování do vnitřního otvoru vyvolává vnitřní plášť plastickou deformaci, projevující se rozšiřováním konců obou hrdel. Vnitřní plášť nástavce hraje tedy dvojí roli. Jednak tvoří během silového natlačování nástavce nástroj, vyvolávající obvodové roztahování středních částí hrdel, přičemž vnitřní hrdlo, které je v přímém dotyku s jeho pláštěm, je více namáhané a vyvolává potom rozšiřování konců hrdel. Dále zastává funkci těsnicího pláště, účinného po celou dobu použití tuby.

Vnitřní hrdlo, které je v přímém kontaktu s vnitřní stěnou nástavce, je vystaveno deformaci v podobě obvodového roztahování a jeho vnější stěna se přitlačuje proti vnitřní stěně vnějšího hrdla s přenášením radiálních sil směrem ven, což zajišťuje tím těsnější dotyk mezi oběma stěnami, čím je vnější hrdlo méně způsobilé se deformovat, tj. je tužší a tvrdší než vnitřní hrdlo. Vzniká z toho dokonale těsné spojení, i když vnější stěna vnitřního pláště není dokonale hladká, například z důvodu přítomnosti spojové linie formy.

Pro vzdorování namáháním, vyvolávaným tímto silovým natlačováním, je vnitřní plášť nástavce s výhodou tlustší v blízkosti jeho přípojů. Ve výhodném provedení má vnitřní plášť nástavce válcovou vnitřní stěnu a osově souměrnou vnější stěnu ve tvaru kombinovaného válce a dvou částí ve tvaru komolého kužele, přičemž střední část je válcová a ostatní dvě části jsou ve tvaru komolého kužele.

S výhodou obsahuje vnitřní plášť nástavce tři části o v podstatě stejných rozměrech, které je možné popsat tak, že počínaje dnem mají následující tvar. Na dno navazuje první část ve tvaru komolého kužele, mající úhel kuželovitosti (polovinu vrcholového úhlu) od 5 do 20°, přičemž vrchol je orientován na straně otevřeného otvoru. Dále následuje válcová druhá část kruhového průřezu a o průměru větším, než je počáteční průměr vnitřního otvoru, tj. než průměr otvoru, vymezovaného vnitřním hrdlem před natlačováním nástavce. Poslední částí je část ve tvaru komolého kužele, mající úhel kuželovitosti (polovinu vrcholového úhlu) od 5 do 20°, přičemž vrchol je orientován na straně otevřeného otvoru.

Když je nástavec silově natlačován na hrdla, uděluje tento tvar hrdlům odlišné roztahování podle příslušných částí. U připojení pláště ke dnu nástavce dochází k silnému obvodovému roztahování, přičemž obě hrdla jsou deformována plasticky, tj. jsou podrobována nevratnému rozšiřování. Úhel stěny ve tvaru komolého kužele musí být proto dostatečný (>5°) k tomu, aby vyvolal významnou deformaci obou hrdel, ale zůstává omezený (<20°) pro zabránění příliš velkým namáháním nebo roztržení. S výhodou podstupuje vnější hrdlo omezené roztahování, přičemž dosedá na vnitřní stěnu vnějšího pláště nástavce, což umožňuje zachovat hermetický kontakt mezi oběma hrdly na jejich koncích.

Uprostřed pláště dochází k dosti silnému obvodovému roztahování. Příslušné části hrdla, odlehlé od jejich konců, mají alespoň určitou míru volnosti vjejich deformaci. Vnitřní hrdlo, silně stlačené mezi vnitřním pláštěm nástavce a vnějším hrdlem, které jsou tužší, se v této střední části ztenčuje více, než v úrovni jeho rozšířeného konce. Příslušná část vnitřního hrdla je tak zaškrcena, což přispívá, spolu s třením o stěny, k přidržování vnitřní trubky uvnitř vnější tuby. Na konci pláště pak dochází k malému až vůbec žádnému roztažení. Část vnější stěny vnitřního pláště nástavce, která má tvar komolého kužele, usnadňuje jeho polohování nad hrdly a dovoluje zabránit harmonikové deformaci vnitřního hrdla.

Pro zlepšení těsnosti je konec kovového vnějšího hrdla deformován tak, že se opře o vnitřní stěnu nástavce. Dotyk mezi oběma deformovanými konci hrdla je tak udržován mezi dnem vnitřního pláště koncem vnějšího pláště nástavce. Pro usnadnění dosedání konce vnějšího hrdla na vnější plášť objímky je dno vnějšího pláště tlusté a jeho vnitřní stěna je hladká, s průměrem v podstatě rovným vnějšímu průměru hrdla, zvýšenému o hodnotu menší, než je rozdíl mezi průměrem válcové části vnitřního pláště nástavce a počátečním průměrem vnitřního otvoru.

Vnitřní hrdlo je dosti tlusté, což dovoluje zmenšit vliv eventuelní lokálně nadměrné tloušťky vnější stěny vnitřního hrdla na kvalitu sevření a těsnost. Vzhledem k nástavcům jednoduchého tvaru podle stavu techniky má nástavec podle vynálezu výhodu v tom, že se těsný dotyk umísťuje na první průměr, s nímž přichází obsah tuby do styku. Nevzniká riziko zadržování obsahu tuby v obvodových oblastech, více nebo méně namáhaných během použití tuby. Těsný dotyk je kromě toho umístěn na nejmenší průměr, což dovoluje získat intenzivnější a účinnější sevření pro daný rozdíl průměru.

S výhodou je nástavec z materiálu, který je tvrdší a tužší, než je materiál vnitřní tuby, která je rovněž méně tvrdá a méně tuhá, než vnější tuba. Dobré výsledky poskytuje řešení, používající pro nástavec polypropylen, pro vnější tubu žíhaný hliník a pro vnitřní tubu nízkohustotní polyethylen.

Vnitřní plášť nástavce musí být dostatečně tenký, aby vznikl otvor způsobilý zajistit vydávací průtok obsahu, a současně dostatečně tlustý, aby vyvolal požadované deformace na obou hrdlech, při současném mechanickém vzdorování silám, které byly vyvolány během silového natlačování nástavce a které setrvávají s relaxací po celou dobu životnosti tuby. Plášť je s výhodou ze souvislého kusu s materiálem nástavce, například z tuhého plastu, jako je polypropylen. Vnější tuba z hliníku je po vytvarování celá žíhána, což jí uděluje určitou ohebnost v tenkých oblastech. Vnitřní tuba je z co nejohebnějšího a nejméně tvrdého materiálu, dobře odolávajícího vzniku trhlin pod napětím v přítomnosti agresivního prostředí, jako je barva na vlasy. S výhodou je z plastu, jako je nízkohustotní polyethylen. Samostatné tvarování hlavy a její upevnění na plášť, zhotovený vytlačováním nebo válcováním se svařením, přičemž tyto dva pochody se mohou provádět současně v podobě natvarovávání, dovoluje volit odlišný plast pro hlavu a pro plášť, přičemž obě však musí být chemicky odolné materiálu, který má tuba obsahovat.

Po zvolení příslušných materiálů tub a nástavce v závislosti na materiálech, které mají tuby obsahovat, byly zkoušeny různé geometrie obměňováním zejména průměrů atlouštěk hrdel

-4CZ 289754 B6 a plášťů nástavce. Nej lepší podmínky těsnosti byly dosaženy s vnitřním hrdlem přibližně tak tlustým, jako válcová část vnitřního pláště nástavce. Vnější hrdlo může být méně tlusté, než obě ostatní části, přičemž kov je zřetelně tužší. Na svém vrcholovém konci může být ještě ztenčen, a to v typickém případě až na polovinu tloušťky vnitřního hrdla tak, že se plasticky rozšiřuje bez velkého odporu, což usnadňuje rozšiřování vnitřního hrdla, které zůstává tlustší než ve střední části. Vnitřní hrdlo je tak skřípnuto ve střední části mezi rozšířeným koncem, který je neztenčený nebo málo ztenčený, a nedeformovanou základnou, jejíž zachycení přispívá k pevnému držení vnitřní tuby uvnitř vnější tuby.

V okamžiku sestavování odpovídá deformace, vyvolávaná vnitřním pláštěm nástavce, sevření z 3 až 8 %, s výhodou 4 % až 6 %, tj. vnější průměr válcové části vnitřního pláště nástavce je větší o přibližně 5 % než počáteční průměr vnitřního otvoru. Menší sevření neposkytuje uspokojivé podmínky těsnosti po celou dobu používání tuby. Po několika týdnech při teplotě místnosti je totiž možné konstatovat určité více či méně silné uvolnění, podle počátečního sevření. Větší sevření vyvolá během natlačování nástavce na hrdla buď harmonikovitou deformaci hrdla vnitřní tuby, nebo je-li tloušťka vnitřního hrdla velká, nedostatečné zatlačení, znemožňující sestavení.

Vynález dále přináší samotný nástavec, určený pro tubu s dvojitou stěnou podle vynálezu, který obsahuje dno a vnější plášť, a jehož podstatou je, že obsahuje, připojený ke svému dnu, vnitřní plášť, který má profil vnější stěny ve tvaru komolého kužele, přičemž otevřený konec vnitřního pláště je orientován směrem k vrcholu kužele. S výhodou má tento vnitřní plášť vnitřní válcovou stěnu a trojdílnou vnější stěnu, jejíž střední část je válcová a ostatní dvě části jsou ve tvaru komolého kužele. Části ve tvaru komolého kužele a válcová část mají přibližně stejnou výšku, přičemž části ve tvaru komolého kužele mají poloviční vrcholový úhel od 5 do 20°. Nástavec je s výhodou z tvrdého plastu, jako z polypropylenu.

Je možné shrnout následující výhody vynálezu. Je usnadněno sestavování hlav vnitřní tuby a vnější tuby, nepotřebující přehýbání konce vnitřního hrdla nad konec vnějšího hrdla. Vnitřní tuba může být vyrobena jakýmkoli postupem, přičemž vnější tuba nemusí být nutně dokonale hladká pro dosažení dobré těsnosti. Vnitřní tuba, vnější tuba a nástavec mohou být vyráběny v geometrických tolerancích, které nejsou přísně omezující. Vnitřní tuba může být vyrobena natvarováním na plášť. Hlava a plášť vnitřní tuby mohou být z odlišných materiálů, pokud jsou tavně kompatibilní.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na výkresy, ve kterých znázorňuje obr. 1 axiální řez hlavou tuby s dvojitou stěnou podle vynálezu, na níž je osazen nástavec, před jeho silovým natlačováním na vnitřní a vnější hrdlo a obr. 2 axiální řez stejnou sestavou ve stavu po silovém natlačení nástavce.

Příklady provedení vynálezu

Tuba 1 s dvojitou stěnou obsahuje vnitřní tubu 10 a vnější tubu 20 z žíhaného hliníku. Vnitřní tuba 10 se získává natvarováním hlavy 12 z nízkohustotního polyethylenu na plášť 13, vytvořený rovněž z polyethylenu, o průměru 24,3 mm a tloušťce 250 pm. Vnitřní hrdlo 11 vymezuje vnitřní otvor 14. Jeho vrcholový konec vymezuje plošku 18. Vnější tuba 20 z žíhaného hliníku má plášť 25 s vnějším průměrem 25 mm a tloušťkou 120 pm. Má přechodovou část 24 a hrdlo 21, jehož vrcholový konec vymezuje plošku 28.

-5CZ 289754 B6

Vnější průměr vnitřního hrdla 11 a vnitřní průměr vnějšího hrdla 21 jsou rovné 8,7 mm. Vnitřní hrdlo 11 má tloušťku 0,75 mm. Vnější hrdlo 21 o tloušťce 0,5 mm je opatřeno na své vnější stěně zaskakovacím zesílením 23, ležícím na spodní části hrdla 21, a podélná žebra 22, uspořádaná podél uvedené vnější stěny až do vzdálenosti 1 mm od konce. Vnitřní tuba 10 je zasunuta do vnější hliníkové tuby 20 klasickými prostředky. Tm se vsune dovnitř vnitřní tuby 10 a zavede ji dovnitř vnější tuby 20, jejíž rameno a hlava jsou znehybněny nástrojem, který vymezuje vnější tvar. Na konci zasouvání přejde koncová ploška 18 vnitřního hrdla 11 koncovou plošku 28 vnějšího hrdla 21 o několik desítek milimetrů. Vnější hrdlo 21 a vnitřní hrdlo 11 mají výšku H společného dotyku přibližně 4,7 mm.

Po uvedení obou tub 10. 20 do vzájemného dotyku jejich hrdly 11, 21 se silou natlačí nástavec 30. přičemž vnitřní tuba 10 je stále udržována na jejím tmu. Nástavec 30 má vnitřní plášť 31, dno 34 a vnější plášť 35, opatřený na své vnitřní stěně žebry 42, určenými ktomu, aby v kombinaci s žebry 22 vnějšího hrdla 20 znehybňovaly nástavec 30 v jeho otáčení, a dále na své vnější stěně závit 41 pro našroubování uzavíracího víčka vydávacího otvoru 40. Válcová část 32 vnitřního pláště 31 má průměr 7,5 mm, což vede k sevření o 0,3 mm, když je nástavec 30 natlačován na hrdla 11 a 21. Po několika dnech se projevuje účinek určitého tečení, vyvolávající trvalou deformaci obou hrdel 11,21 a zmenšení sevření. To však zůstává vyšší než 0,1 mm.

Vnitřní plášť 31 nástavce 30 má válcovou vnitřní stěnu, vymezující kruhový vydávací otvor 40 o průměru 6,1 mm a vnější stěnu ve tvaru válce a dvou komolých kuželů, přičemž komolé kužele mají svůj vrchol, tj. vrcholy kuželů, o něž se opírají, ve stejném směm, jako otevřený konec 39 pláště 3L Tato stěna o výšce 4 mm mezi vnitřní stěnou 38 dna 34 a otevřeným koncem 39 je rozdělena na tři úseky, a to válcovitou střední část o výšce 1,5 mm a tloušťce 0,75 mm, přípojnou část ve tvaru komolého kužele o výšce 1 mm, rozšiřující se až na průměr 8 mm v úrovni připojení 33 ke dnu 34 nástavce 30 a mající úhel kuželovitosti (polovinu vrcholového úhlu) okolo 12°, a dále koncovou část o výšce 1,5 mm ve tvaru komolého kužele s úhlem kuželovitosti (polovinou vrcholového úhlu) přibližně 15°.

Vnější plášť 35 nástavce 30 má na straně svého připojení zesílenou část 36. jejíž hladká vnitřní stěna o průměru 9,8 mm nedosedá proti žebrům 22 vnějšího hrdla 21 pro zajišťování proti otáčení.

Během zasouvání nástavce 30 se žebra 42 zasouvají do mezer vynechaných mezi žebry 22 vnějšího hrdla 21, přičemž válcová část 32 vnitřního pláště 31 nástavce 30 vyvíjí na hrdla 11. 21 sílu k roztahování o velikosti 0,3 mm, načež část 33 ve tvaru komolého kužele, blízká místu připojení ke dnu 34 nástavce 30, vyvolává rozšiřování sestavy konců hrdel 11 a 2L Vnější hrdlo 21 o vnějším průměru 9,7 mm se rozšiřuje o 0,1 mm a poté se opře o tuto hladkou část vnitřní stěny vnějšího pláště 35 nástavce 30.

Vnější plášť 35 nástavce 30 je rovněž opatřen směrem kjeho otevřenému konci zaskakovacím zesílením 37. Poloha tohoto zesílení 37 vzhledem ke dnu 34 nástavce 30 je zvolena tak, že na konci zaskakování nedochází k opření vnitřní plochy 38 dna 34 nástavce 30 o vrcholové koncové plošky rozšířených konců hrdel 11. 12. Tato poloha je také taková, že k začátku rozšiřování dochází před začátkem zaskakování, což zmenšuje síly, potřebné pro natlačování nástavce 30.

Obr. 2 znázorňuje hlavu tuby s dvojitou stěnou po silovém natlačení nástavce na hrdla. Levá část obrázku je znázorněna v axiálním řezu vedeném diametrální rovinou, procházející podélným žebrem nástavce, zatímco pravá část obrázku je znázorněna v axiálním řezu vedeném diametrální rovinou, procházející podélným žebrem vnějšího hrdla.

Na obr. 2 je patrné, že po silovém natlačení nástavce 30 se vnitřní stěna 38 dna 34 nástavce 31 neopírá ani o plošku 18 vnitřního hrdla 11. ani o plošku 28 vnějšího hrdla 21. Dále je patrné, že část vnitřního pláště 31 nástavce 30, která má průměr větší, než je průměr vnitřního otvoru 14,

-6CZ 289754 B6 působí na hrdla 11, 21 po výšce h přibližně 2,6 mm, tj. o něco vyšší, než je polovina výšky H společného dotyku obou hrdel 11,21.

Byla provedena zkouška těsnosti, pro kterou bylo vyrobeno padesát tub podle vynálezu výše popsaného provedení s dvojitou stěnou. Tyto tuby se podrobily zkoušce spočívající v tom, že se dovnitř tub vháněl vzduch, až se dosáhlo přetlaku 500 g/cm². Tuby se poté uzavřely a ponořily se do vody na dobu 30 sekund. Nebyl zjištěn žádný únik.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims (13)

1. Tuba s dvojitou stěnou, určená pro uložení a vydávání agresivních látek, obsahující vnitřní tubu (10) s pláštěm (13), přechodovou částí (12) a vnitřním hrdlem (11), vymezujícím vnitřní otvor (14), a kovovou vnější tubu (20) mající plášť (25), přechodovou část (24) a vnější hrdlo (21), přičemž obě tuby (10, 20) jsou vzájemně spolu spojeny v úrovni jejich hrdel (11, 21) nástavcem (30) obsahujícím dno (34) a alespoň vnější plášť (35), svírající obě hrdla (11, 21), vyznačená tím, že nástavec (30) je opatřen vnitřním pláštěm (31), jehož vnější stěna má profil ve tvaru komolého kužele, pro, když je nástavec (30) silově natlačen, vyvolávání vnitřním pláštěm (31) obvodového roztahování středních částí hrdel (11, 21) a rozšiřování konců hrdel (11,21).

2. Tuba s dvojitou stěnou podle nároku 1, vyznačená tím, že mezi vnitřní stěnou (38) dna (34) nástavce (30) a ploškami (18, 28) vnitřní tuby (10) a vnější tuby (20) je vůle.

3. Tuba sdvojitou stěnou podle nároku 1 nebo 2, vyznačená tím, že vnitřní hrdlo (11) je dutý válec, mající poměr výšky k tloušťce nižší než 10.

4. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž3, vyznačená tím, že nástavec (30) je na vnější stěně vnějšího pláště (35) opatřen závitem (41), určeným k upevnění uzávěru přišroubováním a na vnitřní stěně vnějšího pláště (35) prostředky (42) pro zabraňování otáčení, vzájemně doplňkovými s prostředky (22) pro zabraňování otáčení, uloženými na vnější stěně vnějšího hrdla (21).

5. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž4, vyznačená tím, že vnější hrdlo (21) a vnější plášť (35) nástavce (30) jsou opatřeny vzájemně doplňkovými zaskakovacími prostředky (23, 37).

6. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž5, vyznačená tím, že vnitřní plášť (31) nástavce (30) má trojdílnou vnější stěnu s válcovitou střední částí a s ostatními dvěma částmi ve tvaru komolého kužele.

7. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž6, vyznačená tím, že konec vnějšího hrdla (21) dosedá proti vnitřní stěně vnějšího pláště (35) nástavce (30).

8. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž7, vyznačená tím, že vnitřní hrdlo (11) je z méně tvrdé a méně tuhé hmoty, než vnější hrdlo (21) a vnitřní plášť (31) nástavce (30).

9. Tuba sdvojitou stěnou podle nároku 8, vyznačená tím, že vnitřní hrdlo (11) je z nízkohustotního polyethylenu, vnější hrdlo (21) je z žíhaného hliníku a vnitřní plášť (31) nástavce (30) je z polypropylenu.

10. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků laž9, vyznačená tím, že konec vnějšího hrdla (21) je ztenčený na tloušťku rovnou polovině tloušťky vnitřního hrdla (11).

11. Tuba s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků lažlO, vyznačená tím, že vnitřní plášť (31) nástavce (30) má ve své válcovité části průměr větší než je počáteční průměr vnitřního otvoru (14), přičemž vzájemný rozdíl je v rozmezí 3 až 8 %.

12. Nástavec pro tubu s dvojitou stěnou podle kteréhokoli z nároků 1 až 11, který obsahuje dno (34) a vnější plášť (35), vyznačený tím, že obsahuje, připojený ke svému dnu (34), vnitřní plášť (31), kteiý má profil vnější stěny ve tvaru komolého kužele, přičemž otevřený konec (39) vnitřního pláště (31) je orientován směrem k vrcholu kužele.

13. Nástavec podle nároku 12, vyznačený tím, že vnitřní plášť (31) má vnitřní válcovitou stěnu a trojdílnou vnější stěnu, jejíž střední část je válcovitá a ostatní dvě části jsou ve tvaru komolého kužele.