CZ2015350A3 - Částice TiO2 s rutilovou strukturou pro použití jako UV absorbér - Google Patents

Abstract

Předmětem vynálezu jsou částice TiO.sub.2.n.s rutilovou strukturou připravené kalcinací, oválného tvaru, s délkou v rozmezí 20 až 70 nm s poměrem délky k šířce 1,2 až 1,4, obsahující dutiny o velikosti 3 až 10 nm. Předmětem vynálezu je také anorganická povrchová úprava částic TiO.sub.2.n.pomocí SiO.sub.2.n.a Al.sub.2.n.O.sub.3.n., kdy se získají vysoce stabilní částice TiO.sub.2.n.s měrným povrchem 40 až 60 m.sup.2.n./g vynikajícími disperzními charakteristikami, které mají vysokou schopnost zachycovat UV záření pod 400 nm i nízký rozptyl v oblasti viditelného světla. Tyto částice jsou využitelné jako UV absorbéry v kosmetice, v semitransparentních lacích nebo plastech.

Description

v t»·* Částice T1O2 s rutilovou strukturou pro použití jako UY absorbér Oblast techniky

Vynález se týká práškového materiálu na bázi částic T1O2 s rutilovou strukturou s dutinami a s výhodnými vlastnostmi pro použití jako UV absorbér.

Dosavadní stav techniky T1O2 se běžně používá jako pigment v řadě oblastí pro své vynikající optické vlastnosti, inertnost a relativně snadný způsob výroby. Je známo, že velikost částic ovlivňuje schopnost materiálu rozptylovat světlo a se zmenšením velikosti částic se rozptyl v oblasti viditelného světla snižuje. Dále se T1O2 používá pro svou schopnost absorbovat UV v oblasti pod 360 nm/ a to jednak pro UV absorbéry a dále pro schopnost tvořit reaktivní OH radikály jako fotokatalyzátoru. V průmyslovém měřítku je produkována rutilová a anatasová modifikace T1O2. Díky rozdílné pozici absorpční hrany je pro UV absorpční účely vhodnější použití rutilu oproti anatasu. Problematiku přípravy UV absorbéru na bázi nepigmentového rutilu lze rozdělit na dvě oblasti. První je příprava rutilu o vhodné velikosti primárních částic a morfologii, druhou jejich povrchová úprava pro zamezení projevů fotokatalytické aktivity. V sulfátové technologii výroby T1O2 vycházející z T1OSO4 není možné jednoduše jeho hydrolýzou získat T1O2 s rutilovou strukturou. Hydrolýzou vzniká T1O2 jemně krystalické anatasové struktury a značný podíl hydratovaného amorfního T1O2. Jemně krystalické částice anatasu mají velikost mezi 5 až 10 nm podle metody Debye-Sherrera z rozšíření difřakční linie. Vznik anatasové struktury je zapříčiněn silnou vazbou síranových a hydrogensíranových iontů na strukturu T1O2. Množství vázaných síranových a hydrogensíranových iontů, které nejsou po hydrolýze jednoduše odstranitelné promytím, je závislé na koncentracích T1OSO4 a H2SO4 ve vstupním roztoku do hydrolýzy. Rutil tak běžně vzniká až za vysokých teplot v kalcinační peci, nad 750 °C, kdy jsou vázané síranové a hydrogensíranové ionty odstraněny termickým rozkladem. Za těchto teplot ale vznikají částice výrazně větších velikostí, než které jsou optimální pro použití jako UV absorbér. K úplné transformaci anatasu na rutil dochází až při teplotách nad 1000 °C, kdy nemají částice optimální velikost ani pro pigmentové použití. Byly proto vedeny snahy o separátní přípravu tzv. zárodků nebo promotorů, kde je připraven T1O2 s rutilovou strukturou, který je v malém množství přidáván do hydrolýzy nebo až hydrolyzátu před kalcinací s cílem působit jako zárodečné centrum rutilové struktury, které usnadní transformaci anatasu na rutil. K té pak během katčinhce dochází při výrazně nižších teplotách. Tímto způsobem je možné dosáhnout fázově čistého rutilu i v sulfátové technologii s optimální pigmentovou velikostí částic. Příprava radiových zárodků nebo promotora je možná i z T1OSO4, proces je ale proti základní technologii velmi nákladný, není tudíž vhodný jako základní technologie. Proces principielně vždy vychází z nutnosti zbavení se přítomnosti obsažených síranových a hydrogensíranových iontů neutralizací a vymytím, převodem na jinou chemickou látku, nebo přímým použitím jiného prekurzora, který je dále zpracován na T1O2 s radiovou strukturou a velikostí částic použitelnou jako zárodky pro hydrolýzu nebo kalcinační promotor v hlavní sulfátové technologii. Díky vysoké přidané hodnotě UV absorbérů, je ale možné tyto postupy aplikovat jako hlavní výrobní technologii na přípravu radiového T1O2 pro tuto aplikační oblast. Současný stav techniky je zřejmý z následujících dokumentů.

Jpjč9223231 popisuje přípravu radiového T1O2 použitelného jako transparentního UV absorbérů. Roztok T1OSO4 je termicky hydrolyzován, získané hydratované T1O2 je separováno filtrací a promyto. Hydratované T1O2 je upraveno hydroxidem a následně stárnutím v HC1 je získána disperze T1O2 s radiovou strukturou. Částice disperze jsou upraveny karboxylovou kyselinou, jako např. kyselinou stearovou nebo solí karboxylové kyseliny, jako např. stearan bamatý. Částice jsou následně separovány filtrací, usušeny a pokud je to třeba, tak kalcinovány. Je tak připraven rutil o velikosti částic pod 0,1 pm.

Patent US ^4^83^ například uvádí přípravu pomocí kombinace neutralizace suspenze T1O2 připravené hydrolýzou TÍOSO4 a následného vymytí síranů. Promytý hydrolyzát je pak smíchán s kyselinou chlorovodíkovou, neutralizován hydroxidem amonným a kalcinován f y bez promytí při teplotách 300-70Q°C. Dle uvedeného popisu je patrně získán materiál se strukturou anatasu (byť struktura není autory přímo jmenována). Takový materiál ale nemá dobré vlastnosti z hlediska UV absorpce a také jeho dispergace je obtížná. Současně bude takový materiál vykazovat fotokatalytické účinky. V patentu US 2014/θ| l2j96^A je popsána příprava T1O2 vhodného pro použití jako UV absorbér také pomocí srážení hydroxidu titaničitého z roztoku tytanylsulfátu, promytí suspenze, následného přídavku HC1 a hydrotermální úpravy po dobu řady hodin. Výsledkem rv y jsou drobné krystalické částice rutilu (přibližně 3-lQpm) spojené do agregátů o velikosti 100x300 nm. Uvedené částice mají měrný povrch okolo 8Ójm2/g a tudíž jejich dispergace je obtížná a disperze z nich připravené mají nižší koncentraci T1O2. Dále patent popisuje možnost tepelné úpravy takových částic, povrchové úpiáyy tf řadu kosmetických přípravků na bázi takových částic. V patentu WO 02/00^97 je popsána příprava částic T1O2 s rozměry 10^80 nm. Částice jsou připravovány hydrolýzou TiOCh a poté následuje přídavek hlinitanu a stearátu sodného, vymytí, usušení a pomletí. Problém takto připravených částic je nedostatečné potlačení fotoaktivity a tím zvýšená degradace organických látek v suspenzích včetně organických UV filtrů.

Patent EP (^44^798 uvádí přípravu T1O2 pro UV absorbéry postupem neutralizace alkalického titanátu pomocí kyseliny chlorovodíkové, neutralizací této suspenze vhodnou alkálií a následným promytím, kalcinací a povrchovou úpravou pomocí oxidů křemíku a hliníku. V patentu je specifikována koncentrace kyseliny chlorovodíkové 8-25 g/1 a pH po neutralizaci kyseliny chlorovodíkové je 4-6. V patentu EP (^99^92 je uveden podobný způsob přípravy částic T1O2 hydrolyzátu vzniklému po přídavku kyseliny chlorovodíkové, přidá se křemičitan sodný (vodní sklo) a poté ještě poměrně značné množství chloridu zinečnatého. Následně se vy sráží oxid zinečnatý 7 s cílem zvýšení absorpce v oblasti 360-400 nm. Vzniklé částice jsou jehlicové a obsah ZnOje vyšší než lOC^o počítáno na obsah T1O2.

Spis WO 2011/077*384 popisuje přípravu částic T1O2 o rozměrech nad 70 nm pomocí A 7 Y . srážení z vhodného prekursoru a následné kalcinace při teplotách okolo 600-700rC spojené s dopací částic. Takovéto částice postrádají nevýhody předchozích postupů a mohou být V" zdrojem pro přípravu koncentrovanějších disperzí T1O2 (měrný povrch 27-29, 20-45). Uvedené částice ale nedosahují potřebné UV absorpce v oblasti vlnových délek 400*360 nm.

Postupy přípravy T1O2 vhodného pro použití jako UV absorbér v kosmetice případně jiných oborech jsou založeny na hydrolýze různých sloučenin Ti s případnou dopací, povrchovou úpravou a/nebo kalcinací tak, aby vzniklé částice splňovaly několik požadavků. Jedná se o požadavek nízkého rozptylu v oblasti viditelného záření (400 "-700 nm), vysoké absorpční/rozptylovací schopnosti v oblasti pod 400 nm, nízké fotoaktivitě připraveného materiálu a dobré dispergovatelnosti tohoto materiálu. Uvedené postupy splňují pouze některé z těchto požadavků.

Podstata vynálezu Částice T1O2 snitilovou strukturou pro použití jako UV absorbér v kosmetice, případně jiných oborech, připravené způsobem podle vynálezu, jsou schopny splnit všechny výše uvedené požadavky^ to relativně jednoduchým způsobem, vycházejícím z meziproduktu pro výrobu pigmentové titanové běloby - alkalického titanátu. Předmětem vynálezu jsou částice Ti02 připravené kalcinací, s rutilovou strukturou, in oválného tvaru s délkou v rozmezí 20 až 70 nm, s poměrem délky k šířce 1,2-1,4 a měrným povrchem 30 až 40 m2/g, obsahující dutiny o velikosti 3 až 10 nm. { fár— Částice TiCh/podle vynálezu se připraví tak, že k suspenzi titanátu alkalického kovu, ! . ψ: y kdy množství T1O2 ve vodě činí 140-240jg TÍO2/I, se přidá kyselina chlorovodíková o γ Λ koncentraci 31-32 % v takovém množství, aby hmotnostní poměr obsažené HC1 aTiCh dosáhl hodnoty 0,4 až 0,5. Poté se provede neutralizace roztokem alkalického činidla na hodnotu pH 6,0 až 7,0 a následně vymytí až do negativní reakce na chloridy. Promytý ΊΠΟ2 se vysuší při teplotě nižší než 150 °C tak, že vázaná krystalická voda po vysušení Činí 3-3%, což je důležité pro další zpracování a získání požadovaných vlastností.

Pro zlepšení dispergace a UV absorpčních vlastností jsou částice Ti02 po vysušení kalcinovány. Kalcinační proces probíhá ve dvou stupních,a to při teplotě 150-300rC po dobu 10-60 minut a následně při teplotě 500 600 °C po dobu 30 až 300 minut za vzniku krystalů částic Ti02 a vede k tomu, že drobné částice Ti02 sintrují a ve hmotě Ti02 vznikají dutiny a otvory o velikosti řádově jednotek nanometrů z důvodu úniku krystalové vody. Tyto dutiny vytvářejí sekundární rozptylující centra, což vede ke zvýšení schopnosti materiálu uf odstínit dobře záření i v oblasti 380-400 nm a ke snížení rozptylu světla v oblasti 400 «*2 700 nm. Takto připravené částice Ti02 stále vykazují značnou fotoaktivitu, proto je nutné provést povrchovou upravuj to pomocí Si02 i AI2O3. Předmětem vynálezu je též způsob anorganické povrchové úpravy částic Ti02 s rutilovou strukturou provedený tak, že k částicím se při teplotě 70 M až 80 °C přidává po dobu 60 minut anorganická sloučenina obsahující SÍO2 o koncentraci 100 g Si02/1 a kyselina sírová o koncentraci 200 g/1 tak, aby pH suspenze bylo po celou dobu na hodnotě 11. Poté se přidává při teplotě 40^6(j°C síran hlinitý o koncentraci 63,5 g Al/1 a simultánně hydroxid sodný o koncentraci 300 g/1 po dobu 60 minut tak, aby pH suspenze bylo po celou dobu na hodnotě 5,5, přičemž množství přidaného Si02 i AI2O3 činí 4 až 7 hmotnostních %

<XP vztaženo k množství Ti02 Měrný povrch částic Ti02 po povrchové úpravě je 40*60 m /g. Anorganická povrchová úprava činí 5 až 15 hmotnostních % vztaženo na Ti02.

Dalším předmětem vynálezu jsou též částice Ti02 s anorganickou povrchovou úpravou připravené způsobem podle vynálezu, které jsou využitelné jako UV absorbéry v kosmetice, v semitransparentních lacích nebo plastech. —--- Částice Ti02 ^povrchovou úpravou podle vynálezu mají vynikající disperzní charakteristiky, vysokou schopnost zachycovat UV záření pod 400 nm i nízký rozptyl v oblasti viditelného světla, jsou vysoce stabilní a produkují zanedbatelné množství OH radikálů. Umožňují tak připravit běžně známými postupy koncentrované disperze i kosmetické přípravky s vysokým SPF i UVAPF.

Vynález je dále blíže popsán pomocí příkladů provedení, která však žádným způsobem neomezují žádná další možná provedení v rozsahu patentových nároků. Příklady uskutečnění vynálezu Příklad 1 Příprava částic Ti O? s rutilovou strukturou

Vstupním materiálem pro přípravu UV absorbéru byla provozní suspenze promotoru. Pftptava-suspenze promotoru z mamku sodného· Příprava suspenze promotoru ztitanátu 3 -j sodného probíhala přidáním 2,23 m 32% kyseliny chlorovodíkové k suspenzi 10 m titanátu sodného o koncentraci 180 g T1O2/I při hmotnostním peptizačním poměru HCI/TÍO2 0,46. Fázová čistota promotoru byla ověřena XRD analýzou, v suspenzi byl potvrzen fázově čistý nepigmentový rutil. Suspenze promotoru (10 litrů, hustota 110(^/1, 220 g TÍO2/I) se neutralizovala postupně za míchání přídavkem roztoku NaOH o koncentraci l(j%; najeden díl suspenze se použilo 0,18 dílů roztoku NaOH. Po dosažení pH 6,5-7 se suspenze zfiltrovala, promyla destilovanou vodou na hodnotu vodivosti filtrátu < 0,75 mS/cm. Filtrační koláč (nepigmentový rutil) se usušil v lískové sušárně při teplotě 105 °C. Takto připravený T1O2 obsahoval okolo 5 % vázané vody, která se uvolnila při následné kalcinaci. Postup kalcinace byl následující: • Náhřev na 20(^C rychlostí 4^C/min. • Zádrž při 20(^C po dobu 30 minut. • Náhřev na 60ojjc rychlostí 1,33^C/min. • Zádrž při 60(^C po dobu 120 minut. • Chlazení.

Kalcinovaný nepigmentový rutil se pomlel kolíkovým laboratorním mlýnem Alpíne UPZ100 při 1 íjjoOO ot/min. Příklad 2

Povrchová úprava částic T1O2 po kalcinaci Připravila se 30% suspenze nepigmentového rutilu z příkladu 1 s obsahem 3% dispergačního činidla na bázi polyakryátu sodného. Suspenze se pomlela na perlovém laboratorním mlýně (LabStar Netzsch) tak, aby střední velikost částic byla v rozmezí 100-»*<C 120 nm (DLS, ZetaSizer Nano ZS). Suspenze se naředila tak, aby obsah TÍO2 byl v rozmezí v ✓ 150-200 g/1. Suspenze se zahřála na teplotu 70-80 HC. Simultánně za stálého míchání se přidával roztok křemičitanu sodného (100 g SiCb/l) po dobu 60 minut a kyseliny sírové (200 g/1) tak, aby pH suspenze bylo stabilně na hodnotě 11. Po vydávkování křemiěitanu sodného se suspenze ochladila na teplotu 40-60 °C. Poté se zahájilo simultánní přidávání síranu hlinitého (63,5 g Al/1) a hydroxidu sodného (300 g/1) po dobu 60 minut tak, aby pH suspenze bylo stabilně na hodnotě 5,5. Množství přidaného S1O2 i AI2O3 činilo 4-7 hmotnostních %, vztaženo na 'ΠΟ2. Po závěrečné neutralizaci následovala filtrace a promytí povrchově upraveného materiálu, sušení a mletí 11a kolíkovém mlýně (Alpíne).

Stanovil se měrný povrch, chemická stabilita a fotostabilita připraveného povrchově upraveného rutilu a výsledky se porovnaly s neupraveným rutilem z příkladu 1. Výsledky jsou t uvedeny v tabulce (Tabulka č. 1).

Stanovení měrného povrchu Měrný povrch se stanovil metodou kvantifikace adsorpce/desorpce dusíku na povrchu pevné látky (BET) na přístroji Quantachrome NOVA 4000e.

Stanovení chemické stability [1]

Suspenze rutilu z příkladu 1 a z příkladu 2 v glycerinu s obsahem 30% TÍO2 se smíchala s L-askorbovou kyselinou (Sigma Aldrich); koncentrace kyseliny askorbové byla 3% na suspenzi. Pro míšení se použil planetární mlýnek Pulverisette 7 (Fritsch) v režimu mletí 20 minut při 500 otáčkách za minutu. Suspenze se nanesla na skleněnou desku (10 x 15 cm) natahovacím pravítkem na tloušťku filmu 150 pm. Po 20-ti minutách se změřily barevné parametry filmu (parametry L*, a*, b*) pomocí spektrofotometru UltraScan Pro (HunterLab). Mírou chemické stability rutilu je parametr žloutnutí YI E 313. Čím je materiál stabilnější, tím je hodnota Yí E 313 nižší.

Stanovení fotostability [2]

Suspenze rutilu z příkladu 1 a z příkladu 2 v C12-C15 alkyl benzoanu (Saboderm AB, SABO S.p.A.) s obsahem TÍO2 l.j% se nanesla na skleněnou desku (10 x 15 cm) natahovacím pravítkem na tloušťku filmu 240 pm. Skleněná deska se vzorkem se vystavila na dobu 30 minut záření v solárním simulátoru Suntest CPS+ (výkon 30oW/m2). Změřily se barevné prasátkem n^lou^u/ííhmr^^^. Sfleněhá deao,!íe vzĎfKgmse/vystavila na dobji l 30 CPS/L^ýkon 300W/trt^č 7.měři fy--?^baTevné parametry (parametry L*, a*, b*) pomocí spektrofotometru UltraScan Pro (HunterLab). Porovnáním s měřením neozářeného vzorku se vyčíslila celková barevná diference dE, která je mírou fotostability vzorku. Čím je hodnota dE nižší, tím je vzorek fotostabilnější.

Tabulka č. 1: vlastnosti rutilu z příkladu 1 a z příkladu 2

Příklad 3 Příprava mleté disperze nepigmentového rutilu s povrchovou úpravou Připravila se 50% suspenze nepigmentového rutilu s povrchovou úpravou z příkladu 2 v isopropylmyristanu (AceTrade) s obsahem 6% dispergátoru na bázi kyseliny polyhydroxystearové (Dispersím DSP OL 100, Innospec lne.). Suspenze se pomlela na perlovém laboratorním mlýně (LabStar Netzsch) tak, aby střední velikost částic byla v rozmezí 100*120 nm (DLS, ZetaSizer Nano ZS). Extinkční koeficienty mleté disperze jsou fc uvedeny v tabulce (Tabulka č.2).

Mletá disperze se naředila na koncentraci 0,23^/o T1O2 isopropylmyristanem. Absorpční křivka se měřila v křemenné kyvetě s optickou dráhou 0,1 mm spektrofotometricky (spektrofotometr StellarNet EPP2000 &amp; ISA2000). Z hodnot absorpce pro jednotlivé vlnové délky se vyčíslil extinkční koeficient pro oblast UVB (E308), extinkční koeficient pro oblast UVA (E360) a extinkční koeficient pro oblast VIS (E400).

Tabulka č. 2: Extinkční koeficienty mleté disperze povrchově upraveného rutilu

Mletá disperze se použila pro přípravu vzorového ochranného přípravku proti UV záření b na bázi isopropylmyristanu. Obsah UV filtruje uveden v tabulce (tabulka č. 3)

Tabulka č. 3: obsah UV filtrů ve vzorovém ochranném přípravku

Stanovily se ochranné faktory SPF a UVAPF vzorového ochranného přípravku t metodou in vitro. Hodnoty ochranných faktorů jsou uvedeny v tabulce (Tabulka č. 4).

Ochranné faktory SPF a UVA PF in vitro se stanovily v nátahu ochranného prostředku na zdrsněné křemenné destičce (plocha destičky 10 x 10 cm, množství ochranného přípravku 2 mg cm'2) metodou difuzní transmisní spektroskopie (spektrofotometr Varian Cary 50 Solascreen, Varian lne.). Pro kontrolu fotostability UV filtrů se měření provádělo před ozářením a po ozáření křemenných destiček s nátahem v simulátoru slunečního záření Q-Sun Xenon Test Chamber (Q-Sun Laboratories). Současně se stanovila kritická vlnová délka Xc přípravku (vlnová délka, pod kterou je absorbováno 90 % záření).

Každý přípravek s označením UVA musí mít tzv. kritickou vlnovou délku v hodnotě > 370 nm. UVA PF přípravku musí dosahovat minimálně 1/3 hodnoty celkového SPF.

Tabulka č. 4: SPF a UVAPF vzorového ochranného přípravku, měření in vitro

Pro orientační stanovení ochranných faktorů kosmetických přípravků je možné využít BASF Sunscreen Simulátor [4]. Výsledky dobře odpovídají hodnotám naměřeným in vitro pro vzorový přípravek. Je také vidět, že přidáním 3% T1O2 (rutilu s povrchovou úpravou) ke směsi organických UV filtrů (oktocrylen, butyl methoxydibenzoylmethan) dojde k navýšení množství UV absorbérů v přípravku o 27 %, ale dojde k nárůstu hodnoty SPF o 43 % (Tabulka č.5)

Tabulka č. 5: data z BASF simulátoru

Průmyslová využitelnost Částice T1O2 s povrchovou úpravou podle vynálezu mají vynikající disperzní charakteristiky, vysokou schopnost zachycovat UV záření pod 400 nm i nízký rozptyl v oblasti viditelného světla, je vysoce stabilní a produkuje zanedbatelné množství OH radikálů. Umožňují tak připravit běžně známými postupy koncentrované disperze i kosmetické přípravky s vysokým SPF i UYAPF.

Claims (9)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Částice T1O2 s rutilovou strukturou připravený kalcinací, vyznačující se tím, že částice jsou oválného tvaru s délkou v rozmezí 20 až 70 nm s poměrem délky k šířce «Α." J 1 1,2-1,4, měrným povrchem 30 až 40 m /g a obsahují dutiny o velikosti 3 až 10 nm. r^fiCc utru 3
2. 2. Způsob přípravy části(/podle nároku 1, vyznačující se tím, že k suspenzi titanátu l *rO alkalického kovu, kdy množství T1O2 ve vodě činí 140-240|g T1O2/I, se přidá kyselina α2-' Λ chlorovodíková o koncentraci 31*32 % v takovém množství, aby hmotnostní poměr obsažené HC1 a ΠΟ2 dosáhl hodnoty 0,4 až 0,5, poté se provede neutralizace roztokem alkalického činidla na hodnotu pH 6,0 až 7,0 a následné vymytí až do negativní reakce na chloridy, promytý T1O2 se vysuší při teplotě nižší než 150 °C tak, že vázaná krystalická voda po vysušení činí 3¾¼ a takto vysušený TÍO2 se kalcinuje u A y ve dvou stupních fa to při teplotě 150-300PC po dobu 10-60 minut a následně při teplotě 500 600 °C po dobu 30 až 300 minut za vzniku krystalů částic TÍO2.
3. 3. Způsob nároku 2, vyznačující se tím, že množství 'ΠΟ2 ve vodě v suspenzi titanátu alkalického kovu činí 210-230 g TÍO2/I. 7 2 3· ~ <
4. 4. Způsobypřtpg^vy čáotí^íodíe nároků 2 až 3, vyznačující se tím, že kyselina chlorovodíková se přidá v koncentraci 31-32 % k suspenzi titanátu alkalického kovu v takovém množství, aby hmotnostní poměr obsažené HC1 a TÍO2 dosáhl hodnoty v rozmezí 0,43 až 0,47.
5. 5. Způsob mípÍyflvy-i^tm TiOrpóHlTnároků 2 až 4, vyznačující se tím, že alkalickým činidlem je NaOH, KOH nebo NH4OH.
6. 6. Způsob anorganické povrchové úpravy částic T1O2 s rutilovou strukturou podle nároku 1, vyznačující se tím, že k částicím se při teplotě 70 fčj až 80 °C přidává podobu 60 minut anorganická sloučenina obsahující S1O2 o koncentraci 100 g Si02/1 a kyselina sírová o koncentraci 200 g/1 tak, aby pH suspenze bylo po celou dobu na hodnotě 11 a poté se přidává při teplotě 40-60j°C síran hlinitý o koncentraci 63,5 g Λ Al/l a simultánně hydroxid sodný o koncentraci 300 g/1 po dobu 60 minut tak, aby pH suspenze bylo po celou dobu na hodnotě 5,5, přičemž množství přidaného Si02 i AI2O3 činí 4 až 7 hmotnostních % Ti02 a měrný povrch částic Ti02 po povrchové <AT úpravě činí 40-60 m2/g.
7. 7. Částice T1O2 s anorganickou povrchovou úpravou připravený způsobem podle nároku 6.
8. 8. Částice Ti02 podle nároku 7, vyznačující se tím, že anorganická povrchová úprava činí 5 až 15 hmotnostních % částice T1O2.
9. 9. Použití částic T1O2 ípodle nároktf 7 jako UV absorbérů v kosmetice, v semitransparentních lacích nebo plastech.