CZ171697A3 - Method of transferring a picture and apparatus for making the same - Google Patents

Description

(57) Anotace:

Řešení se týká způsobu transferu obrazu, to jest výroby cílové obrazové sekvence, to jest druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr. Nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory. Všechny obrazy cílové obrazové sekvence se získávají složením nejméně dvou obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do skládání vstupují modifikovány intenzitními váhovými faktory vypočtenými individuelně pro každý z obrazů. Řešení se rovněž týká elektronického a fototechnického zařízení pro provádění tohoto způsobu.

(13) Druh dokumentu: A3 (51) Int. Cl⁶:

H 04 N 7/01 G 03 B 27/08

I

I

I

I

I

I i

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I é

I

I τπι

TkW* -t'Alne· JIH Chlustlna patentový zástupe®

J Mwaryka 43-47, CZ 120 00 Prabaž Ťel. 25 54 04,

Z 02712/97-CZ

Způsob transferu obrazu a zařízení pro provádění tohoto způsobu

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu transferu obrazu, to jest výroby cílové obrazové sekvence, to jest druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr, přičemž nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory. Vynález se dále týká zařízení pro provádění tohoto způsobu, které obsahuje přenosové nebo reprodukční zařízení pro přenos, popřípadě reprodukci zdrojové obrazové sekvence s první obrazovou sekvencí, popřípadě s prvními obrazovými intervaly, směšovací zařízení pro volitelné skládání obrazů zdrojové obrazové frekvence ve smísený obraz, tvořící obraz cílové obrazové sekvence, záznamové nebo přenosové zařízení pro záznam, popřípadě přenos cílové obrazové sekvence jako sledu směšovacím zařízením vytvořených obrazů s druhou obrazovou frekvencí, popřípadě s druhými obrazovými intervaly, a taktovací generátor a synchronizační zařízení pro synchronní řízení přenosového, popřípadě reprodukčního, směšovacího a záznamového, popřípadě přenosového zařízení.

Dosavadní stav techniky

V oblasti filmu a televize existuje řada různých norem pro obrazové systémy, ve kterých je mimo jiné stanoveno, jak se pohyblivé procesy zaznamenávají na video nebo film ve formě nevyhnutelně diskrétního počtu jednotlivých obrazů. Existuje také trvalá potřeba reprodukovat obrazový materiál v určitém obrazovém systému na jiném projekčním zařízení, které je konstruováno pro jinou obrazovou

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

4I

I

I normu. Tento obrazový materiál se tudíž musí pro obrazový systém projekce, popřípadě reprodukce, předem upravit. Tento proces se označuje jako transfer obrazu.

Vynález se týká transferu televizních, počítačových nebo filmových obrazů, které byly zhotoveny v určitém speciálním záznamovém systému, to jest se specifickým počtem obrazů za sekundu, do systému projekce, který je konstruován pro jiný'záznamový systém, to jest má jiný počet obrazů za sekundu. V této přihlášce jsou tyto různé záznamové systémy nazývány obrazovými systémy.

Existuje šest hlavních obrazových systémů. Jedná se o následující obrazové systémy:

1.

.

.

.

.

.

NTSC-TV

PAL TV film 16 film 24 film 60 obrazů/s (americká norma) obrazů/s (evropská norma) obrazů/s (archivní filmy) obrazů/s (kinofilmová norma) 120 obrazů/s (Showscan- systém) počítačové obrazy (animace) : programovatelný počet obrazů/s

Jednotlivé popsány dále.

z těchto obrazových systémů budou podrobněji

1. NTSC-televize: NTSC má jmenovitě 30 obrazů za sekundu. Každý obraz však obsahuje dvě jako políčka označované separátní půlsnímky. Tato obě políčka vytvářejí NTSC-videoobraz tak, že první půlsnímek obsahuje obrazové informace pro všechny řádky s lichým pořadovým číslem, zatímco druhý půlsnímek obsahuje obrazové informace pro všechny ostatní řádky, to jest řádky se sudými pořadovými čísly. NTSC-videoobrazy se proto také označují jako interlaced, to jest proložené. Proto je třeba, protože každé políčko reprezentuje jiný časový interval, považovat každé políčko za separátní obraz. Mělo by se tudíž vycházet z toho, že NTSC má 60 obrazů za sekundu.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I •r

I

I

I

2. PAL-televize: PAL má jmenovitě 25 obrazů za sekundu. Stejně jako v NTSC však každý obraz obsahuje dva oddělené obrazy, které se označují jako políčka a jsou interlaced obrazy, to jest proloženými půlsnímky. Opět je proto třeba, protože každé políčko reprezentuje jiný časový interval, považovat každé políčko za separátní obraz. Mělo by se tudíž vycházet z toho, že PAL má 50 obrazů za sekundu.

3. Film 16: Filmy vyráběné před zavedením zvukového filmy byly fotografovány se 16 obrazy za sekundu. Tyto obrazy jsou při prohlížení filmového pásu archivního filmu skutečně viditelné.

V průběhu záznamu na film a jeho projekce docházelo však ve skutečnosti k 32 výměnám obrazu za sekundu, z nichž však pouze 16 představovalo obrazy. Zbylých 16 výměn představovalo černé obrazy, které jsou důsledkem uzavřené závěrky v průběhu transportu filmového pásu. Tyto černé obrazy jsou na filmovém materiálu patrné jako neexponované mezery či proužky mezi exponovanými obrazy. Při analýze pohybového jevu na filmu hrají tyto neviditelné černé obrazy stejnou roli jako viditelné obrazy. Mělo by se tudíž vycházet z toho, že archivní film 16 má 32 obrazů za sekundu.

4. Film 24: Film 24 má jmenovitě 24 obrazů za sekundu. Tyto obrazy jsou při prohlížení filmového pásu filmu 24 skutečně viditelné. Stejně jako u filmu 16 je však v průběhu záznamu na film 24 a jeho projekce ve skutečnosti dvojnásobný počet obrazů, v tomto případě tedy 48 zdánlivých obrazů za sekundu. Jen 24 z těchto výměn představuje nové obrazy. Zbylých 24 výměn představuje černé obrazy, které jsou důsledkem uzavřené závěrky v průběhu transportu filmového pásu. Mělo by se tudíž vycházet z toho, že film 24 má 48 obrazů za sekundu.

5. Film 60: Showscan-film má jmenovitě 60 obrazů za sekundu. Tyto obrazy jsou při prohlížení filmového pásu filmu 60 skutečně viditelné. V průběhu záznamu na film a jeho projekce dochází ve skutečnosti ke 120 výměnám obrazu za sekundu, avšak pouze 60

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I z těchto výměn představuje obrazy. Zbylých 60 výměn představuje černé obrazy, které jsou důsledkem uzavřené závěrky v průběhu transportu filmového pásu. Mělo by se tudíž vycházet z toho, že film 60 má 120 obrazů za sekundu.

6. Počítačové obrazy (animace): Počítačové obrazy jsou uměle vytvářené obrazy, které nepředstavují fotografie skutečnosti. Pohyb (animace) je vypočtený proces, který může být navržen pro libovolný obrazový systém, popřípadě systém výměny obrazů. Jestliže jsou počítačové obrazy navrženy pro speciální obrazový systém a je třeba je převést do jiného obrazového systému, musí být transformovány jako vlastní obrazový systém.

Televizní přenos s vysokou rozlišovací schopností (highdefinition), který je perspektivním systémem budoucnosti, je zdokonalením norem NTSC a PAL a pracuje s přesným počtem obrazů za sekundu (přesně 60 nebo 50 obrazů za sekundu) . Normy NTSC a PAL mají obrazovou frekvenci lišící se nepatrně od 60, popřípadě 50 obrazů za sekundu. Pro transfer obrazů mezi těmito systémy je však důležitá skutečnost, že 60 NTSC-obrazů a 50 PAL-obrazů vyžaduje přesně stejnou dobu, to jest přibližně jednu sekundu, přesně 1,0010 sekundy.

Pokud se zaznamenané obrazy reprodukují v tomtéž obrazovém systému, ve kterém byly původně zaznamenány, je účinek pohybu na stínítku v každém případě více nebo méně uspokojivý.

Při zánamu originálních obrazů se nej lepších výsledků co se týká reprodukce pohybů dosáhne u normy NTSC a u filmu 60, protože tyto obrazové systémy mají nejvyšší počet obrazů za sekundu. Čím vyšší je počet obrazu za sekundu, tím lépe vnímá lidské oko pohybový jev, to jest pohyb je plynulý.

Nejhorším originálním obrazovým systémem pro záznam pohybu je film 16. V případě filmu 16 však nelze sledovat skutečný pohybový

I

I

I

I

I

I a

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

X

I χI

I

I jev na originálních filmech s frekvencí 32 obrazů za sekundu, protože již neexistují původní projekční přístroje. Zrychlený efekt je u archivních filmů důsledkem novodobé projekce s 48 obrazy za sekundu - film 24. Předložený vynález nabízí možnost rekonstruovat u těchto filmů původní pohyb.

V průběhu reprodukce filmového a televizního záznamu se vyskytují dva druhy zkreslení, popřípadě rušení obra2u. Jedno z těchto zkreslení je tak zvaný strobe-flicker, to jest stroboskopické blikání. Druhé zkreslení se označuje jako jitter, to jest chvění obrazu. Stroboskopiscké blikání vyplývá jedině a výlučně z obrazové frekvence při záznamu a projekci, která je příliš nízká pro dosažení dojmu plynulého pohybu. V důsledku různých základních technologií filmu a videa se na promítacím plátně, popřípadě televizních monitorech projevují různé druhy stroboskopického blikání. Tento druh rušení však nemá nic společného s jevy, které vznikají při transferu obrazů z jednoho obrazového systému do jiného obrazového systému.

Chvění obrazu (image jitter) naproti tomu vzniká vzniká v důsledku dosud používaného čistě mechanického způsobu transferu obrazu: Systematické vypouštění nebo opakování jednotlivých obrazů z výchozího obrazového systému v cílovém obrazovém systému vede k přerušování zaznamenaného pohybu.

Protože toto rušení se v závislosti na obrazových frekvencích opakuje ve více nebo méně dlouhých, avšak vždy velmi krátkých časových odstupech, vzniká dojem rozechvělélého, třesoucího se obrazu. Stroboskopické blikání se snaží odstranit US-patenty č. 1,815,455 (Waller) a 5,153,620 (Songer). Ačkoliv, jak již bylo zmíněno výše, nevzniká stroboskopické blikání v důsledku transferu obrazů, je třeba oba tyto patenty stručně rozebrat, protože jsou v nich popsány metody, které zdánlivě souvisejí s metodami podle vynálezu.

Způsob podle patentu Waller se snaží potlačit stroboskopické

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I blikání promítnutím bezprostředně předchozího a bezprostředně následujícího obrazu do daného obrazu. Toto překrytí vede k zajímavému vizuálnímu efektu, to jest k rozprostření pohybu v každém obrazu.

Tento rozprostírací jev však neřeší provlémy se stroboskopickým blikáním nebo chvěním obrazu. Patent od Songer popisuje složení dvou obrazů ve stejném poměru v jeden obraz, což má být pokus o potlačení stroboskopického blikání při filmové projekci. Takové skládání či překládání vede k rozmazaným (blurred) obrazům a neřeší ani problém stroboskopického blikání, ani chvění obrazu.

Způsoby podle Waller a Songer nejsou zaměřeny na reprodukci vyrobeného obrazového materiálu v jiném obrazovém systému, protože se nemění počet obrazů za časovou jednotku. Dvoj- nebo vícenásobné osvity při neměnné obrazové frekvenci nemohou řešit problém transformace obrazů a vedou kromě toho ke zhoršení kvality, zejména k neostrosti vytvářeného obrazového materiálu ve srovnání s výchozím obrazovým materiálem.

V současné době jsou ve všech obrazových systémech reprodukovány obrazy, které byly původně nasnímány v jiných obrazových systémech. Jestliže se původní počet obrazů jednoduše mechanicky promítá v novém obrazovém systému, jako je tomu v případě archivního filmu 16, dochází k závažnému zkreslení v reprodukci pohybu a zvuku. Například, reprodukce videozáznamu, pořízeného původně v NTSC, by se v PAL zdála zpomalená a naopak reprodukce videozáznamu, pořízeného původně v PAL, by se v NTSC zdála zrychlená. Aby se zachoval původní pohybový dojem, je třeba počet obrazů na záznamovém materiálu přizpůsobit počtu obrazů, který je zapotřebí pro systém, ve kterém se má zaznamenaný materiál reprodukovat. Tento proces úpravy počtu obrazů se označuje jako transformace nebo transfer. Dosud známé způsoby transformace obrazů z jednoho obrazového systému do druhého obrazového systému vedou ke chvění obrazu. Příčiny tohoto jevu jsou podrobněji popsány dále:

I

I

I

I

I

I a

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

Jestliže se předmět pozoruje okem, je normálně v určitém okamžiku vidět jediný obraz. Neexistuje však technika, která by mohla obraz takto zaznamenat. Pohyb se naproti tomu zaznamenává jako sekvence samostatných statických či nehybných obrazů.

Tiby se na stínítku dosáhlo vjemu spojitého pohybu, musí se pozorovat nepřerušený tok těchto statických obrazů, s výhodou nejméně 60, má-li se dosáhnout iluze spojitého pohybu. Toto je princip každého obrazového systému, popřípadě systému výměny obrazů. Každé přerušení toku obrazů, například v důsledku chybějících nebo opakujících se obrazů nebo nepřesné časové přiřazení obrazu, způsobí porušení vizuálního vnímání pohybu. Odstranění obrazu způsobí mezeru v pohybu, zatímco opakování jednoho obrazu způsobí zamrznutí pohybu. Aby se tento a další problémy, které jsou způsobovány mechanickými transformačními technikami, mohly zjednodušeně znázornit, používá se jako příklad ciferník hodin.

Předmětem pozorováni je vteřinová ručička hodin. Předpokládá se, že tato vteřinová ručička je filmována v určitém obrazovém systému, který zaznamenává pouze jeden obraz za sekundu. Zkoumá se časový interval čtyři sekundy. Každý obraz na záznamovém materiálu bude představovat jeden krok vteřinové ručičky. Je-li tento materiál promítán systémem, jehož projekce Vyžaduje v průběhu Časového intervalu čtyři sekundy tři obrazy na materiálu, takže každý obraz je promítán po dobu 1,33 sekundy, a použije se mechanický způsob transferu, dojde k vypuštění jednoho obrazu na záznamovém materiálu. Tím dojde k vypuštění jednoho kroku vteřinové ručičky. Na stínítku se objeví skok v pohybu vteřinové ručičky. Tento skok je způsoben chybějícím obrazem - vypuštěným krokem.

Použije-li se tentýž příklad v opačném směru, to jest když je původní záznam pořízen v obrazovém systému snímajícím tři obrazy ve čtyřech sekundách, pak každý obraz na záznamovém materiálu představuje 1,33 kroku vteřinové ručičky. Jestliže se takový materiál reprodukuje v systému, ve kterém jsou při projekci v časovém

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I •i

I

I

I intervalu čtyři sekundy zapotřebí čtyři obrazy na materiálu a použije se metoda mechanické transformace, musí se jeden obraz ze záznamového materiálu opakovat. Musí se tedy opakovat jeden krok vteřinové ručičky. Na stínítku se objeví zamrznutí (freeze) pohybu vteřinové ručičky. Toto zamrznutí je způsobeno opakovaným krokem.

Odhlédne-li se od skákání nebo zamrznutí,' představují nadbytečné obrazy v obou příkladech také chybnou vizuální informaci. V případě, kdy se obrazy vypouštějí, to jest při skoku, je každý obraz promítán po dobu 1,33 sekundy, ačkoliv proces znázorňovaný v tomto obraze trvá ve skutečnosti pouze jednu sekundu. V případě, kdy se obrazy opakují, to jest při zamrznutí, je každý obraz promítán po dobu jedné sekundy, ačkoliv proces znázorněný na obraze trvá ve skutečnosti 1,33 sekundy.

V důsledku toho, při použití mechanické metody transferu, nereprezentuje žádný z transformovaných obrazů správný čas a pohyb. Všechna zkreslení, která jsou způsobována mechanickou transformací, se označují jako chvěni obrazu (jitter). Ačkoliv žádný z používaných systémů nepracuje s 1 nebo 1,33 obrazu za sekundu, nýbrž s 32, 48, 50 nebo 60 obrazy za sekundu, způsobují mechanické metody transformace u běžných obrazových systémů totéž chvění obrazu, které již bylo popsáno na zjednodušeném příkladu.

Ačkoliv mnoho firem na světě již podniklo nej různější pokusy o vyřešení problémů s chvěním obrazu, nebylo dosud nalezeno žádné uspokojivé řešení těchto problémů.

Dokumenty US 3,511,567 (Dejoux) a 4,889,423 (Trumbull) se týkají transformace obrazů ve filmovém a televizním průmyslu. Obsah těchto patentů je zahrnut do předkládáných rozborů. Protože tyto transformace spočívají ve vypouštění nebo opakování obrazů, jsou tyto metody v této přihlášce označovány jako mechanické metody transformace. Tyto patenty popisují metody transformace, které

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I spočívají na následujícím principu: Jestliže jev původně pořízeném materiálu příliš mnoho obrazů, jsou přebytečné obrazy vypuštěny. Jestliže v původně pořízeném materiálu není dostatek obrazů, musí se určité obrazy opakovat, aby se dosáhlo potřebného počtu obrazů.

Proces transformace, který je popsán v patentu od Dejoux, byl mnoho let používán v televizním průmyslu. Tato metoda transformace však neřeší problém chvění obrazu. Naopak, metoda podle Dejoux sama prakticky vyvolává chvěni obrazu.

V patentu od Tumbull je popsána metoda transformace pohybu s vyšší obrazovou frekvencí do pohybu s nižší obrazovou frekvencí. Dosahuje se toho vzájemným překrytím některých obrazů a vypuštěním některých obrazů. Metoda podle Tumbull nemůže vyřešit problém chvění obrazu, protože nezůstávají zachovány časové vztahy, popřípadě načasování původního obrazového systému. Ve srovnání s metodou podle Dejoux má proces pohybu, jak je zaznamenán na transformovaném obrazovém materiálu, pouze kvantitativně odlišný časový posuv ve vztahu k originálnímu pohybu. Podle obou metod dochází při transferu k porušení časových vztahů obrazů výchozího materiálu a k vytváření chvějícího se pohyblivého obrazu.

Zmíněný problém by měl být vysvětlen pomocí dalšího přikladu:

Na obr. 1 je znázorněna sekvence čtyř obrazů, která by byla pořízena naexponováním čtyř obrazů na filmový pás, zachycovaný předmět se pohybuje a má kruhový tvar. Časové intervaly jsou pro snažší pochopení uvedeny v úhlových stupních (°) , přičemž 360° představuje sekvenci čtyř obrazů, která odpovídá časovému intervalu 1/6 sekundy. Jak je znázorněno na obr. 1, zobrazí se pohybující se kruhový předmět přiměřeně svému pohybu v průběhu časového intervalu osvitu obrazu, to jest 45° nebo 1/48 sekundy, jako protáhlý obraz. Středy všech čtyř znázorněných filmových obrazů jsou od sebe navzájem vzdáleny o stejný časový odstup nebo úhel, který odpovídá obrazové frekvenci. Protože se předpokládá, že předmět vykonává

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I l

I

Λ

I

I

I rovnoměrný přímočarý pohyb, jsou vzdálenosti mezi středními body předmětu nebo v čase sousedními obrazy stejné a stejné jsou i vzdálenosti mezi okraji v čase sousedních obrazů. Jestliže se pak obrazy pozorují technikou odpovídající normě záznamu, vnímá pozorovatel předmět tak, jako by se tento předmět rovnoměrně lineárně pohyboval.

Na obr. 2 je znázorněna sekvence filmových obrazů, která by se získala, kdyby se tentýž kruhový předmět, který se rovnoměrně lineárně pohybuje, zachytil na videozáznam se 60 obrazy za sekundu a byl známým způsobem transformován na kinofilm, to jest film 24. Z tohoto obr. 2 je patrné, že zobrazení předmětu v každém ze čtyř obrazů jsou protažena vůči obrazům, které by se získaly původním osvitem s použitím filmové techniky, a že zobrazení na obrazu 1 a obrazu 2 se navzájem překrývají, zatímco zobrazení na obrazu 2 je zřetelně odděleno od zobrazení na obr. 3. Je-li tento film prohlížen s pomocí projektoru pro film 24, vnímá pozorovatel pomalejší pohyb předmětu při přechodu mezi obrazy 1 a 2 a zrychlený nerovnoměrný pohyb předmětu během přechodu mezi obrazy 2 a 3, což vyvolává dojem chvění obrazu (jitter).

Před řešením podle vynálezu byly všechny známé metody transferu obrazů, například mezi NTSC a PAL, založeny na mechanickém principu. To znamená, že vždy se některý obraz vypouštěl nebo opakoval. Podle nejmodernějších, zdokonalených metod mechanické transformace se veškeré snahy koncentrují na vyhlazení buď díry nebo zamrznutí. Tyto metody vyhlazování však neřeší problém adekvátním způsobem. Vyhlazení chvění obrazu (jitter) vede ke snížení ostrosti a vůbec neřeší problém nesprávných časových vztahů jednotlivých obrazů.

Aby se dosáhlo správného vztahu čas-pohyb, aniž by se vyvolalo chvění obrazu, je třeba nalézt metodu transformace, která na záznamovém médiu po transformaci vytvoří obrazy, které budou mít vlastnosti odpovídající obrazům pořízeným v původním obrazovém systému.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I

JI

I

I

Ve všech případech je zapotřebí vytvářet zcela nové obrazy. Vynález se týká způsobů transformace, popřípadě transferu, které zachovávají původní vztahy čas-pohyb.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol řeší a nedostatky obdobných způsobů transferu do značné míry odstraňuje způsob výroby cílové obrazové sekvence, to jest druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr, přičemž nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že všechny obrazy cílové obrazové sekvence se získávají složením nejméně dvou obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do skládání vstupují modifikovány intenzitními váhovými faktory vypočtenými individuelně pro každý z obrazů.

Poloha obrazu v časovém průběhu je charakterizována polohou charakteristického bodu časového intervalu, ve kterém se obraz objevuje při přenosu nebo reprodukci v normě přenosu nebo reprodukce příslušející k dané obrazové sekvenci. Tímto charakteristickým bodem je s výhodou střední bod časového intervalu.

Způsob se prakticky provádí tak, že taktovacím generátorem se určí společný startovací bod a časový průběh zdrojové obrazové sekvence a vytvářené cílové obrazové sekvence, zjistí se poloha jednotlivých obrazů zdrojové obrazové sekvence a vytvářené cílové obrazové sekvence v časovém průběhu, ke každému vytvářenému obrazu cílové obrazové sekvence se přiřadí jeho poloze v časovém průběhu odpovídající, s výhodou dva nejblíže sousední obrazy zdrojové

I

I

I

I

I

I a

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I %

I

I»

I

I

I /2obrazové sekvence, na základě jejich charakteristických bodů se zjistí časový odstup nebo přesazení časových intervalů nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence vůči časovému intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence, pro každý z nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence se vypočte pro obraz specifický normovaný intenzitní váhový faktor, který závisí na časovém odstupu nebo přesazení jeho časového intervalu od časového intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence, a vytvářený obraz cílové obrazové sekvence se vytvoří aditivním složením nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, násobených příslušným intenzitním váhovým faktorem.

Zdrojová obrazová sekvence je přitom k dispozici uložena na záznamovém médiu a/nebo cílová obrazová sekvence se ukládá na záznamové médium.

Aditivní skládání se provádí skládáním obrazů v digitální formě po obrazových bodech, přičemž úroveň aditivně skládaných signálů se nastavuje podle příslušných intenzitních váhových faktorů.

Obrazy v analogové formě, zejména záznam zhotovený fotochemickou cestou, se před aditivním skládáním digitalizují. Aditivní skládání se provádí vícenásobným osvitem záznamové plochy záznamového média nejblíže sousedními obrazy zdrojové obrazové sekvence, přičemž podle intenzitních váhových faktorů se nastavuje intenzita a/nebo doba osvitu.

V případě syntézy nového i-tého obrazu F_iT(t.) cílové obrazové sekvence T v časovém intervalu s charakteristickým bodem t_x ze dvou tomuto časovému bodu sousedních obrazů F. _o(t.) a F. , (t. J zdrojové obrazové sekvence S s charakteristickými časovými body t^ a t_j+1 se tento i-tý obraz vytváří podle vztahu (tj = C

J.s

F.

C_j+1,_s j+1 kde i a j jsou celá čísla a C. _al C. , _α jsou intenzitní váhové faktory pro j-tý a (j+l)-tý obraz zdrojové obrazové sekvence, vypočtené jako normované váhové faktory podle vztahů

- 13 I

I

I

I

I

I «

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I λ

I *

I

I

I

C_{j s} = 1 - (/_ti - t/) / (t_j+1 - _tj), c_]+1,_s = i - - Μ)/(Ω₊₁ - Ω) .

Druhá obrazová sekvence se vytváří ze sledu stejným způsobem získaných a stejně dlouhých základních obrazových sekvencí, jejichž časová délka se určuje tak, že obsahuje pokud možno malý celočíselný počet obrazů jak první, tak i druhé Obrazové sekvence, přičemž pro obraz specifické váhové faktory pro získání jednotlivých obrazů druhé základní obrazové sekvence se vypočítávají na základě první a druhé obrazové frekvence se zohledněním existence černých obrazových intervalů a/nebo proložených obrazů v první a/nebo druhé obrazové sekvenci.

Předmětem vynálezu je rovněž zařízení pro výrobu cílové obrazové sekvence, to jest druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr, přičemž nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory. Zařízení obsahuje přenosové nebo reprodukční zařízení pro přenos, popřípadě reprodukci zdrojové obrazové sekvence s první obrazovou sekvencí, popřípadě s prvními obrazovými intervaly, směšovací zařízení pro volitelné skládání obrazů zdrojové obrazové frekvence ve smísený obraz, tvořící obraz cílové obrazové sekvence, záznamové nebo přenosové zařízení pro záznam, popřípadě přenos cílové obrazové sekvence jako sledu směšovacím zařízením vytvořených obrazů s druhou obrazovou frekvencí, popřípadě s druhými obrazovými intervaly, a taktovací generátor a synchronizační zařízení pro synchronní řízení přenosového, popřípadě reprodukčního, směšovacího a záznamového, popřípadě přenosového

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I k

I

I

I

I zařízení. Podstata vynálezu přitom spočívá v tom, že s taktovacím generátorem a synchronizačním zařízením je spojena výpočetní jednotka pro výpočet pro obraz specifických intenzitních váhových faktorů pro skládání obrazů zdrojové obrazové sekvence na základě signálů z taktovacího generátoru a synchronizačního zařízení a směšovací zařízení je opatřeno řídicími prostředky pro pro obraz specifické nastavení váhových faktorů při každém procesu směšování, přičemž tyto řídicí prostředky jsou propojeny a výstupem výpočetní j ednotky.

Zařízení pro elektronické zpracování obsahuje nejméně jednu elektronickou obrazovou pamět k přechodnému uložení vždy nejméně jednoho ze dvou obrazů zdrojové obrazové sekvence, přičemž datový výstup této elektronické obrazové paměti je spojen se směšovacím zařízením pro aditivní skládání obrazových obsahů v digitální formě po jednotlivých obrazových bodech.

Před směšovacím zařízením, popřípadě elektronickou obrazovou pamětí může být případně předřazeno digitalizační zařízení pro digitalizování analogově zaznamenaných obrazů.

V další variantě vynálezu je směšovací zařízení tvořeno optickým kopírovacím zařízením s dvěma odděleně regulovatelnými osvitovými jednotkami, jejichž řídicí vstupy jsou propojeny s výstupem výpočetní jednotky a kterými jsou na druhé záznamové médium exponovány po sobě následující, na prvním záznamovém médiu do kopírovacího zařízení zaváděné obrazy zdrojové obrazové sekvence, a to s intenzitou a/nebo osvitem nastavenými vždy podle příslušného váhového faktoru.

Uvedené zařízení může obsahovat elektronické směšovací zařízení s připojenou optickou tiskárnou nebo kopírkou.

Vynález se tedy týká způsobu transformace obrazů z prvního obrazového systému do druhého obrazového systému, při kterém

I

I

I

I

I

I *

I a

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I nedochází k žádnému zkreslení obrazů a časového průběhu, popřípadě informace o pohyblivém obrazu, jak je tomu u dosud známých mechanických metod transferu. První sekvence z prvního obrazového systému, to jest z obrazového systému původního záznamu, obsahuje množinu obrazů. Analogicky, množinu obrazů obsahuje také druhá obrazová sekvence v druhém obrazovém systému, to jest nově vytvářená obrazová sekvence. Jednotlivé obrazy nově konstruovaného druhého obrazového systému jsou vytvářeny aditivním skládáním, popřípadě překládáním nejméně dvou obrazů z prvního obrazového systému ve speciálním vzájemném poměru tak, že časové odstupy obrazů první obrazové sekvence vůči nově vytvářenému obrazu jsou reflektovány individuálními váhovými faktory. Tímto způsobem jsou obrazy z prvního obrazového systému hladkou plynulou cestou kombinovány do druhého obrazového systému tak, že je vyloučeno chvění obrazu (jitter), zamrzávání a skoky. Tato metoda transferu obrazů se může použít například k transformaci obrazů mezi následujícími obrazovými systémy: NTSC-televize, PAL-televize, film 16, film 24, film 60 (Showscan-systém) a počítačová grafika.

Při provádění způsobu podle vynálezu je obecně každý obraz cílové obrazové sekvence vytvářen nově. Součástí cílové obrazové sekvence není jako takový žádný z původně existujících obrazů. Za tím účelem se ke každému vytvářenému obrazu cílové obrazové sekvence musejí nalézt takové nejméně dva obrazy výchozí obrazové sekvence, které jsou tomuto obrazu, popřípadě časovému bodu reprezentujícímu obraz při jeho pořizování, nejpodobnějši. Podobně je třeba zjistit stupeň časového souladu mezi těmito obrazy. Tímto stupněm časového souladu je určena procentní sazba, kterou se obraz výchozí obrazové sekvence podílí na vytváření nového obrazu cílové obrazové sekvence. Tato procentní sazba je na rozdíl od dosud známých metod pro jednotlivé obrazy určitého sledu obrazů, který se dále označuje jako základní obrazová sekvence, proměnná. Konkrétní vytváření nového obrazu se může provádět buď dvojím osvitem na film nebo elektronickým směšováním obrazu v případě videa. Při obou těchto postupech se musí speciálními prostředky provádět vážení

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I ϊ

I

I

I

I výchozích obrazů.

Také způsob podle vynálezu předpokládá, že při vytváření cílové obrazové sekvence se nerespektují jednotlivé obrazy výchozí obrazové sekvence. Toto se však děje v plném souladu s cílem tohoto vynálezu, tedy bez porušení pohybového vjemu vzbuzovaného při reprodukci. Uvedený případ nastane tehdy, jestliže tyto obrazy plně leží v časovém intervalu, který je reprezentován černým obrazem cílového obrazového systému, nebo když nepříslušejí k těm dvěma obrazům, které s vytvářeným obrazem v časovém toku sousedí. Zásluhou toho se v praxi vypuštění obrazu výchozí obrazové sekvence omezuje na takové konfigurace transferu, ve kterých je výchozí systém obrazovým systémem s vysokou obrazovou frekvencí a cílový systém je filmovým obrazovým systémem s nízkou obrazovou frekvencí, tedy například na případ transferu z NTSC na film 16.

Přehled obrázků na výkresech

Podstata vynálezu je dále objasněna na příkladech jeho provedení, které jsou popsány na základě připojených výkresů, které znázorňuj í

- na obr. 1 obraz rovnoměrně se pohybujícího předmětu, jak by se tento předmět objevil na po sobě následujících políčkách kinofilmu,

- na obr. 2 obraz pohybujícího se kruhového předmětu, jak by se tento objevil na kinofilmu, kdyby byl na tento kinofilm přenesen transformací televizních signálů s použitím známého způsobu přenosu,

- na obr. 3 obraz pohybujícího se kruhového předmětu, jak by se tento objevil na kinofilmu, jestliže by se z televizního záznamu přenesl v souladu s prvním příkladem provedení vynálezu, na obr. 4a časový diagram, který znázorňuje NTSC-obrazový systém, na obr, 4b časový diagram, který znázorňuje PAL-obrazový systém,

na obr.	5 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje NTSC- a PAL-obrazový systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	6 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje NTSCa filmový 24- obrázkový systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	7 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje filmový 60- a 24- obrázkový systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	8 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje filmový 60- a 16- obrázkový systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	9 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje filmový 60- obrázkový systém a PAL-obrazový systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	10 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje filmový systém s 24 obrázky a s 16 obrázky a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	11 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje NTSC-systém a filmový systém s 16 obrázky a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,
na obr.	12 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje PAL-systém a filmový systém s 16 obrázky a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,

I

I

I

I

I

I k

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I %

I

I

I

I

- na obr. 13 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje

PAL-systém a filmový systém s 24 obrázky a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,

- na obr. 14 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje

NTSC-systém a filmový systém s 60 obrázky a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy,

- na obr. 15 diagram s rotujícím klínem, který znázorňuje NTSCa PAL-systém a vztah časové posloupnosti mezi těmito systémy, pozměněné ofsetem startovacích časů,

- na obr. 16 zjednodušené blokové schéma zařízení podle prvního provedení vynálezu, a

- na obr. 17 zjednodušené blokové schéma zařízení podle druhého provedení vynálezu, (na obr. 6 až 14 představují svisle šrafováné kruhové výseče černé, neexponované obrázky.)

Příklady provedení vynálezu

V obrazech, které byly transformovány mechanickým přenosem, neexistuje žádný jitter, to jest chvění obrazu, jestliže na filmu nebo na pásce není zaznamenám žádný pohyb, to jest jestliže žádný pohyb není. Chvění obrazu (jitter) je patrné jen tehdy, když se vyskytuje pohyb. Tím se vysvětluje, proč určité promítané scény budí dobrý nebo špatný optický dojem. V důsledku mnoha proměnných vlivů, například pohybu kamery ve vodorovném a svislém směru a změn její ohniskové délky a podobně, je velmi obtížné určit intenzitu chvění obrazu. V důsledku toho je tudíž obtížná dodatečná korektura, protože zachycené obrazy jsou vlastně tvořeny jednotlivými statickými obrazy, které neobsahují žádnou viditelnou matematickou informaci o pohybu nebo času.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I r

I

I

I

Na obr. 3 je znázorněn způsob podle prvního provedení vynálezu, při kterém se intenzity expozice v čase sousedních NTSC -televizních snímků měnily podle překrývání časového intervalu jednotlivých televizních políčkových snímků ve srovnání s odpovídajícím korespondujícím časovým intervalem vytvářeného filmového záznamu na filmu 24. Podle tohoto provedení vynálezu se snímky na kinofilmu zhotovují s následujícími expozicemi:

obraz	1	= 87,5	O, o	1A	+	12,5	O, O	1B
obraz	3	= 37,5	0 0	2A	+	62,5	o, o	2B
obraz	5	= 87,5	o. o	3B	+	12,5	o o	4A
obraz	7	= 37,5	o 0	4B	+	62,5	o, 0	5A

Políčka 5A a 7B se nepoužijí.

Je třeba vzít ohled na to, že tyto expozice byly pro zjednodušení stanoveny tak, že filmový obraz 1 je přiřazen časovému intervalu, který začíná současně s časovým intervalem 1A televizního záznamu. Odborník sezná, že jsou také jiné možnosti spočívající v tom, že počáteční okamžik filmového obrazu 1 se oproti televiznímu obrazu 1A posune, což sice vede k jiným procentuálním poměrům, avšak řídí se týmtéž principem proporcionálního přiřazení expozice obrazu podle stupně překrytí časových intervalů obrazů ve vztahu k příslušnému časovému intervalu expozice filmu.

Podle způsobu, který je znázorněn na obr. 3, je každý ž obrazů filmového záznamu vytvářen s využitím obrazové informace z v čase sousedních obrazů televizního záznamu s váženou hodnotou expozice, přičemž vážení expozice jednotlivých obrazů televizního záznamu odpovídá časovému překrývání časových intervalů televizního videopolička s časovými intervaly kinofilmu.

Výsledný kinofilmový obraz 1, který je znázorněn na obr. 3, obsahuje poměrně tmavý, do délky protažený obraz pohybujícího se kruhového předmětu v pozicích, které odpovídají obrazu 1A televizního záznamu, a poměrně slabý obraz v pozicích, které odpovídají obrazu 1B televizního záznamu, takže vznikne protáhlý obraz se stínem. Bylo zjištěno, že pozorování takového obrazu se stínem vytváří u pozorovatele co se týká zachycené polohy pohybujícího se předmětu při vnímání stejný dojem, jaký by se dosáhl filmovým záznamem, který je znázorněn na obr. 1. Podobným způsobem jsou obrazy 2A a 2B televizního záznamu komínována s'expozicemi, které odpovídají časovému přesahu obrazů 2A a 2B televizního záznamu s kinofilmovým obrazem 2. Výsledkem takto vytvářeného dvojitého obrazu je vzbuzení dojmu předmětu v poloze poblíž polohy odpovídající obrazu 2B.

Jak již bylo zmíněno výše, spočívá podstata vynálezu v důsledku toho v tom, že každý obraz je ve sledu obrazů podle předem zadané normy skládán z obrazů, které byly zaznamenány v jiné normě, přičemž původní a vytvářený sled obrazů je vztahován ke společné časové ose nebo stupnici. S nově vytvářeným obrazem se v nový obraz vždy zpracovávají obrazové obsahy s ním časově se překrývajících nebo s ním sousedních obrazů původní sekvence obrazů. Každému použitému obrazu z původní sekvence obrazů se přitom přiřadí váhový faktor, se kterým tento obraz vstupuje do nového obrazu. Tento váhový faktor závisí na stupni časového překrývání, popřípadě odstranění daného původního obrazu z nově vytvářeného obrazu na časové stupnici.

Prvním krokem k odvození tohoto váhového faktoru je vytvoření společné časové základny pro výchozí a cílový obrazový systém. Důležitá zásada vyplývá přitom z poznatku, že časové vztahy jednotlivých obrazů výchozího a cílového obrazového systému se musejí sledovat pouze po dobu mezi časovými okamžiky, ve kterých dochází k synchronní výměně obrazu. Celý proces transferu lze přitom považovat za periodické opakování pravidel, odvozených z této, v dalším jako základní obrazové sekvence označované elementární obrazové sekvence. Váhové faktory, které byly vypočteny pro základní

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I obrazovou sekvenci, je třeba cyklicky použít pro všechny periody transferu. Trvání či délka základní obrazové sekvence a váhové faktory jsou pro danou konfiguraci transferu specifické.

Počet obrazů základní obrazové sekvence v daném obrazovém systému při dané konfiguraci transferu se jednoduše vypočte následovně: Zjistí se nejmenší společný násobek obrazové frekvence obou obrazových systémů, které se zúčastní transferu, a toto číslo se vydělí hodnotou obrazové frekvence. Obě výsledná čísla specifikují počet obrazů základní obrazové sekvence dotyčných obrazových systémů. Pro výpočty je třeba použít ty obrazové frekvence, které obsahují informaci o skutečném počtu výměny obrazů za časovou jednotku. Jsou to proto ty obrazové frekvence, které u videa zohledňují časové vlastnosti interlaced, to jest proložených obrazů a u filmu časové aspekty jak exponovaných (frames), tak i neexponovaných (black frames) obrazů. Při výpočtu trvání nebo délky základních obrazových sekvencí je třeba vzít ohled na důležitou zvláštnost: U všech konfigurací transferu, při kterých pro nejméně jeden z filmových obrazových systémů vyjde základní obrazová sekvence s lichým počtem obrazů, se trvání nebo délka základní obrazové sekvence musí zdvojnásobit, protože jinak by dvě po sobě následující základní obrazové sekvence měly rozdílný počet efektivních, to jest nikoli černých filmových obrazů. Tato zásada se musí skutečně dodržet při všech transferech mezi filmovými obrazovými systémy.

Počty obrazů základních obrazových sekvencí jsou pro prakticky důležité konfigurace transferu uvedeny v následující tabulce:

Jak již bylo uvedeno výše, spočívá tudíž podstata vynálezu v tom, že každý obraz sekvence obrazů, která je vytvářena v určité předem zadané normě, je syntetizován z obrazů, které byly zaznamenány v jiné normě, přičemž původní a vytvářená sekvence obrazů jsou vztaženy ke společné časové ose nebo stupnici. S nově vytvářeným obrazem se v nový obraz vždy zpracovávají obrazové obsahy

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Λ

I

I

I s ním časově se překrývajících nebo s ním sousedních obrazů původní obrazové sekvence. Každému použitému obrazu z původní obrazové sekvence se přitom přiřadí váhový faktor, se kterým tento obraz vstupuje do nového obrazu. Tento váhový faktor závisí na stupni časového překrývání, popřípadě odstranění daného původního obrazu z nově vytvářeného obrazu na časové stupnici.

Prvním krokem k odvození tohoto váhového faktoru je vytvoření společné časové základny pro výchozí a cílový obrazový systém. Důležitá zásada vyplývá přitom z poznatku, že časové vztahy jednotlivých obrazů výchozího a cílového obrazového systému se musejí sledovat pouze po dobu mezi časovými okamžiky, ve kterých dochází k synchronní výměně obrazu. Celý proces transferu lze přitom považovat za periodické opakování pravidel, odvozených z této, v dalším jako základní obrazové sekvence označované elementární obrazové sekvence. Váhové faktory, které byly vypočteny pro základní obrazovou sekvenci, je třeba cyklicky použít pro všechny periody transferu. Trvání či délka základní obrazové sekvence a váhové faktory jsou pro danou konfiguraci transferu specifické.

Počet obrazů základní obrazové sekvence pro daný obrazový systém a danou transfiguraci transferu se jednoduše vypočte následovně: Vypočte se největší společný dělitel (ggF) obrazových frekvencí fs, T obou obrazových systémů, které vstupují do transferu, a hodnoty obrazových frekvencí se pak tímto číslem vydělí :

ⁿs,t = ^fs,T / 99^T (^fs,_T)

Obě výsledné hodnoty n_s, T specifikují počet obrazů základní obrazové sekvence dotyčných obrazových systémů. Pro výpočty je třeba použít ty obrazové frekvence, které obsahují informaci o skutečném počtu výměny obrazů za časovou jednotku. Jsou to proto ty obrazové frekvence, které u videa zohledňují časové vlastnosti interlaced, to jest proložených obrazů a u filmu časové aspekty

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I jak exponovaných (frames), tak i neexponovaných (black frames) obrazů. Při výpočtu trvání nebo délky základních obrazových sekvencí je třeba vzít ohled na důležitou zvláštnost: U všech konfigurací transferu, při kterých pro nejméně jeden z filmových obrazových systémů vyjde základní obrazová sekvence s lichým počtem obrazů, se trvání nebo délka základní obrazové sekvence musí zdvojnásobit, protože jinak by dvě po sobě následující základní obrazové sekvence měly rozdílný počet efektivních, to jest nikoli černých filmových obrazů. Tato zásada se musí skutečně dodržet při všech transferech mezi filmovými obrazovými systémy.

Počty obrazů základních obrazových sekvencí jsou pro prakticky důležité konfigurace transferu uvedeny v následující tabulce:

Tyto souvislosti lze v případě syntézy nového i-tého obrazu F_{i T} (t_i) pro časový bod U cílové obrazové frekvence T vyjádřit na základě dvou k tomuto časovému bodu sousedních, k časovým bodům ý, resp. t_j+1 se vyskytuj ících (přenášených , popřípadě reprodukovaných) obrazů F_js(t_j) a F._+ls(t_j+1) zdrojové obrazové frekvence S matematicky následující rovnicí:

i,T ;tj = c

J.S + C.

j+1, s 'j+l,S kde i a j jsou celá čísla a C. _s, C_{j+1 s} jsou váhové koeficienty pro j-tý, popřípadě (j+l)-tý původní, to jest zdrojový obraz a lze je například vypočíst jako normované váhové faktory podle vztahů c_{j s} = 1 - (/t. - t./)/(t_j+1 - tp , ^C3+1,S = ¹ - ·

Proces syntézy nového obrazu sestává tedy z následujících zásadních kroků:

1. Časovým generátorem se stanoví společná časová stupnice pro

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I první obrazovou sekvenci (zdrojovou obrazovou sekvenci) a vytvářenou druhou obrazovou sekvenci (cílovou obrazovou sekvenci).

2. Zjistí se poloha jednotlivých obrazů zdrojové obrazové sekvence na společné časové stupnici, poloha je přitom reprezentována charakteristickým bodem, s výhodou středem, výskytu obrazu při přenosu nebo reprodukci v příslušné normě. Totéž se učiní pro jednotlivé obrazy vytvářené cílové obrazové frekvence.

. Pro každý vytvářený obraz cílové obrazové frekvence se zjistí s jeho danou polohou na časové stupnici korespondující, popřípadě poloze středního bodu jeho časového intervalu nejbližší sousední obrazy zdrojové obrazové sekvence.

4. Vypočte se vzdálenost charakteristických bodů (s výhodou středů) příslušného časového intervalu zjištěných odpovídajících obrazů první obrazové sekvence od středního bodu časového intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence.

5. Pro každý z korespondujících obrazů zdrojové obrazové sekvence se vypočte pro obraz specifický, normovaný intenzitní, popřípadě amplitudový váhový faktor, který závisí na vzdálenosti charakteristického bodu svého časového ihtervalu od charakteristického bodu obrazového intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence.

6. Obrazový obsah každého vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence se vytvoří aditivním překrytím odpovídajícími obrazy zdrojové obrazové sekvence, které jsou násobeny nebo modifikovány danými váhovými faktory.

Cílová obrazová sekvence se přitom vytváří ze sekvence stejně získaných (ale přirozeně vždy specifický obsah vykazujících), stejně dlouhých základních obrazových sledů, popřípadě obrazových sekvencí, jejichž časová délka - jak bylo uvedeno výše - se určí

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I tak, aby obsahovala pokud možno minimální celočíselný počet obrazů jak první, tak i druhé obrazové sekvence. Pro obraz specifické váhové faktory se pro vytvoření jednoho každého obrazu cílové základní obrazové sekvence vypočtou podle výše uvedených zásad, přičemž se bere ohled na přítomnost černých obrazových intervalů a/nebo interlaced obrazů ve výchozí a/nebo cílové obrazové sekvenci.

Tiby se mohl dále vysvětlit princip způsobu podle vynálezu, bylo vyvinuto jednoduché pokusné zařízení, které je dále označováno jako rotující klín. Při použití rotujícího klínu je každému obrazu v novém obrazovém systému přiřazena matematická hodnota. Toto představuje cestu, která vede k požadovaným výsledkům výpočtů pro provedení transformace obrazů.

Rotační klín využívá princip hodinové ručičky, který již byl zmíněn výše. V obou navzájem rozdílných obrazových systémech je sled množina obrazů, popřípadě časových intervalů, v jejichž rámci v obou systémech proběhne pokud možno malý celočíselný počet obrazů. Například, při srovnávání systémů PAL a NTSC, což je znázorněno na obr. 4a a 4b, obsahuje první celý sled šest obrazů v NTSC (obr. 4a) a pět obrazů v PAL (obr. 4b). Délka sledu je 0,1 sekundy jak v NTSC (0,0167 s/obraz, násobeno šesti obrazy = 0,1 s) , tak i v PAL (0,02 s/obraz, násobeno pěti obrazy = 0,1 s).

Při procesu transformace se po dobu sledu musejí vytvářet nové obrazy a celý postup se musí konzistentně opakovat v průběhu následuj ích sledů. Ve výše uvedeném příkladu se při transferu z NTSC do PAL musí ze šesti původních obrazů v NTSC (za 0,1 s) vytvořit pět nových obrazů v PAL (což rovněž odpovídá 0,1 s) . Obráceně, při transferu z PAL do NTSC se musí z pěti původních obrazů v PAL vytvořit šest nových obrazů v NTSC. Nové obrazy se musejí vytvářet tímto způsobem a postup se musí konzistentně opakovat pro každý sled filmových obrazů.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I t

I «

I

I

I

Za účelem pochopení rotujícího klínu si lze představit bílou hodinovou ručičku, která na černé ploše rotuje rychlostí 360° za sled. Je-li tato ručička zakreslena v NTSC, bude celá otáčka zachycena v šesti obrazech. V průběhu expozice každého obrazu uběhne bílá ručička 60-ti stupňový klín (360°, děleno šesti obrazy) - viz obr. 4a. Jestliže se tato hodinová ručička nakreslí v PAL, bude celá otáčka zachycena v pěti obrazech. Hodinová ručička urazí 72-ti stupňový klín na každý zaznamenávaný obraz '(360°, děleno pěti obrazy) - viz obr. 4b.

Tímto způsobem lze každému obrazu ve sledu přiřadit matematickou hodnotu a je možné graficky velmi názorně vyjádřit matematický vztah mezi obrazy.

NTSC-PAL: Délka sledu je 0,1 s.

NTSC- z obr, 4a

obraz	#1 = od	0 do 60	o
obraz	#2 = od	60 <	do 120°
obraz	#3 = od	120	do	180°
obraz	#4 = od	180	do	240°
obraz	#5 = od	240	do	300°
obraz	#6 = od	300	do	360°
PAL -	z obr. 4b

(360 = 0 předchozí sled; b = následující sled)

#5a	= od	288	do 360° (360°
	sledu)
#1	= od	0 do 72°
#2	- od	72	do 144°
#3	= od	144	do 216°
#4	= od	216	do 288°

= 0°) - poslední obraz předchozího

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I obraz #5 = od 288 do 360° (360° = 0°) obraz #lb = od 0 do 72° (první obraz následujícího sledu).

Při použití těchto matematických hodnot pro každý obraz je nyní možno uvést centrum nebo centrální faktor časového sledu (centrál timing factor) každého obrazu, a to následovně:

NTSC - obrazová centra (z obr, 4a):

obraz	#1 =	30°
obraz	#2 =	90°
obraz	#3 =	150°
obraz	#4 =	210°
obraz	#5 =	270°
obraz	#6 =	330°
PAL-obrazová cent
obraz	#5A	= -36° l
obraz	#1	= 36°
obraz	#2	= 108°
obraz	#3	= 180°
obraz	#4	= 252°
obraz	#5	= 324°
obraz	#ib	= 396° i

= 396 (36 od počátku následujícího sledu)

Těmito číselnými hodnotami jsou vytvořeny předpoklady pro stanovení časových vztahů mezi jednotlivými obrazy obou obrazových systémů a pro výpočet k tomu příslušných váhových faktorů. Princip rotujícího klínu se za účelem grafického znázornění tohoto procesu rozšiřuje v tom smyslu, že pro transfer specifické klínové diagramy obou obrazových systémů, které se zúčastňují transferu, se spojí v jeden jediný koncentrický klínový diagram. Z takového diagramu je ihned patrné, které ze dvou obrazů výchozího obrazového systému je třeba v rámci základní obrazové sekvence časově přiřadit

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I k určitému obrazu cílového obrazového systému. Na obr. 5 je toto znázorněno pro transfer NTSC θ PAL. Na základě tohoto příkladu je v dalším popsáno vzájemné přiřazení obrazů mezi obrazovými systémy a výpočet váhových faktorů.

Centra jednotlivých obrazů v jednom obrazovém systému lze nyní pozorovat z perspektivy druhého obrazového systému. Toto pozorování perspektiv obrazových systémů mezi NTSC a PAL je snáze patrné z obr. 5, který znázorňuje PAL-sled a NTSC-sled sdružené na téže kruhové stupnici. Například, z NTSC-perspektivy se NTSC-obraz #2 (se svým centrem na 90°) nachází 18° před (nebo dříve než) PAL-obraz #2 (se svým centrem na 108°), avšak časově o 54° později než PAL-obraz #1 (který má své centrum na 36°) . Tímto způsobem lze všechny obrazy NTSC-systému analyzovat následovně:

A. NTSC #1 (s centrem na 3 0°) je 6° před PAL #1 (s centrem na

36°) , avšak 66° po PAL #5a (s centrem na -36° - z předchozího sledu),

B. NTSC #2 (s centrem na 90°) je 18° před PAL #2 (s centrem na

108°) , avšak 54° po PAL #1 (s centrem na 36°) ,

NTSC #3 (s centrem na 150°) je 30° před PAL #3 180°) , avšak 42° po PAL #2 (s centrem na 108°) ,

NTSC #4 (s centrem na 210°) je 42° před PAL #4 252°) , avšak 30° po PAL #3 (s centrem na 180°) , s centrem na (s centrem na

NTSC #5 (s centrem na 270°) je 54° před PAL #5 (s 324°) , avšak 18° po PAL #4 (s centrem na 252°) , a centrem na

F. NTSC #6 (s centrem na 330°) je 66° před PAL #lb (s centrem na 396° (36° v následujícím sledu) ) , avšak 6° po PAL #5 (s centrem na 324°) .

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I ϊ

I i

I

I

I

Centra jednotlivých obrazů mohou být analyzována také z PAL-perspektivy. Například, PAL-obraz #2 (se svým centrem na 108°) je o 18° časově zpožděn za NTSC-obrazem #2 (s jeho centrem na 90°), avšak o 42° časově předchází NTSC-obraz #3 (s jeho centrem na 150°) . Všechny obrazy z PAL-systému mohou být tímto

způsobem	analyzovány následovně:
A.	PAL	#1	(se svým	centrem	na 36°)	je	o	6° zpožděn vůči NTSC	#1
	(s	j eho	centrem	na 30°) ,	avšak o	i 54°	předchází NTSC #2
	(s	jeho	centrem	na 90°) ,
B.	PAL	#2	(se svým	centrem	na 108°)	je	0	18° zpožděn vůči NTSC	#2
	(s	j eho	centrem	na 90°) ,	avšak c	i 42°	předchází NTSC #3
	(s	j eho	centrem	na 150°)	/
C.	PAL	#3	(se svým	centrem	na 180°)	je	o	30° zpožděn vůči NTSC	#3
	(s	j eho	centrem	na 150°)	, avšak	o	30°	předchází NTSC #4
	(s	j eho	centrem	na 210°)	t
D.	PAL	#4	(se svým	centrem	na 252°)	je	o	42° zpožděn vůči NTSC	#4
	(s	j eho	centrem	na 210°)	, avšak	o	18°	předchází NTSC #5
	(s	j eho	centrem	na 270°)	, a
E .	PAL	#5	(se svým	centrem	na 324°)	je	o	54° zpožděn vůči NTSC	#5
	(s	j eho	centrem	na 270°)	, avšak	o	6 °	předchází NTSC #6
	(s	j eho	centrem	na 330°)

Tiby se mohla procentuelně uvést časová shoda mezi navzájem si odpovídajícími obrazy, musí být tyto obrazy normovány, to jest vztaženy k úhlovému rozsahu reprezentovanému obrazem výchozího obrazového systému. V případě transferu z PAL do NTSC musí být časové rozdíly odpovídajících si obrazů tudíž děleny 72°. V opačném případě činí dělitel 60°. Z uvedeného vyplývají následující hodnoty:

I i

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

NTSC z PAL:

A.	NTSC #5a,	#1	je	o	8,3
B .	NTSC	#2	je	o	25 %
C.	NTSC #2,	#3	je	o	41,7
D.	NTSC #3,	#4	je	o	58,3
E .	NTSC	#5	je	o	75 %
F.	NTSC #5 .	#6	je	o	91,7

PAL z NTSC:

1	A.	PAL #2,	#1
1	B.	PAL #3,	#2
1 t 1	C.	PAL #4,	#3
*
	D.	PAL	#4
1		#5,	a
1	E.	PAL #6.	#5

C. PAL #3 je o 50 % zpožděn za NTSC #3, avšak o 50 % před NTSC

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I f

I

I

I

Uvedené hodnoty udávají, do jaké míry se dvojice obrazů výchozího obrazového systému svými časovými vlastnostmi liší od toho obrazu cílového obrazového systému, na jehož syntéze se v určitém poměru podílejí. Je přitom na první pohled patrné, že nepatrný rozdíl mezi reprezentativními časovými body výchozího obrazu a nově syntetizovaného obrazu je spojen s vysokým váhovým faktorem daného výchozího obrazu. Analogicky, velký rozdíl je spojen s odpovídájícně malým váhovým faktorem. Váhový faktor určitého obrazu je tudíž doplňkem procentního údaje časového posuvu mezi výchozím obrazem a cílovým obrazem do plných 100 %. Zásluhou toho lze pro výpočet váhových faktorů použít výše uvedený vzorec, který jako vstupní veličiny potřebuje pouze časová centra obou zdrojových obrazů (j, j+1) a cílového obrazu (i).

Vyplývající hodnoty (v procentech) pro jednotlivé obrazy (základního) sledu při transformaci mezi PAL a NTSC jsou:

NTSC z PAL:

A. NTSC #1

B. NTSC #2

C. NTSC #3

D. NTSC #4

E. NTSC #5

F. NTSC #6

PAL z NTSC:

j e vytvořen z je vytvořen z je vytvořen z je vytvořen z je vytvořen z je vytvořen z

91,7% PAL #1 % PAL #2 a

58.3 % PAL #3

41,7% PAL #4 % PAL #5 a

8.3 % PAL #lb a z 8,3 % PAL :

z 25 % PAL #1, a z 41,7 % PAL a z 58,3 % PAL z 75 % PAL #4, a z 91,7 % PAL

A.

PAL #1 je vytvářen z 90 % NTSC #1 a z % NTSC #2,

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I f

I

I

I

B. PAL #2 je vytvářen z 70 % NTSC #2 a z 30

C. PAL #3 je vytvářen z 50 % NTSC #3 a z 50

D. PAL #4 je vytvářen z 30 % NTSC #4 a z 70

E. PAL #5 je vytvářen z 10 % NTSC #5 a z 90

Tyto procentní údaje se týkají sdruženého klínem, který je znázorněn na obr. 5.

% NTSC #3, % NTSC #5, % NTSC #3, % NTSC #6.

diagramu s rotujícím

Postupy transformace filmu, popřípadě obrazu, které jsou založeny na předloženém vynálezu, nevyvolávají žádné chvění obrazu a každý obraz nového obrazového systému představuje v časovém toku správný čas.

S použitím výše uvedených matematických principů lze odvodit konkrétní vztahy pro transformaci obrazu zejména mezi následujícími systémy: Z NTSC do PAL (jak je popsáno výše) , z PAL do NTSC (jak je popsáno výše), z filmu 16 do NTSC, z NTSC na film 16, z filmu 24 do NTSC, z NTSC na film 24, z filmu 16 na film 24, z filmu 24 na film

16, z filmu 16 na film 60, filmu 60 na film 16, z filmu 24 na film

60, z filmu 60 na film 24, z PAL na film 24, z fimu 24 do PAL, z filmu do PAL, z PAL na 16 mm film, z PAL na 60 mm film, z 60 mm filmu 16 do PAL, z NTSC na film 60 a z filmu 60 do NTSC. Je zřejmé, že odborník na základě výše popsaných principů může nalézt další transformační předpisy pro podobné přenosy mezi jinými obrazovými systémy, včetně obrazových systémů s různými frekvencemi výměny obrázků, jak jsou tyto vytvářeny počítačovou grafikou.

Proces transformace pro zde popsané obrazové systémy je následně popsán analogicky k transferu NTSC-PAL.

Je možná například transformace mezi filmem 24 a NTSC. Znázornění sledů obrazů při této transformaci je pomocí rotujícího

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

I klínu znázorněno na obr. 6. Délka základních obrazových sekvencí je 0,0833 sekund. Do tohoto časového intervalu spadá 5 NTSC-obrazů a 4 obrazy na filmu 24, z čehož jsou 2 obrazy s obrazovým obsahem a 2 černé obrazy.

Údaje pro NTSC v této obrazové sekvenci jsou následující:

A.	obraz #1 = od 0° do 72°, s	centrem na	36°, '
B .	obraz #2 = od 72° do 144°,	s centrem na 108°,
C.	obraz #3 = od 144° do 216°,	, s centrem	na 180°,
D.	obraz #4 = od 216° do 288°,	, s centrem	na 252°,
E .	obraz #5 = od 288°	do 360°,	s centrem na
Údaj e	; pro film 24 v této obrazové sekvenci	jsou následující

(a = předchozí sekvence, b = následující sekvence):

A. obraz #3a = od 180° do 270°, s centrem na 225° (to jest -135°, je to poslední obraz předchozí sekvence),

B. obraz #1 = od 0° do 90°, s centrem na 45°,

C. obraz #2 - od 90° do 180°, s centrem na 135° (černý obraz),

D. obraz #3 = od 180° do 270°, s centrem na 225°,

E. obraz #4 = od 270° do 360°, s centrem na 315° (360° = 0° - černý obraz), a

F. obraz #lb = od 0° do 90°, s centrem na 45° (první obraz následujícího sledu).

I

I

I

I

I

I

I w

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I i

I

I

I

Z obr. 6 lze odvodit následující vztahy mezi NTSC a filmem 24 - v následujících tabulkách označen jako film :

NTSC z filmu 24 (ve stupních):

A. NTSC #1 je o 9° před film #1, avšak o 171° zpožděn za film #3a,

B. NTSC # 2je o 117° před film #3, avšak o 63° zpožděn za film #1,

C. NTSC #3 je o 45° před film #3, avšak o 135° zpožděn za film #1,

D. NTSC #4 je o 153° před film #lb, avšak o 27° zpožděn za film #3, a

E. NTSC #5 je o 81° před film #lb, avšak o 99° zpožděn za film #3.

Film 24 z NTSC (ve stupních):

A.	Film	#1	je	o 9° zpožděn za NTSC #1,	avšak	o 63° před NTSC	#2,
B.	Film	#2	má	být černý obraz,
C.	Film	#3	je	o 45° zpožděn za NTSC #3;	avšak	o 2 7° před NTSC	#4,
D.	Film	#4	má	být černý obraz. (NTSC	#5 není zapotřebí).

Převod úhlových vztahů do procent dříve, popřípadě později, má následující hodnoty:

NTSC z filmu 24:

A. NTSC #1 je o 5 % před film #1, avšak o 95 % později než film #3a,

I

I

I

I

I

I i

v

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I

B. NTSC #2 je o 65 % před film #3, avšak o 35 % později než film #1,

C. NTSC #3 je o 25 % před film #3, avšak o 75 % později než film #1,

D. NTSC #4 je o 85 % před film #lb, avšak o 15 % později než film #3, a

E. NTSC #5 je o 45 % před film #lb, avšak o 55 % později než film #3 .

Film 24 z NTSC:

A. Film #1 je o 12,5 % později než NTSC #1, avšak o 87,5 % před

NTSC #2,

B. Film #2 má být černý obraz.

C. Film #3 je o 62,5 % později než NTSC #3, avšak o 37,5 % před

NTSC #4,

D. Film #4 má být černý obraz. (NTŠC #5 není zapotřebí.)

Na základě těchto procentních údajů vyplývají pro transfer jednotlivých obrazů mezi NTSC a filmem 24 následující výsledné hodnoty:

NTSC z filmu 24:

A. NTSC #1 je vytvářen z 95 % film #1 a z 5 % film #3a,

B. NTSC #2 je vytvářen z 35 % film #3 a z 65 % film #1,

C. NTSC #3 je vytvářen z 75 % film #3 a z 25 % film #1,

D.	NTSC	#4 je	vytvářen z	15 %	film	#lb a z	85 %	film	#3, a
E .	NTSC	#5 je	vytvářen z	55 %	film	#lb a z	45 %	film	#3 .
Film	24 z	NTSC:

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I i

I

I

I

A. Film #1 je vytvářen z 87,5 % NTSC #1 a z 12,5 % NTSC #2,

B. Film #2 by měl být černý obraz,

C. Film #3 je vytvářen z 37,5 % NTSC #3 a z 62,5 % NTSC #4,

D. Film #4 by měl být černý obraz. (NTSC #5 není zapotřebí.)

Na obr. 7 je znázorněn sdružený diagram s rotujícím klínem pro případ transformace obrazu mezi filmem 60 a filmem 24. Délka základní obrazové sekvence činí 0,0833 sekund. Do rámce tohoto časového intervalu spadají 4 obrazy filmu 24 (z čehož dva obrazy mají obrazový obsah a dva jsou černé obrazy) a 10 obrazů filmu 60 (z čehož pět obrazů má obrazový obsah a pět jsou černé obrazy). Dále, v tomto případě se musí použít výše již zmíněná výjimečná regulace: Bylo by sice možno nalézt menší základní obrazovou sekvenci či kombinaci s 2 obrazy filmu 24 a 5 obrazy filmu 60. Pro film 60 by to však znamenalo, že dvě po sobě následující základní obrazové sekvence by obsahovaly navzájem rozdílné počty exponovaných obrazů, což by mělo za následek rozdílná vzájemná přiřazení obrazů. Proto je třeba počty obrazů v obou obrazových systémech zdvojnásobit.

Údaje pro film 60 v této obrazové sekvenci jsou následující:

A. obraz #1 = od 0° do 3 6°, s centrem na 18°,

B.

obraz #2 = od 36° do 72°, s centrem na 54° (černý obraz),

c.	obraz	#3 =	od	72°	do	108°, s centrem na 90°,
D.	obraz	#4 =	od	108°	do	144°, s centrem na 126°	(černý	obraz)
E.	obraz	#5 =	od	144°	do	180°, s centrem na 162	O /
F.	obraz	#6 =	od	180°	do	216°, s centrem na 198°	(černý	obraz)
G.	obraz	#7 =	od	216°	do	252°, s centrem na 234	o f
H.	obraz	#8 =	od	252°	do	288°, s centrem na 270°	(černý	obraz)
I .	obraz	#9 =	od	288°	do	324°, s centrem na 306	O /
J.	obraz	#10	= od 324°	do 3 6 0°, s centrem na	342° (360° = 0°

I

I

I

I

I

I »

I

I

I

I

I

I černý obraz).

Údaje pro film 24 v této obrazové sekvenci jsou následující [a - předchozí sekvence, b = následující sekvence):

	A.	obraz	#3a = od 180° do 270°,
I		obraz	z předchozí sekvence
	B.	obraz	#1 - od 0° do 90°, s
1	C.	obraz	#2 = od 90° do 180°, í
1	D.	obraz	#3 = od 180° do 270°,
1	E.	obraz	#4 = od 270° do 360'
i i		černý	obraz), a
	F.	obraz	#lb = od 0° do 90°

následující sekvence).

I

I

I

I

I

Z obr. 7 je patrný následující vztah mezi filmem 60 a filmem :

Film 60 z filmu 24 (ve stupních):

v	A.	film film	60 24	#1 je #3a,	o 2 7° před	filmem 24	#1,	avšak o	153°
1	B .	film	60	#2 má	být černý	obraz,
|	C.	film	60	#3 je	o 135° před	filmem 24	#3,	avšak	o 45°
1		film	24	#1,
1	D .	film	60	#4 má	být černý	obraz,
l	E .	film	60	#5 je	o 63° před	filmem 24	#3,	avšak o	117°
		film	24	#1,
1	F.	film	60	#6 má	být černý	obraz,
1	G.	film	60	#7 je	o 171° před	filmem 24	: #lb, avšak	o 9°
I		film	24	#3,
	H.	film	60	#8 má	být černý	obraz,
1	I .	film	60	#9 je	o 99° před	filmem 24	#lb,	avšak	o 81°
1		film	24	#3,
l	J.	film	60	#10 má být černý	obraz,
1	A.	film	24	#1 je	o 27° zpožděn za film 60 #1, avšak
1		film	60	#3,
1	B .	film	24	#2 má	být černý	obraz,

I

c.	film	24	#3	je	o 63° zpožděn za	film 60 #5,	avšak	o 9° před
	film	60	#7,	a
D.	film	24	#4	má	být černý obraz	(film 60 #9	není	zapotřebí)

I

I

I

I

I

I a

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I t

I

I

I

I

I

Převod těchto hodnot v úhlových stupních na procentní údaje dá následující výsledky:

Film 60 z filmu 24:

A. Film 60 #1 je o 15 % před filmem 24 #1, avšak o 85 % zpožděn za film 24 #3a,

B. film 60 #2 má být černý obraz,

C. film 60 #3 je o 75 % před filmem 24 #3, avšak o 25 % zpožděn za film 24 #1,

D. film 60 #4 má být černý obraz,

E. film 60 #5 je o 35 % před film 24 #3, avšak o 65 % zpožděn za film 24 #1,

F. film 60 #6 má být černý obraz,

G. film 60 #7 je o 95 % před film 24 #lb, avšak o 5 % zpožděn za film 24 #3,

H. film 60 #8 má být černý obraz,

I. film 60 #9 je o 55 % před film 24 #lb, avšak o 45 % zpožděn za film 24 #3, a

J. film 60 #10 má být černý obraz.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Film 24 z filmu 60:

A. film 24 #1 je o 37,5 % zpožděn za film 60 #1, avšak o 62,5 % před film 60 #3,

B. film 24 #2 má být černý obraz,

C. film 24 #3 je o 87,5 % zpožděn za film 60 #5, avšak o 12,5 % před film 60 #7, a

D. film 24 #4 má být černý obraz (film 60 #9 není zapotřebí).

Výsledné procentní hodnoty váhových faktorů pro jednotlivé obrazy sekvence při transformaci mezi filmem 60 a filmem 24 jsou následuj ící:

Film 60 z filmu 24 (v procentech):

A. Film 60 #1 je vytvářen z 85 % film 24 #1 a z 15 % film 24 #3a,

B. film 60 #2 je černý obraz,

C. film 60 #3 je vytvářen z 25 % film 24 #3 a z 75 % film 24 #1,

D. film 60 #4 je černý obraz,

E. film 60 #5 je vytvářen z 65 % film 24 #3 a z 35 % film 24 #1,

F. film 60 #6 je černý obraz,

G. film 60 #7 je vytvářen z 5 % film 24 #lb a z 95 % film 24 #3,

H. film 60 #8 je černý obraz,

I

I

I

I

I

I

I

-«

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

- 41 I. film 60 #9 je vytvářen z 45 % film 24 #lb a z 55 % film 24 #3, a

J. film 60 #10 je černý obraz.

Film 24 z filmu 60 (v procentech):

A. film 24 #1 je vytvářen z 62,5 % filmu 60 #1 a z 37,5 % film 60 #3,

B. film 24 #2 je černý obraz,

C. film 24 #3 je vytvářen z 12,5 % film 60 #5 a z 87,5 % film 60 #7, a

D. film 24 #4 je černý obraz (film 60 #9 není zapotřebí).

Na obr. 8 je znázorněn sdružený diagram s rotujícím klínem pro transformaci obrazových sekvencí mezi filmem 16 a filmem 60. Při této transformaci je délka sekvencí 0,25 sekund. Sekvence obsahuje 8 obrazů z filmu 16 (z toho jsou 4 obrazy s obrazovým obsahem a 4 černé obrazy) a 30 obrazů z filmu 60 (z toho je 15 obrazů s obrazovým obsahem a 15 černých obrazů). Také zde se uplatní pravidlo, že počet obrazů obou základních obrazových sekvencí se musí zdvoj násobit, aby základní obrazové sekvence obsahovaly konstantní počet skutečně exponovaných políček.

Výsledné procentní hodnoty pro jednotlivé obrazy obrazové sekvence pro transformaci mezi filmem 60 a filmem 16 jsou následuj ící:

A. film 60 #1 je vytvářen z 81,7 % film 16 #1 a z 18,3 % film 16 #7a,

B. film 60 #2 je černý obraz,

I

I

I

I

I

I

I ♦

I

I

I

I

I

I

I

I

I v

I i

I

I

I

c.	film #1,	60	#3	je vytvářen z 8,3 °	í film 16 #3	a z 91,7 % film 16
D.	film	60	#4	je černý obraz,
E .	film	60	#5	je vytvářen z 35 %	film 16 #3 a	z 65 % film 16 #1,
F.	film	60	#6	je černý obraz,		-
G.	film #1,	60	#7	je vytvářen z 61,7	% film 16 #3	a z 38,3 % film 16
H.	film	60	#8	je černý obraz,
I .	film #1,	60	#9	je vytvářen z 88,3	% film 16 #3	a z 11,7 % film 16
J.	film	60	#10	je černý obraz,
K.	film	60	#11	je vytvářen z 15 %	film 16 #5 a	z 85 % film 16 #3,
L.	film	60	#12	je černý obraz,
M.	film #3,	60	#13	je vytvářen z 41,7	% film 16 #5	a z 58,3 % film 16
N.	film	60	#14	je černý obraz,
0.	film #3,	60	#15	je vytvářen z 68,3	% film 16 #5	a z 31,7 % film 16
P.	film	60	#16	je černý obraz,
Q.	film	60	#17	je vytvářen z 95 %	film 16 #5 a z 5 % film 16 #3,

	R.	film 60	#18	je černý obraz,
1	S .	film 60	#19	je vytvářen z 21,7 % film 16 #7 a z 78,3 % film 16
I		#5,
•	T.	film 60	#20	je černý obraz,
1	u.	film 60	#21	je vytvářen z 48,3 % film 16 #7'a z 51,7 % film 16
1		#5,
1	v.	film 60	#22	je černý obraz,
I	w.	film 60	#23	je vytvářen z 75 % film 16 #7 a z 25 % film 16 #5,
	X.	film 60	#24	je černý obraz,
1	Y.	film 60	#25	je vytvářen z 1,7 % film 16 #lb a z 98,3 % film 16
1		#7,
1	z.	film 60	#26	je černý obraz,
	AA.	film 60	#27	je vytvářen z 28,3 % film 16 #lb a z 71,7 % film
1		16 #7,
1	BB.	film 60	#28	je černý obraz,
I	CC.	film 60	#29	je vytvářen z 55 % film 16 #lb a z 45 % film 16
v		#7, a
1	DD.	film 60	#30	je černý obraz.

Film 16 z filmu 60 (v procentech):

| A. Film 16 #1 je vytvářen z 31,25 % film 60 #1 a z 68,75 % film #3,

I

I

I

- 44 I film 16 #2 je černý obraz (film 60 #5 a film 60 #7 nejsou zapotřebí), film 16 #3 je vytvářen z 56,25 % film 60 #9 a z 43,75 % film 60 #11,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

D. film 16 #4 je černý obraz (film 60 #13 a film 60 #15 nejsou zapotřebí),

E. film 16 #5 je vytvářen z 81,25 % film 60 #17 a z 18,75 % film #19,

F. film 16 #6 je černý obraz (film 60 #21 není zapotřebí),

G. film 16 #7 je vytvářen z 6,25 % film 60 #23 a z 93,75 % film #25, a

H. film 16 #8 je černý obraz (film 60 #27 a film 60 #29 nejsou zapotřebí).

Z obr. 8 je patrné, že několik obrazů základní sekvence filmu 16 jsou na časové stupnici (ciferníku) překryty třemi obrazy základní sekvence filmu 60, například film 16 #7 je překryt filmem 60 #23, #25 a #27.

Zde a v podobných případech, například při transformaci NTSC na film 16 nebo PAL na film 16, spadá do rámce vynálezu i opatření spočívající v tom, že k syntéze jednoho obrazu nové obrazové sekvence se použijí více než dva v čase sousední obrazy původní obrazové sekvence, přičemž také v tomto případě jsou váhové faktory závislé na vzdálenosti středních bodů obrazových intervalů použitých obrazů od středního bodu vytvářeného obrazu. Příslušné zařízení - viz dále popis obr. 16 a 17) je pak provedeno tak, že k vytvoření jednoho nového obrazu se mohou smísit obrazové obsahy tří nebo více původních obrazů.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Na obr. 9 je znázorněn diagram s rotujícím klínem pro transformaci obrazů mezi filmem 60 (Showscan) a PAL-systémem. Délka sekvence, která je znázorněna na obr. 12, činí 0,1 sekundy. To v této obrazové sekvenci odpovídá 5 PAL-obrazům a 12 obrazům filmu 60 (z toho 6 obrazů je s obrazovým obsahem a 6 obrazů je černých).

Také zde jsou údaje o časových intervalech a jejich středních bodech, které tvoří výchozí bod pro výpočet váhových faktorů specifických pro obrazy, ihned odvoditelné z daného počtu obrazů v obrazové sekvenci a z vyobrazení jsou patrné také ostatní okolnosti.

Z uvedeného opět vyplývají časové vztahy mezi obrazy výchozí a cílové obrazové sekvence, které se řídí výše popsanými obecnými zásadami, které jsou popsány na příkladech PAL-NTSC, NTSC-PAL a dalších, které popisují způsob podle vynálezu.

Jako platné hodnoty váhových faktorů pro vytváření jednotlivých obrazů obrazových sekvencí při transformaci mezi PAL a filmem 60 z toho vyplývají následující údaje:

Film 60 z PAL:

1	A.	Film	60	#1	je	vytvářen z	70,8
1	B .	film	60	#2	je	černý obraz,
1	C.	film	60	#3	je	vytvářen z	54,2
v l	D.	film	60	#4	je	černý obraz,
• I	E.	film	60	#5	je	vytvářen z	37,5
	F.	film	60	#6	je	černý obraz,
1	G.	film	60	#7	je	vytvářen z	20,8

I

H. film 60 #8 je černý obraz,

I. film 60 #9 je vytvářen z 4,2 % PAL #5 a z 95,8 % PAL #4,

J. film 60 #10 je černý obraz,

K. film 60 #11 je vytvářen z 87,5 % PAL #5 a z 12,5 % PAL #4, a

L. film 60 #12 je černý obraz.

PAL z filmu 60:

A.	PAL	#1	je	vytvářen z	65	%· filmu 60 #1 a z 35 % filmu	60	#3,
B.	PAL	#2	je	vytvářen z	45	% filmu 60 #3 a z 55 % filmu	60	#5,
C.	PAL	#3	je	vytvářen z	25	% filmu 60 #5 a z 75 % filmu	60	#7,
D .	PAL	#4	je	vytvářen z	5	% filmu 60 #7 a z 95 % filmu	60	#9,
E .	PAL	#5	je	vytvářen z	85	% filmu 60 #11 a z 15 % filmu	60	#lb.
	Na obr.	10	je znázorněn	diagram s rotujícím klínem pro trans-
formaci i	obrazů	mezi systémem	. filmu 24 a filmu 16. Délka	základní
obrazové	sekvence je 0,125	sekundy. Do této základní	obrazové
sekvence	spadá	6 obrazů	filmu 24 (z toho 3 obrazy s obrazovým
obsahem ;	a 3	černé obrazy	) i	a 4 obrazy filmu 16 (z toho 2	obrazy

s obrazovým obsahem a 2 černé obrazy).

Časové intervaly pro tuto transformaci a jejich střední body vyplývají opět z počtu obrazů v obrazové sekvenci a lze jev podstatě odečíst z obr. 10. Pro vytváření jednotlivých obrazů daných obrazových sekvencí při transformaci mezi filmem 24 a filmem 16 z toho vyplývá následující předpis:

	Film	24 z	filmu	16 :
1	A.	Film	24 #1	je
I		#3a,
I |	B .	film	24 #2	je
1	C.	film	24 #3	je
1		#1,
I	D .	film	24 #4	je
	E .	film	24 #5	je
1		a
1	F.	film	24 #6	je
	Film	16 z	filmu	24
1	A.	Film	16 #1	je
1		#3,
1	B .	film	16 #2	je
|	C.	film	16 #3	je
		#5, a
1 »	D.	film	16 #4	je
1		Na obr. li	je

Film 24 #1 je vytvářen z 91,7 % film 16 #1 a z 8,3 % film 16 formaci mezi NTSC a systémem filmu 16. Délka obrazové sekvence je zde 0,25 sekundy. Do této obrazové sekvence spadá 15 NTSC obrazů a 8 obrazů filmu 16 (z toho 4 obrazy s obrazovým obsahem a 4 černé obrazy). Obrazové intervaly na, stejně jako ve všech diagramech s rotujícím klínem kruhové ěasové ose, poloha jejich středních bodů

I

I

I

I

I a časové vztahy mezi nimi jsou opět přímo odvoditelné z počtu obrazů v obrazové sekvenci a jsou patrné z uvedeného obr. 11.

Z výše uvedených zásad a analogicky k ostatním podrobně popsaným příkladům z toho vyplývá předpis pro vytváření jednotlivých obrazů v obrazových sekvencích při transformaci mezi NTSC a filmem 16:

NTSC z filmu 16:

1	A.	NTSC #1 #7a,	je	vytvářen	z 88,3 % film 16	#1 a z 11,7 % film 16
1	B .	NTSC #2	je	vytvářen	z 15 % film 16 #3	a z 85 % film 16 #1,
1	C.	NTSC #3	je	vytvářen	z 41,7 % film 16 #3	a z 58,3 % film 16 #1,
1	D.	NTSC #4	je	vytvářen	z 68,3 % film 16 #3	a z 31,7 % film 16 #1,
l	E .	NTSC #5	je	vytvářen	z 95 % film 16 #3	a z 5 % film 16 #1,
I	F.	NTSC #6	je	vytvářen	z 21,7 % film 16 #5	a z 78,3 % film 16 #3,
	G.	NTSC #7	je	vytvářen	z 48,3 % film 16 #5	a z 51,7 % film 16 #3,
1	H.	NTSC #8	je	vytvářen	z 75 % film 16 #5	a z 25 % film 16 #3,
1	I .	NTSC #9	je	vytvářen	z 1,7 % film 16 #7	a z 98,3 % film 16 #5,
1	J.	NTSC #10 je vytvářen z 28,3 % film 16	#7 a z 71,7 % film 16

K. NTSC #11 je vytvářen z 55 % film 16 #7 a z 45 % film 16 #5,

I

I

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I i

I

I

I

L. NTSC #12 je vytvářen z 81,7 % film 16 #7 a z 18,3 % film 16 #5,

M. NTSC #13 je vytvářen z 8,3 % film 16 #lb a z 91,7 % film 16 #7,

N. NTSC #14 je vytvářen z 35 % film 16 #lb a z 65 % film 16 #7, a

O. NTSC #15 je vytvářen z 61,7 % film 16 #lb a z 38,3 % film 16 #7 .

Film 16 z NTSC:

A. Film 16 #1 je vytvářen z 56,25 % NTSC #1 a z 43,75 % NTSC #2,

B. Film 16 #2 je černý obraz (NTSC #3 a NTSC #4 nejsou zapotřebí) ,

C. Film 16 #3 je vytvářen z 81,25 % NTSC #5 a z 18,75 % NTSC #6,

D. Film 16 #4 je černý obraz (NTSC #7 není zapotřebí),

E. Film 16 #5 je vytvářen z 6,25 % NTSC #8 a z 93,75 % NTSC #9,

F. Film 16 #6 je černý obraz (NTSC #10 a NTSC #11 nejsou zapotřebí) ,

G. Film 16 #7 je vytvářen z 31,25 % NTSC #12 a z 68,75 % NTSC #13, a

H. Film 16 #8 je černý obraz (NTSC #14 a NTSC #15 nejsou zapotřebí).

Na obr. 12 je znázorněn diagram s rotujícím klínem pro transformaci mezi PAL a filmem 16. Délka obrazové sekvence je 0,5 sekundy. Do této obrazové sekvence spadá 25 PAL-obrazů a 16 obrazů filmu 16, z čehož je 8 obrazů s obrazovým obsahem a 8 černých obrazů.

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I

Údaje o obrazových intervalech a jejich centrech, jakož i časové vztahy mezi nimi v obrazových sekvencích v obou obrazových systémech opět vyplývájí dále uvedeným způsobem z počtu obrazů v sekvenci, přičemž celá sekvence odpovídá ve Zvoleném zobrazení vždy 360°. Vše je patrné ze zmíněného obr. 12.

Z výše uvedených zásad a analogicky k ostatním podrobně popsaným příkladům z toho vyplývá předpis pro vytváření jednotlivých obrazů v obrazových sekvencích při transformaci mezi PAL a filmem 16:

PAL z filmu 16:

A. PAL #1 je vytvářen z 91 % filmu 16 #1 a z 9 % filmu 16 #15a,

B. PAL #2 je vytvářen z 23 % filmu 16 #3 a z 77 % filmu 16 #1,

C. PAL #3 je vytvářen z 55 % filmu 16 #3 a z 45 % filmu 16 #1,

D. PAL #4 je vytvářen z 87 % filmu 16 #3 a z 13 % filmu 16 #1,

E. PAL #5 je vytvářen z 19 % filmu 16 #5 a z 81 % filmu 16 #3,

F. PAL #6 je vytvářen z 51 % filmu 16 #5 a z 49 % filmu 16 #3,

1

G.

PAL #3,

#7

je

vytvářen

z

83

O, o

filmu

16

#5

a

z

17

O, o

filmu

16

1

Η.

PAL #5,

#8

je

vytvářen

z

15

o o

filmu

16

#7

a

z

85

o o

filmu

16

1

I .

PAL #5,

#9

je

vytvářen

z

47

o o

filmu

16

#7

a

z

53

o o

filmu

16

1 I

J.

PAL #5,

#10

je

vytvářen

z

79

o 0

filmu

16

#7

a

z

21

o, o

filmu

16

1

K.

PAL #7,

#11

je

vytvářen

z

11

o 0

filmu

16

#9

a

z

89

o, o

filmu

16

1

L.

PAL #7,

#12

je

vytvářen

z

43

0, o

filmu

16

#9

a

z

57

0, o

filmu

16

1 I

Μ.

PAL #7,

#13

je

vytvářen

z

75

o o

filmu

16

#9

a

z

25

%

filmu

16

1

N.

PAL #9,

#14

je

vytvářen

z

7

%

filmu

16

#11

a

z

93

o 0

filmu

16

1

0.

PAL #9,

#15

je

vytvářen

z

39

o, o

filmu

16

#11

a

z

61

o, 0

filmu

16

1 » 1

P.

PAL #9,

#16

je

vytvářen

z

71

o, o

filmu

16

#11

a

z

29

o, o

filmu

16

• 1

Q.

PAL #11,

#17

je

vytvářen

z

3

o o

filmu

16

#13

a

z

97

o o

filmu

16

1

R.

PAL

#18

je

vytvářen

z

35

o, o

filmu

16

#13

a

z

65

o, o

filmu

16

#11,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I i

I

I l

I »

I

I

I

s.	PAL #11,	#19	je	vytvářen z 67	% filmu	16 #13 a z	33 % filmu 16
T.	PAL #11,	#20	je	vytvářen z 99	% filmu	16 #13 a z	1 % filmu 16
u.	PAL #13,	#21	je	vytvářen z 31	% filmu	16 #15 a z	69 % filmu 16
v.	PAL #13,	#22	je	vytvářen z 63	% filmu	16 #15 a z	37 % filmu 16
w.	PAL #13,	#23	je	vytvářen z 95	% filmu	16 #15 a z	5 % filmu 16
X .	PAL a	#24	je	vytvářen z 27 %	filmu 16	#lb a z 73 %	filmu 16 #15,
Y. Film	PAL 16 z	#25 je PAL:	vytvářen z 59 %	filmu 16	#lb a z 41 %	filmu 16 #15.

A.	film	16	#1	j	e
B.	film	16	#2	j	e
C.	film	16	#3	j	e
D.	film	16	#4	j	e
E.	film	16	#5	j	e
F.	film	16	#6	j	e
G.	film	16	#7	j	e

vytvářen z 71,9 % PAL černý obraz (PAL #3 vytvářen z 59,4 % PAL černý obraz (PAL #6 vytvářen z 46,9 % PAL černý obraz (PAL #9 vytvářen z 34,4 % PAL

#1 a	z 28,1 % PAL #2,
není	zapotřebí),
#4 a	z 40,6 % PAL #5,
není	zapotřebí),
#7 a	z 53,1 % PAL #8,
není	zapotřebí),
#10 ,	a z 65,6 % PAL #11

K.

film 16 #8 je černý obraz (PAL #12 není zapotřebí), film 16 #9 je vytvářen z 21,9 % PAL #13 a z 78,1 % PAL #14, film 16 #10 je černý obraz (PAL #15 není zapotřebí), film 16 #11 je vytvářen z 9,4 % PAL #16 a z 90,6 % PAL #17,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I

L. film 16 #12 je černý obraz (PAL #18 a PAL #19 nejsou zapotřebí),

M. film 16 #13 je vytvářen z 96,9 % PAL #20 a z 3,1 % PAL #21,

N. film 16 #14 je černý obraz (PAL #22 není zapotřebí),

O. film 16 #15 je vytvářen z 84,4 % PAL #23 a z 15,6 % PAL #24, a

P. film 16 #16 je černý obraz (PAL #25 není zapotřebí).

Na obr. 13 je znázorněn diagram s rotujícím klínem pro trasformaci mezi systémem PAL a filmem s obrazovou frekvencí 24. Délka základní obrazové sekvence je zde 0,5 sekundy. Do této základní obrazové sekvence spadá 25 PA'L-obrazů a 24 obrazů filmu 24, z čehož je 12 obrazů s obrazovým obsahem a 12 jsou černé obrazy.

Časové intervaly a příslušné střední body vyplývají opět z rozložení obrazových sekvencí na dané počty obrazů. Z tohoto lze v souladu s grafickým znázorněním na obr. 13 odvodit také časové vztahy jednotlivých obrazů vytvářené obrazové sekvence k v čase sousedním, popřípadě překrývajícím se obrazům výchozí obrazové sekvence.

Z výše uvedených zásad a analogicky k ostatním podrobně popsaným příkladům z toho vyplývá předpis pro vytváření jednot54

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I *

I

I

I

I livých obrazů v obrazových sekvencích při transformaci mezi PAL a filmem 24:

PAL z filmu 24 (v procentech):

A. PAL #1 je vytvářen z 99 % filmu 24 #1 a z 1 % filmu 24 #23a,

B. PAL #2 je vytvářen z 47 % filmu 24 #3 a z 53 % filmu 24 #1,

C. PAL #3 je vytvářen z 95 % filmu 24 #3 a z 5 % filmu 24 #1,

D. PAL #4 je vytvářen z 43 % filmu 24 #5 a z 57 % filmu 24 #3,

E. PAL #5 je vytvářen z 91 % filmu 24 #5 a z 9 % filmu 24 #3,

F. PAL #6 je vytvářen z 39 % filmu 24 #7 a z 61 % filmu 24 #5,

G. PAL #7 je vytvářen z 87 % filmu 24 #7 a z 13 % filmu 24 #5,

H. PAL #8 je vytvářen z 35 % filmu 24 #9 a z 65 % filmu 24 #7,

I. PAL #9 je vytvářen z 83 % filmu 24 #9 a z 17 % filmu 24 #7,

J. PAL #10 je vytvářen z 31 % filmu 24 #11 a z 69 % filmu 24 #9,

K. PAL #11 je vytvářen z 79 % filmu 24 #11 a z 21 % filmu 24 #9,

L. PAL #12 je vytvářen z 27 % filmu 24 #13 a z 73 % filmu 24 #11,

M. PAL #13 je vytvářen z 75 % filmu 24 #13 a z 25 % filmu 24 #11,

N. PAL #14 je vytvářen z 23 % filmu 24 #15 a z 77 % filmu 24 #13,

O. PAL #15 je vytvářen z 71 % filmu 24 #15 a z 29 % filmu 24 #13,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I »

I

I

I

P.	PAL	#16	j e λ/y tvářen	z	19	% filmu
Q.	PAL	#17	je vytvářen	z	67	% filmu
R.	PAL	#18	j e vytvářen	z	15	% filmu
S .	PAL	#19	je vytvářen	z	63	% filmu
T.	PAL	#20	je vytvářen	z	11	% filmu
U.	PAL	#21	je vytvářen	z	59	% filmu
V.	PAL	#22	je vytvářen	z	7	% filmu
W.	PAL	#23	j e vytvářen	z	55	% filmu
X.	PAL a	#24	j e vytvářen	z	3	% filmu
Y.	PAL	#25	j e vytvářen	z	51	% filmu

Film 24 z PAL (v procentech):

A.	Film	24	#1	je	vytvářen z	97,9
B .	film	24	#2	je	černý obraz,
C.	Film	24	#3	je	vytvářen z	89,6
D.	film	24	#4	je	černý obraz,
E .	Film	24	#5	je	vytvářen z	81,2
F.	film	24	#6	je	černý obraz,
G.	Film	24	#7	je	vytvářen z	72,9

PAL #7 a z #17 a z 81 #17 a z 33 #19 a z 85 #19 a z 37 #21 a z 89 #21 a z 41 #23 a z 93 #23 a z 45 #lb a z 97 #lb a z 49

filmu	24	#15,
filmu	24	#15,
filmu	24	#17,
filmu	24	#17,
filmu	24	#19,
filmu	24	#19,
filmu	24	#21,
filmu	24	#21,
filmu	24	#23,
filmu	24	#23 .

PAL #1 a z 2,1 % PAL #2,

PAL #3 a z 10,4 % PAL #4,

PAL #5 a z 18,8 % PAL #6,

27,1 %

PAL #8,

I

I I I I

H. film 24 #8 je černý obraz,

I. Film 24 #9 je vytvářen z 64,6 % PAL #9 a z

	J.	film	24	#10	je
1	K.	Film	24	#11	je
1	L.	film	24	#12	je
1	M.	Film	24	#13	je
l	N.	film	24	#14	je
I	0.	Film	24	#15	je
	P.	film	24	#16	je
1	Q.	Film	24	#17	je
1	R.	film	24	#18	je
1	S .	Film	24	#19	je
1	T.	film	24	#20	je
1	U.	Film	24	#21	je
1	V.	film	24	#22	je
• I	W.	Film	24	#23	je
	X.	film	24	#24	je

černý obraz, vytvářen z 56,2 % PAL #11 a černý obraz, vytvářen z 47,9 % PAL #13 a černý obraz, vytvářen z 39,6 % PAL #15 a černý obraz, vytvářen z 31,3 % PAL #17 a černý obraz, vytvářen z 22,9 % PAL #19 a černý obraz, vytvářen z 14,6 % PAL #21 a černý obraz, vytvářen z 6,3 % PAL #23 a z černý obraz (PAL #25 není

35,4 % PAL #10, z 43,8 % PAL #12, z 52,1 % PAL #14, z 60,4 % PAL #16, z 68,7 % PAL #18, z 77,1 % PAL #20, z 85,4 % PAL #22,

93,7% PAL #24, a zapotřebí).

Na obr. 14 je znázorněn kombinovaný diagram s rotujícím klínem pro transfer mezi systémem NTSC a systémem filmu s obrazovou frekvencí 60. Základní obrazové sekvence obsahují pro NTSC 1 obraz (políčko) a pro film 60 dva obrazy (políčka) , přičemž v naposledy uvedené základní obrazové sekvenci se střídá jeden skutečně exponovaný obraz a jeden černý obraz. Velikost obrazových intervalů, poloha center a časové vztahy mezi obrazy obou základních obrazových sekvencí vyplývají opět bezprostředně z kombinace počtu obrazů základních obrazových sekvencí a jsou snadno patrné z obr. 14.

Z výše uvedených zásad a analogicky k ostatním podrobně popsaným příkladům z toho vyplývá předpis pro vytváření jednotlivých obrazů v cílové obrazové sekvenci:

NTSC z filmu 60:

NTSC #1 se vytváří z 75 % filmu 60 #1 a z 25 % filmu 60 #lb.

Film 60 z NTSC:

A. Film 60 se #1 vytváří z 75 % NTSC #1 a z 25 % NTSC #la,

B. film 60 #2 je černý obraz.

Jestliže obě základní obrazové sekvence v dosud pro výpočty používaných kombinovaných diagramech s rotujícím klínem se startovaly synchronně, vycházelo se přitom ze speciálního případu jejich vzájemného přiřazení, kterého by se obecně mělo dosáhnout, protože pouze v tomto případě je zajištěna synchronnost startu filmu před a po transferu. Mělo by však být také možné, aby se vycházelo z mírně pozměněného vzájemného přiřazení základních obrazových sekvenci, čímž by se například pro určitou konfiguraci transferu dosáhlo jinak uzpůsobené optimalizace. Takto vzniklé přesazení nebo ofset obou základních obrazových sekvencí má ze své podstaty za následek jinou polohu center a tim i pozměněné váhové faktory.

I

I

I

I

I

I v

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Přiřazení mezi prvním obrazem cílové základní obrazové sekvence a v čase odpovídajícími obrazy výchozí obrazové sekvence -vypočtené na základě synchronně odstartovaných obrazových sekvencí - se naproti tomu měnit nesmí. Výše uvedený vzorec pro výpočet váhových faktorů může být použit beze změny, jestliže do tohoto vzorce dosazované polohy obrazových center budou zjištěny na základě kombinovaného diagramu s rotujícím klínem, ve kterém bude vzat ohled na přesazení nebo ofset mezi oběma základními obrazovými sekvencemi. Na obr. 15 je takový diagram znázorněn pro transfer NTSC - PAL.

Alternativní možností je zachovat výše vypočtená obrazová centra a váhové fakory vypočíst ze vzorce, který zohlední uvedené přesazení či ofset. Vzorec pak zní:

c. = 1 - jt. - (t. + d) i / (t. . - t.)

c. , = i - i t. _η - (t. + d) ! / (t. . - t.) přičemž d = přesazení či ofset.

Přesazení či ofset je přitom definováno jako posuv startovacího bodu základní obrazové sekvence cílového obrazového systému vůči startovacímu bodu výchozího obrazového systému. Kladné znaménko značí posuv ve směru otáčení hodinových ručiček. V obr. 15 činí tedy přesazení PAL-základní obrazové sekvence vůči NTSCzákladní obrazové sekvenci +24°. Takové přesazení nesmí vést k tomu, aby se pro první obraz vytvářené základní obrazové sekvence samo o sobě měnilo přiřazení k obrazům výchozí obrazové sekvence. Posunutí obrazového centra prvního obrazu cílového systému může proto být pouze v rámci intervalu mezi obrazovými centry obou v čase odpovídajících obrazů výchozího obrazového systému. V konfiguraci transferu, která je znázorněna na obr. 15, je tedy přesazení omezeno na oblast od -6° do +54°.

Obrazy původního obrazového systému jsou do nového obrazového

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I «

I

I

I systému přenášeny vždy v podílech, které byly výše uvedeny pro jednotlivá schémata transferu. Přenos mezi obrazovými systémy může sestávat ze dvou kroků, to jest přípravy přenášeného obrazu a vlastního transferu tohoto obrazu.

Přípravou přenášeného materiálu se rozumí rekonstrukce chybějící vizuální informace v materiálu. U interlaced, to jest proloženého videoobrazu, protože každý videoobraz obsahuje interlaced obraz, je zapotřebí před transformací rekonstruovat chybějící část v černých liniích. K tomuto účelu jsou známy způsoby rekonstrukce chybějícího obrazu, které se používají k získání statického obrazu (zmrzlíka) z videosekvence. Videopolíčko se v této přihlášce označuje také jako videoobraz.

Jsou nejméně dva způsoby transferu použitelné pro fázi transferu obrazu. Jedním z těchto způsobů je proces dvojitého osvitu, který spočívá v tom, že při transformaci z jednoho obrazového systému do jiného obrazového systému se dva po sobě následující obrazy původního obrazového systému mohou pomocí optické kopírky s použitím různých osvitů (doba nebo intenzita osvitu odpovídající výše uvedeným váhovým faktorům, popřípadě poměrům) naexponovat na obrazovou plochu nového obrazového systému.

Při přenosu z jednoho video-obrazového systému do jiného video-obrazového systému se dva po sobě následující rekonstruované videoobrazy z výchozího video-obrazového systému elektronicky s různými signálovými úrovněnmi, které odpovídají výše popsaným výpočtům či poměrům, smísí v obraz nového video-obrazového systému.

Na obr. 16 je znázorněno na digitálním principu pracující transformační zařízení 100 pro vytváření druhé obrazové sekvence T na druhém záznamovém médiu M_t s druhou obrazovou frekvencí f_T, a to z první obrazové sekvence S, zaznamenané na prvním záznamovém médiu M_g s první obrazovou sekvencí f_s. Je schematicky znázorněno blokové schéma, které sestává z funkčních bloků.

I

I

I

I

I

I

I »

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Vychází se z videosnímku S zhotoveného na videopásku pomocí NTSC-videokamery 101 s nominální obrazovou frekvencí 30 (ve skutečnosti 60) obrazů za sekundu. Tento videosnímek S se předá do transformačního zařízení 100.

Toto transformační zařízení 100 obsahuje v NTSC-normě pracující reprodukční zařízení 102. to jest první videorekordér, se vstupním rozhraním 102a, dále centrální taktovací generátor 103, jehož výstup je propojen se řídicími vstupy ostatních obvodů, s výjimkou zadávací klávesnice 108 a monitoru 109 a také videokamery 101 a reprodukčního zařízení 102, které nejsou přímou součástí transformačního zařízení 100. Transformační zařízení 100 dále obsahuje centrální zpracovací jednotku 104, která může být tvořena mikroprocesorem, první sériovou pamět 105 pro úplný obraz, která je svým vstupem propojena s datovým výstupem reprodukčního zařízení 102 , a druhou sériovou pamět 106 pro úplný obraz, která je svým vstupem propojena s datovým výstupem první sériové paměti 105 pro úplný obraz. Transformační zařízení 100 dále obsahuje o sobě známý digitální směšovací obvod 107 se dvěma odděleně ovladatelnými kanály 107a, 107b, který je propojen s datovými výstupy sériových pamětí 105 a 106 pro úplný obraz a s výstupem centrální zpracovací jednotky 104. Další součástí transformačního zařízení 100 je třetí sériová pamět 110 pro úplný obraz, která je svým vstupem propojena s datovým výstupem směšovacího obvodu 107. Se vstupem centrální zpracovací jednotky 104 je propojena zadávací klávesnice 108 a s výstupem této centrální zpracovací jednotky 104 je propojen monitor 109. Součástí transformačního zařízení 100 je dále v normě PAL pracující záznamové zařízení 111, to jest druhý videorekordér, které je opatřeno vstupním rozhraním lila.

Videopásek, to jest druhé záznamové médium M_T, na který se v záznamovém zařízení 111 v normě PAL nahraje záznam s jmenovitou obrazovou frevencí 25 obrazů za sekundu, ve skutečnosti 50, je po vyjmutí z transformačního zařízení 100 připraven k přehrání v PALreprodukčním zařízení 112.

Před počátkem procesu transformace se do reprodukčního zařízení 102 vloží videopásek, to jest první záznamové médium M_s, pomocí zadávací klávesnice 108 se provede naprogramování centrální zpracovací jednotky 104 pro proces transformace v souladu s výše podrobně popsaným schématem převodu NTSC-PAL a případně se zadají také ovládací údaje, například ofset a podobně. Poté se spustí taktovací generátor 103 a tímto taktovacím generátorem 103 synchronizované reprodukční zařízení 102 pro reprodukci výchozí obrazové sekvence a záznamové zařízení 111.

Proces reprodukce v reprodukčním zařízení 102 v modu, který umožňuje zpracování jednotlivých obrazů centrální zpracovací jednotkou 104 a sériovými pamětmi 105. 106, 110. je řízen centrální zpracovací jednotkou 104 ve spolupráci s externím taktovacím generátorem 103 . Z reprodukčního zařízení 102, které je rovněž synchronizováno taktovacím generátorem 103, j e do první sériové paměti 105 převzat vždy jeden (j-tý) obraz. Tento je, jakmile se objeví další potřebný ((j+1)-tý) obraz zdrojové obrazové sekvence, předán do druhé sériové paměti 106 a zároveň se do první sériové paměti 105 uloží (j+l)-tý obraz. Zásluhou toho jsou ve formě vhodné pro digitální zpracování v každém okamžiku k dispozici dva obrazy zdrojového videozáznamu S, které jsou zapotřebí k syntéze i-tého cílového obrazu.

Po naplnění sériových pamětí 105 a 106 určí centrální zpracovací jednotka 104 na základě taktovaciho signálu z taktovacího generátoru 103 a podle hodnoty j a programových údajů transformačního programu pro syntézu i-tého obrazu v normě PAL, které jsou v tabulární formě uloženy v paměti 104a. váhové koeficienty Cf _s a C_{j+1 s} pro j-tý a (j+l)-tý obraz v normě NTSC a nastaví příslušně signálovou úroveň v kanálech 107a a 107b digitálního směšovacího obvodu 107. Obsahy sériových pamětí 105 a 106 jsou pak váženy vždy nastavenými úrovněmi, v digitálním směšovacím obvodu 107 po obrazových bodech sečteny a výsledek je pak uložen v třetí sériové paměti 110 pro úplný obraz, odkud je takto syntetizovaný i-tý obraz PAL62 obrazové sekvence po taktovacím signálu z taktovacího generátoru 103 zaznamenán v záznamovém zařízení 111, to jest v druhém videorekordéru .

Syntetizované obrazy lze sledovat na monitoru 109 a transformaci lze, jestliže je to třeba, ručně ovlivňovat pomocí zadávací klávesnice 108.

Popsaný proces se opakuje tak dlouho, dokud není celá obrazová sekvence (film), která je k dispozici v normě NTSC, nově zaznamenána v normě PAL. Transformace v opačném směru PAL-NTSC probíhá analogicky a rovněž i transformace z nebo do modu počítačové grafiky, kdy je třeba se řídit speciálními, v programu obsaženými transformačními hodnotami.

Na obr. 17 je schematicky jako blokové schéma s funkčními jednotkami znázorněno transformační zařízení 200, které zčásti používá konvenční fototechnické metody a slouží pro získání druhé obrazové sekvence T' na druhém záznamovém médiu F_tj_, s druhou obrazovou frekvencí f_T a s odpovídajícím druhým obrazovým intervalem I_T, to vše první obrazové sekvence S', která je na prvním záznamovém médiu F_sj_ zaznamenána s první obrazovou frekvencí f_s a s odpovídajícím prvním obrazovým intervalem I_s.

Vychází se například z archivního filmového záznamu S' zachyceného kamerou 201 na film 16 s obrazovou frekvencí 16 obrazů za sekundu na kinofilm F_sj_. Tento filmový záznam S' je vložen do transformačního zařízení 200.

Toto transformační zařízení 200 obsahuje, podobně jako transformační zařízení 100 podle již popsaného příkladu provedení, taktovací generátor 202, centrální zpracovací jednotku 203, která může být tvořena mikroprocesorem, transformační tabulkovou pamět 203a, zadávací klávesnici 204, spojenou se vstupem centrální zpracovací jednotky 203, a monitor 205, spojený s výstupem

I

I

I

I

I

I

Ir

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I centrální zpracovací jednotky 203. Pomocí zadávací klávesnice 204 lze ovládat a pomocí monitoru 205 sledovat proces transformace. Transformační zařízení 200 dále obsahuje o sobě známé fototechnické směšovací zařízení 206, popřípadě zařízení pro dvojí osvit, které je vybaveno dvěma odděleně časově ovladatelnými osvitovými zařízeními 206a, 206b a které je dvěma řídicími vstupy spojeno s výstupem centrální zpracovací jednotky 203. Transformační zařízení 200 dále obsahuje transportní mechanismus 206c pro originální film F_SJ_ a transportní mechanismus 206d pro film F_Tí_ kopie.

Film F_Tí_, exponovaný ve fototechnickém směšovacím zařízení 206 například v normě 24, to jest s 24 obrazy za sekundu, cílovou obrazovou sekvencí T' je po ukončeni transformace a vyjmutí z transformačního zařízení 200 připraven k promítání ve filmovém projektoru 207 s obrazovou frekvencí 24 obrazů za sekundu.

Před počátkem procesu transformace se do fototechnického směšovacího zařízení 206 vloží originální film F_sý a pomocí zadávací klávesnice 204 se provede naprogramování centrální zpracovací jednotky 203 pro proces transformace, a to podle výše podrobně popsaného schéma transformace mezi filmem 16 a filmem 24. Poté se spustí taktovací generátor 202 a tímto taktovacím generátorem 202 synchronizované transportní mechanismy 206c a 206d pro originální film F_g/_ a pro podle normy 24 obrazů za sekundu exponovaný film F^L.

Posuv obou filmů F_sí_, F_TJ_ je řízen tak, aby ve fototechnickém směšovacím zařízení 206 bylo možné fototechnické zpracování jednotlivých obrazů v tom smyslu, že na jeden obraz B. _T, exponovanovaného filmu F_tJ_ se exponují vždy dva sousední obrazy B_{3 s}, a B_{j+1 s}, originálního filmu F_sí_. Fototechnické směšovací zařízení 2 06 je konstruováno tak, že v každém okamžiku se v jednom z osvitových zařízení 206a, 206b nachází jeden ze dvou po sobě následujících obrazů originálního filmu F_Tí_. Dvoukanálový regulační obvod 206e

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I ft

I

I

I osvitu, ke kterému jsou osvitová zařízení 206a, 206b připojena, je propojen s výstupem centrální zpracovací jednotky 203.

Centrální zpracovací jednotka 203 vždy na taktovací signál z taktovacího generátoru 202, vycházeje z hodnoty j zjištěné neznázorněným interním počitadlem obrazů nebo počitadlem na transportním mechanismu 206c nebo 206d, vyšle uložené programové údaje transformačního programu pro syntézu i-télio obrazu v normě filmu 24 a intenzitní váhové koeficienty C _s a C_{j+1 s} pro j-tý a (j+l)-tý obraz v normě filmu 16, které jsou uloženy v transformační tabulkové paměti 203a. Centrální zpracovací jednotka 203 současně vypočte příslušné osvitové časy pro osvitová zařízení 206a a 206b. Poté se pomocí regulačního obvodu 206e osvitu a zmíněných osvitových zařízení 206a, 206b provede expozice i-tého obrazu cílové obrazové sekvence Ts' a filmy F_sý a F_TJ_ se transportují dále.

Popsaný proces se opakuje tak dlouho, dokud není celá obrazová sekvence v normě filmu 16 nově zaznamenána v normě filmu 24. Transformace v opačném směru PAL-NTSC probíhá analogicky a rovněž i transformace z materiálu na kinofilmu a na kinofilm a také z a do normy filmu 60 (ShowScan-norma). Transformace se v tomto případě řídí speciálními, v programu obsaženými transformačními hodnotami.

Popsané transformační zařízení 200 může být přídavně doplněno videozáznamovým zařízením pro záznam syntetizovaných obrazů a jejich přehrávání na monitoru 205 a také ovládáním prostřednictvím ovládací klávesnice pro volitelné ruční ovlivňování procesu směšování obrazů.

Osvitová zařízení 206a, 206b mohou být řízena také intenzitně, to jest váhové faktory se podle jejich číselné hodnoty projeví místo v době osvitu itenzitou, například snížením světelné intenzity osvitu.

V obou případech transformačních zařízení 100 a 200 podle obr.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I «

I

I

I

I a 17 může být centrální zpracovací jednotka 104, 203 včetně příslušných periferií, s případně připojeným taktovacím generátorem 103, 202 tvořena mikroprocesorem řízenou jednotkou, například osobním počítačem.

Zpracování a/nebo zhotovení obrazových sekvencí na fotomateriálu, to jest transfer video-film, film-video a film-film je možné provádět digitální cestou pomocí zařízení,' které je podobné transformačnímu zařízení 200 z obr. 17. Znázorněné transformační zařízení 200 je pro tento účel případně třeba na vstupu doplnit analogově/digitálním převodníkem obrazu, například filmovým projektorem a videokamerou nebo CCD-matricí v projekční ploše pro snímání promítaných obrazů. K výstupu transformačního zařízení 200 lze naopak připojit filmové záznamové zařízení pro syntetizovanou obrazovou sekvenci, například monitor s pokud možno vysokou rozlišovací schopností. V aplikacích, které zahrnují digitálně/analogový převod, může být účelné použití o sobě známého digitálně řízeného laserového, popřípadě holografického osvitového zařízení, popřípadě optické tiskárny či kopírky.

Claims (15)

1. ENTOVÉ 1 A < v r— za d>

   to s C· n □

   ΓΓΤΙ

   X

   O

   4^ rc σ:

   obrazu, to jest výroby cílové obrazové druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou

   PAT

   1. Způsob transferu sekvence, to jest frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr, přičemž nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory, vyznačující se tím, že všechny obrazy cílové obrazové sekvence se získávají složením nejméně dvou obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do skládání vstupují modifikovány intenzitními váhovými faktory vypočtenými individuelně pro každý z obrazů.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že poloha obrazu v časovém průběhu j'e charakterizována polohou charakteristického bodu časového intervalu, ve kterém se obraz objevuje při přenosu nebo reprodukci v normě přenosu nebo reprodukce příslušející k dané obrazové sekvenci.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že charakteristickým bodem je střední bod časového intervalu.
4. 4. Způsob podle nároku 2 nebo 3, vyznačující se tím, že taktovacím generátorem (103, 202) se určí společný startovací bod a časový průběh zdrojové obrazové sekvence a vytvářené cílové obrazové sekvence,

   I I

   - 67 I zjistí se poloha jednotlivých obrazů zdrojové obrazové

   I sekvence a vytvářené cílové obrazové sekvence v časovém průběhu, | ke každému vytvářenému obrazu cílové obrazové sekvence se přiřadí jeho poloze v časovém průběhu odpovídající, s výhodou dva nejblíže sousední obrazy zdrojové obrazové sekvence,

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I

   I na základě jejich charakteristických bodů se zjistí časový odstup nebo přesazení časových intervalů nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence vůči časovému intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence, pro každý z nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence se vypočte pro obraz specifický normovaný intenzitní váhový faktor, který závisí na časovém odstupu nebo přesazení jeho časového intervalu od časového intervalu vytvářeného obrazu cílové obrazové sekvence, a vytvářený obraz cílové obrazové sekvence se vytvoří aditivním složením nejblíže sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, násobených příslušným intenzitním váhovým faktorem.
5. 5. Způsob podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že zdrojová obrazová sekvence je k dispozici uložena na záznamovém médiu a/nebo cílová obrazová sekvence se ukládá na záznamové médium.
6. 6. Způsob podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že aditivní skládání se provádí skládáním obrazů v digitální formě po obrazových bodech, přičemž úroveň aditivně skládaných signálů se nastavuje podle příslušných intenzitních váhových faktorů.

   I

   - 68
7. 7. Způsob podle nároků 5 a 6, vyznačující se tím, že obrazy v analogové formě, zejména záznam zhotovený fotochemickou cestou, se před aditivním skládáním digitalizují.
8. 8. Způsob podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že aditivní skládání se provádí vícenásobným osvitem záznamové plochy záznamového média nejblíže sousedními obrazy zdrojové Obrazové sekvence, přičemž podle intenzitních váhových faktorů se nastavuje intenzita a/nebo doba osvitu.
9. 9. Způsob podle některého z nároků 2 až 8, vyznačující se tím, že v případě syntézy nového i-tého obrazu F.(t.) cílové obrazové sekvence T v časovém intervalu s charakteristickým bodem t_i ze dvou tomuto časovému bodu sousedních obrazů F. _(t.) a F. , _q(t. .) zdrojové obrazové sekvence S s charakteristickými časovými body tj a t_j+1 se tento i-tý obraz vytváří podle vztahu ^F!,t = ^Cj,s ^{x F}j,S^(tP ^{+ C}j+i,s ^{X F}j+i,s < ' kde i a j jsou celá čísla a Cf _s, C_{j+1 s} jsou intenzitní váhové faktory pro j-tý a (j+l)-tý obraz zdrojové obrazové sekvence, vypoč^tené jako normované váhové faktory podle vztahů ^cjlS = 1 - (/t_x - t_j/)/(t_j+1 - tp , ^Cj+i,s = ¹ - - Wltj+i - tji
10. 10. Způsob podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že druhá obrazová sekvence se vytváří ze sledu stejným způsobem získaných a stejně dlouhých základních obrazových sekvencí, jejichž časová délka se určuje tak, že obsahuje pokud možno malý celočíselný počet obrazů jak první, tak i druhé obrazové sekvence, přičemž pro

    - 69 I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I i

    I

    I obraz specifické váhové faktory pro získání jednotlivých obrazů druhé základní obrazové sekvence se vypočítávají na základě první a druhé obrazové frekvence se zohledněním existence černých obrazových intervalů a/nebo proložených obrazů v první a/nebo druhé obrazové sekvenci.
11. 11. Zařízeni pro výrobu cílové obrazové sekvence, to jest druhé obrazové sekvence s druhou obrazovou frekvencí a odpovídajícími druhými obrazovými intervaly, ze zdrojové obrazové sekvence, to jest první obrazové sekvence s první obrazovou frekvencí a odpovídajícími prvními obrazovými intervaly, zejména pro dosažení vizuálního vjemu u pozorovatele při sledování události obsahující časový rozměr, přičemž nejméně část obrazů cílové obrazové sekvence se získává aditivním skládáním nejméně dvou v čase navzájem sousedních obrazů zdrojové obrazové sekvence, které do tohoto skládání vstupují s intenzitními váhovými faktory, obsahující přenosové nebo reprodukční zařízení pro přenos, popřípadě reprodukci zdrojové obrazové sekvence s první obrazovou sekvencí, popřípadě s prvními obrazovými intervaly, směšovací zařízení pro volitelné' skládání obrazů zdrojové obrazové frekvence ve smísený obraz, tvořící obraz cílové obrazové sekvence, záznamové nebo přenosové zařízení pro záznam, popřípadě přenos cílové obrazové sekvence jako sledu směšovacím zařízením vytvořených obrazů s druhou obrazovou frekvenci, popřípadě s druhými obrazovými intervaly, a taktovací generátor a synchronizační zařízení pro synchronní řízeni přenosového, popřípadě reprodukčního, směšovacího a záznamového, popřípadě přenosového zařízení,

    - 70 I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I

    I i

    I

    I vyznačující se tím, že s taktovacim generátorem a synchronizačním zařízením je spojena výpočetní jednotka pro výpočet pro obraz specifických intenzitních váhových faktorů pro skládání obrazů zdrojové obrazové sekvence na základě signálů z taktovacího generátoru a synchronizačního zařízení a směšovací zařízení je opatřeno řídicími prostředky pro pro obraz specifické nastavení váhových faktorů při každém procesu směšování, přičemž tyto řídicí prostředky jsou propojeny s výstupem výpočetní jednotky.
12. 12. Zařízení podle nároku 11, vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jednu elektronickou obrazovou pamět k přechodnému uložení vždy nejméně jednoho ze dvou obrazů zdrojové obrazové sekvence, přičemž datový výstup této elektronické obrazové paměti je spojen se směšovacím zařízením pro aditivní skládání obrazových obsahů v digitální formě po jednotlivých obrazových bodech.
13. 13. Zařízení podle nároku 11 nebo 12, vyznačující se tím, že před směšovacím zařízením, popřípadě elektronickou obrazovou pamětí je předřazeno digitalizační zařízení pro digitalizování analogově zaznamenaných obrazů.
14. 14. Zařízení podle nároku 11, vyznačující se tím, že směšovací zařízení je tvořeno optickým kopírovacím zařízením s dvěma odděleně regulovatelnými osvitovými jednotkami, jejichž řídicí vstupy jsou propojeny s výstupem výpočetní jednotky a kterými jsou na druhé záznamové médium exponovány po sobě následující, na prvním záznamovém médiu do kopírovacího zařízení zaváděné obrazy zdrojové obrazové sekvence, a to s intenzitou a/nebo osvitu nastavenou vždy podle příslušného váhového faktoru.

    I

    - 71 y>ís >76
15. 15. Zařízení podle některého z nároků 11 až 13, vyznačující se tím, že obsahuje elektronické směšovací zařízení s připojenou optickou tiskárnou nebo kopírkou.