CS235024B2

CS235024B2 - Method of new 6-alpha-methoxypenicillins production

Info

Publication number: CS235024B2
Application number: CS826356A
Authority: CS
Inventors: Bernd Wetzel; Wolfgang Eberlein; Guenter Trummlitz; Eberhard Woitun; Roland Maier; Wolfgang Reuter; Uwe Lechner; Hanns Goeth
Original assignee: Thomae Gmbh Dr K
Priority date: 1981-09-02
Filing date: 1982-09-01
Publication date: 1985-04-16
Also published as: DE3263408D1; NZ201781A; DD203912A5; FI823002A0; ES515412A0; PL238091A1; GB2105332A; EP0073454B1; FI75826C; GR77273B; SU1088666A3; AU8792782A; ZA826381B; PL129513B1; IL66692A; FI823002L; EP0073454A2; PH20017A; ES8306154A1; JPS5852293A

Description

Vynález se týká nových 6a-methoxypenicilinů obecného vzorce I

R představuje cyklopropylovou skupinu, zbytek vzorce

—NH—Ri kde

Ri znamená popřípadě od uhlíkového atomu 2 hydroxyskupinou substituovaný alifatický, rozvětvený nebo nerozvětvený uhlovodíkový zbytek s až 4 atomy uhlíku, popřípadě hydroxyskupinou substituovaný cykloalkylový zbytek se 3 až 6 atomy uhlíku nebo popřípadě hydroxyskupinou, methylsulfinylovou skupinou, methylsulfonylovcu skupinou nebo aminosulfonylovou skupinou substituovaný 3-pyridylový, 2-furylmethylový, 2-thienylmethylový, 3-imidazolylmethylový, 2-thiazolylmethylový nebo 3-pyridylmethylový zbytek, nebo představuje zbytek vzorce jejich fyziologicky snášitelných solí s anorganickými nebo organickými bázemi, způsobu výroby těchto sloučenin a léčiv obsahujících zmíněné sloučeniny jako účinné látky.

Ve shora uvedeném obecném vzorci

A znamená fenylovou, p-hydroxyfenylovou, 2- nebo 3-thienylovou skupinu, a

kde n je číslo o hodnotě 0 nebo 1 a každý ze symbolů Rž a R3, které mohou přičemž závisí zejména od rozpouštědla a od druhu substituentu R, která z obou forem níže uvedených vzorců I a I’ bude převládat.

být stejné nebo rozdílné, znamená atom vodíku, hydroxylovou skupinu, acetylaminoskupinu, aminokarbonylaminoskupinu, nitroskupinu, aminokarbonylovou skupinu, kyanoskupinu, methylsulfinylovou skupinu, methylsulfonylovou skupinu, aminosulfonylovou skupinu, methylaminosulfonylovou skupinu, aminokarbonylmethylenaminosulfonylovou skupinu, 2’-hydroxyethylaminosulfonylovou skupinu, kyanaminosulfonylovou skupinu, aminokarbonylaminosulfonylovou skupinu, acetylaminosulfonylovou skupinu, methylsulfonylaminosulfonylovou skupinu nebo acetylhydrazinosulfonylovou skupinu, dále představuje zbytek vzorce ^H “O“ v H kde m je číslo o hodnotě 2, 3 nebo 4, nebo představuje zbytek vzorce

Zbytek R představuje s výhodou některou z následujících skupin: „ p-aminosulfonylanilinoskupina, p-methylsulfinylanilinoskupma, p-methylsulfonylanilinoskupina, m-hydroxy-p-aminosulfonylanilinoskupina, p-aminokarbonylmethylenaminosulfonylanilinoskupina, p- (4’,5’-dihydroimidazol-2’-yl) aminosulfonylanilinoskupina, p-(3’,4’,5’,6’-tetrahydropyrimidin-2’-yljaminosulfonylanilinoskupina, p-(4’,5’,6’,7’-tetrahydro-l,3-diazepin-2’-yl ] aminosulfonylanilinoskupina, p- (4’,5’-dihydrothiazol-2’-yl ] aminosulfonylanilinoskupina, p-hydroxybenzylaminoskupina, p-aminosulfonylbenzylaminoskuplna, isopropylaminoskupina, 4’-hydroxycyklohexylaminoskupina, 5’-aminosulfonyl-2’-thienylmethylaminoskupina, 2’-furylmethylaminoskupina, 3’-pyridylmethylaminoskupina nebo 4’-hydroxy-3’-pyridylaminoskupina.

Penicilinové sloučeniny obecného vzorce I mohou existovat ve dvou tautomerních formách (laktimový nebo laktamový typ], осн.

- ^3

A-CH-CQN H —Г

NH

Г e CHa ' cooh co I NH

R

NH

R

Je samozřejmé, že shora uvedené sloučeniny vzorce I zahrnují vždy oba tautomery.

Sloučeniny obecného vzorce I mohou *

vzhledem k centru chirality C existovat v obou možných konfiguracích R a S, jakož i ve formě směsi isomerů s těmito konfiguracemi. Zvlášť výhodné jsou ty sloučeniny, které mají konfiguraci D = R.

V souhlase s vynálezem je možno sloučeniny shora uvedeného obecného vzorce I získat tak, že se sloučenina obecného vzorce II o c ? © % - ©

A- OH- C ON H -η--d o' ' ''cooh

ÍW ve kterém

A má shora uvedený význam, nechá reagovat s popřípadě v reakční směsi připraveným pyrimidinovým derivátem obecného vzorce III nebo lila

(!ΙΙΰ>

v nichž

R má shora uvedený význam a

B znamená skupinu —NCO nebo reaktivní derivát skupiny NHCOOH, jako například skupinu —NHCOC1, —NHCOBr nebo

-NH-COO

N°z!

přičemž zvlášť výhodná je skupina NHCOC1.

K danému účelu je možno používat rovněž směsi pyrimidinových derivátů obecného vzorce III, kde B má zčásti jeden a zčásti jiný z výše uvedených významů. Tak například se mohou vedle sebe současně používat skupiny —NCO a —NCOC1.

I

H

Výchozí látky obecného vzorce II je možno používat ve formě anorganických nebo organických solí, například jako soli s triethylaminem nebo soli sodné. Reakci je pak možno provádět v libovolných směsích vody s organickými rozpouštědly mísitelnými s vodou, jako jsou ketony, například aceton, cyklické ethery, například tetrahydrofuran nebo dioxan, nitrily, například acetonitril, formamidy, například dimethylformamid, dimethylsulfoxid nebo alkoholy, například isopropanol, nebo v hexametapolu. Hodnota pH reakční směsi se přídavkem bází nebo použitím tlumivých roztoků udržuje v rozmezí zhruba od 2,0 do 9,0, s výhodou mezi 6,5 a 8,0.

Je však možno rovněž provádět shora uvedenou reakci v bezvodých organických rozpouštědlech, například v halogenovaných uhlovodících, jako v chloroformu nebo v methylenchloridu, za přídavku bází, s N-ethylpiperidinu. Dále je možno reakci výhodou triethylaminu, diethylaminu nebo provádět ve směsi vody a rozpouštědla s vodou nemísitelného, jako etheru, například úiethylelheru, halogenovaného uhlovodíku, například chloroformu nebo methylenchlo ridu, sirouhlíku, ketonu, například isobutylmethylketonu, esteru, například ethylacetátu, aromatického rozpouštědla, například benzenu, přičemž se s výhodou reakční směs intenzívně míchá a hodnota pH se přidáváním bází nebo použitím tlumivých roztoků udržuje v rozmezí zhruba 2,0 až 9,0, s výhodou mezi 6,5 a· 8,0. Popisovanou reakci lze však rovněž provádět i v samotné vodě v přítomnosti organické nebo anorganické báze nebo za přídavku pufrů.

Použijí-li se jako výchozí látky pro práci způsobem podle vynálezu silylderiváty sloučenin obecného vzorce II (například mono- nebo di-trimethylsilylderiváty), které se uvádějí do reakce se sloučeninami obecného vzorce III, popřípadě lila, pracuje se obvykle účelně v rozpouštědle neobsahujícím vodu a hydroxylové skupiny, například v halogenovaném uhlovodíku, jako v methylenchloridu či chloroformu, v benzenu, tetrahydrofuranu, acetonu nebo dimethylformamidu apod. Přídavek bází není · v daném případě nutný, v jednotlivých případech však může být výhodný k zlepšení výtěžku a čistoty produktu. Jako případně přidávané báze se účelně používají terciární alifatické nebo aromatické aminy, jako pyridin nebo triethylamin, nebo v důsledku stérických zábran těžko acylovatelné sekundární aminy, jako dicyklohexylamin.

Namísto silylesterů je možno používat i jiné deriváty na karboxylové funkci 6a-methoxypenicilinových derivátů obecného vzorce II, známé v oblasti přípravy polosyntetických penicilinů. Typickými příklady jsou tritylester, p-nitrobenzylester, fenacylester nebo β,β,β-trichlorethylester. Po ukončení reakce je možno tyto deriváty známými metodami převést na peniciliny podle vynálezu. Používané množství báze je dáno například požadovaným udržením určité hodnoty pH. V těch případech, kdy se měření nebo úprava pH neprovádí nebo · tam, kde vzhledem k přítomnosti nedostatečného množství vody v ředidle není možná nebo nemá smysl, se v případě použití nesilylovaných sloučenin obecného vzorce II nasazuje k reakci s výhodou 1,0 až 2,0 molekvivaíentu báze. V případě použití silylovaných sloučenin se nasazuje s výhodou do 1 molekvivalentu báze.

Jako báze je možno v zásadě použít všechny · v organické chemii běžně užívané organické nebo anorganické · báze, jako hydroxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin, oxidy kovů alkalických zemin, uhličitany a hydrogenuhličitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin, amoniak, primární, sekundární a terciární alifatické a aromatické aminy, jakož i heterocykllcké báze. Jako příklady těchto látek je možno uvést hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid vápenatý, oxid vápenatý, uhličitan sodný a draselný, hydrogenuhličitan sodný a draselný, ethylamin, methylethylamin, triethylamin, hydroxyethylamin, anilin, pyridin a piperidin. Při použití . silylovaných výchozích látek se však musí dbát na shora uvedená omezení pokud jde o druh báze.

Jako tlumivé systémy je možno používat všechny obvyklé tlumivé směsi, jako například fosfátový pufr, citrátový pufr a tris(hydroxy me tlhyl) aminomethanový pufr.

Reakční teploty se mohou pohybovat v širokých mezích. Obecně se pracuje při teplotě -zhruba mezi —20 a +50 °C, s výhodou mezi 0 a -J-20 °C.

Reakční složky obecných vzorců II a III, popřípadě lila, Je možno uvádět do reakce v ekvimolárních množstvích, v některých případech však může být účelné používat některou z těchto reakčních složek v nadbytku, aby se tím usnadnilo čištění výsledného produktu nebo zvýšil výtěžek.

Po provedené reakci se reakční směs zpracovává metodami používanými v oblasti /--aklamových antibiotik. Totéž platí pro izolaci a čištění výsledných produktů, například pro uvolňování kyseliny z jejích solí a převádění volné kyseliny na jiné soli působením anorganických nebo organických bází. Pro přípravu draselné a sodné soli se zvláště osvědčilo srážení těchto solí s alkoholicko-etherového roztoku volné kyseliny přídavkem 2-ethylhexanoátu sodného nebo draselného nebo přidáním ekvimolárního množství hydrogenuhličitanu draselného nebo sodného s následující lyofilizací.

6-a-Methoxypenicilinové deriváty obecného vzorce II, používané jako výchozí látky, jsou známé z literatury nebo je lze připravit postupy analogickými postupům známým z literatury (viz například Bentley a spol., J. Chem. Soc. 1979, str. 2455 J.

Výchozí látky obecných vzorců III a lila je - možno připravit například reakcí odpovídajících 5-aminopyrimidinů obecného vzorce IV

R

R má shora uvedený význam, s forgenem.

Tato reakce se s výhodou provádí v rozpouštědle neobsahujícím hydroxylové skupiny, jako v tetrahydrofuranu, methylenchloridu, chloroformu, dimethoxyethanu nebo hexametapolu, při teplotě mezi —40 a + 60 °C, s výhodou mezi —10 a +20 °C. Doporučuje se vázat vznikající chlorovodík přídavkem ekvimolárního množství inertní organické báze, jako triethylaminu nebo pyridinu. Jako rozpouštědlo může rovněž sloužit nadbytek pyridinu. Pokud by příslušné aminopyrimidiny obecného vzorce IV byly v některém z výše jmenovaných rozpouštědel těžko rozpustné, je možno rovněž provádět fosgenaci v heterogenní fázi. Dále je možno aminopyrimidiny obecného vzorce IV působením silylačního činidla, jako hexamethyldisalazanu nebo trimethylchlorsilanu s triethylaminem, nebo trimetliylsilyldiethylaminu, převést na jednonásobně, nebo, v závislosti na počtu přítomných vodíkových atomů schopných výměny, vícenásobně silylovaný aminopyrimidin, který je ve shora uvedených rozpouštědlech velmi snadno rozpustný, a ten pak podrobit reakci s fosgenem za vzniku odpovídajících sloučenin obecného vzorce III nebo lila. V závislosti na druhu rozpouštědla, na reakční teplotě, na ' množství a charakteru používané báze vzniká buď převážně odpovídající isokyanát nebo halogenid karbamové kyseliny, nebo směs obou těchto sloučenin.

Fosgenaci vzniklé výchozí látky obecných vzorců III a lila, popřípadě jejich směsi jsou ve shora jmenovaných rozpouštědlech obecně dobře rozpustné a lze je, po odstranění nadbytku fosgenu, bez dalšího čištění přímo podrobit reakci s příslušnými penicilinovými deriváty obecného vzorce II. Syntéza aminopyrimidinů obecného vzorce IV je popsána v - americkém patentním spisu č. 4 241 056.

V následujícím přehledu jsou uvedeny typické, zvlášť dobře účinné peniciliny podle vynálezu.

ve kterém

A

R fenyl p-hydroxyfenyl

2- thienyl

3- thienyl fenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl fenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl fenyl p-hydroxyfenyl 2-thienyl fenyl p-hydroxyfenyl fenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl fenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl p-hydroxyfenyl p-sulfamoylanilinop-sulfamoylanilinop-sulfamoylanilinop-sulfamoylanilinom-hydroxy-p-súlfamo.ylanilinom-hydroxy-p-sulfamoylanilinop-methylsulfinylanilinop-methylsulfonylanilinop-meth.ylsulfonylanilino4^<-hydroxycyklohexylaminop-hydroxybenzylamino5’-sulfamoyl-2’-thienylmethylamino5^,-sulfamoyl-2^,-thienylmethylamino5^,-sulfamoyl-2’-thienylmethylamino2‘-furylmethylamino2‘-furylmethylamino3’-pyridylmethylamino3’-pyridylmethylamino4^,-hydroxy-3^,-pyridylamino4’-hydroxy-3’-pyridylaminop-aminokarbonylmethylsulfamoylanilinop (4’,5’-dihydr oimidazol-2’-yl) sulf amoylanilinop- (3’,4’,5’,6‘-tftrahydropyrlnidm-2^,-yl ) sulfamoylanilinop-(4’,5^,,6‘,7’-tetrahydro-l.3-diazepin-2^,-yl)sulfamoylanilinop- (4’,5^,-dihydrothiazol-2^,-yl) sulf onylanilinoZatímco 7a-n^mtl^(^;^y^(^c^fc^l(^í^^]po;rinové deriváty v posledních letech dosáhly v chemoterapii velkého významu, nedařilo se dosud dobře syntetizovat 6a-methoxypeniciliny, které by kromě vysoké stability vůči β-laktamase vykazovaly i dobrý antibakteriální účinek.

Takovéto - 6a-nethoxypenicШny jsou popsány například v evropských zveřejněných přihláškách vynálezů číslo 0 029 871 - a 0 015 690, jakož i v DOS č. 2 732 104. Jako vývojová látka je znám 6a-methoxyderivát ticarcilinu vzorce

OCHb ‘ ' - ς C—

S^ COOH o°~^f1 '''^COOH [temocilin; viz například J. Antimicrobial Agents and Chemotherapy 20, 38 — 46 (1981)].

Nyní bylo zjištěno, že řada penicilinových derivátů reprezentovaných obecným vzorcem l vykazuje vynikající antibakteriální účinek zejména proti ' gramnegativním bakteriím, jako jsou Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter cloacae, Próteus spec., Serratia marcescent, jakož i druhy Pseudomonas, který in vitro a in vivo značně převyšuje účinnost temocilinu.

Sloučeniny podle vynálezu mimoto vykazují vynikající stabilitu proti β-laktamasám a jsou proto účinné proti bakteriím produkujícím /-laktamasu.

Účinné látky podle vynálezu jsou kromě toho velmi dobře snášitelné a lze je proto používat v humánní a veterinární medicíně k profylaxi a chemoterapii lokálních a -systemických infekcí.

Jako choroby, jimž je možno zabraňovat, nebo které je možno léčit sloučeninami podle - vynálezu, je možno uvést například choroby dýchacích cest, nosohltanu a močových cest. Popisované sloučeniny jsou účinné zejména proti následujícím chorobám: faryngitis, pneumonie, peritonitis, pyelonefritis, ofitis, cystitis, endocarditis, bronchitis, arthritis a obecné systemické infekce.

Jak již bylo uvedeno, je to umožněno tím, že sloučeniny obecného vzorce l jsou velmi silně účinné - jak in vitro tak in vivo proti škodlivým mikroorganismům, zejména proti grampositivním a gramnegativním bakteriím a mikroorganismům podobným bakteriím, - přičemž se zejména vyznačují širokým spektrem účinku.

Pomocí popisovaných penicilinových derivátů je možno například léčit (nebo/a jim zabraňovat) lokální nebo/a systemická onemocnění způsobená následujícími organismy nebo jejich směsmi:

Micrococcacfae, jako stafylokoky, Lactobacteriaceae, jako streptokoky,

Neisseriaceae, jako neiserie,

Corynebecteriaceae, jako korynebakterie, Enterobacteriaceae, jako bakterie rodu Escherichia skupiny Coli, bakterie rodu Klebsiella, například Klebsie11a pneumoniae, bakterie rodu Proteae skupiny Próteus, například Próteus vulgaris, bakterie rodu Salmonella, například Salmonella typhimurium, bakterie rodu Shigella, například Shigella dysenteriae, bakterie rodu Pseudomonas, například Pseudomonas aeruginosa, bakterie rodu Aeromonas, například Aeromonas liquefaciens,

Spirillaceae, jako bakterie rodu Vibria, například Vibrio cholerae,

Parvobacteriaceae nebo Brucellaceae, jako bakterie rodu Pasteurella, bakterie rodu Brucella, například Brucella abortus, bakterie rodu Haemophilus, například Haemophilus influenzae, bakterie rodu Bordetella, například Bordetella pertusis, bakterie rodu Moraxella, například Moraxella lacunata,

Bacteroidaceae, jako bakterie rodu Bacteroides, fusiformní bakterie, například Fusobacterium fusiformě, bakterie rodu Sphaerophorus, například Sphaerophorus necrophorus,

Bacillaceae, jako aerobní bakterie vytvářející spory, například Bacillus anthracis, anaerobní klostridie vytvářející spony, například Clostridium perfringens, Spirochaetaceae, jako bakterie rodu Borrelia, bakterie rodu Treponema, například Treponema pallidum, bakterie rodu Leptospira, jako Leptospira interrogans.

Shora uvedený výčet původců chorob je pouze příkladný a v žádném směru rozsah účinnosti sloučenin podle vynálezu neomezuje.

Účinnost 6a-methoxypenicilinů dokládají následující příklady testů účinnosti.

1. Test in vitro

Testy se provádějí za použití zřeďovací řady v mikrotitračním systému. Zkoušení látek jako bakteriostatik se provádí v kapalném prostředí. Zkoumá se bakteriostatický účinek při následujících koncentracích účiné látky:

128, 64, 32, 16, 8, 4, 2, 1, 0,5, 0,25, 0,12,

0,06 .ug/ml.

Používá se živná půda o následujícím složení: 10 g peptonu, 8 g masového výluhu (Oxoid), 3 g chloridu sodného a 2 g monohydrogenfosforečnanu sodného se destilovanou vodou doplní na objem 100 ml (pH 7,2 až 7,4). Primární kultura je stará asi 20 hodin. Nastavení suspenze buněk se provádí na fotometru (podle „Eppendorfa“) (kyveta o průměru 14 mm, filtr 546 nm) na základě zákalu srovnávací suspenze síranu barnatého, vyrobené rozmícháním síranu barnatého vzniklého přidáním 3,0 ml 1% roztoku chloridu barnatého к 97 ml 1% kyseliny sírové. Po nastavení se Streptococcus Aronson ředí roztokem chloridu sodného v poměru 1: 15, ostatní pokusné mikroorganismy pak v poměru 1 : 1500.

Do odměrné nádoby o obsahu 10 ml se naváží vždy 16 mg příslušné sloučeniny a nádoba se až ke značce doplní rozpouštědlem. Další ředění se pak provádí destilovanou vodou nebo příslušným rozpouštědlem.

Do prohlubní v mikrotitračních plotnách se vnese 0,2 ml živného prostředí, 0,01 ml příslušného ředění testované látky a kapka (0,01 ml) suspenze buněk, načež se 18 až 20 hodin provádí inkubace při teplotě 37 °C. Spolu s pokusem se vždy provádí kontrola, při níž se aplikuje pouze rozpouštědlo.

Vyhodnocení pokusu se provádí makroskopicky, přičemž se zjišťuje vždy příslušná mezní koncentrace (nejnižší ještě bakteriostaticky působící koncentrace).

Jako pokusné organismy se používají následující kmeny:

Escherichia coli ATCC 11 775, Serratia marcescens ATCC 13 880, Klebsiella pneumoniae ATCC 10 031 a BC 6, Próteus mirabilis BC 17,

Próteus rettgeri BC 7, Enterobacter cloacae ATCC 13 047, Escherichia coli R⁺TEM (produkující /Maktamasu) a

Klebsiella pneumoniae 1088 E (produkující β-laktamasu).

V následující tabulce 1 jsou uvedeny zjištěné minimální inhibiční koncentrace pro typické představitele sloučenin podle vynálezu. Jedná se o sodné soli sloučenin obecného vzorce I, v němž A znamená p-hydroxyfenylovou skupinu a R má následující význam:

sloučenina	R
A	-NH-XO^-SOiNHz
B
C	~ННС11_г-^У-^Н₂

D -NH-GHHQ~SO_tNH_L

E temocilin

Tabulka 1

3 50'24 (20) produkující ('-laktamasu, v ' porovnání s· temocilinem (sloučenina E). Dosažené výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 2:

K demonstraci · zvlášť dobré účinnosti jedné ze sloučenin podle · vynálezu byl shora popsaným způsobem testován in vitro účinek sloučeniny A proti Serratia marcescens

Tabulka 2 pokusný kmen (n) inokulum geometrický střed (minimální inhibiční koncentrace) [rozmezí (,zg/ml) ]

A E

Serratia · marcescens (20)	5 X 104	2,8 [2 · - 8]	10,2. [8 — 16]
	5 X 10^s	10,2	24,3
		[4 — 32]	[16 — > 64]

Akutní toxicita sloučenin z tabulek 1 a 2 byla zkoušena na bílých laboratorních myších, jimiž byly orálně a subkutánně podávány stoupající dávky zmíněných látek.

Hodnota LDjo představuje dávku, po jejíž aplikaci uhyne během 8 dnů 50 % pokusných zvířat. Všechny testované sloučeniny mají při orálním podání hodnotu LDso nad g/kg, při subkutánním podání pak mají hodnotu LDso nad 2 g/kg, tzn., že při aplikaci dávky 2 g/kg neuhyne žádné zvíře. Popisované sloučeniny jsou tedy pro praktické účely netoxické.

Byla zkoušena účinnost řady sloučenin podle vynálezu in vivo na experimentální infekce vyvolané u myší. Jako pathogenní kmen se používá Escherichia coli ATCC 11775. Infikace se provádí intrapeiritoneáli ním podáním 0,2 ml suspenze bakterií (s % mucinu), což odpovídá dávce cca 1,4 X X 10⁶ buněk Escherichia coli na každou myš. Myší samičky kmene NMRI se rozdělí do skupin vždy po· 10 zvířatech. Dvě skupiny zvířat se ponechají bez ošetření, zbývajícím skupinám se subkutánně aplikují penicilinové deriváty podle vynálezu v různých dávkách, k stanovení hodnoty EDso (dávka, při níž přežívá 50 % zvířat). Aplikace se provádí jednorázově (za 1 hodinu po infikaci).

Zvířata se v obou případech sledují 7 dnů. Výsledky . testu se dvěma reprezentativními sloučeninami podle vynálezu jsou uvedeny v následující tabulce 3, kde jsou porovnány s výsledky dosaženými při aplikaci temocilinu.

Tabulka 3

sloučenina	infikace E. coli EDso (mg/kg)
A	4,0
B	6,1
E	> 20

Vynález dále popisuje farmaceutické prostředky vhodné k léčbě infekčních chorob jak v humánní, tak veterinární medicíně.

Jako výhodné farmaceutické prostředky je možno uvést tablety, dražé, kapsle, · granuláty, čípky, roztoky, suspenze, emulze, masti, želé, krémy, pudry a spreje. V humánní nebo veterinární · medicíně se účinná látka obecného vzorce I nebo směs účinných látek obecného vzorce I aplikuje v dávce mezi . 5 a . 500 mg/kg tělesné hmotnosti, s výhodou · mezi 10 a 200 mg/kg tělesné hmotnosti za 24 hodiny, přičemž tuto celkovou dávku je možno popřípadě aplikovat ve formě několika dílčích dávek. Jednotková · dílčí dávka obsahuje účinnou látku . nebo · účinné · látky podle vynálezu s výhodou v množství odpovídajícím zhruba 1 až . 250, zejména 10 až 60 mg/kg tělesné hmotnosti. V některých případech může být zapotřebí · odchýlit se od shora uvedeného . dávkování, a to v závislosti . na . stavu a . . tělesné hmhtnosti ošetřovaného· pacienta, na druhu a intenzitě onemocnění, na typu, prostředku a na způsobu aplikace léčiva, jakož i . . na časovém období, popřípadě intervalu, v němž se aplikace provádí. Tak může v některých případech postačit aplikace nižší · dávky účinné látky než je shora · uvedené · množství, zatímco v jiných případech je nutno shora . uvedené množství účinné látky překročit. Stanovení vždy příslušného optimálního* dávkování a · způsobu aplikace účinných látek provede ošetřující lékař na základě svých odborných znalostí.

V případě použití jako přísady do krmivá je možno nové sloučeniny v obvyklých . koncentracích a ve formě běžných . přípravků podávat společně s krmivém, . popřípadě · s krmivovým preparátem nebo s · napájecí · vodou. Tímto způsobem je . možno . zabránit, zlepšit ne.bo./a vyléčit infekce způsobené gramnegativními nebo grampositivními bakteriemi, jakož i podpořit růst . a · zlepšit využití krmivá.

Vynález · blíže ilustrují následující . příklady provedení, jimiž se však rozsah vynálezu v žádném směru neomezuje. Tvary signálů v NMR spektrech se označují obvyklými . zkratkami, tj.:

s = singlet d = dublet t = triplet q = kvartet m = multiplet

Příklad 1

Sodná sůl 6(-[Ο-α·-[3-(4-ΙιγύΓθχγ-2-ρ-8υ1ίαmoylanilino-5-pyrimidinyl) ur eido ] benzylamido}--6-methoxypenicilanové kyseliny

1,9 g (0,005 mo'l) monohydrátu 6a-methoxyampicilinu se suspenduje ve 100 ml 80%vodného tetrahydrofuranu a . pomocí triethylaminu se za chlazení ledem uvede do roztoku. Při teplotě 5 °C se po částech přidá 1,55 g (0,005 mol) pevného l^-^h^yrd^^i^c^s^yr-5- (4-sulf anilamido) oxazolo [ 5,4-d ] pyrimidin-2-onu. Hodnota pH se pomocí triethylaminu udržuje na 7,5. Směs se 1 hodinu míchá při teplotě místnosti, pak se k ní přidá 30 ml vody a tetrahydrofuran se odpaří ve vakuu při teplotě 25 °C. Vodný roztok se při pH 7,0 dvakrát promyje ethylacetátem a pak se za chlazení ledem okyselí 1N kyselinou chlorovodíkovou na pH 2,8. Vyloučená sraženina se odsaje a vysuší. Produkt se spolu s ekvimolárním množstvím natrium-2-ethylhexanoátu ve 30 ml methanolu uvede . do roztoku a sodná sůl se ihned vysráží přidáním 200 ml diethyletheru. Výtěžek sodné soli činí 1,85 g (52 %).

IČ spektrum: 1765, 1660, 1600, 1540 cm^¹.

NMR spektrum (dimethylsulfoxid, perdeuteromethanol, signály při ppm):

1,0 + 1,25 (2s, 6H),

3,45 (s, 3H),

3,9 (s, 1H),

5,35 (s, 1H),

5,5 . (s, 1H),

7.2 až 7,6 (m, 5H),

7,8 (q, 4H),

8.3 (s, 1H).

Příklad 2

Sodná sůl 6_j3-D-«-([-(4-hydroxy-2-(5‘(Sulfamoyl^-thienylmethylamino^-pyrimidinyl) ureido· ] benzylamidol-Ga-methoxypenicilanové kyseliny

900 mg (0,003 mol) 5-amino-4-hydi^c^xy-2- (5‘-sulf amoyl^-thienylmethylamino) pyrimidinu se . suspenduje v 50 ml bezvodého tetrahydrofuranu a suspenze se po přidání 5 ml trimethylsilyldiethylaminu 2,5 hodiny míchá při teplotě místnosti. Směs se pak při teplotě 30 °C odpaří k suchu, zbytek se 30 minut suší ve vysokém vakuu, pak se vy13 jme 50 ml bezvodého tetrahydrofuranu a tento roztok se při teplotě 0 až 5 °C přikape k 3,75 ml roztoku fosgenu, obsahujícího 20 g fosgenu ve 250 ml bezvodého tetrahydrofuranu. Směs se 30 minut míchá při teplotě místnosti a pak se při teplotě nejvýše 30 °C odpaří na objem zhruba 40 ml (roztok I).

1,145 g (3,1 mmol) monohydrátu 6a-methoxyampicilinu se suspenduje v 80 ml 80 % vodného tetrahydrofuranu a úpravou hodnoty pH triethylaminem na 8,3 se uvede do roztoku. Při teplotě 5 až . 10 °C se přikape shora připravený roztok I, přičemž hodnota pH se přidáváním triethylaminu udržuje na 7,5.

Reakční směs se 1 hodinu míchá při teplotě místnosti, pak se k ní přidá 30 ml vody a tetrahydrofuran se při teplotě 30 °C odpaří ve vakuu. Zbylý vodný roztok se za chlazení okyselí 2N kyselinou chlorovodíkovou na pH 2,7, vyloučená sraženina se odsaje, promyje se vodou a vysuší. Produkt se suspenduje v methanolu a k suspenzi se přidá natrium^-ethylhexanoát. Po přidání diethyletheru se získá 1,03. g (48 % teorie) sloučeniny uvedené v názvu ve formě bezbarvého prášku.

IČ spektrum: 1765, 1660 cm’¹.

NME spektrum (dimethylsulfoxid -j- perdeuteromethanol, signály při ppm):

1,0 + 1,25 (2s, 6H),

3,46 (s, 3H),

3,9 (s, 1H),

4,65 (s, 2H),

5,4 (s, 1H),

5,55 (s, 1H),

7,05 (d, 1H),

7,45 (m, 5 + 1H),

8,15 (s, 1H).

Analogickým způsobem se připraví sloučeniny shrnuté do následující tabulky, odpovídající obecnému vzorci

A-CH-CONH i NH

I C-0 i NH осн.

CH₃

COON&

X со

со

X со

см и .

со X X X X S со s Я ^00 00 Г-Н гЧ гН

е. е. СЛ _|_ ω со сл с/)'—’>ν ст¹ сл

О тН ТГ СП 00 Ю CQ СП со т-Ч осГ со со ιη ιη 1> О? 00

о со со

LO со

1Л ю со тЧ

10? со о со со ю со 1>Ч

číslo A R výtěžek IC spektrum NMR spektrum (dimethylsulfo(°/o) (cm^-1) xid, perdeuteromethanol, signály při ppm]

1,0 + 1,3 (2s, 6H), к co

co ю o CD rH co N co

	Ю o	o rH
o co	co rH	CO i—1	LO LO
co rH	cT co	O CO	CO rH
r'	rH	CO
1.0 co	rH	rH	Ю co
rH	ltT co	uo co	rH

	rH	rH

CT)

CO to r—t co

LD

Ю Ю

2:

X

2:

S £4 -м ел

X со

	Д	Д	Д	Д'Д	'	Д	00		Д
к	т—1	см	т—·1	нЕ см	СО	r-I	гЧ	Д	т-Ч
со				т-Ч			+	со
ел	С/Г	с/Г	ел	ел а	>N	ел	ел	ел
	о	о	ю		cd	LO	LO	'—'	ю
'ф	ел	’ф	СО	LO С0~		со	CD	”Ф	оо

ю ю со ю со гЧ ш со ю

X см +

oj

Я ж S i х ™ 5+зс ГСО СМ СМ гЧ . сл . „ТЗ -ТЗ .

I сл '—- (Л СЛ '—'Ό '—· ел ‘ '“ю ' ю '“Ло

СЛ со

со

см гЧ číslo A R výtěžek IČ spektrum NMR spektrum (dimethylsulfo(%) (cm’¹) xid, perdeuteromethanol, signály při ppm) ' ^: 1,0 + 1,3 (2s, 6H),

Q Λζ íc QU Ί

LO ID

CD

LO CO fx rld oo —I lcT CD bs

К

CD ю ю cm in ю cm cd cm cm_ oo 'φ ю oo oo tx~ σγ o, ^rT r-T ^r ^{T r}-^T 00 0° co o° ю cd tx oo

O CD CO

7,3 (d, 2H),

8,0 (s, 1H) m CD tx

CD	tv	CM
i0		rx

o a:

a:

o

a:

o a:

tx к to ω _£

I

со гЧ +

I со я CD

ίΩ 1.0

CD 00 C\y

Ч с< Ч аз

О СО СО гЧ юГ со ьо со со ю ю со ю со ю со Гч

о ω >5

číslo A R výtěžek IČ spektrum NMR spektrum (dimethylsulf o(%) (cm^-1) xid, perdeuteromethanol, signály při ppm)

1,0 + 1,3 (2s, 6H),

S~ í-ГОО rH СЛ - - H

S „ ^cm TJ Ό TJ . „ '—·'—' ω сл >—”—”—·<—^,rO ω Ю ю *' Ю Ю IO Ю ' Ю LO CD СЯ OO^ CO' СО СП CO' rH co on on lo co o? I< t>r co

Ε CD

CM

CM CM «i obecně pohybuje mezi 50 a 800 mg, s výhodou . mezi 200 a 500 mg, denní dávka mezi 150 a 2500 mg, s výhodou mezi 600 a 1500 miligramů.

Sloučeniny obecného vzorce I, resp. Γ je možno zpracovávat na obvyklé lékové formy, jako jsou tablety, dražé, kapsle .nebo ampule. Jednotková dávka pro dospělé se

Claims

1. Způsob výroby nových 6a-methoxypenicilinů obecného vzorce I, resp. Γ

OCW

- s си'cooh fii

ď)

NH

N^NH R v nichž .

A znamená fenylovou, p-hydroxyfenylovou, 2- nebo 3-thienylovou skupinu, a

R představuje cyklopropylovou skupinu, zbytek vzorce —NH—Ri kde

Ri znamená popřípadě od uhlíkového atomu 2 hydroxysikupinou substituovaný alifatický, rozvětvený .nebo nerozvětvený uhlovodíkový zbytek s až 4 atomy uhlíku, popřípadě hydroxyskupinou substituovaný cykloalkýlový zbytek se 3 až 6 atomy uhlíku nebo popřípadě hydroxyskupinou, methylsulfinylovou či methylsulfonylovou skupinou nebo aminosulfonylovou skupinou substituovaný 3-pyridylový, 2-furylmethylový, 2-thienylmethylový, 3-imidazolylmethylový, 2-thiazolýlmethylový nebo. 3-pyridylmethylový zbytek, nebo představuje zbytek vzorce kde n je číslo o hodnotě 0 nebo 1 a každý ze symbolů R2 a Rs, které mohou být stejné nebo rozdílné, znamená atom vodíku, hydroxylovou skupinu, acetylaminoskupinu, aminokarbonylaminoskupinu, nitroskupinu, aminokarbonylovou skupinu,. kyanoskupinu, methylsulfinylovou skupinu, methylsulfonylovou skupinu, aminosulfonyooivou skupinu, methylaminosulfonylovou skupinu, aminokarbonylmethylenaminosulfonylovou skupinu, 2‘-hydroxyethylaminosulfonylovou skupinu, kyanaminoisulfonylovou skupinu, aminokarbonylaminosulfonylovou skupinu, acetylaminosulfonylovou skupinu, methylsulfo235024 nylaminosůlfonylovou skupinu nebo hydrazinosulfonylovou skupinu, dále představuje zbytek vzorce kde m je číslo o hodnotě 2, 3 nebo 4, nebo představuje zbytek vzorce

-ΝΗ

N/~i •OnNM ~\ acetyl nebo se směsí pyrimidinových derivátu o4, becného vzorce III, kde B má zčásti jeden a zčásti jiný z výše uvedených významů, v rozpouštědle při pH v rozmezí od 2,0 do βΐί 9,0 v případě přítomnosti vody a při teplotě H I tóiw mezi —20 a 4-50-oc, načež se takto získaná £ ^m Γ··ίτΙ sloučenina obecného vzorce I, respektive Γ [Й·.Ц popřípadě převede na svojí fyziologicky snášitelnou sůl s anorganickou nebo organickou bází.

2. Způsob podle bodu 1, k výrobě 6a-meHj thoxypenicilinů obecného vzorce I, · respekpl tive Γ, kde

A znamená fenylovou, p-hydroxyfenyloHd vou, 2- nebo 3-thienylovou skupinu, a Й R představuje cyklopropylovou skupinu, •Я zbytek vzorce fa a jejich solí s anorganickými nebo organic^ ; g kými bázemi, vyznačující se tím, že se slou čenina obecného vzorce II j® J čenina obecného vzorce II $

A-CH-CONH I NH, och„ i

^N ''COOH ve kterém

A má shora uvedený význam, s popřípadě chráněnou karboxylovou skupinou, například ve formě silylesteru, nechá reagovat s popřípadě v reakční směsi připraveným pyrimidinovým derivátem obecného vzorce III nebo lila

О

Н N—~ť ^(Ι!/υΐ

R v nichž

R má shora uvedený význam a

B znamená skupinu — NCO nebo reaktivní derivát skupiny NHCOOH, jako například skupinu —NHCOC1, —NHCOBr nebo

-NH-COO —NH—Ri lw^· kde

Ri znamená alifatický, rozvětvený nebo nerozvětvený uhlovodíkový zbytek se 3 až 4 atomy uhlíku, ' cykloalkylový zbytek se 3 až 6 atomy uhlíku nebo popřípadě hydroxyskupinou, methylsulflnylovou či methylsulfonylovou skupinou nebo aminosulfonylovou skupinou substituovaný 3-pyridylový, 2-furylmethylový, 2-thienylmethylový, 2-thiazolylmethylový nebo 3-pyridylmethylový zbytek, nebo představuje zbytek vzorce

H p η-·’'··:..

kde n je číslo o hodnotě 0 nebo 1 a každý ze symbolů Rz a R3, které mohou být stejné nebo rozdílné, znamená atom vo; Uj díku, hydroxylovou skupinu, ' acetylamino’ skupinu, aminokarbonylaminoskupinu, nitroskupinu, aminokarbonylovou skupinu, kyanoskupinu, methylsulfinylovou skupinu, methylsulfonylovou skupinu, amlnosulfonylovou skupinu nebo methylaminosulfonylovou skupinu, a jejich solí s anorganickými nebo organickými bázemi, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí sloučeniny shora uvedených obecných vzorců II a III nebo lila, v ' nichž A a R mají v tomto bodu uvedený význam a B má .význam jako v bodu. 1.

3. Způsob podle bodu 1 nebo 2, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce II nebo její sůl s anorganickou nebo organickou bází nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce III buď ve vodě, nebo v rozpouštědlech mísitelných s vodou v přítomnosti vody při pH v rozmezí od 6,5 do 8,0 nebo v bezvodých rozpouštědlech nebo ve směsi vody a rozpouštědel s vodou nemísitelných, při pH v rozhydroxylových skupin prostém, popřípadě aprotickém rozpouštědle, nebo ve směsích těchto rozpouštědel s vodou při pH v rozmezí od 6,5 do 8,0, popřípadě v přítomnosti báze.

mezí od 6,5 do 8,0, nebo že se sloučenina obecného vzorce II, v níž vodíkový atom karboxylové skupiny je nahrazen silylovou skupinou nebo jinou snadno odštěpitelnou chránící skupinou, nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce III v bezvodém a