CZ286559B6 - Zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat - Google Patents

Abstract

Zařízení sestává z mobilní radiové sítě (1), která je tvořena terminály (4, 9) s prvním filtrem (12.1). Na každý první terminál (4) jsou napojeny radiové buňky (2) a základnové stanice (3), na něž je napojen řadič (5), který je spojen s radiovou centrálou (6). Na ni je napojena telefonní síť (7), mobilní radiocentrála (13) a centrála (8). K ní je připojen druhý terminál (9) a centrální jednotka (10) s druhým filtrem (12.2). Na centrální jednotku (10) je napojen výstup mobilní radiostanice (13), moduly (14, 15) a logické moduly (11.1, 11.n). Centrála (8) je upravena pro přenos hlášení datovou komunikací, při které jsou vyměňovány datové telegramy (35, 39) s datovým návěštím (36, 37) pro zajištění identity účastníka a autentičnosti hlášení. Druhé datové telegramy (39) jsou doplněny o identifikační kód (40), který je vytvořen jako bezpečnostní prvek, a který je umístěn bezprostředně za standardizovaným datovým návěštím (36, 37).ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat s větším počtem terminálů, které jsou buď přiřazeny určitému uživateli, nebo jsou přiřaditelné určitému uživateli pomocí nosiče dat vložitelného do terminálu. Alespoň dva terminály jsou upraveny pro vzájemnou hovorovou nebo datovou komunikaci s alespoň jednou centrálou pro řízení přenosu hlášení uvnitř komunikační sítě. Centrála je upravena pro přenos hlášení datovou komunikací, při které jsou vyměňovány datové telegramy, ve kterých je vždy standardizované datové návěští pro zajištění identity účastníka a autentičnosti hlášení, s alespoň jednou centrální jednotkou uspořádanou v komunikační síti. Alespoň část terminálů a centrální jednotky mají prostředky k vytváření datového návěští datových telegramů a jsou upraveny pro přenášení datových telegramů z centrální jednotky k alespoň jednomu z terminálů, nebo od jednoho z terminálů k centrální jednotce. V centrální jednotce a v alespoň jedné části terminálů jsou k dispozici zařízení k přezkušování datového návěští.

Dosavadní stav techniky

V současné době nabízejí mnohé země národní mobilní radiové sítě, které používají větší počet technických standardů. Pro přenos překračující hranice však tvoří různé sítě překážku. Účastník mobilního radiotelefonu očekává, že jeho terminál může být používán na různých místech ve více zemích, například v celé Evropě.

Zavedením standartu GSM (globál Systém for mobil communication), tj. označení pro standart celulámí mobilní radiové sítě, se stala cesta k jednotné síti a tím i k přenosu překračujícímu hranice, volná.

Známá principiální struktura mobilní radiové sítě, která pracuje podle standartu GSM, znázorněná na obr. 1, sestává z plošné oblasti mobilní radiové sítě. Celá plocha této sítě je přitom překryta vzájemně navazujícími a vzájemně se překrývajícími radiovými buňkami, z nichž je na obr. 1 patrných pouze několik málo. V každé radiové buňce je základnová stanice (RBS, Rádio Base Station), která přebírá radiové napájení k terminálům u účastníků mobilního radiotelefonu. Na každé radiové cestě mezi základnovou stanicí a terminálem jsou přenášeny všechny hovorové a řídicí informace, jakož i jiná data, jako například hlášení, digitálně zakódované.

Řadičem (BSC, Base Station controller) je řízeno více základnových stanic. Řadič je například zodpovědný za to, že přechod účastníka, popřípadě terminálu přiřazeného účastníkovi, zejména mobilního radiotelefonu, může funkčně technicky probíhat od jedné radiové buňky kjiné sousední radiové buňce bez potíží. Na základě automaticky prováděných měření intenzity pole se řadič rozhoduje, kdy má být zaváděn přechod od jedné funkční radiové buňky k nějaké sousední radiové buňce. Takovýto přechod se nazývá Handover.

Řadiče jsou ze své strany přiřazeny k nadřazené mobilní radiové centrále (MSC, Mobil Service switching Center), která vytváří přechod k drátově navázané síti, například síti ISDN (Integrated Services Digital Network), tedy digitální služebně integrované telekomunikační síti. Na takovéto telekomunikační síti mohou být například současně přenášeny hovorové informace, obrazové informace, informace zařízení EDV atd.

Dalším terminálem, například Personál Computer (PC) mohou být mezi jiným přenášena jako aplikace datové komunikace hlášení k mobilnímu radiotelefonu. Toto přenášení je v odborném

-1 CZ 286559 B6 světě známá služba pojmenovaná SMS (Short Message Service). Hlášení však také mohou být přenášena z jednoho mobilního radiotelefonu ke druhému. Spojení se přitom vždy odvíjí přes centrálu pro službu krátkých hlášení, tzv. Short Message service Center (SMS-C). Služba SMS k přenosu krátkých hlášení je telekomunikační službou, která dovoluje zprávy z Short Message Service Center posílat účastníkovi GSM (SMS ΜΊ7ΡΡ, Mobile Terminated/Point-to-Point), popřípadě tyto od účastníka GSM přenášet na Short Message Service Center (SMS MO/PP, Mobile Originated/Point-to-Point). Každé hlášení je přitom zabaleno v datovém telegramu, jehož prefixem je datové návěští, standardizované záhlaví, ve kterém je mezi jiným obsažena identifikace účastníka a kód, že se zde jedná o hlášení.

Tento postup, který je definován ve standartu GSM 3.40, je označen GSM fází 2 a dovoluje přenášet libovolné proudy bitů v transparentním módu. Krátká hlášení, jako je například „Zavolejte prosím účastníka xyz“, se tedy dají přenášet od jednoho účastníka k druhému účastníkovi přes Short Message Service Center. Hlášení je u příjemce znázorňováno například na displeji.

Od GSM fáze 2 existují také tzv. zprávy třídy 2. U mobilních radiotelefonů nebo jiných terminálů, které jsou uvažovány ke zpracování zpráv třídy 2, se přitom předpokládá, že je k dispozici paměť, zejména účastnický identifikační modul (SIM, Subscriber Identification Module) v provedení čipové karty. V paměti jsou mezi jiným obsažena všechna data nutná pro identifikaci uživatele. Čipové karty nebo procesorové karty jsou vložitelné do libovolného použitelného terminálu. Výhoda takovéhoto provedení spočívá vtom, že například účastník mobilního radiotelefonu nemusí nosit svůj osobní terminál u sebe, nýbrž pouze svou čipovou kartu.

Zprávy třídy 2, nebo na nich se zakládající další varianty, které mohou sestávat z jednoho nebo více hlášení, jsou zachovány podle druhu hlášení ve výše uvedené paměti. Jakmile toto nastane, je posíleno pozitivní potvrzení příjmu na Short Message Service Center.

Tím se naskýtá možnost, jak data, tak i proveditelné instrukce, posílat do paměti v terminálu, neboje z něho přijímat.

Podstata vynálezu

Uvedené nedostatky do značné míry odstraňuje zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat s větším počtem terminálů, které jsou buď přiřazeny určitému uživateli, nebo jsou přiřaditelné určitému uživateli pomocí nosiče dat vložitelného do terminálu, přičemž alespoň dva terminály jsou upraveny pro vzájemnou hovorovou nebo datovou komunikaci s alespoň jednou centrálou pro řízení přenosu hlášení uvnitř komunikační sítě, přičemž centrála je upravena pro přenos hlášení datovou komunikací, při které jsou vyměňovány datové telegramy, ve kterých je vždy standardizované datové návěští pro zajištění identity účastníka a autentičnosti hlášení, s alespoň jednou centrální jednotkou uspořádanou v komunikační síti, přičemž alespoň část terminálů a centrální jednotky mají prostředky k vytváření datového návěští datových telegramů a jsou upraveny pro přenášení datových telegramů z centrální jednotky k alespoň jednomu z terminálů, nebo od jednoho z terminálů k centrální jednotce, přičemž v centrální jednotce a v alespoň jedné části terminálu jsou k dispozici zařízení k přezkušování datového návěští, jehož podstata spočívá v tom, že pro doplnění druhých datových telegramů o identifikační kód stanovitelný příslušným provozovatelem sítě, je centrální jednotka a alespoň jedna část terminálů opatřena prostředky k vytváření identifikačního kódu, tvořených filtry k identifikaci identifikačního kódu. Identifikační kód je vytvořen jako bezpečnostní prvek, stanovitelný příslušným provozovatelem sítě pro přenos určitých hlášení a v druhém datovém telegramu je obsažen bezprostředně za standardizovaným datovým návěštím.

-2CZ 286559 B6

Podle výhodného provedení je komunikační síť digitálně pracující komunikační sítí, zejména celulámě strukturovaná mobilní radiová síť podle standardu GSM nebo DCS 1800.

Podle dalšího výhodného provedení vykazují filtry terminálů softwarový modul, který je obsažen v paměti, která je k dispozici v terminálu nebo na datovém nosiči.

Podle dalšího výhodného provedení jsou alespoň část terminálů mobilní radiotelefony, které zahrnují po jednom zařízení k výměně dat s datovým nosičem, zejména s čipovou kartou, vložitelnou do mobilního radiotelefonu.

Podle dalšího výhodného provedení je k dispozici kontrolní prostředek pro uložení každého druhého datového telegramu do paměti, příslušejícího ke zprávě, sestávající zvíce druhých datových telegramů.

Podle dalšího výhodného provedení jsou centrální jednotce přiřazeny moduly pro správu opravňujících dat jednotlivých účastníků, kteří jsou oprávněni k přenosu hlášení s identifikačním kódem a k výpočtu, kódování a kontrolování bezpečnostního kódu obsaženého v identifikačním kódu.

Podle dalšího výhodného provedení je do bezpečnostního kódu zahrnuta hodnota náhodného čísla. Samotné náhodné číslo je zejména funkcí hlášení definovatelnou provozovatelem komunikační sítě.

Podle dalšího výhodného provedení obsahují druhé datové telegramy opatřené identifikačním kódem informační hlášení v zakódovaném tvaru.

Výhoda zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat spočívá ve vylepšení výhodných vlastností zpráv třídy 2 a v použití služby SMS přenášení nejen pro transparentní proud bitů, ale i pro poskytování zvláštní služby k tomu oprávněným účastníkům.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže osvětlen pomocí výkresů, na kterých znázorňuje obr. 1 principiální strukturu známé mobilní radiové sítě, pracující podle standartu GSM, obr. 2 rozšířenou mobilní radiovou síť pracující podle standartu GSM, obr. 3 mobilní radiotelefon s čipovou kartou pro mobilní radiovou síť podle obr. 1 a 2, obr. 4 první vývojový diagram, znázorňující funkci prvního filtru, obr. 5 druhý vývojový diagram, znázorňující principiální způsob činnosti prvního filtru, obr. 6 strukturu prvního datového telegramu hlášení SMS podle standartu GSM, obr. 7 strukturu druhého datového telegramu hlášení s identifikačním kódem pro zvláštní služby a obr. 8 mobilní radiovou síť podle obr. 2 se znázorněním procesu přenosu zpráv.

Příklady provedení vynálezu

Zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat vychází ze známé digitálně pracující celulámě strukturované mobilní radiové sítě 1 podle obr. 1, která sestává ze zařízení pro přenos hlášení rozšířené mobilní radiové sítě j. uvedené na obr. 2, která je vytvořena podle standartu GSM nebo podle standartu DCS 1 800.

K. vysílání a příjmu hlášení, která ve svém druhém datovém telegramu 39 obsahují identifikační kód 40, jsou použity terminály 4, 9 vybavené prvním filtrem 12.1, který je vytvořen zejména jako softwarový modul a je buď obsažen v paměti samotného terminálu 4, 9, nebo zejména čipové kartě 22, která může být zavedena do zapisovacího a čtecího zařízení vytvořeného na prvním

-3CZ 286559 B6 terminálu 4. Terminál 4, 9 by mohl být i přístrojem zpracovávajícím data, jako je například osobní počítač nebo příruční počítač. Takové přístroje, ačkoliv, dnes ještě nejsou příliš obvyklé, by mohly v budoucnosti mít datové zapisovací a čtecí zařízení na čipové karty 22.

Centrála 8 (SMS-C, Short Message Service Center) vede datové telegramy 35, 39 přenášené terminály 4, 9 dále do centrální jednotky 10 pro zvláštní služby SSC (SIM Service Center), která je opatřena druhým filtrem 12.2, jenž bezprostředně přivádí jednak první datové telegramy 35 bez identifikačního kódu 40 do centrály 8 (Short Message Service Center), a jednak druhé datové telegramy 39 s identifikačním kódem 40, které dále zpracovává.

Na centrálu 8, zejména pro každou zvláštní službu, je napojen logický modul 11.1 až 1 l.n (SVL 1, SVL N, Service Logic). Logický modul 11.1 je určen pro první zvláštní službu nebo první aplikaci a logický modul 1 l.n je určen pro n-tou zvláštní službu nebo n-tou aplikaci. Počet zvláštních služeb nebo aplikací není omezen a v podstatě je závislý na kreativitě síťového provozu. Jako příklad jedné takové zvláštní služby lze uvést provádění místních dotazů, čímž je umožněno dotazovat se na místní telefonní čísla pomocných služeb, jako jsou opravárenské služby, lékař, lékárna atd.

Centrální jednotka 10 (SIM Service Center) pracuje společně s moduly 14, 15 pro zprávu opravňovacích dat jednotlivých účastníků, které jsou oprávněny k přenosu hlášení s identifikačním kódem 40, jakož i k výpočtům, kódování a kontrole bezpečnostního kódu 43 obsaženého v identifikačním kódu 40.

První modul 14 je v podstatě vytvořen jako datová banka, ve které jsou uschována identifikační data jednotlivých účastníků, kteří jsou oprávněni k využívání zvláštních služeb. Ve druhém modulu 15 (Authentifícation Center) je zejména bezpečnostní kód 43 u přijmutých hlášení, obsažený v identifikačním kódu 40, kontrolován, popřípadě vypočítáván a kódován u hlášení k přenosu.

Na centrální jednotku 10 (SIM Service Center) je napojena mobilní radiocentrála 13 pro smluvenou odpověď VRU (Voice Respond Unit), která zejména účastníkovi, jenž požaduje zvláštní službu, poskytuje mluvenými sděleními podporu k přístupu na požadovanou zvláštní službu. Ve zvláštních případech může být mluvená odpověď VRU vytvořena jako Helpdesk, u něhož se mluvený text uskutečňuje osobně.

Mobilní radiotelefon, který se u zařízení přenášejícího hlášení podle vynálezu obvykle používá, je znázorněn na obr. 3. Mobilní radiotelefon je opatřen obslužným polem, popřípadě klávesnicí 16, zobrazovacím polem, zejména ve tvaru ukazatele 17 LC, anténou 18. otvorem 19 pro sluchátko, za kterým je uspořádáno sluchátko k provádění mluvené komunikace a otvorem 20 pro mikrofon, kterým jsou akustické signály určené k přenosu přiváděny k mikrofonu. Mobilní radiotelefon je rovněž opatřen zařízením 21 k výměně dat, které je tvořeno otvorem nebo štěrbinou, je umístěno zapisovací a čtecí zařízení, přes které se uskutečňuje výměna dat mezi mobilním radiotelefonem a čipovou kartou 22, která používá k práci se zvláštními službami alespoň jednu paměť o velikosti 8 kbite EEPROM, která je vytvořena na čipu 23. Čip 23 je přes kontaktní pole 24, které sestává z více jednotlivých elektrických kontaktů, elektricky spojen se zapisovacím a čtecím zařízením uspořádaným v mobilním radiotelefonu. Na čipu 23 je vytvořena první paměť 25, která obsahuje provozní systém čipové karty 22 (COS Card Operating Systém). Na čipu 23 je vytvořena druhá paměť 26, v níž je uschován první filtr 12.1. Na čipu 23 jsou vytvořeny další paměti, zejména k přechodnému uchování více hlášení úplné zprávy, které však nejsou na daných obrázcích znázorněny.

Z obr. 4 a 5 vyplývá, jak je první filtr 12.1 funkčně uzpůsoben ke zjišťování identifikačního kódu 40 a jak může být připojen do první paměti 25 na čipu 23 čipové karty 22. První paměť 25 čipových karet 22 je přitom rozdělena na první část 25.1, která identifikuje zejména z toku

-4CZ 286559 B6 informací, jenž se dostane k terminálu 4, 9, jestli je v něm k dispozici datový telegram 35, 39 se standardizovaným datovým návěštím 36, 37 nebo záhlavím, které je stanoveno podle GSM 4.08, popřípadě GSM 3.40. Jestliže je takový Short Message identifikován, stará se první část 25.1 o to, že se příslušný datový telegram 35, 39 zachycuje. Každý identifikovaný datový telegram 35, 5 39 je dotazován na existenci identifikačního kódu 40. První filtr 12.1 představuje softwarové rozvětvení s jedním vstupem a dvěma výstupy, přičemž první datové telegramy 35, které identifikační kód 40 neobsahují, jsou přiváděny přímo na první výstup, který je spojen s druhou částí 25.2 první paměti 25. Takovýto první datový telegram 35 je nyní zapamatován na čipové kartě 22. K tomu obvykle dochází podle instrukcí, které mohou být například obsaženy ve druhé 10 části 25.2. Jestliže první filtr 12.1 identifikuje identifikační kód 40, je příslušné hlášení přivedeno přes druhý výstup k třetímu modulu 27 pro zpracování zvláštní služby. V identifikačním kódu 40 je obsažena informace, která dává zprávu o tom, jestli se u přijmutého hlášení jedná o jednotlivou zprávu, nebo zda následují další hlášení, dokud není přenesena úplná zpráva. V každém případě je v terminálu 4, 9 sdělováno, kolikáté hlášení zprávy bylo právě teď 15 přijmuto, což je důležité, protože hlášení uvnitř komunikační sítě mohou být přenášena podle jistých kritérií priority, které jsou odpovědné za to, že více hlášení jedné zprávy může dorazit k terminálu 4, 9 v jakémkoliv pořadí, jenž nemusí bezpodmínečně odpovídat správnému pořadí. Aby tím nevznikaly žádné těžkosti, je na čipu 23 vytvořena třetí paměť 28, ve které jsou veškerá hlášení jedné zprávy zapamatována, dokud nebyla přenesena celá zpráva. Teprve potom se 20 začíná se zpracováním zprávy. U zprávy, která sestává z jednoho hlášení, nastává zpracování samozřejmě okamžitě.

Na obr. 5 je znázorněn další vývojový diagram, z kterého je patrný principiální způsob práce prvního filtru 12.1. Jakmile byl podle standartu GSM zjištěn druhý datový telegram 39 25 v zjišťovacím bloku 29, je prověřen v prvním dotazovacím bloku 30, jestli je v druhém datovém telegramu 39 obsažen správný identifikační kód 40. Jestliže to tak není, je hlášení dále předáno na vstup druhé části 25.2. Při správné identifikaci, což je prováděno obnoveným přepočítáváním kryptogramu a srovnáním s přenášeným kryptogramem, je ve druhém dotazovacím bloku 31 přezkoušeno, jestli je správná synchronizace. U nesprávné synchronizace je druhý datový 30 telegram 39 předáván přímo do druhé části 25.2. Při správné synchronizaci je ve třetím dotazovacím bloku tvořeným kontrolním prostředkem 32 zjišťováno, jestli právě teď přijmuté hlášení je úplnou zprávou, nebo jestli se pouze jedná o dílčí zprávu. Jestliže se u přijmutého hlášení jedná o úplnou zprávu, je tato úplná zpráva přivedena přímo na třetí modul 27 k bezprostřednímu zpracování. Jestliže je naproti tomu zjištěno, že hlášením je pouze část 35 zprávy, tak z výše uvedených důvodů nemůže dojít ke zpracování dříve, dokud není k dispozici celá zpráva. V tomto případě je dílčí zpráva v třetí paměti 28 (Stacku) zapamatována alespoň tak dlouho, dokud nejsou k dispozici všechny dílčí zprávy, a proto zpracování nemůže být zahájeno. Tyto všechny údaje jsou hlídány v bloku rozhodování 34, mezi nímž a kontrolním prostředkem 32 je umístěn blok 33 hromadění zpráv.

Druhý filtr 12.2 je zejména vytvořen jako softwarový modul a je umístěn v jedné z pamětí 25, 26, 28, která je k dispozici centrále 8 pro zvláštní služby (SSC).

První datový telegram 35 k přenosu krátkého hlášení se standardizovaným SMS (Short Message 45 Service) je znázorněn na obr. 6. První datový telegram 35 je vytvořen podle standartu GSM o délce 176 bitů a je opatřen datovým návěštím 36, 37. První datové návěští 36 má délku 13 bitů a jsou v něm obsažena účastnická adresová data, která jsou definována podle standartu GSM 4.08. Na uvedené první návěští 36 navazuje druhé datové návěští 37, které má délku 23 bitů, a ve kterém jsou obsažena specifická data Short Message Service, která jsou definována podle 50 standartu GSM 3.40.

Následně je ve standardizovaném prvním datovém telegramu 35 k dispozici 140 bitů, které v podstatě tvoří hlavní hlášení 38.

-5CZ 286559 B6

Na obr. 7 je na rozdíl od právě teď popsaného prvního datového telegramu 35 znázorněn druhý datový telegram 39, jehož hlavní hlášení 38 sestává z identifikačního kódu 40 (TP-DU, Transport Protocol Data Unit) a informačního hlášení 44. Druhý datový telegram 39 je podle standartu GSM rovněž dlouhý 176 bitů a je uzavřen prvním datovým návěštím 36 a druhým datovým návěštím 37, za nímž je zejména umístěn identifikační kód 40, který sestává z prvního bloku 41, druhého bloku 42 a bezpečnostního kódu 43, které jsou určeny pro bezchybný informační tok zpráv, a jenž jsou přiřazeny zvláštním službám. První blok 41 je určen pro údaje o počtu hlášení pro úplnou zprávu, údaje o poloze příslušných hlášení v úplné zprávě a údaje o počtu hlášení totálně přenášených od výchozího časového bodu. Druhý blok 42 zahrnuje data o synchronizaci zpráv. To samé platí o bezpečnostním kódu 43, ve kterém je zdát druhého bloku 42, jakož i z tajných dat, jenž jsou zapamatována jak na vysílací straně, tak i na přijímací straně, uschován vypočítaný bezpečnostní kód 43. U mobilního radiotelefonu jsou tajná data obsažena na čipové kartě 22 a v systému SIM Service Center jsou tato data obsažena v datové bance.

Takový postup přenosu zpráv je zřejmý z obr. 8. Radiové buňky 2, základnová stanice 3, řadič 5 pro více základnových stanic 3, mobilní radiová centrála 6, jakož i s nimi drátově spojená telefonní síť 7, jsou seskupeny do jediného pole. Mimo toto pole jsou vyznačeny dva terminály 4, 9, zejména mobilní radiotelefony s čipovými kartami 22. Oba mobilní radiotelefony jsou přiřazeny účastníku A a účastníku B. Rovněž tak mimo společné poleje vyznačena centrála 8 pro službu krátkých hlášení SMS-C (Short Message Service Center). Funkčně je centrála 8 napojena na centrální jednotku 10 pro zvláštní služby (SSC, SIM Service Center) s druhým filtrem 12.2. Na centrální jednotku 10 jsou napojeny logické moduly 11.1 až 1 l.n. a to po jednom pro zvláštní službu. Na obr. 8 je tedy znázorněn druhý modul 15 pro kontrolní jednotku na autentičnost a jednotka pro mluvenou odpověď (VRU, Voice Respond Unit).

Účastník A svou čipovou kartou 22 nejdříve zavede do mobilního radiotelefonu a poté je čipovou kartou 22 vyznačen a identifikován, načež si zvolí tlačítky na svém obslužném poli dané číslo. Tím může být například telefonní číslo osvobozené od poplatků. Toto zavolání a se dostane pomocí neznázoměné mobilní radiocentrály 13 k další mobilní radiocentrále 13 (Voice Respond Unit), která žádá účastníka A pomocí mluvené výzvy o zvolení služby.

Po nastalé volbě služby, která se opět uskutečňuje tlačítky obslužného pole účastníka A, signalizuje mobilní radiocentrála 13 centrální jednotce 10, že například účastník A zvolil službu SVL 1. Mobilní radiocentrála 13 může telefonní číslo volajícího účastníka automaticky přenést (Calling Number Identification), nebo se na toto telefonní číslo dotázat pomocí mluvené výzvy u volajícího účastníka, přičemž tento informační tok je na obr. 8 vyznačen šipkami a, b.

Centrální jednotka 10 přezkušuje podle prvního modulu 14 tvořeného databankou, jestli je zákazník známý, a jestli je pro službu SVL 1 oprávněn. Pokud není, je například dotaz odpovídající výzvou Voice Unit odmítnut. Pokud ano, je tvořena první zpráva pro požadovanou službu SVL 1 a pomocí výzvy prvního modulu 14 (Authentification Center) bezpečnostní kód 43, který tvoří kryptogram. Vytvoření takového kryptogramu nebo slova zakódovaného podle určitých pravidel se může například uskutečnit pomocí známého standartu DES, což odpovídá například rovnici SRES = A3 (ki, RAND), kde SRES (Signed Responds) je odpovědní zpráva, A3 tajný algoritmus, kterýje zapamatován jak v druhém modulu 15 (Authentification), tak i na čipové kartě 22, ki je tajný kód, který je rovněž k dispozici jak v druhém modulu 15, tak i na čipové kartě 22 příslušného účastníka, RAND (Random) je náhodné číslo nebo zkušební suma, která je například získávána z obsahu první zprávy RAND = f (zpráva).

Funkce, podle které má být náhodné číslo nebo zkušební suma ze zprávy získána, může být například stanoveno samotným účastníkem u příležitosti identifikační procedury při prvním použití čipové karty 22. Tato identifikační procedura může být nějakou matematickou funkcí, která je nějak spřažena například s délkou zprávy. Náhodné číslo nebo zkušební suma RAND,

-6CZ 286559 B6 nebo funkce, podle které má být toto číslo vypočítáváno, jsou zapamatovány na čipové kartě 22 a v druhém modulu 15, a jsou vždy na místě přepočítávány.

Kryptogram SRES vypočítaný podle uvedených vzorců je uschován v bezpečnostním kódu 43 identifikačního kódu 40 v druhém datovém telegramu 39 pro první hlášení. Přes první modul 14 tvořený databankou je zjišťován aktuální synchronizační čítač pro čipovou kartu 22 účastníka A.Obsah synchronizačního čítače je rovněž částí identifikačního kódu 40 a je uschován v druhém bloku 42. Do prvního bloku 41 identifikačního kódu 40 je zapisováno hlášení, které zahrnuje požadovanou zprávu určenou k přenosu účastníkovi A, a kolikáté hlášení je uvnitř sledu jednotlivých hlášení právě teď připravováno. Tyto postupy jsou na obr. 8 označeny šipkou C.

Centrální jednotka 10 (SIM Service Center) zasílá nyní tímto způsobem připravenou zprávu, která může sestávat z jednoho nebo více hlášení, popřípadě druhého datového telegramu 39, účastníkovi A, popřípadě na jeho čipovou kartu 22, která je zasunuta v prvním terminálu 4. Všechny zprávy jsou přitom zasílány jako zprávy GSM třídy 2. Zasílání takovéto zprávy je vyznačeno šipkou d. Jakmile je zpráva, která proběhla zkušebními kritérii prvního filtru 12.1. zapamatována na čipové kartě 22 účastníka A, je touto jednou pozitivní zpětnou odpovědí, která je označena šipkou e, generována a odesílána zpět (SIM Service Center).

Podle standartu GSM jsou všechny zprávy jak zasílány, tak i přijímány přes centrálu 8 (SMS-C, Short Message Center).

První filtr 12.1, který je obsažen v druhé paměti 26 na čipové kartě 22 účastníka A, rozpoznává vstupující zprávy, sbírá dílčí zprávy ve třetí paměti 28 (Stacku) čipové karty 22 a provádí aplikaci čipové karty 22 tehdy, jestliže všechny dílčí zprávy došly. To může být zjištěno z prvního bloku 41 identifikačního kódu 40.

Čipová karta 22 může jako výsledek přijímaných zpráv generovat nové výstupní zprávy, které může vysílat jako krátká hlášení (SMS MO-PP) na centrálu 8, a které na základě identifikačního kódu 40 jsou vedeny dále na centrální jednotku JO. Jedna taková zpráva je označena šipkou f.

Cyklus označený šipkami d, e, f se může podle požadované zvláštní služby podle zvoleného logického modulu 11.1 až 1 l.n libovolně několikrát opakovat. Centrální jednotka 10 zvyšuje přitom s každou zprávou synchronizační čítač na čipovou kartu 22 a tvoří ke každé zprávě příslušný kryptogram, takže čipová karta 22 účastníka A může přezkušovat autentičnost dat. Zpětné odpovědi z čipové karty 22 účastníka A na centrální jednotku 10 (SIM Service Center) jsou kódovány zejména rovněž podle výše uvedených vzorců. Rada bloků 41, 42 a bezpečnostního kódu 43 není pro navržené zařízení podstatná a může být libovolná.

Claims (8)

1. Zařízení pro přenos hlášení v komunikační síti na zpracování řeči a dat s větším počtem terminálů (4, 9), které jsou buď přiřazeny určitému uživateli, nebo jsou přiřaditelné určitému uživateli pomocí nosiče dat vložitelného do terminálu (4, 9), přičemž alespoň dva terminály (4, 9) jsou upraveny pro vzájemnou hovorovou nebo datovou komunikaci s alespoň jednou centrálou (8) pro řízení přenosu hlášení uvnitř komunikační sítě, přičemž centrála (8) je upravena pro přenos hlášení datovou komunikací, při které jsou vyměňovány datové telegramy (35, 39), ve kterých je vždy standardizované datové návěští (36, 37) pro zajištění identity účastníka a autentičnosti hlášení, s alespoň jednou centrální jednotkou (10) uspořádanou v komunikační síti, přičemž alespoň část terminálů (4, 9) a centrální jednotky (10) mají prostředky k vytváření datového návěští (36, 37) datových telegramů (35, 39) a jsou upraveny pro přenášení datových telegramů (35, 39) z centrální jednotky (10) k alespoň jednomu z terminálů (4, 9), nebo od jednoho z terminálů (4, 9) k centrální jednotce (10), přičemž v centrální jednotce (10) a v alespoň jedné části terminálů (4, 9) jsou k dispozici zařízení k přezkušování datového návěští (36, 37), vyznačující se tím, že pro doplnění druhých datových telegramů (39) o identifikační kód (40) stanovitelný příslušným provozovatelem sítě, je centrální jednotka (10) a alespoň jedna část terminálů (4, 9) opatřena prostředky k vytváření identifikačního kódu (40), tvořených filtry (12.1, 12.2) k identifikaci identifikačního kódu (40), přičemž identifikační kód (40) je vytvořen jako bezpečnostní prvek, stanovitelný příslušným provozovatelem sítě pro přenos určitých hlášení a v druhém datovém telegramu (39) je obsažen bezprostředně za standardizovaným datovým návěštím (36, 37).

2. Zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že komunikační síť je digitálně pracující komunikační sítí, zejména celulámě strukturovaná mobilní radiová síť (1) podle standardu GSM nebo DCS 1800.

3. Zařízení podle některého z nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že filtry (12.1, 12.2) terminálů (4, 9) vykazují softwarový modul, který je obsažen v paměti (25, 26), která je k dispozici v terminálu (4, 9) nebo na datovém nosiči.

4. Zařízení podle některého z nároků laž3, vyznačující se tím, že alespoň část terminálů (4, 9) jsou mobilní radiotelefony, které zahrnují po jednom zařízení (21) k výměně dat s datovým nosičem, zejména s čipovou kartou (22), vložitelnou do mobilního radiotelefonu.

5. Zařízení podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že je k dispozici kontrolní prostředek (32) pro uložení každého druhého datového telegramu (39) do paměti (25, 26), příslušejícího ke zprávě, sestávající z více druhých datových telegramů (39).

6. Zařízení podle některého z nároků laž5, vyznačující se tím, že centrální jednotce (10) jsou přiřazeny moduly (14, 15) pro správu opravňujících dat jednotlivých účastníků, kteří jsou oprávněni k přenosu hlášení s identifikačním kódem (40) a k výpočtu, kódování a kontrolování bezpečnostního kódu (43) obsaženého v identifikačním kódu (40).

7. Zařízení podle nároku 6, vyznačující se tím, že do bezpečnostního kódu (43) je zahrnuta hodnota náhodného čísla, přičemž samotné náhodné číslo je zejména funkcí hlášení definovatelnou provozovatelem komunikační sítě.

8. Zařízení podle některého z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že druhé datové telegramy (39) opatřené identifikačním kódem (40) obsahují informační hlášení (44) v zakódovaném tvaru.