CZ281480B6

CZ281480B6 - Použití derivátů xanthinu k ošetření sekundárních poškození nervových buněk a funkčních poruch po poranění lebky a mozku

Info

Publication number: CZ281480B6
Application number: CS922160A
Authority: CZ
Inventors: Hans-Peter Prof. Dr. Schubert; John J. Dr. Grome; Barbara Dr. Kittner; Karl Dr. Rudolphi; Ulrich Dr. Gebert
Original assignee: Hoechst Aktiengesellschaft
Priority date: 1991-07-11
Filing date: 1992-07-10
Publication date: 1996-10-16
Also published as: DK0528164T3; IL102456A0; EP0528164A2; US5409935A; EP0528164A3; IE74888B1; DE59206403D1; MX9203323A; RU2126407C1; IE922259A1; CZ282140B6; HU217983B; CZ216092A3; CA2073633C; RU94027686A; AU649851B2; HU9202273D0; KR100237945B1; IL102456A; EP0528164B1

Abstract

Řešení se týká použití derivátů xanthinu obecného vzorce I a jejich fyziologicky přijatelných solí, přičemž R.sup.1 .n.značí oxoalkylovou, hydroxyalkylovou nebo alkylovou skupinu, R.sup.2 .n.vodíkový atom nebo alkylovou skupinu a R.sup.3 .n.vodíkový atom, alkylovou nebo oxoalkylovou skupinu nebo alkylovou skupinu, přerušenou kyslíkovým atomem, pro výrobu léčiv pro aplikaci při onemocněních, která mohou nastávat po poranění lebky a mozku.ŕ

Description

Vynález se týká použití derivátů xanthinu k ošetření sekundárních poškození nervových buněk a funkčních poruch po zranění lebky a mozku a odpovídajícího farmaceutického prostředku.

Dosavadní stav techniky

Řada oxoalkyl-xanthinů a hydroxyalkyl-xanthinů podporuje prokrvení a může být tedy použita při poruchách prokrvení mozku (US 4 239 776, PCT 86/00401, US 3 737 433). Tak je známo, že l-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthin (sloučenina vzorce I) je na základě své schopnosti rozšiřovat cévy vzhledem k nízké toxicitě vhodná k ošetření pacientů, kteří trpí poruchami arteriárního prokrvení. Jsou zde rovněž popsány postupy pro získání těchto sloučenin (US 4 289 776).

V US patentovém spise č. 4 719 212 je popsáno použití I-(5-oxoethyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthinu k ošetření poruch paměti.

Poranění lebky a mozku hrají statisticky důležitou roli jako důvod smrti po úrazu nebo důvod trvalého poškození mozku. Asi 30 % všech zraněných při dopravních nehodách utrpí poranění lebky a mozku, což vyžaduje bezpohybové léčení. Ve Spolkové republice Německo se musí počítat ročně při každém druhu úrazu s cca 150 000 poraněni lebky a mozku a počet smrtelných případů se pohybuje kolem cca. 14 000. V USA činí počet usmrceni, způsobených poraněním lebky a mozku asi 34 000 ročně. Mnoho z přežívajících obětí po poranění lebky a mozku trpí neustálou poruchou zdraví nebo stálými překážkami při výkonu zaměstnání a potřebují trvalou péči. Důsledky pro sociální medicínu a národní hospodářství jsou nesmírné, zejména proto, že je množství postižených dopravní nehodou v relativně mladém věku.

Diagnosticky jsou otevřené a uzavřená poranění lebky a mozku různá. Mezi otevřená jsou chápána všechna zranění, při kterých je mozková kůra porušena a tímto poraněním je mozek vystaven styku s okolním prostředím. Tento způsob poranění lebky a mozku se netýká předmětu tohoto vynálezu, ale předmětný vynález se týká mnohem častějších poranění lebky a mozku uzavřených. Zde nastávají soustředěné poruchy mozkových tkání. Tato poslední se rozšiřují od primární traumatizované oblasti na jiné mozkové části a mohou být vždy podle lokalizace a vážnosti uváděna jako poškozeni mozku přechodná nebo trvalá, ovlivňující senzorické, pohybové nebo duševní vlastnosti. Často nastupuje po poraněni lebky a mozku ztráta vědomí, které může přejít v komatozní stav. Primární poškození po zničení mozkové tkáně nejsou reparabilní, avšak jsou jen v některých příkladech zodpovědná za smrtelný průběh. Hlavním důvodem pro trvalé následky nebo smrt je spíše vznik a rozsah sekundárního poškození mozku, která jsou potencionálně reverzibilní a terapeuticky ovlivnitelné. V 90 % případů všech pacientů, kteří zemřeli na poranění lebky a mozku, jsou

-1CZ 281480 B6 zjistitelné sekundární léze (rozpad tkáně).

Dosud nejsou známá žádná léčiva, která by poskytovala účinnou ochranu proti sekundárnímu poškození mozku. Klinické pokusy s barbituráty a s antagonisty vápníku zůstaly bez úspěchu. Ošetřování pacientů s těžkým poškozením lebky a mozku se omezuje tedy v současné době na běžný rozsah intenzivní lékařské péče, jako je stabilizace srdeční činnosti, krevního oběhu a dýchání a současná kontrola nitromozkového tlaku pomocí diuretiky nebo osmoterapeutiky. Později se nasadí psychoterapeutické a logopedické rehabilitační postupy.

Vážnost a rozsah posttraumatických sekundárních poškození mozku závisí na rozsahu poškození primárního, jakož i na způsobu lékařské péče. Patogeneze poúrazových sekundárních poruch je komplexní a vede mimo jiné konečně k silně zvýšenému nitrolebečnímu tlaku (difuzní mozkový edém) a k nekroze poraněných funkčních nervových buněk. (Pfenniger, E., 1988, Das Schádel-Hirn-Trauma, v : H. Bergmann /HSG/Anaesthehesiologie und Intensivmedicin d. 203, Spronger-Verlag, Berlin a Head Injury : Hope through research, 1904, U.S. Dept. of Health and Human Services, National Institutes of Health Publication No. 84-2478).

Jako podstatný patologický faktor pro zánik tkání je diskutována v nové literatuře tvorba makrofágů, které uvolňují řadu látek pro tkáně toxických, především volné kyslíkové radikály. Makrofágy jsou tvořeny během aktivace imunizačního systému. Vznikají nejen z krevních stimulovaných buněk, tvořících volné radikály, ale také v mozku z aktivovaných buněk mikroglia, které vedle proteolytických enzymů produkují ve zvláště vysokém množství volné radikály (Banati a kol.; GLia, 19991). Zde jasně může vést zvýšená tvorba volných radikálů k poškození funkce buněk a nervově toxické působení makrofágů je vyvoláváno v závislosti na odumírání nervových buněk, což umožňuje diskusi o preparátech, které tlumí tvorbu volných radikálů v mozkových makrofágách, a které lze terapeuticky nasadit v neurologických klinikách. Aktivace buněk mikroglia a/nebo výskyt makrofágů byly pozorovány při mnoha neuropatologických příhodách při probíhajícím zániku mozkové tkáně, stejně tak jako při průběhu ponádorového sekundárního poškozeni mozku.

Podstata vynálezu

Deriváty xanthinu obecného vzorce I překvapivě vykazují silnou inhibici tvorby volných radikálů, a sice jak v periferních (peritoneálních) makrofágách, tak také v kulturách aktivovaných buněk mikroglia.

Předmětem předloženého vynálezu tedy je použití derivátů

xanthinu obecného vzorce I
0	R³
	A	(I) ,
\|	Q
1 > R	-2-

ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

b) hydroxyalkylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený a jejíž hydroxylová skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci, nebo

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

R alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený a

R³ a) vodíkový atom,

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přerušený kyslíkovým atomem, nebo

d) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený, a/nebo alespoň jedné z jeho fyziologicky přijatelných solí, pro výrobu léčiv pro aplikaci při onemocněních, vyskytujících se při poraněních lebky a mozku.

Výhodné jsou deriváty xanthinu obecného vzorce I, ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 4 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec je přímý, nebo

b) alkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy,

R² alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy a

R³ a) alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, nebo

b) oxoalkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy.

Obzvláště výhodné je použití l-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthinu. Jako příklady je možno uvést následující sloučeniny obecného vzorce I:

1-(5-hydroxy-5-methyl-hexyl)-3-methyl-xanthin,

7-(ethoxymethyl-1-(5-hydroxy-5-methyl-hexyl)-3-methylxanthin

1-(5-oxohexyl)-3,7-dimethylxanthin,

7-(2-oxopropyl)-1,3-di-n-butyl-xanthin nebo l-hexyl-3,7-dimethyl-xanthin.

Vhodné fyziologicky přijatelné soli derivátů xanthinu obecného vzorce I jsou například soli s alkalickými kovy, s kovy alkalických zemin, amonné soli, jakož i fyziologicky přijatelné organické amonné báze.

-3CZ 281480 B6

Deriváty xanthinu obecného vzorce I se mohou vyrobit pomocí následujících způsobů:

a) Reakcí 3-monoalkylxanthinů nebo 1,3- nebo 3,7-dialkylxanthinů se sloučeninou obecného vzorce II

II ch₃-c-a-x (II), přičemž

A značí alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy a

X značí atom halogenu, jako je fluor, chlor, brom nebo jod, za bázických podmínek,

b) reakcí 3-monoalkylxanthinu nebo 3,7-dialkylxanthinu se sloučeninou obecného vzorce III

OH . I

R-C-A-X (III), ve kterém mají X a A výše uvedený význam a

R⁴ značí vodíkový atom a/nebo methylovou skupinu, za bázických podmínek,

c) reakční 3-monoalkylxanthinů nebo 1,3- nebo 3,7-dialkylxanthinů ve formě solí s alkalickými kovy, s odpovídajícím alkylhalogenidem v rozpouštědle za bázických podmínek,

d) reakcí solí 3-monoalkylxanthinů nebo 1,3-dialkylxanthinů se sloučeninou obecného vzorce IV

^CH3^cn^H2n-°-^cm-^H2m^x	(IV),
ve kterém značí
n celé číslo 0 až 4 a
m celé číslo 1 až 5,
za podmínky, že n a m neznačí dohromady více než 5,	a X má vý-

še uvedený význam, za bázických podmínek,

e) reakcí xanthinů, chráněných na R² nebo na R² a R³, se sloučeninou vzorce II nebo vzorce III, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, přičemž A, X a R⁴ mají výše uvedený význam, a následujícím odštěpením ochranné skupiny nebo ochranných skupin, nebo

-4CZ 281480 B6

f) reakci solí 3-monoalkylxanthinů s alkalickými kovy nebo xanthinů, chráněných na R², se sloučeninou vzorce II nebo vzorce IV, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy na odpovídající 3,7-substituovaný xanthin, následující reakcí se sloučeninou vzorce II nebo vzorce III, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy a následujícím odštěpením popřípadě přítomné ochranné skupiny.

Výše uvedené reakce probíhají za standardních podmínek známými způsoby (US 4 289 776, PCT/EP 86/00401, US 3 737 433).

Pod pojmem xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, se rozumí manthiny, které v pozici R² nebo R² a R³ nesou ochranné skupiny, jako je benzylová skupina, difenylmethylová skupina nebo 4~methoxybenzylová skupina. Odštěpení ochranných skupin se provádí například postupem, popsaným v US 4 833 146.

Výchozí látky pro uvedené reakce jsou známé, nebo se dají lehce vyrobit pomocí metod, popsaných v literatuře.

Předložený vynález se také týká léčiv, která sestávají z alespoň jednoho derivátu xanthinů obecného vzorce I a/nebo z alespoň jedné z jeho fyziologicky přijatelných solí, a která obsahují vedle farmaceuticky vhodných a fyziologicky přijatelných nosičů zřeďovala a/nebo jiné účinné a pomocné látky.

Vynález se týká také způsobu výroby léčiv podle předloženého vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že se alespoň jeden derivát xanthinů obecného vzorce I převede s farmaceuticky vhodným a fyziologicky přijatelným nosičem a popřípadě další vhodnou účinnou látkou, přísadou nebo pomocnou látkou, na vhodnou aplikační formu.

Léčiva podle předloženého vynálezu se mohou aplikovat orálně, topicky, rektálně, intravenózné nebo popřípadě také parenterálně.

Jako vhodné pevné nebo kapalné galenické aplikační formy je možno například uvést granuláty, prášky, dražé, tablety, (mikro)kapsle, čípky, sirupy, šťávy, suspenze, emulze, kapky nebo injikovatelné roztoky, jakož i preparáty s protrahovaným účinkem. Při výrobě těchto preparátů se používají běžné pomocné prostředky, jako jsou nosiče, bubřidla, pojivá, povlaky, bobtnací prostředky, kluzné prostředky nebo maziva, chuťové látky, sladidla nebo látky zprostředkující rozpouštění. Jako často používané pomocné látky je možno jmenovat například uhličitan hořečnatý, oxid titaničitý, laktózu, mannit a ostatní cukry, mastek, mléčnou bílkovinu, želatinu, celulózu a její deriváty, živočišné a rostlinné oleje, polyethylenglykoly a rozpouštědla, jako je sterilní voda a jednomocné nebo vícemocné alkoholy, například glycerol.

Výhodně se farmaceutické preparáty vyrábějí a aplikují v jednotkách dávky, přičemž každá jednotka obsahuje jako aktivní součást určitou dávku alespoň jednoho derivátu xanthinů obecného vzorce I a/nebo alespoň jedné z jeho fyziologicky neškodných solí. U pevných dávkovačích jednotek, jako jsou tablety, kapsle, dražé nebo čípky, může tato dávka činit až asi 300 mg, výhodně

-5CZ 281480 B6 však asi 10 až 100 mg. Pro aplikaci u pacientu (70 kg), kteří utrpěli poranění lebky a mozku, se provádí v počáteční fázi po poraněni intravenózní aplikace v množství maximálně 1200 mg za den a v pozdější rehabilitační fázi se indikuje orální aplikace 3 krát 300 mg za den sloučeniny obecného vzorce I a/nebo její odpovídající soli.

Podle okolností se však mohou podávat také vyšší nebo nižší dávky. Aplikace dávky se může provádět jak jednotlivou dávkou ve formě jediné jednotky dávky, tak také větším množstvím menších jednotek dávky nebo vícenásobným podáváním rozdělené dávky v určitých intervalech.

Konečně je možno deriváty xanthinu obecného vzorce I a/nebo jejich odpovídající soli při výrobě galenických aplikačních forem formulovat také společně s jinými vhodnými účinnými látkami, například s účinnými látkami, které zachycuj í volné kyslíkové radikály, jako je například 4H-pyrazolo-(3,4-d)pyrimidin-4-cn-l,5-dihydro, nebo s enzymem superoxiddismutázou.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Farmakologické zkoušky a výsledky

Aby bylo možno změřit intracelulární generace volných kyslíkových radikálů v peritoneálních makrofágách, jakož i v kulturách z aktivovaného mikroglia, byla použita cytometrická metoda (Rothe, Oser, Válet, Naturwissenschaften, 75, 354, 1988). Speciálně byla zjišťována tvorba volných radikálů v jednotlivých živých buňkách tím, že intracelulární oxidace byla měřena membránou pronikajícím a nefluoreskujícím dihydrorhodaninem 123 (DHR; Engena, OR, USA) a membránou nepronikajícím a intracelulárně zajatým zeleně fluoreskujícím rhodaninem 123.

DHR byl rozpuštěn ve 43,3 nM základního roztoku v N,N-dimethylformamidu (DMF, Měrek, Darmstadt, SRN). Metoda se také hodí pro individuální a simultánní měření různých populací uvnitř heterogenních buněčných populací; dovoluje výběr kontaminovaných populaci. Přesto byla pro jistotu zařazena v jiné pokusné řadě simultánně identifikace právě hodnocených buněčných typů během průtokového cytometrického měření pomocí specifického imunocytochemického barvení protilátek.

Makrofágy z peritonea byly získány vymýváním peritonea 12 týdnů starých samců bílých krys Wistar pomocí 10 ml HBS-Hanks (Serva Feinbiochemica, Heidelberg). Buňky byly sedimentovány při 200 g a teplotě 20 ‘C po dobu 5 minut a resuspedovány do HBS-Hanks (4 x 106 bunék/ml). Všechny buňky byly po preparaci uschovány maximálně po dobu dvou hodin do průtokové cytometrické analýzy při teplotě 4 ’C.

Před počátkem měření byly všechny buňky obarveny (suspenze makrofágů /10 μΐ/ byla dále zředěna 1 ml HBS-Hanks) po dobu 5 minut při teplotě 37 ’C pomoci 1 μΐ 43,3 nM roztoku DHR v dimethylformamidu. Pro testování efektu sloučeniny 1 byly experimen-6CZ 281480 B6 tální skupiny s buňkami, nasycenými DHR, inkubovány po dobu 15, 25, 35, 45 a 60 minut s 10 μΜ nebo 50 μΜ sloučeniny podle vynálezu, a sice s nebo bez paralelně probíhající stimulace tvorby volných radikálů vlivem Concavalinu A (Sigma Chemie, Deisenhofen, conA, 100 μΐ/ml). Odpovídající kontrolní skupina neobsahovala žádnou účinnou látku.

Kultury mikroglia z mozku čerstvě narozených krys byly preparovány dle publikace Giulian & Baker, J. Neuroscience, 1986, 6:2163-2178. Po mechanické disociaci tkáně v Dulbeccově modifikovaného médiu dle Eagla (Sigma Chemie, DMEM), upraveném 20 g/1 hydrogenuhličitanu sodného a 22 % fetálního telecího séra, inaktivovaného teplem, byly primární kultury ponechány po dobu 2 až 4 týdnů v 3 % pCO₂ a teplotě 37 °C v kultivačních lahvičkách o objemu 75 cm . Buňky, které rostly na povrchu buněčné vrstvy, byly roztřepáním odstraněny, peletovány a resuspendovány (3 x 106 buněk/ml) v Hepes-Hankově pufrovaném solném roztoku (5 mM Hepes, 0,15 M NaCl, pH 7,35; Serva Feinbiochemica, Heidelberg, SRN). Pro testování efektu sloučeniny 1 byly experimentální skupiny s buňkami, nasycenými DHR, inkubovány s 50 μΐ sloučeniny podle vynálezu po 15, 25, 35, 45 a 60 minutách, a sice společně nebo bez paralelně probíhající stimulace tvorby volných radikálů vlivem Concavalinu A (conA, 100 μΜ/ml). Odpovídající kontrolní skupiny neobsahovaly žádnou účinnou látku.

Objem buněk a dvě fluorescentní látky byly současně v počtu asi 10 000 buněk ve vzorku měřeny pomoci přístroje FACScan-průtokový cytometr (Becton Dickinson, San Jose, CA, USA). Rhodamin 123 - zelená fluorescence (500 - 530 nM) a propidiumjodid - červená fluorescence (590 - 700 nm) byly měřeny impulzem pomocí argon-laseru při vlnové délce 488 nM. Průtokový cytometr byl kalibrován pomocí standardizované žlutozeleně fluorescentující látky Microspheres o průměru 4,3 μπι (Polysciences, St. Goar, SRN) .

Každá naměřená hodnota odpovídala jednolitým měřením v jednom vzorku, obsahujícím asi 10 000 buněk. Aby se udržely okrajové experimentální podmínky pokud možno konstantní, bylo prováděno více pokusů za sebou tentýž den. V takové pokusné řadě byly měřeny průtokovým cytometrem vždy čtyři různé vzorky jedné experimentální skupiny a jejich kontroly k různému určenému časovému intervalu. Pravidelně byly prováděny v experimentální skupině 3 až 4 pokusné řady.

A) Působení na makrofágy peritonea

Stimulace peritoneálních makrofágů Concanavalinem A vedla k signifikantímu vzestupu produkce volných kyslíkových radikálů, měřeno jako procenta přírůstku zelené fluorescence po oxidaci dihydrorhodaminem 123 DHR na rhodamin 123. Když byly makrofágy z peritonea měřeny v přítomnosti 50 μΐ sloučeniny 1, byl stimulační efekt conA blokován (tabulka 1). Efekt sloučeniny 1 je při časové inkubaci přes 15 minut při všech měřeních signifikantní (p<0,05 při t-testu). Naměřená procenta fluorescence conA-stimulovaných peritoneálních makrofágů byla v přítomnosti 50 μΜ sloučeniny 1 dokonce nižší, než v měření kontrolních makrofágů nestimulovaných. Tlumicí efekt sloučeniny 1 na tvorbu

-7CZ 281480 B6 volných radikálů je závislý na dávce, přičemž signifikantní efekt se také dosáhne pomocí sloučeniny 1 i v koncentraci 10 μΜ. Přitom byla procenta inhibice 10 μΜ sloučeniny 1 na makrofágy, stimulované conA, měřena při maximálním stupni aktivace conA. Činila v časovém intervalu 35 minut 21 % a byla signifikantní t-testem (p<0,05).

Tabulka 1

Efekt 50 μΐ sloučeniny 1 na tvorbu volných radikálů při stimulaci makrofágů conA

min.	kontrola	conA	conA+slouč. 1	% inhibice
15	4,5025	7,7775	9,0875
	(0,897)	(1,487)	(0,742)
25	9,025	20,2	8,0867	60*
	(2,658)	(7,883)	(6,159)
35	28,988	40,47	25,5	37*
	(2,64)	(0,837)	(1,87)
45	40,015	46,253	31,755	32*
	(4,54)	(3,12)	(1,59)

Číselné hodnoty (střední hodnoty + S.D. v závorkách^ udávají hodnoty fluorescence jako jednotky přístroji vlastní. Statisticky signifikantně různé od kontroly p<0,05, t-test.

B) Působení na buňky mikroglia

Při kultivaci buněk mikroglia byla tvorba volných radikálů (měřeno jako rhodaminová fluorescence znatelně vyšší (cca. 50 až lOOkrát), než v makrofágách peritonea. Jak již bylo popsáno (Banati a kol., Glia, 1991), nemůže být tato masivní tvorba volných radikálů v buňkách mikroglia stimulací conA dále zvýšena. Inkubace buněk mikroglia s 50 μΜ sloučeniny 1 vedla k významné inhibici tvorby volných radikálů. Po době inkubace 35 minut s 50 μΜ sloučeniny 1 dosáhl pokles buněčného rhodaminu 123 svého fluorescenčního maxima a obnášel asi jednu třetinu kontrolní hodnoty bez sloučeniny 1 (tabulka 2). Efekt sloučeniny 1 je při inkubačních dobách přes 15 minut při všech stanoveních signifikantní v t-testu při p<0,05.

Tabulka 2

Efekt 50 μΜ sloučeniny 1 na tvorbu volných radikálů při kultivaci buněk mikroglia

min	kontrola	sloučenina 1	% inhibice
15	2190,4	2060,6	—
	(19,5)	(102,3)
25	2626,7	2121,3	19*
	(227,4)	(21,4)
35	1602,2	1170,4	27*
	(125,1)	(27,3)

-8CZ 281480 B6

Tabulka 2 - pokračování

min	kontrola	sloučenina 1	% inhibice
45	2029,5	1556,9	- _ * 23
	(283,5)	(151,9)
60	1239,2	910,4	27
	(100,1)	(24,4)

Příklad 2

Výroba 1-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthinu (sloučenina 1)

437,2 g 3-methyl-7-propyl-xanthinu se suspenduje ve směsi 240 g methylalkoholu a 321 g vody, potom se při zvýšené teplotě převede do roztoku se 160 g 50 % hydroxidu sodného a nakonec se při teplotě varu smísí se 358 g l-brom-5-hexanonu a reakční směs se zahřívá po dobu 4i hodiny za varu pod zpětným chladičem. Po ochlazení se nezreagovaný 3-methyl-7-propyl-xanthia oddělí a alkohol se oddestiluje. Hodnota pH vodného roztoku se nastaví pomocí hydroxidu sodného na 11 a extrahuje se methylenchloridem. Ze zbytku z methylenchloridového roztoku se po krystalizaci z 5,2 1 diisopropyletheru získá l-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-propylxanthin o teplotě tání 69 až 70 “C v asi 90 % výtěžku (vztaženo na zreagovaný 3-methyl-7-propyl-xanthin).

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

1. Použití alespoň jednoho derivátu xanthinu obecného vzorce I ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec muže být přímý nebo rozvětvený,

-9CZ 281480 B6

R alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být příčný nebo rozvětvený a

R³ a) vodíkový atom,

2. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že se aplikuje alespoň jeden derivát xanthinu obecného vzorce I, ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 4 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec je přímý nebo

b) alkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy,

R alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy a o

R a) alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy nebo

b) oxoalkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, a/nebo alespoň jedna z jeho fyziologicky přijatelných soli.

3. Použití l-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthinu nebo .alespoň jedné z jeho fyziologicky přijatelných solí pro výrobu léčiv pro aplikaci při onemocněních, která se mohou vyskytovat po poranění lebky a mozku.

4. Farmaceutický prostředek pro aplikaci při onemocněních, která se mohou vyskytovat po poranění lebky a mozku, vyznačující se tím, že obsahuje účinné množství alespoň jednoho derivátu xanthinu obecného vzorce I (I),

-10CZ 281480 B6 ve kterém značí

b) hydroxyalkylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený a jejíž hydroxylové skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci, nebo

R² alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený a

R³ a) vodíkový atom,

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený

d) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený, a/nebo alespoň jedné z jeho fyziologicky neškodných solí.

5. Farmaceutický prostředek podle nároku 4, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jeden derivát xanthinu obecného vzorce I, ve kterém značí

b) alkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy,

R² alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy a

R³ a) alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy nebo

b) oxoalkylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, a/nebo alespoň jednu z jeho fyziologicky přijatelných solí.

6. Farmaceutický prostředek pro aplikaci při onemocněních, která se mohou vyskytovat po poranění lebky a mozku, vyznačující se tím, že obsahuje účinné množství l-(5-oxohexyl)-3-methyl-7-n-propyl-xanthinu nebo alespoň jednu z jeho fyziologicky přijatelných solí.