CZ178999A3

CZ178999A3 - Řezná vložka, nástrojový držák a sestava řezného nástroje

Info

Publication number: CZ178999A3
Application number: CZ19991789A
Authority: CZ
Inventors: Amir Satran; Igor Varshavsky
Original assignee: Iscar Ltd. Iscar Centre
Priority date: 1996-12-16
Filing date: 1997-08-26
Publication date: 2000-02-16
Also published as: HUP0002872A2; ZA978755B; TR199901884T2; HUP0002918A2; HU223291B1; DE29721160U1; HU225274B1; HUP0002918A3; NO992444L; CA2274480C; US6234724B1; KR100481245B1; IL119841A; TW334367B; EP0944451A1; WO1998026892A1; NO992444D0; HUP0002872A3; CZ295077B6; EP0964763A4

Description

Oblast techniky

Přihlašovaný vynález se týká řezných ^xa obzvláště se zaměřuje na geometricky dělitelné řezné vložky s kruhovými nebo mnohoúhelníkovými břity a na jejich nástrojové držáky.

Dosavadní stav techniky

V dosavadním stavu této oblasti techniky je známé uplatňování řezných vložek, které mají oblé nebo mnohoúhelníkové břity a které se umisťují v zásuvných objímkách nástrojového držáku řezného nástroje. Je typické, že v průběhu obráběcí činností (soustružení, frézování apod.) pouze část břitu, kteiý je k dispozici, skutečně vykonává řezání na obráběném dílu. Rozsah této části závisí na hloubce řezu. Provede-li se tvarování části geometricky dělitelného břitu normální (například mnohoúhelníkové) vložky, pak se taková vložka geometricky upravuje tak, aby byl standartizován celý nový břit.

V případě řezných vložek s mnohoúhelníkovými břity lze správnou činnost dosahovat pouze tehdy, je-li vložka zajištěna proti otáčení vložky v průběhu používání. Dosavadní vývoj spoléhá na opěrné povrchy, které se výsledně odvozují od základního víceúhelníkového tvaru řezné vložky. Avšak obzvláště při používání řezných vložek v podmínkách velkého kroutícího momentu nebo v případě víceúhelníků s velkým počtem síran se může prokázat, že základní opěrná geometrie nepostačuje k tomu, aby vydržela kroutící momenty, které jsou výsledkem působení řezných sil.

Řezné vložky s kruhovými břity vykazují otočnou souměrnost a teoreticky by mohly být geometricky dělitelné v jakékoli úhlové poloze, aby se srovnaly se skutečně pozorovaným opotřebením. V praxi se rovněž začalo omezovat používání kruhových vložek s určitým počtem geometricky dělených poloh, které se rozmisťují podle stejného úhlového posunu. Úhlový posun mezi dělenými polohami se označuje jako „úhlová rozteč“ řezné vložky.

» · · · · I » · · · < • · · · · · ··

2V zájmu dosažení optimálního používání kruhové řezné vložky je potřebné znemožnit otáčení řezné vložky z její nastavené polohy v průběhu postupu řezání, aby se omezilo opotřebování zmiňované části břitu. Toto opatření zajišťuje, že zmiňovaná část břitu je po změně polohy ve skutečnosti nepoužívaná.

Na ukotvení oblých řezných Mozek proti otáčení se zaměřila řada konstrukčních řešení. Tato řešení lze rozdělit do dvou skupin, a to jmenovitě „kolíkové uložení“ a „boční opření“.

Příklady konstrukčního řešení řečeného kolíkového uložení je možno nalézt v patentu USA č. 5,236,288 autora jménem Flueckiger a v evropské patentové publikaci č. 300,172 autora jménem Stashko.

Patent USA č. 5,236,288 vydaný na jméno Flueckiger popisuje kruhovou, geometricky dělitelnou vložku, která má na své základně radiální drážky. Do sedla vkládací kapsy pro se umísťuje kuželovité zahrocený šroub, jehož hrot vyčnívá tak, aby vstupoval do jedné z radiálních drážek v základně řezné vložky.

Evropská patentová publikace č. 300,172 autora jménem Stashko popisuje podobné konstrukční řešení, v němž kolík vyčnívající ze sedla zásuvné objímky pro umisťování vložky vstupuje do styku s tvarovaným vybráním v základně kruhové řezné vložky. Tvarované vybrání má podobu buď mnohoúhelníkového vyhloubení, v němž se kolík dotýká jeho rohů, nebo kruhového vyhloubení s určitým počtem obvodových obloukových drážek, které jsou upraveny pro vstup kolíku.

Obě uvedená konstrukční řešení trpí nedostatkem schopnosti vzdorovat účinkům kroutícího momentu. Povrchy odporující účinkům kroutícího momentu jsou v obou případech malé, nacházejí se poměrně blízko středové osy vložky a jejich účinnost je omezena malou hloubkou jejich vstupu do základny Mozky. NaMc poloha dotykových povrchů kolíku a vybrání není optimální pro vzdorování proti účinkům kroutícího momentu. Výsledkem této kombinace neMiodných rozměrům, umístění a nasměrování styčných povrchů je poměrně velké opěrné zatížení, které působí na malé opěrné povrchy, což je doprovázeno nebezpečím ulomení kolíku nebo nedostatečného uzamknutí Možky.

Příklad konstrukčního řešení bočního opření lze nalézt v patentu USA č. 3,346,336 vydaný na jméno Rescigno. Patent USA č. 3,346,336 vydaný na jméno Rescigno popisuje kruhovou řeznou Možku, které má na svém obvodovém řezném povrchu vytvořeno pět, úhlově a v určité vzdálenosti od sebe, rozmístěných faset. Řečené fasety se svažují vnějším směrem • · · · • · • · · ·· ·· · ······ ··· ··· · · ·· ···· · · · · · · ·

-3k vrchu vložky, takže horní konce těchto faset jsou rozmístěny v určité vzdálenosti od sebe pod břitem. Upevňovací nebo upínací šroub připevňuje Mozku k zásuvné objímce nástrojového držáku, takže dvě sousední fasety jsou umístěny proti odpoMdajíchn plochým styčným plochám vytvořeným na vnitřním povrchu držáku.

Dvě sousední rovinné styčné plochy vzájemně vytvářejí tupý úhel a každý takový rovinný povrch vytváří ostrý úhel s osou Mozky, kteiý je poněkud větší než opěrný úhel tvořený vymezovacím povrchem, takže k prvním dotyku Mozky a vnitřního povrchu nástrčné hlavy dochází v blízkosti vrchních konců faset a tyto fasety se účinkem šroubování upínacího šroubu vtlačují do příslušné upevněné polohy v horní vymezovací stěny.

Rovněž toto zařízení má sníženou schopnost odolávat proti účinkům kroutícího momentu, a to obzMáště kvůli omezenému povrchu styčných ploch Mozky a zásuvné objímky a kvůli úhlu záběru (bude definován v dalším textu), který se blíží 90°.

Proto existuje potřeba vyvinutí takových řezných Možek s kruhovými nebo mnohoúhelníkovými břity, které budou vybaveny opěrnými povrchy, jejichž konstrukční uspořádání zajistí jejich odolnost proti účinkům kroutícího momentu a současně vytvoří poměrně velký počet geometricky dělených poloh. Rovněž existuje potřeba vyvinutí nástrojových držáků pro umisťování a udržování takových Možek.

Podstata vynálezu

Přihlašovaný vynález poskytuje kruhové a mnohoúhelníkové řezné Možky s obvodovými hřebenovými povrchy, jejichž tvary vytvářejí povrchy vzdorující účinkům velkých kroutících momentů, a dále poskytuje odpoMdající nástrojové držáky.

Geometricky dětitelné vložky podle přihlašovaného vynálezu mohou tvořit část sady koordinovaných, vyměnitelných Možek, které lze používat společně s nástrojovým držákem majícím jednu velikost a tvar. Vložky a zásuvné objímky podle tohoto vynálezu jsou velmi hodnotné v mnoha praktických uplatněních, a to včetně, avšak nikoli výhradně, v případě fréz, protahováků, soustružnických nožů a podobně.

Kruhové nebo mnohoúhelníkové vložky podle přihlašovaného vynálezu lze upínat v jejich zásuvných objímkách pevně a přesně vjakékoli geometricky dělitelné poloze a tím připojovat vložku k příslušné zásuvné objímce tak, že bude zajišťována odolnost proti účinkům • · • · • · · ·· · · · ······ ··· ··· · · • · · · · · ·· · ·· · ·

-4poměmě velkých kroutících momentů přenášených z řezné vložky na zásuvnou objímku. Konstrukční struktura Mozek je řešena tak, aby měla poměrně malý úhel záběru ve styku s odpovídajícím opěrným povrchem zásuvné objímky v jakékoli geometricky vymezené poloze umístění Mozky, a to i tehdy, existuje-li poměrně velký počet geometricky dělených poloh.

V jednom provedení tento vynález poskytuje geometricky dělitelnou vložku, která má určitý počet samostatných opěrných povrchů, z nichž se v daném čase používají tři.

Přihlašovaný vynález rovněž poskytuje obráběcí nástroje s nástrčnými hlavami, které jsou tvarovány a strukturovány pro umísťování geometricky dělitelných Možek ve velkém počtu geometricky vymezovaných poloh, přičemž mají schopnost udržování strukturální celistvostí v podmínkách působení velkých kroutících momentů v průběhu pracovního zatížení.

V souladu se závěry tohoto vynálezu je vyvinuta řezná Možka mající horní povrch, jenž je ohraničen břitem, základnu, obvodový hřebenový povrch a středovou osu, kdy tento obvodový hřbetový povrch je tvarován tak, aby první příčný řez vzatý skrze řeznou Možku kolmo ke středové ose a v blízkosti horního povrchu vykazoval praMdelný tvar a aby druhý příčný řez vzatý skrze řeznou Možku kolmo ke středové ose a v místě poblíž povrchu základny vykazoval v podstatě geometrický tvar n-cípé hvězd}', kde n je přinejmenším 3.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu je obvodový hřebenový povrch tvarově řešen tak, aby první příčný řez vykazoval v podstatě tvar kruhu.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu je obvodový hřebenový povrch tvarově řešen tak, aby druhý příčný řez vykazoval v podstatě tvar mnohoúhelníka.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu je počet« přinejmenším 5.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu je počet n přinejmenším 8.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že geometrie v podstatě «-cípé hvězdy vytváří určitý počet opěrných povrchů, které propojuje tatáž přímka.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že geometrie v podstatě «-cípé hvězdy vytváří kolmé opěrné povrchy.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že geometrie příčného řezu majícího tvar v podstatě «-cípé hvězdy je vytvořena od místa v blízkosti základny do přinejmenším jedné osminy výšky řezné vložky.

• ·

• · · · · · · ······ ·· · ··

-5Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že geometrie příčného řezu majícího tvar v podstatě «-cípé hvězdy je vytvořena od místa v blízkosti základny do přinejmenším jedné čtvrtiny výšky řezné vložky.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že k obvodovému hřebenovému povrchu navíc přísluší odlehčovací hřebenová povrchová část, která se nachází v blízkosti břitu a pokračuje od něj do vzdálenosti přinejmenším jedné desetiny výšky řezné vložky, přičemž tato odlehčovací hřebenová povrchová část má v podstatě stálou geometrii příslušného příčného řezu.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že k obvodovému hřebenovému povrchu navíc přísluší přechodová hřebenová povrchová část, na níž se hloubka kanálků postupně zmenšuje směrem k odlehčovací hřebenové povrchové části.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že přechodová hřebenová povrchová část zaujímá přinejmenším jednu třetinu výšky řezné vložky.

V souladu se závěry přihlašovaného vynálezu je rovněž vyvinuta sestava řezného nástroje obsahující : (a) řeznou vložku, která je popisována v předcházejícím textu; a (b) nástrojový držák mající přinejmenším jednu zásuvnou objímku pro umisťování řezného nástroje, kdy tento nástrojový držák má základní opěrný povrch pro podepření základny a přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby úhlově podpíraly povrchy, které se nacházejí v určité vzdálenosti od sebe a jsou vytvořeny na základě geometrie «-cípé hvězdy za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou vložku.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že přinejmenším dva sousední opěrné povrchy jsou povrchy, které jsou ve vztahu k sobě v podstatě kolmé.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že přinejmenším dva sousední opěrné povrchy jsou využívány jako přinejmenším tři boční opěrné povrchy, které mají dva povrchy ležící ve stejné rovině.

V souladu se závěry tohoto vynálezu je vyvinuta řezná vložka mající horní povrch, jenž je ohraničen břitem, základnu, obvodový hřebenový povrch a středovou osu, kdy tento obvodový hřbetový povrch je tvarován tak, aby první příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo ke středové ose a v blízkosti horního povrchu byl ohraničen tvarem bez vybrání, a kdy druhý příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo ke středové ose a v místě poblíž povrchu základny vykazoval «-záhybovou otočnou souměrnost, kde «je přinejmenším 5, přičemž druhý ·· ··· · • · · · · · • 99 99

9 9999 99

999 991 • <

9 9 9 příčný řez obsahuje prvky s vybráním, které vytvářejí opěrné povrchy vzdorující účinkům kroutícího momentu působícího kolem středové osy.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu se n rovná 8.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že prvky s vybráním mají podobu kanálků mezi vyčnívajícími hřebeny.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že příčný řez těchto kanálků má typickou podobu V-ptýmku.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že povrchy kanálků jsou vedeny v určitých úhlech, aby vytvářely určitý počet opěrných povrchů, jež propojuje tatáž přímka.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že povrchy kanálků jsou vedeny v určitých úhlech, aby vytvářely kolmé opěrné povrchy.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že kanálky jsou vedeny od místa v blízkosti základny do přinejmenším jedné osminy výšky řezné vložky.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že kanálky jsou vedeny od místa v blízkosti základny do přinejmenším jedné čtvrtiny výšky řezné Možky.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že k obvodovému hřebenovému povrchu naMc přísluší odlehčovací hřebenová povrchová část, která se nachází v blízkosti břitu a pokračuje od něj do vzdálenosti přinejmenším jedné desetiny výšky řezné Možky, přičemž tato odlehčovací hřebenová povrchová Část má v podstatě stálou geometrií příslušného příčného řezu vzatého kolmo ke středové ose na všech svých úrovních.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že přechodová hřebenová povrchová část zaujímá přinejmenším jednu třetinu výšky řezné Možky.

Podle dalšího znaku přihlašovaného vynálezu lze uvést, že břit je kruhový.

V souladu se závěry přihlašovaného vynálezu je rovněž vyvinuta sestava řezného nástroje obsahující : (a) řeznou Možku, která je popisována v předcházejícím textu; a (b) nástrojový držák mající přinejmenším jednu zásuvnou objímku pro umisťování Možky, kdy tato zásuvná objímka pro umisťování Možky má základní opěrný povrch pro podepření základny a přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby podpíraly povrchy, které • · * « · ·

-7se nacházejí v určité úhlové vzdálenosti od sebe a které mají prvky s vybráním jsou za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou vložku.

V souladu se závěry přihlašovaného vynálezu je také vyvinut nástrojový držák pro umisťování řezné vložky, která má kruhový nebo mnohoúhelníkový bnt a určitý počet úhlově a v určitých vzdálenostech od sebe rozmístěných vyhrání ve tvaru V-prýmku, kdy tento nástrojový držák obsahuje přinejmenším jednu zásuvnou objímku pro umisťování vložky, tato zásuvná objímka pro umisťování vložky má základní opěrný povrch pro podepření základny, přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby podpíraly dvě vybrání obvodového hřebenového povrchu mající v podstatě tvar V-prýmku za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou vložku, a prostředky⁷ pro dočasné připevňování řezné vložky k bočním opěrným povrchům.

Přehled obrázků na výkrese

Tento vynález bude nyní vysvětlen výhradně způsobem popisu příkladu s odkazem na připojená vyobrazení, na nichž :

obr. 1A je perspektivní pohled na první výhodnou řeznou vložku podle přihlašovaného vynálezu, která je konstrukčně řešena pro praktické používání a která má kruhový břit;

obr. 1B je bokorys řezné vložky nakreslené na obr. 1 A;

obr. 1C je příčný řez řezné vložky podle obr. 1A vzatý z pohledu bokorysu;

obr. ID je pohled směrem vzhůru na částečný příčný řez řezné vložky podle obr. 1A vzatý podle přímky I -1, která je nakreslena na obr. 1B;

obr. IE je půdorys řezné vložky nakreslené na obr. 1;

obr. 2 A je schematické znázornění geometricky vytvořeného úseku podle závěrů tohoto vynálezu předvádějící vymezení určitých úhlů, ke kterým jsou prováděny odkazy v popisu;

« t 9 9 9 9 9 • · · * 9 9

9 9 99 9 9 · 9

8obr. 2B je schematické znázornění geometrie příčného řezu řezné vložky, která je konstrukčně vyřešena a určena pro praktické použití podle závěrů tohoto vynálezu, přičemž geometrie byla vytvořena otočným kopírováním vytvořeného úseku nakresleného na obr. 2 A;

obr. 3 je perspektivní pohled na částečně rozebraný strojový řezný nástroj, který je konstrukčně vyřešen a určen pro praktické použití podle přihlašovaného vynálezu a kteiý obsahuje čtyři z vložek podle obr. 1 A, jež jsou upevněny v objímkách nástrojového držáku;

obr. 4 předvádí zvětšený perspektivní pohled na jednu ze zásuvných objímek nástrojového držáku nakresleného na obr. 3;

obr. 5 je pohled na vodorovný příčný řez předvádějící opěrnou geometrii řezné vložky podle obr. 1A v kapse nakreslené na obr. 4;

obr. 6 je pohled na částečný, svislý příčný řez předvádějící výhodnou geometrii dotyku řezné vložky podle obr. 1A a jednoho z opěrných povrchů kapsy podle obr. 4;

obr. 7 je pohled zespoda na druhé výhodné provedení řezné vložky podle přihlašovaného vynálezu, která je konstrukčně řešena pro praktické používání a která má mnohoúhelníkový břit; a obr. 8 je znázornění tlakových změn na opěrných površích jako funkce počtu hřebenů vložek vytvořených podle technických zjištění přihlašovaného vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Tento vynález poskytuje kruhové a mnohoúhelníkové řezné vložky s obvodovými hřebenovými povrchy, jejichž tvaiy vytvářejí opěrné povrchy vzdorující účinkům velkých kroutících momentů, a dále poskytuje odpovídající nástrojové držáky.

Principy a činnost sestav řezných vložek a jejich odpovídajících nástrojových držáků podle přihlašovaného vynálezu se mohou jevit srozumitelnější s odkazem na vyobrazení a doprovodný popis.

Zaměří-li se nyní pozornost na vyobrazení, dojde se ke zjištění, že obr. 1A až obr. IE předvádějí první řeznou Mozku, které je obecně označena odkazovou značkou 10 a která je konstrukčně vyřešena a určena pro praktické používání podle závěrů přihlašovaného vynálezu.

Z důvodu vyjasnění určitých znaků přihlašovaného vynálezu bude prováděn odkaz na „úhel záběru“ opěrných povrchů vložky nebo nástrojového držáku. „Úhel záběru“, kteiý se

999· * · 9 9 9 9

9 9 9 9

9999 99 ·* ·· • 9 9

9 9

999 999

9

-9v technické terminologii této patentové specifikace používá, je definován jako úhel měřený rovnoběžně křovině usazení vložky mezi tečnou na krajně vnějším opěrném povrchu vložky přenášejícím účinek kroutícího momentu nebo odpovídajícím povrchu zásuvné objímky a radiální přímkou vedenou od osy vložky skrze tentýž povrch. Síla vytvářená Hákem mezi vložkou a objímkou na těchto opěmých/podpírajících površích vytváří kroutící moment, který se rovná výslednému vektoru poloměru vložky a síly. V tomto smyslu je kroutící moment přímo úměrný kosinusu tlakového úhlu.

Vyjádřeno v obecných pojmech, řezná vložka 10 má horní povrch 12, který je ohraničen břitem 14, základnou 16 a obvodovým hřebenovým povrchem 18. Tvar obvodového hřebenového povrchu 18 se mění podle výšky řezné vložky 10. Poblíž vrchu obvodového hřebenového povrchu se řečený tvar přizpůsobuje kruhové nebo mnohoúhelníkové geometrii břitu tak, aby vytvořil oporu pro břit 14. Na struktuře obvodového hřebenového povrchu 18 řezné vložky 10 vedeného směrem dolů jsou výhodně vytvořeny příčné opěrné povrchy, které mají podstatně menší Hákové úhly než úhly, jež by byly vytvořeny vlastní geometrií břitu. Tyto pněné opětné povrchy se zhotovují vytvářením prvků s vybráním v podobě kanálků, jakými jsou kanálky ve tvaru V-ptýmku. Tato možnost vede k vytvoření geometrie dolního příčného řezu, která se svou podobou blíží κ-ctpé hvězdě.

Výraz „«-cípá hvězda“, který se používá v této patentové specifikaci a nárocích, označuje otočně souměrný tvar sn krajních vnějších bodů, z nichž každý je připojen knejbližšímu sousednímu bodu dovnitř směřujícím prýmkem nebo „V-tvarem“. Příklad pěticípé hvězdy je předveden na obr. 2B. Mělo by se vzít v úvahu, že dolní obvodové hřebenové povrchy určitých upřednostňovaných provedení řezných vložek podle tohoto vynálezu mají „přibližně“ nebo „v podstatě“ geometrii n-cípé hvězdy, protože n-crpé a/nebo prýmkové základny mohou být ploché, což bude vysvěHeno podrobněji v dalším textu.

Mělo by se ocenit, že přihlašovaný vynález je využitelný v širokém rozsahu řezných vložek s otočně souměrnými břity. Výraz „otočně souměrný“, který se používá v tomto popisu a připojených patentových nárocích odkazuje na tvary, které se nemění při otáčení v rozsahu přinejmenším dvou nestejných dílčích otáčení. Takto definovaný výraz zahrnuje mnohoúhelníky se třemi nebo více stranami, a to jak s rovnými stranami, tak i se složitějšími kombinacemi linií s rovnými nebo zakřivenými úseky. Tento výraz rovněž zahrnuje kruhové tvary. Rovněž jsou zahrnuty různé varianty zmiňovaných tvarů, v nichž se opakovaný obrazec • ·

-10nadřazuje základnímu tvaru. Mezi příklady takových obrazců patří vrubová ozubení a festonové nebo zvlněné bříty.

Rovněž by se mělo ocenit, že ani otočná souměrnost ani geometrie «-cípe hvězdy v sobě nezahrnuje pouhou opakovanou souměrnost. V některých případech, ve kterých konkrétní řezné činnosti vyvíjejí kroutící moment hlavně v jednom směru, by struktury podle přihlašovaného vynálezu měly být konstruovány asymetricky s opěrnými povrchy s menšími úhly záběru pro vzdorování účinkům základní složky kroutícího momentu. Avšak vynález bude vysvětlen způsobem popisování příkladu v kontextu se souměrnými provedeními, která mohou čelit kroutícím momentům účinkujícím v obou smyslech kolem středové osy.

V této specifikaci a nárocích se bude provádět odkaz na středovou osu řezné vložky. Tato osa je osou, kolem níž břit vykazuje otočnou souměrnost. Rovněž se provádí odkaz na „vrch“ a „spodek“ řezné Mozky. Kdykoh se tyto výrazy v textu specifikace objeví, znamená to, že řezná vložka se umisťuje svou základnou směrem dolů, takže břit směřuje vzhůru, přičemž řečená osa je svislá.

V kontextu trojúhelníkových a čtvercových řezných vložek slouží konstrukční řešení podle přihlašovaného vynálezu k vytváření opěrných povrchů, které jsou optimální pro případy praktického používání, kdy jsou vyvíjeny obzvláště značné kroutící momenty.

V případě řezných vložek, které mají velký počet stran nebo které využívají vypukle zakřivené brity, a to i s malým počtem stran, nevytváří vlastní geometrie blitu takové povrchy, jež postačují ke vzdorování vůči účinku značných kroutících momentů vyvíjených působením řezných sil. V těchto případech jsou řezné vložky podle přihlašovaného vynálezu obzvláště hodnotné, protože mají opěrné povrchy s daleko menšími úhly záběru než se uvádí v dokumentech dosavadního stavu v této oblasti tecliniky.

V popisu a patentových nárocích se provádí odkaz na tvary s vybráním a bez vybrání. Mělo by se vzít v úvahu, že výraz „vybrání“ se v popisu a připojených patentových nárocích používá k označování části tvaru nebo povrchu, který je vyhloubený nebo jinak vytváří dutinu. Podle přesnějších výrazů lze vybrání označovat jako kteroukoh část tvaru nebo povrchu, která leží uvnitř pomyslně vytvořené přímky, která spojuje sousední části tvaru nebo povrchu. Na rozdíl od toho tvar, který nemá žádné takto definované vybrání, se označuje jako tvar „bez vybrání“. Proto prýmek n-cípé hvězdy vytváří „vybrání“, které zde bylo definováno, zatímco pravidelný mnohoúhelník se klasifikuje jako tvar „bez vybrání“.

• · • · · · • · · · • · · · · · · • · • · ··

Zaměří-li se pozornost na podrobnosti znaků řezné vložky 10, bude zjištěno, že horní povrch nebo „čelo“ 12 má v tomto příkladě směrem dovnitř se svažující, obvodovou kruhovou část 20, která je na vnějším obvodu ohraničena břitem 14 a ve smyslu směru dovnitř plochou, vnitřní kruhovou částí 22, jež je kolmá k ose řezné vložky 10.

Horní povrch 12 může také mít navíc vyznačeny kontrolní značky, které vytvářejí označení uspořádám' vrubů nebo hřebenů. Jedna taková možnost je předvedena na obr. IE.

Na obr. 1C je nejlépe vidět, že vnitřní kruhová část 22 protíná svou vnější kruhovou oblastí válcovité prodloužení 24 středového, obvykle nazývaného „částečně válcovitého“ otvoru 26, který slouží pro průchod obvykle používaného, zapuštěného upínacího šroubu (není předveden). Mělo by se ocenit, že zvláštní způsob upínání, který se zde používá pro upínání řezné vložky 10 v nástrojovém držáku, sám o sobě netvoří součást přihlašovaného vynálezu a že lze provádět změny v souladu s jakýmkoli způsobem upínání, aniž by došlo k opuštění rozsahu přihlašovaného vynálezu.

Zaměří-li se pozornost na obvodový hřebenový povrch 18, bude zjištěno, že zvláštním znakem určitých upřednostňovaných řezných vložek podle přihlašovaného vynálezu je tvarování obvodového hřebenového povrchu 18, kdy první příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo ke středové ose a v blízkosti horního povrchu 12 je ohraničen tvarem bez vybrání, zatímco druhý příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo ke středové ose a v bodě blíže k základně 16 vykazuje «-záhybovou rotační souměrnost a obsahuje úseky s vybráním vytvářející opěrné povrchy pro vzdorování účinkům kroutícího momentu působících kolem středové osy.

V tomto smyslu se může obvodový hřebenový povrch 18 rozdělit z hlediska výšky řezné vložky do přinejmenším dvou, a typicky tří, částí. První část nacházející se v blízkosti břítu 14 se označuje jako odlehčovací hřbetový povrch 28 a obiys jeho příčného řezu je bez vybrání. Dolní část obvodového hřbetového povrchu 18 tvoří žebrovaný hřbetový povrch 30, který výhodně vytváří prvky s vybráním, jimiž jsou opěrné povrchy pro vzdorování účinkům kroutícího momentu kolem středové osy. Žebrovaný hřbetový povrch 30 je výhodně propojen s odlehčovacím hřbetovým povrchem 28 prostřednictvím přechodové hřbetové povrchové části 32, která vytváří postupný přechod mezi oběma řečenými tvarovými částmi, což bude podrobněji vysvětleno v dalším textu.

φ φ • Φ φφ

-12Odlehčovacr hřbetový povrch 28 typicky odpovídá geometrii použitého břitu. Proto v případě řezné vložky 10 má odlehěovací hřebenový povrch 28 tvar komolého kuželu, který vykazuje kruhový tvar příčného řezu odpovídající předvedenému kruhovému břitu. Na základě toho lze odlehčovací hřebenový povrch popisovat jako část řezné vložky mající v podstatě stálou geometrii příčného řezu kolmo na středovou osu ve všech výškových úrovních, ačkoli rozměry této geometrie se mohou ve vztahu k výšce poněkud měnit. Odlehčovací hřebenový povrch 28 výhodně směřuje dolů od břitu 14 do vzdálenosti přibližně jedné desetiny celkové výšky řezné vložky 10.

Odlehčovací hřebenový povrch 28 se typicky svažuje v ostrém úhlu ψ ve vztahu ke středové ose řezné vložky 10. Úhel ψ se obvykle označuje jako „první normální odlehčovací úhel“ řezné vložky a je výhodně menší než 20°, přičemž jeho typická hodnota je přibližně 7°. V případě záporné řezné vložky může úhel ψ být přibližně 0°, takže odlehčovací hřebenový povrch 28 je válcovitý.

Obrátí-li se nyní pozornost na podrobnější vysvětlení znaků žebrovaného hřbetového povrchu 30, vyplyne, že jde o výhodně vyřešený žebrovaný povrch komolého jehlanu, v němž jsou vytvořeny kanálky 32 mezi vyčnívajícími hřebeny 34. Tvar příčného řezu kanálků 32 má upředostňovaně podobu V-prýmků.

Žebrovaný hřbetový povrch 30 je veden od základny 16 k rovině, která je kolmá k ose Mozky a která je vyznačena na obr. 1 jako rovina I -1. Žebrovaný hřbetový povrch 30 je veden výhodně na přinejmenším jedné osmině, a typicky přinejmenším na přibližně jedné čtvrtině, celkové délky řezné vložky. V závislosti na konstrukčním řešení přechodového hřebenového povrchu 32 je možné žebrovaný hřebenový povrch 30 vést na většině výšky obvodového hřbetového povrchu 18.

Žebrovaný hřebenový povrch 30 je možno posuzovat jako povrch mající hřebenů 36, z nichž každý má vrchol, který pravidelně přechází do dvojice rovných, opačně se svažujících, bočních opěrných povrchů 38. Sousedící opěrné povrchy 38 se protínají v pravidelných patních oblastech 40. Počet hřebenů se rovná počtu geometricky dělených poloh vložky, které jsou konkrétně k dispozici. V případě kruhového břitu je n výhodně přinejmenším 5 a typicky 8 nebo i více.

Se stručným odkazem na obr. 2A a obr. 2B lze uvést, že tato vyobrazení ukazují, za jakých okolností lze příčný řez žebrovaného hřebenového povrchu 30, který je zde předveden s η = 5, považovat za «-cípou hvězdu (obr. 2B) vymezenou pootáčivým kopírováním «-1 krát vyhloubeného, V-prýmkového tvaru „odvalovacího úseku“ (obr. 2B), jenž má souměrné nožky na každé straně půlícího poloměru. Odvalovací úsek je protilehlý ve vztahu ke středovému roztečnému úhlu β, který se rovná 360°Ίη.

Jak bude v dalším textu rozvedeno, jeden ze znaků určitých upřednostňovaných provedení řezné vložky 10 spočívá v tom, že dva opěrné povrchy 38 nacházející se v určité vzdálenosti od sebe leží ve stejné rovině. V jednoduchém příkladu, kde n = 8, může týt toto zajištěno tím, že souměrné nožky odvalovacího úseku tvoří úhly γ ve vztahu k půlícímu poloměru rovnajícímu se (90° - β/2°). Odpovídající úhel a se rovná (90° - β°). Proto v tomto předvedeném osmirohovém příkladu a = 45°, β = 45° a γ - 67,5°. Tam, kde se uplatňuje větší počet rohů, mohou být povrchy ležícími v jedné rovině dva nebo více než dva odděleně umístěné hřebeny.

Dalším znakem upřednostňovaných provedení řezné vložky 10 je to, že dva opěrné povrchy 38, které se nacházejí v určité vzdálenosti od sebe, se protínají s příčným řezem vzatým skrze řeznou vložku 10 kolmo kjejí ose. Vlastní povrchy se mohou odchylovat od kolmice vlivem svažování žebrovaného hřebenového povrchu 30. Avšak v zájmu přesvědčivosti tohoto odkazu se takové povrchy označují jako „kolmé opěrné povrchy“. Tento požadavek lze rovněž definovat pomocí jednoduchých geometrických podmínek a na příkladu má tento požadavek konkrétní podobu úhlů zmiňované řezné vložky mající osm rohů. Navíc existence přinejmenším některých vzájemně kolmých opěrných povrchů následuje okamžitě v jakémkoli případě, v němž n je násobkem 4.

Ve výhodném provedení má žebrovaný hřebenový povrch 30 ideálně tvar komolého jehlanu, což mimo jiné znamená, že všechny boční opěrné povrchy 38 vytvářejí stejný úhel η ve vztahu k ose řezné vložky 10 tak, jak je to předvedeno na obr. 1B. Přímým důsledkem toho je skutečnost, že pomyslná linie protínaní dvojic bočních opěrných povrchů 38 přidružených ke každému hřebenu 36 procházející seřazenými rohy obrysu takových mnohoúhelníkových úseků v podobě dokonalé hvězdy vytváří odpovídající úhel φ s kolmicí vedenou k základě, který je funkcí jak a, tak i η a který je dán vztahem : φ= tg oblouku [sin(a) tg0i)]. Úhel φ je větší než odlehčovací úhel ψ vztahující se k odlehčovací hřebenové povrchové části 28, jež se na řezné vložce nachází nejvýše. Dáním toho, že tlakový úhel a je menší než 90°, vyplývá, že φ > η.

• ·

14Je přirozené, že všechny obrysy mnohoúhelníkových částí ve tvaru dokonalé hvězdy se navzájem podobají, takže mohou být odvozovány od sebe pouhou změnou měřítka.

Obr. ID předvádí žebrovaný hřebenový povrch 30 v příčném řezu na rovině vzaté podle přímky I - I nakreslené na obr. 1, tzn. na spojení mezi žebrovaným hřebenovým povrchem 30 a přechodovým hřebenovým povrchem 32. Jak lze vidět, mnohoúhelníkový obiys žebrovaného hřebenového povrchu 30 ve tvaru hvězdy se odlišují od dokonalého tvaru tím, že hřebeny 36 a patní oblastí 40 jsou otupené a/nebo zaoblené. V podmínkách praktického uplatňování jsou všechny mnohoúhelníkové obrysy ve tvaru hvězdy na všech vodorovných rovinách nejnižší části tělesa jsou upraveny typicky stejně, což znamená, že mají hřebeny 36 a patní oblasti 40, které vykazují stejnou šířku zaoblených hran s výsledným vytvořením hřebenů a palních oblastí se stejnými šířkami, jak je to vidět na obr. 1B. Výsledkem toho je, že v upřednostňovaném provedení, vyjádřeno stroze, nejsou upravené obrysy mající tvar hvězdy podobné ve smyslu euklidovské geometrie. Protože hřebeny 36 a patní oblasti 40 mají stejné šířky po celých jejich příslušných podélných vedeních, vytvářejí stejný úhel φ s kolmicí k základně představující pomyslnou linii protínání zmiňovaných bočních opěrných povrchů 38.

Tím, že patní oblasti 40 přecházejí do šikmých povrchů 42 v podobě počátku přechodového hřebenového povrchu 32, se část mnohoúhelníkových obrysů ve tvaru hvězdy nejblíže k patní oblasti 40 postupně ztrácí. Na druhé straně se geometrie opěrných povrchů 38 poblíž hřebenů 36 udržuje až ke spojení mezi přechodovým hřebenovým povrchem 32 a odlehčovacím hřebenovým povrchem 28, kde vlastní hřebeny 36 splývají s odlehčovacím hřebenovým povrchem 28.

Vlastní část přechodového hřebenového povrchu 32 je výsledkem překrytí či sjednocení prodloužené žebrované části žebrovaného hřebenového povrchu 30 se šikmým povrchem 42, což je nejlépe vidět na obr. 1C. Tímto způsobem přechodová hřebenová povrchová část 32 vytváří postupný přechod, na kterém se hloubka kanálků 34 v obvodovém hřebenovém povrchu 18 postupně zmenšuje směrem k řečenému odlehčovacímu hřebenovému povrchu 28Přechodová hřebenová povrchová část 32 se nachází přinejmenším na jedné třetině výšky řezné vložky.

Z důvodů technologie práškové metalurgie, jakož i ze strukturálních důvodů, je dáno to, že břit je přímo podepřen vnitřní částí, která je ohraničena šikmým povrchem 42, přičemž úhel vytvořený šikmým povrchem 42 a rovinou kolmou kose vložky by neměl být menší než • · · · · ·

-15približně 60°. Tento úhel se však nemůže nadměrně zvětšit nad 60°, aniž by došlo k závažnému omezení výšky „h“, kterou má žebrovaný hřebenový povrch 30 se svými bočními opěrnými povrchy 38, jež odolávají účinkům kroutícího momentu vyvíjeného působením řezných sil, což bude podrobněji vysvětleno v následujícím textu. Detaily tvaru šikmých povrchů 42 se mohou významně měnit. Mezi výhodné příklady patří úseky ve tvaru komolého kuželu (tzn. zaoblené) nebo komolého jehlanu (tzn. s plochým povrchem).

Na obr. 3 až obr. 6 je předveden obráběcí řezný nástroj nebo nástrojový držák, kteiý je obecně označen odkazovou značkou 50 a konstrukčně vyřešen a určen pro praktické používání podle závěrů přihlašovaného vynálezu. V tomto obráběcím řezném nástroji 50 lze používat určitý počet řezných Mozek 10, které se umisťují do objímek 52.

Každá objímka 52 má základní opěrný povrch 54 pro opírání základny a přinejmenším dvou, upřednostňované tn bočních opěrných povrchů, které slouží pro opírání úhlově rozmístěných opěrných povrchů 38 vytvořených na řezné Možce 10. V předvedeném příkladě mezi tyto boční opěrné povrchy patří první opěrný povrch 60, druhý opěrný povrch 58 a třetí opěrný povrch 56. Kombinace těchto bočních opěrných povrchů vytváří boční opěrný a udržovací systém, jehož struktura je schopna odolávat značnému kroutícímu momentu. Další částí bočních stěn objímky 52 mohou mít jakýkoli běžný tvar a strukturu potud, pokud jejich povrchy nebudou překážet řezné vložce.

Zásuvná objímka může tvořit část celku nástrojového držáku nebo nástavcovou součást, která se připojuje jakýmkoli vhodným způsobem k řečenému nástrojovému držáku. V případě nástavcového držáku se jediný nástrojový držák může zhotovovat tak, aby prostřednictvím přiměřeného rozsahu nástavců mohl přijmout odpoMdající škálu řezných Mozek podle jejich standartízace. V dalším textu bude vysvětleno, že každá taková objímka se může přizpůsobovat úplné sadě řezných Možek.

Dodatečné znaky objímky 52 jsou předvedeny na schematických vyobrazeních příčných řezů nakreslených na obr. 5 a obr. 6. Objímka 52 má dvě celkově kolmé boční stěny 62 a 64, přičemž boční opěrné povrchy 56 a 58 tvoří součást celku stěny 62 a opěrný povrch 60 je součástí celku stěny 64. Je výhodné, když opěrné povrchy 56, 58 a 60 nekončí na úrovni základny 54 objímky 52 pro umisťování Možky. Opěrné povrchy se stýkají u jejich nejnižšího ohraničení ve vybraných dolních úsecích, které jsou vyhloubeny směrem od vložky. Obr. 6, kteiý předvádí část příčného řezu nakresleného na obr. 5 a vzatého podle roviny VI-VI, na • · • « · · · · • · · · · · > · · · · · · 4 · • · · · »· · ·· ·* příkladu předvádí vnitřní a ve stejné rovině ležící opěrné povrchy 58 boční stěny 62 a přidruženého vybraného dolního úseku 68 téže stěny.

Bude pochopitelné, že nejvnitřnější opěrný povrch, kterým je opěrný povrch 58 boční stěny 62, se může vynechat, protože zbývající nosné povrchy 56 a 60 plně vymezují účinný boční opěrný a udržovací systém.

Na obr. 6 je rovněž předvedeno, že opěrné povrchy leží v rovinách, jejichž šikmá poloha odpovídá zešikmení bočních opěrných povrchů 38 řezné vložky, takže řečené opěrné povrchy vytvářejí úhel s kolmicí k základně plošiny zásuvné objímky, přičemž tento úhel se v podstatě rovná úhlu η tvořenému bočními povrchy 38 řezné vložky. Při zhotovování nové zásuvné objímky se připouštějí takové vůle šikmých úhlů opěrných povrchů, aby po umístění řezné vložky do příslušné zásuvné objímky byl zajištěn dotyk v horní oblasti opěrného povrchu. V důsledku trvalé deformace, ke které dochází většinou v průběhu prvního upínání, se dotyk postupně šíří od horní oblasti a postupně zaujímá celou oblast nosného povrchu. Tímto způsobem opěrný povrch 38, který odpovídá svému „otisku“, vytváří podobu pruhu s hloubkou „b“, jež odpovídá hloubce opěrného povrchu přilehlého bočního povrchu 38 směrem k vrchu žebrovaného hřebenového povrchu 30 a vstupuje v rozsahu přibližně b/2 do přechodové povrchové části 32.

Nyní se pozornost zaměří na několik dodatečných znaků nástrojového držáku 50. Obr. 4 předvádí objímku 52, jejíž základna 54 je v podstatě rovinná a má středový závitový otvor 72. Boční stěna 62 obsahuje zmiňované opěrné povrchy 56 a 58, které leží ve stejné rovině, dolní části 66 a 68 s vybráním a odlehčovací povrch 74. Boční stěna 64 obsahuje kolmý opěrný povrch 60, dolní část 70 s vybráním a odlehčovací povrch 76. Závitový otvor 72 je velmi mírně odsazen od průchozího otvoru 26 řezné vložky tehdý, když se tato vložka nachází v zásuvné objímce ve stavu pevného upnutí, které se provádí dotažením upínacího šroubu. Toto zajišťuje přitlačení opěrných povrchů vložky k odpovídajícím opěrným povrchům zásuvné objímky.

Na obr. 1 je předvedena řezná vložka 10, mající osm geometricky dělených poloh, které jsou označeny na kruhové části 22 horního čela 12 v podobě odpovídajících číselných znaků a které znázorňují používání osmi otočných souměrných hřebenů. Mělo by však být oceněno, že vynález umožňuje uplatnění podstatně vyššího počtu dělených poloh bez nežádoucího zvýšení ♦ 9 • · ·♦·· ♦·

-17tlakové námahy opěrného povrchu řezné vložky' a opěrného povrchu objímky. Následující vyhodnocení předvádí, jak se tento dotykový tlak zvyšuje ve vztahu k počtu hřebenů.

S odkazem na obr. 5 lze uvést, že tlaková síla F_b přenášená mezi opěrným povrchem 38a řezné vložky 10 a navazujícího vnějšího opěrného povrchu 56 zásuvné objímky 52 nástrojového držáku 50 se odvozuje z řezné síty generující účinek kroutícího momentu takto :

(1) F_b = M/[R cos(a)] kde R je hlavní poloměr vnějšího obvodu styčného opěrného povrchu 38a a a je úhel záběru.

Výsledný tlak působící na opěrný povrch je :

(2) P = F_b/A kde A je plocha opěrného povrchu, a (3) A = b ax kde b a ax jsou podle příslušností hloubka a délka účinného opěrného povrchu.

Z poučky o funkci sinus vyplývá :

(4) x = R sin(p/2)/sin(K - α -β/2) kde β je úhel tvořený poloměry procházejícími vrcholem dvou sousedních hřebenů, což jinými slovy znamená, že středový roztečný úhel β se rovná 360°/n při přepínání odvalovacím úsekem (viz obr. 2A a obr. 5).

Z předchozího vyplývá:

(5) a = 90° - β , a proto :

(6) P = (M/R²ba)/ [ί3η(β/2)/8ΐηβ],

V konstruktérské praxi je běžnou záležitostí to, že dotyková tlaková námaha se udržuje v přijatelných mezích odolnosti vůči námaze nejslabšího materiálu (tzn. meze odolností nástrojové oceli na straně objímky). Z rovnice (6) lze vypozorovat, že tlak je funkcí dvou faktorů, z nichž první, M/R²ba, je nepřímo úměrný ve vztahu k R², jestliže M/ba se považuje za hodnotu nezávislou na na poloměru, a druhý ((který je možno nazvat „bezrozměrnou tlakovou námahou“, což jinak znamená, že ρ = (P/ MZR²ba) = 1/ [tan(p/2)/sinp])) je pouze funkcí β. Protože β, jak již bylo uvedeno, se rovná 360%, kde » je počet hřebenů, je bezrozměrová tlaková námaha funkcí n. Vynášením p(n) na grafickém znázornění předvedeném na obr. 8 lze zjistit, že jde o téměř exponenciálně narůstající funkci. Její nejmenší hodnota, která zde odpovídá řezné vložce se šesti hřebeny, je v případě Možky se dvaceti hřebeny desetkrát větší.

Β · • Β • Β Β

- 18 ·♦ ··· · ♦ · · • Β Β

Jak lze rovněž zjistit, v případě upřednostňovaného provedení řezné vložky s osmi hřebeny se tlaková námaha zvětšuje pouze o 50% nad minimum.

Na druhé straně je jasné, že se zvětšováním poloměru klesá míra námahy, která je nepřímo úměrná Čtverci poloměru. Proto trojnásobné zvětšení poloměru snižuje námahu o faktor 3² = 9. Proto platí, že, je-li námaha řezné vložky se šesti hřebeny a poloměrem R přijatelná, bude řezná vložka s dvaceti hřebeny a poloměrem 3R produkovat tutéž tlakovou námahu. Tak například v situaci, ve které se malá vložka se šesti rohy nachází v rozmezí limitu působení námahy, by uplatnění větší řezné vložky sníalo namáhání o faktor 9. Proto je možné zvýšit počet hřebenů z 6 na 20 bez zvýšení námahy pouhým zvětšením měřítka menší vložky o faktor 3, přičemž takové zvětšování měřítka je obecně přípustné v daném provedení. Toto posouzení naznačuje, že 20 představuje výhodný limit počtu hřebenů řezné vložky.

Na obr. 7 je předvedeno druhé provedení řezné vložky, která je všeobecně označena odkazovou značkou 80 a která je konstrukčně vyřešena a určena pro praktické používání podle závěrů přihlašovaného vynálezu. Vyjádřeno obecně, řezná vložka 80 se podobá řezné vložce 10 s výjimkou toho, že uplatňuje mnohoúhelníkový brit 82 sosmi geometricky dělenými břity 84. Umístění břitu je koordinováno s osmihřebenovým povrchem 86, který se podobá žebrovanému hřebenovému povrchu 30, jenž byl popsán výše.

Je jasné, že v tomto případě má odlehčovací hřebenový povrch 88 mnohoúhelníkový tvar, kteiý odpovídá tvaru břitu 82, a šikmý povrch 90 přechodové povrchové části má výhodně tvar komolého jehlanu.

Přestože pouze dvě provedení tohoto vynálezu byla vysvětlován způsobem popisu se souvisejícím uváděním některých úprav, bude pochopitelné, že tato provedení a úpravy jsou pouze ukázkové a že při realizování tohoto vynálezu lze provádět řadu dalších mechanických změn a úprav, aniž by docházelo k opouštění jeho ducha nebo překračování rozsahu patentových nároků. Například počet geometricky dělených poloh a počet hřebenů hřebenového povrchu řezné vložky, jakož i rozměrové proporce vložky a zásuvné objímky lze významně obměňovat, přičemž tvar povrchů, které nejsou podstatné ve vztahu k tomuto vynálezu může vykazovat významné změny.

Kladně bude přijata skutečnost, že smyslem provedeného popisu bylo předvedení pouhých příkladů a že existuje možnost vytvoření mnoha dalších provedení v rámci ducha a rozsahu přihlašovaného vynálezu.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Řezná vložka mající horní povrch, jenž je ohraničen břitem, základnu, obvodový hřebenový povrch a středovou osu, vyznačující se tím , že tento obvodový hřbetový povrch je tvarován tak, aby první příčný řez vzatý skrze řeznou Možku kolmo k řečené středové ose a v blízkosti řečeného horního povrchu vykazoval praMdelný tvar a aby druhý příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo k řečené středové ose a v místě poblíž řečeného povrchu základny vykazoval v podstatě geometrický tvar «-cípé hvězdy, kde n je přinejmenším 3.
2. Řezná Možka podle nároku 1, vyznačující se tím ,že řečený obvodový hřebenový povrch je tvarově řešen tak, aby řečený první příčný řez vykazoval v podstatě tvar kruhu.
3. Řezná Možka podle nároku 1, vyznačující se tím , že řečený obvodový hřebenový povrch je tvarově řešen tak, aby řečený druhý příčný řez vykazoval v podstatě tvar mnohoúhelníka.
4. Řezná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že počet n je přinejmenším 5.
5. Řezná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že počet n je přinejmenším 8.
6. Řezná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že geometrie řečené v podstatě «-cípé hvězdy vytváří určitý počet opěrných povrchů, které propojuje tatáž přímka.
7. Řezná Možka podle nároku 1, vyznačující se tím , že geometrie řečené v podstatě «-cípé hvězdy vytváří kolmé opěrné povrchy.

·· · · ·· flfl » · · · > · · · fl·· flflfl • fl ·· flfl

-20v
8. Režná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že geometrie příčného řezu majícího tvar řečené v podstatě «-cípe hvězdy je vytvořena od místa v blízkosti řečené základny do přinejmenším jedné osminy výšky řezné vložky.
9. Řezná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že geometrie příčného řezu majícího tvar řečené v podstatě «-cípe hvězdy je vytvořena od místa v blízkosti řečené základny do přinejmenším jedné čtvrtiny výšky řezné vložky.
10. Řezná vložka podle nároku 1, vyznačující se tím , že k řečenému obvodovému hřebenovému povrchu navíc přísluší odlehčovací hřebenová povrchová část, která se nachází v blízkosti řečeného břitu a pokračuje od něj do vzdálenosti přinejmenším jedné desetiny výšky řezné vložky, přičemž tato odlehčovací hřebenová povrchová část má v podstatě stálou geometrii příslušného příčného řezu.
11. Řezná vložka podle nároku 10, vyznačující se tím ,žek řečenému obvodovému hřebenovému povrchu navíc přísluší přechodová hřebenová povrchová část, na níž se hloubka řečených kanálků postupně zmenšuje směrem k řečené odlehčovací hřebenové povrchové části.
12. Řezná vložka podle nároku 11, vyznačující se tím , že řečená přechodová hřebenová povrchová část zaujímá přinejmenším jednu třetinu výšky řezné vložky.
13. Sestava řezného nástroje, vyznačující se tím ,že obsahuje :

(a) řeznou vložku, která je popisována v předcházejícím textu; a (b) nástrojový držák mající přinejmenším jednu zásuvnou objímku pro umisťování řezného nástroje, kdy tato zásuvná objímka má základní opěrný povrch pro podepření řečené základny a přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby úhlově podpíraly povrchy, které se nacházejí v určité vzdálenosti od sebe a které jsou vytvořeny na základě řečené geometrie «-cípe hvězdy za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou vložku.

• · · · «· ·ι»« ·· »♦ ····

-21
14. Sestava řezného nástroje podle nároku 13, vyznačující se tím , že přinejmenším dva řečené boční opěrné povrchy jsou takovými povrchy, které jsou ve vztahu k sobě v podstatě kolmé.
15. Sestava řezného nástroje podle nároku 13, vyznačující se tím , že přinejmenším dva řečené boční opěrné povrchy jsou využívány jako přinejmenším tři boční opěrné povrchy, které mají dva povrchy ležící ve stejné rovině.
16. Řezná vložka mající horní povrch, jenž je ohraničen břitem, základnu, obvodový hřebenový povrch a středovou osu, vyznačující se tím , že tento obvodový hřbetový povrch je tvarován tak, aby první příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo k řečené středové ose a v blízkostí řečeného horního povrchu byl ohraničen tvarem bez vybrání, a kdy druhý příčný řez vzatý skrze řeznou vložku kolmo k řečené středové ose a v místě poblíž povrchu řečené základny vykazoval «-záhybovou otočnou souměrnost, kde « je přinejmenším 5, přičemž řečený druhý příčný řez obsahuje prvky s vybráním, které vytvářejí opěrné povrchy vzdorující účinkům kroutícího momentu působícího kolem řečené středové osy.
17. Řezná vložka podle nároku 16, vyznačující se tím , že « se rovná 8.
18. Řezná vložka podle nároku 16, vyznačující se tím , že řečené prvky s vybráním mají podobu kanálků mezi vyčnívajícími hřebeny.
19. Řezná vložka podle nároku 18, vyznačující se tím , že příčný řez řečených kanálků má typickou podobu V-prýmku.
20. Řezná vložka podle nároku 19, vyznačující se tím , že povrchy řečených kanálků jsou vedeny v takových úhlech, aby vytvářely určitý počet opěrných povrchů, které propojuje tatáž přímka.

• · · ♦ ··

-2221. Řezná vložka podle nároku 19, vyznačující se tím , že povrchy řečených kanálků jsou vedeny v určitých úhlech tak, aby vytvářely kolmé opěrné povrchy.
22. Řezná Možka podle nároku 18, vyznačující se tím , že řečené kanálky jsou vedeny od místa v blízkosti řečené základny do přinejmenším jedné osminy výšky řezné Možky.
23. Řezná Možka podle nároku 18, vyznačující se tím , že řečené kanálky jsou vedeny od místa v blízkosti řečené základny do přinejmenším jedné čtvrtiny výšky řezné vložky.
24. Řezná Možka podle nároku 18, vyznačující se tím , že k řečenému obvodovému hřebenovému povrchu naMc přísluší odlehčovací hřebenová povrchová část, která se nachází v blízkosti řečeného břitu a pokračuje od něj do vzdálenosti přinejmenším jedné desetiny výšky řezné Možky, přičemž tato odlehčovací hřebenová povrchová část má v podstatě stálou geometrii příslušného pněného řezu vzatého kolmo k řečené středové ose na všech svých úrovních.
25. Řezná vložka podle nároku 24, vyznačující se tím ,žek řečenému obvodovému hřebenovému povrchu naMc přísluší přechodová hřebenová povrchová část, na níž se hloubka řečených kanálků postupně zmenšuje směrem k řečené odlehčovací h hřebenové povrchové části.
26. Řezná Možka podle nároku 25, vyznačující se tím , že řečená přechodová hřebenová povrchová část zaujímá přinejmenším jednu třetinu výšky řezné vložky.
27. Řezná vložka podle nároku 16, vyznačující se tím , že řečený břit je kruhový.

• · · • · 9 «·♦·

-2328. Sestava řezného nástroje, vyznačující se tím , že obsahuje :

(a) řeznou Mozku podle nároku 16; a (b) nástrojový držák mající přinejmenším jednu objímku pro umisťování Možky, kdy tato objímka pro umisťování Možky má základní opěrný povrch pro podepření řečené základny a přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby podpíraly povrchy, které se nacházejí v určité úhlové vzdálenosti od sebe a které mají řečené prvky s vybráním, za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou Mozku.
29. Sestava řezného nástroje podle nároku 28, vyznačující se tím , že řečené přinejmenším dva řečené boční opěrné povrchy jsou takovými povrchy, které jsou ve vztahu k sobě v podstatě kolmé.
30. Sestava řezného nástroje podle nároku 28, vyznačující se tím , že řečené přinejmenším dva řečené boční opěrné povrchy jsou využívány jako přinejmenším tří boční opěrné povrchy, které mají dva povrchy ležící ve stejné rovině.
31. Nástrojový držák pro umisťování řezné Možky, která má kruhový nebo mnohoúhelníkový břit a určitý počet úhlově a v určitých vzdálenostech od sebe rozmístěných vybrání ve tvaru V-prýmku, vyznačující se tím , že tento nástrojový držák obsahuje přinejmenším jednu zásuvnou objímku pro umisťování Možky, kdy tato zásuvná objímka pro umisťování Možky má základnu pro podepření řezné vložky, přinejmenším dva boční opěrné povrchy, jež jsou umístěny tak, aby podpíraly dvě vybrání obvodového hřebenového povrchu mající v podstatě tvar V -prýmku za účelem vzdorování účinkům kroutícího momentu působícího na řeznou vložku, a prostředky pro dočasné připevňování řezné vložky k řečeným bočním opěrným povrchům.