CZ280798A3 - Vodnaté disperze vhodné k výrobě vrstvených textilií, způsob výroby vrstvených textilií, vrstvené textilie a jejich použití - Google Patents

Description

Vodnaté disperze vhodný k výrobě vrstvených textilií, způsob výroby vrstvených textilií, vrstvené textilie a jejich použití

Oblast techniky

Předložený vynález se týká vodnatých disperzí, které jsou vhodné pro výrobu vrstvených textilií, obsahujících, vztaženo na obsah pevných látek

a) 10 až 60 % hmotn. polyuretanu, který nese hydrofilní skupiny, které umožňují vodní disperzitu polyuretanu,

b) 5 až 30 % hmotn. kopolymeru vytvořeného z bl) 10 až 50 % hmotn. styrenu, b2) 90 až 10 % hmotn. butadienu a b3 } 0 až 20 % hmotn. nenasyceného monomeru radikálově kopolymerizovatelného styrenem,

c) 0,1 až 5 % hmotn. emulgátoru,

d) 5 až 30 % hmotn. melaminu,

e) 0,1 až 30 % hmotn, aminoformaldehydové nebo fenolové pryskyřice,

f) 1 až 30 % hmotn. ochranné látky proti ohni a

g) 1 až 70 % hmotn. kaolinu.

Dále se vynález týká vrstvených textilií, které se vyrobí za použití této disperze a rovněž použití vrstvených textilií.

• · · · • · • ·

Dosavadní stav techniky

Střešní pásy musí splňovat komplexní profil požadavků, často je vyžadována následující kombinace vlastností:

- vysoká mechanická pevnost a elasticita jak za studená tak i za tepla, poněvadž střechy jsou v závislosti na ročním období podrobeny silným tepelným výkyvům,

- vysoká vodotěsnost

- dobrá prostupnost vodní páry,

- co možná nej vyšší třída odolnosti proti ohni

- nepřítomnost chlorovaných produktů, poněvadž se veřejnost z části produktům z chlorovaných polymerů straní, protože u ní vzniká dojem, že jsou z ekologických důvodů nevhodné.

Z EP-A-05 25 639 jsou známé vrstvené textilie a jejich použití v ochraně staveb jako střešní pásy. Jako prostředek převrstvení jsou doporučovány vodné disperze, které obsahují kopolymer, vytvořený z v iny1ch1oridu, ethylenu a dalšího monomeru ze skupiny ester kyseliny (met)akrylové, vinylester a α-olefiny, pomocný prostředek proti ohni, stabilizátor napěnění, případně me lam informaldehydovou pryskyřici a případně záhustku. Tyto vrstvené textilie obsahují chlorované polymery a jsou ještě, co se týká požární ochrany, schopny zlepšení.

se doporučuje k vrstvení libovolných kůže, použít vodných disperzí, které polyurethan a stabilizátor pěnění, disperze smíchána s dalšímu polymerními

Ve WO 94/06852 substrátů, přednostně obsahují iontomerní Případně může být tato disperzemi a může obsahovat další pomocné a přídavné látky jako • · · · • · barviva, prostředek ke zlepšení rozlivu, zesíťovací prostředek, prostředek proti přilepování, změkčovadlo a matovací prostředek. Disperze se používá jako nanášecí prostředek, zatímco se mechanicky napění, nanese se na substrát a pěna se suší.

Podstata vynálezu

Úkol vynálezu spočívá v tom použít vodnaté disperze, které jsou vhodné pro výrobu střešních pásů s vysokou úrovní vlastností, které jsou bez chloru, mají dobré poměry ochrany proti ohně a současně mají dobrou propustnost vodní páry a vysokou těsnost vzhledem k tekuté vodě.

K tomu byly vytvořeny definované vodnaté disperze.

Vodnaté disperze podle vynálezu obsahují:

a) 10 až 60 7<> hmotn., přednostně 5 až 15 % hmotn. polyur ethanu, který nese hydrofilní skupiny, které umožňují disperzitu polyurethanu ve vodě,

b) 5 až 30 % hmotn., přednostně 5 až 15 % hmotn. kopolymeru tvořeného z bl) 10 až 90 % hmotn., přednostně 30 až 70 % hmotn. styrenu, b2) 10 až 90 % hmotn. , přednostně 30 až 70 % hmotn.

butadienu a

b3 )	0 až 20 % hmotn . ,	přednostně 0,	,5 až	5 %	hmotn. dalších
	ethylenových nenasycených	monomerů	rad i kálově
	kopolymerizovaných	styrenem,
c) 0,1	až 5 % hmotn.,	přednostně	0,1	až	1,5 % hmotn.

emulgátoru, • ·

d) 5 až 30 % hmotn., přednostně 10 až 25 % hmotn., melaminu,

e) 0,1 až 10 % hmotn., přednostně 1 až 5 % hmotn., aminoformaIdehydové nebo fenolové pryskyřice,

f) 1 až 30 % hmotn. , přednostně 5 až 20 % hmotn. , ochranné látky proti ohni a

g) 1 až 70 % hmotn., přednostně 10 až 40 % hmotn., kaolinu.

Disperze podle vynálezu lze jednoduše vyrobit, když se vychází z obchodně obvyklé vodné disperze, která obsahuje polyurethan (a) nebo kopolymer (b) (disperze (a), případně (b) ) a tyto disperze se smíchají s chybějícími komponentami. Smíchání je bez problémů a provádí se například míchačkou.

Vhodné disperze (a) jsou obecně známé a jsou popsány například v příručce Kunststoffhandbuch, svazek 7, druhé vydání, Mnichov, Vídeň, Hanser, 1983, str. 24 až 26.

Polyurethan je přednostně vytvořen z:

al) di izokyanatanů se 4 až 30 atomy uhlíku, a2) diolů, z nichž a2.1) 10 až 100 % mol, vztaženo na celkové množství diolů (a2), má molekulovou hmotnost 500 až 5000 a a2.2) 0 až 90 % mol, vztaženo na celkovou hmotnost diolů (a2), má molekulovou hmotnost 60 až 500 g/mol, a3) monomerů odlišných od monomerů (al) a (a2) s alespoň jednou i zokyanatanovou skupinou nebo alespoň jednou skupinou reaktivní vzhledem k izokyanatanovým skupinám, která nese • · • · • · · · · · · · • · · · · · · • * · · ···· ···· alespoň .iednu hydrofilní skupinu nebo potencionálně hydrofilní skupinu, což vyvolává vodní disperzitu polvurethanň, a4) případně další vícemocných sloučenin odlišných od monomerů (al) až (a3 ) s reaktivními skupinami, přičemž se .jedná o alkoholické hydroxylové skupiny, primární nebo sekundární aminoskupiny nebo izokyanatanové skupiny a a5) případně jednomocných sloučenin odlišných od monomerů (al) až (a4) s reaktivními skupinami, přičemž se .jedná o alkoholové hydroxylové skupiny, primární nebo sekundární aminoskupiny nebo izokyanatanovou skupinu.

Jako monomery (al) přichází do úvahy diizokyanatany obvykle používané v polyurethanové chemii.

Zejména se uvádí diizokyanatany X (NCO)2, přičemž X značí alifatický uhlovodíkový zbytek s 2 až 12 atomy uhlíku, cykloalifatický nebo aromatický uhlovodíkový zbytek s 6 až 15 uhlovodíkovými atomy nebo aralifatický uhlovodíkový zbytek se 7 až 15 uhlovodíkovými atomy. Příkladem takovýchto diizokyanatanů jsou tetramethylendiizokyanatan, hexamethylendiizokyanatan, dodekamethylendiizokyanatan, 1,4-diizokyanatancyklohexan, l-izokyanatan-3,5,5-trimethyl-5-izokyanatanmethylcyklohexan (IPDI), 2,2-bis-(4-izokyanatancyklohexyl)-propan, trimethylhexandiizokyanatan, 1,4-diizokyanatanbenzol,

2,4-diizokyanatantoluol, 2,6-diizokyanatantoluol,

4,4'-diizokyanatan-difenylmethan, 2,4'-diizokyanatandifenylmethan, p-xylylendiizokyanatan, tetramethylxylylendiizokyanatan (TMXDI), izomery bis-(4-izokyanatancyklohexy1)methan a rovněž směsi sestávající z těchto sloučenin.

Jako směsi těchto izokyanatanů mají zvláštní význam • · • · ·· · · · · • ··· · · ··· • · · · ···· ···· směsi strukturních izomerů diizokyanatantoluolu a diizokyanatan-difenylmethanu, zejména je vhodná směs z 80 % mol 2,4 diizokyanatantoluolu a 20 % mol 2,6 diizokyanatantoluolu. Dále jsou zvláště výhodné směsi aromatických i zokyanatanů, jako 2,4 diizokyanatantoluol a/nebo 2,6-diizokyanatantoluol s alifatickými nebo cykloalifatickými izokyanatany, jako hexamethylendi izokyanatan nebo IPDI, přičemž přednostní poměr směsi alifatických k aromatickým izokyanatanům činí 4:1 až 1:4.

Jako dioly (a2) jsou v návaznosti na dobrou tvorbu filmu a elasticitu vhodné vysokomolekulární dioly (a2.1), které mají molekulární hmostnost 500 až 5000, přednostně 100 až 3000 g/mol.

polykarboxylové polykarboxylové

Z diolů (a2.1) se zvláště jedná o polyesterpolyoly, které jsou známé například z Ullmanns Encyklopádie der technischen Chemie, čtvrté vydání, svazek 19, str. 62 až 65. Přednostně se používají polyesterpolyoly, které se obdrží reakcí dvoumocných alkoholů s dvoumocnými karboxylovými kyselinami. Místo volných polykarboxylových kyselin se mohou použít k výrobě po 1 vesterpo1yo 1ů také vhodné anhydridy kyseliny nebo vhodný ester nebo jejich směs.

nižších alkoholů kyseliny Polykarboxylové kyseliny mohou být alifatické, cykloalifatické, aralifatické, aromatické nebo heterocyklické mohou být substituované, mohou být nenasycené. Jako a případně například halogenovými atomy a/nebo příklad se uvádí kyselina korková, kyselina azelaová, kyselina ftalová, kyselina izoftalová, anhydrid kyseliny ftalové, anhydrid kyseliny tetrahydroftalové, anhydrid kyseliny hexahydroftalové , anhydrid kyseliny tetrach 1 orfta1 ové , anhydrid kyseliny endomethylentetrahydroftalové, anhydrid kyseliny kyselina maleinová, anhydrid kyseliny maleinové, fumarová a mastné kyseliny. Přednostní jsou glutarové, kyselina dikarboxylové kyseliny obecného vzorce HOOC-(CH2)y-COOH, • · · · • · -» · · · · « » · · · «a » · ··· · ··a přičemž y je číslo 1 až 20, přednostně 2 až 20, například kyselina jantarová, kyselina adipová, kyselina dodekandikarboxylová a kyselina sebaková.

Jako vícemocné alkoholy přichází do úvahy například propan-1,3-diol, but i n-1,4-d i ol, bis-(hydroxy-methyl)propan-1,2-diol, buten-1,4-diol, neopentylglvkol, ethylenglvkol, butan-1,3-diol, pentan-1 , 5-diol, cyklohexany, jako l,4-bis-(hydroxymethyl)cyklohexan, 2-methyl-propan-l,3-diol, methylpentandioly, rovněž diethyleng'lykol, triethylenglykol, tetraethylenglykol , polyethylenglykol, dipropylenglykol, polypropylenglykol, dibutylenglykol a polybuty1englykoly. Přednostní jsou alkoholy obecného vzorce HO-(CH2)x-OH, přičemž x je číslo 1 až 20. Příkladem jsou ethylenglykol, butan-1,4-diol , hexan-1,6-diol, oktan-1,8-diol a dodekan-1,12-di o 1.

Rovněž také přichází do úvahy polykarbonátové dioly, jaké se mohou například získat reakcí fosgenu s přebytkem ηízkomo1ekulárηích alkoholů, uváděných jako komponenty pro polyesterpolyoly.

pr ícemz přednostně hydroxylové Do ú váhy

Vhodné jsou také polyesterdioly na laktonové bázi, se jedná o homopolymery nebo kopolymery laktonů, o skladné produkty laktonů, mající na konci skupiny, na vhodné difunkční spouštěcí molekule, přichází takové laktony, které se odvozují ze sloučenin obecného vzorce HO-(CH2 ) z-COOH, přičemž z je číslo 1 až 20. Příkladem jsou e-kapro 1 akt on, β-prop iolakton, gama-butyrolakton a/nebo methyl-e-kaprolakton směsi.

a rovněž jejich

Kromě toho přichází polyetherdioly do úvahy jako monomery (a2.1). Lze je získat zejména polymerizací • · · · · · • ·· · · · · · • ·· · · · · · • · · · · · ···· · • · · · · · ethylenoxidu, propy 1enoxidu, butylenoxidu, tetrahydrofuranu, styrenoxidu nebo epichlorhydrinu samostatně, například za přítomnosti B F 3 , nebo adicí těchto sloučenin případně ve směsi nebo za sebou, na startovacích komponentách s reakčnimi atomy vodíku, jako alkoholy nebo aminy, například s vodou, ethy1eng1yko1em, propan-1,2-di o1em, propan-1,3-di o 1em, 1,2-bis(4-hydroxidifeny1)-propanem nebo anilinem. Zvláště přednostní je polytetrahydrofuran molekulární hmotnosti 240 až 5000, především 500 až 4500.

Polyoly se mohou také použít jako směs v poměru 0,1:1 až 1:9.

Tvrdost a modul pružnosti polyurethanů lze zvýšit, když jsou jako dioly (a2) tvořeny vedle diolů (a2.1) ještě ηízkomo1eku1árηími dioly (a2.2) s molekulární hmotností 62 až 500, přednostně 62 až 200 g/mol.

Monomery (a2.2) jsou především komponenty alkandiolů s krátkým řetězem, uváděné pro výrobu polyesterpolyolů, přičemž přednostní jsou nevětvené dioly s 2 až 12 atomy uhlíku.

Přednostně činí podíl diolů (a2.1), vztaženo k celkovému množství diolů (a2), 10 až 100 % mol a podíl monomerů (a2.2), vztaženo na celkové množství diolů (a2) 0 až 90 % mol. Zvláště přednostně činí poměr diolů (a2.1) k monomerům (a2.2) 0,2:1 až 5:1, zvláště přednostně 0,5:1 až 2:1.

K dosažení disperzity polyurethanů ve vodě jsou polyurethany vedle komponent (al), (a2) a (a4) tvořeny monomery odlišujícími se od komponent (al), (a2) a (a4), které nesou alespoň izokyanatanovou skupinu nebo alespoň jednu skupinu reaktivní vzhledem izokyanatanovým skupinám a kromě toho alespoň jednu hydrofilní skupinu nebo skupinu, kterou lze na • · · · » · · 4 • · · hydrofilní skupinu převést, V následujícím textu je pojem hydrofilní skupiny nebo potncionálně hydrofilní skupiny” zkrácen na (potenciálně) hydrofilní skupiny. Potencionálně hydrofilní skupiny reagují s izokyanatany podstatně pomaleji než funkční skupiny monomerů, které slouží k vytvoření hlavního řetězu polymeru.

Podíl komponent s (potencionálně) hydrofilními skupinami na celkovém množství komponent (al), (a2), (a3) a (a4) je obecně stanoven tak, že molové množství (potencionálně) hydrofilních skupin, vztaženo na hmotnost všech monomerů (al) až (a4) činí 30 až 1000, přednostně 50 až 500 a zvláště přednostně 80 až 400 nmol/kg.

(Potencionálně) hydrofilní skupiny mohou být neiontové nebo přednostně (potencionálně) iontové hydrofilní skupiny.

Jako neiontové hydrofilní skupiny přichází do úvahy zejména po 1yethy1eng1yko1ether s přednostně 5 až 100, zvláště 10 až 80 opakujícími se jednotkami ethylenoxidu. Koncentrace po 1yethy1enox idových jednotek činí 0 až 15, zejména 0 až 10 % hmotn. , vztaženo na hmotnost všech monomerů (al) až (a4) .

Přednostními monomery s skupinami jsou reakční produkty di izokynatanu, které nesou polyethvlenglykový zbytek. Takovéto způsob jejich výroby jsou uvedeny v neiontovými hydrofilními z polvethylenglykolu a koncový zeterizovaný diizokyanatany a rovněž patentových spisech US 3

905 929 a US 3 920 598.

Iontovými hydrofilními skupinami jsou především aniontové skupiny jako sulfonatové, karboxylátové a fosforečné skupiny ve formě svých solí alkalických kovů nebo amonných solí

00 0 • ·

0

00

0000 000· • 000 0 ·000 • · 0 0 000 0 000 0 *

0 0 0 0 0 0

- 10 a rovněž skupin, jako amonné skupiny, zejména terciárních aminoskupin nebo kvarterních amonných skupin.

Potencionálně iontové hydrofilní skupiny jsou především takové, které lze převést pomocí jednoduchých neutralizačních a hydroiýzních reakcí na shora uvedené iontové hydrofilní skupiny, tedy například skupiny karboxylových kyselin, anhvdridových skupin nebo terciárních aminoskupin.

popsány Chemie, v DE-A 1

Potencionálně iontové například v Ullmans 4. vydání, svazek 19, 495 745.

monomery (a3) Encyklopádie str. 311 až jsou podrobně der technischen 313 a například

Jako (potencionálně) kationtové monomery (a3) mají zvláštní praktický význam především monomery s terciárními aminoskupinami , například tris-(hydroxyalkyl)-aminy, N,N'-bis(hydroxyalkyl)-alkylaminy, N-hydroxyalky1-dialkylam iny, tris(aminoalkyl)-aminy, N,N'-bis(aminoalkyl)-alkylaminy, N-aminoalkyl-dialkylaminy, přičemž aikylové zbytky a alkandiylové jednotky těchto terciárních jednotek sestávají nezávisle na sobě ze 2 až 6 atomů uhlíku.

Tyto terciární aminy se převedou buď kyselinami, přednostně silnými minerálními kyselinami, jako jsou kyselina fosforečná, kyselina sírová, halogenovodíkové kyseliny, nebo silnými organickými kyselinami nebo reakcí s vhodnými kvarteri začnimi prostředky, jako jsou Cí - až C6-alky1 halogenidy, například bromidy nebo chloridy v amonných solích.

Jako monomery s (potencionálně) aniontovými skupinami přichází do úvahy obvyklé alifatické, cykloalifatické, aralifatické nebo aromatické karboxylové kyseliny a sulfonové • · · · fe · · · • · · · • · · · · · • · · • fe ·· • fe · · · • · · ·· ·· kyseliny, které skupinu nebo aminoskupinu. kyše 1 i ny, popsány v obecného vzorce nesou alespoň jednu alkoholickou hydroxylovou alespoň jednu primární nebo sekundární Přednostní jsou dihydroxyalkylkaroxylové především se 3 až 10 atomy uhlíku, jaké jsou také US-A 3 412 054. Zvláště přednostní jsou sloučeniny

COOH i

HO-R¹-C-R²-OH i

R³ ve které R¹ a R² značí Cí až C4-a1kandiy1ové jednotky a R³ značí Cíaž C4-alkylové jednotky, přednostně především kyselina dimethylolpropionová (DMPA).

Dále jsou vhodné odpovídající dihydroxvsulfonové kyseliny a dihydroxyfosforečné kyseliny, jako 2,3-dihydroxypropanfosforečná kyselina.

Kromě toho jsou vhodné dihydroxylové sloučeniny s molekulovou hmotností přes 500 až 10000 g/mol s alespoň dvěma karboxylátovými skupinami, které jsou známé z DE-A 3 911 827.

Jako monomery (a3) s aminoskupinami reaktivními vzhledem k kyseliny, diprimárních kyselinách, karboxylová karboxylové i zokyanatanům jako lysin, diaminů na přichází do úvahy aminokarboxylové β-alanin, adukty alifatických a, β-nenasycených karboxylových jako kyselina N-(2-amino-ethy1)-2-aminoethana rovněž odpovídající N-amino-alkyl-aminoalkylkyseliny, přičemž alkandiylové jednotky sestávají ze 2 až 6 uhlíkových atomů

Jestliže se použijí monomery s potencionálně iontovými skupinami, může se jejich převedení do iontové formy provést •9 9999

99 9 9 9 9 9 • 9 9 999 9 9999 • 9 9 9 9 9 999 9 999 9 9

9999 99 9 999

99 99 99 99 99

- 12 před, během a přednostně po izokyanatanové polyadici. Zvláště přednostní jsou karboxylátové skupiny ve formě jejich solí s alkalií nebo amoniem.

Monomery {a 4 ) , které se odlišují od monomerů (al) až (a3), slouží obecně k zesítění nebo prodloužení řetězu. Obecně to jsou více než dvoumocné nearomatické alkoholy, aminy se dvěma více primárními a/nebo sekundárními aminoskupinami a rovněž sloučeninami, které nesou vedle jedné nebo více alkoholických hydroxylových skupin jednu nebo více primárních a/nebo sekundárních aminoskupin.

Polyaminy dvěma nebo více primárními a/nebo sekundárními aminoskupinami se použijí především tehdy, když se má provést prodloužení řetězu, případně zesítění za přítomnosti izokyanatany zpravidla rychleji vody, poněvadž aminy reagují ; než alkoholy nebo voda. To požadovány vodné disperze polyurethan s vysokou molovou tak nejprve vyrobí polymery s je často potřebné, když jsou zesítěných polyurethanů nebo hmotností. V těchto případech se izokyanatanovými skupinami, tyto rychle ve vodě dispergují a následně se za přídavku sloučenin s aminoskupinami více reaktivními vzhledem izokyanatanům zesíťují mebo se prodlouží řetěz.

K tomu vhodné aminy jsou obecně polyfunkční aminy s molovou hmotností 32 až 500 g/mol, přednostně 60 až 300 g/mol, které obsahují dvě primární, dvě sekundární nebo jednu primární a jednu sekundární aminoskupiny. Jejich příkladem jsou diaminy, jako diaminoethan , diaminopropan, diaminobutan, diaminohexan, piperazin, 2,5-dimethylpi perazi η, amino-3-aminomethyl-3,5,5trimethy1-cyklohexan (izoforondiamin, IPDA), 4,4 '-diaminodicyklohexylmethan, 1,4-diaminocyklohexan, aminoethy1ethano 1amin, hydrazin, hydra z inhydrat nebo triaminy jako diethy1entriamin nebo 1,8-diamino-4-aminomethyloctan.

• · • 9 • 9 · · blokované podobě, například například CA-1 129 128),

269 748) nebo aminové soli » 9 9 9 • 9 9 9 » 9 9 9 9 • 9 9

99

9 9 9 » 9 9 <

► 9 99

9 9 9 1

9 <

*9 99

- 13 Aminy mohou být také v v podobě vhodných ketiminů (viz ketazinů (viz. například US-A 4 (viz. US-A i 292 226).

Přednostní jsou směsi di- a triaminů, zejména směsi izoforondiaminu a diethylentriaminu.

Polyurethany přednostně neobsahují polyamin nebo obsahují 1 až 10, přednostně 4 až 8 % mol, vztaženo na celkové množství komponent (a2) a (a4), polyaminu s alespoň dvěma aminoskupinami reaktivními vzhledem k izokyanatanům jako monomery (a4 ) .

Alkoholy s vyšší mocností než dva, které mohou sloužit k nastavení jistého stupně větvení nebo zesítování, jsou například trimethylolpropan, glycerin nebo cukr.

Pro stejný účel se mohou použít jako monomery (a4 ) také trojmocné a čtyrmocné i zokyanatany. Obchodně obvyklými sloučeninami jsou například hexamethylendiizokyanatanu.

i zokyanurat nebo b i ur e t

Monomery monoizokyanatany, monoaminy. Obecně se rovněž používají, jsou a primární a sekundární podíl maximálně monomerů. Tyto % mol, monof unkční zesítování polymeraci .

(a5), které monoalkoholy činí jejich vztaženo na celkové množství sloučeniny nesou obvykle další funkční skupiny, jako olefinické skupiny nebo karbonylové skupiny a slouží k zavedení funkčních skupin do polyurethanu, který umožňuje dispergaci, případně nebo další reakce polyurethanu, analogické Do úvahy pro to přichází monomery jako i zopropeny1-a,α-dimethy1benzy1 izokyanatan (TMI) a hydroxyethy1methakrylan.

V této oblasti polyurethanové chemie je obecně známé, že je možné nastavit molekulární hmotnost polyurethanů volbou podílů navzájem reaktivních monomerů a rovněž aritmeticky střed počtu reaktivních funkčních skupin na molekulu.

BB BB ► · Β «

Β Β· ΒΒΒ Β I

Β · «

BB ΒΒ

- 14 Běžně jsou komponenty (al), (a2), (a3) a (a4) a rovněž jejich molová hmotnost v poměru A:B, kde

A je molová hmotnost izokyantanových skupin a

B součet molové hmotnosti hydroxylových skupin a molové hmotnosti funkčních skupin, které mohou s izokyanatany reagovat v adičních reakcích,

0,5:1 až až 1,2:1 poměru 1

2:1, přednostně 0,8:1 až 1,5, zvláště přednostně 0,9:1 Zejména přednostně leží poměr A:B co možná nejblíže .

Vedle komponent (al), (a2) a (a4) se používají monomery s jen jednou reakční skupinou obecně v množství až 15 % mol, přednostně až 8 % mol, vztaženo na celkové množství komponent (al), (a2), (a3) a (a4).

Použité monomery (al) až (a4) nesou v průměru obvykle

1,5 až 2,5, přednostně 1,9 až 2,1, zvláště přednostně 2,0 izokyanatanových skupin, případně funkčních skupin, které mohou reagovat s izokyanatany v adiční reakci.

Polyadice komponent (al) až (a4) se provádí podle známého postupu, přičemž se přednostně používají tak zvaný acetonový postup nebo “postup prepolymerových směsí, které jsou známé například z DE-A-4418157.

•ft ···· • ft ·· ·· • ftft · · · · · • * · · ft ftft· • · ftftft» ftftftft ft ftft · ftftft ftft ·· ftft ··

- 15 Přitom se postupuje tak, že se nejprve v inertním organickém rozpouštědle umístí prepolymer nebo polyurethan (a) a následně se prepolymer nebo polvurethan (a) disperguje ve vodě. V případě prepolymerů nastává přeměna na polyurethan (a) pomocí reakce s vodou nebo pomocí dodatečně přidaného aminu (komponenta a4). Rozpouštědlo se obvykle po dispergaci destilačně zcela nebo částečně odstraní.

obsah pevných látek 19 hmotn. a viskozitu 10 střihové rychlosti 250

Disperze mají obecně hmotn., přednostně 20 až 65 % Pas (měřeno při teplotě 20 °C a až 7 5% až 500 m

Hydrofobní pomocné prostředky, které lze jen obtížně homogenně rozdělit v hotové disperzi, jako například fenolové kondenzační pryskyřice z aldehydů a fenolu, případně fenolové deriváty nebo epoxidové pryskyřice a další polymery uvedené například v DE-A 39 03 538, 43 09 079 a 40 24 567, které v polyurethanové disperzi slouží například ke zlepšení přilnavosti, se mohou přidat podle metod popsaných v obou uvedených spisech k polyurethanu nebo k prepolymerů již před dispergaci .

Vodné disperze (b), jsou obecně známé.

které obsahují kopolymery (b),

Jako monomery (b3, přichází do úvahy několikanásobně nenasycené karboxylové kyseliny a/nebo jejich amidy a/nebo jejich anhydridy. Jejich příkladem .jsou kyselina akrylová, kyselina methakry1 ová , kyselina itakonová, (meth)akrvlamid, Cí- až Cí2-alkylester kyseliny (meth)akrylové.

Výroba polymerů b) se může polymerací roztoku nebo emulze radikálových iniciátorů polymerace.

provést obvyklým způsobem za použití obvyklých • 9 ···· iniciátory polymerace přichází do • 9 ·· ·· ·· b 9 · 9··· 9 · · · »9 9 9··· 9··· t · 9 9 9 · ··· · ··· · · »9·· ·· · 9··

99 ·· ·· ·· *·

Jako úvahy takové, emulzní polymery pero x o d v o jsíran T-butylperpivalat, radikálové které j s o u ;chopny rozpustit radikálové vodnaté být peroxidy, například kovů, d i b e n z o 1p e r o x i d,

Mohou to alkalických t-butylper-2-ethylenhexanoat, 2,5-dimethyl2,5-di (t-bntyIperoxy ) hexan, kumenhydroxiperoxid, jakož také azosloučeniny, jako například nitril kyseliny azobisizomáselné, 2,2 ' - a z ob i s( 2-amidinopropan)dihydrochlorid.

Typ a postup, kterým se přidává do polymer izačni nádoby v průběhu radikálové vodňaté emulzní polymerace podle vynálezu radikálový iniciační systém, jsou pro průměrného odborníka známé. Může se jak vložit v plném rozsahu do polymerizační nádoby tak také podle pravidel použití přidat kontinuálně nebo stupňovitě v průběhu radikálové vodňaté emulzní polymerace. To závisí způsobem známým pro průměrného odborníka jak na chemické povaze iniciačního systému tak také na teplotě polymerace. Přednostně se část vkládá a zbytek se přidává podle pravidel použití do polymerizační zóny.

V případě emulzní polymerizace se mohou použít obvyklé známé iontové a/nebo neiontové emulgátory a/nebo ochranné koloidy, případně stabilizátory.

Jako takovéto omezeně plošně aktivní substance přichází principiálně do úvahy ochranné koloidy a emulgátory, obvykle používané jako dispergační prostředky. Vyčerpávající popis vhodných ochranných koloidů uvádí Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie, svazek XIV/1, Makromo1eku 1 are Stoffe, nakladatelství Georg Thieme Verlag, Stuttgart, 1961, str. 411 až 420.

V přednostním provedení se používají kopolymery (b), které byly vyrobeny za přítomnosti substancí upravujících • · ·· ··

I · · « ► · ·· • · · · I

- 17 molekulární hmotnost, jako například je terciární dodecylmerkaptan, chlorid uhličitý, trichlorbrommethan, butylmerkaptan, alyalkohol, po1y-THF-bisthi o 1 , merkaptoethano 1, acetylaceton, kyselina thioglykolová nebo ester kyseliny Přednostně se takovéto substance přidávají do ve směsi s po1ymeri z ováným i monomery.

th i og1ykolové reakční směsi

Další vodné organischen Chemie, nakladatelství Georg až 208.

emulgátory uvádí Houben-Weyl, Methoden der svazek XIV/1, Makromolekulare Stoffe, Thieme Verlag, Stuttgart, 1961, str. 192

Disperze se také mohou vyrobit za použití ochranných koloidů přídavně k existujícím emulgátorům nebo za zřeknutí se emulgátorů, přičemž množství ochranného koloidu činí až 100 % hmotn., přednostně 0,5 až 30 % hmotn.

použitých monomerů.

vztaženo na množství

Tento ochranný koloid se může přidat zcela nebo zčásti, ve stejné době nebo v časových odstupech, společně s monomery nebo odděleně, přitom může být výhodné, když ochranný koloid činí ve vodném roztoku až 30 % hmotn., přednostně až 10 % hmotn., vztaženo na monomery.

Přitom může být výhodné, když se část ochranného koloidu naroubuje na polymer.

Emulzní polymerizace nastává zpravidla při teplotě 30 až 95 °C, přednostně 75 až 90 °C. Polymerizační médium může sestávat jak jen z vody, jakož také ze směsi z vody a ze s ní mísitelnou tekutinou, jako methanol. Přednostně se používá jen voda. Emulzační polymerace se může provádět jak v šaržích tak i ve formě průběžného procesu. Přednostní je průběžný proces, při kterém se vkládá část polymerizační vsázky, ohřeje se na • · · · · · • · · · · · · • ···· ···· · • · · · · • · ·· ·· ··

- 18 polymer izační teplotu, polymerizuje se a následně se zbytek polymer i začni vsázky kontinuálně, stupňovitě nebo za překrývání koncentračních gradientů přivádí obvykle více prostorově oddělenými přívody, z nichž jeden nebo více obsahuje monomery v čisté nebo emulgované formě, za udržení polymerizace v po1ymeri začηí zóně.

Vodnaté disperze (b) se zpravidla připraví s celkovým obsahem pevných látek 15 až 65 % hmotn., přednostně 40 až 60 % hmotn.

Vodnatá disperze podle vynálezu obsahuje jako emulgátory například vyšší alkylsírany, alkylbenzolsulfonany, dialkylsulfosukcinát, polyoxyethylenalkylfenylether, polyoxyethylenacylester nebo alkalické nebo amonné soli mastných kyselin. Přednostně se jako emulgátory používají směsi z n-oktadecy1 sulfonátu alkalického kovu a (C9-až

Cí4-alkyl)-sulfosukcinátu alkalického kovu, přičemž směsný poměr činí 0,5:1 až 1:1.

Melamin (komponenta d) je ve vodnaté disperzi v suspendované formě. Střední průměr částic činí přednostně 5 až 100 μπι, zvláště přednostně 10 až 50 μιη . Přednostně se používá ve formě prášku s uvedenou velikostí částic.

Vhodné aminoformaldehydové nebo fenolové pryskyřice jsou obecné známé, v obchodě obvyklé produkty (viz. Ullmanns Encyklopádie der technischen Chemie, svazek 7, 4, vydání,

1974, str. 403 až 422 a Ullmann's encyclopedia of industrial chemistry, svazek A19, 5. vydání, 1991, str. 371 až 384.

Přednostní přičemž až 20 % mol množstvím močoviny jsou melaminformaldehydové pryskyřice, melaminu může být nahrazeno ekvivalentním Přednostní je methylolický melamin, ·· ··

I « · · · « • · · · · ··· · ···· « • · · ’ ·· ·· ··

- 19 například tri- a/nebo tetramethylolmelamin.

Melaminformaldehydová pryskyřice se obvykle používá ve formě prášku nebo ve formě svého koncentrovaného vodné h o roztoku, .jehož obsah pevných látek Činí 40 až 70 % hmotn.

Vhodné ochranné látky proti ohni například oxid antimonitý Sb203, oxid hydratovaný oxid hlinitý AI2O3.3H2O,

Zn(BO2 )2 .2H2O, případně 2 ZnO.(B2O3 )3 . (H2O)3 případně polyfosforečnan NH4H2PO4 , případně chlorované parafíny.

(komponenta f) jsou antimoničitý SbO3, boratan zinečnatý ,5, amonium-ortho-, (NH4PO3)n a rovněž

Zvláště přednostní jsou estery kyseliny fosforečné, zejména 5-ethy1-2-methy1-1 , 3 , 2-dioxafosforinan-5-y1) methylfosfonat-P-oxid a bis(5-ethy1-2-methy1-1,3,2-dioxafosfoř inan-5yl )methylmethylfosfonat-P,P'-dioxid.

U kaolínů (komponenta g), které obsahují vodnaté disperze, jsou vhodné obchodně obvyklé typy. Střední průměr částic leží přednostně v oblasti 0,1 až 10 pra.

Vodnaté disperze podle vynálezu se přednostně případně s užitím zahuštovadla nastaví na viskozitu 500 až 3000 mPa.s. Jako zahuštovadlo jsou vhodná obvyklá zahuštovadla jako kyselina polyakrylová, polyvinylpyrolidiny nebo deriváty celulózy jako methylcelulóza.

Hodnota pH vodnatých disperzí podle vynálezu činí obvykle 3 až 10, přednostně 8 až 10 a jeho obsah pevných látek je 20 až 70, přednostně 30 až 60.

Vodné disperze podle vynálezu jsou vhodné jako prostředek k převrstvení tkaných, pletených nebo vláknitých • · · · • · • · • · textilních nosných materiálů k zajištění jejich vodotěsnosti, paroprůchodnosti a zhášivosti. Přednostně se používají nosné materiály ze syntetických vláken. Příkladem pro to jsou polyethylenová, polypropylenová, polyesterová a skelná vlákna. Zvláště přednostní jsou rouna, zejména spřadená vlákna a z uvedených syntetických vláken vlákna s měrnou hmotností 50 až 300 g/m² .

K výrobě vrstvených textilií se vodnaté disperze podle vynálezu obvyklým způsobem nanáší na textilní nosné materiály, například štěrkováním nebo natíráním a vrstvený nosný materiál se následně suš í.

Přitom je přednostní následující postup:

Vrstvící prostředek se nanáší na nosný materiál ve formě pěny, poněvadž tím se značně zlepší propustnost vodní páry. K tomu se vrstvící prostředek po přídavku stabilizátoru pěnění a rovněž zahušťovadla a dalších přísad mechanicky napění. Toto je možné provést v napěňovacím zařízení vnesením velké smykové síly. Další možnost spočívá v napěnění v napěňovacím generátoru vstříknutím tlakového vzduchu. Přednostně se napěňuje pomocí napěňovacího generátoru.

Napěněný vrstvící prostředek se nanese obvyklým zařízením k vytvoření převrstvení, například stěrkou nebo jiným zařízením k nanášení pěny na nosný materiál, Nanesení se může provést jednostranně nebo oboustranně. Přednostní je oboustranné nanesení. Nanesené množství na jedné straně činí 20 až 150 g/m² , zejména 50 až 90 g/m² . Při množství pod 20 g'/m² se sice získá dobrý prostup parou při nízké ceně, ale také nedostatečná ochrana proti ohni a špatná vodotěsnost. Při množství nad 150 g/m² vznikají při sušení trhliny.

• · · · · · · • · · · · · · • · · · · · · · · · • · · · · · · • · · · ·· ··

- 21 sus 1 v

Po nanesení se pěna při malém proudění vzduchu sušícím kanále, například pomocí infračerveného ohřevu s tepelným gradientem 60 až 180 ⁰ C , přednostně 60 až 130 ⁰ C .

Ke zlepšení ochrany proti ohni se v přednostním provedení nanáší pěna oboustranně v tlouštce vrstvy 0,3 až 1,0 mm. Zvláště přednostně se pěna nanáší na obě strany nosného materiálu v rřízných tlouštkách. U naposledy uvedeného provedení se pěna na spodní stranu nosného materiálu nanáší do tenké vrstvy o maximální tlouštce vrstvy 0,4 mm, přednostně vzdušným stíračem, tak, že vniká mezi vlákna co možná nejhlouběji do dutiny rouna. Na horní stranu se naproti tomu pěna nanáší ke zlepšení vodotěsnosti, přednostně válečkovou stěrkou, ve vrstvě o tlouštce 0,3 až 1,0 mm.

Ve zvláště přednostním provedení se může ke zlepšení pracovní pevnosti, ochrany proti ohni a vodotěsnosti vrstva pěny po sušení komprimovat a přitom částečně zalisovat do rouna. Komprimace se může provést například válcováním za tepla v oblasti teplot 100 až 180 °C a při tlaku 20 až 3000 N/cm, přičemž je výhodné provádět válcování za tepla mezi dvěma hladkými válci, jednoho z oceli a druhého z měkčího materiálu, například polyamidu nebo gumy. Zejména se vrstva pěny komprimuje na horní straně textilního nosného materiálu. Případně se může ke zlepšení vodotěsnosti a pracovní pevnosti provést další převrstvení nenapěnitelnou kopolymerní disperzí, přednostně v množství 5 až 30 g/m².

Dále je možné zlepšit vodotěsnost vrstvené textilie tím, že se nanese vodnatá emulze f1uorouh1ovodíku a následně se suší.

Způsobem podle vynálezu se obdrží při přednostním převrstvení pěnou, například polypropylenového rouna, materiály

- 22 s velmi vysokou sloupce), s velmi >350 g/m²/d ) a vodotěsností (DIN 53886, >300 mm vodního vysokou prostupností vodní páry (DIN 53122/1: vynikajícím zpoždění ohně, které odpovídá klasifikaci B2 podle DIN 4102 materiály převrstvené vhodné těsnící jsou nebo k použití pásy ,

Textilní nosné prostředkem podle vynálezu staveb jako střešní pásy střešní tašky nebo fasádní stěny ze dřeva. Jsou použití jako ochrana pro přístroje a materiály oblasti geotextilií.

vrstvícím v ochraně například pod také vhodné k pro použití v

Příklady provedení vynálezu

K dalšímu objasnění vynálezu slouží následující příklad.

A. Výchozí produkty

Komponenta a (i)

200 dílů obchodně obvyklého polyesteru z kyseliny adipové, hexadiolu a neopentylglykolu s 56 skupinami OH bylo odvodňováno 30 minut v baňce opatřené míchačkou při teplotě 130 °C a tlaku 20 torrů. Polyester se ochladil, rozpustil se v 750 dílech acetonu a byl smíchán se 450 díly butandiolu-1 ,4 . Potom byl 90 minut při mírném varu acetonu promícháván s 950 díly toluy1endi i zokyanatanu (izomerový poměr 2,4/2,6 = 80/20 ). Následně bylo přidáno 168 dílů hexamethylendiizokyanatanu a promícháváno dalších 90 minut. Potom byl zředěn 3500 díly acetonu a ochlazen na 50 °C, Do takto získaného roztoku se zamíchalo 189 dílů 40 %ního vodnatého roztoku ekvimolárního produktu adice ethylendiaminu na akrylan sodný. Po 20 minutách bylo přikapáno 5000 dílů vody a následně byl za sníženého tlaku

- 23 oddestilován aceton. Získala se velmi jemná, stabilní disperze se 40 Zpěvných látek.

Komnonenta a iii)

400 dílů minut odvodňovalo a tlaku 20 torrů.

polypropylenglykolu s 56 skupinami OH se 30 míchačkou při teplotě 130 °C ochladil, rozpustil se v 50 26,8 díly kyseliny v baňce s Polyester se dílech N-methylpyrolidonu a smíchal se s dimethy1 o1propi onové. Potom se 120 minut s 95,7 díly toluylendiizokyanatanu (poměr při 110 °C míchal izomerň 2,4/2,6 = na 5 0

80/20). Potom se zředil 400 díly acetonu a ochladil se ⁰ C. Do takto získaného roztoku se přikapalo 16 dílů triethylaminu a po 10 minutách 900 dílů vody a nakonec se oddestiloval za sníženého tlaku aceton.

Získala se stabilní disperze s velmi jemnými částicemi o 40 % obsahu pevných látek.

B. Výroba vrstvícího prostředku g vodnaté disperze (obsah pevných látek 53 %) kopolymeru na bázi styrenuu a butadienu s obsahem styrenuu 53 % hmotn. se za míchání přidalo k polyurethanesterové disperzi a (i) (obsah pevných látek 40 Z). Následně bylo přidáno 145 g vody a 4 g amoniaku (25 Zního). Za dalšího míchání se potom přidalo 56 g 37 Zního amonného stearátu (firma Bárlocher), rovněž 7,5 g n-oktadecy1su1fosukcinátu dvojsodného (Aerosol 18, firma Cytec) a 4 g alkylsíranu sodného (Empimin LR 28, firma Albright & Wilson). Dále se přidaly 4 g hnědého pigmentu

Wilson). Dále se (Helizarin Braun R conc., firma gm, firma BASF) a 111 g kaolinu (China Clay SPS, firma Bassermann). Potom se přidalo ještě 15 g melaminové pryskyřice (Saduren 163, firma BASF) a 45 g Flacavonu AZ, firma Schill &

BASF) a 93 g melaminu (< 40 • · · · • ·

I · · « • ··

- 24 Seilacher. Tato '/sázka se potom zahustila zahušťovače z ρ o 1y a k r y1 o v é kyseliny (Láteko 11 koncentrovaný amoniak a voda v poměru 50 viskozitu 1800 cp (Haake, hustoměr 1).

54 g roztoku
D, firma	BASF )
g/5 g/5 0	g na

C. Výroba rounového převrstvení

Vrstvící prostředek podle příkladu 1 se mechanicky napěnil mixerem (hustota pěny 250 g’/l ) a nanesl se pomocí stěrky (firma Monforts) jednostranně na povrch přadeného rouna polyesteru o hustotě 100 g/m² o výšce pěny 1 mm. Následně se převrstvené rouno sušilo v 6 m dlouhém topném kanále v pěti stupních při teplotě 90 °C, 90 °C, 100 °C, 110 °C a 120 °C. Vrstva pěny se následně komprimovala kalandrem při teplotě okolí, tlaku 1000 N/cm a rychlosti válcování 15 m/min.

D. Zkouška technické použitelnosti

Vrstvené rouno vyrobené podle příkladu 1 bylo zkoušeno na vodotěsnost, průchodnost vodní páry a odolnost proti ohni. Výsledky zkoušek jsou uvedeny v tabulce 1.

Ke srovnání byly za stejných podmínek zkoušeny obchodně obvyklé střešení pásy (srovnávací příklad 1 a 2). Přitom se jednalo o polysterové rouno, které bylo pojeno napěněnou disperzí kopolymeru ethy1env inyleh 1oridu.

·· · · 4 • · 4 ·· ·· • · ·

- 25 Tabulka 1

	Nanesené množstv í11 (g/m2 )	Hustota pěny (g/l)	Vodotěsnost2 > (mm /H2 0)	Vodotěsnost3 1 (ml/3h)
Srovnávací příklad 1	60	cca 250	450	ihned netěsné
Srovnávac í příklad 2	90	cca 250	400	ihned netěsné
Příklad 1	100	cca 250	1000	0
	Propustnost vodní páry4> (g/m2/d)	Nehořlavost5)
Srovnávací příklad 1	<500	existuje
Srovnávací příklad 2	<400	existuje
Příklad 1	>900	existuje

¹>Nanesené množství se vztahuje na obsah pevných látek vrstvícího prostředku ²)Zkouška vodotěsnosti podle DIN 53 886/ISO 811 ³>Zkouška vodotěsnosti podél rakouské normy 13 3690 za přítomnosti zesítovadla ⁴) Zkouška proustnosti vodní páry podle DIN 52 615 ⁵⁾ Zkouška nehořlavosti podle DIN 4102 B2 část 1 '“'‘'''‘Υ u

Claims (8)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   Vodnaté disperze vhodné k výrobě vrstvených textilií, obsahující, vztaženo na obsah pevných látek

   a) 10 až 30 % hmotn. polyurethanu, který nese hydrofilní skupiny, které umožňují disperzitu polyurethanu ve vodě,

   b) 5 až 30 X hmotn. kopolymeru tvořeného z

   bl ) 10 a ž 90 X hmotn. styrenu, b2) 90 až 100 % hmotn . butadienu a b3 ) 0 a ž 20 X hmotn. dalších ethylenových nenasycených

   monomerů radikálově kopolymerizovaných styrenem,

   c) 0,1 až 5 X hmotn. emulgátoru,

   d) 5 až 30 % hmotn. melaminu,

   e) 0,1 až 10 % hmotn. aminoformaldehydové nebo fenolové pryskyřice,

   f) 1 až 30 % hmotn. ochranné látky proti ohni a

   g) 1 až 70 X hmotn. kaolinu.

   Vodnaté disperze podle nároku 1, vyznačující se tím, že polyurethan je tvořen z al) di izokyanatanů se 4 až 30 atomy uhlíku, a
2. 2) diolů, z nichž a2.1) 10 až 100 % mol, vztaženo na celkové množství diolil (a2), má molekulovou hmotnost 500 až 5000 a * · · · · · · · • ·· · · · · · • · · · · · ··· · ···· · ···· ·· · · · · ·· ·· ·· ·· ·· ··

   - 27 ·· ··· · a2.2) O až 90 % mol, vztaženo na celkovou hmotnost diolů (a2), má molekulovou hmotnost 60 až 500 g/mol, a3) monomerů odlišných od monomerů (al) a (a2) s alespoň jednou izokyanatanovou skupinou nebo alespoň .jednou skupinou reaktivní vzhledem k izokyanatanovým skupinám, která nese alespoň jednu hydrofilní skupinu nebo potencionálně hydrofilní skupinu, a4) případně další vícemocných sloučenin odlišných od monomerů (al) až (a3) s reaktivními skupinami, přičemž se jedná o alkoholické hydroxylové skupiny, primární nebo sekundární aminoskupiny nebo izokyanatanové skupiny a a5) případně jednomocných sloučenin odlišných od monomerů (al) až (a4) s reaktivními skupinami, přičemž se jedná o alkoholické hydroxylové skupiny, primární nebo sekundární aminoskupiny nebo izokyanatanovou skupinu.
3. 3. Vodnaté disperze podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že emulgátory sestávají ze směsi z n-oktadecylsulfonatu alkalického kovu a (Cs-až Cí4-a1ky1)-su1fosukcinátu alkalického kovu.
4. 4. Vodnaté disperze podle nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že melamin je v suspendované formě se středním průměrem částic 5 až 100 μπι .
5. 5. Způsob výroby vrstvených textilií, vyznačující se tím, že se textilní materiál převrství vodňatými disperzemi podle nároků 1 až 4, impregnovaný nebo vrstvený textilní nosný materiál se suší a případně se vrstvený textilní nosný • · · fe fe · ·· ·· » fefe · » · · · » · · · · » · « • fe · · ·· ·· » · · I » · fefe • · · · « • · 4 • fe fefe ··

   - 29 materiál převrství fluorkarhonovou emulzí a emulze se suší.
6. 6. Způsob výroby vrstvených textilií podle nároku 5, vyznačující se tím, že

   I vodnatá disperze podle nároků 1 až 4 se mechanicky napění,

   II pěna se nanese na textilní nosný materiál a suší se,

   III sušená pěna se případně komprimuje a převrství se fluorkarboxylovou emulzí a emulze se suší.
7. 7. Vrstvené textilie získané podle nároků 5 nebo 6.
8. 8. Použití vrstvených textilií podle nároku 7 při ochraně staveb jako střešní nebo těsnící pásy.

   ^4OTOKATN( KANCEUft